Na začátku nového roku

Na začátku nového roku Všechny vás zdravíme z redakce. Připravili jsme od letoška hlavní avizovanou změnu: zpravodaj bude vycházet stále jako dvouměsíčník, ale v lichých měsících. Zejména kolem prázdnin je to i technicky zvládnutelnější. Psát budeme i nadále některé příspěvky v seriálech – ten nejhlavnější pro nás připravil pan Vlastimil Dobrovolný s názvem „Jaro a léto 1945 v Nosislavi, jak jsem je prožil jako osmnáctiletý“. Samozřejmě nezapomeneme na vše, co se stalo (reportáže doplněné fotografiemi) a má se stát (pozvánky). Pravidelností je také úřední část – informace z radnice – to nejdůležitější z dění samosprávy a různá povinná sdělení, jejichž neznalost by neomlouvala. Vděčni jsme též inzerentům, snižují se tím náklady. Osvědčily se nám rozhovory s různými lidmi, nejen s občany Nosislavi a nejen s pamětníky. Zjišťujeme, že máme mezi sebou mladé nadějné lidi! Považujeme rozhovory i za příležitost seznámit veřejnost s lidmi, jejichž činnost je s námi spjatá. Uvítáme vaše tipy na tyto rozhovory. Osoba, námět rozhovoru a dobré otázky jsou základem úspěchu. Velmi nás těší, že článků není málo, většinou něco přesouváme dále. Pracně také něco krátíme, a proto vítáme vstřícnost autorů k takovým nepopulárním operacím. Vězte, že to není jednoduché a nikoliv účelově zaměřené proti někomu. Nosislavský zpravodaj už vychází jako devatenáctý ročník, a to už je nejen pěkná sbírka papíru, ale i dost rozsáhlá kronika svého druhu. Zkuste se začíst do něčeho staršího a jistě nám dáte za pravdu. Na redakci jsme listovali svázanými ročníky Nosislavského zpravodaje a je to radost prohlížet a pročítat. Můžete to zkusit i sami. Nemáte-li svá starší čísla, najdou se jistě v nosislavské knihovně anebo si je stáhněte z internetu. Snažili jsme se též, aby nový ročník měl obměněnou hlavičku. Uvítáme už dnes nápady na jubilejní dvacátý ročník. A ostatně cokoliv psaného, vyfotografovaného, namalovaného, sestaveného…..co by si mohli a měli přečíst naši čtenáři. Přejeme ještě jednou dobrý nový rok 2013 a nejen v Nosislavi. Redakce

Výsledky prezidentských voleb v Nosislavi 1. kolo: Zeman 146 hl., Schwarzenberg 136 hl., Fischer 136 hl., Dienstbier 88 hl. (čtyři první v pořadí) 2. kolo: Zeman 361 hl., Schwarzenberg 308 hl. Zdroj: www.volby.cz

Kulatá výročí z historie městyse 2013 → Před 430 lety se přistěhovali do Nosislavi novokřtěnci (1583) → Před 370 lety byl požár kostela sv. Jakuba věže a protilehlé fary po úderu blesku do věže, zničeny zvony (2. února 1643) → Před 350 lety byla v našem kraji nepřátelská vojska Turků a Tatarů (1663) → Před 270 lety se pro víru vystěhovalo sedm evangelických rodin do Uher (1743) → Před 90 lety bylo zprovozněno veřejné elektrické osvětlení (19. září 1923) → Před 60 lety bylo zřízeno stálé kino v Lidovém domě (1953) → Před 45 lety byla v Nosislavi ničivá průtrž mračen (29. dubna 1968) → Před 20 lety byla plynofikována Nosislav (9. listopadu 1993 vpuštěn plyn do plynovodního řadu) Vladimír Svoboda

1

Informace z radnice - placení poplatků v roce 2013 Stočné, placené v hotovosti, se bude vybírat v měsíci lednu, platby převodem z účtu na půl roku dopředu musí být na účtu městyse Nosislav do 20. ledna 2013. V případě měsíčních plateb převodem z účtu prosíme všechny, kteří si ve své bance nastavili trvalé příkazy, aby provedli opravu v souladu s platnou Smlouvou o odvádění a čištění odpadních vod (čl. 4, odst. 4.1 – úhrada vždy do 20. dne v měsíci). Ostatní poplatky, tj. poplatek za odpad, poplatek za psa, hrobové místo a nájemné z obecních pozemků, se budou vybírat od 4. února 2013 a musí být uhrazeny do 31. května 2013. Úřad městyse Nosislav

Předvánoční posezení v Nosislavi Městys Nosislav je znám tím, že po zavedení chvályhodné věci se stává tato výzvou k nové tradici. Tradicí se tak stalo i „Předvánoční posezení“ konané vždy v adventním čase v sále Kulturního centra. Velkou zásluhu zde má spolek „Klub přátel folkloru při KŠSK“, který tuto akci pořádá. Po prvním „Posezení“ v roce 2010 i druhém následující rok přichází třetí pozvání pro nosislavské občany i hosty z okolí. Nesmíme zapomínat na to, že tato záležitost s sebou nese humánní poslání. Výtěžek dobrovolného vstupného věnují členové spolku hospici sv. Josefa v Rajhradě. Rok od roku se snaží Spolek stále více zdokonalit toto setkání, a to nejen propracovaností kulturního programu, ale i přitažlivějším materiálním vybavením, jako jsou výzdoba sálu, výborné občerstvení, plakátová pozvánka vylepena na různých místech obce a další záležitosti s tím spojené. A daří se jim! Sál Kulturního centra v Nosislavi byl 9. prosince 2012 v 16 hodin odpoledne plně obsazen! Krásná výzdoba i ubrusy s kytičkami na stolech přivítaly hosty. U nalévacího pultu byla k dispozici výborná obsluha. Odpoledne zahájil profesionálně předseda kulturní komise, osvědčený Martin Burian. Přivítal všechny přítomné, jak hosty, tak účinkující, a seznámil je s následujícím programem. Místní „mužácký“ sbor Švarcavan, pod vedením Ing. J. Strouhala, rozezvučel sál a navodil atmosféru. Po tomto úvodu přišly na řadu paní učitelky ze základní školy se svými dětmi, zarecitovaly i zahrály na flétničky, jejich bezprostřední milé vystoupení potěšilo všechny přítomné. Výkon dětí byl odměněn potleskem a sladkostí, paním učitelkám byla k poděkování za nacvičení přidána kytička. Potom „prkna, co znamenají svět“ obsadila místní cimbálová muzika Švarcova a líbila se moc! Letos jsme na „Posezení“ měli vzácné hosty. Pozvání se snahou podpořit tuto 2

charitativní akci přijala paní učitelka Zdeňka Vrbová se svým slavným Skřivánkem. Paní učitelce, dětem i panu Vladanu Ronnerovi, který je doprovázel na klavír, patří velké poděkování, že pozvání do Nosislavi neodmítli v době, kdy Skřivánek nacvičuje velký koncert k 35. výročí založení sboru. Dlužno ještě podotknout, že paní učitelka Vrbová se zřekla jakéhokoliv honoráře ve prospěch hospice. Děkujeme! Paní Jana Šumberová se svým začínajícím ženským pěveckým sborem „Švarcavanky“ doplnila program o dobře volené vánoční koledy. „Švarcavanky“ děkují za přízeň publika, potlesk i kytičku! A po děvčatech opět místní Švarcavan s dokonalým přednesem. Hostující cimbálová muzika „Eliška“ na závěr rozezpívala přítomné. I té patří velké poděkování. Nesmíme s poděkováním zapomenout na dobrovolnice v šatně i pokladně. Co ještě dodat? Všem členům „Klubu přátel folkloru při KŠSK“ v Nosislavi, tedy panu Rostislavu Karpíškovi, manželům Karpíškovým, manželům Vítkovým, manželům Novákovým, manželům Langovým, paní Zdeňce Husákové, paní Janě Šumberové a paní Jiřině Urbánkové, děkujeme za to, že spolek s tak krásným posláním založili a s obrovským pracovním nasazením se věnovali přípravě třetího předvánočního posezení. Jejich snaha byla korunována úspěchem. Lidem se krásné odpoledne velmi líbilo. Poděkování patří i panu starostovi za zapůjčení sálu a za to, že svojí přítomností charitativní akci podpořil. Členové spolku „Klub přátel folkloru při KŠSK“ v Nosislavi zaslali výtěžek jako dar z 3. předvánočního posezení, který činil 5 500 Kč hospici sv. Josefa v Rajhradě 17. prosince 2012. Ředitel Oblastní charity Rajhrad, pan Ing. Jaromír Bílý, dar pro hospic přijal a zaslal nosislavskému Spolku krásný děkovný dopis za projevenou podporu. Ludmila Chaloupková, pěvecký sbor Švarcavanky

Chráněné bydlení v Nosislavi Rozhovor – Jan Soběslavský, ředitel Diakonie ČCE střediska v Brně Dobrý den, jste ředitelem brněnského střediska Diakonie ČCE. Mohl byste Diakonii, resp. její brněnské středisko krátce představit? Diakonie Českobratrské církve evangelické je po Charitě, provozované katolickou církví, druhá největší nestátní nezisková organizace poskytující sociální služby v České republice. Brněnské středisko je součástí rodiny třiceti středisek a osmi škol, které Diakonie ČCE provozuje. Jeho posláním je poskytovat podporu a pomoc seniorům a lidem s postižením tak, aby mohli žít co nejkvalitnějším způsobem života navzdory svým handicapům. V současné době provozujeme pět sociálních služeb, tři v Brně a dvě v Letovicích. Snažíme se v nich pomáhat seniorům, lidem s duševním postižením a lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Středisko v současnosti zaměstnává 23 zaměstnanců, jeho roční obrat je necelých 9 mil. Kč. Realizovala již Diakonie podobný projekt, jako se plánuje v Nosislavi, někde jinde? Provozuje již nějaké chráněné bydlení? Brněnské středisko provozuje dvě chráněná bydlení – jedno je v Letovicích pro 9 klientů s mentálním a kombinovaným postižením a druhé v Brně na Hrnčířské ulici pro klienty s duševním postižením, které nyní rozšiřujeme na kapacitu 11 klientů. Odhaduji, že celá Diakonie provozuje kolem 15 chráněných bydlení, plus samozřejmě další pobytové služby, především domovy pro seniory a lidi se zdravotním postižením. Chráněné bydlení se od „klasických“ domovů odlišuje tím, že klade důraz na to, aby se klienti podíleli na chodu domu, ve kterém bydlí, podle svých individuálních možností. Toto se projeví ve velké míře na kvalitě života klientů. Je to úplně něco jiného, než když jste zařazen do kategorie ležícího pacienta, který se nemá o nic starat a pro kterého se všechno zařídí. Takový člověk, který přijde o vnější podněty k aktivitě, rychle upadá. Proto i v plánovaném domě v Nosislavi je myšleno na jednu stranu na soukromí - tedy klienti budou bydlet v samostatných bytových jednotkách, garsoniérách - na druhou stranu v obou patrech budou velké společné prostory s kuchyní, kde bychom byli rádi, aby se žilo a aby se klienti aktivně podíleli na dění v domě. A také v Nosislavi chceme službu poskytovat tak, aby se klienti zapojovali do chodu domácnosti v míře, v jaké jim to jejich zdravotní stav dovolí. Co se investičních projektů týče, tak obecně lze říci, že Diakonie ČCE realizuje takovéto projekty tak, jak jí to možnosti dovolí (především prostřednictvím grantů). V současné době Diakonie realizuje pět podobně velkých investic. Jaká bude cílová skupina obyvatel? Nabízí se dvě základní možnosti. Buď bude dům primárně pro lidi, kteří jsou částečně samostatní, tedy především lidé s přiznaným 1. a 2. stupněm závislosti na péči jiné osoby ve smyslu zákona o sociálních službách, nebo budou v domě umístění klienti s vyšší mírou závislosti na péči potřebou asistence, tedy především s přiznaným 3. a 4. stupněm závislosti. Kdybych chtěl řešit potřebu obyvatel v Nosislavi komplexně, tak by dávalo větší logiku, aby toto zařízení bylo pro lidi s větší potřebou péče a v ostatních lehčích případech by lidé a jejich rodiny spolupracovali s pečovatelskou službou. Každý by měl tedy dvě možnosti. Pokud uvažujeme o pomoci s nákupem nebo donáškou oběda, občasnou pomocí s hygienou a úklidem domácnosti, tak by tuto pomoc zajišťovala terénní pečovatelská služba. Pokud se bavíme o potřebě pravidelné hygieny, asistenci při jídle, o potřebě velké asistence s chodem domácnosti, tak by se využilo možnosti ubytování v chráněném bydlení, kde by byla zajištěna vyšší míra asistence, eventuálně i nonstop asistence. Je to prostor i pro diskusi v Nosislavi, jak má být v budoucnu postaráno o seniory a lidi se zdravotním handicapem v obci a jejím blízkém okolí. Přemýšlíme-li v horizontu deseti až dvaceti let, tak v Nosislavi může fungovat tohle zařízení Diakonie, které by mělo nonstop provoz a zajišťovalo by péči o klienty s největší potřebou péče, a pak by mohl existovat i již dříve obcí plánovaný obecní dům s nízkonákladovými byty pro seniory a handicapované. Tato zařízení by spolupracovala s pečovatelskou službou (ať už provozovanou Diakonií nebo někým jiným) i např. s hospicem v Rajhradě, a poskytovala by obyvatelům obce celou škálu možností péče. Do této diskuze by mělo vstoupit aktivně i vedení obce i všichni občané.

3

Na menších obcích funguje dobře vzájemná pomoc a spolupráce, sepětí rodiny v nestandardních situacích, přesto je někdy potřeba lidem při péči poskytnout odbornou pomoc jak zdravotní, tak psychologickou. O tomto novém domě se mluví jako o zařízení, které bude primárně poskytovat služby obyvatelům Nosislavi. Z hlediska nákladů na provoz by však měl být zaplněný. Co se stane, pokud vznikne potřeba pro některého obyvatele Nosislavi umístit jej do tohoto domu a v něm nebude místo? Dům je primárně myšlený pro obyvatele Nosislavi. Samozřejmě cílem je, aby byl naplněný. Při naplňování klienty se budou muset dodržovat daná kriteria. Jedním z kritérií bude to, aby klient byl z cílové skupiny. Tedy především, aby službu s příslušnou asistencí potřeboval. V praxi to znamená, aby měl nárok na příslušný příspěvek na péči ve smyslu zákona o sociálních službách. Dalšími kritérii jsou čas podání žádosti o umístění klienta a bydliště klienta. Přihlášky klientů z Nosislavi budou mít přednost před přihláškami občanů z ostatních obcí. Dalším okruhem budou občané z okolních obcí a nakonec by se možnost umístění nabídla klientům i ze vzdálenějších destinací. Podle statistických údajů lze předpokládat, že se v domě takovéto velikosti s touto cílovou skupinou bude obměňovat jedno místo jednou za 1-2 roky. Mohl byste mi vysvětlit způsob financování pobytu klienta v domě, a dále co si mám představit pod stupni postižení 1.- 4.? Platby jsou nastaveny tak, že klient nechává zařízení svůj příspěvek na péči, jehož výše se liší podle přiznaného stupně závislosti na péči (měsíčně od 800 Kč pro 1. stupeň po 12.000 Kč pro 4. stupeň). Dále se platí za stravu a ubytování. Klientovi po zaplacení těchto plateb musí zbýt 15 % z důchodu pro vlastní potřebu. Klient má zajištěno vše co potřebuje kromě výdajů za léky. Pokud by na léky nestačil zbytek důchodu, řeší se to individuálně poskytnutím slevy. Co se týče stupňů závislosti na péči, tak ty jsou definovány zákonem č. 108/2006 Sb., což je zákon o sociálních službách, který říká, že každý občan ČR má nárok na „příspěvek na péči“, pokud nezvládá určité činnosti související s péčí o svou osobu. Jsou zde uvedeny oblasti a seznam činností, pomocí kterých se určuje, jaké činnosti člověk sám zvládá a které nikoliv, a podle toho je určen stupeň závislosti a s ním související příspěvek na péči. Budou obci plynout z existence domu nějaké povinnosti? Prvních pět let bude provoz zařízení - kromě plateb od klientů - zajišťovat kraj, potažmo MPSV. Lze předpokládat, že tomu tak bude i po těchto pěti letech s tím, že obecně platí, že obce mají na sociální služby poskytované jejich občanům přispívat. Samozřejmě se čekají jiné částky od obcí typu Brno a od obce typu Nosislav. Žádná zákonná povinnost obce Nosislav přispívat na provoz tohoto zařízení však není. Díváme-li se za horizont pěti let, je potřeba konstatovat, že v tuto chvíli nelze říci, kam se bude systém sociální péče v České republice ubírat. S tím také souvisí neujasněná představa o financování této péče. Variant je mnoho. Často se setkávám v Brně s tím, že lidé řeší problém a obrací se na nás s žádostí o pomoc při umístění seniora do nějakého zařízení na jižní Moravě blízko svého bydliště. Situace se často řeší umístěním příslušného člověka do domova pro seniory v Brně. To pro něj znamená odloučení od rodiny a známých, je to pro něj sociální smrt, posléze často spojená s rychlou smrtí fyzickou. Otázka fungujících sociálních služeb není v naší republice příliš populární. Samotné obce před sebou mají povinnosti starat se o ledasco, jejich finanční prostředky jsou omezené, a tak se na zajištění odpovídající péče o seniory a handicapované ne vždy dostává. Myslím si, že z dlouhodobého hlediska bude existence tohoto zařízení pro občany Nosislavi velký bonus a velké plus proti obdobným obcím, které takové zařízení nemají. Jaké další výhody budou plynout obci z existence tohoto domu v obci? Budou poskytnuta nějaká pracovní místa v domě i pro obyvatele obce? V projektu jsme se zavázali, že vytvoříme v souvislosti se zajištěním provozu domu minimálně pět a půl pracovních úvazků. V případě, že by se realizovalo řešení s vyšší mírou asistence, pak by se jednalo o ještě větší číslo. Předpokládám, že zaměstnanci budou primárně lidé z Nosislavi. Jaká kvalifikace bude potřeba pro tato místa? Vedoucí bude muset splňovat kvalifikaci sociálního pracovníka, kdy je minimální vzdělání VOŠ v sociálních službách. Co se týče asistentů – pečovatelů, tam zákon není tak přísný, je nutné základní vzdělání a 150 hodinový kurz. Výhodou je samozřejmě praxe v oboru. Je výhodou nebo nutností k zaměstnání nebo přijetí klienta příslušnost k církvi? Příslušnost k církvi v žádném případě nebude kritériem ani pro umístění klienta ani pro přijetí zaměstnance. Od zaměstnanců je požadován pouze respekt ke křesťanským hodnotám. Doplnil bych, že z praxe vnímám, že ve chvíli, kdy rodina řeší základní životní problém a potřebuje se postarat

4

o svého člena, tak zjistíme, že jsme na tom v posledu všichni stejně a máme k sobě blíž, než si myslíme, bez ohledu na naše vyznání, víru či nevíru. Jaký je časový plán na vybudování chráněného bydlení? Kdy a kde se budou moci hlásit zájemci jak o umístění klienta, tak o zaměstnání? Se stavbou domu se začne na jaře a během roku by mělo být hotovo. Na stavbu by měl navázat provoz. Dva měsíce před zahájením provozu začne pracovat sociální pracovnice, která vytvoří plán zahájení provozu a bude provádět první sociální šetření. Před zahájením provozu bude veřejnost v dostatečné míře informována o možnosti podání přihlášek o umístění klienta nebo žádostí o zaměstnání. V případě zájmu je však již nyní možnost se svou žádostí obrátit na Diakonii ČCE, a to buď na adresu Hrnčířská 27, Brno, 602 00, nebo mailem na adresu [email protected] Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru při stavbě nového domu chráněného bydlení pro seniory a lidi se zdravotním handicapem v Nosislavi. Jitka Ondryhalová Vizitka Jan Soběslavský - 33 let, narozen v Brně, ženatý, 2 děti - absolvent Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně - od roku 2004 zaměstnán v Diakonii ČCE - od roku 2007 ředitel Diakonie ČCE - střediska v Brně

Domov Domov je tam, kde jsme se narodili. Domov je dům, kde žijí/žili máma s tátou. Domov je obec, kde jsme vyrostli. Domov jsou naši kamarádi a přátelé. Domov je partner a prostor, který jsme vytvořili pro naše děti. Domov je země, kde se mluví naší řečí. Domov je úkryt, kde se můžeme ohřát a kde si můžeme bez obav odpočinout. Domov je místo, kde bychom chtěli jednou umřít. Někdo má domov spojený s jedním domem, s jednou obcí, s jednou rodinou, s jednou zemí. Někdo si v životě musí hledat a budovat domovů několik. Někdo domov ztratí. Někdo se do něj nenarodí. Zásadní je pro nás obec, ve které jsme vyrostli: nikde jinde neroste jabloň, kam jsme chodili sousedovi na jablka, nikde jinde neznáme každou zapadlou uličku, která byla svědkem našich her. Snad jen ten, kdo musel někde budovat nový domov, pochopí, jak je to těžké. Když jsem začínala někde v zahraničí, vždy měli nejvíc pochopení lidé, kteří tímto procesem také prošli. O smrti raději nemluvíme, myšlenkám na ni se vyhýbáme. Ale všechny nás jednou čeká. Chtěli bychom ji prožít doma, u svých blízkých. Přesto většina lidí umírá v zařízení daleko od domova. Při rozhovoru s panem Janem Soběslavským jsem pochopila, že stavbou chráněného bydlení v Nosislavi se občanům městyse šance dožít svůj život mezi svými blízkými zvýší. A to není málo. Jitka Ondryhalová

Krocení literární múzy Pro všechny mladé lidi, kteří se rádi vyjadřují psaným slovem, připravil Památník písemnictví na Moravě v časovém rozmezí od 22. ledna do 28. února 2013 semináře tvůrčího psaní s názvem Krocení literární múzy. Díky spolupráci se školami, muzei a knihovnami z celé Moravy se tyto workshopy budou postupně konat ve všech moravských krajích. Účast na seminářích je bezplatná. Krocení literární múzy je doprovodným programem sedmého ročníku literární soutěže pro mládež Skrytá paměť Moravy, jejíž letošní téma zní „Pošli to dál!“. Smyslem semináře je seznámit účastníky s tématem soutěže, pomoci jim najít inspiraci a umožnit jim vyzkoušet si několik technik tvůrčího psaní. Nabízeny jsou dvě varianty semináře podle soutěžních kategorií (12–15 let a 16–19 let). Žáci se mohou přihlašovat sami nebo prostřednictvím svých učitelů na e-mailové adrese [email protected] nebo telefonicky na čísle 547 229 932 vždy nejpozději týden před konáním semináře. Přehled termínů a míst je zveřejněn na www.muzeumbrnenska.cz. Kristýna Cimalová, Památník písemnictví na Moravě

5

Jaro a léto 1945 v Nosislavi, jak jsem je prožil jako osmnáctiletý Byla neděle 15. dubna. Nad Nosislaví po hřebenech Vysokých a Starých hor se táhl pás německých zákopů. Rovněž před Boudeckým mostem byl oblouk zákopů a kulometných hnízd. Při jejich kopání bylo objeveno starověké pohřebiště. Na jejich budování byli nahnáni „zákopníci“ – mladí hoši ze středních Čech. Spávali na slámě v dnešní mateřské škole. Když pak byli odveleni jinam, dva z nich uprchli a vrátili se do Nosislavi, kde u Svobodů č. p. 111 přečkali konec války. Bylo z toho přátelství na celý život. Německé rodiny, které byly násilně nastěhovány do obce, již před frontou uprchly na vozech. A ve škole bylo německé polní obvaziště. Když jsme šli dopoledne z kostela, ujížděly ojedinělé německé vozy směrem na Židlochovice. Jak se však objevilo ve výšce ruské průzkumné letadlo, zajížděly pod ořechy, kterých bylo u silnice celá řada. V tu dobu jsme šli s mým přítelem Blahou Španielem na procházku po hrázi k Němčicím. Jak jsme vyšli za obecní les k Boudeckému mostu, přilétla od Hustopečí dvě ruská letadla. Vtom jedno vypustilo světlici a vzápětí dvě bomby. Než dopadly, byli jsme pod hrází. Po jejich výbuchu byl vidět kouř za lesem u Němčic. A tak že to půjdeme zjistit (puberta nás ještě neopustila). Přišli jsme až k němčickému mostu. V zákopu byl jeden Němec bombou úplně roztrhaný a právě přijížděl vojenský povoz jej odvést. A tak jsme se obrátili na zpáteční cestu, ale to jsme šli již pod hrází a kryli se křovím. Jednu chvíli přiletěla ruská letadla a nalétávala na silnici do Vranovic, kterou ostřelovala v několika náletech.

Doma už bylo v plném proudu stěhování do sklepů. Z naší ulice – dnešní Vinohradská – se všichni stěhovali do sklepa mého strýce Rudolfa Mikuláška a vedlejšího sklepa Karla Loskota. Od Hustopečí byla slyšet dělostřelba. Druhý den dopoledne bylo ticho a svítilo sluníčko. Několik z nás stálo venku. Náhle se ozval hvizd granátu. Než dopadl, byli jsme uvnitř sklepa. A dopadl nedaleko v zahradách. Zřejmě byl určen na některou věž. Obě dostaly několik zásahů. Odpoledne byl nálet na Nosislav leteckými minami a ostřelováním. I v naší ulici bylo několik zásahů. Při tomto náletu byla zasažena do obou nohou malá Naďa Luklová (později Kirchová). Její tatínek ji ihned odnesl do školy, odkud se právě stěhovali němečtí lékaři. Vzali ji do Brna a tím ji zachránili, byť jí tam museli amputovat obě nohy. Po skončení bojů (Brno bylo osvobozeno až 26. dubna) ji její tatínek našel v jedné nemocnici. Sice bez nohou, ale živou. Po tolika dnech už rodina moc nedoufala. Zázraky se někdy dějí. Byla raněna i paní Marie Luklová ze sou-sedství č. p. 143, která byla s námi ve sklepě. Šla domů nakrmit dobytek, když na dvůr spadla bomba a utrhla ji nohu nad kotníkem. Protože však neměla rychlou pomoc, za několik dní zemřela. Při tom stejném náletu zahynul pan Josef Suchánek. Jak mi později vyprávěl jeho syn Pepík, můj vrstevník, musel mu sám vykopat hrob a pohřbít jej. A to v okolí probíhaly boje. Při tomto náletu vzniklo několik požárů od značkovacích fosforových střel. Tak skončilo pondělí. (pokračování příště) Vlastimil Dobrovolný

Ještě pár slov od Josefa Buriana Jméno Josef Burian většina Nosislaváků zná, ale pro ostatní čtenáře mohu v krátkosti napsat: Byl to můj strýc, který měl zálibu v historii, psaní knih, sbírání legend a pátrání v archivech. V roce 2001 napsal a vydal „Pověsti z Nosislavi a okolí: mezi Brnem a Pálavou“. Nestihl jsem ho poznat více, neboť bydlel v Praze, a bohužel jeho život skončil předčasně tragicky 3. června 2003. Psaní pro něj ale znamenalo mnoho a vždy měl radost, když slyšel, že je o jeho tvorbu zájem. Při přebírání věcí po babičce (jeho mamince), která též nedávno odešla na onen svět, jsem narazil na starý dopis z roku 1997. Byl plný čísel, tak jsem drze nahlédl, co že to tam je a myslím, že tuto část by bylo škoda hodit jen tak do koše. Je to další výtah z archivů, o který by se Josef jistě rád podělil s každým, kdo by se ho na to tenkrát zeptal jako babička. Zde je tedy pro Vás opis části dopisu mého strýce:

…Co se týče Tvé otázky, kolik roboty měli poddaní za povinnost odpracovat, nemohu odpovědět jednoduše, protože to záleželo na tom, jak a kolik čeho v té které obci. Jednoduše řečeno: k čemu je během staletí jejich vrchnost donutila.

6

Pro zajímavost uvádím konkrétní informace z knihy Augustina Kratochvíla – faráře v Popicích: Vlastivěda Moravská – Židlochovický okres. Vydal Musejní spolek v Brně 1910. Poddaní dávali 1808 zlatých 14 2/4 kr. pozemkové, 207 zl. 57 2/4 kr. robotní (z Blučiny), 5 zl. 45 kr. z kopanin, 2408 zl. 5 kr. různé (viničné, z listů, ze sklepů) činže, Hrušovany 30 slepic; z ostatních osad místo nich ´´slepičné´´. Jiné úroky byly: říční 51 zl. 40 kr. (ze 6 osad), z pálení salajky 32 zl., z židlochovického obchodu s železem 10 zl., z hospod vrchnostenských v Židlochovicích 118 zl., v Měníně 185 zl., v Nykolčicích 160 zl., v Hrušovanech 75 zl., u Nových Dvorů 210 zl. Mýtné, jež se vybíralo (195 zl.), nestačilo k udržování mnohých a velkých mostů. Ze 7 vrchnostenských mlýnů dostávalo se 3035 zl. a 70 měřic pšenice roční činže. V Obilném desátku vrchnostenským právem (256 m. pšenice, 381 m. ječmene, 1188 m. žita, 705 m. ovsa, 14 m. hrachu, 47 m. prosa) jest zahrnut z některých dědin desátek farním právem; za to vrchnost platila blučinskému faráři 35 zl., pohořelskému 58 zl. 20 kr. a na Petrov v Brně 123 zl. 34 kr. a prvním dvěma snopný desátek z desátku. Robota: Židlochovice: 8 1/2 láníků, 7 1/4 níků a 79 chalupníků robotovalo pěšky s 1 osobou; nad to Židlochovští dle privileje měli s Hunkovskými a Žabčickými při celoroční letní a zimní sklizni u žabčického dvora pracovati, na hony a posílkou na panství choditi a pomáhati při opravách mostu přes Svratku. Blučina: ač si robotu vykupovali ročními 207 zl. 57 2/4 kr., přec pěšky robotovali jako Židlochovští a mimo povinnost na hony choditi musili usedlí sežíti po 30 mandelích obilí. Obec nucena zavésti 108 sáhů dříví, kam rozkáže vrchnost. V ostatních obcích koňskou robotu konali: láník a 3/4 láník po 3/4 roku 3 dni, po 1/4 roku 4 dni týdně; 1/2 láník 2 a 3 dni pěší s jednou osobou; 1/4 ník 3 a 6 dní; chalupník 1 a 2 dni a někde i 3 a 6 dní (Žabčice, Přísnotice, Ledce, Hrušovany) a 2 a 5 dní (Hunkovice). V Nykolčicích 5 činžovních domů ve žních pracovalo na panském 56 dní; 5 v Křepicích 24; 8 v Ivani 101; 11 v Přibicích 143 dní. Osvobozeno celkem celolán, 3/4 lán, 23 ½ lánů a 21 chalup. Židlochovští měli povinnost vyšenkovat 3 drejlinky panského vína, každý máz penízem dráže než svého. Za to se mělo ročně dávat 24 zl. Židlochovský děkan Val. Schwarz dostával od obce 80 zl.; za 7 zl. dřeva, od vrchnosti 5 spíšků soli a z každé várky vědro piva. Desátky se odváděly vrchnosti obilné či vinné a to buď vrchnosti světské nebo duchovní. Z některých vinic se platilo po 3 zl., z jiných po 2 zl. Roku 1775 platil 1/2 láník grunt. činže 3 zl. 4 kr. a za robotu 2 zl. 20 kr., 1/4 láník 3 zl. 5 kr. 1d. a místo roboty 1 zl. 45 kr.; chalupník 3 zl. 30 kr. a 1 zl. 10 kr. výplaty za robotu. Obec Židlochovice z masných krámů 3 1/2 zl. a říční činže 4 zl. 40 kr. Rajhrad r. 1775: 11 1/4 láníků dávalo o sv. Jiří a sv. Václavě 23 kr. a 1 d.; 1 1/2 kuřete, 10 vajec, obilný desátek a robotovalo od sv. Jana do sv. Václava 6 dní pěšky (rozuměj týdně), jinak 3 dni; chalupníci po 3 zl. a robotovali 52 dní s jednou osobou pěšky. Hrušovany: o Velikonocích dávali vrchnosti tele, 2 slepice a 3 1/2 kopy vajec; ze 2 jatek 2 telata a o sv. Martině 2 centy přepouštěného loje. Z Ivaně byl dáván z lánu 5 kop obilí přibické faře. Pokud by Tě zajímala konkrétně některá obec (např. Přibice, Nosislav) tak Ti to rád vyhledám. Povinnosti byly někde stejné, jinde se lišily. Se srdečným pozdravem Josef P. S. Odhaduji, že jeden zlatý by dnes představoval takových 5000 Kč. Podle podivuhodného feudálního práva poddaní museli vrchnosti svá hospodářství splácet, ale tento majetek zůstával součástí panství. Často platili i daně státu, které byly na ně rozpočítány ´´díky´´ nepřesnostem a které ve skutečnosti měla platit vrchnost. Když poddaní svoje závazky neplnili, zadlužovali se. Reálné odvolání nebylo nikam, pouze k vrchnosti. Ta mohla např. v případě vzpoury trestat i tělesně. Poddaný neměl možnost zlepšit svoje postavení. Tak co říkáte? Zajímavý výlet do minulosti, že ano! Připomínám, že se jedná o opis a protože ne ve všech případech jsem textu rozuměl, nepokoušel jsem se ani nic opravovat. Berte to jako vzpomínku na člověka, který, i když se odstěhoval do hlavního města, měl pořád srdce Nosislaváka. Martin Burian

7

Inzerce

8

Zápis do 1. třídy základní školy V úterý 15. ledna 2013 proběhl na naší základní škole zápis do 1. třídy. K zápisu přišlo 16 dětí. Všechny děti byly svátečně oblečené a netrpělivé, zda je do školy přijmeme. Nejdříve ale musely splnit určité úkoly. Přednášely básničky nebo zpívaly písničky, rozeznávaly náslovné hlásky, počítaly zvířátka, určovaly pravou a levou stranu, hledaly geometrické tvary na obrázku, jmenovaly barvy, kreslily postavu (nejčastěji maminku, tatínka, princeznu nebo sourozence). Paní učitelky u dětí sledovaly pravolevou orientaci, sluchovou percepci, sociální návyky a především správnou výslovnost a správné držení tužky, které dětem nejčastěji dělá problémy. Až na nějaké drobnosti všechny děti úkoly splnily „na jedničku“ a byly do školy paní ředitelkou přijaty. Na závěr je čekala sladká odměna a pěkný výrobek od budoucích spolužáků. Jsme rádi, že do školy nastoupí i děti, které se do Nosislavi teprve nedávno přistěhovaly, a těšíme se, jak všechny prvňáčky 1. září v základní škole přivítáme. Pavlína Landsmanová Pozvánka – Zápis dětí do mateřské školy

Komise sociální, školská a kulturní připravuje... Vážení spoluobčané, organizátoři! Po konzultaci s kolegy z KSŠK jsme se rozhodli pro letošní rok vyzkoušet jednu novinku. Nejen proto, že občas někdo řekne tu nesmyslnou větu: „Tady chcípnul pes“. Z těchto lidí si už upřímně nic nedělám, protože jsem přesvědčen, že tomu tak není. Jen vzpomeňte, kolik tu v poslední době vzniklo spolků – např. mužský i ženský pěvecky sbor, herci, stárky, thai-boxeři… Myslím, že Nosislav se společensky celkem pozvedla. A to už jsme zpět u merita věci – celý rok 2013 bychom rádi plnili vývěsku před místní samoobsluhou fotkami ze všech kulturních, společenských, sportovních či jiných akcí. Budete tak moci kdykoli zhlédnout vše, co už se v naší obci událo. Nebojte se nás upozornit, že se někde něco bude dít. Za vaši spolupráci budeme vděčni! Martin Burian, předseda KSŠK

9

Sbor dobrovolných hasičů v roce 2012 Je tomu už více než rok, co se můžeme radovat nad tím, že jsme s naší technikou nastěhovaní v prostorách nové hasičské zbrojnice. A i když nás třeba nevidíte vyjíždět k ohni, nebo třeba ani neslyšíte sirénu, je stále něco, co se u nás děje. Pokusím se vám nyní přiblížit, jak pro místní “dobráky“ vypadal rok 2012. Nová hasička sice zvenčí vypadá hotově, uvnitř se ale průběžně stále pracuje. Také členové SDH se na pracích podílejí a konkrétně loni zde odpracovali 94 hodin, a to při obkládání zdi kolem umyvadla v garáži, obložení zdi v místě budoucí kuchyňské linky, natírání podlahy v kotelně nivelačním potěrem, dovozu 10 tun štěrku a jeho urovnání před zbrojnicí, při malířských pracích, při opravě omítek v šatně. Ani techniku, kterou disponujeme, nelze zanedbávat a tu a tam je třeba nějaká oprava či údržba. Že si staré hasičské auto vyžádá mnoho práce, je samozřejmé. Za zmínku ale stojí předělání povodňového přívěsu, který nyní uveze vše potřebné. Nad těmito úkony se strávilo celkem 290 hodin. 147 hodin pak bylo věnováno na školení a výcvik jednotky. Poslední položkou ve výčtu hodin jsou obecně prospěšné činnosti, mezi které spadá např. sběr kovošrotu (díky za něj!), zalévání stromků, úklid kolem rybníků na Slatině (posbíráno 6 pytlů odpadků, vyčištění odpadních košů), očištění náledňáků na mostě, spolupořádání MDD, pomoc při stavění máje a při Vinobraní, čerpání vody na hřišti. Co se týče výjezdů, těch bylo celkem jedenáct. Jednalo se převážně o hašení trávy a jiných porostů (Nosislaváci pomáhali i s rozsáhlým květnovým požárem lesa u Bzence), dále pak požár kontejneru a čerpání vody. V říjnu se jednotka podílela i na taktickém cvičení v prostorách plynáren Flaga Hustopeče. Začali jsme opět pracovat i s dorostem a připravujeme je na soutěže - branný závod Plamen a požární útok. Pokud jste dočetli až sem, tak snad ani není třeba se ptát: „Co vy na to?“. Myslím, že obrázek si udělá každý sám. Já bych jen touto cestou rád poděkoval všem, co nás podporují, ať už aktivně, nebo jen morálně, a taky těm, co svůj volný čas a síly věnují ostatním. Děkuji! Martin Burian, JSDH Nosislav

Několik slov ke Slatině Zaujal mne článek o Slatině. Je mi jasné, že autorka článku nemůže znát všechny podrobnosti, a proto si dovolím jako pamětník něco přidat. Pamatuji si Slatinu, když byla opravdu mokřadem (slatinou). Byla tam spousta vodomilného hmyzu i čolci. Terén byl z velké části zarostlý palachem a vrbičkami. Na zbytku rostla tráva, kterou obec prodávala domkařům. U cesty k Šimperkám kolem zaniklé cihelny ústila do příkopu drenážka, ze které stále tekla voda, pramen potůčku. Tam si při cestě na pole brali lidé vodu na pití. Byl tam také na řetízku plechový hrníček na pití. V roce 1937 byl na hřišti za mostem pohárový zápas v kopané. Po něm se strhla bitka. Soud pak zakázal nosislavskému klubu na čtyři roky činnost a hřiště rozorat. Po vypršení trestu dostal klub na několik let místo na Slatině. 29. dubna 1968 jel pan Jaroslav Drobný z pole s dřevěným válem taženým koňmi. On sám se stačil před lijákem ukrýt v drůbežárně na Slatině.

10

Koně však i s válem smetla přívalová vlna a následně se zabili pod silničním mostkem u č. p. 372 a č. p. 343 na dnešní ulici Komenského. Zároveň tato vlna v trati Křenka smetla pana Františka Střídeckého. Až na Slatině se zachytil za větve keře, vysoukal se ven a tam omdlel. Pobyl si několik dní v nemocnici. Na poli s ním byl i Václav Rosa, který se zachytil o ořech. Také jemu to vzalo koně, přičemž jeden se zabil. (Vzpomínka pana Střídeckého na povodeň byla otištěna ve zpravodaji v srpnu 1996; pozn. redakce.) Pan učitel Kloupar při povodni naměřil v Nivce během 20 minut přes 100 mm srážek. Přitom na Boudkách ani nekáplo. Definitivním koncem Slatiny bylo budování dálnice, přebytečnou zeminou ze stavby byla zavezena o více jak dva metry a tak zničena. Výška původního terénu je vidět u rybníčka. Vlastimil Dobrovolný

Pozvánka – Výstava vín Český zahrádkářský svaz, základní organizace v Nosislavi, pořádá v Kulturním centru v sobotu 2. března 2013 tradiční výstavu vín za podpory Vinařského fondu. Příznivci dobrého vína mají možnost ochutnat přes 600 vzorků vín z velkopavlovické, mikulovské a znojemské podoblasti v příjemném a klidném prostředí. Začátek výstavy je v 10:00 hod a od 16:00 hod zahraje cimbálová muzika Lalia. Součástí výstavy bude prezentace vinařských firem. Teplá i studená kuchyně je zajištěna. Zveme všechny příznivce dobrého vína a příjemné pohody. Bodování proběhne v neděli 24. února 2013 od 13:00 hod v Kulturním centru. Děkujeme všem vinařům, kteří poskytnou vzorky vín. Více na www.czsnosislav.cz. Kamil Rozek

Výstavy vín 2013

Putování po sklepech nosislavských Vážení čtenáři, představuji vám nový seriál Nosislavského zpravodaje. V každém čísle vás oslovíme otázkou: Víte, kde se nachází sklep, ke kterému patří detail na fotografii? V následujícím čísle zpravodaje potom uvedeme celkovou fotografii, krátký rozhovor s majitelem sklepa, článek o historii či stavbě sklepa, atp. Pokud má ještě někdo zájem zúčastnit se, nechť mne, prosím, kontaktuje na tel. čísle 606 935 848. Libuše Konopíková

11

A nyní poprvé otázka: Víte, kde se nachází sklep, ke kterému patří detail na fotografii?

Společenská kronika V uplynulém období se narodili:

 Zdeněk Studený, nar. 25. 12. 2012, rodiče Dana Studená a Zdeněk Studený, Nosislav, Dolní Kroupná 465.  Veronika Crháková, nar. 31. 12. 2012, rodiče Marie Crháková a Josef Crhák, Nosislav, Vinohradská 204

Pokud máte zájem, aby narození Vašeho děťátka, Vaše životní jubileum či oznámení o úmrtí blízkého člověka bylo oznámeno v Nosislavském zpravodaji, je potřeba na úřadu městyse podepsat souhlas se zveřejněním osobních údajů.

Tříkrálová sbírka 2013 Charita ke své sbírce využila tradiční Tříkrálové koledování. Letos se konal již 13. ročník. Většina výtěžku zůstává v regionu, kde byla sbírka prováděna. V našem případě to znamená podporu Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě. Letos v Nosislavi chodilo 6 skupinek koledníků. Ve sbírce se v obci vybralo 36.797,- Kč. Dík patří všem, kdo koledníky přijali, všem kdo do sbírky přispěli a všem kdo se sbírky zúčastnili. Pro děti to je někdy zábava, někdy práce. Přece jen, když se zpívá stejná písnička posté, tak to už tolik nebaví. Proto patří dík i těm, kteří malé koledníky podpořili v jejich nadšení i nějakou malou dobrotou. Podrobnější popis výsledků sbírky a její využití si můžete přečíst na stránkách www.trikralovasbirka.cz. Jitka Ondryhalová Nosislavský zpravodaj. Vydává Úřad městyse Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 10. března 2013. Náklad 450 výtisků je neprodejný a je bezplatně dodáván občanům do domácností. Nevyžádané rukopisy nevracíme, články nehonorujeme. Inzerci přijímá Úřad městyse. Aktuální informace se nachází na www.nosislav.cz. Redakční rada pracuje ve složení: Libuše Konopíková, Vladimír Svoboda. Jazyková úprava: Lenka Dobrovolná, Radka Raflová. Výroba hlavičky: Tomáš Lukl, foto Martin Burian. Tiskla firma Karla Vodáka www.color-press.cz. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Příspěvky a podněty zasílejte na: [email protected]. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem E 10126.

12