Náboženství v Indii III. (Zdeněk Štipl, Ústav jižní a centrální Asie, Filosofická fakulta UK)
Vítězství bhakti, tantra, šest filozofických daršanů Bhakti -
zbožná oddanost Bohu, jenž je nějakou osobou
-
touha splynout s Bohem
-
velké rovnostářství a otevřenost všem
-
rozvoj novoindických jazyků díky lidové formě bhakti
Višnuistickábhakti – koncept sestupování Boha na zem, 10 avatárůVišnua Bhágavatapurána – důležitost její 10. knihy, zde Kršnova legenda Tantra -
napínání a roztahování (našeho vědomí)
-
magický proud v hinduismu, snad sahající až k Atharvavédě
-
vždy na periferii Indie (Bengálsko), ale proniká i mimo ni (Tibet a vadžrájánový buddhismus)
-
důraz na psycho-fyzické experimenty s lidským tělem
Prvky tantry: -
uctívání ženského principu – souvislost se šaktismem
-
mužský princip je pasivní, kontemplativní
-
metodou je zpětný tvůrčí chod – od dualismu muže a ženy ke spojení a původní jednotě
-
cílem je splynutí subjektu, objektu i aktu vnímání
-
řada propracovaných technik: jantry (obrazce), mantry (verbální formule), kundaliní jóga (probouzení hadí síly v lidském těle a otevírání čaker), rituální soulože – sublimace výronu energie pro společný prožitek jednoty
Klíčová role učitele (gurua), jenž musí adepta tantry zasvětit – díkša Systém 6 nábožensko-filozofických škol – daršanů Daršan – zření, vidění, nazírání Jedná se o scholastickou filozofii, ale soteriologicky motivovanou – jaké cesty vedou ke spáse. Společné prvky daršanů: -
uznávána autorita véd
-
cílem je vysvobození, nadále se pracuje s termíny karman, sansára…
-
základem jsou sútry – krátké aforismy, ale k nim je třeba komentář
-
není tu teistické pojetí Boha, daršany někdy označovány za ateistické systémy
-
v centru pozornosti – jak funguje lidské vědomí a jak kontrolovat smysly, aby bylo dosaženo spásy
Jóga Jóga – zapřažení, využití, zkrocení, metoda k dosažení cíle Jógasútry od Pataňdžaliho (snad 3.-5.st. AD), ale nesrozumitelné bez komentáře, nejznámější připisován Vjásovi (7.-8.st.). Metodická introspekce vedoucí ke karmanově nezatíženému konání – další karman nevzniká, návod jak jednat nezaujatě a bez ulpívání. Pozdější vývoj přinesl celou řadu dalších jóg, nejznámější hathajóga (z 15.st.), ale sama není cílem, jen pomůckou k hlubší meditaci. Moderní pojetí jógu degraduje na cvičení s cílem udržení tělesné kondice i duševní pohody – absurdity typu „jógy prstů“ či vikram jógy. Inflace slova jóga. Védánta Základem je absolutní monismus filozofa Šankary (8.st.). Tzv. pedagogické paradigma jako metodický přístup – každá pravda není určena pro všechny ve všech situacích, poznání je třeba odstupňovat. Zásady: -
existence v sansáře je plodem nevědění (avidjá)
-
avidjá je nevěděním toho, že átman je svobodný a identický s brahma
-
podstatou avidjá je prožívání rozdílů tam, kde je jen stejnost
-
není rozdílu mezi subjektem a objektem, kromě vědomí (čit) nic jiného nemá existenci
-
do stavu vykoupení se nelze dostat, už v ní jsme, lze si to jen uvědomit
Doporučená literatura: -
M. Eliade, Jóga: Nesmrtelnost a svoboda. Praha: Argo 1999.
-
S. Rádhakrišnan, Indická filozofie. Praha: NČSAV 1962.
-
D. Zbavitel a kol., Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1997.
-
D. Zbavitel, J. Vacek, Průvodce dějinami staroindické literatury. Třebíč: ArcaJiMfa, 1996, kap. Filozofické a tantrické texty, s. 439-453.
Náboženství v Indii IV. (Zdeněk Štipl, Ústav jižní a centrální Asie, Filosofická fakulta UK)
Trendy ve středověkém náboženském vývoji -
setkávání hinduismu s islámem – ignorace ze strany ortodoxie, nebo obohacující interakce mezi potulnými světci (sádhuové a súfiové), kteří hledají osobně zakoušenou cestu k Bohu
-
santové – proud středověkého hinduismu, skutečné či mytizované postavy, výrazný vliv folklorního prostředí, lidová mystika
-
Kabír (asi 1440-1518) – nejvýznamnější ze santů, postava zahalená tajemstvím, brojí proti institucionalizaci náboženství bez ohledu na jeho doktrínu, po jeho smrti nová sekta Kabírpanth (Kabírova cesta) existující dodnes
Reformní náboženské proudy 19. století -
narůstající kontakty mezi Evropou a Indií, ale nyní ve změněných rolích
-
západní kultura, křesťanství a výdobytky moderní vědy coby inspirace pro náboženské reformy – tzv. neohinduismus
-
Rámmóhan Ráj – „otec moderní Indie“, zakladatel org. Bráhmasamádž, důležité sociální reformy na odstranění středověkých zvyků
-
bengálský mystik Rámakrišna a jeho žák Vivékánanda – objev hinduismu pro západ, počátek „misijních“ aktivit hinduistů na západě, přístup náboženského univerzalismu, který ale zastřešuje védánta coby metoda, nikoliv obsah
-
DajánandaSarasvatí a Árjasamádž – boj proti činnosti křesťanských misionářů, institut šuddhi (očisty – rekonverze), návrat k čistotě véd
Role náboženství v sekulárním, demokratickém státu -
sekularismus vs. komunalismus
-
V.D.Sávarkar: ideologie hindutva – hinduiství (otázka kdo je hinduista?), politizace náboženství a její tragické plody v podobě agresivních střetů nábož. komunit
Doporučená literatura: -
D. Marková (ed.),Náboženství v asijských společnostech: tradice a současnost. Praha: OÚAVČR, 1996, kap. Tradice a moderní společnost: hinduismus (S. Vavroušková).
-
D. Zbavitel a kol., Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu.Praha: NČSAV, 1964, kap. Novodobá reformační hnutí (M. Krása).
Náboženství v Indii V. (Zdeněk Štipl, Ústav jižní a centrální Asie, Filosofická fakulta UK) Islám v Indii – specifika -
Významná role súfijských řádů, zejm. čištíja – ve 13. st. do Indie přinesl Muínuddín Čiští, u města Ádžmér
-
Inspirace duchovnímu i asketickými praktikami hinduismu (tantra, jóga)
-
Plod synkreze islámské mystiky – mystické romance (14.-16. st.), nejznámější Padmávat
-
Periodizace vývoje islámu v Indii: 1. Islám před islámskou invazí 2. Invaze a Dillíský sultanát 3. Mughalové – zejm. politika tolerance císaře Akbara (1556-1605), nové město Fatéhpur Sikrí, v něm ibádatchán (dům zbožnosti), pokusy o „mezináboženský dialog“, později i nová sekta díne iláhí 4. Koloniální zápas o moc – islám v defenzivě 5. Po r. 1858 – ztráta politické moci i kulturního vlivu
-
1905 – založena Muslimská liga, ve 30. l. do jejího čela Muhammad Alí Džinnáh, vznik Pákistánu (1947) – chybná teorie dvou národů
Sikhismus -
Vyvěrá z hnutí santů – přímý vliv Kabíra na Guru Nánaka (1469-1539)
-
Následovníci Nánaka nazýváni sikhové (žáci), zavedl i tradici posloupnosti guruů
-
5. guru Ardžan sebral texty předchůdců – Ádi Granth (posvátná kniha sikhů), později pod názvem Guru Granth Sáhib
-
Klíčová role komunity džátů (zemědělců) – bojovný duch
-
Poslední guru Góbind Singh (na poč. 18. st.) přeměnil komunitu ve vojenské bratrstvo (khálsa – „čistí“), 5K vnější identity, Zlatý chrám v Amritsaru
-
Politický sjednotitel sikhů – Randžít Singh (poč. 19. st.), království sikhů v Paňdžábu
-
Idea Khálistánu ve 20. st. a teroristický způsob boje
Doporučená literatura: -
D. Marková (ed.),Náboženství v asijských společnostech: tradice a současnost. Praha: OÚAVČR, 1996, kap. Islám v Indii (D. Marková).
-
D. Marková, Sikhismus, džinismus, pársismus.Ostrava: Scholaforum, 1996.
Náboženství v Indii VI. (Zdeněk Štipl, Ústav jižní a centrální Asie, Filosofická fakulta UK)
Křesťanství v Indii Minimálně zpracované dějiny křesťanství v Indii z pohledu vývoje vztahů k jiným náboženstvím a okolní kulturní a nábož. realitě.Četné a mnohasvazkové dějiny jsou většinou jen dějinami misií, jakoby izolovaných od indického kontextu.
Navrhované etapy vývoje: 1. přirozená integrace křesťanů sv. Tomáše -
nezměněná syrská liturgie až do 16.st., nerozvinutí teologického myšlení, vzdání se konverzí
2. mocenská destrukce vztahů za Portugalců a vzájemné neporozumění -
přesazení kulturních a náb. zvyklostí dobového Portugalska
-
snaha o co nejvíce konverzí – měřítko úspěchu misie, a prosazení absolutní nábož. poslušnosti
-
netolerance a agresivita ve vztahu k jiným náboženstvím (František Xaverský)
-
výjimka – Roberto de Nobili SJ (první pol. 17.st.) a misie v Maduraji
3. objevování fascinujícího neznámého, misionářská motivace zůstává -
od poč. 18.st. nárůst misionářů nekatolických církví
-
důraz na všeobecnou dostupnost vzdělání – osobní a aktivní podíl na spáse skrze přístup k textové tradici evangelia
-
hektické studium indických jazyků, spolu s ním hluboké poznávání nábož. tradice a kultury (B. Ziegenbalg a H. Plütschau, W. Carey)
-
současně ale i přesvědčení o výlučnosti evropské kultury a náboženství – spolu s vrcholem politické moci kolonizátorů v Indii („bílý muž přinášející světlo poznání“)
-
masové konverze v SV oblastech Indie a mezi zaostalými segmenty obyvatelstva
4. Exkluzivní křesťanství imituje hinduismus a stává se inkluzivním -
několik významných konvertitů z vysokých kast – nové domácí asertivní impulsy
-
BrahmabándhavUpádhjáj (působil na přelomu 19. a 20. st.) – první indický teolog
-
rehabilitace hinduismu, zejména jeho vysoké spirituality, i fascinace jím
-
teologie naplnění – pokusy spojit oba světy
-
obohacení křesťanství skrze hinduismus (B. Griffiths, R. Panikkar) – křesťanství jako inkluzivní náb., tzv. Hnutí křesťanských ášramů – vše v širším rámci inkulturace
5. Teologie osvobození křesťanských dalitů -
dominantní proud v křesťanství posledních 30 let – zásadní nesouhlas s hinduistickým vlivem, s „hinduizovaným křesťanstvím“
Obecné charakteristické rysy křesťanství v Indii -
cizost jako program – na všech rovinách nábož. i světského života křesťanů, dobrovolné ghetto
-
křesťanství přišlo do Indie s již definitivními náb. odpověďmi
-
přesazené církve nejsou indickými, ale jen církvemi v Indii
-
nejednota mezikřesťanskými církvemi
-
vypjatě negativní postoj k jiným náboženstvím (dnes zejm. charismatické církve z USA)
-
posedlost konverzemi – přímá příčina násilí mezi nábož. komunitami i politické téma
-
vysoký počet náboženských profesionálů
-
dominantní role křesťanů v sociální a charitativní práci, ve vzdělávacích institucích
-
malá politická jednota
-
absence spirituální roviny vlastního náboženského prožívání – mnoho misionářů, charitativních pracovníků, učitelů apod., ale pramálo duchovních vůdců
Doporučená literatura: -
D. Marková (ed.),Náboženství v asijských společnostech: tradice a současnost. Praha: OÚAVČR, 1996, kap. Křesťanství v Indii (J. Holman).
-
Z. Štipl, Šántivanam a Kurisumala – dva křesťanské ášramy v jižní Indii.Nový Orient 64, 2, 2009, s. 38-41.
-
Z. Štipl, Problémy konverze v Indii. Dingir 12, 1, 2009, s. 17-18.
-
Z. Štipl, Křesťanství v Indii. Dialog, anebo neporozumění dvou kulturních světů? In: Dialog Orientu a Okcidentu, (ed.) M. Veselá a B. Poslušná, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2012, s. 71-91.
