Obsah: Almužna, Světlo, Ruka Co to je, když se řekne… Knihovnička čtenáře Vánoční příběh - Modlitba Vánoční zvyky - test Vánoční vtipy Soutěžní křížovka Zprávy z knihovny Na vydání čísla se podíleli : Barbora Hanáková, Lenka Jurásková, Eva Šantavá, Lucie Hanáková, Marie Langweilová, Miroslav Blata .
Almužna Je to už hodně dávno, co v Anglii jedna žena zachumlaná do roztrhaných šatů chodila po vsi od domu k domu a prosila o almužnu. Štěstí jí moc nepřálo. Často na ni lidé ošklivě vyjeli, další na ni pustili psa. Sem tam se někdo našel, kdo jí hodil do klína plesnivé zbytky chleba a shnilé brambory. Dovnitř ji pozvali jen dva staří manželé, kteří bydleli v chaloupce na samém konci vesnice. „Posaď se na chvíli a zahřej se,“ pozval ji stařeček a jeho žena připravila hrnek horkého mléka a silný krajíc chleba. Zatímco žebračka jedla, prohodili s ní pár slov a těšili ji. Druhého dne se ve vesnici stala mimořádná věc. Královský posel roznesl do všech domů pozvánky do královského paláce. Nečekané a překvapivé pozvání obrátilo ves vzhůru nohama. Odpoledne už byly všechny rodiny vyšňořené do svátečních šatů a vydaly se na zámek. Tam byli všichni uvedeni do hodovního sálu, nad kterým se tajil dech, a každý byl usazen na své místo. Pak přišli livrejovaní číšníci a začali hosty obsluhovat. Okamžitě se ozvalo nesouhlasné mručení a výkřiky špatně skrývaného hněvu. Číšníci jim totiž hbitě servírovali slupky od brambor, kameny, plesnivé zbytky chleba. Jen na talíř starých manželů, kteří seděli v koutku, přinášeli vybraná jídla. Do sálu najednou vešla ona žena s roztrhanými šaty. Všichni oněměli. „Dnes jste se dočkali přesně toho, co jste včera nabídli mně,“ prohlásila. Shodila ze sebe sešlé oblečení a pod ním se zatřpytily zlatem vyšívané a drahokamy posázené šaty. Byla to královna.
Jeden bohatý člověk přišel do ráje. Ze všeho nejdřív se šel podívat na trh a překvapeně zjišťoval, ţe je všechno zboţí nabízeno velmi levně. Hned vytáhl peněţenku a začal si poroučet to nejkrásnější, co viděl. Kdyţ měl zaplatit, podal andělovi, který tam prodával, plnou hrst velkých bankovek. Anděl se na něj usmál: „Je mi líto, ale tyto peníze tu neplatí.“ „Jak to?“ uţasl muţ. „Tady platí jen ty peníze, které byly na zemi darovány,“ odpověděl anděl. Mysli na svůj kapitál na cestu do ráje.
Světlo „Jaká světla byla v kostele?“ zeptala se učitelka náboženství dětí. „Lustry.“ „Svíčky.“ „Malé červené světlo na oltáři.“ „Okna.“ Děti zmlkly. „Ještě něco?“ zeptala se znovu učitelka. Jedno z dětí zvedlo ruku a řeklo: „Oči lidí.“ Proč tak často zapomínáme na světlo, které je „uvnitř“ nás? Proč je necháváme vyhasnout? „Kdyţ jsem byl malý, otec mi na nočním stolku vţdycky nechával na noc rozsvícenou lampičku.“ „Můj tatínek byl světlo.“
Ruka Jeden chlapeček šel mamince nakoupit. Dával si pozor, aby na nic nezapomněl a udělal všechno tak, jak mu maminka nakázala. Prodavač za odměnu sundal z regálu velkou krabici bonbonů, otevřel ji a řekl: „Vezmi si, mladý muži!“ Chlapeček popadl jeden bonbon, ale prodavač ho pobídl: „Jen si vezmi všechny, co pobereš do ruky,“ Chlapeček na něj upřel své velké oči. „No… tak mi je podejte vy.“ „Proč?“ „Protože máte větší ruku.“ Kdyţ se modlíme, neměřme prosby malostí své víry. Prostě si jenom pamatujme, ţe Boţí ruka je větší.
Co to je, když se řekne… Úsměv Mony Lisy Když si vás fotograf posadí na křeslo, upraví do patřičné pozice a rozsvítí reflektor, požádá vás, abyste se trochu usmáli. Ztuhlá nebo mírně vyjevená tvář se oživí pomíjivým úsměvem a než se nadějete, je po proceduře. A teď si představte, že byste žili v dobách, kdy ještě nebyla vynalezena fotografie, a že byste se dali portrétovat. Kdybyste ovšem na to měli. Stáli byste hodiny a hodiny modelem malíři a možná že byste trochu zestárli, než by byla podobizna hotova. Při takových dlouhých sezeních by nikdo na tváři úsměv neuchoval, a proto je také úsměv Mony Lisy tak ojedinělý. Víme ze soudobých pamětí, jak ho Leonardo da Vinci u svého modelu dosáhl, či lépe řečeno, jak ho udržel. Když po tři roky portrétoval třetí manželku zámožného florentského měšťana Francesca del
Giocondo, zval zpěváky a hudebníky, kteří svým uměním udržovali její výraz živý a přirozený. Jistě k tomu patřila i duchaplná konverzace, protože Mona Lisa del Giocondo byla vzdělaná žena, která prý uměla latinsky i řecky. Přišla do Florencie z jihu; byla dcerou zchudlého neapolského velmože Antona Gerardiho. Byla zbožná a dobře vychovala nevlastní dcerku. To je asi tak všechno, co o ní víme, ale kdybychom věděli sebevíc, nezbaví to její podobiznu podivné, tajemné přitažlivosti. Ta tkví v modrozelených a hnědočerných barvách, v trojúhelníkové kompozici postavy, v klidném založení rukou, v hladce splývaných vlasech, v bledé tváři s trochu ironickým a trochu hrozivým pohledem očím, nad nimiž chybí obočí. Především však tkví v jejím úsměvu. Je to vůbec nejslavnější úsměv na světě, který má jen dva soupeře – úsměv egyptské sfingy a úsměv ve tváři neznámé utonulé ze Seiny, odlitý do sádry. To mrtvé děvčátko se ve chvíli smrti usmívalo a prožívalo ji jako štěstí. Ale čemu se usmívá Mona Lisa? O tom je mnoho písniček, veršů i románů, ale nakonec se všichni shodli na tom, že to je výraz tajemného a nerozluštitelného ženství. Obraz byl dokončen roku 1505 a od té doby prožil víc než pestrý život. Od Leonarda ho koupil francouzský král František I. a tak se dostal do pařížského Louvru; jeho krádež kdysi pobouřila celý svět; vrátil se na své místo a opustil je jenom proto, aby putoval na výstavu do zámoří pojištěn na astronomickou částku. Rozběhl se však po světě v miliónech reprodukcí, moderní malíři jej parodovali v nesčetných variantách, filmaři o něm natočili filmy. A všechno pro ten úsměv.
Nemluví se však jen o úsměvu Mony Lisy, často můžete slyšet i význam „leonardovský úsměv“. To proto, že tajemné pousmání leží na rtech mnoha tváří, malovaných Leonardem da Vinci. Tajemně se usmívá jeho Madona v jeskyni i svatá Anna, jeho Léda objímací labuť i Bakchos i Kristus. Všichni nám naznačují něco nepoznaného, půvabně neurčitého a tajemného, co velký myslitel a vědec, sochař a malíř, vynálezce a fyzik Leonardo tušil v člověku i v přírodě. Celý život se snažil přijít na kloub tajemstvím a uprostřed otřesných historických tragédií zkoumal let ptáků, možnosti nových mechanismů a zákony anatomie i perspektivy. Jeho knihy o malířství jsou přesnými technickými návody.Jeho stroje jsou předchůdci těch, které vznikly v našem století. Učil, že láska se rodí z poznání, a vyrval přírodě nejedno tajemství. Úsměv Mony Lisy, jeho světic i bohyň však zůstává provždy symbolem všeho nepoznatelného a nerozluštitelného.
Modlitba „Milý Ježíšku, děkuji ti za bratříčka, ale já jsem tě prosil o psa. Tvůj Fabrizio.“ Ondra měl jen jedno velké přání: kolo. Ţluté kolo se spoustou doplňků, které viděl ve výkladě jednoho obchodu. Nedokázal na něj nemyslet. Viděl ho ve snech, v hrnku s kakaem, v postavě Karla Velikého na deskách dějepisu. Ale Ondrova maminka musela dát peníze ještě za mnoho věcí a výdaje kaţdým dnem narůstaly. Nemohla Ondrovi
koupit kolo, které si tolik přál. Ondra o maminčiných potíţích věděl, a proto se rozhodl, ţe o kolo poprosí samotného Boha. Ať mu ho dá k Vánocům. Kaţdý večer proto Ondra ve své modlitbě připomínal: „Nezapomeň mi dát k Vánocům ţluté kolo. Amen.“ Maminka kaţdý večer slyšela, jak se Ondra modlí a prosí o ţluté kolo, a pokaţdé smutně potřásla hlavou. Věděla, ţe Vánoce budou pro Ondru bolestné. Kolo se neobjeví a to ho strašlivě zklame. Nadešel Štědrý den a Ondra samozřejmě ţádné kolo nedostal. Večer si jako obvykle klekl k modlitbě vedle postýlky. „Ondro,“ zašeptala maminka, „tebe asi mrzí, ţes nedostal k Vánocům kolo. Doufám, ţe se nezlobíš na Boha, ţe tvé modlitby nevyslyšel.“ Ondra se podíval na maminku: „Ale ne, mami. Já se na něj nezlobím. Bůh moje modlitby slyšel a řekl mi: ,Ne´“.
Knihovnička čtenáře TWLIGHT SÁGA Twilight sága je soubor čtyř románových knih pod názvem Stmívání, Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk, které na psala spisovatelka Stephenie Mayerová. Tyto knihy vypráví o dívce jménem Bella, která se rozhodla přestěhovat za svým otcem do deštivého města jménem Forks. Tam se jí však změní celý její dosavadní život. Pozná zde záhadného Edwarda Cullena a celou jeho rodinu. Bella je z nich unešená, ale
Cullenovi jsou odtažití. A proto se dá do pátraní a zjistí, že skrývají velké tajemství. Odhalí, že jsou nejnebezpečnější predátoři na světě, že jsou to upíři. Zlá mystická stvoření, která lační po lidské krvi, ale je to opravdu tak? Sama Bella nakonec pozná, že tato rodina je odlišná od těch ostatních. Říkají si vegerariáni a to proto, že se živí pouze krví zvířat. A tak není divu, že se nakonec Bella a Edward dají dohromady. Ale budou spolu šťastní? Jak dlouho jim vydrží jejich láska? Nepřekazí ji někdo? Přečtěte si tento první díl, který se jmenuje Stmívání a zjistěte to. Druhý díl nese název Nový měsíc a začíná oslavou Belliných narozenin. Bohužel tato oslava nedopadne tak, jak by si všichni přáli. A záhy na to Cullenovi zmizí z Belliného života. Jak se s tím popere? Dokáže žít bez Edwarda, kterého naprosto miluje? Co se bude dít dál? Koho nového vpustí Bella do svého života? Bude to opravdu jen člověk, nebo zase nějaká mystická příšera? Pomůže jí vzpamatovat se ? Bude to Bella chtít ? Přijme pomoc přátel? A proč tedy nakonec uteče? Pojede zachránit člověka kterého miluje? Stihne to? Zkuste to zjistit a vezměte proto do ruky další díl a čtěte. Třetí díl ságy se jmenuje Zatmění a je prosycen strachem z velkého nebezpečí! Kdo chce znovu Belle ublížit? A proč zrovna jí? Proč se největší úhlavní nepřátelé spojí aby zachránili jeden lidský život? Dokáží nakonec zvítězit? Bude láska dvou lidí šťastná nebo ne? Znovu vám radím, čtěte a uvidíte. Čtvrtý díl nese název Rozbřesk a je o nekončící lásce, mezi dvěma bytostmi. Ale mají právo být spolu? Nezničí někdo jejich lásku? Nebo ji snad někdo posílí? A proč tedy svolávají na pomoc své přátele? Kdo tentokrát stojí proti Belle a její lásce ke své rodině? Tak počtvrté vám radím a tentokrát naposledy. Vezměte tuto knihu do svých rukou a ponořte se do světa fantazie a lásky. Je to velice pěkné a hlavně napínavé čtení pro dospívající mládež, ale taky pro dospělé, kteří mají rádi svět fantazie. Kniha byla vydána ve čtyřech svazcích. Vydalo ji nakladatelství Egmont v roce 2009. Eva Šantavá
Znáte vánoční zvyky?
Orientujete se v záplavě vánočních zvyků, tradic, obyčejů a pověr, nebo je pro vás tato oblast velkou neznámou? Překročily vaše znalosti obligátní rozkrajování jablka, nebo vás vánoční poetika míjí? Zkuste si náš vánoční test. 1. Pro začátek jednu lehkou: Proč házejí na Štědrý den dívky pantoflem? a) Aby věděly, jestli příští rok otěhotní. b) Aby se dozvěděly, kde je jejich milý. c) Aby se dozvěděly, jestli se příští rok vdají. 2. Kam se při štědrovečerní večeři dávají rybí šupiny, které mají zajistit dostatek peněz příští rok? a) Pod talíř. b) Pod ubrus. c) Pod stůl. 3. Kdo při štědrovečerní večeři odejde od stolu, podle pověry a) Bude mít příští rok smůlu. b) Bude mít příští rok štěstí. c) Do roka zemře. 4. Pouštění lodiček vám prozradí? a) Kdo se bude příští rok zdržovat doma a kdo půjde do světa. b) Kdo se vdá a kdo zůstane svobodný. c) Kdo bude mít štěstí.
5. Tyto lodičky se vyrábějí z a) Papíru. b) Vaječných skořápek. c) Ořechových skořápek. 6. Když se na Štědrý večer rozsvítí, měl by si, podle pověry, každý prohlédnout svůj stín. Proč? a) Koho stín nemá hlavu, ten do roka zemře. b) Koho stín je nejdelší, ten bude mít štěstí. c) Koho stín je nejpokřivenější, ten bude mít příští rok smůlu. 7. Může se, podle pověry, věšet na Štědrý den prádlo? a) Ano, přináší to štěstí do rodiny. b) Ne, jinak z rodiny odejdou peníze. c) Ne, jinak se někdo z rodiny do roka oběsí. 8. Jak je to s psaním milostných dopisů o Štědrém dnu? a) Přináší to smůlu. b) Přináší to štěstí. c) Symbolizuje to nadcházející svatbu. 9. Dívky by měly o Štědrém dnu střást bezem, pokud se chtějí dozvědět, kde je jejich milý. Čím by ale, podle pověry, měli střást chlapci? d) Hruškou. e) Plotem. f) Hlohem. Odpovědi: 1.c, 2.a, 3.c, 4.a, 5.c, 6.a, 7.c, 8.b, 9.a
Vánoční vtipy Jeden pán vybírá dárek k Vánocům: "Máte něco levného, uţitečného a hezkého?" "Třeba tady kapesníčky - pro koho to máte?" - "Pro manţelku." - "To bude překvapená." - "To určitě, ona myslí, ţe dostane pod stromeček koţich!" Pečeme na Vánoce - Rychlé rumové pralinky. Vezmeme dutou čokoládovou figurku, odhryzneme jí hlavu a dolijeme až po okraj rumem. Neskladujeme a hned konzumujeme! Říká Pepa: "Budeme mít pěkné Vánoce - dám ţeně tisícovku, ta ji dá babičce, ta zase dědečkovi a ten ji dá mně. Já ji potom vrátím sousedovi, od kterého jsem si ji vypůjčil, a jsme všichni spokojeni!" "Koupil jsem snoubence pod stromeček briliantový prsten" "Tos jí nemohl koupit něco levnějšího, třeba televizor?" "A ty už jsi viděl falešný televizor?" "Tak co jsi vybral ţeně na Vánoce?" - "Vkladní kníţku!" "Představte si, poprvé se nás sešel na štědrovečerní večeři sudý počet lidí!" - "Jak to, vždyť jste byli tři!" - "Jo, ale potom přijelo 17 hasičů!" "Milý Jeţíšku děkuji ti za dárek" Povídá Jenda "To je maličkost" odpovídá Jeţíšek, "Nemáš zač" Taky si myslím, ale maminka mi přikázala poděkovat" Ptá se matka svého syna: -Kdo tě naučil říkat slovo "Zatraceně" Ježíšek -Nelži -Přísahám. Když nesl dárky do pokoje, praštil se o stůl a řekl právě tohle.
Na Vánoce: Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí: "Maminko! Hoří stromeček!" "Neříká se hoří, ale svítí." Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí: "Mamííí! Uţ svítí i záclona!" Jde Pepíček ze školy, přijde domů a maminka mu říká: "Pepíčku zapal stromeček!" Po chvilce přijde Pepíček a ptá se: "A svíčky taky?"
kakaová sladkost produkt včel na Vánoce se zdobí … vzorec S = a*a je pro… na adventním věnci jsou … TEA česky náš časopis H2O věda o rostlinách zvyk jinak platidlo sousední stát prostřední den v týdnu čert, Mikuláš a … měsíc v roce trnky jinak závěrečná zkouška na SŠ barevný úkaz po dešti komunikační prostředek
7 15 2 19 13 1 18 6 14 3 9 12 4 17 10 8 11 16 5
Tajenka : 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Tato soutěžní křížovka je určená dětem. Na dva nejrychlejší luštitele, kteří přinesou správně vyluštěnou celou křížovku do knihovny čeká pěkná odměna.
19
Milí občané, celá redakce časopisu, ještě v tomto složení, Vám chce poděkovat za podporu a popřát Vám krásné a spokojené Vánoce a do nového roku hodně úspěchů, zdraví a rodinné pohody. Od prosince dochází ke změně v obsazení funkce knihovnice, protože sama odcházím na „zasloužený odpočinek“. Místo mě nastupuje nový pracovník – paní Marie Janíčková z Kozojídek. Proto Vám chci poděkovat za přízeň a popřát Vám, ať se Vám v knihovně stále líbí, ať má knihovna stále dostatek svých čtenářů a pěkných knížek na čtení. Marie Langweilová Vážení a milí občané ! Také já Vás zdravím, jako nová pracovnice. Chtěla bych Vás hned na začátku ujistit, že se budu snažit, aby jste se v naší knihovně cítili stejně příjemně a vždy Vás vítal úsměv paní knihovnice jako doposud. Ale jak bývá zvykem, s novým člověkem přichází i nové věci. Proto Vás chci upozornit na pár změn, které nastanou od 1.1.2010. První bude změna otevírací doby. Otevřeno bude v pondělí od 8.00 do 12.00 hod a v úterý, čtvrtek a pátek od 13.30 – 17.30 hodin. Všichni víme, že dnešní doba je dobou techniky a hlavně počítačů. Chtěla bych pozvat všechny, kteří doposud neměli možnost se s tímto přístrojem seznámit a rádi by se naučili základní úkony k jeho ovládání. Protože si myslím, že se jedná hlavně o důchodce, popřípadě maminky na mateřské dovolené, využijte pondělního dopoledne, kdy budeme mít víc času, než odpoledne, kdy chodí pravidelní čtenáři. A možná, že mnozí z Vás, kteří doposud knihovnu nenavštěvují, zjistí, že v naší knihovně je mnoho pěkných a zajímavých knih a stanou se nejen návštěvníky internetu, ale i pravidelnými čtenáři. Těším se na vaši návštěvu. Marie Janíčková
