Cena 12 Kč, 4 USD
Z e i l » c l
d
ČASOPIS PRO ČECHY A SLOVÁKY NA CELÉM SVĚTĚ
Jeden bezvýznamný, starý americký film Před několika desítkami let vznikl v hollywoodských ateliérech film, jehož jméno znají děti málem dříve, než se naučí mluvit. Nevědí sice ještě, co ta dvě slova znamenají, ani dospělí však mnohdy nevědí o King Kongovi tolik, co Josef Škvorecký... strana 8
Poučil jsem se: žen mám mnoho, dětí čtyřicet osm Ichtyolog, biolog, spisovatel a cestovatel, profesor zoologie na univerzitě v kanadském Gulphu Eugene K. Balon pochází od Ostravy. Rozhovor s ním připravil Ota Ulč. strana 10
Nadace Bohemia Regia Časopis Západ má nového vydavatele. Kdo jím je, kde se vzal a co dělá? Podrobnosti naleznete v příloze uvnitř čísla. strana 17
Ro(c)kování s Pavlem Chrastinou Průkopníci českého beatu, první muži českého rocku, pánové kolem skupiny Olympie, jsou dnes již pravými pamětníky. S jedním ze zakladatelů legendární skupiny pro Západ hovořil Milan Poláček. strana 22
Nadoraz Majitel hradů, zámků, polností a lesů, šlechtic krví i duchem, Karl von Schwarzenberg, odpověděl Janě Klusákové na nesčíslně otázek. Ta vybrala nejzajímavější odpovědi a sestavila z nich knížku Nadoraz. Úryvek z rukopisu přináší i časopis Západ. strana 26
Přelet pečeného hejna nad rozevřenou ústní dutinou Nocoval jsem v parku, na nádraží i ve Minulý týden volal, že se musíme sejít. TOMÁŠ PECH zpustlých zdech domů, předurčených „Otisknete mi esej proti Havlovi?" zněla Praha k demolici. Chtěl jsem totiž zblízka poprvní otázka, kterou mi položil v blízké znat livot Čechů bez přístřeší. A oni mi pivnici. » říkali - „Beton pod mostem v zimě děsně zebe. Ani nevíš, jak!" „Na které straně plotu se to zase vyskytuješ?" podivil Ale říkali mi takě: „Zaplaťpámbu, že komunisti šli v Čechách jsem se. do hdje." „Jsem proti vládě," svěřil mi ten starý revolucionář nad Dobře vím, íe problém lidí bez přístřeší se v Praze vyskyto- sklenicí. „Vždyť je tu hůř, než za totality: Klaus a Havel prodali val už dávno. 1 před pětadvaceti roky. Ale tihle občánci bez ad- národ. Dneska bych radši volil komunisty, za těch platila aspoň resy, se kterými jsem se potkával (na nádražích, v parku, ve vět- sociální spravedlnost." racích šachtách metra i v opuštěných barácích), byli vesměs Zeptal jsem se, zda nemá pocit, že i bohyně sociální Spraveukrutně mladí. Rozhodně se neocitli na dlažbě již za uplynulého dlnosti je tak trochu slepá. A on si pivem pobryndal kravatu režimu. s hedvábným leskem a dokazoval, že Marx měl ve všem všudy Ve stejné době jsem pracoval v novinách jako politický zpra- pravdu. Že je třeba stvořit společnost, kde každý dostane právě vodaj. Nerad na to vzpomínám: měl jsem totiž na starosti levou tolik, kolik spotřebuje. On kapitalismus poznal, a není oč stát. část fronty. Načež odešel na záchod a já chvatně zaplatil. Toužil jsem na Vyslechl jsem proto bezpočet katastrofických prognóz. Před- vzduch. sedové levicových stran mi dokazovali, že sociální spravedlnost Cestou do redakce jsem přemítal o spravedlivé společnosti, v Čechách je ve psí, a do země že během několika měsíců vpad- a taky o jakýchsi poctivých komunistech, kteří čtvrtstoletí úpěli ne zoufalství a hlad. Žádné z těch proroctví se nesplnilo. v exilu, aby nakonec přijeli domů a zavedli v Čechách RovnostNavštívil jsem také pár důchodců. Někteří si postěžovali, jak Volnost-Bratrství. Jaksi mne to štvalo. nevalnou dostávají penzi. Jak zápolí s placením činže a třeba Vždyť už naši otcové na otázku, jakou budoucnost nám uchytaky s problémem, kterak uživit zároveň sebe i psíčka. Jediné, stali, odpovídali - „Zavřete oči, otevřete pusu!" co je vesměs všechny těšilo: „Že jsem se dožil chvíle, kdy to A dodneška máme ústa vykroucená čekáním na zítřek, sladký bolševik definitivně prohrál." a křupavý. Hovořil jsem nedávno s architektem - synem nejproslulejšího Všimněte si: má generace proto nepůsobí dvakrát duchaplně. českého dirigenta. Otec i syn se dnes se železnou pravidelností Už je nám často přes čtyřicet - a naslibovaná holoubátka (ostatvracejí do Čech: zvláště mají-li příležitost něčím prospět vlasti, ně pěkně vypečená!) přistála dávno v cizí hubě, až to plechově kterou museli v roce 1948 opustit. „Fyzický pocit domova jsem mlasklo. nalezl teprve před třemi roky v Praze," vysvětlil mi architekt Nevím, jak vy. Osobně věřím, že naděje je možná dobrá sníMartin Kubelík. „A nechtějte po mně, abych se po objeveném daně, ale rozhodně mizerná večeře. domově rozhlížel nespokojenýma očima. To prostě nedokážu." Kdo si ovšem dosud plně nevychutnal přelet pečeného hejna Před rokem se ale vrátil z emigrace můj bývalý spolužák. nad rozevřenou ústní dutinou - prosím: má šanci.
Vážení čtenáři,
FOTO NA TITULNÍ STRÁNCE „To jsem šel po náplavce Na Františku s jednou dívkou, už nevím se kterou, ale pamatuji si, že jsem ji miloval. Šli jsme a zpívali si písničku Noční motýl a Jen pro ten dnešní den. Na té náplavce jsme nebyli samí - ti druzí si nezpívali. Právě o nich je tahle fotografie." Karel Cudlín (nar. 1960) je a b s o l v e n t e m F A M U (1987), poté spolupracoval s deníky a časopisy d o m a i ve světě. Podílel se na začátcích agentury Radost, nyní je f o t o g r a f e m Lidových novin.
Západ Today, který do jara tohoto roku připravovala kanadsko-česká redakce v pražském vydavatelství Comet, prošel během léta složitou, avšak ozdravující léčbou. Od dosavadního vydavatele převzala titul Nadace Bohemia Regia, o niž se podrobněji dočtete uvnitř čísla. Dosavadní šéfredaktor Karel Helmich se vzdal řízení redakce. Za jeho práci jsme mu poděkovali a doufáme, že s naším časopisem bude i v budoucnu spolupracovat. Spolu se změnou vydavatele jsme znovu zaregistrovali titul, včetně zapsání ochranné známky. Vrátili jsme se přitom k tradičnímu titulu Západ a cizí slovo „Today" z názvu časopisu vypustili. Po dvou letech se vracíme ke klasické černobílé úpravě titulní strany. Jediným rozhodujícím důvodem byl návrat k pěkné podobě, jakou měla obálka Západu před přenesením výroby do Československa. Za zdržení tohoto čísla se jménem svým i vydavatelovým všem čtenářům omlouvám. Vladimír Bystrov ml. šéfredaktor
ZÁPAD 3
I
Jihočeské město Písek j e okresním centr e m s třiceti tisíci o b y v a t e l i a m o h l o se zdát, že se vzhledem ke své velikosti (malosti?) i díky č e t n ý m všeobecně platným p r o b l é m ů m řadí k mnoha dalším podobn ý m č e s k ý m m ě s t ů m . T o však platí j e n částečně, neboť už básník řekl „...jen jeden j e Písek, jen jedna j e Otava", a o této p r a v d ě se s n a d n o p ř e s v ě d č í k a ž d ý , k d o sem, byť nakrátko, zavítá. Dávno již tomu, kdy se Písku právem říkalo „perla vprostřed jihočeských hvozdů", řeka Otava byla zlatonosná a perlorodá, kdy toto romantické město proslulo jako útočiště studentů a p e n z i s t ů , kdy sem za kulturou, odpočinkem, čerstvým povětřím a společenským životem léto co léto přijíždělo mnoho českých umělců. Představitelé komunistického systému se snažili ze všech sil zničit duši tohoto jedinečného města, a ve svém snažení dosáhli značných úspěchů. Na kraji města, tam, kde do Písku vtéká Otava, vybudovali v padesátých letech velkou textilní fabriku Jitex. Jitex špiní řeku, jeho komín chrlí do ovzduší tuny popílku, klimatizační zařízení přádelny otravuje nepřetržitým vytím život okolí. Slavný písecký kamenný most (je starší než pražský Karlův) lemovaly uličky se svéráznými přízemními domky. Ty časem zchátraly, ale projevili o ně zájem pražští výtvarníci s tím,že objekty zrestaurují a zachovají záeoveň jejich vnější podobu. Vedení města nezaváhalo, všechny domky nechalo zbourat, a řeku dnes lemuje betonová navigace. Kamenný most j e na ni nasazen jako nepatřičná kulisa „z jiného kusu". Namísto uličky Portyč vyrostl hrůzný objekt zvaný kinokryt:
4 ZÁPAD
n a h o ř e b i o g r a f , d o l e p r o t i a t o m o v ý kryt... V sousedství Výstaviště na místě někdejšího Městského zahradnictví vybujel další obludný kolos, nazvaný lidem K O K O S ( K o m u nistický KOStel): m n o h a m i l i ó n o v á zpupná budova okresního výboru Komunistické strany Č e s k o s l o v e n s k a . S t a r o b y l á s y n a g o g a (stejně jako v jiných českých městech) přestala sloužit původnímu účelu. Prostor byl přepažen a skladovaly se v něm jakési textilie. Židovský hřbitov záhy po srpnu 1968 rozjezdily tanky. Zničily i náhrobek básníka Richarda Weinera. Když pak počátkem osmdesátých let přijela z Anglie do Československa Weinerova sestra a vyslovila přání navštívit bratrův hrob, d a l o vedení m ě s t a přeražený pomník slepit a narychlo převézt nad „nový hrob" na Lesní hřbitov... Písek j e už tradičně sídlem vojenské posádky. Za let totality zde sídlil tankový prapor: tanky se (pro potěchu místního obyvatelstva zásadně v noci) přesouvaly přes město kamsi, a k ránu stejnou cestou zpět, při čemž ničily komunikace, dusivě smrděly, otřásaly stavbami i psychickou rovnováhou jejich obyvatel. Pokud přijíždíte do Písku od Prahy, nepřehlédnete vlevo od silnice další „pomník doby" - panelové sídliště Dukla. Stejné „ D u k l y " jsou nezbytným poznávacím znamením všech našich měst. Po listopadu 1989 se změnilo vedení písecké radnice a poznenáhlu se začala měnit
i tvář města. Dnešní starosta T o m Z a j í č e k (původně sociolog) dokázal sjednotit písecké radní navzdory různé stranické příslušnosti k jedinému cíli: ke snaze o rozkvět města. Počátkem letošního léta (12. června 1993) zažil Písek velkou slávu: vrcholily oslavy 750 let založení tohoto královského města. Při této příležitosti se konaly různé koncerty, výstavy a turnaje. Obnovené Prácheňské muzeum na Velkém náměstí (dříve Leninově, ještě dříve Riegrově) zahájilo provoz zdařile a velkoryse koncipovanou expozicí. Městem prošel průvod krále Václava I. s družinou, z věže děkanského kostela vyzváněly nové zvony a starosta Tom Zajíček přijal v obřadní síni radnice „rodáky, přátele a příznivce města Písku". Byli mezi nimi i hosté z Itálie, Německa, Rakouska, Holandska, Francie a Dánska, a p ř e d e v š í m d v a a d v a c e t i č l e n n á delegace z amerického Písku: toto městečko ve státě D a k o t a založil český p r a d ě d e č e k d n e š n í h o s e d m a s e d m d e s á t i l e t é h o starosty George Chyly. Slavnosti se zúčastnily osobnosti č e s k é vědy, kultury i sportu, včetně PhDr Jaroslava Šedivého, velvyslance České republiky ve Francii, který v Písku vyrostl a za totality byl shodou okolností myčem výloh obchodů stejně, j a k o dnešní arcibiskup a primas český Miloslav Vlk, rovněž Jihočech. Letos o prázdninách Písek zaznamenal rekordní návštěvnost turistů z domova i ze zahraničí. Přibylo restaurací, kaváren i stánků s občerstvením. Ceny jsou přijatelné, jídlo většinou chutné, obsluha až na výjimky snaživá. Písek proslul jako líheň cukrářů, kteří soutěžili o to, kdo nabídne zákazníkům nejlákavější lahůdky. Tato tradice se utěšeně
obnovuje: zatím o prsa vedou U Volfů. Každou denní dobu j e k dostání čerstvé pečivo. Voda v Otavě znatelně prokoukla: koupání v této líbezné řece, lemované lesy, j e osvěžením pro tělo a potěšením pro oko, a výjimečně nevadí ani ,ještě j e tam komín", jak praví Vilík ze Šrámková Měsíce nad řekou. • Chodila j s e m letos v létě Pískem a zaznamenala pár útržkovitých rozhovorů s lidmi, kteří mají zásluhu na tom, že se tvář města mění k lepšímu. RADKA KYSILKOVÁ patří k nejvýraznějším osobnostem Písku. Za totality byla i s manželem Zdeňkem trnem v oku píseckým m o c i p á n ů m : nikdy se n e t a j i l i s v ý m i protikomunistickými názory, zásadně nechodili k volbám, odmítali se vystěhovat ze svého domu... Dnes p r a c u j e Radka Kysilková v Ochraně zvířat ( platíme snad nejvyšší daně ze psů v jihočeském kraji, a přesto nám město nedá ani korunu na útulek pro opuštěné psy"), vede Pěvecký soubor Ludmily Danešové, j e předsedkyní Společnosti přátel Izraele. Všechny tři funkce jsou neplacené. Co se vám dnes v Písku líbí a co vám tu vadí ? V e vedení m ě s t a j s o u s c h o p n í lidé, ale příliš dobře si uvědomují svou moc. Líbí se mi Prácheňské muzeum. Máme dobrý chleba, ale málo poctivých řemeslníků: práce j e pořád ještě socialistická, kdežto nároky na p e n í z e j s o u už k a p i t a l i s t i c k é . Na úřadech přetrvává pocit nadřazenosti vůči občanům. Novinkou města jsou milionáři: většinou jde o komunisty, kteří mohli přijít k penězům ještě za totality. Kultura tu bohužel příliš nebují. K horšímu se změnily mezilidské vztahy: na prvním místě j e snaha získat peníze, leckdy za každou cenu. S o u k r o m á stavební firma KOČÍ vznikla před třemi lety. Jejími najiteli jsou ing. RADEK KOČI (35 let) a MILAN ŠVEHLA (33 let).
Co vám dělá největší starosti ? Máme 130 stálých zaměstnanců a trvalou nouzi o kvalitní p r a c o v n í k y . Ti, kdo něco umějí, odcházejí za neporovnatelnými výdělky do Německa, i když si u nás přijde schopný zedník na deset tisíc korun měsíčně, což j e mnohem víc, než má třeba zkušený lékař v nemocnici... Přesto nám z pěti přijatých zedníků vyhovuje stěží jeden - čtyři zbývali jsou zdevastovaní socialismem. Zvykli si na dlouholetý stereotyp: v zaměstnání odpočívat, v půl třetí odpoledne „práci" zapíchnout a jít na fušku. Firma Kočí rekonstruovala hotel Bílá růže, a hotel Tři koruny na náměstí právě přestavuje pro pojišťovnu. Od letošního léta nabízí novinku: sedm verzí rodinných domků vyšší kvalitativní kategorie. Máte-li dva až tři milióny korun, můžete získat pohlednou vilku včetně pozemku a inženýrských sítí. Co se vám v Písku nelíbí ? To, že se písecké centrum - Velké náměs-
tí, stává mrtvou zónou. Drahé nájemné vyhnalo z většiny domů jejich dosavadní obyvatele. Na malém prostoru se tísní čtyři banky: Komerční, Investiční, Obchodní a A g r o b a n k a , dále Spořitelna, Pojišťovna, S o u d a M ě s t s k ý úřad. Po p r a c o v n í d o b ě a o víkendech tu málem nepotkáte živáčka... V Á C L A V STÁREK j e m a j i t e l e m f i r m y Úpravy, opravy, instalace. Co se tu nejvíc změnilo ? Na první pohled jsou zřetelné výsledky práce, která započala před třemi a půl roky. Vznikla spousta nových obchodů i krámečků, a pokud má člověk dost peněz, může si koupit v podstatě všechno. Věci, pro které se dříve jezdilo do Rakouska nebo do Německa, jsou dnes běžně k dostání na náměstí. Baví vás podnikat ? Práce mě těší, ale vadí mi, že mnoho neřemeslníků, a leckdy jsou to i vysoce vzdělaní odborníci, se průběhem let stalo řemeslníky-
ZÁPAD 5
samouky. Někteří dokázali postavit chatu nebo i dům, včetně zavedení vody. Často se s e t k á v á m s tím, že n á m „ r a d í " , k d y ž třeba v y m ě ň u j e m e k o h o u tek... Už se těším na dobu, kdy zákazníka bude zajímat, jen aby voda tekla a topení topilo... LENKA GOTTFRIED O V Á j e k r o m ě knížete Karla Schwarzenberga poslední Jihočech, zap s a n ý v o r l i c k é matrice. Její tatínek zprvu podnikal (u s o u s t r u h u ) , m a minka-hornická d c e r k a , se s t a r a l a o čtyři děti. L e n ka j e n e j m l a d š í
V r o c e 1970 ji zlákalo do Prahy hnutí hippies. Pracovala v tiskárně, uklízela, byla kresličkou, v r á m c i r o m a n t i k y šla p á s t k r á v y d o p o h r a n i č í . V d a l a s e , to u ž b y d l e l a v Písku, narodili se jí d v a kluci. Před pár lety se celá r o d i n a o d s t ě h o v a l a do lesů do h á j e n k y Držov, k d e Lenka, tentokrát lesní dělnice, pálila klestí, ožínala stromky, sypala j e d y po pasekách, atd. U ž před lety j s e m o ní slyšela, že píše poezii a nechodí volit. Na výzvy okolí, že by se m ě l a p ř e m o c i a jít k v o l b á m kvůli d ě t e m , o d p o v í dala, že to p r á v ě kvůli d ě t e m nedělá. N ě k t e ř í s p o l u o b č a n é se jí pak začali v y h ý b a t a po p o s l e d n m í c h k o m u n i - stických volbách sousedka L e n c e v y č e t l a , že „ n e d a l a hlas naší šťastné b u d o u c nosti". Dnes je Lenka G o t t f r i e d o v á j e d i n o u red a k t o r k o u s o u k r o m é h o týdeníku Písecké postřehy n o v i n , k t e r é si n e b e r o u žádné servítky. Vedle Zítřka a Píseckých novin jste třetím pravidelnýnm listem, k t e r ý teď v P í s k u v y c h á z í . Č í m si c h c e t e získat č t e n á ř e ?
pokácel d v ě h r u š n ě na zahradě, a o p o m e n u li, že k d e s i v y m i z e l a alej, p r o t o ž e to b y l o „ve vyšším z á j m u " . C h c e m e i n f o r m o v a t co nejobsáhleji, nepsat jen o známých píseckých o s o b n o s t e c h , ale i o tzv. o b y č e j n ý c h lid e c h , kteří jsou něčím z a j í m a v í .
C h t ě l i b y c h o m být s k u t e č n ě písečtí a zásadně nekompromisní. Nebudeme se například snažit vyc h á z e t s r a d n i c í za každou cenu. Taky bych nerada, a b y c h o m psali o tom, ž e n ě k d o
D ě k a n Jiran j e p ř í s n ý p a s t ý ř . N a v z d o r y t o m u , že své o v e č ky nešetří a hřmí od oltáře o d u c h o v n í c h n á s l e d c í c h v l á d y „ s t r a n y ďáblovy", které v sobě nese každý z nás, bývá v d ě k a n s k é m kostele, o b n o v é m do lesku díky s n a z e (i p e n ě z ů m ) p a n a d ě k a n a , p l n o . C o ž s v ě d č í o t o m , ž e se P í s e k m ě n í : j a k zvenčí, tak zevnitř. Foto Vít Klusák
Kostel sv. Václava, ve kterém zloději c h r á m o v ý c h s t a r o ž i t n o s t í n e c h a l i už j e n j e d e n o b r a z
6 ZÁPAD
P í s e c k ý m d ě k a n e m j e T h D r . J O S E F JIR A N , který se vrátil d o m ů do Č e c h po dvaadvacetiletém exilu, stráveném především v Německu. Jak se v P í s k u m ě n í křesťanské o v z d u š í ? N a d u c h o v n í ú r o v n i se n e z m ě n i l o n i c . N a d á l e se d o b ř e daří b e z b o ž n i c t v í a bolševismu, tam vykvete růže i vprostřed pouště. Z ů s t á v á m e u n e c e l ý c h tří p r o c e n t s k u t e č ných křesťanů v t ř i c e t i t i s í c o v é m P í s k u : tři p r o c e n t a d á v a j í křtít své děti, tři p r o c e n t a uzavírají skutečná manželství před oltářem, tři procenta d á v a j í zaopatřit r o d i n n é příslušníky a n e c e l á tři p r o c e n t a u m o ž ň u j í d ě t e m výuku náboženství. Z n e k l i d ň u j e vás to, n e b o to tři a půl roku po p ř e v r a t u p o v a ž u j e t e za z á k o n i t é ? Svět n e o č e k á v a l , že b o l š e v i s m u s zapustí v Č e c h á c h tak h l u b o k é kořeny. O p t i m i s t é se d o m n í v a l i , že s politickým převratem nastane i návrat k b ě ž n ý m d u c h o v n í m h o d n o tám, což se nestalo. Víru nelze p ř í m o zdědit: každá g e n e r a c e musí být k víře, tudíž k čestnosti vůči Bohu a bližním v y c h o v á n a .
KULTURA
Dřevěné sympózium VLADIMÍR BYSTROV ml. Praha Deštné v Orlických horách hostilo po celý letošní srpen účastníky mezinárodního sochařského sympózia Interlignum '93. První takové setkání se v Čechách uskutečnilo v roce 1966. Po čtyři roky se sjížděli sochaři z mnoha zemí do Hořic v Podkrkonoší, než bylo sympózium násilně uzavřeno. Teprve v roce 1989 byla tradice obnovena. V galerii v plenéru na vrchu sv. Gotharda nad Hořicemi dnes stojí 56 plastik autorů od nás i z Německa, Anglie, Francie, Itálie, Ruska, Chorvatska, Slovinska, Litvy, Izraele, Polska, Ameriky, Kanady a z Japonska. Zatímco účastníci hořických sympózií pracují s kamenem, v Deštném je surovinou dřevo. Předseda komitétu Interligna profesor akademický sochař Vladimír Preclík charakterizuje léto v Deštném jako „setkání sochařů, jejichž oblíbeným materiálem je dřevo"., J e to diskuse s palicemi a pilami v rukou," napsal do místního časopisu, , j e to i programový návrat sochy do krajiny, ve které se narodila z materiálu typického pro tento kraj. Je to nejkrásnější konkurenční setkání, při kterém vzniká jakoby jeden mezinárodní jazyk, sochařský jazyk kvality." V letošním roce se Interligna účastnili kromě V. Preclíka profesor akademický sochař Jan Koblasa, Čech žijící v Hamburku, a němečtí tvůrci Irsa Winklerová a F. JUrg Haberland. To, co podle jejich návrhu za pomoci elektrických pil a nástrojů vznikne, bude nakonec instalováno na svah u horského hotelu Panorama v Deštném. Od loňského roku tu již stojí výtvory Jaromíry Němcové, Milana Doubravy, Aleše Lamra a Tomáše Tichého, kteří se vloni účastnili prvního ročníku sympózia. Současně se sympóziem jsou v místním Muzeu zimních sportů, turistiky a řemesel vystaveny ukázky z tvorby autorů, kteří se Interligna účastní.
Kombinace Tomáše Tichého z loňského ročníkui sympozia
\
PRAŽSKÉ
UZENÁŘSTVÍ (TEL. (416) 364-1787 638 QUEEN ST. W T O R O N T O M6J 1E4 PRAŽSKA ŠUNKA PRAŽSKÉ UZENINY MASO la JAKOSTI DENNĚ ČERSTVA CHUTNÁ JÍDLA A CUKRÁŘSKÉ VÝROBKY
FILMAŘI ve Štýrském Hradci krizový čas - ať K d y ž v květnu IVAN MUCHA už pro zhroucení pozvali rakouští Praha státně organizofilmaři na mezinávané filmové rodní s y m p o z i u m své kolegy z východní a západní Evropy, tvorby v postkomunistických zemích, či chtěli stihnout mnoho věcí. Doufali, že té- pro „kolonizaci vědomí, vnímání, hodnoma „Otevřené obrazy - film, stát a společ- tových představ a s tím spojených idolů" nost ve východní a západní Evropě" vy- vnucovaných podle názoru mnichovského b u r c u j e d i s k u s e o f a k t i c k é m s t a v u teoretika Georga Seesslena západními kikinematografie v jednotlivých evropských n e m a t o g r a f i e m i o s t a t n í m u s v ě t u , n e b o zemích v nové společenské situaci, zejmé- snad pro o b e c n ý n e d o s t a t e k p e n ě z „na na však o perspektivách filmové tvorby umění" v souvislosti s recesí... Patrně nei o tom, jak se v Evropě bránit expanzi škodí, když se na půdě sympózia sejdou a m e r i c k é h o f i l m u . Sice se o tom všem obchodníci s teoretiky, tvůrci s kritiky. mluvilo, většinou však z toho - mj. i pro Pro pořadatele ovšem vyvstává v tom přínedostatek času - mnoho užitku nevzešlo. padě nelehký úkol uřídit disciplinovanou Naděje autora koncepce sympózia režiséra diskusi, dát debatám řád a gradaci, aby se účastníci nerozjížděli s pocitem ztráty čaBernda Frankfurtera se nenaplnily. su, s r o z p a k y nebo r o z č a r o v á n í m . O d e Na jedné straně byly diskuse příliš sub- všeho jsme ve Štýrském Hradci zažili trojektivní až netolerantní, na druhé poněkud chu. Snad bude lépe za rok, až se tu - podtechnokratický přístup producentů neladil le plánu pořadatelů - setkají pouze filmoví s přílišným teoretizováním. Přesto je zřej- tvůrci s teoretiky. mé, že evropské kinematografie prožívají
ZÁPAD 7
Jeden bezvýznamný, starý americký film Po celou dobu dětství, neděli co neděli, trávil jsem odpoledne na „dětských" představeních v kině Sokol v Náchodě, a tam jsem do sebe vstřebal n e o d h a d n u t e l n é množství toho, čemu se tehdy říkalo „němá groteska" a podle čeho jsem si pak představoval Ameriku: jako zemi skutečně neomezených možností, kde s e b e h r o z i v ě j š i k a r a m b o l aut na silnici nikoho nezabije, kde pacienti napumpovaní rajským plynem odplouvají okny nem o c n i c e j a k o v z d u c h o l o d í , k d e lidé dělají sklopky na ručičkách věžních hodin vysoko nad ulicemi města hemžícího se mrakodrapy, a kde davům opendrekovaných policajtů hrdina s nehybnou tváří dokáže utéct nadzvukovou rychlostí. T o m u h l e světu, o němž jsem ještě nevěděl, že j e v pod statě surrealistický, nasadila korunu surrealistická veleopice King Kong. To mi b y l o asi
8 ZÁPAD
JOSEF ŠKVORECKÝ Toronto, Ontario devět, do biografu už mě nevodila moje krásná maminka, už jsem tam chodil sám. V těch dobách před televizí, před stereofonním zvukem, zkrátka před inflací zábavy znamenaly ještě některé filmy senzaci, a King Kongovi předcházela reklama označovaná j m é n e m a m e r i c k é h o cirM^». k u s á ' t a - Beze zbytku jsem jí v ě ř i l . G i g a n t i c k á opička přesně zapadala do světa, kde vichřice dokázala zved-
nout dům i s obyvateli spícími uvnitř a přenést j e j na druhou stranu města, a spící nic netušili. Odevšad na mě hleděly fotografie třicetimetrové gorily, j e ž v ruce držela normálně velkou blondýnku, a j á nepochyboval o její existenci. Tím spíš, když Přema, kamarád mého dětství, mi vážně potvrdil, že obrovského veleopa Američani chytili v Africe a v New Yorku ho ochočili tak, že jim „žere z ruky" - co a jak žere z lidské ruky jsem si nedokázal představit, ale j e n o m to potvrdilo víru vstřebanou s groteskami, že v Americe j e možné všechno. Zvěst o triumfu krotitelského umění měl Přema od svého otce, muže požívajícího mezi námi hošíky velké vážnosti, neboť to byl jednoruký legionář. Ten nám taky nahlas předčítal článek v novinách, podle něhož těhotná žena, po zhlédnutí filmu King Kong, předčasně porodila dítě p o r o s t l é o p i č í s r s t í . I to mi připadalo možné, asi p r o t o , že
velké g y n e k o l o g i c k é znalosti j s e m v tom věku n e m ě l . P e v n ě j s e m si u m í n i l , ž e o p i c i , „ o s m ý div světa", m u s í m uvidět na vlastní oči. M a l é r byl v tom, že film byl mládeži nepřístupný a vchod do biografu hlídal uniformovaný policajt. Věková h r a n i c e byla sice p o u h ý c h č t r n á c t let, a l e v e s v ý c h devíti jsem sotva mohl předstírat věk tak vysoký, už proto, že j s e m dosud nevlastnil nejen d l o u h é kalhoty, ale ani p u m p k y . Jenže touha po opici m ě přemohla, a j á se rozhodl k odvážnému plánu. Sokolský biograf v N á c h o d ě měl tehdy j e š t ě tzv. zadní projekci. K budově sokolovny byla vzadu přistavena projekční kabina, a jí se f i l m p r o m í t a l přes t ě l o c v i č n u , která sloužila také j a k o jeviště pro různé žák o v s k é a k a d e m i e a o c h o t n i c k á představení. Když se hrál film, spustili prostě přes jeviště plátno a vznikl biograf. V podvečer toho dne, kdy měla opice premiéru, vkradl j s e m se, už ani nevím kudy, do opuštěné tělocvičny, a p r o t o ž e tam n e b y l y ž á d n é židle, sedl j s e m si na t ě l o c v i č n é n á ř a d í z v a n é „ k ů ň " a čekal j s e m , až to z a č n e . V p r a v é m slova s m y s l u netrpělivě, neboť k r o m ě z v ě d a v o s t i zmocnila se m ě v temné tělocvičně brzo hrůza. Ž e j s e m se, přes zážitek v té tělocvičně, dožil ve zdravé mysli už osmašedesáti let, j e patrně devátý div světa. K i n g K o n g , ať už nad ním filmoví a vůbec jacíkoliv estetici vynesou jakýkoliv soud, j e od prvního záběru na zlověstně zamlženou Bowery, a od prvního třístupňového sestupného motivu zlověstné hudby M a x e Steinera (později napsal stejně sugestivní hudbu k j i n é m u klasickému dílu amerického popartu, C a s a b l a n c e ) film děsivý. Devítiletý hošík, v y b a v e n ý patrně n a d p r ů m ě r n o u vnímavostí - konec konců se ze m ě nakonec stal spisovatel - uzavřený s tou černě magickou m u z i k o u v k l a u s t r o f o b n í m prostředí t e m n é tělocvičny, do níž n a k o n e c nahlédla o b r o v ská řvoucí gorilí tvář, se nejspíš měl p o m i n o u t n a r o z u m u . M í s t o t o h o se j e n o m o tom však se nebudu šířit. Před šílenstvím m ě snad zachránila skutečnost, že díky zadní p r o j e k c i j s e m titulky viděl o b r á c e n ě ; j e n ž e když na to v z p o m í n á m , právě to muselo spíš přispět k hrůze nejen z předváděného, ale taky z n e z n á m é h o . B u d j a k bud, klasické závěrečné poselství f i l m u , j e ž nad K o n g o v o u m r t v o l o u p r o n e s l o r g a n i z á t o r v ý p r a v y na L e b č í o s t r o v ( S k u l i I s l a n d ) pan D e n h a m , j s e m tehdy z obrácených titulků nerozluštil. Uplynula dlouhá čtyři desetiletí, než j s e m se to dozvěděl, ne už z titulků, ale protože to už j s e m uměl anglicky, d á v n o j s e m unikl všem v ě k o v ý m hranicím a bylo to v Torontu. Policejní kapitán, jehož muži brání zvědavým d a v ů m , aby m r t v o u v e l e o p i c i o š k u b a l y na suvenýry, řekne panu Denhamovi: „Well, p a n e D e n h a m , eroplány ho přece dostaly." A l e pan D e n h a m zavrtí h l a v o u a p r o n e s e p o s e l s t v í : „ B a ne. Ž á d n é a e r o p l á n y . T o zvíře zabila krása" (It was Beauty killed the Beast). T a k y j s e m se tou d o b o u v y u č o v á n í m toho - vedle jazzu nejameričtějšího u m ě n í částečně živil; šel j s e m proto do p r a m e n ů , a co se mi ve snobském věku š t u d o v á n í na u n i v e r z i t ě p r o m ě n i l o z o s m é h o divu světa v bezcennou sen-
začku, ve směšný kýč, p e r m u t o v a l o opět v cosi p ř í b u z n é h o zázraku: v u m ě l e c k é dílo z rodu Z á n i k u d o m u U s h e r ů , v archetyp, na n ě m ž se sice vyřádily g e n e r a c e psychoanalytiků ( I n k a r n a c e m a c h i s m u d o v e d e n á ad abs u r d u m ! T e n definitivní falický symbol E m pire S t a t e B u i l d i n g ! ) , za n í m ž se mi v š a k , díky h u m a n i t n í a m e r i c k é vědě, j í ž věru nic lidského není cizí, objevilo dílo z a j í m a v ý c h , p ř e m ý š l i v ý c h , u m ě n í m dotknutých,, f i l m e m posedlých, odvážných a vůbec pozoruhodných lidí. Na počátku byl p o z n a t e k režiséra a p r o d u centa filmu Meriana C. C o o p e r a , j a k o b y vystřižený z „Filozofie básnické skladby" E. A. Poea a taky z teorie „ z á r o d k u " H e n r y ho Jamese. Podle Poea dobrý spisovatel začne příběh vymýšlet od konce, ne od začátku; podle Jamese není důležitá žurnalistická z k u š e n o s t , ale silný d o j e m , m y š l e n k a , j i ž představivost v y m o d e l u j e do j a k é k o l i v p o d o b y . C o o p e r a , při p o h l e d u na t e h d y n o v o u nejvyšší budovu světa Empire State Building, napadlo, že by na ni mohla lézt gigantická opice j a k o na strom; nato zapracovaly zkušenosti válečného letce a C o o p e r si představil, j a k k o l e m m r a k o d r a p u krouží d v o u p l o š n í k y a s t r e f u j í se do ř v o u c í h o m o n s t r a j a k o do terče. „Vrchol všeho d o b r o d r u ž s t v í ! " („The ultimate in adventure!") Potom si to uvědomil: „Jak j s e m tak přemítal o obrovské opici, d o š l o mi, že j s e m si v l a s t n ě n e j d ř í v vymyslel vyvrcholení, a ne začátek p ř í b ě h u . " A protože sám nebyl spisovatel, ani ne scenárista, n a j m u l na věc f a c h m a n y . A všemu tomu předcházely životní osudy, j e ž tvůrce K i n g K o n g a k „vrcholu všeho dobrodružství" předurčily. C o o p e r totiž původně n e b y l u m ě l e c , ale d o b r o d r u h r o b i n h o o dovského typu. Povoláním to byl profesionální voják s hodností kapitána. Absolvoval námořní akademii v Annapolisu, ale k d y ž se formovaly první americké letecké j e d n o t k y , přihlásil se k výcviku v Mineo| le a v září 1917 byl v y ř a z e n . N a z á p a d n í | frontě bojoval j a k o pozorovatel s 20. vzdušnou švadronou a vyznamenal se riskantními lety nízko nad n ě m e c k ý m i pozicemi, při j e d nom z nichž byl taky sestřelen, ale podařilo se mu n o u z o v ě přistát za vlastními liniemi. Generál Billy Mitchell j e j chtěl v y z n a m e n a t a m e r i c k ý m v á l e č n ý m k ř í ž e m , C o o p e r však odmítl, protože nepokládal za správné, aby byl t a k t o v y z d v i ž e n n a d s p o l u l e t c e , k t e ř í j v akci zahynuli. Řekl: „Riskovali j s m e všichni stejně." Jistě p o z o r u h o d n ý člověk. Po příměří v roce 1918 se ve Vídni seznámil s j i n ý m nevšedním důstojníkem, kapitán e m Ernestem B e a u m o n t e m S c h o e d s a c k e m , jenž jako kameraman amerických spojařs k ý c h o d d í l ů f i l m o v a l na Z á p a d n í f r o n t ě . Rychle se spřátelili a dohodli se, že válka j e š t ě neskončila: na v ý c h o d ě se o b j e v i l nový nepřítel, bolševici, kteří právě vtrhli do Polska. Rozjeli se tedy do Varšavy. Schoedsack řídil operace a f i l m o val: zachytil třeba evakuaci K y j e v a vedenou generálem Smigly-Rythem, několikrát tajně překročil bolševické linie a zase filmoval. K d y ž maršál Pilfe s u d s k i b o l š e v i k y v y t l a č i l z P o l s k a , | Schoedsack odjel do Turecka, kde li n a t á č e l ř e c k o - t u r e c k o u v á l k u ( j a k o
Í
t
Pokračování na s t r a n ě 2 9
ZÁPAD 9
Eugene K. Balon, rodák z Ostravska, světově proslulý biolog, ichtyolog, vědec, spisovatel a cestovatel, profesor zoologie na kanadské univerzitě v Guelphu
POUČIL JSEM SE: zen mam mnoho, deti ctyricet osm \f
W
Našemu časopisu jste poskytl naposled interview před dvěma roky po návratu z Černobylu - teď jste se nedávno vrátil z Afriky. Vy už se tomu environmentalismu věnujete hezkou řadu let. Vzpomínám si, jak jste mi před mnoha lety referoval o ekologické pohromě na jezeře Kariba v Zambii... Ta přehrada vznikla na řece Zambezi, co tvoří hranici mezi Zambií a Zimbabwe, dřívější Severní a Jižní Rhodesií. Přes OSN jsem tam dostal zaměstnání, přijel v roce 1967 a mým hlavním úkolem bylo dokázat, k jak obrovskému prospěchu domorodců tam bude zrovna dokončená přehrada - tehdy ta největší na světě. A výsledek byl naprosto opačný... Bohužel. Zabralo mi to čtyři roky práce - jako včelička jsem pilně sbíral, počítal a sepisoval až do roku 1971. Mezitím tam jezdily komise, jedna za druhou, a vůbec se jim mé nálezy nelíbily. On totiž nikdo před zahájením projektu nechtěl slyšet, co to udělá suchozemské flóře a fauně. S přehradou sice přibude ryb ve vodě, ale zaplavením prostorů a odrazem sluneční energie od zrcadla vodní hladiny utrpí suchozemské rostliny, což pak ublíží sudokopytníkům, na této potravě závislým. To se ovšem nelíbilo mým chlebodáitům - bylo to proti jejich představám. Nic neočekávaného jsem tam nemusel dokazovat:
10 ZÁPAD
I
I v
,
/
V .
OTA ULČ Vestal, New York kdyby byli poslouchali ekology a četli literaturu, do takového projektu se vůbec nepustili. Vydělal na tom vůbec někdo? Stavaři a cizí koncerny produkující měd. Ty tak dostaly lacinou energii - elektřinu - a profit jim vzrostl. Kolik lidí se muselo před záplavou odstěhovat? Oficiálně se uváděla cifra 300 tisíc domorodců, ale ve skutečnosti jich bylo daleko víc. Z úrodné říční oblasti je násilně přesídlili do skalnatého hornatého terénu, s nedostatkem vody, někdy až 600 kilometrů daleko. A tam už žily jiné kmeny a přesídlence nijak vřele nevítaly. To nebylo nějaké prázdné pohraničí. Přesídlení byli dokonale seznámeni s přírodou ve svém původním prostředí říčního aluvia, pak se ocitli jinde, nevyznali se, jedli plody podobné těm, co byli zvyklí doma - jenže tohle byla jedovatá odrůda, takže na to pak umírali. Předpokládám, že jste protestoval a bylo to málo platné.
V I
.
Snažil jsem se ovlivnit různé komise, argumentoval na konferencích, napsal tisíce stran zpráv a pak stvořil knihu; jmenovala se Lake Kariba: A Man-Made Tropical Ecosystem in Central Africa. Tehdejší mocipáni ji ignorovali. V té době byly v běhu velké investice v ještě větších projektech přehrad a mé argumenty se do rozpočtu nehodily. Pak jste ale přece jen prorazil. To bylo až koncem sedmdesátých let. Švédská akademie věd vydává časopis jménem AMBIO, který se hodně zajímá o celosvětovou ekologickou destrukci. Tam mě požádali, abych napsal o velkých přehradách. To jsem učinil, se závěrem, že ve většině případů je jejich dopad negativní. Pozitivní je jen v případě Kariby - pro zahraniční investory v dolech s mědí. Tahle má studie měla obrovský ohlas, přeložili ji Němci a celkem nedávno i Japonci, kteří v té době stáli před hrůzou podobného projektu. To nebyl můj první boj s vrchností. Už v mém původním domově jsem měl konflikty se stranou a vládou kvůli Dunaji. Na něm jsem pracoval 17 roků. Tam jste dělal co - vodníka? Slovenská akademie věd a resort tam měly ichtyologické pracoviště. Hlavně jsme měli studovat ryby - dunajské jsou moc zajímavé a je
jich víc než v jiných vodách. Zjistili jsme, že produkce ryb závisí na záplavách a záplavy byly prospěšné nejen pro ryby, ale i pro vysoce úrodné zemědělství, pro zásobu spodních vod do vzdálenosti sto i více kilometrů. Plánovanou stavbou byl Žitný ostrov - žímý ostrov. Soudruzi tuto .největší stavbu socialismu' naplánovali a jakémukoliv negativnímu slovu se muselo zabránit. To byla ale doba Slovenského jara, léta 1964, 1965. Mňačko byl šéfredaktorem Kulturného života a já jsem do něj dodal úvodník. Ted po 35 letech Madaři opakují to, co jsme už tehdy psali a proti čemu jsme bojovali. Varovali jsme před tím, co se pak stalo na Karibě - kompletní změnou životního prostředí s převážně negativním dopadem. Mňačko to dal k vyjádření soudruhům z Hydroprojektu a ti to šmahem odsoudili jako protivládni, protistranické. Mňačko jim tedy navrhl, aby své výhrady vyjádřili v besedě, kterou by pak časopis uveřejnil. Jenže hodinu před zahájením této besedy dotyční zatelefonovali, že nepřijdou, že nejsou dostatečně připraveni. Mňačko se tedy rozhodl naši stať uveřejnit. Podařilo se to vytisknout, ale nepodařilo se výtisk distribuovat - celý náklad Kultumého života byl tehdy zabaven. Mnozí se snad na to pamatují. Mimochodem, Maďaři tenkrát na naši podporu ani nepípli. Přeskočme dekády. Před pár měsíci jste se vrátil z Afriky a povídal jste mi o vybíjení slonů. Já když byl ve východní Africe před 20 lety, to přece byla ještě obrovská stáda... A už nejsou. Jejich počet byl odhadován na skoro jeden a půl miliónu a běžně bylo vidět stáda přes 100 kusů. Ted se tam potulují jen malinké skupinky. O vybíjení jsem četl všelijaké články a pak f a n t a s t i c k o u knihu od Angličana Douglase-Hamiltona a jeho ženy Orii. Kdysi u jezera Manyara psal doktorskou dizertaci, z letadla fotografoval a počítal stáda, později byl svědkem likvidace, jezdil po konferencích, alarmoval svět. Tuto likvidaci mají na svědomí lovci slonoviny, předpokládám. Původně byli za nepřítele označováni domorodci. Jejich populační exploze a potřeba půdy. Ukázalo se však, že to byl omyl. Hlavním zdrojem zkázy přitom byl zájem zahraniční - ivory trade, toto takzvané bílé zlato. Rezbáři, pracující se slonovinou, zejména v Hongkongu. Je to obrovský byznys, který si koupil plno byrokratů a vědců, ochotných tvrdit, že slonů je dost, že je jich vlastně přebytek, že jejich růst je nutno kontrolovat, tak se získá maso pro hladové domorodce, a tak dále. Já tam tedy žádná řeznictví se sloním masem neviděl. Ale ano, občas tzv. culling operation dodávala maso, celkem dobré. Jenže pytláci v rychlém autu s mašinkvérem kosí tucty obětí, uřežou kly a hned jedou dál, maso ponechávají supům. Za jeden pár klů dostanou často víc než tisíc dolarů, což by si jinak nevydělali za dvacet let. I politici se velmi podílejí na tak lukrativním počínání - proslulá v tom byla paní Kennyatová, první dáma vlasti. Když pár pytláků chytli při činu, zkorumpovaná policie je nakonec pustila. Nezbylo, než aby zasáhlo vojsko a to pak střílelo do lidí, kteří byli tam, kde být neměli. Takže kdybych v Tsavo parku šel na houby, mohli se do mě strefit.
Tsavo - kdysi ráj slonů - a ted už tam skoro nejsou. Po 15 letech úsilí se sloni dostali na seznam CITES. Co je CITES? Mezinárodní organizace s centrem ve Washingtonu. Má na starosti zákaz komerční exploatace ohrožených druhů zvířat, například tygrů. Našeho coelocanta lalimerii se nám podařilo dostat na seznam ve stejném roce, kdy se tam dostal i africký slon (1989). A nakolik je to těm slonům teď k prospěchu? Vloni po skončení mé práce na Zanzibaru jsem si najal letadélko a letěl do Selous Game Park v Tanzánii - to je jeden z nej větších parků na světě, velký skoro jako Československo před rozdělením. Pobyl jsem zde týden. Jezdí sem málo turistů, nevede tam vůbec cesta, jediné spojení je letadlem. A byl jsem svědkem toho, že realita je ještě horší, než jsem četl a skoro nevěřil. Obrovská stáda slonů už vůbec neexistují, nanejvýš uvidíme skupinku půl tuctu ustrašených „elefantů", zpravidla s malými kly - takže nestálo za to je zabíjet. Jsou vystrašení, když uslyší auto, když spatří člověka, tak v panice prchají. To jsem dříve neviděl. Pravda. Tehdy stáli a koukali. Pokud někdo prchal, tak jsme to byli my. Ale zato se tam hodně rozmnožili lvi. Každou chvíli jsme zavadili o velké skupinky. Takže kdyby jim teď narostly kly, tak by tam dlouho nebyli. Zmínil jste se o Zanzibaru, kde jste teď byl dvakrát za sebou. Co vás tam táhlo? Nic mě tam netáhlo. Ale mezinárodní organizace starající se o mořské prostředí mi zadala projekt, zjistit, jaký je dopad tlaku místního obyvatelstva, rybaření, turismu, bagrování v přístavu na pobřežní pásmo, na korálové útesy. Byli jsme půl na půl biologové a geologové. Rovněž jsme měli něco naučit místní pracovníky v institutu mořských věd, odbočce univerzity v Dar es Salamu. Dar es Saiam - tam jsem nikdy nebyl. Zmeškal jsem hodně? Slyšel jsem, že to není nic moc vábného. Měl jsem tam ty nejnepříjemnější prožitky. Horší než kdekoliv v celé Africe. Výsledky socialismu, mismanagement, spousta nezaměstnaných. Když vidí bělocha, hned se na něho vrhnou, vnucují mu své služby, které si vymýšlejí že mu například pomohou nést kameru, a když nechce, začnou ho obviňovat, že jim nechce dát vydělat. To pak má člověk opravdový strach. Pro kolegy, co byjň li v Africe poprvé, to byl šok. Moje ^ H technička - taková ta idealistka j H plakala. ^Ě P ř i t o m žádná jiná země v Africe nedostala per capita tolik zahraniční pomoci jako právě Tanzánie, miláček Roberta McNamary, někdejšího hlavního šéfa Mezinárodní světové banky. O Zanzibaru pouze vím, že v šedesátých letech potlačovaná černošská většina vyvraždila vládnoucí třídu arabskou a pak tam začali budovat pavědecký socialismus.
Strach tam cítit rozhodně je. To může i cizinec posoudit. Ještě před jedním a půl rokem tam bylo vidět hodně zbytků starých dob - například hodně Leninů. Nemocnice se ještě jmenovala Lenin Hospidal. Všude se válela spousta rudých knížek s citáty Maa ve svahili. Já to tehdy ignoroval, ale ted jsem si chtěl aspoň jednu přivézt jako suvenýr. Ale už jsem ji nikde nesehnal, všechno spálili. V nejnoblesnějším paláci sídlil ústřední sekretariát komunistické strany. Ted tam už je ale zamčeno. Pateticky vypadají činžáky, co stavěli východní Němci pro své Stasi poradce, a taky Číňané. V tropech se vše kvapem rozpadá, ale ono to vypadalo na Spadnutí, už když to postavili. To si člověk ověří okamžitě, když se rozjede do terénu. Za kolonialismu vystavěné asfaltové silnice se rozpadly, mají díry, do nichž kolo pořádně zapadne a třicetikilometrová cesta pak trvá řadu hodin. A celkový dojem z ostrova? Je překrásný. Hodně zelený. Hlavním produktem je hřebíček, vanilka. Je tam ale přelidněno. Asi jako Mauricius - ale na Zanzibaru ovšem převládá islám. Též tedy i mnohoženství? Je běžné mít aspoň dvě ženy. Mnozí jich mají víc a každá z nich má v průměru deset dětí. Když se mě někdo zeptal, jak já jsem na tom a já řekl, že mám jen jednu ženu a jednoho potomka, v místních očích jsem byl úplná nula. Tak jsem se poučil a tvrdil, že žen mám mnoho a dětí mám čtyřicet osm a to jsem pak právem získal na respektu. A co otroctví? Oficiálně skončilo teprve v roce 1951. Neoficiálně je tam dodnes. Běžně se stane, že se dostaví Arab s letadélkem - z Emirátů, Ománu či Saudska, a koupí si nějaká mladá děvčátka, čtrnáctiletá i mladší. Ani ne tak na sexuální použití, ale na domácí práce jako služky. Dětí je v rodinách takový dostatek, vlastně přebytek, že ,něco' se vždy může odprodat. Cena za takovou holčičku se pohybuje mezi 120 a 150 dolary. Taky mi tam tohle ,zboží' nabízeli. Turisté, pokud přijedou, je občas kupují. Po pár týdnech, když odjíždějí, tento svůj .majetek' nechají na místě. Jakou budoucnost byste Zanzibaru předvídal? Docela dobrou - ve srovnání s jinými státy Afriky.
mmmŽĚžmm ZÁPAD 11
NÁZORY
O právu na vlast Dne 27. dubna 1993 otiskl Český deník interview s mluvčím sudetských Němců Franzem Neubauerem. Neubauer v něm obhajuje právo sudetských Němců na domov, na vlast, nacházející se podle jeho mínění v českém pohraničí, ze kterého byli odsunuti po druhé světové válce. Pan doktor Neubauer kupříkladu volá: „Je pro mne nesrozumitelné, proč není možné, abych v zemi, kde jsem se narodil, v zemi, která je mým domovem, a která mým domovem zůstane, abych v této zemi nemohl zase žít. Proč vlastně? Proč se tam nemohu znovu usadit, ve svobodné Evropě? Co žádáme, je v prvé řadě uskutečnění práva na domov. Právo na domov je část práva na sebeurčení. Právo na sebeurčení je všude uznávané právo na domov, to znamená také právo na návrat. Toto právo na návrat nám musí být poskytnuto." Zajímalo by mne, zda si pan Neubauer uvědomuje, co to je domov, co to je ona vlast. Jeho pojetí práva na vlast se asi podstatně liší od toho, co právem na vlast nazývají druzí. Chtěl bych se na tento problém podívat jako člověk, který jednou v životě byl přinucen zvolit si. za velmi vážných okolností, novou vlast v nové zemi. Sudetští Němci byli pozváni do Cech v průběhu osmi století jako kolonisté, kteří měli dát králi větší příjmy. Tito dobrovolní, dnes bychom řekli ekonomičtí, migranti samozřejmě přitom přešli z pravomoce německých mocnářů, krále bavorského, rýnského paladina nebo jiných, do poddanství českého krále. Tehdy dávno se vzdali své staré německé vlasti a získali novou vlast, českou zemi. V průběhu staletí se pochopitelně z poddaných stali občané státu, do kterého se jejich předkové, nebo oni sami, dobrovolně přestěhovali. Takováto migrace ze země do země je v dějinách lidstva častá, v tomto století snad nejvíc. Milióny lidí přecházejí ze země do země a hledají tam bezpečí, obživu, svobodu. Miliony odešly ze své vlasti a staly se z nich občané Spojených států, Kanady, Austrálie. Získaly tím novou vlast i se všemi právy a povinnostmi. Řídí se zákony té země, která je přijala. Jsou své nové vlasti vděčni za to, že jim umožňila nový život, bojují za ni ve válkách, a když ji zradí, jsou potrestáni. Američtí Japonci a Němci bojovali za druhé světové války i proti vlastním krajanům. To není nic nečestného, je to normální běh věcí. Nemluvím jen tak naprázdno. Ve městě, ve kterém žiji, v Kitcheneru v Ontariu v Kanadě, žije asi 60 000 Němců, kteří se sem přistěhovali v období mezi rokem 1830, kdy byla tato oblast kolonizována, až do dob po druhé světové válce. Tito lidé se cítí Kanaďany, používají většinou angličtinu jako svoji řeč, chodí do anglických škol, ve dvou světových válkách bojovali na straně Spojenců a jsou na to hrdi. N e c h á p u , proč by tomu m ě l o být j i n a k v České republice. Česká země byla v tomto smyslu po dlouhou dobu vlastí sudetských Němců, původně poddaných českých králů, pak
12 ZÁPAD
STANISLAV REINIÔ Waterloo, Ontario občanů země, a to až do okamžiku, kdy se rozhodli nechovat se jako její občané, narušit život ostatních obyvatel země a porušit její celistvost. Neubauer o tom říká: „Koncem první světové války vznikla Československá republika, ve které, jak známo, Němci nechtěli žít." Z hlediska zákonů mnoha emigračních zemí by tento čin byl hodnocen j a k o vlastizrada, eventuálně velezrada. Podle zcela legitimních zákonů Kanady nebo USA by všichni, kdo zvedli zbraň proti ostatním obyvatelům své země v době jejího ohrožení, byli velmi tvrdě, patrně nejvyšším trestem a po zásluze potrestáni. Jak jinak by se dějiny vyvíjely, kdyby čeští Němci hájili v roce 1938 celistvost země, kdyby se chovali, jak se od občana vlastní země žádá? Možná, že by se podařilo zabránit druhé světové válce, možná, že bychom se tehdy v roce 1938 s jejich pomocí ubránili, nedošlo by k Mnichovu, komunismus by se nedostal do Evropy, vše by bylo jiné. Záleželo na nich, na jejich vztahu k naší společné vlasti, české zemi. Švýcarští Němci byli a dodnes jsou ochotni svou zemi hájit. Bývalí sudetští Němci ne. Švýcarští Němci dodnes ve Švýcarsku žijí. Pan Neubauer říká: „Přitom také samozřejmě vím, že i Češi byli obětmi zločinu, ale není např. možné dát sudetským Němcům vinu za Lidice." Jak to, že ne? Dějiny lidstva se skládají z nekonečného množství činů jednotlivých lidí, jejichž důsledky často není možné předem rozpoznat. Ne vždy jednají lidé nebo skupiny lidí racionálně. I pak samozřejmě nesou odpovědnost. Sudetští Němci jako skupina, ne všichni, ale většina, nesou svůj podíl odpovědnosti za desítky milionů mrtvých druhé světové války, za Lidice, za utrpení a slzy. Ti, kteří bojovali na naší straně, odejít nemuseli. Hodně Němců v českých zemích zůstalo. Odsun tedy nebyl nemorální. Týkal se těch, kteří se provinili proti republice a proti lidskosti. Každý stát se brání proti zevnímu i vnitřnímu nepříteli, a škůdce trestá mimo jiné i deportací. Odsun Němců je pravděpodobně vyřešen jednou provždy. Za způsob odsunu se prezident Havel omluvil. To ukazuje na jeho humánní vztah k lidem, ale neznamená to, že realita odsunu se bude měnit. Česká republika je státem, založeným na občanském principu. Žijí zde příslušníci různých národů, přicházejí samozřejmě stále lidé odjinud. Zení se a vdávají se sem, migrují z Bulharska, Anglie, Ameriky, a jestliže se chtějí stát Čechy, naučí se česky a žijí s námi. V budoucnu se budeme muset touto otázkou zabývat, protože v Evropském společenství má každý právo se přestěhovat do jiné země a žít tam. Pro tento přechod se budou muset stanovit určitá pravidla, kterým by se měli imigranti podřídit. O bourání státu nemáme velký zájem. Rozhodnutí, které sudetští Němci v minulosti učinili, bylo mylné i z toho důvodu, že být Če-
chem nebo Němcem v českých zemích není otázkou rasy nebo předků. Geneticky jsme si po staletích soužití velmi blízcí. Mezi Čechy, Bavoráky a Rakušany se vyskytují stejné genetické nemoci, které ukazují na časté přenosy genů z jedné strany na druhou, čili, na vzájemné sňatky a přechody celých rodin z jedné strany na druhou. Mezi Němci jsou jména jako Czerny, Czech, Slavotinek nebo Starosta. Naopak Češi mají často jména německá. V českých zemích to byla u mnoha lidí otázka osobní volby, kam se v průběhu staletí kdo přidal. I rodiny byly často rozdělené, část se hlásila k Čechům, část k Němcům. V této situaci, kdy sudetský Němec je bližší geneticky Čechovi než Němci z Hannoveru, se naprosto absurdně sudetští Němci provinili proti ostatním obyvatelům českých zemí. Podlehli slibům, že jsou rasově předurčeni těm ostatním vládnout. Předkové pana Neubauera, když přišli do české země, používali svou vlastní řeč. Tehdy to šlo. Komunikace mezi skupinami lidí, vesnicemi, panstvími byla nedůležitá, vzdělání minimální, poddaní na vesnicích mohli mluvit, jak chtěli, česká vesnice existovala vedle německé. Teprve s pokračujícím rozvojem vzdělání, techniky a komunikace mezi lidmi bylo nutné zajistit dorozumění a porozumění. Proto význam národa a jeho jazyka stoupl. Aby tato země mohla normálně fungovat, musí všichni znát její řeč. Komunikace v jiných jazycích je možná, ale implantace cizích enkláv do těla národa je neúčelná. Neschopnost dorozumět se dělá z lidí občany druhého řádu. V Kitcheneru v Kanadě, který se kdysi jmenoval Berlin, samozřejmě většina lidí používá angličtinu, a jejich vzdělání je anglické. I v Louisianě mluví potomci francouzských osadníků, Canjus, anglicky. Zdalipak pan doktor Neubauer, milující svoji vlast, Českou republiku, umí česky? Zdalipak jsou v jeho zemi turecké, chorvatské, české základní a střední školy nebo univerzity? Zajisté že ne. Tak volný přechod občanů Evropy nefunguje. Nemusejí proto v Čechách existovat ani německé školy pro německé děti. Neméně důležitým aspektem česko-sudetského problému je otázka populace. Negativní populační vývoj v Německu ukazuje, že je vůbec nejisté, zda by Němci mohli emigrovat do České republiky ve významnějších množstvích. Ubývá jich, a mohou zmizet docela. Otázka tedy, až k tomu dojde, bude znít: Chtějí sudetští Němci ve vlasti jejich předků, v České republice, žít jako její občané? Kdyby chtěli přijít a žít tu s námi, pak by se s nimi muselo jednat jako s jinými imigranty. Jestliže se Němci chtějí stát českými občany, pak na čistě individuální bázi, na základě znalosti češtiny, rozhodnutí stát se očany této země. Jestliže chtějí, aby Česká republika byla jejich vlastí, musejí převzít závazky vůči ní. Je to stejné, jako když přijdou imigranti do Kanady. Začnou kursem angličtiny, stanou se čekateli na občanství, pracují, přispívají k blahobytu země, naučí se znát Kanadu, a prostě se přizpůsobí. Jestli nechtějí, mohou se vrátit domů.
OZVĚNY
Yes I do Comment Z Á P A D v č. 2 / 1 9 9 3 p ř i p o m e n u l dílo telství A k r o p o l i s v y d a l o v r o c e 1991 MILOŠ ONDRÁŠEK Josefa Pekaře (1870-1937), profesora česDějiny československé, které Pekař zaBox Hill North, Austrálie kých dějin na Karlově univerzitě. Po únočíná stěhováním Slovanů v pátém stoleru 1948 o něm nebylo radno mluvit jinak tí a dovádí j e až do zřízení ČSR. než nenávistně j a k o o reakcionáři, kontraJosef Pekař zemřel již před Mnichorevolucionáři, nacionalistovi, kosmopolivem, výsledky j e h o bádání však mohou tovi aj. Snad kromě Knihy o Kosti, která osvětlit i sooučasné česko-německé byla připravena do tisku kolem roku 1968, vztahy vystavené nyní přísným zkoušbyly všechny Pekařovy práce na indexu. kám: j e tu např. živá problematika odJeho „smrtelným hříchem" bylo, že za kulsunu Němců po roce 1945 nebo rehabim i n u j í c í o b d o b í č e s k é historie a v ý v o j e litace obětí nacistické perzekuce. Četl českého národa nepokládal války husitské, jsem kapitolu „Objevy Bretholzovy čili ale b a r o k o s d ů r a z e m na u m ě n í a vědy. od které doby sedí Němci v naší vlasti" Ani jeho fundovaný obdiv k tradici svatoz Postav a p r o b l é m ů č e s k ý c h d ě j i n se václavské mu nepřidal. zájmem a se vzrušením. Tato studie vyšla s a m o s t a t n ě v r o c e 1922 n á k l a d e m V rubrice No comment Západ citoval ze H i s t o r i c k é h o klubu v Praze a v únoru studie Sv. Václav z Pekařova sborníku Po1927 ji pak v devíti pokračováních otisstavy a p r o b l é m y č e s k ý c h d ě j i n . D ů v o d kovaly Lidové noviny. Pekař v ní polezařazení citátu do této rubriky mi unikl; mizuje s publikací Bertolda Bretholze, uvažuji, zda pro obsah samotný a pro Petehdy žijícího na Moravě, z roku 1921. kařovo chápání programu české státnosti, Bertholz tvrdil, že n ě m e c k ý národ žil či pro autorův o s v í c e n s k y m o n u m e n t á l n í v Č e c h á c h a na M o r a v ě o d n e p a m ě t i , vyjadřovací způsob, nebo pro posunutý Češi se tam dostali v proudu nesvobodsmysl výrazu „ h y m n a " v původní etymoloné slovanské masy mezi 6. a 8. stoletím gické vazbě. a j a k o otroci se usadili v područí NěmSborník Postavy a problémy českých ců. Pekař tento názor vehementně odmídějin vydal Vyšehrad v roce 1990, v exilu tá a dokládá, že Němci vstoupili do česj s m e měli m o ž n o s t s e z n á m i t se s t ě m i t o kých z e m í j a k o trvalí s p o l u o b y v a t e l é studiemi prostřednictvím nakladatelství Rozmluvy, které v Londýně redigoval A. Tomský. Po návratu do teprve v době germánské kolonizace mezi koncem 12. a polovivlasti j e znovu vydal v Praze v roce 1990 pod titulem O smyslu nou 14. století. Pekař vyžaduje ve své stati úctu k vědecké pravdě českých dějin. Toto vydání obsahuje o čtyři historické studie více a silnými slovy projevuje nesouhlas s těmi, kteří „strannými pamnež sborník Vyšehradu. Pro úplnost uvedme, že pražské naklada- flety rozsévají a provokují národnostní spory v naší vlasti."
SLAVOMIL HUBÁLEK Praha Stalo se slušností i nezbytností, že na klíčové pozice se vypisují konkursy. Učinilo tak i ministerstvo zahraničních věcí, když hledalo vhodného adepta na místo velvyslance v Maďarsku. Konkurs vyhrála paní dr. V. Hradská.
Aby však národ nezdivočel do úplné anarchie a fantazií o spravedlnosti, byl rychle umravněn oznámením ODS, že tato strana s jejím jmenováním velvyslankyní nesouhlasí. Ta paní je totiž ve špatné straně. Celkově v Čechách nic nového, to platilo, co jsem živ. Jen se divím, že to už platí zase. Co však j e novinkou, j e argumentace komentátorů Českého deníku. V Lidových novinách ještě ne-
dozněl seriál o nevěře, ve kterém jsem se naivně vyjádřil o liberálnosti české politické scény a jako příklad jsem uvedl, že ani za komunistů nebývalo častým zvykem skandalizovat občany pro jejich soukromý život. Vím o tom své, jako psycholog pracující na sexuologických pracovištích vím, že mohli, ale asi věděli, že by se sami ztrapnili. Žil jsem až dosud v iluzi, že z řady historických příčin j e v české společnosti norma slušnosti, která se nepřekračuje. Z této iluze mne však vyvedl Český deník, který se s vervou, která již poslední fázi zahnívajícího socialismu chyběla, do dr. Hradské pustil. Množství neslušností z a h a j u j e názvem, paní doktorku familiérně označuje křestním jménem a pak probírá jejího manžela, diplomovou práci, pracovní zařazení po promoci, které se autorům nezdá dost vysoké, neboť začínala jako písařka. Vrcholem je argument, že by se nám Maďaři poděkovali za „madame Pompadoure" české politické scény. Připomnělo mi to yýsledek jiného k o n k u r s u , ve k t e r é m t a k é v y h r á l a h e z k á a chytrá dáma. Úplně stejně hloupé argumenty, lascivní narážky a neschopnost přijmout skutečnost, že někdo může být lepší. A tak mi nezbývá, než se těm, kteří četli můj seriál v Lidových novinách omluvit. Nejsme lepší než jinde ani v tomto, Český deník mne svým hulvátstvím a pravicovým bolševismem i z této iluze vyléčil.
ZÁPAD 13
TECHNIKA
Budou konečne jezdit ELEKTROMOBILY? Elektrická trakce je starší než benzínová. První rychlostní a d á l k o v é rekordy automobilů patřily elektrickým strojům. Elektromobily by i dnes okamžitě vyřešily p r o b l é m z n e č i š t ě n í o v z d u š í ve v e l k ý c h městech a šetřily by neobnovitelný přírodní zdroj - naftu. Existuje však řada překážek praktického využití elektromobilu. Za současného stavu technologie může elektromobil ujet jen asi 100 km, pak se musí baterie dobít. Elektrické motory výkonu srovnatelného s benzíno-
STANISLAV REINIŠ v rychlosti nabíjení baterií nedávno dosáhla firma Norvik Technologies Inc. z Mississaugy v kanadském Ontariu, jejímž viceprezidentem j e Jiří K. Nor ( m i m o c h o d e m syn spisovatele A. C. Nora) a firma Astris, jejímž je Jiří Nor prezidentem. Firma Norvik vyvinula a vyrobila prototyp nabíjecí stanice pro elektrická vozidla, který je dnes světovým leadrem v rychlona-
zatím našli, je možno nabít během pěti minut," říká Jiří Nor. „V budoucnu se tento čas ještě zkrátí." Systém Norvik/Chrysler se nyní má zkoušet na padesáti elektromobilech v pěti amer i c k ý c h s t á t e c h . J e d e n z t ě c h t o vozů j i ž zlepšil světový rekord ve vzdálenosti ujeté e l e k t r o m o b i l e m : trať d l o u h o u 2 6 0 4 mil (4766 km) ujel za 158 hodin včetně nabíjení. Elektromobily tedy, jak patrno, mohou nyní jezdit i na dlouhých tratích. Ing. Jiří Nor je rodák z Prahy, do Kanady odešel v roce 1968. V pražské firmě, kterou vede ing. Alois Sýkora, se pokračuje ve vývoji rychlonabíječek pro videokamery, vysokozdvižné vozíky, elektrické golfové vozíky i elektrické lokomotivy. Hlavně tu však vyrábějí součásti pro české elektrické automobily vyráběné ve Škodovce v Ejpovicích. Devadesát procent výroby j d e do Kanady a USA. Teprve časem se nabíječky MinitCharger dostanou na vnitřní český trh. Spolupráce firem Norvik v Mississauze a v Praze s C h r y s l e r e m j e d o k l a d e m , že i s výrobkem v oblasti elektroniky lze proniknout na světový trh. \
Nezávislý
Československý týdeník vychází od dubna 1990. Nabíječka s diagramem využití vým jsou těžší, a kromě toho musí uvézt stovky kilogramů baterií navíc, což zhoršuje akceleraci i brždění vozidla. Baterie také zabírají velký prostor. Jejich nabíjení dosud není standardizováno a bude nutné vybudovat veřejné nabíjecí stanice. A protože o penězích se má vždy mluvit až v první řadě velkou p ř e k á ž k o u j e c e n a . E l e k t r o m o b i l dnes v USA stojí asi sto tisíc amerických dolarů. I u nás je jediný prodávaný model na trhu podstatně dražší než benzínový automobil. Přes to všechno dnes hlavní američtí výrobci automobilů Chrysler, Ford a General Motors na vývoji elektromobilu pracují. Zákony USA jim to totiž nařizují. Například zákon přijatý ve státě Kalifornia vyžaduje, aby v roce 1998 byla uvedena na trh 2 % elektromobilů a v roce 2003 aby bylo toto m n o ž s t v í z v ý š e n o na 10 % - tedy asi na 200 000 vozů. Jednou z překážek účelného využití elektromobilu j e i dlouhá doba nabíjení baterií. Nikomu se nechce sedět dlouhé hodiny a čekat, až se baterie nabijí. Světového rekordu
14 ZÁPAD
bíjení elektromobilových baterií. Na letošním autosalónu v Los Angeles byla nabíječka M i n i t C h a r g e r j e d n í m z h l a v n í c h překvapení. Nabíjecí doba se pohybuje od pěti do deseti minut. Předpokládá se, že tento systém bude přijat jako severoamerický a patrně i světový standard. Jiří Nor již vážně uvažuje o okamžiku, kdy bude nabití baterie elektromobilu stejně rychlé a jednoduché jako načerpání benzínu u pumpy. O b v y k l á n a b í j e č k a baterií k o n v e r t u j e proud ze sítě na stejnosměrný proud o síle 12 V. T e n t o p r o u d p a k d o b í j í b a t e r i i . Systém navržený Jiřím Norem a J o s e f e m Šoltysem ve spolupráci s firmou Chrysler hodnotí průběžně stav baterie a dobíjí ji jen tolik, kolik j e třeba. Tím odpadá nebezpečí přehřívání baterie, zkracování její životnosti nebo dokonce výbuchu. Společnost Norvik Technologies se pokouší vyhledat nejvhodnější typ baterie, který se dá rychle nabíjet. Nové baterie by měly n a h r a d i t s t a r é t ě ž k é , k y s e l i n o v é s olověnými články. „Nejlepší, které j s m e
Informuje o posledních událostech v bývalé Československé republice, kde má stálé dopisovatele. Aktuálními články pomáhá čtenářům vyznat se v labyrintu sociálních a ekonomických změn. Věnuje se nejen životu krajanských spolků, organizací a církví v Severní Americe, ale i obrodě tradičních a zakládání nových organizací, spolků a hnutí v českých zemích a na Slovensku a nesnadné obrodě těchto nám drahých společností. Navíc Malý oznamovatel, Uvařte si s námi, křížovka, vtipy a plná stránka sportu doplňují pestrou paletu tohoto dvojjazyčného čtrnáctideníku. O ukázkové číslo si napište nebo zavolejte na:
26 Gruber Drive, Glen Cove New York 11542, USA (516) 674-9438 • fax (516) 671 -3147
SPORT
Martina Navrátilová - na kurtě a v číslech RICHARD HANZLÍK Toronto, Ontario P o d t i t u l k e m T h e L i o n e s s in W i n t e r (Lvice v zimě) přinesl magazín Time obšírný článek o Martině Navrátilové a v podtitulku čteme: V 36 letech si tenisová hvězda z ř e j m ě hodlá poradit se s v ý m p o k l e s e m stejně tak, jak si poradila se svou kariérou: pohotově a správnou trefou. V i z m e , c o o ní n a p s a l a u t o r č l á n k u William A. Henry III.
• Kdyby ji jeden nevidě! pobíhat po kurtě, pokroucenou v nejnepravděpodobnějších pozicích, aby zachytila míček hasící si to rychlostí 160 km/h o d k u d s i z n e m o ž n é h o úhlu, radovat se z každého ujištění, že to není tak zlé, jak by si člověk myslel, že jejích sil neubylo - po 36 letech, po absolvování
• I I I I I
fitf
Realitní kancelář
Consulting Flora Tel
627 627 627 Fax: 793
01 04 61 15
99, 07, 86 74
•ar PRODEJ BYTŮ V PRAZE rar BYTY DO VLASTNICTVÍ ** VYŘÍZENÍ TRVALÉHO A DLOUHODOBÉHO POBYTU PRO CIZINCE (atribut nabytí bytu) ZAKLÁDÁNÍ FIREM s. r. o.
víc než 2 tisících utkání a dvojí operaci kolena - jeden by se mohl domnívat, že „grande dame of tennis" prožívá období zasloužilého odpočinku tam někde v jejím „domečku" v kolorádském Aspenu, do kterého se až po uši zamilovala. Je sice pravda, že s něčím takovým před čtyřmi roky začala flirtovat, ale, jak se zdá, nejúspěšnější žena v historii profesionálních sportů j e daleka úmyslu odejít do výslužby. Její pořadí v kategorii největších tenistek světa se zdá být zcela mimo diskusi: v kategorii jednotlivců sehrála víc utkání - a víckrát zvítězila - než kterákoli jiná tenistka (tenisty nevyjímaje); dosáhla více titulů - a tím i více peněz s nimi spojených 18,3 m i l i ó n ů d o l a r ů , c o ž , j a k se zdá, zdaleka není cifrou konečnou. Je-li e x c e l e n c e měřena jednou jedinou úspěšnou se z ó n o u , p a t r n ě se n e n a j d e d r u h á , j e ž by d o k á z a l a překonat sezónu Martiny z roku 1983, kdy z 87 utkání jen jednou jedinkrát odešla z kurtu s nepořízenou (a brekem). Získala tehdy 16 titulů. Anebo v další sezóně, kdy byla poražena jedenkrát po 55 vítězstvích, aby hned nato p ř i d a l a dalších 18. Bereme-li v úvahu délku doby trvání, dosáhla Martina přinejmenším j e d n o h o titulu ročně, a to po dobu 20 let, a zařazení mezi 5 nejlepšími za uplynulých 18 let. „O historii toho moc nevím," přiznává Navrátilová upřímně, „to už bych asi sotva tenis hrála." To ovšem před veřejností, zatímco v soukromí, jak udávají její přát e l é , j e si p l n ě v ě d o m a s v é h o m í s t a v historii, co hráčky a symbolu. To, co se v posledních letech v tenisových u t k á n í c h v k a t e g o r i i žen s t a l o , j e z velké části jejím dílem - převzetím tréninkové kázně mužů, spočívající z velké části ve vzpírání břemen, běhání sprintů a v neposlední řadě z dodržování přísné uhlohydrátové diety. Na co klade důraz p ř e d e v š í m , j e duševní příprava, o nic méně důležitá než příprava fyzická. Z toho jasně vyplývá, že Martina má daleko k úmyslu pověsit tenisovou raketu na hřebík. Někdo jí radí, ať se spíše věnuje čtyhrám, ale asi se toho
nedočká. „Nic pro mne. Na to mám dost času, až budu o něco starší. " A k d y ž se j í onehdy ptali, co považuje za zlatý hřeb sezóny '92, bez váhání o d p o v ě d ě l a : „Porážku Moniky Selešové ve Wimbledonu." Divíte se jí? Monice bylo 18 let, což odpovídá, jak odborníci na matematiku vědí, přesně polovině věku Martiny.
>
i o Π< O
ZÁPAD 15
IN MEMORIAM
VLADIMIR KRAJINA (1905-1993) iiati. V kanadském Vancouveru zemřel 1. č e r v n a 1 9 9 3 v e v ě k u 8 8 l e t p r o f . d r . V l a d i m í r K r a j i n a , v ě d e c v o b o r u botaniky. N a r o d i l se 30. l e d n a 1905 ve Slavicích u Třebíče na M o r a v ě v rodině učitele Emanuela Krajiny. P o g y m n á z i u a b s o l v o v a l studia na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v r o c e 1927 získal d o k torát přírodních věd (s tak v ý b o r n ý m prospěc h e m , ž e od p r e z i d e n t a Masaryka dostal darem zlaté h o d i n k y ) . P o k r a č o val na Y a l s k é univerzitě, dále studoval v Polsku, Rumunsku, Ženevě, v londýnské Kew Gardens, v Berlíně, na hav a j s k ý c h ostrovech z k o u mal tamní květenu. Habilitoval na Univerzitě Karlově. Z a d r u h é s v ě t o v é války byl p ř e d n í m ú č a s t n í kem p o d z e m n í h o protinacistického odboje. S nejbližšími spolupracovníky j a k o byli např. dr. J a r o s l a v D r á b e k , dr. Miroslav K o h á k a nacisty p o p r a v e n í h r d i n o v é odboje Balabán, Mašin, Morávek, Churavý (všichni byli členy o d b o j o v é o r g a n i z a c e „Petiční výbor věrni z ů s t a n e m e " ) v y s l a l s p o j e n c ů m na 25 tisíc tajných zpráv. N a p ř . informace o Hitlerově p ř í p r a v á c h ú t o k u na S o větský svaz umožnily Churchillově vládě provést i n v a z i do A n g l i e . Krajina vyzvěděl pro spojence místa výroby německých zbraní V 1 a V 2, takže A n g l i č a n ů m umožnil náletem zničit jejich výrobu. Vysílal v Č e s k é m ráji do polovic e l e d n a 1943. G e s t a p o h o d o s t i h l o až 31. ledna 1943 v Loučkách a z m o c n i l o se ho po n e d o k o n č e n é m pokusu o sebevraždu cyankalim. Krajinu odvezli n e j p r v e na Pankrác, o s o b n ě j e j vyslýchal K. H. Frank, p o t o m byl V l a d i m í r Krajina odvezen do M a l é pevnosti v Terezíně, kde se dočkal k o n c e války. Z a záslužnou činnost pro Anglii odhlasov a l a b r i t s k á h o r n í s n ě m o v n a po v á l c e dík č e s k o s l o v e n s k é z p r a v o d a j s k é skupině veden é V l a d i m í r e m K r a j i n o u . O s o b n ě j e h o zá-
16 ZÁPAD
JOŽKA PEJSKAŘ Fallbrook, Kalifornie sluhy ocenil britský ministerský předseda C h u r c h i l l , k d y ž po únoru 1948 přijal členy první delegace československých politiků exulantů, kteří mu přišli r e f e r o v a t o k o m u -
nistickém převratu v Č e s k o s l o v e n s k u . První C h u r c h i l l o v a otázka zněla: „Kde m á t e Kraj i n u ? " V té d o b ě byl p r o f . K r a j i n a j e š t ě v Německu. P o válce se V l a d i m í r K r a j i n a účastnil pol i t i c k é h o života, stal se č l e n e m N á r o d n í h o s h r o m á ž d ě n í za Čs. stranu n á r o d n ě socialist i c k o u , j e j í m ž byl g e n e r á l n í m t a j e m n í k e m . V p a r l a m e n t u s t a t e č n ě o d h a l o v a l úsilí komunistů zavést v Československu totalitu.
K d y ž v září 1947 d o š l o k pokusu o atentát na ministry Zenkla, M a s a r y k a a Drtinu, byl to K r a j i n a , který zjistil, že pachateli tohoto z l o č i n n é h o p o k u s u byli k o m u n i s t é v č e t n ě ministra Alexeje Čepičky, Gottwaldova zetě. P o únoru 1948 byl V l a d i m í r Krajina j e d ním z prvních, koho komunisté zatkli a uvěznili. Na zákrok p r e z i d e n t a B e n e š e byl však propuštěn. O d roku 1949 působil K r a j i n a ve V a n c o u v e r u na u n i v e r z i t ě B r i t s k é Kolumbie jako řádný profesor katedry biologie a b o t a n i k y . Stal se členem a vedoucím činitelem světových org a n i z a c í , z a s l o u ž i l se 0 to, ž e na s e v e r u K a nady byla otevřena řada výzkumných rezervací. Za zásluhy o zachování k a n a d s k é h o přírodního, zejména lesního bohatství obdržel m n o h o vyznamenání. V roce 1973 získal čestný d o k torát práv na N o t r e d a m ské univerzitě v N e l s o nu. R o v n ě ž univerzita Britské Kolumbie jej poctila čestným doktorátem a p o j m e n o v a l a po něm velkou ekologickou rezervaci na ostrově Chaxlott Island. K r o m ě vědecké práce si p r o f . K r a j i n a n a š e l čas i pro působení v č e s k o s l o v e n s k é m exilu (byl m í s t o p ř e d s e d o u Zastupitelstva rady svobodného Československa, předsedou Čs. strany n á r o d n ě s o c i á l n í v exilu, č l e n e m Společnosti pro vědy a umění, Československého sdružení v K a n a d ě aj.) O Krajinově vědecké 1 politické činnosti vyšla řada publikací. Velmi o b š í r n ě o něm psal p r o f . V á c l a v Č e r n ý ve s v é m „Pláči k o r u n y č e s k é " v y d a n é m v nakladatelství Škvoreckého v Kanadě v roce 1977. V březnu roku 1990 mohl V l a d i m í r Krajina s chotí p o p r v é po 4 2 letech navštívit svou vlast. N a P r a ž s k é m hradě mu prezident V á c lav H a v e l udělil n e j v y š š í v y z n a m e n á n í za zásluhy o Č e s k o l o v e n s k o , Řád Bílého lva. Foto D r a h o m í r a S r b o v á
WIIĚSSKM
O uPn
Q £ W K w
a
m
m
o
n • • I I Í M N 8
P r v n í z i n f o r m a c í , k t e r é b u d e t e p r a v i d e l n ě n a l é z a t na t o m t o m í s t ě , j s m e s e r o z h o d l i v ě n o v a t N a d a c i B O H E M I A R E G I A a to nejen proto, že se v u p l y n u l ý c h t ý d n e c h stala n o v ý m v y d a v a t e l e m č a s o p i s u Z á p a d . A t a k é nejen proto, že její aktivity n e p o c h y b n ě zmírňují převládající pocity z k l a m á n í ze ztráty p o r o z u m ě n í , z á j m u či starostí mezi n á m i „ t a m " a n á m i „tady". V e l k ý projekt m ů ž e i m p o n o v a t , p o u z e je-li trvale p r o v á z e n d r o b n ý m i p r a k t i c k ý m i činy. T a k o v ý m i , které m ů ž e s á m na s o b ě pocítit každý, kdo potřebuje radu, p o m o c , kontakt či s p o l u p r á c i .
Nadace byla zaregistrována 16.10.1992 v Praze a jejím posláním v obecném slova s m y s l u j e p o d p o r a všech snah a a k t i v i t , sloužících k výraznému společnému kulturnímu soužití našich krajanů na celém světě. Do jejího čela byli zvoleni iniciátoři této aktivity: dr. Viktoria Hradská, bývalá předsedkyně Vládního výb o r u pro m e z i n á r o d n í v z t a h y , d o c . Václav Šplíchal, v minulém volebním období poslanec zahraničního výboru České národní rady, v jehož rámci se profesionálně krajanské problematice věnoval, ing. Jaromír Novotný, vrchní ředitel zahraniční sekce Ministerstva obrany a ing. Eva Zámostná, ředitelka a spolumajitelka školy a areálu, který j e zároveň sídlem Nadace. Škola má specifikaci obchodní akademie s maturitou a čtyřleté vyšší odborné školy se studiem pomaturitním. Oba stupně mají jako jediná škola v českých zemích zabudovánu krajanskou problematiku přímo v osnovách a její absolventi tak budou přirozeným způsobem seznámeni jak s historií i současným životem Čechů v zahraničí, tak s jejich aktuálními problémy na poli legislativním, sociálním, kulturním.
18 ZÁPAD
Sjednocující prvek všech nadačních aktivit tvoří především vědomí společného cíle: snaha po vytvoření či udržení občanské, demokratické společnosti, snaha přispívat k civili-
začnímu progresu. Z tohoto zorného úhlu je vysoce hodnocen jak přínos našich krajanských komunit tak vynikajících jednotlivců českého původu. Nadace pokládá za svou povinnost ocenit občanský přínos našich krajanů do d ě j i n n é h o vývoje „staré" a „ n o v é " vlasti a upozorňovat na něj domácí i světovou veřejnost. Mezi své zahraniční adresáty
proto nechce B O H E M I A REGIA zahrnout p o u z e k r a j a n y o r g a n i z o v a n é ve spolcích. Chce se obrátit na významné osobnosti českého p ů v o d u , ale i na z a h r a n i č n í v ě d c e , umělce, žurnalisty apod., kteří se zájmově orientují k českým zemím, prožili zde část života atp. Význam přikládá Nadace i navázání vztahů s bývalými zahraničními studenty, absolventy našich vysokých škol. Souručenství na základě vrozeného či získaného vztahu k české kultuře je inspirativním a nosným základem další věcné spolupráce. Netřeba předesílat, že Nadace považuje nadále za své n e j b l i ž š í s p o l u o b č a n y i krajany slovenského původu, kteří mají citový vztah k Praze, Čechám, společné minulosti a kdykoliv je ráda uvítá. V následujících řádcích se pokusíme stručně charakterizovat hlavní projekty, na které se soustředí činnost Nadace v nejbližších letech: 1) V z n i k k u l t u r n í h o z a ř í z e n í Č e s k ý dům, komplexně zahrnující krajanské muzeum, galerie a služební servis krajanům. - Konečná verze projektu univerzálního zařízení „Český dům" vznikla po opako-
váných konzultacích s ministerstvem kultury ČR. Projekt bude zahrnovat kromě krajanské muzejní expozice i sály pro aktuální výstavy výtvarného umění, které budou věnovány nejen dílům umělců českého původu, ale i výtvarným pracem inspirovaným, či t é m a t i c k y z a m ě ř e n ý m k našim z e m í m . Dále projekt počítá se zřízením tématicky zaměřené knihovny, která by sloužila k studijním a vědeckým účelům. V komplexu knihovny bude zahrnuta i samizdatová literatura a poprvé tak samostatně komplexně i n v e n t a r i z o v á n a a z p ř í s t u p n ě n a veřejnosti v Čechách. Knihovna bude zároveň odběratelem zahraničního krajanského tisku a odborně z a m ě ř e n ý c h z a h r a n i č n í c h č a s o p i s ů . Kromě studovny počítá projekt také se samostatnými klubovnami, které budou moci být využity k přednáškám, seminářům, setkáním odborníků atp. V prostorách Českého domu bude umístěna i kancelář, poskytující servisní služby krajanům. Jde o samostatné zařízení, otevřené veřejnosti, jež by poskytovalo nezbytné rady a pomoc jak v otázkách legislat i v n í c h , tak v k o n taktech na o b c h o d n í organizace a partner y ; d á l e se z a m ě ř í na organizaci rodinných „handlů", výměnných kulturních, turistických a sportovních akcí, kontakty s ostatními zařízeními zaměřenými na krajanské styky v ČR. Obsahem práce kanceláře by mělo být i sjednávání odborných kursů, konferencí, seminářů, sympozií, festivalů atp. na základě konkrétních požadavků zahraničních krajanských i českých domácích subjektů. V úhrnu by se měl budoucí k o m p l e x Č e s k é h o d o m u stát v š e s t r a n n ý m servisním centrem pro krajany (včetně nouzového ubytování) i komplexní službou, kterou by mohla využívat jak česká odborná veřejnost, tak orgány státní správy. Budova by se měla stát součástí areálu školy Bohemia Regia, takže studenti by nejen využili vědecké centrum Českého domu, ale zpětně by přispívali k jeho provozu formou potřebné praxe. A r c h i t e k t o n i c k y by měl projekt vzniknout na základě konkursu našich archit e k t ů - k r a j a n ů , aby tak projekt od s a m é h o počátku i ideově vznikal v úzké součinnosti s Čechy žijícími v zahraničí. 2) V ě d e c k é z k o u m á n í ž i v o t a n a š i c h krajanů v zahraničí. Projekt předpokládá založení odborného pracoviště, které bude fyzicky součástí komplexu Český dům, s úzkou vazbou na knihovnu a studovnu. Odborní pracovníci se budou zabývat vědeckým zkoumáním historie i současného života našich krajanů a v tomto smyslu úzce spolupracovat s ostatními vědeckými institucemi a vysokými školami. Součástí náplně jejich práce bude i poskytování potřebných analy-
ticky zpracovaných informací institucionálním zájemcům. 3) Vypisování stipendií pro děti našich krajanů na vysoké školy v České republice a jejich případná předběžná příprava (tj. j a z y k o v á a vyrovnávací). Tento projekt se dělí do tří samostatných záměrů: a) p o s k y t o v á n í stipendií z v l á š t ě n a d a n ý m s t u d e n t ů m z řad našich k r a j a n ů , kteří žijí v zemích s nedostatečně vyvinutou ekonomikou, či v z e m í c h o h r o ž o v a n ý c h válkou (např. Rumunsko, země bývalé Jugoslávie, Podkarpatská Rus aj.) Tyto děti nelze umístit na české vysoké školy díky omezeným finančním m o ž n o s t e m č e s k é h o ministerstva školství, resp. jejich mateřských zemí. Nadační podpora se jeví jako jediné pragmatické ř e š e n í a z á r o v e ň ú č i n n á p o m o c t ě m t o ohroženým krajanským menšinám výchovou potřebných odborníků z jejich řad. b) komplexní jazyková a historicko-kulturní
příprava pro vysokoškolské studium na českých vysokých školách pro případné zájemce z řad našich krajanů, kterým sice nechybí potřebné finanční prostředky, ale předchozí p r ů p r a v a . P ř e d p o k l á d á m e , že z á j e m z řad našich menšin žijících ve vyspělých kapitalistických státech v blízké době vzroste, že se řada z nich rozhodne i pro případný návrat do původní vlasti a poskytnutí vyrovnávací přípravy by mohlo napomoci při rozhodování pro české vysokoškolské studium, c) vytvořit samostatnou třídu v rámci Obchodní akademie ukončenou maturitou pro z á j e m c e z řad našich krajanů. Studium by bylo z a m ě ř e n o k samostatnému podnikání a m a n a g i n g u . Při r o z v a z e j s m e vycházeli především ze zkušeností s poskytnutím azylu ohroženým dětem ze zemí bývalé Jugoslávie, z nichž mnohé nadané dítě již nemělo m o ž n o s t návratu d o m ů ani n á s l e d n é h o pokračování ve studiu. Třída (cca 20 žáků) by však byla otevřena i zájemcům přijíždějícím do České republiky přímo se záměrem středoškolského studia. Počítáme proto s vybudováním ubytovny a nezbytného zázemí. Potřebná stipendia budou poskytována podle finančních možností Nadace.
Všem kategoriím hodlá Nadace umožnit prázdninové pobyty s výukou češtiny a seznámením s českým prostředím tak, aby pro menšiny ekonomicky či existenčně ohrožené mohl probíhat zcela bezplatně. 4) Pořádání mezinárodních konferencí a seminářů s krajanskou tématikou. - První konferencí, kterou hodlá Nadace BOHEMIA R E G I A v r. 1994 uspořádat, j e velký všesvětový kongres krajanů a bohemistů v Praze. Návrh na j e h o u s p o ř á d á n í vznikl v r. 1991 společnou iniciativou zahraničního výboru Č N R a tehdejšího vládního výboru a byl schválen Českou národní radou. Prezidentka Nadace V. Hradská a její zástupce V. Šplíchal byli přímými autory návrhu i j e h o detailního rozpracování. Původní projekt počítal s datem konání 1992, tj. v roce J. A. Komenského. Změna priorit v okamžiku dělení státu vytvořila p ř i r o z e n ý p o s u n v předpokládaném datu konání k o n f e r e n c e i v jejím cílovém zam ě ř e n í . B u d e uspoř á d á n a pod z á š t i t o u prezidenta republiky a ministra z a h r a n i č ních věcí a v součinnosti s nimi j e t a k é celý p r o j e k t p ř i p r a v o v á n . D e t a i l n ě vás o něm budeme informovat v dalších číslech Západu. Nadace určila j a k o téma konf e r e n c e „Naši krajané a světová civilizace" a projekt Nadace předběžně projednala s ministrem mezinárodních vztahů ČR Josefem Zieleniecem a p r o t o n a v a z u j e na jeho obdobný záměr. Nadace si j e vědoma náročnosti projektu nejen po stránce materiální, ale především obsahové. P o v a ž u j e však takto komplexně pojaté setkání za nutný počátek trvajících a systematicky rozvíjených a mapovaných vztahů. Předpokládá proto odbornou spolupráci nejen z řad krajanů, ale i externích v ě d e c k ý c h p r a c o v n í k ů a pověřených zástupců jednotlivých ministerstev a ostatních zainteresovaných úřadů státní správy. 5) P o d p o r a o h r o ž e n ý c h k r a j a n s k ý c h skupin v zahraničí. Nadace vychází z dosavadních zkušeností uplynulého období, v n ě m ž p ř e v á ž n á část členů Rady n a d a c e přímo iniciovala a osobně se podílela na pos k y t o v á n í ú č i n n é p o m o c i ze zdrojů, j i m i ž disponovala Česká vláda a parlament. Osobní návštěvy přímo na místech ohrožení a trvající kontakt s ohroženými skupinami svědčí o tom, že potřeba pomoci mnohonásobně převyšuje možnosti státního rozpočtu. Nadace proto předpokládá, že společný kongres krajanů p o m ů ž e ozřejmit a zmapovat prostor pro aktivní věcnou (knihy, potraviny, šatstvo, léky, u č e b n i c e , t a b u l o v é sklo atp) i finanční pomoc. Nadace počítá kromě českých sponzorů také se zprostředkováním pomoci od sponzorů zahraničních.
ZÁPAD 19
6) Financování studijních cest zejména mladých lidí. - V počátečním stádiu jde zejména o podporu studentů oboru Cestovního ruchu a krajanství, j i m ž chce umožnit stáže v krajanských komunitách. Pobyty studentů budou směrovány jak do komunit, organizovaných v ekonomicky vyspělých zemích, tak s t e j n o u m ě r o u do k o m u n i t žijících ve stavu existenčního ohrožení a v těžkých životních podmínkách. V rámci praxe zde mohou studenti v y k o n á v a t i řadu u ž i t e č n ý c h a potřebných aktivit. Záměrem j e srovnávací studium, tj. střídavý pobyt v obou uvedených oblastech. 7) J e d n o u z chystaných aktivit j e příprava sborníku plánované konference v nákladu 2000 výtisků. Sborník bude zahrnovat předem připravené referáty, aktuální f o t o d o k u m e n t a c i , p o t ř e b n o u b i o g r a f i i a bibliografii. Záměrem Nadace bylo od samého počátku podílet se na vydávání čtrnáctidenního periodika, které by bylo předmětně zaměřeno ke krajanské tématice, nikoliv však pouze v rovině teoretické, ale které by n a p o m á h a l o u s k u t e č n ě n í k o n k r é t n í c h obc h o d n í c h , k u l t u r n í c h , s p o r t o v n í c h i čistě o s o b n í c h k o n t a k t ů . L i s t se měl v ě n o v a t zprostředkování nezbytných informací a zaručit i zpětnou vazbu. Možnost spolupodílet se na obsahovém zaměření časopisu Západ znamenal značné urychlení tohoto projektu. Imponující autorské zázemí, úctyhodná dosavadní redakční práce a především vyspělá a poměrně široká čtenářská obec v zahraničí je základem pro rozšíření informačního okruhu. Pořádání výstav s tématickým zaměřením předpokládá dvě větší expozice ročně. 8) Pravidelná sochařská sympozia krajanů s cílem vytvoření stálé galerie v Praze. - Z á m ě r b u d e r e a l i z o v á n v r o z s á h l é m parku areálu Bohemia Regia v Praze-Krči. P ř e d p o k l á d á m e letní měsíční pobyt 3-7 umělců-sochařů z řad krajanů, nákup kamene a jeho převoz. 9) Pobyt krajanské mládeže s cílovým zaměřením k prohloubení kulturního a jazykového povědomí. - Nadace zajišťuje pobyty v rekreačním středisku v Orlických horách, které mohou být doplněny výukou českého jazyka, seznámením s kulturou, lid o v ý m i písněmi, zvyky. Počítá i s pobyty dětí, které nebudou moci uhradit potřebné náklady, tj. s pobyty dětí z ohrožených ob-
20 ZÁPAD
lastí. S přihlédnutím k této okolnosti se zajištěním potřebných výletů, návštěv kulturních památek, dopravou a odborným zázemím. 10) Zprostředkování vzájemného pobytu dětí. - Kontaktní kancelář Nadace, resp. jeden pracovník s jazykovým vybavením zabezpečující výměnné pobyty v rodinách, tj. pobyty dětí krajanů u nás a pobyty našich dětí v rodinách krajanů. Tento kdysi tradiční a přirozený způsob udržování v z á j e m n ý c h živých kontaktů a vzájemného obohacování o jazyk i zkušenost u nás díky minulému režimu vymizel. Pokus o jeho znovuobnovení pokládáme za vklad do života budoucí generace. 11) Pořádání pravidelných kulturních akcí s krajanskou účastí. - Přednášky, semináře, návštěvy významných osobností nejen českého původu, ale i zahraničních bohemistů, či o s o b n o s t í v ě d e c k y , u m ě l e c k y , ekonomicky, politologicky orientovaných na české země. Rádi bychom zvali i bývalé zahraniční absolventy našich vysokých škol, kteří vynikli ve svém oboru a cítí se svým odborným zázemím spjati s Českou republikou. Nadace počítá s návštěvou v rozsahu 34 dny na každý měsíc. Pravidelná návštěva jednotlivých osobností však může být pro-
střídána i šířeji koncipovanými a tématizovanými semináři. Řada aktivit, které Nadace plánuje, předpokládá značné materiální náklady. Kromě sponzorských darů velkých podnikatelských subjektů, na něž se Nadace obrátila, usiluje také o získání grantu a o příspěvek určený nadacím s d l o u h o d o b ě p r o s p ě š n ý m i cíli z Fondu národního majetku. Řadu věcí lze však realizovat s náklady m i n i m á l n í m i a p ř e s t o se z n a č n ý m ú s p ě chem. a) V a r e á l u školy j s o u r e p r e z e n t a t i v n í klubovny a malé restaurační zařízení; stávají se m í s t e m setkání, besed i s e m i n á ř ů . Návštěvníci z řad krajanů, studenti, odborníci i laická veřejnost zde mají možnost k inspirativnímu dialogu. b) Trvalý kontakt s příslušnými orgány státní správy umožňuje už v současné době poskytnout odbornou radu, či právní pomoc v osobních záležitostech všem, kdo ji potřebuji. c) Každý čtvrtek od 10 hod. d o p o l e d n e do 22 hod. večer zřídila Nadace BOHEMIA REGIA klub pro „reemigranty", tj. pro naše krajany, kteří se vrátili domů a náhle se opět - podruhé ve svém životě - cítí být osamělí. Postrádají mnohdy okruh svých starých přátel a nový si ještě nestačili vytvořit. Čtvrtek v BOHEMII REGII patří jim. Mohou si přivést hosta, mohou přijít sami s vědomím, že se seznámí s někým, jehož životní osudy se jeho v čemsi podabají. Mohou nalézat přátele, přečíst si časopisy, které j e zajímají, příp a d n ě se účastnit p r a v i d e l n ý c h kulturních p o ř a d ů , k t e r é pro ně N a d a c e o r g a n i z u j e . Klubové legitimace umožní řadu členských výhod. V klubu budou kdykoliv uvítáni také pravidelní čtenáři časopisu Západ „ o d t u d " i „odtamtud". S p o j e n í : B o h e m i a Regia, U s p o l e č e n s k é zahrady 3, Praha 4-Krč, tel/fax: 472 14 47. Metrem trasou „C" do stanice Kačerov, dále autobusem k nemocnici Krč. Naproti nemocnici stojí hotel Zálesí. Vpravo od něj se nalézá park areálu Bohemia Regia. Vchod do parku je cca 200 m kolmo na Vídeňskou ulici.
Jak jsem zahrál prezidentovi T. G. MASARYKOVI... Psal se rok 1928 - p r o m n e v ý z n a m n ý též tím, že j s e m a b s o l v o v a l p r a ž s k o u státní k o n z e r v a t o ř h u d b y . Jednou z velkých nadějí české konzervatoře byl i mladý operní pěvec Vítězslav N o v á k , j e h o n e o b y č e j n ě k r á s n ý „ k o v o v ý t e n o r " m u už t e h d y otevíral d v e ř e Národního divadla v Praze. Vítězslav byl ž á k e m p r o f e s o r a K a d e ř á b k a , j e n ž byl spřízněn s rodinou tehdejšího zahraničn í h o m i n i s t r a dr. E d v a r d a B e n e š e a tak se stalo, že p r o f e s o r K a d e ř á b e k poslal Vítězslava k jakési rodinné oslavě pana prezidenta Masaryka do Lán. Vítězslav Novák - můj vrstevník z p r a ž s k é k o n z e r v a t o ř e h u d b y - byl s o u časně mým nejlepším kamarádem a dok o n c e , ač p ř í s n ý a s e r i o z n í „ k l a s i k " , z p í val s m o j i s e s t r o u M e l á n i í h l a v n í p ě v e c k ý part v m é p r v n í h u d e b n í z p ě v o hře: P R A H A U M O Ř E , v d i v a d l e U r a n i i . A tak s a m o z ř e j m ě v y v o l i l k e k l a v í r n í m u doprovodu - mě: V í t ě z s l a v byl j e d i n ý m s y n e m dosti z á m o ž n é m o r a v s k é r o d i n y a už t e h d y vlastnil a u t o m o b i l : d v o u c y l i n d r o v o u t a t ř i č k u . A tak j e d n é s l u n n é n e d ě l e d o p o l e d n e navlečení do smokingů, lakýrek a bílých r u k a v i c - j s m e se vydali na c e s t u d o L á n . N e m u s í m p ř i p o m í n a t , že v š u d e ve v e s n i c í c h , k d e j s m e při c e s t ě z a s t a v i l i , n a š e oblečení vzbudilo neobyčejný rozruch. A l e to n á m , n o v ý m a s e b e v ě d o m ý m „mistrům", spíše lichotilo, než vadilo. U l á n s k é h o z á m k u nás nevítali s m u z i kou, d o k o n c e j s m e měli menší potíže, neboť V í t ě z s l a v , už tehdy h ý č k a n ý m l a dý o p e r n í t e n o r , z a p o m n ě l d o m a d o p o r u č u j í c í list p r o f e s o r a K a d e ř á b k a . A l e n a k o n e c se vše v y j a s n i l o . Ve s v ý c h těsných smokinzích j s m e vypadali spíše k o m i c k y , nežli n e b e z p e č n ě a tak j s m e prošli chodbou lánského zámku přímo do překrásné zahrady. Ještě dnes mám d o j e m , že to byl v c h o d p r o s l u ž e b n i c t v o . V j e d n o m ze z á m e c k ý c h z á k o u t í livrejovaní sluhové (rozhodně lépe oblečení nežli m y ) p ř i p r a v o v a l i stoly, židle a m a lé p ó d i u m s p i a n e m . Jak j s m e se d o z v ě d ě l i , n e d á v n o na témže místě hostil prezident Masaryk oslňující americké filmové hvězdy: Douglase Fairbankse s chotí Mary Pickf o r d o v o u , kteří se tu z a s t a v i l i na své c e s tě k o l e m s v ě t a . Slavný u s m ě v a v ý D o u g bavil prezidenta a jeho hosty svými legračními kousky, které prováděl s kapesníkem a cigaretami a něžná Mary Pickfordová s americkou roztomilostl vykládala veselé h i s t o r k y z f i l m o v á n í v H o l l y w o o d u . N ě k o l i k h o s t í - a n i ž by si nás p o v š i m lo - se b a v i l o v m e n š í c h s k u p i n k á c h přím o v e d l e nás. V y r u š i l j e j e d i n ě p ř í c h o d
EDUARD INGRIŠ z t e p i l é m l a d é d á m y , v níž j s m e p o z d ě j i o b j e v i l i A l i c i M a s a r y k o v o u . A l e p o prezidentovi ani vidu ani slechu. A přece: P r o c h á z e l se v z á m e c k é m p a r k u ve s p o lečnosti dvou tmavě oblečených mužů. N e m ý l í m - l i se, byli to bratři Č a p k o v é . Zatímco Vítězslav nervózně přehraboval s v é a r i e , o d p l í ž i l j s e m se n e p o z o r o vaně postranní cestou, abych poprvé uviděl p r e z i d e n t a z b l í z k a . Byl u s t r o j e n právě tak, jak ho ukazovaly fotografie a ž i v ě s o b ě m a m u ž i n ^ z p r á v é h Přiblížil j s e m se a ž n e b e z p e č n ě b l í z k o a s r d c e mi b u š i l o j a k o při s v a t o k r á d e ž i . T a k s i l n ě že j s e m se o b á v a l , že j e p r e z i d e n t u s l y š í a objeví mě. Mezitím Vítězslav zpozoroval můj odc h o d a z u ř i v ě m ě s h á n ě l , neboť m ě l n ě j a ké nedorozumění s programem. Kdosi mu p ř i p o m n ě l , a b y n e z a p o m n ě l p o s v ý c h klasických áriích zazpívat oblíbenou M a s a r y k o v u p í s e ň „ T e č e v o d a teče . . . V ě ř t e t o m u n e b o ne, a l e V í t ě z s l a v píseň n e z n a l . A n e b o j i n i k d y n e z p í v a l . Je to s k u t e č n ě n e u v ě ř i t e l n é - ale to n e z n á t e o p e r n í p ě v c e . S t u d u j í s n e j v ě t š í píli a seb e z a p ř e n í m těžké árie světových geniů a n e n a p a d n e j e n a c v i č i t si p r o s t o u n á r o d ní ptseft. T o byl k á m e n ú r a z u ! C o teď? - Lepili j s m e p o p a m ě t i text p í s n ě a j á v d u c h u h l e d a l „ p ř i l é h a v o u t ó n i n u " , která by „sed ě l a " j e h o z v o n i v é m u t e n o r u , ale V í t ě z slav, který se lehce na o p e r n í m jevišti dovedl zhostit sebe komplikovanějších árií, n e m ě l o d v a h u z a z p í v a t p r o s t o u píseň b e z not a b e z p ř í p r a v y ! O b á v a l se, že by m o h l s n a d n o p ř e h o d i t n ě j a k é s l o v í č k o a to by j i s t ě M a s a r y k o v i v j e h o o b l í b e n é písni n e u š l o . A t a k j s m e nechali p o ř a d a t e l e v d o m n ě n í , ?.e p í s e ň z a h r a j e m e a zazpíváme, a po opravdu jedinečném repertoáru (mimo árie z českých oper z a z p í v a l árii z M A N O N a d v ě B i b l i c k é písně od Dvořáka) - ukončili j s m e česk o u p í s n í : „ Z d á l o se m n ě , m á p a n e n k o ...", k t e r o u V í t ě z s l a v znal. Řídké, ale vybrané obecenstvo bylo tak f a s c i n o v á n o n á d h e r n ý m „ c a r u s o v ským timbrem" Vítězslava Nováka (a s n a d i m ý m k l a v í r n í m d o p r o v o d e m ) , že p o t l e s k n e b r a l k o n c e - ani u s a m o t n é ho prezidenta T. G. Masaryka. Na píseň: „ T e č e v o d a teče ..." si už n i k d o n e v z p o mněl. Hřeb programu však teprve přišel: M ý m dávným snem bylo mít prezidentův v l a s t n o r u č n í p o d p i s . A teď - j a k se z d á l o -byl k t o m u j e n m a l ý k r ů č e k . C h y běla však m a l i č k o s t : k o u s e k č i s t é h o papíru.
Marně j s m e prohrabali aktovku s not a m i a v š e c h n y k a p s y , m a r n ě o p a p í r žádali p ř í t o m n é pořadatele. Papír prostě nebyl. O s l a v a se chýlila ke konci. N a p a d l a m n e spásná myšlenka: jídelní lístek, na němž, pod tištěnou hlavičkou lánského z á m k u byl p s a c í m s t r o j e m n a k l e p á n p o řad p o d á v a n ý c h j í d e l . Byl to p ě k n ý k a r ton, z d r u h é s t r a n ě č i s t ě bílý: „ O p o v a ž s e ..." - o s o p i l se n a m ě V í t ě z s l a v - „... j í t s t í m t o h a d r e m k p r e z i dentovi!" Ale já, j a k o t o n o u c í , který se c h y t á stébla, otočil j s e m jídelní lístek bílou stranou nahoru a v následujících vteřin á c h j s e m už u c t i v ě stál p ř e d s t o l e m , u n ě h o ž seděl p r e z i d e n t . S r d c e mi b u š i l o a p r s t y , tak k l i d n é n a k l á v e s n i c i p i a n a . t ř a s l a v ě s v í r a l y k a r t o n j í d e l n í h o lístku, S e d ě l tu p ř e d e m n o u n e c e l ý m e t r o d e mne. Otočil se a j á hned nastrčil lístek a p o prosil o p o d p i s . Pan prezident vzal lístek o p a t r n ě do r u k y a ... o t o č i l j e j j í d e l n í m p o ř a d e m vzhůru. - Tak objevil m ů j podvod a já j e n c í t i l , j a k mi k r e v s t o u p á s t u d e m d o tváří a ž k e k o ř í n k ů m v l a s ů . Ale pan p r e z i d e n t , j e m u ž m e z i t í m kdosi p o d a l pero, k l i d n ě - p ř e s p í s m e n a j í d e l n í h o p o ř a d u - n a p s a l p r o m ě tak v ý j i m e č n ě : T. G. M A S A R Y K , a s ú s m ě v e m mi p o d a l lístek zpět. A j á - v té s a m é chvíli byl b l í z e k n e b e ! M o j e štěstí b y l o ú p l n é . N e j v ě t š í o d m ě n a , j a k o u j s e m kdy o b d r ž e l . N e j e n že se n e u r a z i l a lístek p o d e p s a l - ale d o k o n c e se na m ě U S M Á L . A co následovalo? - Vítězslav Novák, j e n ž před tím p r o n e s l c e l o u řadu n e p ř í l i š lichotivých poznámek o mém chování, h o n e m p o p a d l j i n ý j í d e l n í lístek a přiblížil se za t í m t é ž ú č e l e m k p r e z i d e n t o v i . T e n však u ž v í c e m é n ě m e c h a n i c k y a tentokráte jen tužkou, přepsal pořad jídelníčku svým j m é n e m . Vítězslav mi pak d l o u h o záviděl, že m ů j lístek p a n p r e z i d e n t p o d e p s a l p e r e m a j e m u - o s o b ě d ů l e ž i t ě j š í při l á n s k é m programu - jen tužkou! Už dávno zapadla těžká vrata zapomenutí za s l u n n o u e p o c h o u p r e z i d e n t a M a s a r y k a - a s á m P á n b ů h v í , c o se s t a l o s tím j í d e l n í m l í s t k e m p o m é m o d c h o d u z Československa - a přece tato něžná v z p o m í n k a v m é p a m ě t i ani d o s t m á l o n e v y b l e d l a ...
Eduard Ingriš, nar. 1905, autor písní, operet a symfonií, zemřel v Kalifornii v roce 1991. Jeho nejznámější písní je „ Teskně hučí Niagara ".
ZÁPAD 21
KULTURA
Ro(c)kování
s Pavlem Chrastinou |
MILAN POLÁČEK Powder Springs, Kalifornie
|
Legendární beatová skupina Olympie slaví 30 let od založení. Písničky, jako Želva, Snad jsem to zavinil já, Pohřeb své vlastní duše, Krásná neznámá, Z bílé černou či Pták Rosomák takřka zlidověly a zpívají se na večírcích stejně jako u táboráků. Druhý z autorské dvojice Petr Janda - Pavel Chrastina byl ve své době jeden z nejoriginálnějších textařů. Až do roku 1969, kdy C h r a s t i n a O l y m p i e opustil, patřil spolu s P. Jandou, L. Kleinem, J. A. Pacákem a M. Berkou do té nejslavnější sestavy. Po odchodu ze skupiny dal Chrastina přednost filmařskému řemeslu v televizi a Krátkém filmu Praha a v roce 1980 emigroval přes Jugoslávii do Austrálie. Živil se porůznu od natírání přes videooperátora v melbournské duplikační plantáži až po dělníka na šrotišti poblíž letiště v Sydney. T o když bylo nejhůř. Posledních šest let strávených v Austrálii měl svou vlastní průmyslovou videoprodukci a když se ekonomická situace začala kolem roku 1990 zhoršovat, byl roz-
hodnut vrátit se do vlasti. Nakonec se odstěhoval do San Bruna v Kalifornii, kde potkal svou nynější ženu a usadil se poblíž sanfranciského zálivu. Proč emigroval a proč do Austrálie, ptám se teď po letech. Po deseti letech práce pro televizi mě tehdy přestalo bavit poslouchat kulturní komisaře. Byl to můj projev nesouhlasu s „reálným socialismem", který v roce 1980 skutečně vyp a d a l na v ě č n é č a s y . Proč j s e m si vybral Austrálii? Dodnes pořádně nevím. Počasí j e tam skvělé, jsou tam nádherné pláže a příroda, ale v mém případě to byla chyba. Nějak mně v té kritické chvíli uniklo, že Austrálie začala jako trestanecká kolonie. A že to bude cítit pod povrchem běžného života i po dvou stech letech, to jsem ani tušit nemohl. Jak vypadá život u protinožců v porovnání třeba s U S A ? Austrálie je hrozně velkej kus země a bydlí tam j e n o m 16 milionů lidí. Tím j e dána její ekonomická závislost na jiných zemích. Mezi emigranty, kterých j e z těch šestnácti milionů celá třetina, a d o m á c í m i Anglosasy a Kelty panuje ve skutečnosti už od p a d e s á t ý c h let z n a č n é napětí. A m e r i k a m á , aspoň j a k se mi zdá, tento problém dávno vyřešen. Austrálie ho má před sebou a j e stále výraznější. A česká komunita? Ta má na obou stranách této planety vzácnou s c h o p n o s t stát se p o k u d možno neviditelnou. Po revoluci jste byl rozhodnutý vrátit se do vlasti a začít znovu navazovat přerušené kontakty s f i l m a ř i a lidmi od f o c h u . Myslíte, že byste tam našel lepší uplatnění, i když j e známo, že na m n o h a m í s t e c h p ř e ž í v a j í tzv. staré struktury a v mnoha podnicích stále vládnou zkostnatělí aparátčíci?
22 ZÁPAD
Při j e d n é z mých cest do Prahy mě můj přítel a kolega z FAMU požádal, jestli bych u něho nechtěl rovnou od prvního ledna nastoupit do reklamní agentury. Práce mají až nad hlavu. Jenže ono to není zase tak jednoduché. Jsme zde dva, já a moje žena Zlata. Je to lákavé a zneklidňuje to. V poslední době si dost často říkám, tak a ted si dokaž, že jsi doopravdy dobrodruh a zkus se vrátit domů. Myslím, že průmyslové video je v útlumu. Oslnění trvalo deset let a nikdy se nebrátí zpátky ve staré podobě. Kdy jste se poprvé podíval do vlasti? Jaké b y l y v a š e d o j m y po l e t e c h s t r á v e n ý c h v exilu? V minulém roce j s e m byl d o m a celkem třikrát. Poprvé a potřetí bylo hlavním důvodem zahrát si se starým O l y m p i k e m . Dalo mi hrozně práce se to znovu po těch letech naučit a nemyslím, že jsem byl doopravdy d o b r e j , ale o to snad ani nešlo. V březnu j s m e d ě l a l i celý k o n c e r t ve staré s e s t a v ě v kavárně Evropa. Vzniknul z toho krátký T V z á z n a m , který m ě svou p r o f e s i o n á l n í úrovní hluboce zklamal. Netušil jsem, jak ničivě ten nával nové svobody zdemoralizoval českou televizi. Páni tvůrci a produkce seděli v hospodě místo aby pracovali na pořadu a taky to podle toho dopadlo. Nepadla na vás nostalgie při vystoupení se „starým" Olympikem v Lucerně, zejména když teď Olympie končí? Nostalgie tam bylo opravdu hodně. Shodou okolností mé poslední vystoupení před odchodem z Olympiku koncem roku 1969 se uskutežnilo v tomtéž sále. Je škoda, že jsme si ve staré sestavě nemohli, když už to tedy mělo být n a p o s l e d y , z a z p í v a t n ě k t e r é z opravdu známých hitů, třeba Želvu nebo Snad jsem to zavinil já či Ptáka Rosomáka. Petr Janda měl dramaturgii tvrdě pod kontrolou a hodlal oslavit patrně až ten Olympie existující po nás. Tak j s m e si tam s Jéňou Pacákem a Láďou Kleinem připadali trošku j a k o z v í ř á t k a na v ý s t a v ě v zoologické zahradě. Dělali j s m e jen čtyři méně známé věci uprostřed programu. Ale abyste si nemyslel, že si pořád jen na něco stěžuju. 1 tohle bylo prima, hlavně, že j s m e nezkazili legraci a udělali s t a r é m u kamarádovi radost.
Jaké bylo setkání s bývalými spoluhráči ze skupiny a co teď dělají lidé, j a k o Pacák, Klein (je stále ženatý s herečkou Andreou Cunderlíkovou?), Bobek, Volek, Kaplan, Laufer, Sedláček, Růžek aj.? První setkání s dávnými spoluhráči se konalo v březnu minulého roku v klubu Bunkr. Bylo to dojemné, protože vlastně nečekané. Tuším, že jsem tam taky líbal rodnou hroudu, tedy rodný beton podlahy v Bunkru a dojat téměř k slzám zapomněl odrecitovat báseň na u v í t a n o u , kterou j s e m si načmáral cestou v letadle a někde ztratil. Později jsem si to zrekonstruoval a znělo to asi takhle: Hroudo moje Hroudo rodná Nenašel jsem Tobě rovna Tak jak jsem se na Tě těšil Jednu nohu v luftu maje Slap jsem do rodnýho ... kraje
i stará vydání jejich her. Měl jsem rád i Havlíčka Borovského, Morgensterna ... ježíš, já toho měl rád. Někdy se mi líbil i Jiří Suchý. Hlavně jsem měl rád srandovno. A můj pocit? Upřímně řečeno, jsem to nečekal.
ně tak, jak vycházela stará vinylová alba. Já bych to osobně doplnil o kolekci singlů z let 1965 - 69. Mezi těmi singly j e h o d n ě d o brých, dnes už polozapomenutých a dlouho nevydaných nahrávek.
Málokdo ví, že O l y m p i e měl v 60. letech slušný ohlas v zahraničí a že americká TV společnost CBS vás chtěla představit v oblíbené T H E E D S U L L I V A N S H O W , podobně j a k o to udělala s Beatles. Po půlročn í m o k o l k o v á n í ís. b y r o k r a c i e z t o h o n a k o n e c s e š l o . M y s l í t e , že měl t e h d e j š í Olympie šanci prorazit a stát se slavným i ve světě? Bude to asi pravda, moc j s m e o tom v kapele nemluvili, zdálo se nám to příliš nesku-
Jak se vám líbí „metalové" období Olympiku s mladými hudebníky a co říkáte na kompilaci „Dej mi víc - Olympie", na níž hrají a z p í v a j í m l a d é r o c k o v é s k u p i n y , a to písničky Olympiku? Kluci z nového Olympiku jsou bezvadní muzikanti, p e r f e k t n í technici, a j s o u p r i m a i v civilu. Pracuje se s nimi dobře. Na „heavy metal" a jeho odrůdy si zvykám pomalu, ale přece. K a ž d á g e n e r a c e m u s í mít svoji hudbu, jinak to ani nejde. Kompakt „Dej mi
tečné. O vlastním jednání v této věci toho moc nevím. Jestli bychom prorazili? Mít tehdy pořádného manažera, nebylo by to vyloučené.
vic - Olympie" jsem slyšel v randálu jednoho baru jen zběžně. Líbila se mi skupina Kabát a její verze písně Dej mi víc své lásky. Viděl jsem ten videoklip v televizi, udělali mi radost.
Jinak Láďa Klein je stále ženatý s Andreou, mají krásnou dceru Sandru, tenistku. Jéňa Pacák j e stále ženat s Janou Pacákovou, mají dvě krásné dcery, Veroniku a Terezu, a já jsem stále ženat se svojí třetí Chrastinovou, ale s první Chrastinovou mám krásnou dceru Zuzanu, zatímco moje třetí Chrastinová má se svým prvním Robertem krásnou d c e r u P e t r u . N e n í nad širší rodinu plnou krásných dcer. S Pavlem Sedláčkem jsem se vídal při všech svých návštěvách v Praze. Je stále skvělej, nezměnil se, myslím, zaplaťpánbu, ani o milimetr. Pavel Bobek s námi účinkoval v Evropě, celé to uváděl a také si zazpíval. Zato kolegy Kaplana, Volka, Laufra a Růžka jsem poněkud nestihnul, tak snad až někdy jindy. Upřímně, docela rád bych si s nimi někdy zahrál. Tvorba dvojice Janda - Chrastina znamenala tehdy pro mnohé z nás jistou podobnost s beatlesovskými Lennonem a McCartneyem. M á m na mysli melodičnost, okamžitou zapamatovatelnost písní, později začleňování v beatu n e z v y k l ý c h h u d e b n í c h n á s t r o j ů či h u d e b n í e x p e r i mentování. Byli jste opravdu tak moc Beatles ovlivněni nebo byly tyto asociace jen náhodné? My tehdy měli h r o z n ě málo i n f o r m a c í o tom, jací byli Beatles mimo studio, jaké točili clipy, jak vypadaly jejich tiskovky. Znali j s m e j e j e n o m z desek. Řekl bych, až teď, když si jejich písničky poslouchám a konečně jim pořádně rozumím, že jsme dělali podobné věci v češtině, chovali j s m e se taky dost p o d o b n ě a dokonce j s m e se podobně oblékali, aniž j s m e je chtěli za každou cenu kopirovat. Jejich muzika se nám samozřejmě líbila a inspirovala nás. Ale totéž by se dalo říct i o Rolling Stones, Kinks, Troggs nebo Manfred Man. Jaký máte pocit z toho, že se vaše texty opisují a prozpěvují při různých příležitostech podobně jako písničky V+W, S+S či Kryla? Člověk musí mít nějaký vzor. Musí mít nějakou představu, jak by to mělo znít a vypadat, aby se to aspoň trochu podobalo jeho ideálu. Já jsem vyrůstal už odmala obklopen písničkami Jiřího Voskovce a Jana Wericha z tátovy dost rozsáhlé diskotéky. A četl jsem
Petr J a n d a coby poslední M o h y k á n pův o d n í s e s t a v y ohlásil u k o n č e n í činnosti O l y m p i k u , a to i p ř e s v y p r o d a n é s á l y a oživený zájem posluchačů. Myslíte, že dělá dobře? Už se to stalo několikrát. Já tomu na sto procent nevěřím. Neláká vás, Pavle, ještě sednout k psacímu stroji a zplodit text na hudbu P. Jandy, když se teď vaše vztahy „znormalizovaly"? Nebo si myslíte, že j e prostě jiná doba, že jste se vyčerpali, jak tvrdila kritika už po druhém albu a že by se už asi nepodařilo složit hit typu Želvy či Ptáka Rosomáka? To by musel především chtít něco takového udělat Petr. V Cechách měl vyjít komplet čtrnácti CD v krabici mapující tvorbu Olympiku a dvojalbum Best of. Máte představu o tom, kdo to sestavil, co tam má být obsaženo? Komplet už vyšel, právě když j s e m tam byl před vánoci. Ta CD jsou sestavena přes-
Čemu se věnujete ve volném čase? Chodíte si j e š t ě z a h r á t s t o u č e s k o u k a p e l o u v San Francisku? Opravdu volného času mám málo, skoro žádný. Několikrát jsem si zahrál a zazpíval s kapelou Ludvy Cecila, j e n ž kdysi hrával s Kometami, pár olympických písniček. Spíš pro legraci, nebyl čas na zkoušení, i když publikum v sanfranciské sokolovně to přijalo statečně. Když mám opravdu dva tři dny volna, j e d u si zalyžovat na hory. A to j e tak dvakrát za rok. Hodláte pokračovat ve vydávání unikátních k a z e t č e s k é h o r o c k ' n ' r o l l u 60. let spolu s Jiřím Simákem z Austrálie? Jaké máte plány? Jirka Šimák, který je teď v Praze, usilovně sbírá ty nejstarší zachované materiály. A mé plány? Chtěl bych být jasnovidec. Ale určitě budu s domovinou v mnohem užším kontaktu než za posledních jedenáct let. Mimo jiné bych tam chtěl vydat útlou knížku svých neuveřejněných textů. Měl by ji ilustrovat Jeník Pacák.
ZÁPAD 23
Poutní chrám bez střechy Ať tě teď Maria všichni lidé slaví tak jako tenkrát když Neratov stál co bylo zbořeno to se přec spraví aby oheň lásky zas odsud plál Maria, Maria, Maria to jméno krásně Bůh ti dal neratovskou paní buď stále dál (Z informačního letáčku Nadace a Sdružení Neratov) K d o zabrousí na s a m é m okraji Orlických hor až d o míst, kde říčka D i v o k á Orlice dělí Č e c h y od Polska, t o m u se při silnici z Orlick é h o Z á h o ř í d o B a r t o š o v i c v z á t o č i n ě za P o d l e s í m n a s k y t n e n e v í d a n á p o d í v a n á : ruiny m o n u m e n t á l n í h o k o s t e l a P a n n y M a r i e P o m o c n é , j e h o ž stěny se tyčí nad z b y l ý m i d o m y b ý v a l é vsi N e r a t o v b e z k l e n b y , b e z střechy, b e z o m í t k y . N e r a t o v s k é poutní m í s t o j e prvně zaznam e n á n o k r o k u 1550. P ů v o d n í k o s t e l stál uprostřed d n e š n í h o hřbitova. Jeho presbytář byl později přestavěn na márnici a n a k o n e c na hřbitovní kapli (v letech 1667-68), která ve svahu pod d n e š n í m c h r á m e m stojí podnes. Základní k á m e n n o v é h o p o u t n í h o kostela byl položen 14. srpna 1723 hrabětem Janem Karlem NosticR h i e n e c k e m . Plány pro h r a b ě t e v y p r a c o v a l n e z n á m ý autor, j e ho rukopis j e však podle o d b o r níků b l í z k ý dílu a r c h i t e k t a G. B. Alliprandiho. Ke stavbě byl povolán z O l o m o u c e stavitel Karel R h e i n , r o d á k z n e d a l e k é R o k y t n i c e v O r l i c k ý c h horách. Ten pracoval plná čtyři léta, 27. září 1727 však nepřežil pád z lešení a stavbu po něm dokončil J. O. C a r o w e z Kladska. Deset let a deset dní po započetí stavby byl c h r á m vysvěcen. R ů z n é p r a m e n y j e j rozdílně uvádějí jako kostel N a n e b e v z e t í Panny M a r i e nebo kostel P a n n y M a r i e P o m o c n é .
24 ZÁPAD
J e d n o l o d n í stavba kostela j e o r i e n t o v á n a kněžištěm k jihu tak, že na Štědrý den v poledne d o p a d á o k n e m v průčelí sluneční svit p ř í m o na hlavní oltář. K chrámu byl přístup přes terasu s balustrádou, na niž vede d v o u r a m e n n é schodiště. V p o l o v i n ě m i n u l é h o s t o l e t í d o s t a l při o p r a v ě kostel novou šindelovou střechu. Podrobné popisy výzdoby interiéru, jak jsou u v á d ě n y v p a m á t k o v ý c h soupisech, dnes nem a j í valné ceny - v roce 1945 kostel vyhořel. Prý j e j zapálila střela z p a n c é ř o v é pěsti při p r ů c h o d u R u d é armády. Při požáru vzala za své celá střecha. N e ú s p ě š n é pokusy o opravu kostela vždy záhy ztroskotaly, v padesátých letech pak byly restaurační práce zastaveny úplně. Dlouhá léta n e o p r a v o v á n a , zřítila se v roce 1967 klenba. Od té doby až do nedávna se kostel p o s t u p n ě r o z p a d a l . M í s t n í věřící v minulosti dvakrát uspořádali sbírku na zác h r a n u k o s t e l a , o p r a v a však n i k d y n e b y l a povolena. Od roku 1990 p o d n i k á místní farář spolu s nadšenci p o s t u p n é k r o k y k o b n o v ě cenné stavby. V b u d o u c n u by mělo v celém poutním areálu vzniknout d u c h o v n í a sociální centrum pro n e m o c né a m e n t á l n ě postižené. N a d a c e a sdružení Neratov, které se p r o ten účel u s t a v i l y , u s p o ř á daly v d r u h é m s r p n o v é m týdnu - 270 let od založení a 260 let od v y s v ě c e n í c h r á m u - poutní týden. Foto autor
Konta, z nichž jsou práce placeny: korunový účet č. 180 1 646-578, Státní spořitelna Rokytnice; devizový účet č. 4278 00166 60 01 103 578, St. spořitelna Rychnov n. Kn.;
ANTIFEJETON
Evropa je exotika Mám poněkud smíšené pocity, když čtu v česMARTA PROCHÁZKOVÁ kých časopisech o staroslavné romantice kaSwan Hills, Alberta nadského západu ... jmenovitéSwan Hills. Zlatá horečka? Hrdinové severu? Ano, mohlo to být tenkrát romantické, pokud nebereme v úvahu jem, zaplacení tiskárny, plat pro jediného zaměstnance a splátku podnikového auta; jídlo zatraceně těiké životní podmínky. Vážení, místní policajt, člen RCMP, není pro zaplatí tatínkova penze. Jednou za čas si stále mne hrdinou, když mi dává pokutu, což udělá ještě můžete koupit nové džíny, ale pokud by díbez výčitek svědomí, neboť je to jeho zaměstná- tě chtělo hrát hokej, tak na to vám už asi nezbyní. Západ slunce nad jezerem ztraceným v le- de. Jak dlouho to vydržíte? Jako Češi byste sích je romantický sám o sobě; skutečnost je ta- pravděpodobně nejdřív nadávali na vládu, co ková, že pokud by na vds během toho západu vám to zase k čertu dělá; ne zde. Tady víte, že je slunce vylezl grizzly, prostě vás sežere; nevím, to váš podnik a že situace je zlá; máte na vybrajak moc je to romantické pro pozůstalé. A vaše nou bud ho udržet za každou cenu ... nebo ho dojetí z překrásné přírody může být poněkud prodat, po případě zavřít dveře, ztratit všechno, pokaženo přemýšlením, kdy už konečně přijde co jste do podniku investovali, a jít od toho. A šek z nezaměstnanecké podpory, neboť ani v co budete dělat dál, najdete si místo? Kanada má jeden a půl milionu nezaměstnaných, jedenaftovém městě není práce zaručena. Odmyslíme-li si Jacka Londona (jehož příbě- náct procent. Nedovedu si představit Čecha, který by prahy se ostatně odehrávají pár tisíc kilometrů na sever), malé město ztracené v lesích Alberty je covat půl roku zadarmo. Upřímně řečeno, nevím prostě malé město; křížem krážem ho projedete ani, jestli mi to někdo uvěří. My jsme přece ti za deset minut a moc toho přitom neuvidíte. Což bohatí emigranti žijící v nejlepší zemi na světě, není podstatné; prostředí, kde žijete, je vždycky od nichž se očekává podpora, ekonomické a vovíce určováno lidmi kolem vás než architektu- jenské zásahy, povinná pomoc. Jako kdyby si nirou. Dalo by se říci, že jsou stejní jako všude kdo neuvědomoval, že to jsou naši lidé, synové jinde, neboť touhy a hodnoty člověka jsou prav- našich matek, kteří bojují a umírají v Iráku, Soděpodobně všude stejné; a přece to není tak málsku nebo v Jugoslávii. A naše vlastni peníze, úplně pravda. Tohle není Evropa. Starý konti- vybírané na daních, které to platí. Co když na to nent, z něhož předkové mnohých zdejších oby- už nemáme? Co když už bychom dali raději vatel přišli, je dnes něco nesmírně vzdáleného. přednost tomu starat se o vlastní budoucnost? Je mi líto, jestli vám bořím ideál. Vzdálenost deseti tisíc mil znamená, že to, co se dnes v Evropě děje, může být docela zajímavé Pravda je, že v jednom ohledu bohatí jsme, a pro lidi, kteří se vůbec obtěžují poslouchat to je vytrvalost. Kanada se pravděpodobně nezzprávy, ale rozhodně nijak důležité. Evropa je hroutí a je možné - nikoli jisté - že jednou se exotika, vzdálená místním problémům; mnohem nám bude dařit lip. Další bohatství zdejších linutnější je vydělat aspoň trochu peněz, aby nás dí je veliká pýcha na vlastní zem; je oprávněná; banka nepronásledovala za pozdní placeni lidi tu mnoho už dokázali a zdaleka se nevzdásplátek - žlutá obálka ve schránce znamenající vají. Tato hrdost však je v malých městech, jako další účet může být někdy hrůzostrašnější nežli je Swan Hills, velmi lokalizovaná; jejím vedlejvýše zmíněný medvěd. ším důsledkem je velmi malý zájem o dění už Už dlouho mám potíže, pokouším-li se vysvětlovat českým čtenářům kanadskou realitu; tuším, že diskuse v mnoha případech vůbec nemá cenu (protože oni přece vědí všechno lépe), a přesto mne to mrzí. Některá fakta ovlivněná současnou ekonomickou situací by pravděpodobně Čechům připadala jako science-fiction. Jsem snílek; pokusím se o to ještě jednou. Swan Hills je považováno, mylně, za bohaté město, což je dáno místním naftovým bohatstvím a několika velkými olejářskými koncerny, které zaměstnávají většinu lidí. Podle mne ti lidé nijak bohatí nejsou; náš rozkvět, kdy sem lidé jezdili za rychlým, byť ne snadným výdělkem, je dvacet let za námi. Dnes téměř každý platí splátky na dům či na auto - náš bankovní ředitel by mi to sice neřekl, ale žádné velké úspory ze Swan Hills asi nevidí. Malé obchody zápasí o přežití. Máte-li malý business jako třeba místní noviny, může se také stát, že po dlouhé měsíce nevyděláte vůbec nic. Důvodem je to, že obchody, sotva přežívající, nemají peníze na inzerci (která vás živí) a pošta opět zvýšila sazby, takže se spíše modlíte, aby se nepřihlásilo více předplatitelů. Zatím tady vyděláváte tak akorát na ná-
třeba ve vedlejším městě; svým způsobem toto je venkov a co je za sousedovou mezí, se nás netýká. Přináší to i politickou lhostejnost, která by také byla Čechům nesrozumitelná; my jsme vyrostli v politickém dění uprostřed Evropy, kde všechno na nás mělo vliv a kde o světové politice je každé české dítě informovanější než starosta Swan Hills. Má to svou logiku; od nás do hlavního města Kanady pojedete autem týden. Rozloha kontinentu je tak nesmírná, že cokoliv, co je za mořem, se zdá dvojnásob neskutečné. Důležitost politiky pro obyvatele západní venkovské Kanady je pramalá: místní politika městská rada, obchodní komora atd. na prvním místě. Dosti blízko za ní politika Alberty a v těsném spojení s ní politika celostátní. Ta nás ovlivňuje. Světová politika by se pravděpodobně umístila na čestném sedmnáctém místě. Pokouším se v tomtokraji skromně přispívat informacemi o (bývalém) Československu a jak říkám, je to pro zdejší čtenáře docela zajímavé. Ale obávám se, že přehnané zdůrazňování romantiky našeho kraje by ke vzájemnému poznání nepřispělo. „Nevěří, viď, to já znám," povídala Carol, rozená a vychovaná ve Swan Hills. „Byli jsme se střední školou na výletě v Quebecu a setkali jsme se tam s jinými skupinami, taky z New Yorku a Ontaria. Všichni měli o nás stejnou představu - saně, psí spřežení a iglú. Snažili jsme se jim vysvětlit, že to tak není, ale kdepak. Oni to věděli lip než já." „Pro ně je to opravdu Jack London a Seton, "míní můj muž. „Pro nás je to spíš ta liška, co nám dává každý večer dobrou noc naproti u popelnic, když už mluvíme o romantice. A jinak ... výhled z kopce do lesů." Mávl rukou a šel dát vyměnit olej v autě, za neromantickou cenu místních opravářů. Ale Jack London tady pořád je. Kluk ho má jako povinnou četbu ve škole.
NE HORA K HOŘE ... Na počátku byla zvěv Albertě, a ona našla STANISLAV REINIŠ J nás. davost. Jak se asi daří L krajanům ve výjimečMarta Procházková pak ných situacích, na opuštěných ostrovech, na začala pro nás psát, a pro občany Swan Hills to pouštích, v pralesích, daleko na jihu nebo daleko byla událost. Naše paní redaktorka, která už na severu? Existuje ještě někde romantika, je pro nás napsala sérii článků o Československu možné najít Čecha kovboje, Čecha trapera, Če- a o tom, jak to tam za komunismu vypadalo, cha dobrodruha nebo jsme všichni usedlí ve nás proslavila. Grizzly Gazette vyšly s titulkem městech a pěstujeme si děti, vnoučata, trávník .Jsme Vaše noviny ... spojujeme Vás se světem." vysoký dva palce a nadváhu? A tak se městečko, kde můžeš potkat potomPak nastalo hledání, které stále ještě trvá. Do- ky hrdinů povídek Jacka Londona a konstáblů brodruh pan Ingriš, na kterého si vzpomenu Královské kanadské jízdní policie z dob Zlatého vždy, když slyším zpívat píseň Teskně hučí Nia- opojení, dostalo na mapu světa. gara, neboť on ji napsal, již zemřel. Zbyly po Grizzly Gazette začala používat naše obrázněm poznámky a filmy z amazonských pralesů, ky, které pro Západ maluje redaktor a grafik Kaz cesty na voru po Pacifiku ... Snad o nich bude- rel Helmich z Vinohrad. Jeho legračního medvídka mají jako logo vedle titulku „Grizzly me moci jednou napsat. Tak jsme našli Martu Procházkovou, redak- Gazette". torku týdeníku Grizzly Gazette ze Swan Hills Není to romantická příhoda?
ZÁPAD 25
J
s Karlem Schwarzenbergem Po třech knižních rozhovorech Jany KluKluákové NADORAZ s loňskými ..nadlvmi" sákové „padlými" politiky (Fedorem Galem, Petrem Pithartem a Jiřím Dienstbierem) vychází koncem léta v nakladatelství Primus Nadoraz s Karlem Schwarzenbergem (O životě v zámku a v podzámčí): o tom, jak nejvýznamnější a nejznámější český šlechtic kníže Karel nejdřív zchudl (1948) a pak zbohatl (1960), jak hodlá naložit se svým českým majetkem, o rodině, z níž vzešel, i o té, kterou založil, proč se stal československým kancléřem (1990-92), o jeho názorech na šlechtu, český lid, Václava Havla, Václava Klause, Vladimíra Mečiara i o mnohém jiném. Přinášíme dnes krátkou ukázku z rukopisu knížky. Milý pane Schwarzcnbergu, jak známo, je lepší být zdravý a bohatý, než n e m o c n ý a chudý. T o j e pravda, o níž nelze diskutovat. Má dnes u nás občan šanci obrnit se proti n e m o c i a c h u d o b ě ? T ř e b a v l a s t n í pílí a přičiněním? N á š občan by mohl dělat m n o h e m více pro své zdraví. Ve srovnání se Západem se
26 ZÁPAD
JANA KLUSÁKOVÁ tu například mnohem víc kouří. Naše strava nepatří mezi zdravé, a celková obéznost obyvatelstva j e toho důsledkem. Částečně za to může i minulý systém, kdy platilo, že jediná životní radost je papáníčko, popřípadě chata. Mluvili jsme o zdraví, přejděme k bohatství. Může tady dnes člověk vlastním přičiněním zbohatnout? Jistě. Jsme totiž blízko nejbohatšímu trhu světa, tzv. zlatému trojúhelníku, který se nachází mezi Milánem, Mnichovem a Rotterdamem. Dosud máme velmi nízké mzdy; na vyšší bohužel zatím nemáme. Je-li tedy člověk vynalézavý a dokáže využít výrobu něčeho nového a zajímavého, může velmi rychle zbohatnout. Který druh zboží j e v tom „zlatém trojúhelníku" dosud nedostatkový? Kdybych to věděl, začal bych ho vyrábět. Jsou Češi schopni dobýt prací kus světa? N e f a n d í m e si s těma tradičníma zlatýma českýma ručičkama?
Ne! sem 0 tom sto rocentně Ne! ^Jsem o tom stoprocentně přesvědčen P přesvědče o h o . co tadv a s o u d í m nodle p o d l e ttoho, tady vidím. Če Češi jsou inteligentní a velmi šikovní; stačí sledovat, co všechno se v našich zemích změnilo k lepšímu za poslední tři roky. Vztah ke kvalitě j e zatím poněkud kolísavý, to je pravda, ale změní se to, jakmile se výrobci přesvědčí, že jejich šmejd nikdo nekoupí, že s ním zkrachují. Je to otázka času.
O b d o b í společenských zlomů není žádná idyla. Číňani mají dokonce prokletí „Přeji ti, abys žil v době změn!" N e j s e m dosud stařec, přesto j s e m zažil příliš mnoho společenských zlomů na jeden lidský život. Zažil jsem předválečnou Československou republiku, protektorát, obnovenou Československou republiku, socialistické Československo, demokratickou československou federaci, ted zase Českou republiku... Na jedné straně tím člověk nemůže zůstat nepoznamenán, na druhé straně j e to o v š e m n e s m í r n ě z a j í m a v é , d o s l o v a fascinující, pokud se zajímáte o vývoj, o dějiny a o politiku. Uvědomuji si ale, že jiná v ě c j e p o z o r o v a t to z a u j a t ě z v e n č í , n e ž dostat se bezprostředně pod kola dějinných zvratů.
Jak už jste říkal, do obecné školy jste nechodil. Kdo vás učil? Vychovatelky, taky otec. Každé dopoledne jsem zasedl se slečnou Pinkasovou, později se slečnou Procházkovou. Režim byl velmi přísný. Slečna Procházková pak po válce odešla do Prahy a nikdy jsem o ní neslyšel, až j e d n o u , o třicet pět let později. Můj dobrý přítel Hoess, tehdy rakouský velvyslanec v Austrálii, cestoval se svojí ženou po vnitrozemí, zašli někam na nocleh a při večeři padlo i naše jméno. Náhle vstala paní od sousedního stolu a řekla: „Promiňte, ale zaslechla jsem jméno Schwarzenberg. Nevíte náhodou, co se stalo s knížetem Karlem, co s Amiou a s Karim?" Moji přátelé se podivili, odkud nás ta paní tak dobře zná. Říkala, že se za s v o b o d n a j m e n o v a l a Olga Procházková... Víc o ní bohužel nevím. Učí se šlechtické děcko šermu nebo jízdě na koni? Jízdě na koni ano. Koně byli největší láska mého dětství. Snil jsem o tom, že jednou pojedu Velkou pardubickou. Byl jsem pořád ve stáji. Koně se jednak zapřahali, ale i děti měly svého koníčka: nejdřív jsem měl Hektora a potom Šekáčka. Nikdy nezapomenu na srdcervoucí loučení s Sekáčkem na Orlíku v roce 1948 před naším odjezdem, když bylo všechno zestátněno a můj koníček musel být prodán. Letos v dubnu uvedl český tisk zprávu o tom, že ten, kdo má v bance víc než deset miliónů korun, může prostřednictvím jakési liberecké cestovní kanceláře požádat v rodinách zchudlé švýcarské šlechty o adopci svých dětí, které se tak stanou šlechtici. Sliby - chyby. Je dost dobře možné, že takové české dítě dostane jméno svého adoptivního otce či matky. To ovšem neznamená, že se stane šlechticem. Získá jen vizitku. Kdo je vlastně šlechtic?
cc o h-
=>
< >
<
O fc
To bylo v různých dobách na různých místech různé. Obvykle šlo o členy rodiny, která v historické době patřila k takzvaným vyšším stavům, což byl v Čechách stav rytířský či panský. Později mohl být šlechtic jmenován panovníkem, a dokonce je jmenovaly i některé republiky.
původu. Arabové tehdy obsadili část Iberského poloostrova, pak byli zatlačeni za moře... Měli tmavou pleť, na spáncích jim tudíž neprosvítaly modré žilky tak, jako Vizigótům, kteří zřejmě byli v raném středověku světlovlasí... Španělským vlivem v Evropě se pak toto rčení rozšířilo.
A vy jste šlechtic? Ano. Tedy - to je zřejmé.
Šlechtic pochází od slova šlechetný? Měl by takový být, ale často není.
Sedím tu proti vám, plebejka původem z jižních Čech, a táži se: jaké to je, cítit se šlechticem? Čím se ode mne, ženy obyčejného rodu, lišíte? Za prvé se málokdy cítím jako šlechtic, ostatně tato otázka mi zní dost podivně. Přihodilo se mi „to" od narození, a člověk obvykle moc nepřemýšlí nad tím, jaký se narodil.
Nebo šlechtěný? To rozhodně ne. Původní latinské „nobilis" v překladu skutečně znamená „šlechetný", jenže to je pouhý předpoklad, nikoliv konstatování faktu.
Proč se říká, že šlechtici mají m o d r o u krev? V z n i k l o t o k d y s i v e Š p a n ě l s k u , kde se dbalo na to, aby šlechtici nebyli arabského
Jaký by měl být šlechetný šlověk? Především by měl myslet méně na sebe a více na jiné. To nás učili, když jsme vstupovali do pionýra. Jenže šlechtic to skutečně dotáhne do konce.
FOTOFEJETON
Budovatelé se dívají do zdi a zřejmě je čekají neradostné zítřky. Už dobudovali! Snímky na pražském Výstavišti pořídil v červnu letošního roku Josef Maxant z Brossard v Québeku.
ZÁPAD 27
J
^
ČEŠI VE SVĚTĚ
BEDNA ZA 16 MILIÓNŮ KORUN T a k o v á bedna se hned tak nepřehlédne. Tyto bedny odesílá přibližně dvakrát do roka Fond pro obnovu českých a slovenských vysokých škol, který existuje již od roku 1991 v Torontu. Fond, kromě jiných aktivit, sbírá od profesorů a studentů kanadských a amerických u n i v e r z i t v ě d e c k é knihy a u č e b n i c e . Vždycky, když j e lodní kontejner, do kterého se vejde asi 15 0 0 0 knih, plný, odesílá j e j Fond na novou Slezskou univerzitu v Opavě. I když knihy jsou zdarma, darované, samotné odeslání kontejneru z Toronta stojí asi tři tisíce kanadských dolarů. Peníze Fond vybírá od dárců. Protože průměrná cena knihy je asi 50 kanadských dolarů, a jeden kanadský dolar j e za 22 Kč, vyjde nám snadným výpočtem částka 15 miliónů korun za celý kontejner. Tak se podařilo zabezpečit už v roce 1992 např. dostatek knih pro Ústav m a t e m a t i k y Slezské univerzity. Podmínky vzniku Slezské univerzity byly p o m ě r n ě dobré po stránce
prostorů, učeben a pracoven učitelů, ale po stránce studijní a vědecké literatury nebylo připraveno prakticky nic. Dvě zásilky knih, o které se postaral profesor Jiří Čížek z University of Waterloo v Kanadě (mj. je posbíral od svých kolegů), vyřešily p r o b l é m y , s p o j e n é s n e d o s t a t k e m m a t e m a t i c k é literatury pro základní kursy (matematická analýza, diferenciální a integrální počet, a l g e b r a , d i f e r e n c i á l n í r o v n i c e atd.). Množství zcela nových učebnic došlo v mnoha exemplářích, a tím nakonec vznikla lepší situace než na jiných univerzitách, které existují již delší dobu. Studenti mají možnost studovat anglickou odbornou literaturu již od prvního ročníku a zvykají si tak na anglickou odbornou terminologii. V některých směrech je prý Slezská univerzita dnes lépe zabezpečena studijní literaturou v angličtině než v češtině. Na cestě do Opavy je nyní další kontejner, kde bude více
anglické matematické literatury, a dále stovky knih, nasbíraných studenty psychologie z University of Waterloo, i celý sklad exilové české literatury z nakladatelství 68 Publishers, které po mnoho let vedla Zdena Škvorecká. Občas darují profesoři a žáci zámořských univerzit knihy někomu konkrétnímu, jiné fakultě na jiné univerzitě. I o to se pracovníci Ústřední knihovny Slezské univerzity v Opavě postarají, upozorní adresáty, aby si balíky darovaných knih vyzvedli. A ještě malá rada našim zahraničním čtenářům, zvláště v Kanadě: Jestliže máte aktuální odborné a vědecké knihy, které byste chtěli darovat, dopravte je do Čechofrachtu v Torontě, 607 H u m b e r l i n a Drive, Rexdale, O N T . V ostatních zemích doporučujeme přímé jednání s místními úřadovnami Čechofrachtu. Je to záslužná věc; současná vědecká a odborná literatura je v České republice třeba. -iš-
Čeští lékaři, pozor! V kanadské provincii Nový Brunswick žije mladý muž českého původu, dříve dobrý sportovec, který trpí nemocí, pro kterou zatím nebyla nalezena diagnóza. První známky nemoci se objevily kolem roku 1984, kdy mu bylo asi 18 let. Trpí extrémní únavou a svalovou slabostí, nízkou tělesnou teplotou, nepravidelným pocením, bolestmi ve svalech, šlachách a vazivu, dráždivostí, změnami nálady, a mnohočetnými alergiemi na různé chemikálie a potraviny. Neurologické, endokrinologické, imunologické, gastroenterologické, dermatologické a alergologické vyšetření v Montreal Neurological Instituce v roce 1989 neukázala výrazné změny, testy na AIDS, roztroušenou sklerózu, poruchy endokrinního, zažívacího a imunitního systému vyloučily tyto příčiny. Byl zjištěn nízký hemoglobin, deficit vitaminu A a magnesia, ve stolici vysoký obsah neztrávených tuků a máselné kyseliny, jakož i vysoký obsah bakterií, které se normálně ve střevě nenacházejí. Svaly na hlavě a trupu ukazují svalovou atrofii, šlachové reflexy však jsou zachované. Na dolních končetinách nejsou svaly změněny. Jaterní testy jsou mírně zvýšené. Biopsie svalů ukázala atrofická vlákna ve skupinách
28 ZÁPAD
a shluky buněčných jader, místy lipofuscin nebo ceroid, nervová vlákna nebyla nalezena. Určitou úlevu přineslo dietní léčení v Environmental Health Center v Dallasu, úleva však byla pouze dočasná a rodina ještě dluží za léčení více než 150 000 dolarů, které nehradí kanadské pojištění. Výzva k lékařům na americkém kontinentě, kterou před časem vydala rodina pacienta, byla bezúspěšná. Proto se v této neobvyklé výzvě obracíme na lékaře se zkušenostmi s vrozenými onemocněními, která se vyskytují ve střední Evropě. Víme také, že obsah škodlivých látek v ovzduší ve střední Evropě je mnohem vyšší než tady, a čeští lékaři mohou mít proto zkušenosti i s alergiemi, které se na americkém kontinentě ani nemusejí vyskytovat. Chorobopis pacienta a všechny nálezy můžete obdržet od redakce Nového domova, 450 Scarborough Golf Club Rd„ Toronto, Ontario, M1G 1H1, Canada. Výzvu podává, za časopisy Nový domov a Západ: Prof. MUDr. Stanislav Reiniš
Jeden bezvýznamný starý americký film P o k r a č o v á n í ze s t r a n y 9 žurnalista se jí zúčastnil i H e m i n g w a y ) , zej m é n a dobytí Smyrny tureckým vojskem. Byl to tedy opravdový pionýr dokumentárního filmu a j e h o metráže ze všech těch různých front patří dodnes ke skvostům filmové reportáže. Cooper, s devíti jinými americkými piloty, utvořil mezitím ve Varšavě Kosciuszkovu leteckou švadronu, která se, jako součást polské armády, zúčastnila bojů s bolševiky. Tři Cooperovi spoluletci zahynuli, jeden byl na doživotí zmrzačen. Jako velitel švadrony Cooper absolvoval sedmdesát náletů na B u ď o n n é h o jízdu, až byl sestřelen. Opět se mu podařilo nouzově přistát, ale Budonného Rudá kavalérie ho dohonila. Nechtěl se vzdát, a patrně by tím j e h o dobrodružství navždy skončila, nebýt anglicky mluvícího kozáka, j e n ž ho zachránil. Následovala nabídka maršála Budonného, aby vstoupil do Rudé armády j a k o letecký instruktor, na niž Cooper odpověděl pokusem o útěk. Dopravili ho tedy do Moskvy a odtud do vězení ve Wladykinu. Zacházeli s ním nikoli jako s válečným zajatcem polské a r m á d y , ale j a k o s a m e r i c kým zločincem, a Cooper měl
d ů v o d n é o b a v y , že j e s t l i zjistí, že p r o s l u l é Kosciuszkově švadroně velel on, udělají s ním krátký proces. Pokusil se tedy s d v ě m a p o l s k ý m i d ů s t o j n í k y o n o v ý ú t ě k , který se tentokráte zdařil. Po m n o h a dobrodružstvích, j e ž se p o d o b a j í spíš f i l m o v é m u thrilleru než životu, dorazili šťastně v dubnu 1921 do Litvy, a odtud do Varšavy, kde maršál Pilsudski C o o p e r a v y z n a m e n a l nejvyšším polským válečným v y z n a m e n á n í m Virtuti Militari. Potom, až do roku 1929, kdy dostali nápad na K i n g K o n g a , podnikli C o o p e r se Schoedsackem množství dobrodružných výprav do Asie a do A f r i k y , a několik p l a v e b na lodi „ W i s d o m II." a později na jiné, s p o e o v s k ý m j m é n e m „ A r c t u r u s , " Spatřili, v této předtelevizní d o b ě , řadu n e v š e d n í c h věcí, které se pak zřetelně promítly do K i n g K o n g a . Pokud j s t e f i l m viděli, jistě vám utkvěla v paměti přízračná scéna, kdy se z mlhy obklopující lod „Venture" vynoří Lebčí ostrov. Z p o d o b n é m l h y se u afrického pobřeží vynořil ostrov nelák a v é h o j m é n a Vrah ů v ostrov ( M u r derer's Island) o b y d l e n ý v té d o b ě málo známými, a proto zlověstnými P y g m e j i . V Addis A b b e b ě zas uspořádal na jejich po-
čest Ras T a f a r i , p o z d ě j š í císař Haile Selassie, představení j a k é h o s i h a b e š s k é h o S o u b o ru písní a tanců, které S c h o e d s a d k f i l m o v a l a jež obsahovalo symbolizované barbarské rituální scény. V z p o m e ň t e na tance u V e l k é zdi na L e b č í m o s t r o v ě a na ustrašenou černou dívku, j e ž m á být p ř e d h o z e n a K o n g o v i , ale v poslední chvíli ji v y m ě n í za lepší, bílé sousto v p o d o b ě platinové krásky h r a n é Fay Wrayovou. N a těchto cestách doprovázely oba přátele také d v ě d o b r o d r u ž k y , n e j p r v e paní M a r g u e rite H a r r i s o n o v á (pašovala C o o p e r o v i v M o s k v ě do vězení potraviny a tabák, než ji taky zavřeli j a k o americkou špiónku; naštěstí pro ni L e n i n v té d o b ě zatím j e š t ě n e r o z j e l čekistický hrůzostroj naplno), potom Ruth R o s e o v á , k t e r á m ě l a za s e b o u n ě k o l i k let v T r o p i c k é v ý z k u m n é stanici Dr. W i l l i a m a B e e b a , k d e se v í c n e ž d ů v ě r n ě s e z n á m i l a s dravou zvěří a s v e l k ý m výběrem j e d o v a tých hadů a krokodýlů. N a k o n e c si S c h o e d sacka vzala za muže, a p o náhlé smrti E d g a ra W a l l a c e , j e n ž m ě l p s á t s c é n á ř k e K i n g Kongovi, svěřil tu práci C o o p e r jí. O d v á ž n á dívka, která předtím v životě skoro nic nenapsala, vrhla se tedy do tohoto n o v é h o , literárního d o b r o d r u ž s t v í a p r o j e v i l a p ř i r o z e n ý scenáristický talent. Vyřešila řadu p r o b l é m ů , s nimiž m a r n ě zápolili její p ř e d c h ů d c i , většinou r á z n ý m i elipsami, které spletitý d ě j z j e d n o d u š i l y a daly tak v y n i k n o u t j e h o archetypickým kvalitám. K ruce si vzala spisovatele Horace M c C o y e , aby jí p o m á h a l s t e c h n i c k ý m i z á l e ž i t o s t m i . M c C o y se p o zději stal j e d n í m z předních tvůrců a m e r i c k é h a r d - b o i l e d school a p r o s l a v i l se z e j m é n a r o m á n e m K o n ě se p ř e c e střílejí (They Shoot Horses, Don't They?), mnohem později velmi úspěšně z f i l m o v a n ý m . Ale tomu předcházela řada dokumentárních i p o l o d o k u m e n t á r n í c h hraných filmů přátelské dvojice. Jejich cesty nebyly totiž žádné lustrajzy. Vytěžili z nich n á m ě t y k celé ř a d ě děl, j e ž i n s p i r o v a l a n e p o č í t a n é pozdější f i l m y o d o b r o d r u ž s t v í c h v d ž u n g l i a o bílých bohyních j a k o byly Přivezte j e živá n e b o T r a d e r H o r n : T r á v a ( G r a s s 1925), o pastevcích v iránských horách, j e j i c h ž život sestává z neustálé pouti za n o v ý mi pastvisky; C h a n g (laoský výraz pro „slona", 1927) o dobrodružstvích thajské rodinky, o b k l o p e n é d r a v ý m i zvířaty a s i j s k é džungle, jež vyvrcholí divokým úprkem splašeného sloního stáda (stampede), j a k j s m e to pak často spatřili v m n o h a h r a n ý c h polodokumentech; Čtyři pera (The F o u r F e a t h e r s , 1 9 2 9 ) , p o d l e r o m á n u A. E. W . Masona, který vynalézavě k o m b i n o v a l m e t ráž natočenou v A f r i c e s ateliérovými d o t á č kami, atd. P o h á d c e o králi Kongovi předcházelo tedy docela úctyhodné f i l m o v é dílo. A nejen dílo C o o p e r a a S c h o e d s a c k a . B ý valý k o v b o j , boxer, c a r t o o n i s t a a s o c h a ř W i l l i s H a r o l d 0 ' B r i e n e x p e r i m e n t o v a l už řadu let s f i l m o v o u animací a zdá se, že j e j odjakživa fascinovali předpotopní ještěři. Jeho první f i l m e k z roku 1914 zachytil j e s k y n n í h o m u ž e , j e h o ž honí legrační b r o n t o saurus; měl úspěch, O ' B r i e n přesídlil do C h i c a g a , k d e založil s p o l e č n o s t M a n n i k i n
ZÁPAD 29
F i l m s a v y p r o d u k o v a l řadu a n i m o v a n ý c h hříček, z a l o ž e n ý c h v e s m ě s na d o b r o d r u ž stvích našich prarodičů, např. 10 000 let př. Kr., Prehistorická drůbež, Divná domácí zvířátka našich předků, nebo Nippyho noční můra: první film historie, jenž kombinoval animaci s akcemi živých herců. Vrchol O ' B r i e n o v y p ř e d k i n g k o n g s k é tvorby byla jiná kombinace živých herců s loutkami Ztracený svět (The Lost World, 1924) podle románu Sira Conana Doyla. Film poprvé z a c h y t i l k r u t é b o j e mezi v e l e j e š t ě r y a také ještěří honičky na lidi, které představovali tehdy velmi slavní herci Wallace Beery, L e w i s Stone a Bessie L o v e o v á . Film pochválil sám Sir Conana Doyle: předvedli mu nedokončenou kopii na sjezdu amerických kouzelníků, kam autora pozval proslulý „umělec útěků" Harry Houdini. Po takové pochvale se O ' B r i e n odvážně pustil do velkého díla, j e ž mu mělo zajistit nesmrtelnost, ale místo toho j e j zavedlo do slepé uličky. Přeplnil j e opět „autentickými" veleještěry, brontosaury, stegosaury, tyranosaury, triceratopsy, arsinoitherii atd., kteří všichni - na ostrově, kde uvíznou trosečníci z ponorky svádějí četné a líté boje. Jenže něco tu nehrálo. O ' B r i e n se pokusil f i l m n e z a d r ž i t e l n ě spějící k n u d ě zpestřit tím, že zlosyna příběhu dal ubodat k smrti třemi rohy triceratopsí matky, jíž svévolně zabil novorozené triceratopsátko. Ale pořád tu něco nehrálo. Nebo snad scházelo, ačkoliv story byla vybavena obvyklou milostnou historkou c h u d i č k é h o intelektuála a milionářské dcerušky, j e ž se octne ve věru velkých nesnázích. A v téhle patové situaci požádal producent David O'Selznick o dramaturgickou radu Meriana Coopera. C o o p e r a fascinovala technická doko nalost díla, ale okamžitě poznal, kde j e zakopán pes. Zeptal se O ' B r i e n a a j e ho s p o l u p r a c o v n í k a Delgada, jestli by uměli animovat opici tak, aby na p l á t n ě v y p a d a l a s t e j n ě velká j a k o d i n o s a u ř i . Za n ě k o l i k dní mu oba animátoři přinesli žádané a Cooper si l i d o o p a p ř e d s t a v i l , j a k l e z e na Empire State Building. Potom s pomocí kurátora newyorského přírodovědného muzea prostudoval anatomii anthropoidních opic, zvolil gorilu a telegraficky požádal Edgara Walla-
ce, aby připlul do New Yorku a vyrobil potřebný příběh. Geniální m y š l e n k a spočívala v tom, že Cooper, dávno před zobecněním tohoto poj m u , si uvědomil, že rvačky monstrózních plazů jsou sice zajímavá podívaná - ale jenom chvíli. Pak z á j e m klesne, p r o t o ž e se s těmi kuriózními hříčkami přírody se diváci prostě nedokáží identifikovat, ztotožnit. Něco zcela jiného j e lidoop, člověku tak zatraceně podobný, zejména zlidští-li se ještě dále t í m , že se z a m i l u j e d o p l a t i n o v é blondýnky, jaké tehdy byly v módě. Tak přišla na svět, po Romeovi a Julii, patrně největší m i l o s t n á h i s t o r k a s v ě t o v é h o u m ě n í . A King Kong j e vlastně, přesně vzato, variací osudu milenců rozdělených nepřekonatelnou překážkou původu. H r d i n u tedy měli, p o t ř e b o v a l i h r d i n k u . C o o p e r uvažoval o tehdy největších blond hvězdách Hollywoodu Jean Harlowové a Ginger Rogersové, ale nakonec se rozhodl pro herečku z kanadského zapadákova
Cardstonu v provincii Alberta, která ani nebyla blondýna a pro roli se musela naperoxydovat. Taky to byla v podstatě herečka němého filmu: dialog jí nešel, působila prkenně měla však j e d n u vlastnost, kterou C o o p e r rozpoznal: nejen že byla velice krásná a dráždivé erotická, ale uměla taky nádherně vřískat. J a k m i l a se r o z v ř í s k a l a , p r k e n n o s t j i opustila: tedy ideální představitelka pro hrd i n k u , j í ž se d v o ř í n a d l i d s k á g o r i l a . T a s c h o p n o s t se p o z d ě j i Fay W r a y o v é stala osudná. Hrála pouze v jediném opravdu uměleckém filmu, když ji Erich von Stroheim dal roli Mitzi ve svém klasickém Svatebním poc h o d u ( W e d d i n g M a r c h , 1929), a to j e n proto, že role vyžadovala dost ječení. Film to byl sice němý, ale von Stroheim byl perfekcionista, jenž vyžadoval autentické monogramy na spodním prádle historických kostýmů, ačkoliv j e herci nesvlékali. Po tomhle uměleckém vrcholu své kariéry odsoudil ji Hollywood k osudu hrdinky horrorů, k nimž se její sex appeal a schopnost vřískat báječně hodily, a jen sem tam si zahrála v něčem jiném (např. v jednom americkém filmu Hugo Haase S u m m e r Love, 1958). Hrdinku tedy měli, potřebovali scenáristu. Edgar Wallace, ačkoliv tehdy na vrcholu komerčního úspěchu svých přečetných detektivek, lukrativní nabídce z Ameriky neodolal a přijel. Volba byla logická: jednak byl Wallace slavný člověk, jednak proslul zejména j a k o zručný výrobce příběhů. Dle legendy, která j e m o ž n á pravdivá, W a l l a c e od j i s t é doby své knihy ani nepsal. Vymýšlel si pouze příběhy a zaměstnával plnou kancelář námezdních autorů, kteří si rukopis předávali z ruky do ruky podle specializace: byli tam odborníci na dialog, popis, a t m o s f é r u atd. A protože hlavní věc wallaceovek byl napínavý děj - a ten dodávek Mistr - čtenáři houby poznali. Wallace tedy dorazil do New Yorku, dal si od Coopera vysvětlit, oč ve filmu má jít a d o d e n í k u si p o z n a m e n a l : „ C o o p e r má
30 ZÁPAD
•
1
příběh vlastně už vymyšlený, ale někdo to musí napsat. Budu z toho mít mnohem větší autorský kredit, než si zasloužím." To ještě nevěděl, jakou má pravdu. Pár dní nato onemocněl zápalem plic, přes Cooperovo naléhání, aby šel do nemocnice, zůstal v hotelovém pokoji a léčil se přetápěním místnosti a p i t í m p ř e s l a z e n é h o č a j e . U l é č i l se tak k smrti, aniž napsal jedinou řádku. Cooper mu však slíbil, že bude v titulcích, a tak slib d o d r ž e l . S c é n á ř pak v y r o b i l a v y n a l é z a v á Schoedsackova manželka. Takže měli scenáristku a potřebovali výtvarnou koncepci. Cooper měl opět geniální myšlenku, jakou by v tomto nejslavnějším produktu pop artu málokdo hledal: rozhodl, že scenérie se bude inspirovat rytinami Gustava Dorého; jejich hrou světel a stínů, jej i c h p o d t ó n e m n a d l i d s k é tragédie. M n o h é scény proto nesou pečeť velkého francouzského rytce devatenáctého století: paseka, na níž se Kong pere s tyranosaurem, se nápadně podobá „Hadovu prvnímu přiblížení" z Miltonova Ztraceného ráje; průrva, již námořníci přecházejí po kmeni gigantického stromu, a Kong j e j i s nešťastníky shodí do propasti, jako by z oka vypadla ilustraci „Daniel v j á m ě lvové" z bible; a „balkon" před Kongovou jeskyní, z něhož obhlíží své panství, velmi připomíná jednu z nejlepších Dorého rytin „Satan se rozhlíží po Ráji" z Milltonovy velké básně. Podle Dorého koncipoval Cooper i scenérii-pokračování dobrodružství s velkou opicí, Syn King Konga (The Son of Kong, 1933), kde se tak zalíbila Orsonu Wellesovi, že ji použil pro zadní projekci v jednom výjevu Občana Kanea.
Měli tedy scenérii a zbývalo se podepsat. Učinili tak ve scéně, která Coopera napadla první, a zakleli do ní prehistorii svého přátelství. Pilot j e d n o h o z dvojplošníků a jeho kulometný střelec, kteří Konga usmrtí, jsou ti dva nerozluční přátelé. Říct, že film měl obrovský úspěch, j e samozřejmě málo. Proměnil se v jednu z velkých legend filmové historie, a stopy po něm j s o u rozesety po mnoha filmech - třeba i v Jihu proti severu (Gone With The Wind), kde hroutící se hradby města Atlanty, zapáleného generálem Shermanem, jsou zfruktifikovaná Velká Zeď, vystavěná v ateliéru pro potřebu Konga. Dílo inspirovalo četné imitace a parodie. Syn King Konga, j e j ž natočili tvůrci King Konga sami, naznačil vlastně cestu: „Když už to nemůže být větší zvíře, ať j e to aspoň větší legrace," řekla o a u t o r s k é m z á m y s l u R u t h R o s e o v á a vskutku, příběh o Kongátku zranivším si prst, který mu hrdina prvního filmu ošetří (vrátil se na Lebčí ostrov, protože potřebuje splatit příšerné dluhy způsobené Kongovým řáděním v New Yorku), a j e ž pak k lidem přilne synovskou láskou, j e skutečně půvabný, neboť dovedl hominizaci opice k vrcholu. Závěrečná scéna, kde se malý Kong obět u j e , aby z a c h r á n i l m i l e n c e , j e ž d r ž í ve vztyčené ruce nad potápějícím se ostrovem, nezanechá skutečně jedno oko suché. Moje aspoň nezanechala. Po válce se Schoedsack ještě jednou vrátil k nezapomenutelnému zvířeti a v roce 1949 natočil - opět podle scénáře své ženy, ale už bez účasti Coopera - Mocného Joe Younta (Mighty Joe Young, 1949), což j e desexua-
lizovaný Kong pro děti: opice se stane domácím miláčkem osiřelé holčičky. Animace v téhle dětské verzi j e mnohem dokonalejší než v původním Kongovi, dělal ji opět Willis O'Brien a vynesla mu Oscara. V roce 1979 natočili příběh krále Konga znovu. Nebyl to vůbec špatný film, protože se držel základní myšlenky divácké identifikace s gigantickým h o m u n k u l e m a uspěl. V tom směru, myslím, předčí původní verzi, a motiv platonického milenectví nabývá někdy skutečně - ač to může znít absurdně poetické valence: třeba když Kong umazanou Jessicu Lange o m y j e pod v o d o p á d e m , a pak na ni s obdivem zírá. Konga pro účel tohoto superfilmu taky z k o m p j ů t e r i z o v a l i , takže se choval opravdu j a k o živý. Ale chyběla mi nádherná Cooperova černobílá výtvarná koncepce. Nebo jsem možná staromilec. Nevím. Na kazetě jsem si koupil Konga z roku 1933, nikoli toho z roku 1979. D v a k r á t se K o n g o b j e v i l v j a p o n s k ý c h imitacích: King Kong versus Godzilla (1963) a King Kong prchá z Japonska (King Kong no Gyakushu, 1967). Japonci však, k u p o d i v u , n e p o c h o p i l i , v č e m byla Kongova působivost. Aféra s jiným monstrem, Godzillou (ostatně rovněž duševním dítkem Konga) nemůže konkuiovat milostnému příběhu dívky a zvířete, které zabila krása. Tolik tedy o tom klenotu filmové historie. Říkám klenotu, ačkoliv j e to typicky „pokleslé" umění, pouhý popart. Tím chci naznačit, že někdy j e v těchhle často přehlížených žánrech m n o h e m víc - lidsky, umělecky - než by se na první pohled zdálo.
ZÁPAD 31
J
EKONOMIKA
Jaké máme vlastně burzy VLADIMÍR BYSTROV ml. Burza j a k o ž t o v y s o c e o r g a n i z o v a n ý typ t r h u není ničím n o v ý m , a to ani v č e s k ý c h z e m í c h . P r v n í b u r z y u nás byly o t e v ř e n y koncem m i n u l é h o století a fungovaly až d o n á s i l n é h o potlačení t o h o t o t r ž n í h o institutu po d r u h é s v ě t o v é válce. O b e c n ě j e třeba rozlišit burzy, na nichž se obchoduje reálným zbožím (nebo právům k n ě m u ) - burzy zbožové neboli komoditní a burzy, na n i c h ž j s o u o b c h o d o v á n y statky n e h m o t n é , t e d y c e n n é p a p í r y či p e n í z e burzy cenných papírů a burzy devizové. P o r o c e 1989 d o s p ě l y f i n a n č n í a e k o n o m i c k é kruhy t e h d e j š í Č S F R k závěru, že P r a h a a B r a t i s l a v a j s o u m ě s t y , v n i c h ž by neměly chybět burzy c e n n ý c h papírů. Především zvolená metoda privatizace formou převedení státních p o d n i k ů na stovky akciových s p o l e č n o s t í v y v o l a l a p o t ř e b u zakotvit na n a š e m k a p i t á l o v é m trhu instituce, které umožní s akciemi privatizovaných podniků o b c h o d o v a t a p o z n a t tak j e j i c h cenu. V sam o t n é m ú v o d u byly totiž a k c i e e m i t o v á n y v nominální h o d n o t ě 1000 korun p o d l e evid o v a n é h o účetního m a j e t k u p o d n i k u . Burza cenných papírů Praha (podobně j a k o b u r z a b r a t i s l a v s k á ) z a h á j i l a s v o u činnost na j a ř e l e t o š n í h o r o k u . O p r o t i p ů v o d ním, v í c e m é n ě r o m a n t i c k ý m p ř e d s t a v á m byla k o n c i p o v á n a j a k o b u r z a e l e k t r o n i c k á tedy v y s o c e a u t o m a t i z o v a n á . O b c h o d n í c i s c e n n ý m i p a p í r y , k t e ř í na b u r z e r e a l i z u j í p o k y n y svých klientů, n e v y v o l á v a j í své nab í d k y a a k c e p t a c e d o sálu, n ý b r ž z a d á v a j í své p o ž a d a v k y do počítače. Centrální j e d n o tka p o r o v n á v á nabídku a p o p t á v k u a ve stan o v e n o u dobu určí kurs. Další o p e r a c e směřují k v y p o ř á d á n í u z a v ř e n ý c h o b c h o d ů . Celý koloběh dnes trvá týden, j e š t ě b ě h e m podzimu však pražská burza h o d l á zahájit obcho-
dování dvakrát týdně. P r ů b ě ž n é o b c h o d o v á ní (denně), j a k j e z n á m e ze s v ě t o v ý c h burz, ta pražská zatím nechystá. Intenzita o b c h o dů si to ani n e ž á d á . N a p r a ž s k é b u r z e j s o u o b c h o d o v á n y nej e n c e n n é p a p í r y v y s o k é b o n i t y . P r o ně j e určen trh k ó t o v a n ý c h p a p í r ů , na n ě j ž m ě l y ovšem donedávna přístup pouze dvě emise státních d l u h o p i s ů (nikoli pro svou b o n i t u , ale ze z á k o n a ) a od srpna obligace K o m e r ční b a n k y . B C C P otevřela i trh n e k ó t o v a n ý . Na něm jsou umístěny emise, které dosud p o ž a d a v k ů m k o t a c e n e v y h o v u j í , n e b o o ni jejich emitenti nepožádali. Právě obchodov á n í m na t o m t o trhu se p r a ž s k á b u r z a vzdálila s v é m u z á k l a d n í m u p r i n c i p u ( b e z p e č n ý trh, na n ě m ž j s o u c e n n é papíry i o b c h o d n í c i přísně prověřeni co do d ů v ě r y h o d n o s t i ) . Z á roveň si tím vysloužila neustálé p o r o v n á v á ní s d a l š í m t r h e m c e n n ý c h p a p í r ů - R M S y s t é m e m , k t e r é m u se s a m a tak brání. R M - S y s t é m však není burzou a ani jí být
Česko-anglický
SLOVNÍK IDIOMŮ a ustálených rčení metaforických, obrazných a lidových Po A n g l i c k o - č e s k é m slovníku i d i o m ů v y c h á z í česk o - a n g l i c k á v e r z e , která je u r č e n a p ř e d e v š í m potřeb á m a p o ž a d a v k ů m uživatelů aktivních, kteří anglicČESKO • *N«UCKY ky n e j e n mluví, překládají, ale i píší, popř. vyučují. StOVNiK ICHt>«U O b a tyto slovníky j s o u unikátní tím, že j s o u t o v ů CltCH • ÍNQURM bec první slovníky t o h o t o d r u h u a nemají je ani z e m ě DiCTtONÍRY Of lOfOMS s m n o h e m příznivějšími v y d a v a t e l s k ý m i m o ž n o s t m i , Č e s k o - a n g l i c k ý slovník je z á r o v e ň p o d r o b n ý m rejstřík e m slovníku a n g l i c k o - č e s k é h o . C e n a činí 41 k a n a d s k ý c h d o l a r ů v č e t n ě p o š t o v n é h o . Do U S A a j i n ý c h z e m í činí c e n a 4 0 US dolarů, rovněž v č e t n ě p o š t o v n é h o . K n i h u obdržíte o b r a t e m po z a s l á n í p e n ě ž n í p o u k á z k y ( m o n e y order) na a d r e s u : Břetislav Kroulík, 3 0 T e e s d a l e P l a c e , # 2 0 0 8 , S c a r b o r o u g h , Ont., C a n a d a , M 1 L 1L2
32 ZÁPAD
n e m ů ž e . Z e z á k o n a j d e o organizátora mimoburzovního trhu, tedy d o k o n c e ani o trh s a m o t n ý . R M - S p r a c u j e na p o č í t a č o v é m systému, p o m o c í n ě h o ž m o h o u být uzavírány o b c h o d y v p ř e d e m s t a n o v e n é m c e n o v é m rozpětí. RM-S obchoduje v periodických aukcích, které zatím p r o b í h a j í přibližně j e d nou m ě s í č n ě . Na p r ů b ě ž n o u aukci zatím s y s t é m není r e á l n ě p ř i p r a v e n , byť s o f t w a r e s takovou m o ž n o s t í počítá. Kromě burzy cenných papírů vznikly v Č R rovněž d v ě burzy komoditní. Plodinová b u r z a B r n o z a h á j i l a o b c h o d o v á n í j a k o první, avšak v intenzitě nikterak o h r o m u j í c í . Její vznik p r o v á z e l a n e s k r ý v a n á náklonnost m i n i s t r a z e m ě d ě l s t v í na ú k o r dalších dvou žadatelů. Moravská agrární komoditní b u r z a se n a k o n e c v o b a v á c h , že povolení od ministra nedostane, spojila s brněnskou. P r a ž s k á agrární k o m o d i t n í b u r z a obdržela p o v o l e n í až v z á v ě r u sklizně, t a k ž e j e j í start j e o několik měsíců opožděn. N a trhu agrárních k o m o d i t působí rovněž systém, p o d o b n ý R M - S . J m e n u j e se Burzia a zprostředkovává počítačové uzavírání obchodů mezi jeho účastníky. Na rozdíl od o b c h o d ů c e n n ý m i papíry se však nestará o vypořádání: fakturu a plnění si musejí obchodníci zařídit sami. V Č e s k é republice zatím nevznikla žádná burza, na které by se uzavíraly o b c h o d y termínové, tedy takové, u n i c h ž r e a l i z a c e obc h o d u n á s l e d u j e až za p ř e d e m s t a n o v e n o u dobu, nikoli b e z p r o s t ř e d n ě po j e h o uzavření. N a Slovensku byli rychlejší - B r a t i s l a v s k á opční burza u m o ž ň u j e j a k tradiční termínové o b c h o d y c e n n ý m i papíry (forwardy), tak prodejní (put) a kupní (call) opce. T i s k e m proběhly zprávy o otevření Diam a n t o v á b u r z y , s. r. o., j e j í e x i s t e n c e j e však v s o u č a s n é p o d o b ě p r o t i z á k o n n á : j e d ná-li se o burzu, pak p o t ř e b u j e státní p o v o lení (které n e m á a j a k o společnost s ručením o m e z e n ý m ani d o s t a t n e m ů ž e ) , n e n í - i i to „pravá burza", pak ani nesmí ve svém názvu t a k o v é slovo používat
PRÁVO
Možnosti podnikání v České republice Navzdory některým negativním zkušenostem zejména zámořských podnikatelů s příliš složitými právními předpisy a s byrokracií, jsou v České republice dobré investiční možnosti. Svědčí o tom ostatně i značný rozsah zahraničních investic (od r. 1990 asi 1,7 mil. USD). Německé investice jsou již předstihovány americkými. Kromě gigantů jako je Philip M o r r i s / J a c o b s S u c h a r d a P r o c t e r and Gamble je to i řada menších. Kromě výhodné zeměpisné polohy ve středu Evropy, nízkých mzdových nákladů a kvalifikované pracovní síly napomáhá tomu dosud pevný kurs měny, který se drží na stejné úrovni již dva a půl roku a v současné době posiluje americký dolar p r o t i n ě m e c k é m a r c e . (1 U S D = t é m ě ř 30 Kč). Je to dále politická stabilita, nízká míra inflace, která se po cenových šocích začátkem roku 1991 v souvislosti s liberalizací cen a začátkem roku 1993 se z a v e d e n í m d a n ě z přidané hodnoty (VAT) ustálila na 0,5 až 0,6 % měsíčně. Je to i nízká míra nezaměstnanosti kolem 3 % a posléze i liberalizace zahraničního obchodu. Český trh j e v podstatě otevřen zahraničním výrobkům více než trh západoevropský a americký českým výrobkům. K r o m ě několika málo z e m ě d ě l s k ý c h produktů a několika málo dalších komodit např. uhlí, n e j s o u z d e o c h r a n á ř s k á o p a t ř e n í a kvantitativní o m e z e n í . V ý r a z n ý m rysem českého hospodářství j e rychle postupující privatizace, ať již formou přímých prodejů, tak zejména tzv. kupónovou privatizací, kdy za malý poplatek obdrželo určitý počet akcií dobrovolnou účastí prakticky veškeré dospělé obyvatelstvo, ať již asi z 1/4 přímým vlastnictvím akcií, či asi ze 3/4 účastí v tzv. investičních privatizačních fondech. Zahraniční kapitál potřebuje Česká republika zejména k modernizaci svého hospodářství a obnovení konkurenceschopnosti svých výrobků. Zahraniční investice a know-how potřebuje zejména průmysl, jehož technická úroveň většinou zaostala, ale i telekomunikace a dopravní síť. V příštích pěti až sedmi letech by mělo být v ČR investováno ze zahraničí asi 10 miliard dolarů. Zahraniční investor přesto musí počítat s různými překážkami a obrnit se často trpělivostí, chce-li dosáhnout svého cíle. Mnozí byli vyléčeni z představ, že transakci uzavřou v ý m ě n o u k o r e s p o n d e n c e a při j e d n é návštěvě. Nejjednodušší způsob kapitálové účasti j e nyní prostřednictvím burzy. Za pomoci makléře lze nakoupit akcie téměř tisícovky společností od průmyslových podniků až po hotely a b a n k y . Nákupy akcií jsou možné i v souběžném tzv. RM-systému. Nominální cena jedné akcie je 1 000 Kč, vyjadřující počtem akcií účetní hodnotu podniku, avšak většinou se prodává pod nominálem někdy i dost hluboko (Skoda Plzeň 239, ČKD Praha 153, Aero 155, cukrovary l$2 Kč), jen hote-
STANISLAV MYSLIL Praha
mít odpovědnou osobu s povolením k dlouhodobému pobytu, nebo Čecha, s předepsanou kvalifikací, různou podle toho, zda jde 0 živnost ohlašovací, vázanou nebo koncesovanou. Posléze je třeba zmínit dosud hlavní formu největších zahraničních investic v rámci privatizace, kdy zahraniční investor získal práva k odkupu určitého počtu akcií na základě privatizačního projektu schváleného vládou, nebo v dohodě s konkrétní akciovou společností. S o u č á s t í t é t o d o h o d y b ý v á i f i n a n č n í injekce do společnosti, která slouží k její modernizaci a expanzi. Investorovi zajišťuje navýšením základního jmění společnosti nabytí dodatečného počtu akcií tak, aby v ní získal kontrolní balík. Součástí dohody může být 1 reinvestice zisku z uplynulého období. Takto byla uskutečněna většina dosavadních velkých transakcí. Tato forma investice by měla být možná ještě 1,5 až 2 roky, než proces privatizace v ČR skončí. Daň z příjmu (ze zisku) společnosti činí nyní 45 %, ale uvažuje se o snížení této sazby. Daň z dividend j e 25 %, je však možno použít dohod o zamezení dvojího zdanění, které Česká republika uzavřela s 25 zeměmi. Na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance přispívá zaměstnavatel 36 % jeho platu. Zaměstnanec platí ze svého 13,5 %. Investoři zejména ze vzdálených zemí mohou mít potíže s nalezením vhodného partnera, pokud chtějí podnikat s českým subjektem společně (joint venture). Mohou se proto obrátit na Českou agenturu pro zahraniční investice (Czech Invest) při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, které má databázi investičních příležitostí. V oblasti finanční, auditu a ocenění hodnoty tuzemských podniků lze využít služeb tuzemských i zahraničních specializovaných firem, v oblasti právní, advokátní či komerčně právní kanceláře, specializované na obchodní právo, jejichž seznamy jsou veřejně přístupné.
ly, peněžní ústavy a některé prosperující podniky jsou nad nominálem či jeho násobkem. Pro podnikání samotné existuje řada možností, od zřízení živností, až po založení obchodní společnosti či zřízení pobočky (branch office). Podmínky jsou stejné jako pro tuzemce. Je možno se také podílet na založení právnické osoby tuzemcem, či vstoupit do společnosti již založené. Lze také přeložit do ČR sídlo právnické osoby založené jinde. Právnická osoba může být založena podle českého, ale i podle jiného práva. Majetek je chráněn zákonem a j e zaručen transfer zisku do zahraničí. Problémem je jedině to, že založení trvá od obdržení všech dokladů 2-4 měsíce. Podle evropských kontinentálních zvyklostí j e třeba obstarat nejdříve živnostenská oprávnění (trades permits) a pak žádat zapsání do soudního obchodního rejstříku, na které se dlouho čeká. Jednatelem (ředitelem) může pak být jen ten cizinec, který má povolení k dlouhodobému pobytu (na které se čeká také několik měsíců), a proto j e lepší jmenovat do této funkce Čecha, který prokáže potřebnou kvalifikaci (vysvědčení, praxi). Společnost se zakládá smlouvou nebo notářským zápisem, který by měl sepisovat právník (advokát nebo komerční právník), který také obstará překlady listin, živnostenská oprávnění i zápis do obchodního rejstříku. NejvhodnSjší obchodní společností je společnost s ručením omezeným (limited liability company), kterou může založit jen jedna osoba a na jejíž základní jmění stačí 100 000 Kč (asi 3 500 USD). Akciová společnost (joint stock company) může být založena jen jednou právnickou osobu nebo nejméně dvěma fyzickými osobami. Základní jmění j e nejméně 1 milión Kč, tj. asi 34 500 USD. Ž i v n o s t ( o b c h o d , c e s t o v n í či r e k l a m n í společníkem kancelář, restaurace, dílna apod.) může pro- JUDr. Stanislav Myslil, CSc., je vozovat i cizinec, když splní podmínky živ- advokátní kanceláře Bubník a Myslil, Národnostenského zákona. Hlavní podmínkou j e ní 32, 110 00 Praha 1
Czech Essential Services for Elderly nabízí své služby pro vaše příbuzné a blízké žijící v České republice, kteří již nejsou plně soběstační. Naše služby poskytujeme podle severoamerických zvyklostí, nikoliv českých. O bližší informace pište na adresu C E S f o r Elderly P.O. Box 2 0 9 - Suite 101 - 1184 D e n m a n Str. V a n c o u v e r B.C., V 6 G 2 M 9 , K a n a d a
ZÁPAD 33
DOPISY
Ad
• • •
„Klaus, západní kultura, e k o n o m i k a a blaf" (Západ T o d a y č. 2)
„ A n o , všichni z nás, k d o j s m e přijeli na Z á p a d , j s m e byli zprvu z á p a d n í m ekonomickým a demokratickým světem o k o u z l e n i . B o h u ž e l , většina z nás z t o h o u ž v y r o s t l a a č í m dále, tím více z a č í n á m e ten , b l a f ' vidět, pociťovat a n e n á v i d ě t . D o v o l í m si tvrdit, že až p ř i j d e k placení těch d l u h ů , k t e r é n á m b l a f u j í c í politici a za nimi řídící šedá e m i n e n c e - b a n k é ř i - n a o r d i n o v a l i , tak vyrosteme z tohoto ekonomickod e m o k r a t i c k é h o o k o u z l e n í všichni. A ta d o b a není d a l e k o . R o z h o d n ě j s e m si n e p ř e d s t a v o v a l politiky v d e m o k r a c i i , kteří se n e c h á v a j í zvolit za velké p e n í z e a p o t o m své voliče c y n i c k y z a d l u ž u j í u svých f i n a n č n í c h m e c e n á š ů . N i k d y j s e m si n e p ř e d s t a v o v a l " f r e e enterprise,, j a k o h o s p o d a ř e n í na d l u h y . T a t o politická h y p o k r a c i e se p r o m í t á d o všech s f é r naší d e m o k r a c i e . D o k t o r M a x a n t d o b ř e popsal naši ( k a n a d s k o u ) e k o n o m i c k o u - v ý r o b n í a tržní sféru. P o vzoru p o l i t i c k é h o b l a f u j e totálně z k o r u m p o v á n a a proto n á m už tu té v ý r o b y ani m o c n e z b ý v á . P r o t o ž e také žiji v K a n a d ě přes d v a c e t let a celou dobu p o c t i v ě p r a c u j i , m á m také své z k u š e n o s t i s k a n a d s k ý m p o d n i k á n í m , to z n a m e n á se z á p a d n í m e n t a l i t o u , m y š l e n í m , j e d n á n í m , f é r o v o s t í , p r o s p e r i t o u a h l a v n ě se snahou o reformy zkorumpovaného právního, soudního, bankovního a p o l i c e j n í h o s y s t é m u . Jsou to p o d o b n é z k u š e n o s t i , j a k o má m n o h o z nás, a n a p r o s t o se s h o d u j í s tím, j a k j e p o p i s u j e č l á n e k , Klaus, z á p a d n í kultura, e k o n o m i k a a blaf'." (Z dopisu Václava Justa z Toronta) „ M y s l í m , že pan Š k v o r e c k ý j i ž d o s t a t e č n ě ukázal, že pro to, stát se o d b o r n í k e m , není v mnoha oborech nezbytná osobní z k u š e n o s t . N a p ř í k l a d při svém studiu inženýrství pan M a x a n t j i s t ě p o u ž í v a l vzorce a tabulky, které byly v ý s l e d k e m v ý z k u m ů j i n ý c h lidí, a přesto o nich nepochyboval. N a v í c , ani p ř í m á z k u š e n o s t s j i s t ý m i j e v y a skutečnostmi nezaručuje ještě jejich s p r á v n é p o c h o p e n í a výklad. K d y b y t o m u tak bylo, nebyly by u č e b n i c e d ě j e p i s u
f U M C I U
přeplněny totálními krachy nejrůznějších sociálních a e k o n o m i c k ý c h politik a hnutí. Já sám j s e m se stal z a s t á n c e m v o l n é h o trhu po p r o s t u d o v á n í a a n a l ý z e té j e d i n é knihy o tržní e k o n o m i c e , která tehdy byla v t á b o ř e s o c i a l i s m u k m á n i - Politické e k o n o m i e s M a r x o v o u kritikou k a p i t a l i s m u . V e š k e r á m á z á p a d n í z k u š e n o s t , která přišla p o t o m , a shoda m ý c h z á v ě r ů s těmi, k j a k ý m došli tací velikáni j a k o M . F r i e d m a n , F. A. H a y e k a L. von M i s e s , mi stále p o t v r z u j í , že s o u č a s n á z á p a d n í e k o n o m i k a s k u t e č n ě není zcela p ř e s n ě tím, c o by se měl pan Klaus p o k o u š e t zavést. Z á p a d n í e k o n o m i k a a volný trh n e j s o u totiž nutně jedno a totéž." (Z dopisu Miroslava Linharta z Waikoloy, Hawaii) „ M á l o k t o sa dosiaľ odvážil napísať tak s t r u č n e toľko p r a v d y o k a p i t a l i z m e , a k o pán M a x a n t . Dostal p o r i a d n u repliku h n e d na d a l š í c h stranách Z á p a d u , ešte skôr, a k o mohli čitatelia, nesediaci v r e d a k č n e j rade, na j e h o n á z o r reagovať. A i keď nepatri k b o n t ó n u dívať sa na zuby d a r o v a n é m u k o ň o v i , čím sú pre nás, p ú h y c h e m i g r a n t o v , kapitalistické v y m o ž e n o s t i , po ktorých m n o h í naši s p o l u r o d á c i d o m a c e l k o m o p r á v n e n e túžia, n e z n a m e n á to, že sa o tomto, s t r a n o v l á d o u kedysi tak h a n o b e n o m s y s t é m e , n e s m i e povedať ž i a d n e kritické s l o v o ! N i e všetci sem prišli na p r i v i l e g o v a n é m i e s t a , takže sa necítia p o v i n n í b e z p o d m i e n e č n e ho zastávať. Ale treba to brať vždy s h u m o r o m , a nezabudnúť, že človek nie j e nikdy v brynde sám." (Z dopisu V. Križanové z Québec-Sillery)
Ad
a m a
„Plůdek jde na vabank a Levit je previť' ( Z á p a d T o d a y č . 1)
Pani S k v o r e c k á , napsala bych vážená, ale p r o t o ž e si V á s n e v á ž í m , n e m o h u to napsat. Z a článek o P l u d k o v i byste se měla stydět. T a k o v ý c h , j a k o j s t e Vy, j e sice dnes h o d n ě , ale n e m y s l e t e si, že zde v Č R vás o b d i v u j e m e . Vy j s t e utekli o d s u d , a b y s t e se měli d o b ř e , a chcete, aby ostatní vás uznávali za h r d i n y . Ne, to nejste. H r d i n o v é j s m e m y , kteří j s m e z d e zůstali. Vy j s t e j e n o m špinili ostatní. Za
časopis pro Čechy a Slováky na celém světě
Vydává Nadace Bohemia Regia v nakladatelství Ivo Železný Šéfredaktor Vladimír Bystrov ml. Redakční rada: Viktorie Hradská, Pavel Kantorek (Toronto), Ivan Mucha, Stanislav Reiniš (Waterloo), Eva Rheinwaldová, Věra Rolierová (Toronto), Zdena Salivarová (Toronto), Jiří Škvorecký (Toronto), Václav Táborský (Toronto), Ota Ulč (Vestal) Redakce a administrace pro ČR: Nadace Bohemia Regia, U společenské zahrady 3, 140 00 Praha 4. Tel. a fax: (02) 472 14 07 Redakce a administrace pro zahraničí: Stanislav a Milada Reinišovi, P.O. Box 228, Heidelberg, N0B 1Y0, ONT, Kanada; Tel. (519) 746-5095, (519) 699-4748, fax: (519) 699-6171
vlády k o m u n i s t ů b y l o zle, ale teď j e to j e š t ě horší. N e n í vláda k o m u n i s t ů , ale k o m u n i s t i c k ý c h Židů. O s t a t n ě p o d í v e j t e se k o l e m sebe, j e to s a m ý Žid. V y o s o b n ě n e s a h á t e P l u d k o v i ani po kotníky a n e j s t e s c h o p n a n a p s a t t a k o v é k r á s n é knihy, j a k o napsal on, p r o t o ž e to neznáte. Četla j s t e někdy v ů b e c j e h o k n i h ? T ř e b a F a r a ó n ů v p í s a ř ? Já vím, že ne, na to n e j s t e z v ě d a v á , p r o t o ž e se z a b ý v á t e j e n o m š p i n a v o u politikou, že? N á h o d o u se mi dostal do ruky tento výtisk a není nic h n u s n ě j š í h o , než tyto „ b l á b o l y " , které z d e v y c h á z e j í . Nikdy j s e m nebyla ve straně, n a o p a k r o d i n a byla p r o n á s l e d o v a n á , ale to, co j e nyní, to j e hnus. Je to vláda židů, kteří chtějí porobit lidi, aby j i m sloužili. Já vím, že proti tomu není p o m o c i , p r o t o ž e tato banda ovládá celý svět. K d y b y a s p o ň nechala lidi žít, ale ona j e ničí. Przní křesťanská d ě v č a t a a p o d o b n ě . Vy b u d e t e psát p o ř á d takové články, p r o t o ž e V á m to vynáší peníze. N i k d y j s e m proti Ž i d ů m nic n e m ě l a , ale teď, k d y ž všichni vidí, co oni dělají s našimi lidmi, j e to d a l e k o horší, než tomu bylo dříve. Na j e d n é straně si všichni židi myslí, j a k j s o u chytří, ale na d r u h é se c h o v a j í n e l o g i c k y . K d y ž člověk otevře televizi - j s o u t a m židi, otevře n o v i n y a zase - židi, otevře rozhlas a m l u v í - židi. O n o č e h o j e m o c , t o h o j e příliš. U ž j e d n o u to zde bylo, že n á m cpali do hlavy S o v ě t y , a teď zase n á m cpou židy. Č í m víc to b u d o u dělat, tím více j e budou lidi nenávidět. T o j i m asi nedošlo. A V á m taky ne. K d y b y s t e m ě l a tolik inteligence, j a k o m á Plůdek, nepsala byste t a k o v é blbiny, ale p o ř á d n é k n i h y . Proč to naši „ m o c n í " n e p ř i z n a j í v e ř e j n ě a všem lidem, že j e to vláda Ž i d ů a že proti t o m u není p o m o c i ? Proč hrají t a k o v é š p i n a v é d i v a d l o ? V č a s o p i s e se píše, j a k zde všichni m i l u j í Havla a Klause. Jen si vyslechněte o b y č e j n é lidi a hned budete všichni vědět, j a k j e milujeme. N e m á cenu se déle r o z e p i s o v a t , protože a b y s t e se měla d o b ř e , b u d e t e psát dál t a k o v é b l b é články. Buď j s t e také Ž i d o v k a , n e b o s nimi d ě l á t e a p o t o m - „kdo c h c e s vlky žít, m u s í s nimi výt", že a n o ? Jarmila Procházková Česká republika Foto na zadní straně Vít Klusák
obálky: - Písek
Grafická úprava Lucie Doležalová Sazba Lidové noviny Tiskne GLOS, s. r. o., Semily Předplatné v ČR: 60 Kč/rok. Předplatné v zahraničí: 24 USD/rok nebo 40 USD/2 roky. Doživotní předplatné USD 400,- (pro Kanadu platí stejné ceny v CAD). Platit lze bankovním příkazem, mezinárodní poštovní poukázkou či osobním šekem (USA, Kanada). Bankovní spojení v ČR: Česká spořitelna Praha 1, č. ú. 35-1382654-038. Bankovní spojení pro Evropu: účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úřadu 2000 Hamburg, BRD. Bankovní směrové číslo 200 100 20. Vychází šestkrát ročně. Uzávěrka posledního materiálu v tomto čísle byla 2. záři 1993.
Ostrov samoty JAROSLAVA PIPPICHOVÁ „Ostrov samoty" jsem psala v Praze v osmdesátých letech, kdy se drobilo vědomí a svědomí lidí: zklamání, strach, odpor a vztek, rezignace, ale též sobectví, lhostejnost a přání urvat, co se dá z onoho nahlodaného, nechutného sousta, též přání vyšplhat se vzhůru po prohnilém žebříku moci, dostat se ke korytu. Byla jsem vyhozena z rozhlasu a bývalí „přátelé" přecházeli na druhou stranu ulice, aby mne nemuseli potkat. Prodávala jsem pohlednice a knížky ve Zlaté uličce, v domečku, kde bylo napsáno „Zde žil Franz Kafka". Kafka tam sice nikdy nežil, ale domeček, pokud vím, patřil jeho sestře, a snový poutník tam občas chodil psát. Jaroslava Pippichová-Scheideggerová (*1922) v předmluvě k Ostrovu samoty
vydalo nakladatelství a vydavatelství Hakim Žerotínova 59, 130 00 Praha 3 tel. & fax: (02) 27 66 15
Počet pokojů: 42 Skladba pokojů: 12 jednolůžkových pokojů, 24 dvoulůžkových, 6 apartementů s možnosti ubytování 3-4 osob. V ceně pokoje je zahrnuta snídaně (buffet breakfast). Děti do 6 let mají ubytování se snídaní zdarma, děti do 12 let z 5 0 % slevou. Vybavení pokojů: sprchový kout, W C , telefon, barevná televize s příjmem satelitních programů, rádio, vysoušeč vlasů. Buffet gríll: 70 míst u stolu, 6-11, 17-24 h Hotelové služby: prodejna non-stop, etážová služba 6-23 h, praní prádla, žehlení, čištění oděvů, směnárna Okolí hotelu: supermarket, holičství a kadeřnictví, konferenční místnosti pro 30 a 50 osob Sportovní zařízení v okruhu 50 m od hotelu - po celý rok: tělocvična a fitness centrum, krytý bazén 25 m, sauna, posilovna, masáž, tenisové kurty pro celoroční provoz Spojení do centra: 15 minut autobusem ke stanici metra „C" Kačerov; doprava k metru a zpet na požádání zajištěna hotelovým mikrobusem
