Virová onemocnění
Slintavka a kulhavka vysoce nakažlivé akutní horečnaté onemocnění sudokopytníků příznaky – zvýšená tělesná teplota, nechutenství, kulhání, svlečení rohového pouzdra paznehtu (spárku) na sliznici dutiny ústní, jazyku, okraji nozder či mezi spárky – afty typické slinění
původce - Picornavirus, rod Aphtovirus vnímaví domácí sudokopytníci (skot, prase, ovce) i divocí (jelenovití, kamzík, muflon, prase divoké)
Slintavka a kulhavka celosvětové onemocnění, je klasifikováno jako velmi nebezpečná nákaza(OIE-list A) podléhající povinnému hlášení virus je velmi nakažlivý přenos - mezi zvířaty, prostřednictvím jejich produktů a kontamin. předmětů inkubační doba 2 - 7 dní – nechutenství, kulhání, chřadnutí, častý úhyn prevence a léčba - očkování, dodržování veterinárních opatření při dovozu zvířat, izolace, likvidace
Klasický mor prasat vysoce infekční, probíhá akutně či chronicky původce – Pestivirus napadá domácí i divoká prasata příznaky – akutní – horečka, apatie, průjmy, tečkovité krváceniny na ryji, hrtanu, močovém měchýři, ledvinách a srdci infarkt příznaky – chronické – nepatrné, nutno laboratorní vyšetření, snížená plodnost, zvýšená mortalita selat nejvnímavější selata hlavní zdroj nákazy virus zůstává infekční dlouhou dobu v zaschlých sekretech, krvi i mražené zvěřině
Klasický mor prasat přenos – vzájemný kontakt, trus a kontaminovanými předměty celosvětové onemocnění v ČR i dle OIE klasifikována jako velmi nebezpečná nákaza (list A) podléhající povinnému hlášení tělo zvířat nepoživatelné inkubační doba akutní formy 3-6 dní léčba se neprovádí
Vzteklina - rabies akutní smrtelně probíhající onemocnění postihuje CNS zvířat a člověka původce – Rhabdovirus, rod Lyssavirus vnímaví všichni teplokrevní živočichové – nejčastěji liška, jezevec, kuny, pes, kočka, jelenovití a divoká prasata přenosná na člověka příznaky – silné bolesti v místě kousnutí, poruchy polykání, slinění, strach a změny v chování, denní aktivita, ochrnutí smrt
Vzteklina - rabies přenos - infikovanými slinami – kousnutím či jiným poraněním kůže
Vzteklina - rabies v místě infekce se virus rozmnoží šíření po nervových drahách do mozku další množení viru z mozku virus proniká do slinných žláz, slinivky břišní, do chlupových žláz další množení do vnějšího prostředí vylučován slinami rezervoár – volně žijící masožravci přežvýkavci – nejsou přenašeči
Vzteklina - rabies klasifikována v ČR i OIE jako nebezpečná nákaza (list B) podléhající povinnému hlášení tělo zvířete nepoživatelné inkubační doba – 1 - 3 měsíce, v extrémních případech 10 dní – 10 měsíců v prvních třech dnech je zvěř apatická, plachá, nepokojná, hryže si poraněné místo léčba - u zvířat se neprovádí léčba u lidí – zahájit bezodkladně – pasivní imunizace – lze propuknutí infekce zabránit po propuknutí prvních příznaků již není žádná terapie účinná!!!
Vzteklina - rabies prevence – očkování – u psů povinné ze zákona, perorální vakcinace lišek (Lysvulpen) prevence pro lidi vystavené zvýšenému riziku – lovci, veterináři, pracovníci asanačních ústavů, laboranti – očkování ČR vztekliny prostá od roku 2004 (poslední liška se vzteklinou v okrese Trutnov v roce 2002)
Aujeszkyho choroba = Pseudorabies celosvětové virové onemocnění prasat i dalších zvířat prase domácí a prase divoké je přirozeným hostitelem a rezervoárem viru u prasat: postižení nervového aparátu a respiračního traktu, vysoká mortalita selat pro ostatní hospodářská zvířata je nemoc vždy fatální a hlavním příznakem je úporné svědění choroba se u skotu, ovcí či psů podobá vzteklině není však přenosná na člověka a primáty
Aujeszkyho choroba prasata v akutní fázi infekce vylučují virus v nosním sekretu, ve slinách, mléce, moči nebo výkalech (přibližně 2 týdny) k přenosu dochází přímo - respiratorní či orální cestou, ale také prostřednictvím kontaminovaného krmiva, steliva, nástrojů apod. druhy jiné než prasata se pravděpodobně nakazí při blízkém kontaktu s infikovanými prasaty, masožravé a všežravé druhy pak také pozřením kontaminovaného syrového masa infikovaná prasata se po prodělání akutní infekce stávají latentními nosiči viru zvířata lze chránit vakcinací
Myxomatóza akutní virové onemocnění divokých i domácích králíků původce - Poxvirus přenos - přímý kontakt, trus, blechy a bodavý a krev sající hmyz příznaky – nechutenství, dušnost, hnisavá konjunktivitida (zánět spojivek), zánět víček, světloplachost s otoky hlavy pokud zvíře přežívá delší dobu – na celém povrchu těla tuhé, uzlovité útvary – myxomy králíci rychle slábnou – úhyn za 5 – 7 dní
Myxomatóza
Myxomatóza klasifikována jako nebezpečná nákaza (OIE list B) onemocnění má sezónní charakter s výraznou kulminací v podzimním období léčba se neprovádí prevence – u domácích králíků očkování tělo zvířete je nepoživatelné
Jiná virová onemocnění skotská encefalomyelitida slizniční choroba katarální horečka ovcí – blue tongue (modrý jazyk) hemoragická nemoc jelenů mor skotu papilomatóza jelenovitých herpesviróza jelenovitých hlavnička Q – horečka klíšťová encefalitida leukóza slepota kamzíků
Bakteriální onemocnění
Tuberkulóza nakažlivé chronické onemocnění původce - bakterie Mycobacterium bovis, příp. M. tuberculosis ve volné přírodě málokdy problém v oborních chovech spárkaté, farmové chovy apod. do těla proniká - vdechnutím či s potravou, přímý styk v místě infekce – nejčastěji plíce a střeva – tuberkulózní zánětlivá reakce tvorba zánětlivých uzlíků - tuberkuly příznaky – kašel, hubnutí, celkové selhání organismu, žlutobílá suchá či drobivá, sezýrovatělá ložiska infikace dalších orgánových systémů u žijící zvěře obtížná diagnóza
Tuberkulóza inkubace 21 – 56 dní celosvětové onemocnění, klasifikováno jako nebezpečná nákaza (list B) podléhající povinnému hlášení ČR prostá TBC skotu tělo zvířete je nepoživatelné léčba se neprovádí prevence – opatření proti zavlečení TBC do chovu
Brucelóza souhrnné označení infekčního onemocnění původce – bakterie rodu Brucella (B. suis, B., abortus, B. melitensis) vnímavá hospodářská zvířata, volně žijící zvěř – zajíci potenciální zdroj infekce pro domácí zvířata i člověka příznaky – zmetání plodu, zánět varlat a nadvarlat, zarudnutí, otoky a abscesy v pochvě, děloze a vaječnících zesýrovatělá ložiska v játrech, plících a mízních uzlinách úhyn
Brucelóza výskyt celosvětový, v ČR téměř vymýcena přenos - přímý styk, trus, sekrety, mrtvé plody klasifikována jako nebezpečná nákaza podléhající povinnému hlášení léčba se neprovádí přenosná na lidi - zpravidla chronický průběh – horečka, slabost, nevolnost, nechutenství, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, záněty varlat, potraty nebo postižení dětí
tělo zvířete nepoživatelné
Tularémie akutní až chronické nakažlivé onemocnění zvířat i člověka původce – bakterie Francisella tularensis – zničena při 60°C, rezistentní k chladu = zaječí mor nebo mor hlodavců zvýšená vnímavost v povrchové i studniční vodě, kadávery – bakterie dlouho infekční ve zmrazené zvěřině po mnoho týdnů – důkladná tepelná příprava příznaky – malátnost, apatie, ztráta plachosti, zvětšení mízních uzlin, žlutohnědá ložiska na játrech, výrazně zvětšená slezina
Tularémie přenos – přímý styk, původce je v orgánech a krvi infikovaného do vnějšího prostředí se dostává sekrety, trusem, krev sajícím hmyzem přenos z člověka na člověka není prakticky možný nebezpečná nákaza (OIE list B) podléhající povinnému hlášení přenosná na člověka – kožní cestou, vdechnutím, pozřením nedostatečně tepelně upravené zvěřiny příznaky u člověka – zánět kůže, zvětšené mízní uzliny, záněty oka, průjmy, zvětšení sleziny tělo zvířete je nepoživatelné léčba se neprovádí nížiny jižní Moravy – tularemií postiženo až 25 % ulovených zajíců
Salmonelóza infekční střevní onemocnění zvěře, domácích zvířat a člověka původce – bakterie rodu Salmonella příznaky – průjem, zánětlivé změny v srdeční svalovině plících, krvavý zánět střev, zvětšení jater a sleziny celosvětový výskyt v ČR klasifikována jako nebezpečná nákaza (dle OIE list B) podléhající povinnému hlášení tělo zvířete nepoživatelné přenosná na člověka
Další bakteriální onemocnění leptospiróza aktinomykóza borelióza antrax tetanus listerióza červenka prasat streptokokóza stafylokokóza mykoplazmóza klostridiózy zajíců spirochetóza králíků
Plísňová onemocnění
Trichofytóza = opar lysivý infekční mykotické onemocnění skotu – přenosné na člověka příznaky - kruhovité záněty na kůži s olysalou srstí, šupinami a krustou obvykle na hlavě, krku a bedrech přenos – přímým stykem, infikovaným materiálem léčba – antimykotika prevence - očkování
Aspergilóza původce – plíseň rodu Aspergillus, nejčastěji druhem A.fumigatus, A. flavus, A. niger, A. glaucus, A. versicolor příznaky – tvorba plísňových uzlíků bílošedé až žlutavé barvy v plicích a vzdušných vacích nechutenství, ztížené dýchání prevence - hygiena chovu, zabránění zplesnivění krmiva a podestýlky, dezinfekce formalínem (chloramin nezabírá) nemoc napadá ptáky i savce aspergilóza zjišťována často v intenziv. chovech bažantů, kachen, tetřevů, tetřívků, koroptví, krocanů přenos - vdechnutím spor plísní z plesnivého krmiva či podestýlky onemocnění není klasifikování jako nákaza
Parazitární onemocnění Endoparazité – Ektoparazité –
Parazitární onemocnění Endoparazité – vnitřní (hlístice, tasemnice, kokcidie…) Ektoparazité – vnější (klíště, všenky, svrab…)
Kokcidióza onemocnění střev a jater způsobené prvoky - kokcidiemi především zajíců a pernaté, vnímavá i ostatní zvěř příznaky - mladá zvěř při silné infekci zaostává ve vývoji, průjmy hubnutí úhyn, typická ložiska na játrech kokcidie opouští tělo hostitele s trusem – dozrávají ve vnějším prostředí přenos - pozřením kontaminované potravy nebo trusem
Kokcidióza k úhynům mláďat dochází hlavně na podzim a v zimě (oocysty se vyvíjejí i v zimě) – mláďata se nakazí na společných stávaništích prevence v honitbách není proveditelná, léčba se neprovádí v intenzivních chovech - léčiva proti kokcidióze ve vodě či krmivu
Toxoplazmóza původce – Toxoplasma gondii prvok napadá všechny buňky kromě červených krvinek mezihostitel – všichni teplokrevní živočichové definitivní hostitel – pouze kočka, resp. kočkovité šelmy infekce často bez klinických příznaků diagnóza založena na laboratorním vyšetření
Toxoplazmóza k vývoji dochází u kočkovitých šelem oocysty vylučují do prostředí - nakazí se další zvířata (myši,potkani) parazit se dále množí pozřením těchto zvířat další nákaza dalších živočichů prevence ve volnosti není známa, v intenzivních chovech se provádí deratizace léčba zvěře se neprovádí, u člověka ano
Trichinelóza původce – Trichinella spiralis, T. britovi, T. pseudospiralis svalovci parazitují jako larvy v příčné svalovině hostitelé – masožravci, hlodavci, všežravci infikace člověka – pozřením syrového či nedostatečně tepelně upraveného masa (především z divokých prasat)
Trichinelóza po pozření se zapouzdřené larvy uvolní ve střevě - dospělí červi kladou larvy – provrtávají se střevní stěnou,mízními a krevními cestami do svaloviny zapouzdření nebezpečná nákaza (OIE – list B) léčba zvířat a zvěře se neprovádí tělo zvířete je nepoživatelné přenosné na člověka povinnost vyšetření na svalovce u černé zvěře – tzv. trávící metoda (odebírá se vzorek 10 g z přední končetiny, jazyka nebo bránice ) nebo kompresní metoda (vzorky se odebírají z obou bráničních pilířů, z čelisti, dolní části kýty, mezižeberní svaloviny a svaloviny jazyka - 6 vzorků od 1 zvířete.
Plicní červivost – diktyokaulóza původce – rod Dictyocaulus onemocnění způsobeno hlísticí - velkými plicnivkami parazitují v průduškách a plících vnímavá hlavně spárkatá zvěř přenos – trus kontaminovaný plicnivkami pokud není tělo zvěře silně vyhublé – je po odstranění plic poživatelné
Plicní červivost způsobená „malými plicnivkami“ červivost plic spárkaté a zajíců promořenost v ČR okolo 25 % přenos - při pastvě náhodným pozřením suchozemských plžů obsahují larvy plicnivek, vylučované trusem zvěře na pastviny příznaky při silné invazi - hubnutí, špatné přebarvování a pokašlávání úhyn nejvnímavější mláďata nebo oslabená zvěř
pokud není tělo zvěře silně vyhublé – je po odstranění plic poživatelné
Metastrongylóza původce – plicnivky rodu Metastrongylus onemocnění plic černé zvěře zejména v oborách plicnivky parazitují v průduškách, kde působí záněty hlavně u mladé zvěře přenos - pozřením dešťovek s larvami pocházejícími z trusu nakažené zvěře příznaky - pokašlávání, omezení vývoje a růstu, hubnutí, úhyn prevence v oborách není proveditelná léčba se neprovádí pokud není tělo zvěře silně vyhublé – je po odstranění plic poživatelné
Střevní červivost onemocnění střev působené různými druhy hlístic vyskytuje se u všech druhů spárkaté a zajíců onemocnění se vyskytuje po celé ČR promořenost spárkaté zvěře kolem 50 % přenos - pozření pastvy kontaminované vajíčky hlístic z trusu nakažené zvěře příznaky - nejsou specifické (záněty střev, hubnutí, špatné přebarvování)
Motoličnatost onemocnění jater či předžaludků zvěře působené plochými červy motolice jaterní – Fasciola hepatica ( 2 – 5 cm) – mezihostitel vodní měkkýši motolice kopinatá – Dicrocoelium dendtriticum ( 6 – 12 mm) – mezihostitel suchozemský měkkýši a mravenci motolice obrovská– Fascioloides magna (až 10 cm) – zavlečena z jeleny Wapiti v r. 1910
Motoličnatost vnímavá spárkatá zvěř, výjimečný je výskyt motolice jaterní u zajíce celosvětové onemocnění výskyt je vázán na lokality s vhodnými podmínkami pro život mezihostitelů příznaky - nespecifické prevence – ve volnosti neefektivní léčba - ve volnosti není efektivní, v intenz. chovech léčiva proti motoličnatosti
Z vodních plžů se vývojová stadia motolic obrovských dostávají do vodního prostředí zapouzdření na vegetaci potravou do zažívací trubice.
Vývoj motolice kopinaté probíhá v suchozemských plžích a následně mravencích, kteří jsou pozřeni s potravou.
Střečkovitost nosohltanová– střečci rodů Cephenomyia a Pharyngomyia podkožní – larvy střečků Hypoderma diana (u srnčí) a H. acteon (u jelení) příležitostně také u daňčí, mufloní a kamzičí zvěře parazitóza vyvolaná struskovitými larvami střečků dvoukřídlý hmyz
Podkožní střečkovitost oplozené samičky nalétávají v období od květná do srpna na pasoucí se zvířata - nakladou vajíčka – zejména na zadní partie (kýty a běhy) během 3 - 5 dnů se vylíhnou larvy - pomocí ústních háčků a enzymů pronikají pod kůži larvy migrují podkožním k páteři koncem zimy a začátkem jara larvy v podkožní dozrávají a vytvářejí tzv. střečkové boule - vazivové uzly s dýchacím otvorem v těch se larvy střečka dvakrát svlékají a dosahují konečné velikosti až 30 mm během března a dubna pomocí enzymů narušují kůži, opouštějí hostitele a vypadávají na zem, kde se zakuklí a dokončí vývoj
Podkožní střečkovitost
Podkožní střečkovitost projevuje se v zimě a na jaře vznikem boulí na kůži hřbetu a bedrech při silných invazích (200 a více ks) dochází k úhynu zvěře
Nosohltanová střečkovitost k nakažení dochází kladením vysoce pohyblivých larev do nosních otvorů zvěře nalétávajícími střečky v létě dospělci kladou larvy přes podzim a zimu parazitují ve zvěři na jaře vypadávají do půdy zakuklí se a v létě se líhnou dospělci
Nosohltanová střečkovitost projevuje neklidem, frkáním, kašlem a hubnutím, výtokem z nosu léčba není známa, možno pravidelně medikamentózně tlumit
Kloši lojnice jelení - Lipoptena cervi u jelení, daňčí a srnčí zvěře kloš ovčí - Melophagus ovinus u mufloní zvěře) dvoukřídlý hmyz tato bodavá moucha se živí krví ptáků i savců veškerá spárkatá zvěř nespecifické příznaky parazit nalétne na hostitele po usazení ztratí křídla na podzim až do zámrazu nalétají kloši i na člověka prevence a léčba není možná
Prašivina - svrab lišek a kun - Sarcoptes canis a Otodectes cynotis přenos - na lovecké psy kamzíků – Sarcoptes rupicaprae černé zvěře – Sarcoptes suis příznaky – svědění, vypadávání srsti, ztluštění kůže, tvorba strupů a krvácení rozdrápané a odřené plochy silné vyhubnutí a často úhyn přenos – vzájemný styk – přenosná na člověka
Prašivina - svrab prevence a léčba není možná léčba možná u zvířat v zajetí a u psů
Příslušníci zákožky svrabové prolézající kůží v elektronovém mikroskopu
