Zpravodaj Brněnské tiskové misie č.119 Zpravodaj Brněnské tiskové misie č. 146
Internetový projekt
Svědectví Pavla Dirdy
Vědecký důkaz Boha
Podzim
Saint-Exupéry
Na úvod…
Na co ještě čekáš? Jako symfonie potřebuje každou notu, jako kniha potřebuje každé slovo, jako dům potřebuje každý kámen, jako oceán potřebuje každou kapku vody, jako sklizeň potřebuje každé obilné zrnko potřebuje celé lidstvo TEBE, tam, kde jsi, jsi jedinečný a tedy nenahraditelný.
Milí přátelé! Školní i pracovní rok je v plném proudu. Určitě si všichni přejeme, abychom v něm co nejlépe obstáli. Proto musíme být na pozoru, jaké pasti a nástrahy má připravené ten odvěký lidský i Boží nepřítel. Na děti i dospělé. Takové myšlenky mně navodila jedna situace o letošních prázdninách. Bydleli jsme na samotě u řeky. Není nic krásnějšího, než si po ránu vyjít na procházku kolem vody. Nikdo nikde, kochám se krásami, zpívám a modlím se. Jdu úzkou cestičkou, která občas zabočí k vodě. Pomyslím si: tady asi chodí srnky k řece pít. Najednou pocítím, že se do něčeho zamotávám. Uviděla jsem tenounký rybářský vlasec: asi ho tu rybáři odhodili, napadlo mě. Jenže, čím víc jsem se vlasce chtěla zbavit, tím víc jsem se zamotávala a smyčky na nohách se utahovaly. Došlo mi, že jsem se ocitla v nastražené pasti a vlastně jsem se namotala místo srnky… Dlouho jsem na tuto příhodu nemohla zapomenout. V mysli mi vytanul příměr: kolik asi podobných pastí má satan nastražených na každého z nás. Hlavně na mladé lidi, na děti, které jsou nejzranitelnější. A to právě tam, kde bychom to nejméně čekali. V té chvíli jsem musela děkovat Bohu, že jsem mohla uvěřit v mládí a jen díky Jemu jít bezpečnou cestou, kterou je náš Pán Ježíš. Jak je nesmírně důležité poslouchat Boha. Tomu pytlákovi jsem to nedarovala. Jeho důmyslné smyčky jsem vytrhala i s trávou, jinak to nešlo. Pak jsem silonovou nit odmotala ze stromů a keřů, byla namotaná snad do vzdálenosti deseti metrů. Chudák srnka by se za nic na světě nevyprostila, protože škubáním se smyčky jen utahovaly. Přeji Vám požehnaný celý školní a pracovní rok a moudrost a Boží ochranu před nástra hami toho zlého ve všech situacích.
Neboť kdo skutečně miluje, probouzí k lásce ostatní. Na co ještě čekáš?
Michel Quoist
Libuše Ranšová návazná služba BTM
N A B Í D K A S TA R Š Í C H T I T U L Ů Lekce od proroka Jonáše – Autor knihy byl misionářem v Číně. Úvahy, které napsal ještě před před 2. světovou válkou, však musely počkat na vydání až po skončení války, kterou autor strávil v internačním táboře. Obj. kód K60. Cena: 20 Kč
Kristus a rodina – kniha Štěpána Šoltéze může pomoci těm, kteří vstupují do manželství, stejně jako těm, kteří žijí v manželství již řadu let. Dotýká se i výchovy dětí a problematiky rozvodů. Obj. kód K61. Cena: 20 Kč Úvaha z knihy „Povídej mi o lásce“ vydalo nakladatelství Portál v r. 1995
Toto byl Tvůj život! – Evangelizační komiks. 12 stran, formát 12,5 × 7 cm. Obj. kód B12. Cena: 2 Kč
3
Představujeme Vám…
Představujeme Vám…
KAŽDÝ DEN S JIŘÍM ZMOŽKEM a n eb
SETKÁVÁNÍ U VÁS DOMA V OBÝVÁKU Spolupráce Jiřího Zmožka s Brněn skou tiskovou misií trvá už řadu let. Před časem jsme se s ním i jeho manželkou Marcelou a dcerou Kristou setkali v Brně na koncer tu v rámci turné s názvem „Ježíš přichází“. A tehdy jsme si slíbili rozhovor o tom, co je nového. Jiří, všichni znají tvoje velké hity Už mi, lásko, není 20 let; Tam u nebeských bran, To býval ráj a velké množství dalších, které jsi psal pro nejslavnější české zpěváky. Ale ne všichni čtenáři BTM vědí o tvé cestě s Ježíšem. No, tak tady bych odkázal na reportáž ve Zpravodaji BTM nebo na letáček s mým svědectvím (Zpravodaj 2007/2, letáček S25 – texty lze najít na stránkách BTM: www.btm.cz – pozn. redakce). Ale co se týká toho, kde jsem dnes, tak to je přesně to, co řekl Pán Ježíš. On řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život“. A já často lidem při našich koncertech i setkáních v církvích připomínám, že to je Cesta skrze pravdu k životu. My všichni, kteří jsme vydali své životy Pánu Ježíši, jsme až do konce života stále na cestě. A protože ti, kteří mu vydali své životy přijali pečeť Ducha svatého, tak se děje to, co napsal apoštol Pavel: „Ti, kteří jsou vedeni Duchem Svatým, jsou synové Boží“ (samozřejmě i dcery). A tak jednoduše bych řekl, že jsem pořád na cestě s mým Pánem, který mě vede svým Svatým Duchem. No tak si řekněme trochu víc o té cestě. Třeba od doby, kdy jsme spolu dělali náš minulý rozhovor. Občas se tazatelů ptám: A kolik na to máme prostoru, myslím, že se tam ani všechno nevejde? To co ale určitě nemůžeme vynechat je obrovské množství našich koncertů v kostelech v Čechách i na Slovensku. Především však na Slovensku, kde jsme uspořádali více než 300 koncertů, hlavně v katolických církvích. Katoličtí věřící si velmi oblíbili naše písně a sdružení „Modlitby otcov“ dokonce naši píseň
4
„Ty si dobrý Pán“ dali jako hymnu svého sdružení a vždy na zahájení svých setkání ji společně zpívají stovky účastníků. Věděl jsem o tom, protože nás požádali, zda mohou tuto píseň do svého repertoáru jako hymnu zařadit. A výsledek, jak to zpívají dvě stovky mužů na You tube, mě moc mile překvapil.
Vím, že jsi natočil už více než 300 křesťanských písní. Většina jich je na You tube na internetu, ale jak se v tak velkém množství dají vůbec ty písně najít? A to je právě věc, která nás vedla k tomu, že se chceme denně na internetu setkávat s těmi, kteří mají rádi naše písničky, ale i s těmi, kteří je možná nikdy ani neslyšeli. V těchto dnech dokončujeme seriál pod názvem KAŽDÝ DEN S JIŘÍM ZMOŽKEM. Já jsem to nazval jako jakési setkávání u Vás doma v obýváku. Jakobychom prostě byli každý den s Vámi v prostředí, které připomíná místa, kde se rádi …každý den s Jiřím Zmožkem… setkáme s přáteli. Většinou to od 1. října 2016 bývá v obýváku. A takový seriál každodenních setkání by se měl vysílat od 1. 10. 2016. Každý den si prostě ten, kdo se s námi chce setkat, napíše do Googlu: …každý den s Jiřím Zmožkem… a budeme tak spolu každý den. S písničkami a slovem k oslavě Pána Ježíše Krista. A přece jenom – i když nemůžeme jmenovat všechna místa a koncerty, kde jste v minulosti vystupovali, tak alespoň dva příklady, které se Vám nejvíc vryly do paměti. Tak dobře. Nevím, který mám vlastně jmenovat první? Zpívali jsme ve Slovenském národním divadle náš muzikál Velký příběh lásky s osmdesátičlenným sborem, kdy v zaplněném hledišti seděla řada významných osobností, například slavný slovenský operní zpěvák Peter Dvorský, ale také mons. Zvolenský, bratislavský arcibiskup. A ten druhý: to byl koncert v malých slovenských obcích Soľ a Hlinné, kde v zaplněných sálech sedělo množství Rómů a někteří z nich přijali Pána Ježíše Krista jako Pána svého života. A díky jihoafrickému misionáři Pierovi žijí teď nový život. Rád bych odpověděl i na další otázky, které jsi mi položil, ale pozvu raději znovu čtenáře BTM k našemu internetovému pořadu KAŽDÝ DEN S JIŘÍM ZMOŽKEM. Tam se dovědí mnohem víc.
nový internetový pořad
5
Svědectví…
Bůh mne zbavil všech závislostí !
Hudebníka z řad profesionálů – Pavla Dirdu – Vám, nemusíme představovat. O jeho hudební cestě i spolupráci s BTM jsme psali nedávno v našich Zpravodajích. Pavel se svojí skupinou „Gulo čar“ se stali objevem české hu dební scény v roce 2003, kdy získali hudební cenu „Anděl“ v kategorii World Music. Skupina spolupracovala s našimi předními zpěváky a hudebníky jako např. Davidem Kollerem, Lucií Bílou, Danem Bártou, jazzmanem Štěpánem Markovičem, ale také předními světovými umělci, jako králem soulu Jamesem Brownem. Po svém obrácení Pán Bůh proměnil i umocnil jeho hudební talent, Pavel opustil svět showbyznysu a věnuje se plně moderní křesťanské hudbě. Jsme rádi, že BTM mohlo s Pavlem spolupracovat, zatím na vydání rómských křesťanských písní na albu „NADARAV“ a v poslední době i na aranžování CD písní pro děti „Veselé zpívání o zvířátkách“. Rádi bychom Vám, našim čtenářům, nyní popsali, to co Vám dlužíme – jeho neuvěřitelnou cestu k Bohu, cestu plnou Božích zázraků, vysvobození ze závislostí, depresí a beznaděje k nádhernému životu s Bohem, plného pokoje a radosti z té pravé tvůrčí umělecké práce.
Od dětství jsem chtěl být klavíristou Jmenuji se Pavel, narodil jsem se v Brně do romské rodiny. Z otcovy i maminčiny strany jsou všichni hudebníci, i já jsem dostal od Pána Boha dar hudby. Jako malý chlapec jsem si jednou mohl brnkat na klávesy a věděl jsem, že chci být klavíristou. Tatínek živil rodinu hudbou, spolu s mými staršími bratry hrával po večerech v kavárnách. V patnácti jsem se k nim přidal. Někdy mě to už nebavilo, ale byl to intenzivní trénink.Později jsem založil svoji hudební skupinu s názvem „Gulo čar“.
Žil jsem jen pro hudbu Hodiny mého života ubíhaly při hudbě, kterou jsem tvořil, nebo nacvičovat se skupinou. V té době jsme začali vystupovat stále více a více na koncertech. Bylo to vyčerpávající, noční život muzikanta se podepsal na únavě, kterou jsem řešil různými dopingy, alkoholem. Není se co divit, když jsme neustále hráli v prostředí, kde byl alkohol, marihuana, drogy. Navíc jsem si naivně myslel, že drogy dodají sílu a tolik potřebnou inspiraci k dalším písním. Dávky postupně nestačily. Skončil jsem zcela na tvrdých drogách, třináct let na pervitinu,
6
Svědectví… pak jsem přešel na jehlu. A přitom, moji rodiče byli abstinenti.
Světská sláva polní tráva Již dříve jsem hrál v různých sku pi nách, ale vzhledem k tomu, že jsem se cítil čím dál hůř, hledal jsem změnu. Naději jsem vkládal do nové hudební skupiny „Gulo čar“, která je spojená s mým jménem. Lidé se ptali, co to slovo v češtině znamená. Sice jsme řekli, že „sladký hrnec“, ale byla to „sladká tráva“. Pravdou je, že bez marihuany jsem nehrál. Naše skupina vznikla v 90. letech a musím uznat, že jsme byli docela úspěšní. Hráli jsme funk, soul, jazz, dočkali jsme se řady ocenění, jedna byla od akademie populární hudby – hudební cena „Anděl“. Pěkné období bylo, když jsme doprovázeli oblíbenou zpěvačku Lucii Bílou. Skupina fungovala asi dvanáct let. V repertoáru jsme měli také písně o Bohu, ale text jsem nevnímal. Zpíval jsem píseň: Baro drom: „Romům rozumí jen Bůh, v nebi se všichni budeme mít rádi.“ Problém je, že Romové, jsou většinou vlažní katolíci, kteří věří, že je Bůh, ale nežijí s ním. To platilo i o mně, především jsem žil pro hudbu, které jsem podřídil všechno.
Totálně na dně Poznal jsem, že sláva není to nej důležitější. Sice jsem byl úspěšný, ale uvnitř prázdný, nepřipravený na to, co má přijít. Měl jsem velice rád tatínka, který náhle zemřel. Octl jsem se na dně v hlubokém zármutku a beznaději. Zlořečil jsem Bohu, že mi jej vzal. Ten týden před pohřbem jsem jen pil, abych necítil bolest. Po pohřbu jsem si navíc zapálil trávu a to byla poslední kap ka. Moje tělo zkolabovalo pod náporem drog, alkoholu a ukrutné bolesti po tá to vi. Špatný stav se stu pňoval, už mi začala mrtvět ruka, srdce se zastavovalo, octl jsem se v ne mocnici. Později na psychiatrii mi dali antidepresiva, jenže ani ta nepomáhala, tak jsem i na ně pil.
7
Svědectví…
Svědectví…
Bůh mi ještě daroval život Snad již třicet let znám Květu Rychtrovou, její manžel hrál s námi v hudební skupině. Pozvala mého sy na Pavlíka do romského křesťanské ho shro máž dění. Nelíbilo se mi to, namítal jsem: „Vždyť stačí mít Boha v srdci!“ K mému překvapení tam začala chodit i moje manželka Irenka, za kterou jsem Pánu Bohu nesmírně vděčný. Začala se za mne modlit spo lu s Květou a dalšími z církve. Tím se mezi nebem a zemí za mne strhl velký zápas, protože jsem byl plně pod mocí satana, aniž bych to tušil. Měl jsem kontakt na satanisty, kteří drogu vařili v moci satana. Jednou jsem si k nim zase přišel pro dávku. Naplno tam hrála satanská hudba, bylo to něco strašného a dotyčný řekl: „Toto je něco speciálního, když to chceš, tak musíš vzít celou dávku.“ Dostal jsem strach, ta droga měla jinou barvu. Řekl jsem mu, že chci jen čtvrtinu. On s tím souhlasil a já blázen mu uvěřil. Vždy jsem si píchal sám, ale tentokrát jsem se nezmohl na odpor a píchl mi to on. To co následovalo, bylo příšerné. Jen matně si pamatuji, že se všechno se mnou točilo, křeče mě svíraly, srdce mi zběsile tlouklo a já jsem cítil, že toto nepřežiji, že ztrácím vědomí. Najednou mi přišla myšlenka na Boha! Hned jsem vroucně prosil za odpuštění a za pomoc. Vůbec nevím, jak jsem se octl doma ve sprše pod studenou vodou, kde jsem pomalu přicházel k sobě. Později mi dotyčný řekl, že mi píchl celou dávku. Po tomto stoprocentně vím, že jedině Bůh mě zachránil před smrtí a peklem, že jsem nezemřel. Dnes již nikdo z mých přátel, včetně dotyčného, který tehdy drogu vařil, už nejsou na živu, zemřeli na předávkování. Bůh mně tenkrát ještě daroval život.
Slovo, které uzdravuje
Za pár dní k nám přišel kazatel romského sboru. Modlil se za mne a vedl mě, abych se v modlitbě Bohu odevzdal. Největší zážitek po modlitbě za spasení byl, jak ze mne všechno spadlo. Nikdy jsem neznal, co je to pokoj. Moji neustálí průvodci – strach a úzkost zmizely. Pán Ježíš se mne dotkl, uzdravil moji duši i tělo a zbavil mě všech závislostí. Dříve jsem kouřil jednu cigaretu za druhou, ale teď už nemusím. Alkohol a drogy odešly hned, a během pár týdnů také antidepresiva. Bůh mě plně osvobodil. Do svých 45 roků jsem nehrál střízlivý. Ale teď zpívám a hraji šťastný a inspiraci k novým písním pro mne je odpouštějící láska mého Spasitele, který se stal smyslem mého života.
Řetězová reakce U Romů, jsou silná rodinná pouta. Když jsem uvěřil já, nastala úžasná řetězová reakce. Uvěřili tři moji bratři. Pak nás Bůh vyslyšel, když jsme se modlili za moji maminku a sestru. Brzy uvěřila maminka a také sourozenci mé manželky. Do naší rodiny přišla velká Boží milost. Jsem velice vděčný, co pro mě a moji rodinu Bůh vykonal a koná. Máme mnoho nových duchovních písní v češtině i romštině, ze kterých jsme připravili CD. Nejen to, rádi přijedeme i k Vám zpívat a podělit se o radost z nového života v Pánu Ježíši.
A co na to manželka Irenka? Pavla jsem znala od dětství. Jeho i moje rodina jsou mu zikanti a hrávali spolu ve skupině. Asi v patnácti letech jsem obdivovala Pavlovy písně a hudbu, až jsem se do něj za milovala, později jsme se vzali. Na otázku, jak jsem to s ním mohla vydržet, můžu říct, že přes všechna trápení a jeho sla bosti, byl na mě hodný. Chápala jsem, že si sám nepomůže, protože i já jsem kouřila a brala antidepresiva. Hlavně jsem se modlila a věřila, že ho Bůh jednou uzdraví a zachrání. Bůh je věrný, vyslyšel naše prosby, Pavel je dnes šťastný, osvobozený ode všech závislostí. Našel ten pravý smysl života. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ 2. Korintským 5, 17
Moje manželka mi nechávala na stolku Dobrou setbu, biblické čtení na každý den. Přestože jsem byl často opilý, četl jsem jej, a Boží slovo na mne přesto působilo. Zajímavé je, že dříve jsem četl i Bibli, ale nic mi to ne říkalo. Boží Slovo začalo ke mně mluvit až pod vlivem přímluvných modliteb. Tři týdny, než jsem Ježíši dal svůj život, jsem měl duchovní sen. Zdálo se mi, že hraji před velkým publikem a klávesy přestaly hrát. Ta ková hrůza pro hudebníka! V tom snu jsem se modlil: „Pane Ježíši, ty můžeš všechno, oprav varhany a já jsem tvůj.“ Náhle varhany začaly hrát. Ráno jsem se vzbudil nezvykle radostný.
8
9
K zamyšlení…
K zamyšlení…
Modlitba – vědecký důkaz o existenci Boha Bratr Josef je bývalý metodistický kazatel. Je mu již hodně přes devadesát. Když je mu dána příležitost vyprávět, jeho tvář se rozzáří a bystrýma očima pohlédne na posluchače, jako kdysi z kazatelny. Nemoc páteře mu nedovoluje se napřímit, ale před žádným člověkem se neohnul. Ani v těžkých dobách nasazení ve Druhé světové válce, ani v době totality, kdy kvůli víře skončil ve vězení. Svědčí o tom jeho vzpomínky. Říká: „My, věřící v Krista, jsme jako vědci, kteří podávají důkazy o Bohu. Víte, co je podstatou skutečné vědy? Jsou to důkazy řady opakujících se experimentů. Ano, vyslyšené modlitby jsou jasným důkazem existence Boha Otce, který modlitby vyslýchá.“
Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá Když jsem byl v patnácti letech nasazen ve Druhé světové válce v Essenu do továrny na letadla, měl jsem s sebou malou Bibli. Ještě jsem duchovně tápal a hledal, ale strach ze smrti mne vedl jasně k Bohu. Chodili jsme do práce v deset hodin večer. Vždy o půlnoci byla malá přestávka. Našel jsem si ve vedlejší hale malé zákoutí a tam jsem si o půlnoci pravidelně četl z Bible a modlil se. Můj mistr, kterému jsme říkali „netopýr“, protože mu při chůzi vlál plášť, nad námi bděl, občas hlídal na nedaleké věži s kulometem, kde sledoval blížící se nepřátelská letadla. Asi po třech měsících modlitebních chvilek a četby Bible se znenadání nade mnou objevil mistr „netopýr“. Chtěl po mne skočit, ale byl jsem rychlejší. Utekl jsem mu ke svému stroji. „Netopýr“ prošel kolem mne bez povšimnutí. Očekával jsem, že mě zmlátí. Druhý den jsem na tabuli neviděl svou píchačku na směnu, hledal jsem ji, ale nenašel. Tu se za mými zády ozval skřehotavý smích ,,netopýra“ který mě včera překvapil. Zvolal: ,,Jaký je dnes den?“ Řekl jsem mu, že úterý. On na mne zařval: „V sobotu budeš v koncentračním táboře. Tam skončíš!“ Věděl, že jsem Žid. Od toho okamžiku jsem v modlitbě zápasil o život, protože jsem věděl, co to znamená. Nikdo se odtud již nevrátil. Uběhla středa, čtvrtek a pátek. Chystal jsem si už věci na odvedení do tábora smrti. Volal jsem k Pánu Bohu a prosil o život. V tu chvíli začaly houkat sirény, protože se blížil další nálet. Po několik hodin zněly děsné detonace bomb. Po odhoukání poplachu jsme nastoupili do práce. Šli jsme deset kilometrů pěšky, protože silnice byla zničena. Na místě, kde byly výrobní haly, byla jen děsivá spoušť, vše zničené. Ta věž, odkud nás hlídali, tam nebyla. Zeptal jsem se vedoucího skupiny, kde je náš mistr. Řekl mi, že jeho strážní věž zasáhla bomba. Z mistra našli jen zuhelnatělé tělo. Uvědomil jsem si, že dnes končí sobota, kdy jsem měl být na jeho příkaz odveden do koncentráku. Potom nás odveleli na odklizení zničených hal továrny na zbraně, kde jsme ze střechy shazovali střešní tašky. Náhle začali houkat na poplach. Obrovské
10
množství spojeneckých bom bardérů a stíhaček letělo proti nám. Dolů vedl jen jeden žebřík, který byl přeplněný tak, že se zlomil. Vězni pak začali skákat ze střechy na stro my, aby utlumili pád. Byli jsme ve smrtelné pasti. Bál jsem se skákat do větví, které byly již polámané a zůstaly po nich jen ostré hroty. S jedním vězněm, jsme se přitiskli ke konstrukci střechy. Modlil jsem se k Bohu za záchranu. Za halou byla jednotka protileteckých kulometů, která střílela na letadla. Z letadel rovněž stříleli na nás a na to kulometné hnízdo. Byli jsme v silném ohnisku palby. Kolem nás bylo peklo. V zoufalství jsem křičel modlitbu a záhy dostal ujištění, že se nemám bát. Mé srdce naplnil pokoj uprostřed toho pekla. Nálet trval několik hodin, vždy po krátkých vlnách se letadla vracela. Potom vše skončilo. Bůh nás zachránil. Protože jsme pracovali v továrnách na výrobu zbraní a letadel, byli jsme vždy koncentrovaně bombardováni. Tisíce nasazených a zajatců bylo zásahy bomb přímo koseno. Jednoho dne nastalo to, čemu se říká kobercové bombardování. Viděli jsme mraky bomb, jak padají přímo na nás. Znovu jsem volal k Pánu Bohu o záchranu, aby nás smrt přeskočila jako o pesachu přeskakoval anděl zhoubce domy potřené krví. Kladl jsem se také pod ochranu krve Beránka. A tu se stal div záchrany. Fronta padajících malých tříštivých bomb a velkých ničivých pum nás obešla. Místo, kde jsem byl skrčený spolu s ostatními vězni bylo vynecháno andělem smrti a zkázy. Vzpomněl jsem si později na slova o tom, že Bůh bude zdí ohnivou kolem nás. Bůh je věrný, On nás nikdy neopustí.
Skrze zatčení kazatelem ve vězení Za totality získala moje dcera během studia na gymnáziu inspektorova syna pro Pána Ježíše. Soudruh inspektor si mě pozval na kobereček. Současně přivedl také svého syna, a žádal mě, abych před ním prohlásil, že to vše jsou jen náboženské bludy, a že Bůh není. Napřímil jsem se a řekl rázně, že tohle odvolat a popřít nemohu. Od té chvíle jsem věděl, že mi to jen tak neprojde. Zanedlouho se ozvaly údery na dveře našeho bytu a volání: ,,Ihned otevřete… tady státní policie!“ Následovala vazba. Ve vězení mě překvapilo, že mám najednou kolem sebe spoluvězně, kteří jsou ochotni poslouchat evangelium. Nikdy jsem neměl tolik dychtivých poslouchačů, nikdy jsem tolik lidí nepřivedl k Pánu, jako v tom vězení.“ Ve vazební cele jsem pokračoval v modlitebním zápasu, protože již z totálního nasazení v Německu jsem věděl, že Bůh modlitby vyslýchá. Čtrnáct dní po zatčení estébáky se na mě vztáhla amnestie… Bůh nás nikdy neopustí a vždy s námi má dokonalý plán. Zaznamenal Václav Lamr
11
Fejeton…
Fejeton…
Pane, nauč mne umění malých kroků…
Antoine de Saint -Exupéry Antoine de Saint-Exupéry byl francouzský spisovatel, letec, často označován také za filosofa a humanistu. Narodil se v Lyonu v roce 1900 a tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami.
„Král Sluníčko“ Exupéry navenek působil jako hluboce citlivý a ušlechtilý člověk, věčně toužící po dokonalé životní harmonii, kterou zakusil v dětství a jíž později v dospělosti už nikdy nedosáhl. Dětství prožil na zámku Saint-Maurice-de Rémes. Sídlo obklopovaly nádherné zahrady, které jemu i jeho čtyřem sourozencům poskytovaly pro dětské hry a sny učiněný ráj. Antoine byl mezi svými sourozenci hodně dominantní a díky modrým očím a bohatým zlatým vlasům ho nazývali „Král Sluníčko“. Idyla dětství však byla ve třech letech Exupéryho života přervána předčasnou otcovou smrtí. Po otcově smrti nacházel Exupéry oporu ve své matce. Mezi předky z matčiny strany nalézáme malíře, hudebníky, spisovatele, sběratele umění i vědce. Tento mnohotvárný, bohatý rodový odkaz neopomněla matka předávat svým dětem. Nejraději prý vzpo mínaly na chvíle, kdy mohly poslouchat její vyprávění, když je ona sama portrétovala. Tato krásná, vzdělaná aristokratka se věnovala také dobročinnosti, vedla kostelní sbor a zabezpečila svým dětem křesťanské školy a vzdělání.
Bible – mistrovské dílo V jednom z dopisů matce se dochoval jeho úžas nad dokonalostí Bible. Exupéry v něm píše: „…Právě jsem si četl trochu v Bibli. Je to překrásné. Jaká síla v tom prostém stylu a kolik je v tom často poesie! Přikázání, která jsou aspoň na pětadvaceti stranách, jsou mistrovská díla zákonodárství a zdravého rozumu. Zákony morálky se všude skví svou užitečností a krásou: je to skvělé. Četla jste Přísloví Šalomounova? A Píseň písní, jaká krása! V té knize najdeme všechno. Četla jste Kazatele?“ V roce 1920 ukončil Saint-Exupéry středoškolská studia, ale jeho představy o dalším životním nasměrování byly jen velmi mlhavé. Nejvíce ho lákala práce pilota. Zrazoval ho však nesouhlas matky. Bála se o svého romantického, snivého chlapce a předvídala dobře všechny nesnáze, které ho čekají. Její obavy se začaly naplňovat v roce 1921, když
12
Antoine nastoupil vojenskou službu. Byl na vlastní žádost přidělen k letectvu. Také později v civilu u létání zůstal. Nastoupil k letecké společnosti v Toulouse, kde se stal profesionálním letcem na africké lince dopravující poštu ze jmenovaného města.
Obavy o osud Evropy V té době se začal Exupéry více věnovat literární tvorbě. Snažil se oslovit svět, poukázat na nejvyšší životní bohatství, na jediný přepych hodný opravdové úcty a našeho usilování: na Boha a Bibli. Usiloval o lepší společnost, o civilizaci, která je dědičkou křesťanských hodnot. Věřil, že pouze láska k Bohu může vytvořit harmonické mezilidské vztahy. Myslitel Exupéry se v předvečer nástupu fašismu lekal budoucnosti světa: „Co se stalo s naším mohutným obrazem Člověka zrozeného z Boha?“ Chvěl se nejen o další osud své vlasti, o osud Evropy, chvěl se o osud celé planety Země, chvěl se o mravní profil Člověka a svým perem bil na poplach. Usiloval o obraz Člověka jako tvůrčího zahradníka Země. V tomto smyslu k nám mluví i jeho odkaz do dnešní doby. Podle Milady Kaďůrkové (www.filosoficky-klub.cz)
Antoine de Saint-Exupéry – modlitba Pane, neprosím o zázrak, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků. Učiň mě hledajícím a nalézajícím. Učiň mě sebejistým v pravý čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého. Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozdělil si rozumně své dny, abych neprospal záblesk světla. Dovol mi přesvědčit se o tom, že snít o minulosti či budoucnosti mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější. Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme. Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci pravdu s láskou. Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské ucho a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný. Vím, že mnoho problémů se řeší trpělivostí. Dej, abych dokázal čekat. Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit. To nejdůležitější si přece člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno. Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nekrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života. Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra, slovy či beze slov. Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků. Tuto modlitbu společně s modlitbami dalších významných osobností – Matky Terezy, sv. Františka z Assisi a sv. Ignáce z Loyoly – najdete v brožurce Prosba za všední dny. Formát A6, 16 stran. Obj. kód B6, cena 15 Kč.
13
Ohlasy na letáčky…
Z Boží lékárny…
Doktoři z květináče
Pokračujeme ve výčtu mnoha užitečných bylin, které můžeme mít vždy po ruce. Ať pro posílení našeho zdraví, nebo v kuchyni pro dochucení pokrmů. Jsou to bylinky, o kterých naše babičky dobře věděly, proč jim nesmí chybět za oknem… V naší rubrice se dnes zaměříme na bylinku, která je prospěšná pro naše duševní zdraví.
g
ZÁZRAČNÁ LEVANDULE:
Levanduli dnes známe jako součást kosmetiky, třeba jako voňavý polštářek pro příjemné spaní. Ale naše babičky moc dobře věděly, proč jim nesmí chybět za oknem nebo na zahrádce… Její kvítky se užívaly jako přírodní deodor ant, jako prostředek proti molům v šatníku i repelent, odpuzující hmyz. Dobře však také věděly, že je nejen krásná na pohled, ale také prospěšná našemu zdraví.
Účinky: Říká se o ní, že umí pohladit neklidnou duši. Tiší bolesti hlavy, migrénu, tlumí po city napětí a nervozity. Nu a zmírní také hysterický záchvat nebo mu předem zabrání. Kromě těchto účinků na náš nervový systém navíc působí levandulový čaj také při trávících potížích – uleví při žaludeční nevolnosti, plynatosti i kolice. Tato bylina umí navíc léčit dýchací prob lémy, angínu i chřipku. Ale pozor: těhotné ženy by se jejímu užívání měly vyhnout. Ve středomořských zemích levanduli rádi používají také jako koření při přípravě ryb, grilo vaných mas nebo do dušených pokrmů. Pokud to chcete doma v kuchyni také vyzkoušet, mějte na paměti, že má velmi silné aroma a nahořklou chuť, proto s tímto kořením šetřete. Jak levanduli pěstovat? Nejčastěji se pěstuje levandule lékařská, ale lze vyzkoušet některý z mnoha desítek druhů. Levandule tvoří dřevitý keřík, dorůstající 60 cm. Do květináče můžete zasít semena, zasadit řízek nebo koupenou sa zenici. Vyžaduje lehčí půdu s neutrálním nebo zásaditým pH. Nepotřebuje příliš zalévat, i když miluje sluníčko! Pokud chcete, aby se keřík zahustil, seřízněte na jaře výhonky, nikoliv dřevité větvičky! Drobné kvítky levan dule provoní vaši zahradu i byt, navíc z ní můžete udělat voňavé polštářky nebo mýdlo. Jak levanduli sklízet? Pokud ji používáte také jako koření, můžete lístky otrhávat po cely rok. Květy se sklízejí podle druhu od června až do srpna a to těsně před tím, než plně vykvetou. Můžete obrat květenství a sušit je na papíře nebo pergamenu, nebo ustříhat celé větvičky, jejichž svazečky zavěsíte. Usušené květy skladujte v her meticky uzavřené nádobě. 14
CD O ZVÍŘÁTKÁCH Dík za super CD se zvířátky, jiné se už čtrnáct dní u nás ne hraje – kluci jsou z něj nadšený. Zdravím Vás z Turno va a chci Vám nap sat, že to CD Dirdových je úžasné. Ve sboru máme věřící romy, kteří budou mít velkou radost, až je tímto CD obdaruji. Zatím jsem věnovala CD „Nadarav“ jednomu z nich, který na mě nevěřícně koukal, že mám něco i pro ně v romštině. Modlím se, aby dílo Páně viditelně rostlo, mezi Romy i Čechy.
CD PÍSNÍ „NADARAV“
Člověk na světě prožívá různé krize a často si ani neví rady. Je mi líto všech lidí, kteří odmítají Boží radu, pomoc a spasení. Také jsem taková byla. Před lety mi příbuzná v dopise poslala letáček „Poznat Boha, ale jak“ a mnohé další. Teprve jsem pochopila, že už v mládí je důležité mít ohledně Boha jasno, že jde vlastně o život. Jen je škoda, že jsem se v mládí o Boha nezajímala. Ušetřila bych si mnohé trápení a slzy.
VĚŘIT UŽ V MLÁDÍ
Zdravím a sděluji, že velmi děkuji za krásnou ukázku 5/2016! Především za ten super kalendář. Má bezvad ný rozměr a krásně viditelná čísla, mimo jiné. Přeji všechno dobré a děkuji za Vaši tiskovou misijní činnost. Komentáře o bylinách a koření jsou úžasné!!!
SLOVA VDĚČNOSTI
15
Recept…
Valašské hrušťáky
Jako frgály jsou označeny velké koláče z Valašska, většinou s jedním druhem náplně, mezi nejpopulárnější patří makové, tvarohové, povidlové nebo hruškové. Existují také méně obvyklé náplně, nebo náplně ze směsí. Recept na koláče s kombinací povidel hruškových a povidlových – tzv. „valašské hrušťáky“ Vám nyní nabízíme. Vyzkoušejte, jsou výborné!
Suroviny: 1. KRÉM - 20 dkg másla + 5 dkg sádla, 20 dkg cukru, 8 žloutků, 1 vanilkový cukr, lžička soli 2. KVÁSEK - 2 kostky kvasnic, 1 pol. lžíce cukru, 1 pol. lžíce hladké mouky, 1/2 litru mléka 3. MOUKA - zprvu cca 1 kg (v poměru 0,4 hladké, 0,6 hrubé) – pak doplnit na nelepivé těsto 4. ZÁKL. NÁPLŇ - 5 kostek tvarohu, 2 vanil. cukry, 20–30 dkg cukru, (ev. 1–2 žloutky) 5. OST. NÁPLŇ - kelímek švestkových a kelímek hruškových povidel, namletý mák 6. KOŘENÍ - hřebíček (5 ks-podrtit), skořice (1 lžička), vanilka, 3 lžíce rumu, strouhaný perník 7. DROBENKA - polohrubá mouka - máslo - cukr (smícháme v poměru 1 : 1 : 1) 8. RUM a rozpuštěné MÁSLO na pokropení Postup: 1. KRÉM - V míse vyšleháme tuk, cukr, žloutky, sůl, vanilkový cukr s trochu hladké mouky 2. K VÁSEK - V mléce rozmělníme kvasnice, přidáme cukr a mouku. (VŠE VLAŽNÉ!) 3. TĚSTO - Po vykynutí kvásku jej dáme do mísy s krémem, přidáme přesátou mouku, prohněteme na řidší těsto, pak přidáme ca 100 g hl. mouky a vypracujeme nelepivé těsto. Necháme kynout, po vykynutí znovu prohněteme a necháme opět vykynout po vrch mísy. 4. ZÁKLADNÍ NÁPLŇ - Promícháme tvaroh, vanilkový cukr (pravou vanilku), cukr a vejce 5. DALŠÍ NÁPLŇ - Švestková a hrušková povidla krátce povaříme s cukrem, rumem a roz drceným kořením (hřebíček, skořice, vanilka, perníkové koření). Vyzkoušejte i jiné náplně – tvarohové, švestkové, hruškové, makové (mák krátce povaříme s mlékem a cukrem) aj. 6. KOLÁČE -Těsto rozdělíme na 16 dílů , na tenko rozválíme, v ruce vytvarujeme tlustší okra je, klademe na plech s pečícím papírem (2 na plech), doprostřed plníme tvarohem (1–2 cm), nahoru dáme povidla, okraje potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme drobenku. 7. PEČENÍ - Koláče necháme na plechu chvíli vykynout, troubu rozehřejeme na 200 °C, po vložení koláčů zmírníme na 170–180 °C, ještě teplé pokropíme rozehřátým máslem a rumem
Osvědčené recepty pro druhé:
Zašlete nám také Vy svoje oblíbené a osvědčené recepty – rádi je uveřejníme pro ostat ní naše odběratele. Jako odměnu Vám zašleme malý DÁREK.
Všem našim odběratelům přejeme prosluněné podzimní dny a mnoho Boží moudrosti a ochrany před nástrahami zla.
Nové perspektivy – Zpravodaj BTM č. 146. Vydává BRNĚNSKÁ TISKOVÁ MISIE, z.s., křesťanská ekumenická
nezisková společnost. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo v září 2016. Počet příloh variabilní. Adresa redakce: BTM, Smetanova 9, 602 00 BRNO, tel: 545 224 222, e-mail:
[email protected], internet: www.btm.cz. Telefon pro objednávky: 545 224 253. Odpovědný redaktor: Bc. Jan Titěra. Bankovní spojení: Komerční banka, č.ú. 94532621/0100. Jako variabilní symbol uveďte svoje evidenční
číslo. Tisk: OLPRINT, Šlapanice u Brna. Distribuce: firma Vlastislav Dvořák, PP 601-115/97, 621 00 Brno 21. (Obchodní psaní).
16
