Na vodě se ukazuje tvář tváři, v srdci pak člověk člověku.
(Z Přísloví krále Šalomouna)
SENOŽATSKÉ NOVINY Ročník XII., číslo 5
Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Studený máj – ve stodole ráj. Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine. (12. - 15. 5.) Málo trávy na louce, málo peněz v tobolce. Růžové květy jabloní – ta barva, ta mě okouzlila – jsou krásné, ale nevoní, růžové květy jabloní, a ještě krásnější je bílá. Zelená louka u lesa, kvečeru zhasnou pampelišky a rozsvítí se nebesa, zelená louka u lesa a hvězdy na ni svítí z výšky. (J. Seifert)
V tomto čísle si přečtete: Senožaty v květnu 1945
Den otevřených dveří v „Zahradnictví U Havlů“
Chotěbořské putování Ulice a ordinace
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
květen 2010
Zprávy ze 43. zasedání zastupitelstva obce Ve středu 28. dubna 2010 se konalo 43. zasedání Zastupitelstva obce Senožaty. Bylo jednáno o znaleckých posudcích vypracovaných panem Václavem Novákem z Humpolce, potřebných pro výchozí stav na stanovení ceny k prodeji bytů, rodinných domků a přilehlých pozemků v číslech popisných 22, 45, 185, 186, 187, 188, 189 a 190. Zastupitelé navrhli 65% cenu ze znaleckých posudků. Po dlouhé diskuzi bylo rozhodnuto, že konečná cena bude stanovena na dalším jednání. Paní E. Vondráčková a pan R. Jankuj, kterým byl prodán v září 2007 pozemek parcelní číslo 1100/18 o výměře 876 m2 za účelem výstavby rodinného domu, nabízí předmětný pozemek obci Senožaty ke koupi. Na základě podmínek v kupní smlouvě – článku II., odst. 4, ve kterém je uvedeno, že předkupní právo má obec Senožaty, a to za stejnou cenu, tj. 100 Kč/m2, celkem tedy 87.600 Kč, zastupitelé souhlasí s koupí zmiňovaného pozemku. Počátkem dubna byly započaty práce na položení dešťové a splaškové kanalizace, spojené s výstavbou chodníků v úseku od „Pohostinství U Malečků“ po Senagro a. s. Senožaty. Všechny práce realizuje firma pana P. Čeňka z Chválova. Byla podepsána smlouva o dílo na položení děšťové kanalizace v částce 284.784 Kč a na výstavbu chodníků ve výši 708.574 Kč. Odpadní kanalizaci hradí Senagro a. s. Senožaty. Příspěvek 250.000 Kč určený na výstavbu chodníků věnoval podnik Senagro, za což patří vedení firmy ještě jednou veliké poděkování. Veškeré práce a předání hotového díla by mělo být k 1. červenci 2010. Starosta obce informoval o závěrech členské schůze družstva PEVAK Pelhřimov, která se konala 21. 4. 2010. V loňském roce byla realizována celková
rekonstrukce vodojemu v Nečicích. Veškeré stavební práce a montáž nerezového potrubí stálo 1 865.000 Kč. Došlo k navýšení ceny vody, kterou obec Senožaty kupuje ve vodojemu v Nečicích. Navýšení je od 1. 5. 2010 o 1 Kč za odebraný 1 m3 vody, který tedy bude stát 18,50 Kč. Cena vody pro občany Senožat a Tuklek se nemění. Zastupitelé vzali na vědomí poskytnutí dotace z Programu obnovy venkova Vysočiny na akci „Úprava veřejného prostranství v centru Senožat“ ve výši 111.000 Kč. V rámci této dotace budou vybudovány nové úseky chodníků, dětské pískoviště a lanová pyramida ve středu obce. Byl projednán a schválen návrh závěrečného účtu obce Senožaty za rok 2009 a zastupitelé vzali na vědomí zprávu o provedeném auditu pracovníků odboru kontroly kraje Vysočina dne 15. dubna 2010. Závěr kontroly je velmi příznivý: Při přezkoumání hospodaření územního celku obce Senožaty za rok 2009 nebyly zjištěny chyby a nedostatky. Byla projednána a schválena smlouva s firmou e.on o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu, vedena pod názvem „Senožaty, Příhodová – kabel NN“. Jedná se o uložení kabelu nízkého napětí v obecní komunikaci od nemovitosti č. p. 201 (Buňatovi) k novostavbě manželů Špalkových. Na vědomí byly vzaty žádosti pana Ondřeje Boháčka a Ing. J. Bělohlávka na změnu územního plánu. Regionální odbor Státního zemědělského intervenčního fondu ČR se sídlem v Brně vyzval naši obec k podpisu dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova na pořízení techniky pro údržbu lesů. Celková výše přiznané dotace činí 554.850 Kč. Příští zasedání zastupitelstva obce se uskuteční ve středu 26. května 2010 od 19:00 hodin v zasedací místnosti Obecního úřadu v Senožatech. Zdeněk Vaněk
Ilustrační foto: Makio Kusahara, SXC
květen 2010
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
Otazky azky zky a odpovědi Otázka: V pondělí 19. dubna 2010 jsem projížděl několika směry ze Senožat a potkával jsem přibližně pětičlenné skupinky, pravděpodobně žáků místní školy, s barevnými igelitovými pytli, pohybující se po krajnicích a škarpách přilehlých komunikací. Co to bylo za akci? Odpověď: Obec a Základní škola Senožaty se zapojily do akce, kterou pořádal kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě s názvem ,,Čistá Vysočina“. Smyslem akce bylo vyčistit od odpadků škarpy, parkoviště a veřejná prostranství nalézající se u krajských komunikací. Organizátoři přihlášeným organizacím a školám poskytli bezplatně bezpečnostní reflexní vesty a igelitové pytle. Ve škole vzniklo šest skupin žáků, každá pod vedením jednoho pedagogického pracovníka, které vyčistily úseky ve směru: Senožaty – Humpolec, Senožaty – Tukleky, Senožaty – Nečice, Senožaty – Číhovice, Senožaty – Syrov a Senožaty – Hořice. Další skupinky žáků vysbíraly odpadky okolo místního rybníku „Kočičák“ a v areálu školy. Všem účastníkům patří velké poděkování za vykonání chvályhodné a smysluplné práce. Zdeněk Vaněk
Ze školy Během března byl odehrán 13. ročník Velikonočního šachového turnaje. Skončil těsně před velikonočními prázdninami a vítězem se stal poněkud překvapivě, ale zaslouženě Miroslav Křikava ze 6. ročníku před obhájcem loňského prvenství Tomášem Vackem (8.) a Václavem Dvořákem (4.). Poslední den před prázdninami uspořádala ZŠ Košetice turnaj ve stolním tenisu, jehož se zúčastnily čtyři školy. Z našich si zde nejlépe vedla Anna Příhodová (7. r.), která vyhrála kategorii mladších žákyň. Mezi staršími žákyněmi startovala Hana Paulíková (7.),
květen 2010
Na otázky týkající se veřejného a soukromého života odpovídá tentokráte člen Zastupitelstva obce Senožaty pan Jiří Okrouhlický. Co bych zlepšil v Senožatech Především okolí kostela. Prostranství je teď značně otevřené. Těším se na plánovanou výsadbu, která by dala středu obce nový ráz a věřím, že ji zkrášlí. Oblíbené zákoutí Senožatska Líbí se mi Českomoravská vrchovina. Jsem s ní sžitý od dětství. Vyrůstal jsem zde, chodil do školy. Posléze založil rodinu. Většina dětí je ženatých, dcera vdaná. Rádi se sjíždí k nám do Tuklek. Mohou skotačit na louce nebo je hezká procházka k Tukleckému mlýnu, kde je také pěkně, jak v zimě, tak i v létě. Jak jsem spokojen s kulturním a sportovním životem v Senožatech Kulturní akce jsou v Senožatech pořádány. Žel, chodí na ně málo lidí. Například, když zde hráli ochotníci z Jiřic, bylo lidí málo. Daří se však dělat dětské akce „Drakiáda“ nebo která, přestože patřila věkem také mezi mladší, obsadila hezké 2. místo. Třetí místa vybojovali František Karásek (7.) a Jakub Vokřál (9.), pro něhož ovšem toto umístění bylo asi zklamáním. O týden později (8. dubna) tatáž škola uspořádala turnaj ve hře piškvorky. Zde se z našich účastníků dokázal prosadit na stupně vítězů jen Tomáš Vacek, když získal ve starších žácích 2. místo. Matematická olympiáda je těžkou soutěží. K úspěchu je nutné mít nejen talent na matematiku, ale také chuť do toho jít a obětovat kus volného času. Školní kolo totiž žáci řeší doma a na šest úloh mají asi tři měsíce. Ovšemže tyto příklady bývají jaksepatří těžké a řešitelé
Na slovíčko „Mikuláš s čerty“. Lidem se to líbí a určitě je dobré pracovat na započatém díle. V Tuklekách jsou to „čarodějnice“, které jsou hodně navštěvovány a pak „kácení máje“. Využití volného času Když mi zbyde nějaký volný čas, rád pracuji na zahrádce, chovám králíky, luštím křížovky a rád si i něco hezkého přečtu. Nejlépe strávená dovolená Nejlépe strávená dovolená byla s manželkou před dvěma lety. Byli jsme na tři dny v Orlických horách v Deštné. Bylo tam hezké počasí a hory jsou tam kouzelné. Oblíbená kniha Bible – v ní člověk najde spoustu poučení, rad a povzbuzení do života. Jinak se mi moc líbí kniha „Želivka“, kde je popisována krásná příroda a život lidí zdejších i dávno zemřelých. Je tam i velký kus historie. Kniha je velice hezky upravena i po grafické stránce. Kdo jste ji ještě nečetli, všem vřele doporučuji. velmi často domácí kolo vzdávají. K postupu do „okresu“ je nutné vyřešit alespoň čtyři úlohy. Letos se na naší škole po delší době našel někdo, kdo to dokázal. Do okresního kola postoupila Kristýna Chmelová ze 6. ročníku a 7. dubna se společně s dalšími 29 soutěžícími pokusila o další úspěch. Zvláštností této soutěže je, že v ní mohou uspět všichni, splní-li potřebný bodový limit, ale také může zůstat bez vítěze. I to už se stalo. Bodový limit pro úspěšného řešitele byl alespoň devět bodů z osmnácti možných. Překročit jej se letos podařilo jen třem šesťákům a nás může jen těšit, že mezi nimi byla i Kristýna, která získala 11 bodů a podělila se o parádní druhé místo. Kristýně pochopitelně patří velká gratulace a poděkování za vynikající reprezentaci školy. Další den se konala kulturní akce – s hudebním výukovým programem A pořád se něco hraje vystoupil Dan Kubica. Pokračování na str. 6
Ze školní akademie
Foto: Josef Zeman
strana 2
SENOŽATSKÉ NOVINY
Den otevřených dveří v „Zahradnictví U Havlů“ Finanční částka, kterou cizí návštěvníci na dobrovolném vstupném věnovali, se promění v hodnoty, které navždy zůstanou v Senožatech. Hospodařit, a věřím že dobře, s nimi bude nově vzniklé Sdružení 67 v Senožatech, registrované na ministerstvu vnitra, zastoupené početnou skupinou schopných a dovedných lidí pod vedením paní Ing. Věry Burdové. Získané prostředky z této akce a akcí ostatních budou uloženy na konto Sdružení 67.
Když jsem ráno vstoupil do zahrady, říkal jsem si, že účast návštěvníků vzhledem k počasí bude asi nízká a bude škoda, že aranžérské úsilí zahradníků a některých floristických nadšenců z řad laiků bude mít nedostatek obdivovatelů. Zde se mi potvrdilo staré známé přísloví, že opak je pravdou. Ještě jsme nestačili obsadit předem určené úseky naší celodenní působnosti a návštěvníci už přicházeli i přes nepříznivé studené ráno a myslím, že mohu říci přes celý studený, ale bezdeštný den. Určitě jsem na základě výše uvedeného nepočítal, že by naše zahradnictví navštívilo více účastníků, a to 1 532 podepsaných, než v roce loňském, kdy bylo pěkné slunečné počasí – s počtem podepsaných osob 1 401. Bylo zajímavé sledovat rozzářené lidské oči nad prací, kde existuje pořádek, systém a řád. Říkal jsem si, že český národ není na tom tak špatně, když se lidé o víkendu za špatného počasí přijdou podívat na práci druhých. Potěšilo mne, když
Ze Dne otevřených dveří u Havlů 11. 4. 2010
květen 2010
se přihlásily čtyři rodiny a říkaly: „My k Vám jezdíme několik let a jsme z Tišnova a moc se nám zde líbí.“ Rovněž další dvě rodiny, které říkaly: „S Vaším zbožím jsme spokojeni a jezdíme k Vám z Domažlic. Naše okna každý obdivuje. Až se u Vás bude zase něco dít, dejte vědět, rády si do Senožat uděláme výlet.“
PODĚKOVÁNÍ : V prvé řadě bych rád poděkoval celé své rodině, zvláště našim mladým zahradníkům a našim nástupcům. Chtěl bych poděkovat členům nově založeného Sdružení 67 a popřát jim mnoho zdaru při organizování podobných akcí v obci Senožaty. Vážím si toho, že členové tohoto sdružení nesledují žádný osobní prospěch. Jde jim čistě jenom o dobrou reprezentaci obce Senožaty a samotného sdružení. Poděkování patří naší rodačce a občance Ing. zahradní architektury Petře Malečkové za poradenskou službu v zahradní architektuře a Ing. všeobecného zahradnictví a redaktorce Mirce Paclové. Děkuji Ing. Blažkovi a generálnímu řediteli Národního technického muzea v Praze Horymíru Kubíčkovi za významnou pomoc v oblasti organizace a propagace. Děkuji všem, kteří jakoukoli prací a výstavními exponáty přispěli ke zdárnému průběhu Dne otevřených dveří v našem zahradnictví. Velkou poklonu a dík za otevřené srdce vyjadřuji všem návštěvníkům. Zaplať Bůh. Jaroslav Havel starší, zahradník
Foto: Irena Strnadová
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
Senožaty v květnu 1945 (65 let po skončení 2. sv. války) Květnová revoluce Krátce po poledni dne 5. května 1945 zaslechli jsme v rozhlasu výzvu k Pražanům, aby přispěchali na pomoc Českému rozhlasu. Výzva se stále stupňovala, až vyzněla v zoufalé volání o pomoc. Tu každému posluchači stydla krev v těle a pěst se křečovitě svírala. Kolem čtvrté hodiny odpolední doručil zvláštní posel Bohumilu Hadravovi vyhlášky s Provoláním k českému národu a výzvu k utvoření národního výboru. Občané se narychlo sešli do hostince, kde byl ihned zvolen první místní národní výbor. Členové byli: Jan Buňata, rolník v SE č. p. 90 (bývalý starosta), Jan Svoboda, rolník v SE č. p. 29, Josef Šiman, rolník v SE č. p. 53, Stanislav Hadrava, rolník v SE č. p. 26, František Vondráček, rolník v SE č. p. 32, Hynek Holub, řídící učitel v SE č. p. 166, Josef Kott, řed. měšť. školy v SE č. p. 91, Bohumil Hadrava, učitel v SE č. p. 68, Bohumír Siegel, správa letiště v SE a Cyrill Foral, farář v SE č. p. 1. Národní výbor ujal se ihned práce a předsedou byl zvolen Jan Buňata, rolník v SE č. p. 90. Ještě téhož dne bylo odzbrojeno 10 německých vojínů – zběhů, uprchlíci německé národnosti byli zajištěni jako rukojmí a velitel letiště u Jiřiček byl vyzván telefonem ke kapitulaci. Velitel letiště odpověděl, že o kapitulaci nemůže sám rozhodnouti, nýbrž že musí vyčkati rozhodnutí jejich služebny. Jasněji řečeno, posádky nemínily již bojovati, ale hrdí nacisti nechtěli se vzdáti civilistům, nýbrž čekali, až se dostaví pravidelná vojenská jednotka, které by složili zbraně. Doufali, že vojska západních mocností budou u nás dřív než Rudá armáda, neb velice rychle postupovala k českým hranicím. V příštím dnu velkoadmirál Denitz podepsal kapitulaci a bylo zřejmo, že každá jednotka bojuje na svou pěst. Místní národní výbor rozestavil v obci hlídky a dbal o bezpečnost. V místech, kde byly německé posádky, byly národní výbory stíhány. V Senožatech obešlo se vše bez krveprolití. Dne 6., 7. a 8. května, tj. v neděli, v pondělí a v úterý, valily se po silnici proudy německých vojínů, kteří prchali z Moravy přes náš kraj k západu, aby se rychle dostali do zajetí k západním mocnostem, kde snad hledali záchranu. Také naší obcí projelo něco vojska a vše směřovalo přes Pacov na Tábor. Vojenské útvary se nesměly zastavovati, neb vojáci používali ihned zbraní. Místní národní výbor byl důvěrně upozorněn, aby odzbrojené vojáky propustil, neb německá posádka v Želivě o nich ví a mohla by prý v Senožatech drasticky zakročiti.
V úterý dne 8. května v poledních hodinách bylo slyšet od letiště silné detonace a hned nato vystoupil nad letiště černý dým. Posádka na letišti pálila a ničila letadla, zásoby a skladiště a ještě téhož dne před večerem opustila v autech, velitelé v letadlech, hořící letiště. Tímto dnem zdejším občanům se ulevilo, neb bylo zřejmo, že je to již bezhlavý útěk a že Rudá armáda bude brzy u nás.
Ve středu brzy po poledni objevily se na státní silnici v Křelovicích první ruské tanky a překazily útěk německého vojska. Všichni občané chtěli viděti Rudou armádu, proto chvátali ke státní silnici do Křelovic, aby viděli naše osvoboditele. Proudy Rudé armády valily se ku Praze a všichni občané je s jásotem vítali. To byla nejkrásnější chvíle po smutné době okupace. Němečtí vojáci prchali nadále přes náš kraj k Táboru, avšak nešli již po silnici, nýbrž potulovali se lesem. V Senožatech se objevili první ruští vojáci ve čtvrtek dne 10. května odpoledne. Přijeli v osobním autu. Ještě téhož dne projel obcí první tankový oddíl. Potom projížděly oddíly Rudé armády naší obcí denně. Zdejší obcí projížděla hlavně jízda a trény (zásobovací oddíl u vojska). V městečku se zdrželi pouze při krmení koní a jeli zase dál Po lesích potulovaly se tlupy ozbrojených německých vojáků. Tyto tlupy navštěvovaly samoty a lidé jim museli dávati jídlo a civilní obleky. V obci pro pořádek byly zřízeny národní nebo revoluční gardy. Tyto gardy měly též za úkol vyčišťovati lesy od ozbrojených band. Při první výpravě přivedli naši vojáci z lesa 21 německých vojáků. Dne 12. května odebral se do lesa do „Bumbového žlabu“ dvacetiletý hoch Květoslav Hoda, syn
četnického strážmistra v Humpolci, jehož doprovázel kamarád Josef Vaněk z Obcí. Květoslav Hoda měl s sebou automatickou pistoli.V lese bylo několik zběhů. Hoch skočil s pistolí za strom a vyzval kamaráda, aby rychle doběhl do městečka pro posilu. Kamarád slyšel, že padly v lese asi dvě rány. Když se dostavila naše garda do lesa, našla již hocha Květoslava Hodu mrtvého s prostřelenou hlavou a s ranou v prsou. Byl zavražděn německými bandity. To byla první oběť v našem městečku. V dalších dnech vraceli se nám z Terezína naši ubozí mučedníci v hrozně zbědovaném stavu. Vrátilo se všech pět vězněných – Jindřich Brož, Adolf Vašata, Jaroslav Kašpar, Josef Havel a Václav Hovorka, avšak s podlomeným zdravím. Téměř všichni vězňové byli nakaženi tyfem. Ani ne v měsíci po návratu zemřel v nemocnici v Humpolci Adolf Vašata a dne 22. 8. 1945 dotrpěl též v nemocnici v Humpolci Jindřich Brož. Adolf Vašata byl převezen do Hradce Králové, Jindřich Brož je pochován na zdejším hřbitově. Na zdejším hřbitově je též urna s popelem zemřelého Karla Březiny, který se stal obětí pracovního nasazení v Německu. Zemřel v Drážďanech roku 1942. Mezi senožatskými rodáky, usedlými v Praze, bylo však ještě více obětí, a to: Jan Veselý, truhlář z Prahy, a JUDr. Josef Vaška z Prahy. Byli popraveni. Alois Lukeš, obuvník z Prahy, dotrpěl v koncentračním táboře v Mauthausenu. Za Rudou armádou postupovaly rumunské jednotky. Tyto se dostaly pouze do Humpolce. Od Havlíčkova Brodu až k Humpolci byly lesy plny rumunského vojska. Vojsko i s koňmi tábořilo po lesích a lukách a na kulturách za Humpolcem bylo dosti škod. Od Humpolce k nám zůstala úroda zachována. V Humpolci byla též přehlídka rumunského vojska. Za ruským vojskem se dopravovalo mnoho materiálu na vozech. Též v našem městečku byly všechny koňské přípřeže zabaveny a jely s vojskem a s materiálem až za Štěchovice. Dobytek byl hnán za vojskem v celých stádech a lidé z vesnic museli dobytek vojsku honiti. Koncem května muselo z našeho městečka 40 mužů vésti koně až na Zbraslav. Každý muž dostal čtyři koně, na jednoho si sedl a tři měl k němu přivázané. Koní byl veliký transport. Jaro bylo pěkné, proto i 9. května byly trávy na lukách, jetele na 60 cm vysoké i žita již metala. Vojáci Rudé armády pásli koně na lukách podél cest a silnic, takže vůbec nežádali jiného krmiva. Opsáno ze senožatské kroniky (I. Strnadová)
Ilustrační foto: Majoros Attila, SXC
květen 2010
strana 4
SENOŽATSKÉ NOVINY
Turisté v kraji Vysočina zahájili Sobota 27. března patřila v kraji Vysočina mimo jiné i turistům. V Havlíčkově Brodě se jich u sportovního areálu v Plovárenské ulici sešly na oficiální zahájení sezony desítky. Slavnostní zahájení bylo plánováno na 8:30, naše dvě auta dorazila na parkoviště u nedalekého Kauflandu asi v 7:45. Vyjížděli jsme něco po 7:00. Manželé Davidovi vezli paní Davidovou A., Kelíškovou J. a Pohanovou L., v autě paní A. Kulované seděly paní Josková L., Josková Z. a já. V Havlíčkově Brodě se k nám přidali manželé Uzlovi a manželé Koktovi, kteří jeli ze Želiva. Šťastná třináctka. (Třináctého jsem se narodila, proto ji pokládám za šťastnou, osud tomu tak určitě chtěl.) Zahájení začalo o něco později, a to vystoupením dětského folklorního souboru.
chalupu (od února národní kult. památka), odbočení vlevo k rozcestí Rozkoš. Modrá TZT nás vedla k rozcestí Pelestrovská studánka. Dále na naší trase ležela vesnice Rozňák. Pak se vystřídalo několik řečníků, ale vzhleTady jsme se chytli zelené TZT, přes osadu dem k poměrně chladnému ránu jsme přivíKnyk (velice se nám tu líbila nová výstavba tali, když konečně došlo na „odemykání.“ Teča snad všude upravené okolí domů) k rybníkou zahájení bylo odhalení sochy „Poutníka.“ kům Zádušní, Hajdovec a Cihlář. Kolem kouVyrazili jsme mezi prvními, vybraná trasa paliště, městským parkem a zpět do Plovárenské, kde byl i cíl. Vedle diplomu s vyznačením ujitých km a keramické upomínkové botičky bylo možné se zde občerstvit, čehož snad všichni využili. Trasa nám zabrala i s přestávkami necelé čtyři hodiny, byla pro nás premiérová, výše uvedenými místy jsme šli poprvé. Zase kousek Vysočiny v nás. Potkali jsme samoČást naší skupiny – čekáme na „odemčení sezony“ zřejmě spoustu známých a počasí nám přálo = nezmokli jsme. – 15 km. Stručně – z Plovárenské kolem HavNaše poděkování patří všem, kteří se na líčkova náměstí k budově soudu – nedaleko přípravě zdařilé akce podíleli. od něj bylo možné zdarma navštívit Štáflovu Irena Strnadová
Chotěbořské putování
Přírodní rezervace – Na levém břehu řeky Doubravy
Sobota 17. 4. se nám – turistům – vydařila. Tentokrát se vyjelo do Chotěboře, kde bylo připraveno pro zájemce několik tras. Nás ze Senožat a Želiva bylo devět. Sraz jsme si dali v Humpolci u sauny ve čtvrt na osm. Byli jsme tam. Senožatští – paní Kulovaná A., Davidová A., Pohanová L., Marešová L. a já, ze Želiva přijeli manželé Uzlovi a manželé Koktovi. Chotěboř – nejprve jsme zaparkovali na náměstí, ale pak se přejelo do těsné blízkosti Čínské restaurace, kde byl start a cíl zároveň. Krátké přivítání, zapsali jsme se, vyfasovali plánky trasy – zase zvítězila patnáctka – a vyšláplo se. (Ještě musím zmínit, že na náměstí jsme se potkali s mladými Uzlovými, jejich cácorkami – Radunkou a Mirečkou – a přijel i Mirkův švagr Milan. Uzlovic rodina šla s námi jen část trasy, pak odbočili na 5km okruh, který byl připraven pro děti.)
nedovoloval vyšší tempo, a tak – pokud jsme nečučeli pod nohy (kameny, kořeny stromů, úzká stezka) – se naše oči kochaly a turistická srdíčka plesala. Pohádkový úsek. Jak málo někdy stačí ke štěstí. Občas jsme v protisměru narazili na skupinky jiných turistů, po opuštění údolí, kterým vede zároveň naučná stezka, jsme znovu potkali Pelhřimovské. Také jsme panu Macháčkovi děkovali za bezvadný tip. Následovalo táhlejší stoupání a pak otevřená krajina, výhledy dodaleka, Chotěboř na dohled. V cíli každý obdržel účastnický diplom. Rozloučení, cesta k autu. Želivská posádka se v restauraci ještě posilnila a v plánu měli zajet do Polničky, naše posádka „mazala“ k domovině. Premiéra ve společnosti Doubravy se vydařila, počasí krásné, problém žádný, co více si přát. Snad více takových tras. Díky Chotěbořským za přípravu této akce. Irena Strnadová
Město jsme opustili záhy a pak čekalo putování přírodou. Cestou do Rozsochatce jsme se střetli se skupinou pelhřimovských turistů – šli od vlaku, pan Macháček nám poradil, jak trochu změnit trasu, abychom se dostali i k řece Doubravě. I stalo se. V Rozsochatci byla první kontrola, poté celá parta vyrazila na vlakové nádraží. Čas dobrý, v 10:28 nás odvážel vlak přes Chotěboř do Bílku. Naše konečná – pokud jde o vlak. Po krátkém domlouvání nastala shoda – zaparkovali jsme v hospůdce, i když oběd se nekonal, neboť průběžné pojídání zásob bylo znát, většina si dala jen kávu. Mimochodem hospůdka se nám velice zamlouvala, stylová, pěkná výzdoba + upoutávka na výstavu výtvarníka, jehož tři obrazy visely nedaleko velikého krbu. Dýchánek skončil, vykročili jsme kousek zpět a podle ukazatele se vydali do údolí řeky Doubravy. V údolí a v blízkosti řeky jsme si užívali asi 5,5 km romantické procházky. Terén Husím pochodem
květen 2010
strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
Ulice a ordinace
Jak to všechno začalo? Na třetím ročníku Hejbejte se a cvičte s Hankou Kynychovou a Novou nás vylosovali z 30 dětských domovů na prohlídku ateliérů seriálu Ulice a Ordinace v Růžové zahradě. Radost byla (a stále je) obrovská, měli jsme veliké štěstí, že zrovna náš DD vyhrál tuto prohlídku. 13. 4. 2010 se náš sen stal skutečností. V půl desáté jsme vyrazili s tetou Míšou, tetou Růžou a strejdou Zdendou směrem k Praze. V ateliéru ULICE na nás čekal už pan kameraman, moderátor, fotograf, tři hodné paní a dokonce i Hanička Kynychová.
Prohlídka začala náměstím Ulice, pan průvodce nám vysvětlil jednotlivé profese, které se na výrobě televizního seriálu podílí (já např. neměla páru o tom, že existuje skriptka). Pan průvodce nám ukázal salón krásy, pekařství Stárek, Truhlářství Liška. Upozornil nás také na listy na stromech, které byly nalepené (kvůli natáčení v předstihu). Pak jsme se přesunuli do vnějších prostorů, kde jsme všichni dostali kartičky s fotkami herců z Ulice a Ordinace. Ateliéry Ulice se nám moc líbily. Měli jsme i tu čest dívat se přímo na živé natáčení – byl to super zážitek vidět herce v akci.
Po prohlídce ateliérů jsme si chvilku sedli a hned se k nám přihrnuli moderátor a kameraman s tím, jestli s námi mohou udělat rozhovor… no řeknu vám, že to není vůbec nic lehkého. A pak už jsme se přesuli do ateliérů ordinace, které byly v jiné budově. Jako první nám přišel známý bufet pro lékaře a pacienty. Ateliéry jsou rozděleny na 2 části – prvně jsme navštívili část, kde se zrovna netočilo – ihned jsme poznali pokoje našich kamenických doktorů. Nejzajímavější v těchto atelierech bylo, že pokoj pro pacienty je ve skutečnosti pouze jeden, a přestavuje se na jiné barvy podle pohlaví pacientů. Tento pokoj po přestavbě slouží i jako ředitelna ředitelky nemocnice. Prohlídka nám vyšla tak, že jsme si akorát během pauzy herců stihli prohlédnout i druhou část dekorací. Po prohlídce jsme se vyfotili s Honzou Šťastným (Dr. Frinta) a s Terezkou Kostkovou (Dr. Mandlová). Všechno jsme samozřejmě důkladně zdokumentovali. :-) Nemůžeme ani popsat, jak se nám výlet do Prahy líbil. Všem moc děkujeme a těšíme se na další ročník Hejbejte se a cvičte s Hankou Kynychovou. Děti z DD Senožaty, Hanka Pilátová, DD Senožaty
S Honzou Šťastným
S Hankou Kynychovou
S Terezkou Kostkovou
Při natáčení rozhovoru s námi
Pokračování ze str. 2
Ze školy V pondělí19. dubna se škola zapojila do projektu Čistá Vysočina. Žáci 7. – 9. ročníku se s učiteli či s panem starostou vydali šesti směry (Hořice, Humpolec, Tukleky, Nečice, Číhovice a Syrov), aby okolo silnic vysbírali odpadky, které zde zanechal člověk rozumný (Homo sapiens). Někteří žáci uklízeli okolí školy a rybníka. Podařilo se nasbírat hezkých
květen 2010
pár pytlů především plastového odpadu a uklizená prostranství začala vypadat tak nějak lépe. Jen je škoda, že tento stav asi dlouho nevydrží. A přístup žáků? Někteří sice před akcí brblali, proč by jako měli uklízet, ale vlastní úklid proběhl bez problémů a snad všichni pracovali až překvapivě dobře. V pátek 23. dubna se žáci představili veřejnosti se školní akademií a divadelní inscenací Čapkovy Pohádky pošťácké. Scénky a vystoupení těm menším připravili jejich učitelé, zatímco ti větší z 2. stupně dali přednost vlastnímu výběru, či dokonce vlastní tvorbě. Přes některé problémy (např. s technikou,
ale i s nemocemi aktérů) si myslím, že se vystoupení vydařilo a snad se divákům líbilo. A pokud jde o Pohádku pošťáckou – s ní se naši mladí herci představí ještě počátkem června v Dolních Kralovicích na divadelní přehlídce Dolnokralovické hraní. V úterý 27. dubna se konalo v Pelhřimově okresní kolo pěvecké soutěže Pelhřimovský zvonek, jehož se zúčastnily z naší školy Aneta Musilová ze 7. ročníku a Michaela Havlová (8. roč.). Míša Havlová zde dosáhla velmi hezkého úspěchu, když ve své kategorii obsadila výborné 2. místo. Gratulujeme! M. Šimek
strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Blahopřejeme k uzavření sňatku: ♥
17. 4. 2010 Jana Škodová, Pacov Marek Hošek, Senožaty 240
♥
24. 4. 2010 Veronika Pachtová, Arneštovice 15 Ondřej Hamřík, Senožaty 80
Blahopřejeme k narození dítěte:
Den matek Co to kreslím pastelkami? Zatím to je tajné, mami! Musím kreslit, stříhat, psát, – přes rameno nekoukat! Co to bude, až to bude? Co to bude? Srdce, víš? Dostanou ho mámy všude, a ty také – uvidíš! (J. Křešnička)
Volby do Parlamentu ČR 2010 Ve dnech 28. a 29. května 2010 se uskuteční volby do Parlamentu ČR. Místem konání voleb bude zasedací místnost na Obecním úřadě v Senožatech. Voliči budou moci své hlasy odevzdat v této době:
pátek 28. 5. 2010 od 14:00 do 22:00 hodin, sobota 29. 5. 2010 od 8:00 do 14:00 hodin.
28. 3. 2010 Karolína Špalková, Senožaty 154 rodiče: Martina a Jan Špalkovi
Volič prokáže svoji totožnost a státní občanství ČR platným občanským průkazem, případně cestovním pasem.
3. 2010 * 31. Andrea Červenková, Senožaty 249
Obec Senožaty vyhlašuje
*
rodiče: Jana a Pavel Červenkovi sourozenci: Matěj (2,5 roku)
Blahopřejeme k životnímu jubileu: 70 let Havlová Bohumila, Senožaty 115 * 16. 5. 1940 70 let Příhodová Hana, Senožaty 140 17. 5. 1940
*
70 let Křikavová Eva, Senožaty 21 * 18. 5. 1940 55 let Čáp Zdeněk, Tukleky 28 31. 5. 1955
*
Rozloučení: Božena Olišarová, Senožaty 212 * 1948 16. 4. 2010 Anežka Marešová, Nečice 11 * 1928 23. 4. 2010
květen 2010
HUMANITÁRNÍ SBÍRKU.
Vybíráme tyto věci: letní a zimní oblečení (dámské, pánské, dětské), lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, látky (minimálně 1 m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek), domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – vše nepoškozené, peří, péřové a vatované přikrývky, polštáře, deky, obuv – veškerou nepoškozenou. Věci, které vzít nemůžeme: ledničky, televize, počítače a jinou elektroniku, matrace, koberce – z ekologických důvodů, nábytek, jízdní kola a dětské kočárky, znečistěný a vlhký textil.
Sbírka se uskuteční ve dnech: středa 12. 5., čtvrtek 13. 5. a pátek 14. 5. 2010. Věci se budou vybírat u objektu ,,tesco“ v areálu bývalých kasáren, vždy v době od 15:00 hodin do 18:00 hodin. Důležité upozornění: věci budeme vybírat zabalené v igelitových pytlích či krabicích, aby se nepoškodily transportem.
Základní škola Senožaty pořádá
PRÁZDNINOVOU VÝTVARNOU DÍLNU
pro veřejnost. Můžete si vyzkoušet práci s keramickou hlínou, drátkování, pletení pedigu, dekoraci textilu, encaustické malování. Termín a náplň tvořivých setkání se domluví na organizační schůzce 11. 6. v 17:00 v budově ZŠ.
strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY
Zodpovědné rozhodování V letošním roce proběhnou volby do parlamentu, obecních zastupitelstev a v některých volebních okrscích i volby do senátu. V médiích je letošní rok 2010 nazýván rokem „super volebním“. Budou tedy volby parlamentní, senátní a komunální. Někteří voliči si ani neuvědomují, jak je důležité jít k volbám a vložit do urny správný hlasovací lístek. A právě tento jejich hlas může být rozhodující. Nezodpovědné je počínání některých politiků ve volební kampani, kteří jsou schopni voličům slíbit všechno, co si občané přejí, jen aby vyhráli volby. Pak, když se mají plnit předvolební sliby, tak tuto jejich kampaň musí zaplatit celá společnost. Takovéto počínání nás stále přibližuje blíž a blíž k dluhové pasti. Někteří politici se vůbec nezamýšlejí nad tím, kdo bude splácet stále narůstající státní dluh. Nad tím se budou muset zamyslet voliči. Rodiče běžně uvažují, aby se děti měly lépe. Jak se asi budou mít, když budou muset splácet dluh vnoučata i pravnoučata. Program nově vznikajících stran spočívá pouze v kritice, jak by všechno dělaly lépe. To je nejvhodnější cesta, jak získat voliče a jejich pomocí usednout do křesla v parlamentu. Dluhy, které nadělala vládychtivá politická reprezentace, žádný jiný stát za nás splácet nebude. Proto je správné a zodpovědné jít k volbám a volit tu správnou cestu a nenechat se zlákat předvolebními sliby, které neodpovídají realitě, ve které se nacházíme. pk
MS Senožaty nabízí k prodeji srnčí zvěřinu. Info na 723 135 050.
NABÍDKA Obec Hořice nabízí k pronájmu byt 3+1 V Hořicích č. p. 47 Od 1. května 2010 Bližší informace tel.: 565 583 212
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu:
[email protected]
květen 2010
strana 8
SENOŽATSKÉ NOVINY
PRVNÍ INFORMACE O PŘIPRAVOVANÉM ÚZEMNÍM PLÁNU
VÝZVA K PODÁNÍ PODNĚTŮ V těchto týdnech probíhají práce na přípravě nového územního plánu obce. Územní plán by měl být průmětem co nejširší shody o společné budoucnosti v obci. Proto je důležité – především na počátku jeho přípravy – dostatečně probrat všechny možnosti, šance i hrozby, které mohou před obcí v následujících zhruba dvaceti letech (to je návrhový horizont územního plánu) vyvstat. Územní plán představuje – zjednodušeně řečeno – soubor pravidel, kterými se řídí rozvoj celého správního území obce. Důležité je nejen to, aby tato pravidla odrážela jistou shodu o dalším možném vývoji obce, ale i to, že tato pravidla jsou dána předem, mění se případně podle jasných (zákonem daných) postupů a platí pro všechny stejně – jak pro občany, tak pro podnikatele, tak pro úředníky státní správy. Projednaný a schválený územní plán obce je zákon, který neznamená jen jistá (často zdánlivá) omezení – regulativy, ale dává i jistotu, že – budu-li Senožaty postupovat podle něj – mohu (například na zakoupeném pozemku) postavit skutečně to, co chci, případně vím, co může a co nesmí být postaveno na sousedních pozemcích (jsem-li například majitelem rodinného domu). Územní plán stojí na dvou základních pilířích: funkční a prostorové regulaci. Funkční regulativy stanovují zásady a možnosti pro umisťování jednotlivých základních funkcí v území; jedná se především o ochranu standardu obytných území (zejména před negativními vlivy výroby a dopravy) a vymezení dostatečných ploch pro podnikatelské aktivity tak, aby nenarušovaly charakter obce. Prostorové regulativy pak popisují podrobnější podmínky pro výstavbu jednotlivých typů
květen 2010
obecní úřad – nejpozději do 31. května 2010. Kromě podnětů, které budou vycházet od majitelů pozemků, s cílem zařadit tyto pozemky do zastavitelného území, bychom byli rádi, kdyby se k nám dostali i vaše názory na budoucí rozvoj obce (jejích jednotlivých částí), na to, jakým směrem by se budoucnost vaší obce měla ubírat, co od ní očekáváte. V červnových Senožatských novinách bude vložena první pracovní hypotéza možného dalšího rozvoje vaší obce. Tato hypotéza bude především sloužit jako podklad pro diskusi o dalším možném směřování vývoje vaší obce, jejích jednotlivých částí. Ve středu 16. června se uskuteční v 18.00 hodin veřejná schůze, kde bude tato pracovní hypotéza představena a okomentována a kdy bude také možno o této pracovní hypotéze diskutovat. Na základě výsledků diskuse v obci zformuluje zastupitelstvo obce návrh zadání územního plánu obce; tento návrh zadání projde veřejnoFoto: Ludmila Fišová právním projednáním tam dnes rozkládají louky, nebo pole); (kdy se k němu budou moci vyjádřit a konečně v nezastavitelném území všechny dotčené orgány státní správy, (což je zbývající část správního území správci sítí, občané i další subjekty, kteobce) není možno postavit nic. ré mají své zájmy ve správním území Nedílnou součástí územního plánu obce) a stane se základním podkladem bude rovněž řešení dopravy a technic- pro návrh územního plánu obce. ké infrastruktury – jednak s ohledem I v dalších fázích přípravy územního na zlepšení situace stávající zástavby plánu obce bude možno pro všechny obce a jednak ve vztahu k novým roz- obyvatele i majitele pozemků a podnivojovým lokalitám. katele se vyjádřit k územnímu plánu, Pro přípravu návrhu zadání nového ale podněty a připomínky vás všech územního plánu obce by bylo velice v této fázi přípravy nového územního přínosné, aby se na obecním úřadě plánu obce jsou jistě nejcennější. sešlo co možná nejvíce podnětů, připoTěšíme se na všechny vaše podněty mínek a návrhů, které by bylo možné a připomínky a stejně tak na vaši účast použít jako podklad pro návrh zadání na první diskusi o novém územním nového územního plánu obce. Veške- plánu vaší obce. ré podněty, připomínky a návrhy je Za zpracovatelský tým možno (nutno) doručit písemně na Ing. arch. Ivan Plicka objektů, opět s cílem uchránit typický charakter zástavby obce. Je zřejmé, že konečné formulaci – především prostorových regulativů – by měla předcházet diskuse o podobě obce a jejím dalším směřování. Zároveň územní plán stanoví – a to je důležité a hodné pozornosti – zastavěné, zastavitelné a nezastavitelné území. Co to (zjednodušeně) znamená: v zastavěném území (tedy tom území, kde jsou již dnes stávající domy) je možno i nadále stavět; v zastavitelné území, které je nově vymezeno územním plánem, je možno stavět (i když se
příloha
SENOŽATSKÉ NOVINY
Z pamětí starého pytláka Josef Seidl Šestnáct neuvěřitelných dobrodružství z pohnutého pytláckého života (V roce 1995 vydal pro své členy a příznivce jako účelový tisk Klub českých turistů v Pacově)
8. Duch u šibenice
Nebylo rychlejšího a spravedlnějšího dodavatele zvěřiny „tajného“ původu nad Matěje Tojnera. Ačkoliv pytlácká konkurence byla daleko větší, než je dnešní konkurence v každém jiném podnikání. Matěj vždy svému danému slovu dostál a slíbil-li svému tajnému zákazníkovi, že mu „kus“ dodá, také ho dodal, a to za každých okolností. „Člověk musí být akorát“, říkával o sobě. Ve městě dlela jistá rodina z Prahy na letním bytě. Tehdy se pohlíželo na letní hosty, kterých se vyskytovalo na venkově ostatně velmi málo, jako na zázrak, jako na lidi štítící se práce, okrádající Pána Boha o čas, povalující se na líné kůži po lesích a lukách, kde natropili hospodářům – dle tvrzení těchto – hodně škod, kdy tito hospodáři velmi často šálili k svépomoci a takového „kazimíra“, který utrhl jim na louce květinu nebo vlčí mák, na místě citelně ztrestali. Dnes je ovšem podstatně jiná pokročilá doba, časy se radikálně i s lidem změnily. Každá poněkud jen moudře spravovaná obec se snaží ze všech sil upozornit na sebe turistické spolky a celou zájmovou veřejnost za účelem letního pobytu v ní, neboť se zde jedná o příliv peněz, příjmy pro místní obchodníky i hospodáře! Že někdy v reklamách obcí jako prvotřídních letoviscích je používáno přímo barnumské reklamy, netřeba zvlášť zdůrazňovat. To ale mimochodem, poněvadž jsou to dnes všeobecně známé okolnosti. Jak již bylo řečeno, v Pacově se usadila na letním bytě tehdy rodina jistého vládního rady z Prahy. Sám pan rada šel na procházku lesem, uzřel tam stádo srnčí, nu a to víte, panské choutky. Rozhodl se proto pan rada, a tehdy to byl velmi mocný člověk, že musí jeden takový kus pro svoji rodinu získati, děj se co děj, a poněvadž byla zrovna doba šetření, byl tímto úkolem pověřen Matěj. Aby tomuto úkolu dostál, vypravil se proto brzy zvečera do lesa, poněvadž ze zkušenosti věděl, že bude dlouho čekat, než se mu v této době „něco usadí na mušku“. Dlouho chodil Matěj po lese a divné myšlenky se mu honily pod vydrovkou. Vzpomínal na svá různá, až dosud zažitá dobrodružství, někdy se těmto svým myšlenkám hlasitě zasmál, nebo zase zuřivě a od plic zaklel. Podle toho, jak to které dobrodružství skončilo. Konečně si ale uvědomil, za jakým účelem vlastně do lesa přišel a že
květen 2010
„milostpán“ si určitě ráno pro srnčí pošle starou Kletečkovou s její otrhanou nůší, zakotvil u cetorazského paloučku, zvaného „Na Hubáčku“. Prohlédl velmi pečlivě svoji nerozlučnou ládovačku a shledav ji v naprostém pořádku, pohladil ji věrně a láskyplně po rezavé hlavni, položil se do zálohy a klidně čekal. V lese panovalo naprosté mrtvé ticho, přerušované pouze čas od času voláním zbloudilého sýčka. což působilo na Matěje hrozně nepříjemným dojmem. A proto také začínal být netrpělivý a v duchu posílal sýčka do horoucích pekel, neboť i on věřil tomu, že sýček přivolává smrt a nebo aspoň nějaké neštěstí. Aby zahnal nudu, naplnil si několikrát za sebou důkladně nos šňupavým tabákem a znovu čekal. Dlouho, opět marně. Marně se ohlížel po temném lese a napínal svoje velmi citlivé uši. Již hodlal složit ládovačku a změnit místo na čekání, když byla jeho vybičovaná pozornost upoutána šelestem povstalým v lese. A do Matěje jako když vjede elektrická jiskra. Napřímil se, bleskurychle soustředil do sebe všechny své smysly a svíraje pevně ládovačku v obou rukách, připravil se k výstřelu a čekal. Konečně jeho nekonečná trpělivost byla korunována výsledkem. Z lesa švarnými skoky vyběhl na palouček statný jelen, nádherné zvíře, dvanácterák. Matěj sice okamžité zamířil, ale nestřelil. Díval se vytřeštěnými zraky na statné zvíře, které provádělo na loučce akrobatické skoky, přemety a kotrmelce a hlasitě přitom troubilo. Matějovi se zdálo, že jelen se směje a že se vysmívá pravě jemu a dělá si z něho dobrý den. A mozek nebojácného muže pracoval velmi rychle. Jak jen se dostal jelen a k tomu ještě takový statný paroháč sem, do naší krajiny v tato místa, kde, co jeho paměť sahá, takové zvíře nikdy vidět nebylo? Tak uvažoval. Jak to přijde, že to nádherné zvíře provádí zde, právě jemu před očima, takové bláznivé kousky a to lak rychle, obratně a vytrvale, že nelze s jistotou smrtelného zásahu naň vystřelit ani jemu starému pytlákovi a střelci na slovo vzatému, kterému se do jistoty rány nikdo, ani zámecký ředitel nevyrovná?! Snad se ten prevít zbláznil docela! Ukončil Matěj svoje filozofické úvahy. Několikrát po sobě zacílil, když měl zato, že nadešla příhodná doba, vždy ale znovu pušku sklonil. Nemohl bezpečně a s jistotou zamířit. l jelen zdál se být ve svých krkolomných skocích přímo neúnavný. Konečně začala tato hra starého pytláka unavovat. „Potvoro, praštím po tobě, ať už tě trefím kamkoliv, třeba do toho tvého širokého zadku. Sakra to ale né, to by mě jistě i se svým zraněním utekl,“ opravoval hned své rozhodnutí. Položil pušku na přečnívající kmen borovice, a pozorně, dlouho mířil. V okamžiku, kdy jelen učinil nový skok, jsa obrácen přímo k Matějovu úkrytu, střelil ho přímo do komory. Rána zahřměla a jelen, zasažen do prsou,
spadl ze vzduchu na zem. Byl to jeho poslední skok. „Vidíš, ty potvoro, že se mnou nejsou žádné špásy, mě hned tak nic neujde, panečku,“ odlehčil si Matěj spokojen sám sebou a opravdovým střeleckým uměním. A nabil znovu svoji neomylnou ládovačku, hodil si ji přes rameno a vytáhnuv z holinky bosňáckou dýku, vystoupil ze svého úkrytu, aby zastřeleného jelena vyvrhl. V duchu se přilom opíjel slávou, že jemu, pouze jemu samotnému se podařilo v našem kraji zastřelit jelena, dvanácteráka. To všichni ti zelení, až se tuto skutečnost dovědí, puknou zlostí a závistí, zde se žádnému z nich, ačkoliv se celé dni a někdy také i v noci potulují po lesích a smějí stříleti volně, něco podobného nepřihodilo. A Matěj při těchto svých úvahách si umínil i to, že se sám postará o to, aby se jeho sláva hodně rozšířila. K uskutečnění jeho úvah a povznesení jeho pytlácké popularity v tomto případě však nikdy nedošlo. Když totiž Matěj vystoupil na palouk, zůstal překvapeně stát a znova a znovu vytíral si oběma rukama oči a vlepil sám sobě z každé strany políček, aby se přesvědčil, že nespí a že se mu celé toto dobrodružství pouze nezdálo. Ale ne. Vše, co se zde odehrálo, byla pouhá skutečnost. Po starém jelenu nebylo ale na palouku ani stopy, zmizel jako by se do země propadl. Zmizel, ačkoliv Matěj byl skálopevně přesvědčen, že jej dobře mířenou ranou srazil ze skoku k zemi. A vtom také zaburácel jinak klidným lesem hrozný, přímo ďábelský smích, Matějovi se zdálo, že vše kolem něho, stromy, křoviny, přímo šílí výsměchem, smích, hahaha, chachacha, znělo to kolkolem. Tento šílený pronikavý smích pronikal Matějovi řezavě do mozku, drásal mu nervy a zarýval se přímo do morku kosti. A tu starý pytlák poprvé ve svém životě sejmul vydrovku a pokřižoval se mimo Pličkův kříž. Hned nato kdesi na kraji lesa směrem k polím cetorazského katastru padla střelná rána. Po tomto výšlehu rázem ustal také pekelný smích a chechtot, který otřásal celým lesem, a s ním se také uvolnilo hrozné duševní napětí starého pytláka. Vjel do něho rázem nový život, vrátila se mu v okamžiku jeho stará odvaha, a tak jako starý válečný kůň, uslyší-li zvuky polnice, zastříhá radostně ušima a hrabe netrpělivě kopyty, i Matěj začal větřit. Vsunul rychle dýku do holinky, sejmul ládovačku s ramene a pustil se opačně ve směru padle rány. Přecházel pravě přes úzký pruh Iesa k louce (dnes Hanykově), když spatřil velkého statného muže, ve kterém při jasném měsíčním světle poznal občana Ch. z Cetoraze, svého kamaráda a konkurenta pytláka, který právě svazoval nohy zastřelené srny kvůli pohodlnějšímu odnesení. Dokončení příběhu příště
příloha
