MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009

Krajský úřad, odbor životního prostředí a zemědělství

MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009 Myslivecká a veterinární legislativa, škody způsobené černou zvěří SBORNÍK REFERÁTŮ

13. listopadu 2009

zasedací místnost Zastupitelstva kraje

OBSAH Sestavování plánu mysliveckého hospodaření pro zvěř spárkatou…….……...…….……3 Ing. Jaroslav Růžička Populační dynamika prasete divokého a škody na zemědělských kulturách………..…...9 Ing. Miloš Ježek, Ing. František Havránek, CSc. Hygiena zvěřiny, ošetření ulovené zvěřiny a její následné zpracování…………….…….12 MVDr. Vlastimil Labaj

2

Sestavování plánu mysliveckého hospodaření pro zvěř spárkatou, Plán chovu a lovu zvěře Ing. Jaroslav Růžička (Ministerstvo zemědělství)

Právní předpisy upravující problematiku vypracování plánu mysliveckého hospodaření . zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů . vyhláška MZe č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě

Kvalitu mysliveckého hospodaření lze ovlivňovat cestou: •

Plánu mysliveckého hospodaření

•

Regulace početních stavů zvěře v honitbách, ve kterých není uvažováno s chovem určitého druhu zvěře,

•

Mimořádných opatření,

•

Zařazení honitby do jakostních tříd a stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře,

•

Dalších možností (smlouvy o nájmu honiteb, vstřícné plány, časové harmonogramy, smlouvy o spolupráci, tvorba honiteb).

Plán mysliveckého hospodaření Zákon č.449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) . povinnost uživatele honitby každoročně vypracovat plán mysliveckého hospodaření (§36 odst.1 ZoM),

3

Plán mysliveckého hospodaření je postaven na dvou odborných částech (§ 36 odst. 2 ZoM) ● část ekosystémových podkladů . posouzení celkového stavu ekosystému . výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch . výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech ● část mysliveckých podkladů . výsledky sčítání zvěře . zařazení honitby do jakostní třídy . minimální a normované stavy zvěře . poměr pohlaví, koeficient očekávané produkce, skladby kmenového stavu (zastoupení samců, samic a mláďat v populaci, zastoupení samců ve věkových třídách) . záměry uvedené v návrhu na uznání honitby . zamýšlené zazvěřování . závěry a doporučení orgánu státní správy z oblasti chovu zvěře

Plán mysliveckého hospodaření se vypracovává: pro všechny druhy zvěře, pro které byla honitba nebo její část zařazena do jakostních tříd a pro které byly stanoveny minimální a normované stavy zvěře a určeny jakostní třídy honitby nebo její části.

Postup projednání plánu mysliveckého hospodaření . povinnost vypracování plánu má uživatel honitby

4

Termíny vypracování plánu mysliveckého hospodaření: . do 25. dubna pro zvěř spárkatou . plán se vypracovává pro období hospodářského roku, tj. od 1. 4. do 31. 3. roku následujícího, kromě selete a lončáka prasete divokého, pro kterého se vypracovává od 25. 4. do 24. 4. roku následujícího.

Působnosti při vypracování plánu mysliveckého hospodaření •

informace o posouzení celkového stavu ekosystému, sumarizaci výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, evidenci výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a také o záměrech uvedených v návrhu na uznání honitby by měl vést držitel honitby

•

držitel honitby je osoba oprávněná se vyjadřovat k plánu mysliveckého hospodaření (§ 36 odst. 3 zákona o myslivosti)

•

držitel honitby honitbu vytvořil a rozhoduje o tom, jak bude honitba využívána a jak v ní bude hospodařeno

•

samostatné jednání vlastníků honebních pozemků s uživatelem honitby není vzhledem k jejich počtu reálné

Posouzení celkového stavu ekosystému Zatímco ostatní atributy sestavování plánů mysliveckého hospodaření, a to jak v části ekosystémových, tak v části mysliveckých podkladů, je možno naplnit, jinak je tomu v posuzování stavu ekosystému. Posuzováním stavu ekosystému je rozuměno srovnání současného stavu ekosystému s jeho cílovým stavem, který by měl odpovídat představám o jeho ideálním stavu. V současné době však neexistují standardizované metody, a to ani čistě z pohledu ochrany přírody, jak stav ekosystému posuzovat. Pro nápravu stavu přistoupilo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů ke zpracování metodiky, jak stav ekosystému v lese posuzovat. Tento úkol je také jedním z cílů

5

Národního lesnického programu II, klíčové akce 11 nazvané „Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří“. Návrh metodiky posouzení stavu ekosystému v lese spočívá na následujících atributech.

NÁVRH METODIKY Poškození obnovy okusem a vytloukáním Vyhodnocuje se s veškerý okus (suma všech dřevin), poškození terminálu včetně opakovaného a vytloukání u jedinců od výšky 0,10 m do 1,3 m v % z celkového počtu šetřených jedinců a výsledek se začlení do následujícího bodového hodnocení: 1 – poškozeno do 10 % jedinců, 2 – poškozeno od 10,1 do 20 % jedinců, 3 – poškozeno od 20,1 do 50 % jedinců, 4 – poškozeno více než 51 % jedinců

Poškození stromů loupáním a ohryzem •Poškození loupáním (šetření se uskutečňuje pouze v oblastech s výskytem spárkaté zvěře jelení, dančí a mufloní). •Vyhodnocuje se loupání a ohryz způsobený za poslední rok (nové a opakované) v kategorii stromů od výšky 1,3 m v % z celkového počtu šetřených jedinců a výsledek se začlení do následujícího bodového hodnocení: 1 – poškozeno do 1 % jedinců, 2 – poškozeno 1,1 až 3 % jedinců, 3 – poškozeno 3,1 až 20 % jedinců, 4 – poškozeno více než 21 % jedinců. 6

(Přitom budou i podklady podle jednotlivých skupin následovně: 1 – od výšky 1,3 m až výč. tloušťku 6,9 cm; 2 - výčetní tloušťka 7 cm až 11,9 cm; 3 - výčetní tloušťka 12 cm +.)

Poškození biodiverzity Vyhodnocuje se poškození terminálu včetně opakovaného a vytloukání u jedinců od výšky 0,10 m do 1,3 m v % z celkového počtu všech listnáčů + JD v členění bez provedené ochrany a s provedenou ochranou proti zvěři a

výsledek se začlení do následujícího

bodového hodnocení 1 – poškozeno do 10 % jedinců, 2 – poškozeno od 10,1 do 20 % jedinců, 3 – poškozeno od 20,1 do 50 % jedinců, 4 – poškozeno více než 51 % jedinců

Hodnocení výsledků šetření NIL za region: Výsledek bude zjištěn aritmetickým průměrem dosaženého bodového hodnocení za jednotlivé faktory (okus, loupání, biodiverzita), přitom u biodiverzity bude použit koeficient 2 pro zdůraznění významnosti tohoto prvku. - Při výsledku do 1,4 se region zařadí do kategorie

I. škody jsou bezvýznamné

- Při výsledku od 1,5 do 2,4 se region zařadí do kategorie

II. poškození ekosystému je únosné,

- Při výsledku od 2,5 do 3,4 se region zařadí do kategorie

III. škody omezují lesnické

hospodaření a biodiverzitu lesního ekosystému je potřeba zvýšit odlov, - Při výsledku od 3,5 výše se region zařadí do kategorie

IV. škody jsou neúměrně vysoké,

je potřeba okamžitých opatření pro snížení škod

7

Návrh plánu odlovu - region kategorie I : z hlediska stavu ekosystému není doporučována úprava výše lovu, kategorie II : na základě zpětného propočtu je navržen celkový odlov ve výši vypočtených laní (zajišťuje nenavýšení stavů přírůstkem), kategorie III : zvýšení celkového odlovu o 10 % a více (úměrně k bodovému hodnocení) nad množství vypočtených laní, kategorie IV: zvýšení celkového odlovu o 25 % a více (úměrně k bodovému hodnocení) nad množství vypočtených laní. Zpětným propočtem na jednotlivé druhy zvěře, nesmí dojit k navyšování druhů zvěře introdukované. Před uvedením do praxe bude celá metodika posouzení stavu ekosystému odzkoušena na několika reprezentativních lokalitách tak, aby byla ověřena možnost jejího využití nejen v druhově rozrůzněných lesních porostech, ale také na území s rozdílnou půdní držbou.

8

Populační dynamika prasete zemědělských kulturách

divokého

a

škody

na

Ing. Miloš Ježek, Ing.František Havránek, CSc. (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.) Růst populace prasete divokého (Sus scrofa) vytrvale pokračuje již více než 50 let. Důvody tohoto růstu jsou diskutovány na mnoho úrovních (jak vědeckých tak praktických), nicméně dosud nebyl růst populace černé zvěře dostatečně vysvětlen a problémy s černou zvěří významně ovlivňují mnoho odvětví lidské činnosti. Černá zvěř se přizpůsobila velice rozdílným environmentálním podmínkám. Dnes ji nalezneme téměř po celé Evropě s výjimkou severských částí (tundra). Přizpůsobila se mediteránnímu podnebí s nedostatkem srážek, nalezla ideální podmínky ve Střední Evropě, ale přizpůsobila se i životu v tajze na Skandinávském poloostrově, kde pokračuje její šíření směrem na sever. V poslední době se černá zvěř začíná šířit i do oblastí, kterým se historicky vyhýbala. Je to otevřená intenzivní zemědělská krajina a dále pak velké městské aglomerace, ve kterých černá zvěř žije v těsné blízkosti člověka. Právě v rámci těchto aglomerací dochází ke kolizím mezi člověkem a černou zvěří, které lze jen obtížně řešit. S nárůstem populace je dáváno do souvislostí mnoho faktorů jak environmentálních, tak antropogeních. V zásadě se všichni shodují, že jde o průnik mnoha změn v průběhu několika posledních desetiletích. Jednou z nejvýznamnějších je bezesporu změna systému zemědělského hospodaření. Změny související s intenzifikací zemědělství černé zvěři bezesporu vyhovují. Došlo ke změně v technologických postupech (omezení lidských zdrojů, používání těžké techniky s vysokými pracovními výkony, zvětšování honů) a zejména ke změně struktury pěstovaných plodin. Nejvýznamnější roli zde sehrál stále se zvyšující podíl plodin s delší vegetační dobou a dostatečnou výškou porostu (zejména řepka, kukuřice, slunečnice). Tyto plodiny černé zvěři poskytují v průběhu větší části roku ideální krytové i potravní podmínky. Proto mohlo dojít k rozšíření areálu výskytu právě do oblastí s intenzivním zemědělstvím. Právě výskyt černé zvěře v zemědělských pozemcích přináší nejvýznamnější problémy. Zatímco v lesním hospodářství jsou škody způsobené černou zvěří téměř nulové (ve srovnání s ostatní spárkatou zvěří), nebo je její výskyt dokonce považován za pozitivní, v zemědělství škody způsobené černou zvěří neustále stoupají a stávají se limitujícím faktorem v mysliveckém hospodaření. Právě škody na zemědělských pozemcích jsou přímo úměrné velikosti populace černé zvěře. A právě zvládnutí početnosti (tj. redukce na dostatečné úrovni) je základním předpokladem pro udržitelný management černé zvěře. Stěžejními body v rámci mysliveckého hospodaření s černou zvěří by mělo být udržení početnosti na únosné míře, ale také zajištění správné

9

struktury (sociální i věkové). V rámci udržení početnosti je důležité zjistit reprodukční charakteristiky populace žijící v určité oblasti. Právě tyto údaje jsou u černé zvěře značně proměnlivé. Tato variabilita se uplatňuje nejen v rámci různých geografických oblastí, ale také v rámci výškových stupňů (nadmořská výška je většinou limitující ve výskytu černé zvěře), ale mění se i meziročně v jedné oblasti. Tyto změny má na svědomí potravní nabídka a klimatické faktory. Tyto dva faktory jsou samozřejmě meziročně velice proměnlivé. Z výzkumů prováděných v Německu vyplývá, že počet zárodků u samic černé zvěře stoupá v období tzv. dobrých roků (tzn. v období s hojností potravy a mírných klimatických podmínek). Naopak se snižuje v období nedostatku. Dalším velice významným zjištěním je zapojení tělesně (fyzicky) nedospělých jedinců do reprodukce- tzn. selat a lončáků. Zapojení lončáků do reprodukce je v celku známé a i současné modely hospodaření s černou zvěří s ním počítají, jinak je tomu ovšem u selat, kdy bylo sice mezi myslivci oplodnění samice ve věku 8-9 měsíců známé, nicméně nebylo považováno za běžné. To se ovšem ve světlech dnešních výzkumů jeví jako zcela normální a v populaci černé zvěře běžné. Bylo zjištěno že nejvýznamnějším faktorem ovlivňující dosáhnutí pohlavní dospělosti není věk (tak jak je tomu u jiných druhů spárkaté zvěře), ale hmotnost. V Německu bylo zjištěno že 70 % samic selat ve věku 8-9 měsíců a s hmotností větší než 20 kg je pohlavně dospělých. Samozřejmě že počet zárodků u nich nedosahuje takového počtu jako u tělesně vyspělých samic, ale při jejich větším početním zastoupením v populaci mohou být významným nositelem přírůstku. Hmotnost 20 kilogramů u nás ve věku 9-ti měsíců dosahuje ve většině oblastech velká část selat. Proto i u nás je nutné počítat s aktivním zapojením selat do reprodukce a uzpůsobit tomu výši a intenzitu odstřelu. Jak se ukazuje z různých výzkumů, tento jev je skutečně běžným, a není známkou špatné sociální a věkové struktury v populaci. Významné zapojení těchto samic-selat bylo zjištěno i v populacích, kde je dostatek dospělých kňourů i bachyň. V rámci samotného odstřelu je zapotřebí se v současné době zaměřit spíše na kvantitu než kvalitu průběrného lovu. Je nutné odlovit alespoň 80 % selat a proto je nutné začít s jejich odstřelem již v jarním období, i když jejich hmotnost nedovoluje ekonomické zpracování zvěřiny. Rovněž tak je nutné provádět odstřel dostatečného počtu dospělých samic- bachyň. Protože jestliže máme skutečný zájem na redukci stavů černé zvěře, je nutné lovit především nositelky přírůstku. Lovením samců redukce nikdy nedosáhneme. Kromě specifické populační dynamiky prasete divokého, která je uváděna jako hlavní příčina neúspěšného řešení problému vysokých stavů černé zvěře, jsou praxí uváděné, často nevyzpytatelné, mnoho desítek kilometrů dlouhé migrace v krátkém časovém období (často i jeden den). Exaktní informace o migracích černé zvěře, získané na základě sledování značených jedinců, nebo kusů sledovaných telemetricky, však tento argument poněkud zpochybňují. Je pravdou, že řada hlášení o ulovených značených kusech, hovoří o enormních rozdílech v migracích jednotlivých prasat a objevují se i výjimky (zejména u lončáků), kdy označená zvěř byla ulovena až 250 km od místa vypuštění. Na druhé straně platí, že černá zvěř (zejména bachyně) je druh mimořádně věrný svému stanovišti. Někteří autoři uvádí, na základě odlovených značkovaných prasat v Polsku, vzdálenost odlovů takto: ve vzdálenosti od místa označení 0-0,5 km bylo uloveno 27,1% kusů, od 0,6 do 1,0 km uloveno 5,1%, od 1,1 km do 2,0 km uloveno 20,4% kusů, od 2,1 do 3,0 km uloveno 27,1% kusů a od 3,1 do 5,0 km uloveno5,1% ks, ve větší vzdálenosti než 10 km od místa označení bylo uloveno jen 6,7% kusů. Celkově tedy bylo uloveno ve vzdálenosti menší než 5 km 88,2% označených kusů černé zvěře. Také zkušenosti z Francie potvrzují, že všichni označení divočáci byli uloveni do 5 km od místa označení. Stubbe v Německu označil 452 kusů a zjistil, že 81% kňourů a 91% bachyň bylo uloveno do 5 km od místa označení. Při sledování divokých prasat označených vysílačkou se ukázalo, že využívaný prostor (trvalý domovský okrsek), je při normální aktivitě 140-424 hektarů u bachyní a do 700 ha u kňourů. Jiný autor uvádí, že oblast získávání

10

potravy je u černé zvěře větší než 1 km2, v průběhu roku pak kolísá od 1,1 do 3,9 km2 , přičemž v období říjen-prosinec je oblast pohybu největší. Eisfeld a Hahn (1998) pak uvádí následující exaktně zjištěné údaje: jednoznačně se potvrdila vazba černé zvěře na určitý prostor, domovský okrsek pozorovaných kusů byl do velikosti 1000 ha a často výrazně menší, věrnost stanovišti se projevila u obou pohlaví, hlášení o ulovených značených kusech v 89% pocházela ze vzdálenosti menší než 3 km (nejvzdálenější 17 km), větší migrace jsou jakési výjimky potvrzující pravidlo a jsou vzácné-vyskytují se jen u určitých jedinců. V podobných citacích bychom mohli pokračovat ještě na několika stránkách. Podle Urbance, který se zabýval hodnocením velikosti domovského okrsku černé zvěře v jižních Čechách, byla pomocí výpočtů orientačně stanovena jeho velikost u selat a rodinných tlup na 181-254 ha, a u kňourů na 1771-1923 ha. Velmi precizní práce amerických autorů, kteří sledovali telemetricky chování černé zvěře ukazuje, že divoká prasata mají zřejmě trvale využívaný domovský okrsek o velikosti stovek hektarů, ale při znepokojení (lovem) nebo při změně potravní nabídky využívají oblast jednoho nebo dvou tisíc hektarů (potvrzují to i dílčí telemetrická sledování Havránka). Toto území mají divočáci „obeznané“ a dobře se v něm orientují, po určité době se však opět vrací do původního domovského okrsku. Z uvedeného je zřejmé, že redukce populace černé zvěře spočívá především v rukou místních myslivců, a i přes „nasávací efekt“ při lokálním zředění populace, se nelze zcela zříkat zodpovědnosti za škody působené zvěří, která „žije způsobem nomádů“, s obrovským populačním potenciálem. Na druhé straně je však třeba konstatovat, že efektivně lze černou zvěř redukovat a dále chovat v oblastech větších než je jedna honitba. Happ doporučuje na základě praktických zkušeností koordinaci lovu a chovu černé zvěře na ploše cca 5 000 ha. Zásady chovu a lovu musí být přitom jednoduché a jednoznačné. Na závěr pak citovaný autor uvádí, že skutečné provádění lokální myslivecké praxe musí být „psáno puškou“, jinak se totiž nenaplní a ke zdárnému konci nedovede žádná teorie.

11

Hygiena zvěřiny, ošetření ulovené zvěřiny a její následné využití MVDr. Vlastimil Labaj (Krajská veterinární správa pro Moravskoslezský kraj) Hygiena zvěřiny: • Znamená, takové zacházení a manipulaci se zvěřinou, aby výsledný produkt nepředstavoval ŽÁDNÉ zdravotní riziko pro konečného spotřebitele.

Právním podkladem je: Legislativa EU, tzv. hygienický balíček: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 178/2002 -

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 852/2004

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 853/2004

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 854/2004 -------------------------------------------------------------------------------------------

-

Nařízení Komise (ES) 2075/2005, (vyšetření na trichinellózu) --------------------------------------------------------------------------------------------

Národní legislativa: - Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, včetně prováděcích vyhlášek - Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů -

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

Hygiena zvěřiny: Začíná (chovem) lovem zvěře.

12

Lov je legální způsob získávání zvěřiny. Způsob provedení lovu a jeho okolnosti jsou základními faktory pro výslednou kvalitu zvěřiny: •

Čekaná, šoulačka, naháňka

•

Zkušenosti lovce

•

Ráže zbraně

•

Umístění zásahu

•

Včasný dosled

Ošetření zvěřiny po ulovení: • Příprava kusu k vyvržení •

Nůž, čisté obaly, rukavice

•

Vedení řezů, technika vyvrhování

Přeprava zvěřiny: • Z lesa …………… •

Ze sběrného místa…………

Speciální požadavky na ulovenou volně žijící zvěř: • Po ulovení co nejdříve odstranit žaludek a střeva, popř. vykrvit •

Co nejdříve zahájit aktivní chlazení

Znehodnocení zvěřiny: • Znečištění (prach, rostliny,…) 13

•

Mikrobiální zkáza

•

Zapaření

Možnosti mikrobiální kontaminace: • Onemocnění nebo zranění •

Zásah na měkko, pozdní vyvržení

•

Špinavé ruce, nástroje a pomůcky

•

Vlivy vnějšího prostředí - např. prach, části rostlin atd.

•

Hmyz…………

Stupně kažení: • Povrchové osliznutí •

Hluboká zkáza zvěřiny

•

Hniloba zvěřiny

Využití zvěřiny: • Zvěřina je vysoce kvalitní primární produkt •

………, eticky, ekologicky a dieteticky vysoce hodnotnou potravinou - za podmínky vysoce profesionálního přístupu myslivců, či lovců

•

Kvalita produktu je minimálně ovlivněna člověkem

•

Výběr potravy zvěří je přirozený - dle nabídky prostředí a má zásadní vliv na přirozené vlastnosti zvěřiny (chuť, vůně, …).

Zvěřina je: • Je významným indikátorem stavu životního prostředí

14

•

Slouží k monitorování výskytu cizorodých látek v prostředí - povinnost uživatele honitby předložit na požádání kompetentní autority vzorky k vyšetření

Kvalitativní přednosti zvěřiny: • Velmi hodnotná bílkovina •

Nízký obsah tuku

•

Jemná svalová vlákna

•

Příjemná chuť, specifická dle jednotlivých druhů zvěře

Zvěřina na našem jídelníčku: • Zvěřina bude na trhu vždy v omezeném množství •

V čerstvém stavu vždy jen sezónně

•

Cena zvěřiny?

Možnosti různých druhů úpravy: • Slavnostní příležitosti •

Zážitková gastronomie

•

Gastronomická turistika

Využití zvěřiny: • Možnosti různých druhů úpravy •

Slavnostní příležitosti

•

Zážitková gastronomie

•

Gastronomická turistika

15