NAČASOVÁNÍ PŘÍJMU PODÁNÍ V TENISE PROTI PODÁVAJÍCÍMU HRÁČI A NAHRÁVACÍMU STROJI*

Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 2, p. 62–69

NAČASOVÁNÍ PŘÍJMU PODÁNÍ V TENISE PROTI PODÁVAJÍCÍMU HRÁČI A NAHRÁVACÍMU STROJI* RETURN STROKE TIMING IN TENNIS WHILE RETURNING BALLS FROM SERVER AND BALL MACHINE JAN CARBOCH, VLADIMÍR SÜSS, TOMÁŠ KOČÍB  atedra sportovních her K Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze SOUHRN Nahrávací stroje se používají v tréninku v různých sportovních hrách. Nedávné studie odhalily rozdíly v načasování úderu, když hráč čelí nahrávacímu stroji. My jsme sledovali čas zahájení pohybu hráče a načasování jeho švihu během příjmu tenisového podání (když hráč čelil podávajícímu hráči a nahrávacímu stroji). Cílem bylo zjistit, zdali různé vizuální informace při odehrávání míče proti nahrávacímu stroji a podávajícímu tenistovi ovlivní načasování úderu hráče. Při měření na dvorci jsme použili rychlosti podání 100 a 125 km.h–1. Jedna skupina hráčů (n = 7) čelila nahrávacímu stroji, druhá skupina hráčů (n =7) odehrávala míče od tenisty. Probandi měli kratší čas zahájení pohybu, když odehrávali míče od nahrávacího stroje. Analýza rozptylu pro opakovaná měření ukázala významné rozdíly v době trvání celého švihu hráče při příjmu podání mezi podávajícím tenistou a nahrávajícím strojem. Tato doba byla delší ve skupině čelící nahrávacímu stroji. Výsledky doby zahájení pohybu a doby trvání švihu ukazují rozdíly v načasování úderu. Používání nahrávacích strojů v tréninku by mělo být omezeno na minimum. Klíčová slova: tenis, dráha letu míče, ritern, nahrávací stroj, načasování. ABSTRACT Ball machines are often used in practice in various sport games. Recent studies have shown some differences in the swing timing and movement coordination, when the player is facing a ball machine. We watched the movement initiation time and stroke timing during returning tennis serves (simulated by a ball machine or server). The aim of this study was to examine whether different constraints of returning against a ball machine compared to a server in tennis affect timing of the return stroke. The measures proceeded on a tennis court. We used the ball speeds of the serves 100 kph and 125 kph. One of the groups (n = 7) faced a ball machine. The other group (n = 7) faced a server. Players had shorter initial movement time when they were facing the ball machine. ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ * Studie vznikla s podporou Výzkumného záměru MŠMT ČR MSM 0021620864 a PRVOUK P38. 62

Analysis of variance for repeated measures showed significant effect in the swing duration between the ball machine and the server. The swing duration was longer in the ball machine group. The results showed significant differences in the swing duration between the ball machine and server. However, different movement initiation time and swing duration are demonstrating differences in the movement timing of the return stroke. The use of ball machines should be limited in practice sessions. Key words: tennis, ball flight trajectory, return stroke, ball machine, timing. ÚVOD Příjem podání je jednou z nejdůležitějších činností v tenise. I na nejpomalejším povrchu (antukovém dvorci) podání a příjem podání zůstávají údery, které nejvíce ovlivňují výsledky utkání v tenise (Gillet, Leroy, Thouvarecq & Stein, 2009). Rychlost tenisových podání přes 200 km.h–1 dává soupeři pouze krátký čas reagovat. Avšak tenisté používají i pomalejší rotované podání nebo druhé podání, které je pomalejší. Jeho průměrná rychlost je na mužské vrcholové úrovni 150 km.h–1 (Cross & Pollard, 2009). Rychlost podání v  momentu zásahu přijímajícím hráčem se sníží o 60–70 % oproti jeho počáteční rychlosti (Coe, 2000). Doba letu míče mezi podávajícím a přijímajícím hráčem se pohybuje mezi 0,5–1,2 s, v  závislosti na kvalitě podání, jeho počáteční rychlosti a povrchu dvorce (Dunlop, 2000; Kleinöder, 1997). Kleinöder (2001) uvádí průměrný čas letu míče k hráči po podání na antukovém dvorci, který je při prvním podání 913 ms a při druhém podání 1 158 ms; avšak na umělém povrchu (rychlejším) naměřil průměrné časy letu míče u prvního podání 720 ms a při druhém podání 868 ms. Úloha hráče, na něhož letí soupeřův míč, zahrnuje procesy: anticipace, načasování a predikce dráhy letu míče v prostoru (Schmidt, 1991). Klíčovými faktory úspěšného příjmu podání v tenise jsou jeho načasování, příprava vlastního pohybu a optimalizace základního postoje při reakci na rychlost a směr míče během podání (Vaverka, Stromšík & Zháněl, 2003). Důležitou částí pro spojení informací je věnovat pozornost klíčovým informačním zdrojům (Jacobs & Michaels, 2002). Odstraněním těchto klíčových informačních zdrojů ve specifických rozvojových stupních by mohlo zabraňovat učení, které by mohlo mít za výsledek, že by se dosáhlo  nechtěných koordinačních změn v pohybu. Proto omezíme-li hráče při tréninku specifickými proměnnými, které by měly podporovat činnost hráče (např. odpalování proti nahrávacímu stroji), hráči by pak měla být poskytnuta možnost získat informace, které jsou přítomny i v soutěžním výkonu – tedy čelit hráči (Pinder, Renshaw & Davids, 2009). Shim, Miller & Lutz (2005) tvrdí, že je možné anticipovat typ úderu, nikoli však jeho směr. Jiné výzkumy (Abernethy & Zawi, 2007; Shim, Carlton & Kwon, 2006) porovnávali skupiny začátečníků a zkušených hráčů v tenise. Jejich výsledky ukázaly, že začátečníci se zaměřují na jiné podněty a jejich úspěšnost při anticipování soupeřova úderu byla menší. Singer, Cauraugh, Chen et al. (1996) tvrdí, že zkušení tenisté zaměřují své vidění na soupeřovu oblast rameno – raketa, zatímco začátečníci se zaměřují na míč. Shim, Carlton & Kwon (2006) říkají, že pohyb rakety a předloktí poskytuje důležité informace pro vnímání rozdílných koordinačních (pohybových) vzorů mezi různými typy úderů. Při použití nahrávacího stroje však tyto informace nejsou k dispozici. Pinder, Renshaw & Davids (2009) uvádějí, že použití nahrávacího stroje změní dostupné informační proměnné. 63

Ve studii na dvorci (Rippol, 1989; Singer, Williams, Frehlich et al., 1998) bylo zkoumáno přístrojem, na co přesně se zaostřují oči testovaných osob během anticipování pohybu soupeře. Day (1980) sledoval pomocí zatemnění vidění v  době zásahu soupeře, jak dokáže odhadnout hráč typ úderu soupeře. Výsledky ukázaly, že zkušení tenisté byli schopni dělat predikce na základě předzásahových podnětů. Williams, Davids & Williams (1999) tvrdí, že na tuto předzásahovou predikci se dá více spolehnout, než na informace během počátečních částí letu míče. Přestože důležitost informací z  pohybu podávajícího hráče jsou zřejmé, hráči často v tréninku používají nahrávací stroje (ve kterých chybí informace pro anticipaci). Pinder, Renshaw, Davids & Kerherve (2011) navrhují rozvojové programy v  rychlých sportovních hrách a v  jakých situacích používat nahrávací stroj. Není zcela jasné, jak moc předem je třeba sledovat pohyby podávajícího hráče pro vlastní načasování pohybů přijímajícího hráče. Při odehrávání míčů z nahrávacího stroje je pro hráče důležitý odhad dráhy letu míče, jelikož to je jediný zdroj informací, kde a kdy může zasáhnout míč. Výzkumy zabývající se důležitostí specifických úseků dráhy letu míče přinesly protichůdné výsledky. Např. Carlton (1981) zjistil, že zrak je zaměřen na letící objekt pouze v poslední polovině, kdy se blížící objekt nachází nedaleko cíle. Oproti tomu Haller & Clerk (1990) uvádějí, že pálkaři v baseballu využívají pouze velmi malou informaci během prostřední fáze letu míče, zatímco první a poslední část dráhy letu míče poskytují nezbytné informace pro přesný hráčův švih. Při výzkumu zkušených pálkařů však DeLucia & Cochran (1985) došli k tomu, že informace pro zásah míče může být získána z jakékoli části dráhy letu míče. Informace o dráze letu míče je pro hráče důležitá. Hráč sleduje rychlost, výšku, směr a rotaci letícího míče. Rovněž musí vzít v úvahu podmínky, prostředí i povrch dvorce. Přijímajícímu hráči trvá 0,2 sekundy, než odhadne dráhu letu míče (Crespo & Miley, 2002). Perceptivní anticipace je schopnost předvídat podle různých informací (Crespo & Miley, 2002; Poulton, 1957). Glencross & Cibich (1977) tvrdí, že perceptivní anticipace je podstatná ve sportu, protože vrozené limitace člověka v reakční době a době pohybu by měla za výsledek, že rozhodnutí by bylo uděláno příliš pozdě pro účinnou protiakci. Cílem studie je zjistit, zdali různé vizuální informace při odehrávání míče proti nahrávacímu stroji a podávajícímu tenistovi ovlivní načasování úderu hráče. Předpokládáme, že čas zahájení pohybu bude kratší ve skupině s nahrávacím strojem. METODY Výzkumný soubor tvořily dvě skupiny. V každé skupině bylo 7 pravorukých hráčů tenisu mužské kategorie. Skupina 1  (n = 7, M = 23,3 let, SD = 2,28) čelila míčům z nahrávacího stroje. Skupina 2 (n = 7, M = 25,3 let, SD = 4,19) přijímala podání od podávajícího tenisty. Osoby byly náhodně rozlosovány do skupin. Všichni účastníci byli turnajoví hráči umístění do 200. místa na celostátním žebříčku v ČR. Působili  jsme na testované osoby kombinací 2 faktorů: rychlost letu míče (100 km.h–1 a 125 km.h–1) a typ podávajícího (nahrávací stroj nebo tenista). Doba letu míče při rychlosti 100 km.h–1 byla 1 240 ms; při rychlosti 125 km.h–1 960 ms. Rychlost každého pokusu s maximálním rozpětím 5 km.h–1 byla měřena a kontrolována radarem (Stalker radar Pro). Výzkum probíhal v hale na krytém dvorci (rychlém povrchu). Skupina 1 čelila nahrávacímu stroji. Nahrávací stroj (Jugs, Curveball pitching machine) simulující podání soupeře byl umístěn na základní čáře 1 m vpravo od střední 64

čáry pro podání na tenisovém dvorci a ve výšce 2,8 m s výpustí míčů. Byl kalibrován, aby míče pokaždé letěly ve stejném směru s minimální rotací do vymezeného pole, do forhendového úderu testovaných osob. V  pozadí nahrávacího stroje byla umístěna tmavě zelená plachta. Pro skupinu 2 byl nahrávací stroj nahrazen tenistou, který podával. Pro všechny účastníky byl použit ten samý podávající tenista (věk 31 let). Jednalo se o zkušeného hráče, který pravidelně hraje významné národní soutěže, mistrovství ČR a účastnil se i profesionálních tenisových turnajů. Ten prováděl přímé podání jedním směrem (s minimální rotací míče do forhendového úderu testovaných osob). Před každým měřením si podávající tenista rozehrál podání dle své potřeby, kde mu vždy byla dána zpětná vazba o rychlosti míče po každém pokusu. V jeho pozadí byla umístěna tmavě zelená plachta. Každý proband se nejprve rozcvičil a rozehrál. Testovaná osoba měla předem určenou výchozí pozici pro každý pokus 0,5 m za základní čarou a 0,7 m vlevo od podélné čáry pro dvouhru v pravé části dvorce. Ta byla stejná pro všechny testované osoby. Testované osoby dostaly instrukce hrát úder plným švihem, nikoli pouze nastavit raketu a mířit svůj úder podél čáry, kde byl umístěn terč. Každý účastník odehrával míče pouze forhendovým úderem. Všichni testovaní hráči měli tři cvičné pokusy. Přibližně 0,5–1,5 s  před každým výstřelem míče z nahrávacího stroje byla testovaná osoba upozorněna slovním signálem „akce“. Následně proběhlo 20 pokusů. Probandi nevěděli, jaká bude rychlost míče (100 km.h–1 nebo 125 km.h–1), která byla uspořádána náhodně. Stejný model změny rychlosti byl použit pro všechny probandy. Po 10 pokusech následovala dvouminutová pauza. Každá skupina odehrála 140 míčů (20 míčů na osobu) – skupina 1 z nahrávacího stroje a skupina 2 od podávajícího tenisty. Celá akce byla nahrávána na videokameru (Sony HDR-HC3 HDV 1080i), která byla umístěna na straně testované osoby. Vyhodnocení dat z videozáznamu (50 snímků za s) proběhlo pomocí 2D analýzy (Dartfish). Výstupem byly dvě závisle proměnné. Měřili jsme čas zahájení pohybu při zahájení nápřahu raketou. To byl čas mezi tím, kdy míč vyletěl z  nahrávacího stroje (nebo kdy podávající tenista udeřil do míče) a zahájením pohybu hráčova předloktí pro forhendový úder. Druhou závisle proměnnou byla celková doba švihu hráče, tj. čas mezi zahájením pohybu hráčova předloktí v začátku nápřahu pro úder a zásahem rakety do míče. Pro analýzu jsme použili deskriptivní statistiku a analýzu rozptylu pro opakované měření na dvou úrovních. VÝSLEDKY Zahájení pohybu přijímajícího hráče Skupina 1, která čelila nahrávacímu stroji, měla průměrný čas zahájení pohybu kratší o 0,05 s při 100 km.h–1 a o 0,04 s při 125 km.h–1. Testované osoby reagovaly opožděněji v případě podávajícího hráče. Detailní časy ve všech podmínkách ukazuje tabulka 1, stejně tak jako průměrné rychlosti letu míče od podávajícího a nahrávacího stroje. Analýza rozptylu pro opakovaná měření odhalila významný efekt rychlosti F (1, 6 = 7,18; p < 0,05).

65

Tabulka 1 Průměrné časy zahájení pohybu Hráč (s)

Rychlost míče (km.h–1)

Nahrávací stroj (s)

Rychlost míče (km.h–1)

M

0,442

103,5

0,395

102,7

SD

0,059

5,25

0,044

2,45

M

0,391

124,2

0,350

123,0

SD

0,058

4,82

0,037

2,64

  100 km.h–1 125 km.h–1

Celková doba švihu Všechny nahrané míče v obou skupinách byly zasaženy raketou. Průměrné časy celkového trvání švihu vidíme v tabulce 2. Při obou rychlostech (100 km.h–1 a 125 km.h–1) byl průměrný čas doby švihu o 0,05 s vyšší při použití nahrávacího stroje. Analýza rozptylu pro opakovaná měření ukázala významný efekt pro typ podávajícího (hráč nebo nahrávací stroj) F (1, 6 = 6,30; p < 0,05) a rovněž významný efekt rychlosti F(1, 6 = 76,27; p < 0,001). Rozdělení času zahájení pohybu a trvání švihu do zásahu míče uvádí obrázek 1. Tabulka 2 Průměrné časy trvání celého švihu

    100 km.h–1 125 km.h–1

Hráč (s)

Rychlost míče (km.h–1)

Nahrávací stroj (s)

Rychlost míče (km.h–1)

M

0,741

103,5

0,797

102,7

SD

0,046

5,25

0,055

2,45

M

0,602

124,2

0,651

123,0

SD

0,035

4,82

0,049

2,64

Obrázek 1 Časové rozložení úderu hráče

66

DISKUSE Naměřené výsledky v této studii je třeba zohlednit na zvolenou rychlost letu míče, protože ve výkonnostním tenise je reálná rychlost podání vyšší a může v některých případech dosahovat až 190 km.h–1. U skupiny 1, která odehrávala míče proti nahrávacímu stroji, byly naměřeny kratší časy zahájení pohybu pro úder, což potvrzuje i naši hypotézu. Jelikož se hráči v této skupině mohli spolehnout pouze na informace z dráhy letu míče, snažili se zahájit svůj pohyb co nejrychleji, zatímco hráči, kteří čelili tenistovi, mohli využít i informací z  pohybů podávajícího tenisty. Vaverka, Stromšík & Zháněl (2003) uvádějí, že profesionálním hráčům trvá 0,3 s,  než zahájí svůj pohyb, když odehrávají první a druhé podání (rychlost do 200 km.h–1). To je kratší čas, než který jsme naměřili, avšak naše rychlosti podání byly pomalejší. Rovněž Renshaw, Oldham, Davids & Golds (2007) ukázali rozdíly v zahájení pohybu, když pálkaři v kriketu čelili nahrávacímu stroji. Ti zahajovali své pohyby dříve v porovnání s nadhazovačem. Hráči tedy využívají vizuálních informací z  rychlosti rakety před zásahem a jiných pohybů podávajícího (Shim, Miller & Lutz, 2005; Shim, Carlton & Kwon, 2006). Avšak Pinder, Renshaw & Davids (2009) objevili, že hráči v kriketu zahajovali pohyb později, když čelili nahrávacímu stroji, protože hráči potřebovali určit dráhu letu míče. Nejlepším hráčům v tenise pak zbývá na provedení nápřahu a švihu 0,5 s (Vaverka, Stromšík & Zháněl, 2003). Načasování švihu hráče od zahájení pohybu po kontakt míče s raketou se nám ukázalo odlišné při použití nahrávacího stroje. Z toho plyne, že načasování úderu je jiné. Pinder, Renshaw & Davids (2009) říkají, že použití nahrávacího stroje ovlivňuje pohybovou koordinaci zkušených pálkařů kriketu a jiných sportovců. My můžeme podpořit toto tvrzení, protože i my jsme naměřili rozdíly v zahájení pohybu a statisticky významné rozdíly v době trvání celého švihu hráčů mezi použitím nahrávacího stroje a podávajícím tenistou. Odehrávání míčů z nahrávacího stroje je odlišné oproti odehrávání míčů od hráče (Bartlett, 2003). Renshaw, Oldham, Davids & Golds (2007) tvrdí, že trénink odpalování proti nadhazovači v kriketu dovolí pálkaři se naladit na informace z  pohybu nadhazovače, a to podpoří zisk informací a jejich správné spojení pro odpalování v zápasových podmínkách. Při odpalování proti nahrávacímu stroji se ale hráč naladí na zisk informací z  úvodní části letu míče, které vedou k  pohybovému spojení informací, jež mohou být konzistentní, avšak schází zde potřebné přizpůsobení pro odpalování proti nadhazovači. Nahrávací stroje se používají v  různých sportovních hrách, jako jsou např. tenis a kriket. My jsme ukázali rozdíly v  pohybovém načasovaní úderů u hráčů, když čelí nahrávacímu stroji oproti podávajícímu hráči. I když existují předešlé studie v této oblasti, především v kriketu, více výzkumu je potřeba. Studie zaměřené na načasování úderů by měly být provedeny i v jiných podobných sportech (např. softbal, baseball), kde se také v tréninku často používá nahrávací stroj. ZÁVĚR Předzásahové informace o pohybu soupeře jsou pro hráčovo načasování úderu důležité. Když hráči čelí nahrávacímu stroji, tak doba zahájení pohybu pro úder je kratší. Následně tak vzniká více času při fázi nápřahu a úderu do míče. Načasování celého švihu a pohybů pro úder je tedy rozdílné oproti tomu, když hráči odehrávají míče od podávajícího tenisty. Odehrávání míčů proti nahrávacímu stroji ovlivňuje načasování švihu pro úder, proto by použití nahrávacího stroje mělo být v  tréninku omezeno na minimum. 67

LITERATURA ABERNETHY, B. & ZAWI, K. (2007) Pickup of kinematics underpins expert perception of movement patterns. Journal of Motor Behavior, vol. 39, p. 353–357. BARLETT, R. M. (2003) The science and medicine of cricket: an overview and update. Journal of Sports Sciences, vol. 21, p. 733–752. CARLTON, L. G. (1981) Processing visual feedback information for movement control. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance, vol. 7, p. 1019–1030. COE, A. (2000) The balance between technology and tradition in tennis. In Tennis Science & Technology (Eds. HAAKE, S. J. and COE, A.). Oxford: Blackwell Science, p. 3–40. CRESPO, M. & MILEY, D. (2002) Tenisový trenérský manuál 2. stupně: pro vrcholové trenéry. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. CROSS, R. & POLLARD, G. (2009) Grand Slams men’s singles tennis 1991–2009 serves speeds and another related data. ITF coaching and Sport Science Rewiev, vol. 16, no. 40, p. 8–10. DAY, L. J. (1980) Anticipation in junior tennis players. In Proceedings of International Symposium on Effective Teaching of Racquet sports 1980. (Eds. GROPPEL, J., SEARS, R.) Champaign, IL: University of Illinois. DeLUCIA, P. R. & COCHRAN, E. L. (1985) Perceptual information for batting can be extracted throughout a ball’s trajectory. Perceptual and Motor Skills, vol. 61, p. 143–150. DUNLOP, J. I. (2000) Characterizing the service bouncing using a speed gun. In Tennis Science & Technology (Eds. HAAKE, S. J. and COE, A.). Oxford: Blackwell Science, p. 183–190. GILLET, E., LEROY, D., THOUVARECQ, R. & STEIN, J. F. (2009) A notational analysis of elite tennis serve and serve-return strategies on slow surface. Journal of Strength & Conditioning Research, vol. 23, no. 2, p. 532–539. GLENCROSS, D. & CIBICH, B. (1977) A decision analysis of games skills. Australian Journal of Sports Medicine, vol. 9, p. 72–75. HALLER, C. F. & CLARK, J. E. (1990) Effects of occluding a ball’s trajectory on the interception performance of adults and children. Curennt Directions in Motor Development, vol. 3, p. 80–90. JACOBS, D. M. & MICHAELS, C. F. (2002) On the paradox of learning and paradigm. Ecological psychology, vol. 14, p. 127–140. KLEINÖDER, H. (1997) The return of serve. In ITF Special Newsletter Edition on Biomechanics. KLEINÖDER, H. (2001) The return of serve. ITF coaching & sport science review, vol. 2, p. 5–6. PINDER, R. A., RENSHAW, I., & DAVIDS, K. (2009) Information–movement coupling in developing cricketers under changing ecological practice constraints. Human Movement Science, vol. 28, no. 4, p. 468–479. PINDER, R. A., RENSHAW, I., DAVIDS, K. & KERHERVE, H. (2011) Principles for the use of ball projection machines in elite and developmental sport programmes. Sports Medicine, vol. 41, no. 10, p. 793–800. POULTON, E. C. (1957) On prediction in skilled movements. Psychological Bulletin, vol. 54, p. 467–78. RENSHAW, I., OLDHAM, A. R., DAVIDS, K. W. & GOLDS, T. (2007) Changing ecological constraints of practice alters coordination of dynamic interceptive actions. European Journal of Sport Science, vol. 7, no. 3, p. 157–167. RIPPOL, H. (1989) Uncertainty and visual strategies in table tennis. Perceptual and Motor Skills, vol. 68, p. 507–512. SCHMIDT, R. A. (1991) Motor learning and performance; From principles to practice. Champaign, IL: Human Kinetics. SHIM, J., CARLTON, L. G. & KWON, Y. (2006) Perception of kinematic characteristics of tennis strokes for anticipating stroke type and direction. Research Quaterly for Exercise and Sport, vol. 77, p. 326–339. SHIM, J., MILLER, G. & LUTZ, R. (2005) Visual cues and information used to anticipate tennis ball shot and placement. Journal of Sport Behavior, vol. 28, p. 186–200. SINGER, R. N., CAURAUGH, J. H., CHEN, D., STEINBERG, G. M. & FREILICH, S. G. (1996) Visual search, anticipation and reactive comparisons between highly skilled and beginning tennis players. Journal of Applied Sport Psychology, vol. 8, p. 9–26.

68

SINGER, R. N., WILLIAMS, A. M., FREHLICH, S. G., JANELLE, C. M., RADLO, S. J., BARBA, D. A. & BOUCHARD, L. J. (1998) New frontiers in visual search: An exploratory study in live tennis situations. Research Quaterly for Exercise and Sport, vol. 69, p. 290–296. VAVERKA, F., STROMŠÍK, P. & ZHÁNĚL, J. (2003) Player preparation for service return – a biomechanics viewpoint. In Tennis Science & Technology 2 (Ed. MILLER, S.). International tennis federation, p. 193–198. WILLIAMS, A. M., DAVIDS, K. & WILLIAMS, J. G. (1999) Visual perception & action in sport. London: E & FN Spon.

PhDr. Jan Carboch, Ph.D. UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

69