MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009

  

Krajský úřad, odbor životního prostředí a zemědělství

MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009 Myslivecká a veterinární legislativa, škody způsobené černou zvěří SBORNÍK REFERÁTŮ

13. listopadu 2009 zasedací místnost Zastupitelstva kraje

1

OBSAH Sestavování plánu mysliveckého hospodaření pro zvěř spárkatou…….……...…………1 Ing. Jaroslav Růžička Populační dynamika prasete divokého a škody na zemědělských kulturách………..…...7 Ing. Lubomír Labaj Zvěřina, legislativa, proškolená osoba, přímý prodej…………...………………..……….11 MVDr. Vilém Krčmař Veterinární dozor a metodika kontroly zdraví…………………..………………..………14 MVDr. Jiří Sobota Potravní strategie přežvýkavé zvěře a zásady správného přikrmování………..…….….15 Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D Chovatelské přehlídky, hodnocení trofejí……..…………………………….……………..19 Karel Krečmer Nové vlivy na nerovnováhu v ekosystému na Karvinsku z pohledu myslivosti….. ...…..21 OMS Karviná Škody na zvěři způsobené automobily……………...……...……………………………...22 Bedřich Krčmář Vliv prořezávek na intenzitu poškození porostů ohryzem jelení zvěří……...…………...24 Ing. Kamil Turek, DiS., Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D

2

Legislativní možnosti usměrňování početních stavů zvěře Ing. Jaroslav Růžička (Ministerstvo zemědělství) 1. Současná úroveň škod na lesních porostech 1.1 Metody zjišťování škod působených zvěří 1.1.1 Inventarizace škod zvěří Provádí Ministerstvo zemědělství periodicky po 5 ti letech (r. 1995, 2000, 2005). Metodou se zjišťuje celostátní úroveň škod působených zvěří na lesních porostech. Je hodnoceno 318 ploch. 1.1.2 Výsledky inventarizace Souhrnná kategorie bez rozdílu dřevin a věku Medián r. 1995 13,3% r. 2000 16,7 % r. 2005 17,8 % 1.1.3 Další metody zjišťování škod zvěří 1.1.3.1 Metoda objektivního rozhodování státní správy OÚ III Vytvoření standardního postupu hodnocení vlivu zvěře na lesní porosty určeného pro objektivizaci rozhodování orgánů státní správy lesů a myslivosti. Jedná se o analýzu vztahu mezi úrovní zjištěného okusu a údaji popisujícími myslivecký management. Metoda umožňuje provádět srovnatelná a opakovaná hodnocení vlivu spárkaté zvěře na lesní porosty na libovolně velkých územně správních celcích. Je hodnoceno cca 400 – 900 zkusných ploch. 1.1.3.2 Metoda polygonu Grafické vyhodnocení Osa X intenzita poškození kultur Osa Y podíl (%) odlovu z NS Osa Z rozdíl mezi NS a sčítanými stavy 2. Legislativní možnosti usměrňování početních stavů zvěře . Stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a zařazení honitby do jakostních tříd . Sčítání zvěře . Plán mysliveckého hospodaření . Změny a plnění plánu 3

. Povolení lovu ve zvláštních případech . Povolení lovu na nehonebních pozemcích . Výjimky ze zakázaných způsobů lovu . Další způsoby ovlivňování kvality mysliveckého hospodaření (tvorba honiteb, smlouvy o nájmu honiteb, vstřícné plány mysliveckého hospodaření, časové harmonogramy plnění plánu lovu, smlouvy o spolupráci 3. Základní kriteria z kterých vychází právní úprava o mysliveckém plánování . princip trvale udržitelného hospodaření se zvěří, . udržení přírodní kvality genofondu zvěře, . zachování rovnováhy mezi stavy zvěře a prostředím, . zajištění možnosti pro stanovení limitů lovu zvěře, . vytvoření podmínek pro lepší ochranu divokých populací tažných druhů pernaté zvěře, . využití dosavadních znalostí myslivecké veřejnosti v oblasti mysliveckého hospodaření se zvěří. 4. Plán mysliveckého hospodaření vychází z : . zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy . minimálních a normovaných stavů zvěře . poměru pohlaví, koeficientu očekávané produkce, skladby kmenového stavu (zastoupení samců, samic a mláďat v populaci, zastoupení samců ve věkových třídách) . výsledků sčítání zvěře (§ 36 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti) . posouzení celkového stavu ekosystému . výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti) . evidence výše škod způsobených zvěří v předchozím období na lesních a zemědělských porostech (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti) . porovnání vypracovaného plánu se záměry uvedenými v návrhu na uznání honitby (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti) . závěrů a doporučení pro hospodaření se zvěří v oblasti chovu vypracovaných orgánem státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti) . zamýšleného zazvěřování . výstavby mysliveckých zařízení a opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře 4

. povinnosti držet a používat v honitbě lovecké psy 5. Souhrn k podkladovým materiálům pro vypracování plánů mysliveckého hospodaření . informace o posouzení celkového stavu ekosystému, sumarizaci výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, evidenci výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a také o záměrech uvedených v návrhu na uznání honitby by měl vést držitel honitby . držitel honitby je osoba oprávněná se vyjadřovat k plánu mysliveckého hospodaření (§ 36 odst. 3 zákona o myslivosti) . držitel honitby honitbu vytvořil a rozhoduje o tom, jak bude honitba využívána a jak v ní bude hospodařeno . samostatné jednání vlastníků honebních pozemků s uživatelem honitby není vzhledem k jejich počtu reálné 6. Praktický příklad sestavování plánu chovu a lovu spárkaté zvěře 7. Úvaha o reálných stavech zvěře Příklad: Průměrný roční lov zvěře:

42 ks

Kolik laní vyprodukuje

42 ks ?

42 ks

:

0,7 KOP

=

60 laní

Jestliže se loví pravidelně 42 ks zvěře musí být v populaci 60 ks nositelek přírůstu. Skladba populace

samci

samice

mláďata

40%

40%

20%

60 ks

60 ks

30 ks

Celkový vypočítaný stav zvěře

= 150 ks

8. Literatura LOCHMAN J.: Jelení zvěř. Státní zemědělské nakladatelství Praha 1985, str. 281 Reprodukce stavu a poměr pohlaví. LOCHMAN J.: Průběrný odstřel jelení zvěře. Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR ve Výstavnictví zemědělství a výživy České Budějovice 1986, str. 34 5

Rozmnožování stavu, poměr pohlaví, skladba věkových tříd. 9. Oblasti chovu zvěře 9.1 Význam – plošné řešení neúměrných stavů zvěře . určeno pro druhy zvěře, jejichž chov a usměrňování početních stavů zvěře si vyžaduje větších územních celků . nástroj usměrňování počtu zvěře . nadstavba nad honitbami . prostor pro spolupráci v myslivosti 9.2 Řízení o vytvoření oblasti chovu . návrhové řízení . navrhuje jeden nebo více držitelů honiteb . rozhoduje KÚ . souvislé území s přibližně stejně vhodnými přírodními podmínkami . celá výměra honitby v oblasti chovu 9.3 Výhody zřízení oblastí chovu . v oblastech tetřeva, tetřívka, jeřábka, koroptve lze celoročně lovit prase divoké, kuny, jezevce . možnost zemědělských dotací . závěry a doporučení orgánu státní správy myslivosti pro sestavení plánu mysliveckého hospodaření (§ 36 odst. 2 zákona myslivosti) 10. Možnost lovu spárkaté zvěře v honitbách bez minimálních a normovaných stavů § 36 odst. 5 zákona o myslivosti VYJÁDŘENÍ . V honitbách, kde nejsou stanoveny pro některé druhy spárkaté zvěře MinS a NS, lze po vyjádření OÚ III u těchto druhů lovit samičí a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Poznámka: Nestanovovat žádná omezení typu „20 mláďat a 5 samic“ apod., protože předmětné ustanovení zákona o myslivosti umožňuje lov uvedené zvěře bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. 11. Povolení lovu zvěře ve zvláštních případech § 39 zákona o myslivosti 6

11.1. Snížení stavů zvěře Zájem . vlastníka nebo nájemce honebního pozemku . zemědělské nebo lesní výroby . ochrany přírody . mysliveckého hospodaření Rozhoduje . rozhoduje ve správním řízení OÚ III . OÚ III povolí popřípadě uloží 11.2 Zrušení chovu zvěře Na návrh . vlastníka nebo nájemce honebního pozemku . orgánu ochrany přírody . orgánu státní správy lesa Rozhoduje . rozhoduje ve správním řízení OÚ III . rozhodnutí o snížení stavu zvěře až na minimální stav nebo o zrušení chovu Podmínka - nelze-li snížit škody technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby Při realizaci opatření uvedených v § 39 ZoM je vždy nutno ze strany orgánu státní správy myslivosti ve spolupráci s orgány státní správy lesů, popř. i s orgány ochrany přírody, pečlivě a objektivně zvážit, zda předpokladem efektivnosti povolených nebo uložených opatření je či není rozšíření takových opatření také na všechny honitby, které sousedí s honitbou, v níž mají být opatření k redukci stavů spárkaté zvěře realizována. V kladném případě pak opatřeními uloženými na návrh orgánu státní správy lesů nebo orgánu ochrany přírody potřeba rozšířit snížení stavu nebo zrušení chovu spárkaté zvěře, která škody působí i na všechny sousední honitby. Stanovenou výši lovu spárkaté zvěře dovodit na základě zpětného propočtu. 12.

Sankce za neodpovědné myslivecké hospodaření

12.1 Sankce . pokuty . zánik smlouvy o nájmu honitby . zrušení ustanovení mysliveckého hospodáře . omezení užívání honitby 7

12. 2 Postihy neoprávněného jednání . trestný čin . jiný správní delikt . přestupek 12. 3 Trestný čin Pytláctví . § 178a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon . řeší orgány činné v trestním řízení (soud, státní zástupce, policejní orgán) . nikoliv orgány st. sp. 12. 4 Jiný správní delikt § 64 ZoM . řeší orgány st. sp. myslivosti . řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se orgán st. sp. myslivosti dozvěděl o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k němu došlo. 12. 5 Přestupek § 35 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 63 ZoM . řeší orgány st. sp. myslivosti . přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1rok (+ amnestie) 12. 6 Pokuta za nesplnění opatření orgánu státní správy myslivosti k odstranění zjištěných nedostatků § 64 odst. 2

až do výše 200.000,- Kč

. tomu, kdo nesplní opatření orgánů státní. správy. k odstranění zjištěných nedostatků (§ 61 odst. 3 zákona o myslivosti) 12. 7 Postup . OUIII vydá rozhodnutí

§ 39

III

. OU dozorová činnost, oznámí KÚ

§ 61 odst. 2

. KU

§ 61 odst. 3

(působnost 59 odst. 1 písm. f)) opatření k odstranění nedostatků

. OUIII (působnost § 60) uložení pokuty až do výše 200.000 Kč

8

§ 64 odst. 2

Oblast chovu jelení zvěře Jeseníky Východ Ing. Lubomír Labaj (LČR, s.p., KŘ Frýdek – Místek) Chov jelení zvěře ve východní části Jeseníků po redukci početních stavů, kterou bylo nutno provést hlavně z důvodu nepřiměřených škod na lesních porostech se dostal do fáze, kdy nebylo možné při velkém množství utvořených honiteb zajistit jednotnou linii v hospodaření, péči, odlovu, poměru pohlaví a věkové struktuře především u samčí zvěře. Hlavním cílem a zároveň největším problémem je docílení a udržení normovaných početních stavů, s naplněnou věkovou strukturou a poměrem pohlaví, což považujeme za významný předpoklad k docílení únosných škod na lesních porostech. Vzhledem k tomu, že areál výskytu, s tím související migrace jelení zvěře v jednotlivých ročních obdobích přesahuje jednu i více honiteb, plánování se tím stává neobjektivní a nepostihující skutečný stav. Důsledkem těchto sezónních migrací a kumulací bývá zpravidla nenaplnění plánu lovu. Tyto okolnosti vedly LČR po dohodě s ČMMJ, státní správou a uživateli honiteb, ke zpracování podkladů, na jejich základě pak KÚ Moravskoslezského kraje vymezil rozhodnutím ze dne 22. 4. 2005 „Oblast chovu jelení zvěře Jeseníky Východ“. Tato oblast chovu zahrnuje celkem 33 honiteb, z toho je: 26 honiteb LČR 1 honitba PF 1 honitba VLS Lipník nad Bečvou 1 honitba Městské lesy Krnov 4 honební společenstva Celková výměra je 45 801 ha. Cílem chovu jelení zvěře v oblasti chovu Jeseníky Východ, je docílit a trvale držet normované stavy pro celou oblast, navržená a doporučená chovatelská opatření jsou v souladu se základní orientaci státního podniku LČR na přírodě blízkém hospodaření s aktivní ochranou životního prostředí a minimalizaci škod na lesních porostech. Tím jsou utvořeny základní předpoklady pro optimální hospodaření s jelení zvěří v celé oblasti ze strany převažujícího majitele lesních pozemků, to znamená státu. Samotná realizace záměrů, úkolů a cílů bezezbytku závisí na odpovědném, ale dobrovolném a seriózním přístupu jednotlivých nájemců a uživatelů honiteb. V letošním roce, po tříletém období proběhlo dne 22. 7. 2008 zasedání zástupců honiteb oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky Východ. Všichni přítomni, především zástupci honiteb ukázali pozitivní přístup, zájem a ochotu o zlepšování chovu jelení zvěře. Účastníci zasedání zvolili poradní sbor oblasti chovu jelení zvěře a navrhli doporučení pro zlepšení chovu jelení zvěře nejen v oblasti chovu, ale i ve vnějších přihraničních honitbách s pravidelným výskytem a odlovem jelení zvěře. Právě na vnější příhraniční honitby bylo na zasedání důrazně poukázáno, že do těchto honiteb jelení zvěř migruje, ale nehospodaří se s ní jednotně jako v oblasti chovu. Doporučení zástupců honiteb oblasti chovu je uvedeno v příloze č. 1, v plném znění.

9

Významným návrhem z celého doporučení je provedení revize hranic oblasti chovu a návrh na rozšíření celé oblasti o honitby, kde se zvěř jelení celoročně vyskytuje, loví, ale ve většině těchto honiteb není normována. Dosavadním uplatňováním chovatelských zásad a pravidel především omezením odlovu špičáků viditelně dochází k naplňování početních stavů jelenů především v I. věkové třídě, mírně negativně se pak projevuje nárůst početních stavů jelení zvěře, který chceme součinností v rámci celé oblasti, ale i vnějších přihraničních honiteb regulovat. Věříme, že najdeme pochopení u uživatelů a nájemců těchto vnějších honiteb a s jejich souhlasným stanoviskem zvěř jelení po rebonitaci honitby donormujeme a přiřadíme do oblasti chovu jelení zvěře. V tabulce č. 1 jsou uvedeny stavy, plány lovu a odlovy jelení zvěře v oblasti chovu Jeseníky východ za roky 2005 - 2008. Tabulka č. 1 CELKEM 2005 jeleni

CELKEM 2006 jeleni

věková třída I.

NS JKS k 31.3. Upravený stav Odsouhlasený plán lovu Skutečný odlov Úhyn JKS k 31.3.

II.

III.

od 1r.

od 5

od 9r.

do 4r.

do 8r.

a víc

59

47

91

61

26

18

68

CELKEM 2007 jeleni

vě ko vá třída I. od 1r.

CELKEM 2008 jeleni

věková třída

II.

III.

od 5

od 9r.

I. od 1r.

II. od 5

vě ko vá třída

III. od 9r.

I. od 1r .

II.

III. od 9r.

do 8r.

a víc

celk.

ko lou jelení celk. laně. ši celk. do 4r. do 8r.

28

134

134

77

345

61

48

29

138

138

77

353

61

49

28

138

138

76

352

61

49

28

138

138

76

352

15

167

199

121

487

93

52

16

161

222

13 7

520

94

62

18

174

225

142

541

99

62

21

182

230

145

555

7

51

55

41

147

33

21

9

63

64

48

175

35

23

8

66

71

45

182

37

24

8

69

77

37

183

31

11

110

134

93

337

73

35

13

121

160

11 1

392

78

38

12

128

169

114

411

74

40

13

127

180

117

424

48

17

3

68

115

113

296

48

20

2

70

106

10 0

278

50

24

2

76

166

152

394

0

0

0

0

0

0

0

2

0

0

2

3

5

10

5

1

0

6

3

6

15

1

0

0

1

1

5

7

0

0

0

0

0

0

0

23

12

6

41

43

28

112

20

15

5

40

46

28

114

19

15

6

40

43

27

108

0

0

0

0

0

0

0

a víc

kolou jelení celk. lan ě. ši celk. do 4r.

od 5

kolou jelení la ně. ši celk. do 4r . do 8r. a víc

celk. laně.

kolou jelení ši ce lk.

V příloze č. 2 jsou uvedeny parametry chovných jedinců pro Jelena evropského platné pro oblast chovu jelení zvěře Jeseníky-východ, doporučené i pro ostatní honitby s výskytem jelení zvěře, která není normována, ale odlov je povolován podle §§ 36 a 39 zákona 449/2001 Sb. o myslivosti v obvodu Bruntál a Šumperk. Příloha č. 1 Doporučení schůze zástupců honiteb oblasti chovu jelení zvěře „Jeseníky-východ“, LČR, s.p., ČMMJ, OMS Bruntál, ORP na úseku myslivosti a státní veterinární správy ke zkvalitnění chovu jelení zvěře. -

-

Úprava kritérii průběrného odlovu jelení zvěře. Kriteria navržená v příloze č. 1, s platností pro celou oblast chovu jelení zvěře, s doporučením používat tyto kritéria i pro ostatní honitby obvodu Bruntál (ORP Krnov, Bruntál, Rýmařov), kde je jelení zvěř povolována a lovena. Honitbám mimo oblast chovu jelení zvěře zašle OMS Bruntál, dále budou sdělená příslušnou ORP při povolování odlovu v obvodu Bruntálu i Šumperku. V honitbě Obora VLS, divize Lipník nad Bečvou uplatňovat chovatelské zásady platné pro oblast chovu jelení zvěře „Jeseníky-východ“, rovněž trofeje vystavovat v rámci této oblasti. Doporučuje v honitbách spadajících do migračního celku honitby VLS divize Lipník pod názvem „Libavá“ postupovat podle chovatelských zásad platných pro tuto honitbu. 10

-

Trofeje ulovené v těchto honitbách vystavovat a hodnotit na celookresní chovatelské přehlídce v Bruntále. Doporučuje provést revizi hranic oblasti chovu jelení zvěře a po projednání, se souhlasem vlastníků a nájemců přiřadit do oblasti chovu honitby, kde se zvěř jelení celoročně vyskytuje. Jedná se o honitby: ORP Krnov Janov Pohár Dlouhá Voda Pánský Vrch

-

-

-

-

ORP Bruntál 28 Malá Morávka 1 Čerťák 2 Jelení Vrch 32 Široká Niva 3 Ptačí hora 4 Milotice

ORP Rýmařov HS Horní Město

Pokud v těchto honitbách není jelení zvěř normována, schůze doporučuje provést vlastníkům a nájemcům rebonitaci honitby, jelení zvěř nanormovat a od r. 2009 přiřadit do oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky-Východ. Plánovaným odlovem učinit takové opatření, aby se nezvyšovaly početní stavy zvěře, ale přibližovaly se stavům normovaným a zásadním způsobem upravit poměr pohlaví, aby se blížil poměru 1:1 a souběžně naplňovat věkovou strukturu především samčí jelení zvěře. Pro celou oblast chovu i ostatní honitby, kde je jelení zvěř normována ve výpočtu odlovu hodnoty vzniklé vynásobením počtu samičí zvěře koeficientem přírůstku zaokrouhlovat směrem nahoru. S maximální odpovědností sčítat a uvádět skutečné početní stavy zvěře. Doporučuje sjednocení kritérii a zásad pro povolování odlovu jelení zvěře pro jednotlivé ORP obvodu Bruntálu i Šumperku v honitbách mimo oblast chovu jelení zvěře s nenormovanými stavy. Vzhledem k migraci zvěře, špatnému poměru pohlaví a narůstajícím početním stavům povolovat maximálně jednoho jelena I. v. tř., na tři kusy dospělých laní. V případě splnění tohoto požadavku je možné povolit další odlov, opět v tomto poměru pohlaví. Pokud nebude v daném roce při odlovu splněna podmínka poměru pohlaví, nebude v příštím roce odlov jelenů I. v. tř. povolen. V měsíci listopadu podle potřeby vyhodnotit bilanci lovu v oblasti chovu jelení zvěře tak, aby bylo možné odlov přesunout do honiteb, kde je v dané době jelení zvěř z důvodu migrace soustředěna. To vše za účelem, aby byl za celou oblast chovu jelení zvěře odlov naplněn. Výhledově navrhnout lokalitu vhodnou pro zřízení dalších přezimovacích obůrek na jelení zvěř v obvodech LS Město Albrechtice, Karlovice, Janovice Doporučuje poradnímu sboru zabývat se připomínkami vznesenými k rušení klidu v období lovu.

11

Příloha 2. Jelen evropský parametry chovných jedinců platné pro oblast chovu jelení zvěře Jeseníkyvýchod, doporučeno i pro ostatní honitby obvodu Bruntál a Šumperk Věk délka počet dolní body poznámka roky lodyh výsad obvod CIC 2 20+ špičák + hmotnost nad 60 kg -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------3 55+ 6+ 10+ opěrák 15 cm +, přiměřená rozloha 50+ 8+ 10+ 100+ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------4 70+ 8-9 11+ 115+ opěrák 10 cm +, rozloha 65 - 70 % 65+ 10+ 11+ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------5 75+ 9+ 12+ 130+ chovní všichni jedno a oboustranně korunoví, rozloha 70 % ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------6 80+ 10+ 12+ 145+ rozloha 70 - 75 % -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------7-8 85+ 11+ 13+ 165+ chovní i OK desateráci, pokud dosahují uvedené bod.hodnoty a rozlohy 75% -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------9 - 12 90+ 12+ 14+ rozloha 70%, 9-10letí min. 170b.CIC, 11letí a starší min 180 b. CIC Lovný je každý jelen starší dvanácti let a jelen z úzkou rozlohou do 60 % do výše schváleného plánu. Špičáky lovit pouze nemocné, slabé (hmotnostně podprůměrné). V rámci I. v. tř. preferovat jeleny 3-4 leté. Zvěř holá - u laní hodnotit chovnost podle hmotnosti kusu a kvality koloucha. Nelovit 2leté laně o hmotnosti nad 50 kg a starší nad 65 kg, vodící laně s kvalitní mladou zvěří a silné kolouchy, přednostně lovit kolouchy s hmotností pod 30 kg v podzimním období. Šetřit laně nesoucí znaky karpatské populace.

12

Typy paroží průběrného jelena I. a II.v.tř. I. věková třída první paroží druhé paroží (2 roky) ( 3 roky)

třetí paroží ( 4 roky )

II. věková třída (5 - 8 roků)

Zvěřina, legislativa, proškolená osoba, přímý prodej MVDr. Vilém Kačmař (KVS pro Moravskoslezský kraj) Legislativa EU : Nařízení EP a R (ES) č. 853/2004, příloha III., oddíl IV.ZVĚŘINA, kapitola I. „Zdravotní a hygienické proškolení lovců ( proškolené osoby )“. Je zde vyjádřen požadavek prohlídky odloveného kusu, který je určen k lidské spotřebě. Objevuje se termín „proškolená osoba“ - obecné požadavky na její erudici – znalosti, získané absolvováním specializovaného školení ( předměty : chování zvěře, anatomie, fyziologie, neobvyklé chování zvěře, patologické změny v důsledku onemocnění, řádné ošetření po odlovu, platná legislativa). V následující kapitole II. jsou uvedeny hlavní zásady manipulace s velkou volně žijící zvěří, kompetence proškolených osob, požadavky , aby zvěřina mohla být uvedena natrh. Kapitola III. uvádí hlavní zásady manipulace s drobnou volně žijící zvěří. Produkce zvěřiny jako prvovýroba. Produkce zvěřiny, získané povolenými způsoby lovu volně žijící zvěře ( zákon o myslivosti ) je chápána jako prvovýroba – tj. získávání přebytků (přírůstků) obnovitelných zdrojů (volně žijících druhů zvěře) vysoce kvalitní potraviny s vysokou dietetickou hodnotou, která – má-li být použita k lidské spotřebě, musí splňovat stanovené legislativní požadavky pro lov ( povolené způsoby lovu, prvotní ošetření po odlovu provedené lovcem, označení kusu plombou a vyplnění lístku o odlovu zvěře – viz zákon o myslivosti ), dále pak legislativní hygienické požadavky – prohlídka kusu proškolenou osobou ve sběrném místě, resp. veterinárním lékařem ve sběrném a prohlížecím místě ( podle určení zvěřiny ) a požadavky na další manipulaci s kusem s ohledem na použití zvěřiny. Produkce kvalitní zvěřiny jako gurmánské speciality „pro všechny“ se tak stává pádnějším argumentem uživatelů honiteb – MS – při obhajobě významu mysliveckého hospodaření (vedle ochranářských aspektů – zvyšování přírodní úživností honiteb a tím

13

zlepšování životních podmínek zvěře), než dřívější prezentace loveckých trofejí, které spíše laickou veřejnost pobuřovaly ( lov - zabíjení pro trofej ). Obecné požadavky legislativy EU byly zapracovány do novely veterinárního zákona a do prováděcí vyhlášky č.289/2007. Prvotní ošetření odloveného kusu lovce v honitbě Je třeba si uvědomit, že hygiena zvěřiny začíná v honitbě a ne ve sběrných místech. Prvotní zodpovědnost se tedy přesouvá na samotného myslivce, který loví – posuzuje chování a životní projevy zvěře před lovem, má znalosti o způsobech lovu a významu a vlivu místa zásahu na kvalitu zvěřiny, o značení kusu a jeho ošetření po odlovu ( v honitbě). Je nepřijatelný argument „já jenom lovím, ostatní mě nezajímá“ Chceš-li lovit, musíš prakticky znát i všechny náležitosti s tím spojené.Platí zásada, že k lidské spotřebě je určen kus, které byl odloven povolenými způsoby lovu dle zákona o myslivosti – spárkatá zvěř kulí, drobná brokem ( nikoliv úhyny pro zranění jinými okolnostmi, např sražení vozidlem apod.).Na kusu musí být patrné – dle použitého střeliva – poranění střelnou zbraní. Prvním opatřením, které je lovec povinen po odlovu zajistit – s ohledem na zákon o myslivosti – je připnutí plomby (na Achillovu šlachu nebo žebro ) a vyplnit lístek o odlovu zvěře. Menší část lístku odevzdává mysl. hospodáři, větší část je identifikačním dokladem kusu. Plomby vydává úřad státní správy myslivosti uživateli honitby ( dle schváleného plánu lovu pro daný rok), evidenci vydaných plomb a jejich použití ( číselná řada ) zajišťuje myslivecký hospodář MS. Prvotní ošetření v honitbě – vyjmutí trávicího traktu (vyvržení kusu) by mělo být provedeno co nejdříve, nejpozději do 3 hod. Kus vyvržen později ( 3 – 12 hod), má být předložen k prohlídce veterináři, po 12 hod - s ohledem na postmortální změny – není způsobilý k lidskému konzumu. Nově zaváděné způsoby ošetření odlovené zvěře často narážejí na tradované postupy, jako např. odstranění moče zajíců „ždímáním“, u drobné pernaté „háčkování „ či použití vody pro oplach tělních dutin.U drobné je žádoucí odstranění trávicího traktu do 72 hod ! ( nikoliv „zrání“ bažanta či zajíce ve visu se střevy, jak to známe z let minulých). U spárkaté zvěře se doporučuje před chlazením dokončit ošetření kusu odstraněním znečistěných míst seřezáním a následným oplachem pitnou vodou ve visu a následné okapání. Zásadní změny v novele veterinárního zákona s ohledem na zvěřinu. V § 27b hovoří o možnosti prodeje odloveného kusu v kůži nebo peří formou - přímého prodeje spotřebiteli ke spotřebě v jeho domácnosti nebo - prodeje do maloobchodní prodejny (je na území kraje, kde byl kus odloven), která jej prodá konečnému spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti a to za předpokladu, že kus byl po odlovu (v co nejkratší době ) prohlédnut proškolenou osobou na sběrném místě. Prodejna neprovádí žádnou další úpravu nebo zpracování zvěřiny ( stažení, bourání), možný je prodej celého kusu v kůži. Musí mít pro uskladnění tohoto kusu samostatný chladící prostor ( chladničku) – nemůže být tedy zvěřina v kůži skladována společně s masem ostatním. Kontrola těchto obecných požadavků spadá do kompetence dozorových orgánů. Sběrné místo ( nemá registrační číslo ) je prostor - místnost (zpravidla majetek MS), vybavená chladícím zařízením (box) do kterého je kus a droby po odlovu umístěn k vychlazení na požadovanou teplotu ( 7 st.C v případě spárkaté zvěře, 4 st.C u drobné zvěře ) a prostorem pro uložení čist. a dzf. prostředků. Prováděcí vyhláška č.289/2007 v §12 (zvěřina) dále konkretizuje způsob označení takto prodávaných kusů prodejcem : „ zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou - určena po

14

tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele „. Dále je v citovaném paragrafu definováno „malé množství“ přímo prodávané zvěřiny : tj. 30 % v daném roce odlovených kusů.( tj. 30 % z plánu lovu ) Takto prohlédnuté kusy nesmí být uvedeny dále do oběhu ( veřejné stravování či intrakomunitární trh) Proškolená osoba – zpravidla jeden člen MS, která 1. absolvovala specializované školení ( 18-ti hodinový kurz – náplň : etologie zvěře, vliv způsobu lovu a zásahu na kvalitu zvěřiny, značení a ošetření po odlovu, základy anatomie, fyziol., PA změny při onemocněních ) k požadované problematice, 2. složila úspěšně zkoušku a získala osvědčení o způsobilosti k provádění této činnosti. Vlastní legitimaci a razítko s evidenčním číslem 3. O své činnosti vede záznamy o vyšetření a použití kusu, záznamy uchovává po dobu 2 let a na požádání je předkládá orgánům veterinární správy . Povinností lovce je nadále zabezpečení vyšetření na trichinelu sp.u vnímavých druhů v akreditované laboratoři.Referenční metoda je trávicí metoda. Pozn.: Kompresní metoda – použitelná do 31.12.2009 – je v případech, že : trávicí metoda není k dispozici, není vyšetřováno více jak 10 div. prasat za den, zvěřina určena jen pro konečného spotřebitele přímý prodej. Do výsledku vyšetření nelze kus uvolnit . Základní požadavky na proškolenou osobu : neprovádí diagnostiku, ale zná, jak vypadají orgány zdravého kusu, resp. odchylky od normálního stavu. V případě, že zjistí odchylky, je tento kus určen k veterinární prohlídce. V případě, že nejsou zjištěny žádné PA změny, je možno lovci ponechat tzv. lovecké právo (jedlé vnitřnosti) a hlavu s trofejí Jestliže je odesílán do zvěřinového závodu, nemusí se v tomto případě odesílat lov. právo a hlava ( na průvodní lístek o odlovu se uvede informace o provedené prohlídce PO). V případě, že je odlovený kus určen ke spotřebě v domácnosti lovce, nemusí být prohlédnut ani proškolenou osobou. Drobná zvěř bažantí nebo zaječí není po odlovu značena individuálně, ale skupinově ( po 10 ks ) Požadovaná teplota vychlazení je 4 st.C. Úplně vyplněný lístek o ulovení zvěře – datum, čas, honitba ( větší část ) je identifikačním dokladem této zvěřiny . Jestliže odlovený kus nebyl prohlédnut proškolenou osobou ( a je odesílán do sběrného a prohlížecího střediska nebo zvěřinového závodu ), musí být dopraven s hlavou a jedlými orgány ( lovec si tyto vyzvedne po provedené prohlídce - veterinárním lékařem )

Organizace školení Garantem školení je SVS Praha a VFU Brno – ICV, vede katalog proškolených osob. ČMMJ prostřednictvím okresních spolků zajišťuje evidenci přihlášených osob a zajištění prostorových kapacit pro konání kurzů a zkoušek. Cena školícího kurzu je 4,5 tis Kč , osvědčení je platné pět let, je možnost prodloužení platnosti 3 měsíce před vypršením platnosti, po přezkoušení ( s ohledem na změny legislativy).

15

Veterinární dozor a metodika kontroly zdraví. MVDr. Jiří Sobota (KVS pro Moravskoslezský kraj) Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace je pro každý rok stanovena Ministerstvem zemědělství a jsou v ní stanoveny i povinné vakcinace a vyšetření v chovech zvěře a vyšetření povinná pro uživatele honiteb. S ohledem na zvyšující se stavy černé zvěře je nutno připomenout povinnost vyšetření 10% odlovených divokých prasat na klasický mor prasat virologicky a serologicky. Vzorky k vyšetření na klasický mor prasat jsou mandle, slezina, mízní uzlina a krev. Uživatel honitby nebo lovec doručí vzorky na příslušný inspektorát Krajské veterinární správy v okrese. Pověření pracovníci inspektorátů provádějí i koordinaci odběru vzorků tak, aby byla vyšetřena reprezentativní plocha okresu. V chovech domácích prasat byl klasický mor prasat zjištěn naposledy v roce 1997 (na Kroměřížsku) a u černé zvěře v listopadu 1999 (na Vsetínsku). V sousedních zemích byl klasický mor prasat zjištěn v dubnu roku 2008 na Slovensku v okolí Levic a v roce 2007 v Německu. Při pravidelně prováděném monitoringu bývají zjišťovány protilátky proti této nebezpečné nákaze. V roce 2008 byly zjištěny protilátky v okrese Kroměříž (v květnu) a v okresech Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín v září. Nález protilátek neznamená onemocnění, nevydávají se opatření s ohledem na chovy domácích prasat a obchodování s vepřovým masem a zvěřinou z černé zvěře. Provádění monitoringu klasického moru prasat u černé zvěře je nepřetržitě kontrolováno příslušnými veterinárními orgány EU, zejména s ohledem na obchodování s uvedenými komoditami. V okrese, kde byly protilátky zjištěny se vyšetřuje virologicky a serologicky 50% ulovených prasat divokých po dobu 6 měsíců a dalších 6 měsíců serologicky 25%. V honitbách Moravskoslezského kraje se vyšetřuje 10%, jak je uvedeno výše. Pro všechny uživatele honiteb platí povinnost virologického a serologického vyšetření 100% uhynulých divokých prasat. Uživatel honitby nahlásí nález uhynulého prasete divokého na příslušný veterinární inspektorát, který rozhodne o dalším postupu. Pokud uživatel honitby podle pokynů veterinárního inspektorátu zajistí odeslání uhynulého divokého prasete k vyšetření na klasický mor prasat, bude mu vyplaceno nálezné ve výší 1000,- Kč/ks. Koncem září a počátkem října 2008 byla provedena letecká aplikace vakcinačních návnad k orální vakcinaci lišek proti vzteklině. Vakcinační návnady byly aplikovány na honební plochy v Moravskoslezském kraji, kromě města Ostravy. Za 3 týdny po aplikaci se provádí kontrola orální vakcinace vyšetřením ulovených lišek. Lišky ke kontrole orální vakcinace se odevzdávají ze všech okresů Moravskoslezského kraje. Počty lišek odevzdaných k vyšetření koordinují s uživateli honiteb veterinární inspektoráty. Za jednu celou lišku předanou k vyšetření se vyplácí zástřelné ve výši 380,- Kč/ ks. V některých honitbách a farmových chovech zvěře byl proveden monitoring na výskyt Chronického chřadnutí jelenovitých což je nakažlivé onemocnění obdobné BSE u skotu neboli nemoci šílených krav. Všechna provedená vyšetření byla negativní. Od 20.08.2008 se provádí nouzová ochranná vakcinace skotu ovcí a koz proti nebezpečné nákaze katarální horečce ovcí (Bluetongue). Celá ČR je v ochranném pásmu této nákazy. Nákaza je přenosná na všechny přežvýkavce, včetně divoce žijících. Mimořádná veterinární

16

opatření vydaná v souvislosti s touto nákazou platí pouze u domácích přežvýkavců. U zvěře by byla uplatněna veterinární omezení při přesunech, zejména mimo ochranné pásmo. V Moravskoslezském kraji je evidováno jedno ohnisko Brucelózy zajíců (MS Štáblovice, okres Opava) a jedno ohnisko Tularemie zajíců (Karviná-Doly). Způsoby vyšetřování a zacházení se zvěřinou byly příslušným uživatelům honiteb stanoveny v mimořádných veterinárních opatřeních. Tyto nákazy jsou zmiňovány zejména proto, že platí povinnost hlášení podezření z nákazy a zvěřina je v případě zjištění klinických příznaků nepoživatelná. Krajská veterinární správa řešila společně s uživateli honiteb případy podezření na aviární influenzu (ptačí chřipka) nebo celostátně vydaná mimořádná veterinární opatření. T.č. se jedná o hlášení úhynů ptáků. V případě podezření nebo potvrzení nákazy by se pracovníci Krajské veterinární správy obraceli na uživatele honiteb, zejména se jedná o honitby u velkých vodních ploch. Provádí se pravidelný monitoring v odchovnách kachen.

Potravní strategie přežvýkavé zvěře a zásady správného přikrmování Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. (Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně) Přirozená potrava zvěře Volně žijící přežvýkavá zvěř je adaptovaná na využívání rostlinné hmoty s vysokým obsahem vlákniny, která je pro jiné býložravce s jednoduchým žaludkem obtížně stravitelná. Pro efektivní trávení vlákniny se u nich vyvinul předžaludek, který slouží jako rezervoár potravy, jež je zde mikrobiálně trávena. Toto uspořádání trávicího traktu umožnilo přežvýkavcům uspět v konkurenci o potravní zdroje s jinými typy býložravců a přežvýkavci dnes představují různorodou skupinu zvířat s hmotností od pěti do několika set kilogramů obývajících africké stepi, naše středoevropské lesy i severské tundry. U jednotlivých druhů přežvýkavců se během jejich vývoje vytvořila celá řada adaptací na různé podmínky prostředí. Podle schopnosti trávit vlákninu je lze rozdělit na okusovače, spásače a přechodné typy (Hofmann, 1989). Toto rozdělení je pravděpodobně známé, a proto jen pro připomenutí okusovači jsou specializovaní na konzumaci těch nejkvalitnějších, ale málo dostupných zdrojů potravy (byliny, semena, mladé výhonky a listy dřevin), zatímco spásači zvolili strategii přesně opačnou, tedy příjem velkého množství málo kvalitní potravy s vysokým podílem těžce stravitelné vlákniny (traviny), ovšem dostupné v prakticky neomezeném množství. Touto specializací se tak významně omezila potravní konkurence mezi těmito skupinami přežvýkavců a relativně zvýšila kapacita prostředí. Zvláštnosti trávení přežvýkavců Schopnost přežvýkavců poradit si s potravou s vyšším podílem vlákniny jim sice pomohla rozšířit se ve vysoké početnosti do mnoha oblastí, ale na druhé straně sebou přinesla i určité nevýhody. Asi největším úskalím tohoto způsobu trávení potravy je složitost celého trávicího procesu přežvýkavců a jeho závislost na bachorových mikroorganismech. Tyto komplikace se projevují především ve větší citlivosti trávení na změny vnějších podmínek a dlouhou dobou potřebnou pro přizpůsobení se novým složkám potravy. Proto přežvýkavcům maximálně vyhovuje, pokud mají stále dostatek kvalitní potravy stejného složení. Naopak každá změna přijímané potravy byť k lepšímu vede k dočasnému zhoršení výživy zvířete, protože nepřizpůsobená mikrobiální populace bachoru nedokáže tuto potravu využít. V extrémním případě může náhlá změna krmiva vyvolat i akutní poruchu trávení a úhyn kusu (známé jsou například úhyny daňků, kteří se přecpali jadrnými krmivy).

17

Sezónní cykly zvěře Přestože se zvěř snaží minimalizovat změny v přijímané potravě např. i tím, že během vegetace postupně migruje do vyšších poloh, kde je nástup jara pomalejší, musela si poradit s výraznými změnami potravní nabídky během roku a najít mechanismy pro přežití zimního období s nedostatkem potravy. Výsledkem dlouhodobého působení přírodních vlivů jsou sezónní cykly, ke kterým dochází u všech našich druhů zvěře, a jež postihují trávicí trakt, ale i celkový metabolismus kusu. Vše je přizpůsobeno šetření energie v období, kdy zvěř čelí nepřízni počasí a nedostatku potravy, která má navíc i velmi nízkou kvalitu. Tyto změny jsou částečně vyvolané přímo přijímanou potravou a závisejí na měnící se potravní nabídce prostředí, ale do určité míry i postupném zkracování dne. Proto k určitým změnám dochází i u zvěře na farmách, kde má k dispozici stejná krmiva po celý rok. Dobrým příkladem jsou pokusy z Nového Zélandu (např. Freudenberger et al. 1994), kde u jelenů došlo v zimě ke snížení velikosti bachoru, retence dusíku a produkce těkavých mastných kyselin i přesto, že byli krmeni stále stejnými krmivy. Nejvýraznější změnou trávicího traktu v zimním období je zmenšení celkové velikosti bachoru o přibližně 20-35%. Spolu s tím ale dojde i k zmenšení bachorových papil, které zvětšují vstřebávací plochu a podobně se zmenší vstřebávací plocha tenkého střeva. V bachoru se drasticky změní i složení mikroorganismů, kde vymizí druhy specializované na energeticky bohaté složky. Neméně významné změny postihují i metabolismus zvěře, který v podzimním období pracuje na plné obrátky a snaží se z přijaté potravy vytěžit maximum energie a uložit ji ve formě tukových zásob. Naopak od začátku zimy dochází postupně k útlumu životních funkcí, jakémusi „zimnímu spánku“. Výzkumy v posledních letech ukázaly, že se výrazně sníží srdeční činnost (až o 60%) a snižuje se teplota periferních částí těla. Toto snížení je největší v nejsilnějších mrazech a umožňuje výrazné úspory energie (Arnold et al. 2004). Zvěř také utlumí pohybovou aktivitu, zmenší počet potravních period a přesune se do míst, která jí poskytnou útočiště před větrem. Cílem všech těchto změn jsou maximální úspory energie, kterou zvěř získává částečně z potravy a částečně z tukových zásob. V zimě se výrazně mění i složení potravy. Zatímco během vegetace je ve většině prostředí dostatek přirozené potravy a jednotlivé druhy zvěře se mohou chovat podle své potravní specializace, v zimě jsou nuceny přijímat nouzovou potravu. V době vegetace okusovači spásají dvouděložné byliny a dřeviny, ostatní druhy traviny a podle bohatosti potravní nabídky i částečně dřeviny. Podíl travin v jejich potravě ale bude prakticky vždy významný. Koncem léta a v podzimním období zvěř zintenzívní potravní aktivitu a maximalizuje příjem stravitelných živin. V této době je také její trávicí ústrojí připraveno zpracovávat velká množství potravy včetně energeticky bohatých složek. Tam, kde zvěř nemá možnost spásání lesních semen či jiných druhů jadrných krmiv přijímá alespoň maximum co nejstravitelnější potravy. Cílem je tvorba tukových rezerv na zimní období. Energeticky bohaté složky potravy jsou v tomto období přirozené a potřebné pro všechny potravní specialisty, zejména ale pro okusovače. S příchodem zimy se potravní nabídka prostředí začne výrazně měnit a tento proces může jakkoli intenzivní myslivecká péče jen těžko zastavit. Zvěř začne postupně přecházet na zimní potravu, která je podstatně méně stravitelná, má výrazně menší podíl vody, zato však vyniká vlákninou. I příjem potravy se sníží a vlivem těchto změn spolu s délkou fotoperiody dojde k redukci velikosti bachoru a jeho sliznic. Tyto procesy jsou pozvolné a jsou ovlivněny i přirozenou potravní nabídkou a klimatickými podmínkami stanoviště. Menší a pozvolnější změny proto můžeme očekávat v prostředí lužního lesa s bohatým podrostem bylin a keřů a

18

výraznější a rychlejší v drsném horském prostředí, kde se v keřovém patru vyskytuje jen smrk a borůvka. Zejména sněhová pokrývka výrazně redukuje dostupnost potravy. Útlum v zimě Sníh je v našich podmínkách nejvýznamnějším faktorem určujícím kvalitu potravy zvěře i množství zimních úhynů. Nejenže zvěři ztěžuje pohyb a obírá ji o energii, ale také omezuje její přístup k potravě. Proto je napadnutí sněhu pro zvěř významným impulsem pro přechod na zimní režim s popsaným útlumem životních funkcí, omezením pohybu a snížením množství přijímané potravy. Ve dnech, kdy mrzne pro zvěř není nejlepší prodírat se sněhem a vyhledávat případné zdroje potravy a ještě si přitom zahřát ztuhlé běhy pohybem, ale přesně naopak v klidu šetřit energií. Tomu odpovídá i výběr potravy, která v přirozených podmínkách obsahuje u okusovačů zelené listí ostružiníku, letorosty listnatých dřevin a malý podíl semen, v méně příznivém prostředí převažuje smrk. Spásači a přechodné typy se živí jako okusovači s určitým podílem travin podle jejich dostupnosti. Jadrná krmiva nejsou ve druhé polovině zimy rozhodně přirozenou složkou potravy a jejich přínos je sporný. Zimní období i vyostří konkurenční vztahy mezi jednotlivými druhy zvěře. Zatímco během vegetace se potravní spektra např. srnce a jelena překrývaly z 10%, po napadnutí sněhu je to 90% a oba druhy vyčerpávají omezené množství zimních zdrojů potravy, ale také společně likvidují lesní vegetaci. Význam sezónních změn pro mysliveckou praxi Pro mysliveckou péči o zvěř z uvedených skutečností vyplývá, že zvěř v období od podzimu do jara výrazně mění výběr přirozené potravy, schopnost efektivně trávit a využívat kvalitní krmiva i aktivitu. Z přístupu některých myslivců se zdá, že o zvěř pečovat chtějí, ale jen způsobem a v době, kdy to vidí důležité. Bohužel jak zvěř, tak i její bachorová mikroflóra se stále chovají podle dlouhodobých schémat a zatím jim nikdo nevysvětlil, že na ni bude po napadnutí sněhu čekat plně založený krmelec voňavého sena, nebo, že se mají nachystat na konec roku, kdy skončí naháňky a myslivci naplní korýtka jádrem, které pro tenhle účel skladují od žní. Z hlediska zvěře jsou pro přežití zimy důležité především možnosti migrace do vhodných zimovišť a dostatek klidu. Přikrmování jadrnými krmivy je důležitou součástí myslivecké péče a významně přispívá k omezení zimních ztrát, čímž zvyšuje počty zvěře, které je možné lovit. Zároveň je ale třeba při podávání jádra zohlednit roční období a nabídku prostředí. Význam výživy a zásady správného přikrmování Česká republika patří spolu s Německem, Rakouskem a Maďarskem k čtyřem zemím, kde se velmi rozšířila intenzivní péče o volně žijící zvěř a zejména přikrmování, které je u nás i jednou ze zákonných povinností uživatelů honiteb. Takto rozsáhlé pečování o zvěř má své historické kořeny zejména ve vysoké zalidněnosti území, velké poptávce po zvěřině a loveckých příležitostech a také mentalitě zdejších obyvatel. Výživa má většinou zcela dominantní vliv na kvalitu zvěře a rozhoduje do značné míry o početních stavech zvěře a její kondici. Vždyť shánění potravy, či pastva jsou vedle odpočinku naprosto převládající aktivity zvěře a býložravců je v prostředí zpravidla tolik, že si po většinu roku konkurují při využívání kvalitní potravy a jen v krátkých obdobích hojnosti je i těch nejkvalitnějších složek dostatek pro všechny (rašení listí na jaře, dozrání žaludů). Zlepšení kvality výživy zvěře, ať už péčí o prostředí nebo redukcí početnosti zvěře, se proto zpravidla rychle projeví na kvalitě chované zvěře, včetně jejího paroží. Jak zásadní význam má pro zvěř kvalita potravy, si uvědomili již naši předkové a snažili se zvěři přilepšovat v zimním období, kdy dochází k největším ztrátám. V této praxi pokračují i další generace myslivců, ovšem na chovatelských

19

přehlídkách je dost patrné, že naše snahy o zlepšování potravních podmínek zvěře zejména extenzivním přikrmováním ovšem často nevedou k trvalému zvyšování kvality trofejí. Za příčinu těchto neúspěchů se většinou považuje kde co, jen ne naše vlastní chyby v předkládání krmiv. Pro to, abychom veškerou péči o zvěř vhodně sladili s jejími potřebami, je nutno mít určité teoretické znalosti a zejména se inspirovat příklady těch, kteří v chovu zvěře byli úspěšní a i těmi, kterým se něco nepovedlo. Především musíme mít na paměti, že krmíme býložravého přežvýkavce, který je přizpůsoben pro využívání potravy s nízkou koncentrací živin a zcela přirozená jsou pro něj nejlevnější objemná krmiva. Přežvýkavci potravu tráví složitě za pomoci mikroorganismů, což přináší i ztráty. Jadrná krmiva je tak efektivnější zkrmovat nepřežvýkavým druhům. Při hledání cest jak zlepšit výživu chované zvěře je nutno v první řadě vycházet z jejích fyziologických potřeb a snažit se zvěři optimalizovat podmínky prostředí. Při přikrmování je v první řadě nutno zajistit stabilitu krmení. To znamená, aby se krmiva neměnila a aby nedocházelo k výpadků v jejich podávání. Nejdelší prodleva, kdy ještě nedojde ke změnám v trávení je 24 hodin. Pokud se proto rozhodneme krmení zvěři dávkovat a omezovat, je nutné denní dávkování. Tam, kde to není možné, je nutno krmit neomezeně. Z hlediska přirozených cyklů zvěře máme dvě možnosti: 1. extenzivní přikrmování respektující a využívající sezónní cykly 2. intenzivní krmení V každém případě je ovšem nutno se rozhodnout pro jeden či druhý způsob a je velmi škodlivé je měnit v průběhu roku. Při extenzivním přikrmování zvěř žije v podstatě přirozeným způsobem a přikrmování nahrazuje v podzimním období přirozený opad lesních semen, který v dnešních lesích chybí. Takovéto přikrmování by proto mělo začít relativně brzy na podzim, kdy má zvěř ještě dostatek kvalitní zelené pastvy a jadrná krmiva tak budou tvořit jen menší podíl její potravy, přičemž po vánocích dojde k jejich omezení či úplném vypuštění s výjimkou srnčí zvěře, která jej potřebuje nejvíce. Krmivo by se mělo podávat tak, aby jej zvěř měla k dispozici denně a aby nedocházelo k přestávkám v jejich podávání. Proto musí být korýtka dostatečně prostorná, dobré jsou krmné automaty s větším zásobníkem, případně lze krmivo podávat rozházením na větší plochu. Volně žijící zvěři není možné atraktivní krmiva omezeně dávkovat na více dní! Při podání menšího množství krmiv do jednoho korýtka se nasytí jen nejsilnější jedinci a na ostatní se nedostane. Jadrná krmiva je proto nutno podávat neomezeně v dávkách, jaké zvěř přijímá, nebo se nemusí podávat vůbec. Intenzivnější chovy to řeší denním zakládáním jádra, což je ovšem nereálné ve volných honitbách. Pokud se do krmelců zakládá jen jednou týdně, musí být dávka taková, aby vystačila až do příští návštěvy. Jedinou možností, kterou v tomto případě můžeme regulovat příjem jádra je míchání kvalitních komponent s méně hodnotnými (např. obilí s plevami či nařezaným objemným krmivem). Pokud jsou jednotlivé složky malé, tak je zvěř není schopna přijímat odděleně. Tento způsob umožňuje měnit složení podávaného jadrného krmiva a tím jej přizpůsobovat nárokům zvěře. Na začátku krmného období se tak např. může krmit čistým ovsem, který bude postupně podáván smíchaný s plevami, až po vánocích bude mít zvěř k dispozici pouze objemná krmiva. Ideálním řešením jsou granulované směsi, kde je možné měnit obsah živin dle potřeby. Ty jsou ale příliš drahým řešením a je možné je nahradit právě mícháním obilí s méně kvalitními složkami. Při denním zakládání tento problém odpadá, protože každý kus zvěře se denně dostane ke své dávce krmiva, kterou mu můžeme postupně omezovat. Druhou možností je intenzivní krmení zvěře kvalitním jadrným krmivem. Tento způsob výrazně zvýší kvalitu přijímané potravy zejména v zimním období, kdy zvěř za normálních podmínek přejde na úsporný režim a živí se jen málo kvalitní potravou s vysokým obsahem vlákniny. Pokud budeme zvěř takto krmit dostatečně velkými dávkami, můžeme skutečně očekávat zvýšení přírůstků, kondice zvěře i trofejí, ovšem za výrazně vyšší náklady na

20

krmení. Je třeba si uvědomit, že koncem roku dochází v organismu zvěře k výrazným změnám a je zvěř potřebuje především klid a pro výživu jí stačí objemná krmiva. Fyziologicky se zvěř dostává do celkového útlumu, kdy za větších mrazů snižuje teplotu povrchu těla a tak ještě více šetří energií. Také trávicí trakt je zmenšený a pracuje úsporně. Pokud k tomuto stavu dojde, není již samostatné podávání energeticky bohatých krmiv vhodné, protože hrozí poruchy trávení případně i úhyny, ale v každém případě je zvěř nucena zvyšovat intenzitu metabolismu, což se projevuje její zvýšenou spotřebou energie (Arnold et al. 2002). Literatura: SMITH, B.L., 2001:Winter feeding of elk in western North America. J. Wildl. Manage. 65: 173-190. SCHMITZ, O.J., 1990: Management implications of foraging theory - evaluating deer supplemental feeding. J. Wildl. Manage., 54: 522-532. WORDEN, K.A., PEKINS, P.J., 1995: Seasonal change in feed-intake, body-composition, and metabolic-rate of white-tailed deer. Can. J. Zool., 73: 452-457. PARKER, K.L., GILLINGHAM, M.P., HANLEY, T.A., ROBBINS, C.T., 1996: Foraging efficiency: Energy expenditure versus energy gain in free-ranging black-tailed deer. Can. J. Zool., 74 (3): 442-450. HANLEY, T.A., MCKENDRICK, J.D., 1985: Potential nutritional limitations for black-tailed deer in a spruce-hemlock forest, southeastern Alaska. J. Wildl. Manage., 49: 103-114. BERTEAUX, D., CRETE, M., HUOT, J., MALTAIS, J., OUELLET, J.P., 1998: Food choice by white-tailed deer in relation to protein and energy content of the diet: a field experiment. Oecologia 115: 84-92.

Chovatelské přehlídky, hodnocení trofejí. Karel Krečmer (OMS Nový Jičín) Jedním z účinných způsobů hodnocení stavu a opatření ke zkvalitnění chovu spárkaté zvěře jsou chovatelské přehlídky. Posláním je zejména zhodnotit výsledky chovu spárkaté zvěře za uplynulý rok. Kromě toho má sloužit i ke zvyšování odborné kvalifikace myslivců. V neposlední řadě je to i propagace myslivosti, protože chovatelská přehlídka není pouze výstava „hromady kostí“, ale i doprovodné akce, jako výstavy obrazů s mysliveckou tematikou, modely mysliveckých zařízení, preparáty ptáků a savců apod. Ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, část druhá Chov a zušlechťování zvěře, § 3 Zásady chovu, odst. 1: K zachování všech druhů zvěře v přírodě činí orgány státní správy myslivosti potřebná opatření. Chovem se rozumí odborné zásahy sledující vymezené biologické cíle, udržování přírodní kvality genofondu zvěře a cílené zvyšování chovné kvality zvěře. Ve smyslu § 6 Chovatelské přehlídky, odst. 1: Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti ve svých územních obvodech, popřípadě pro oblast chovu zvěře oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí. V poslední době se setkáváme (s ojedinělými) případy, že lovci odmítají předložit trofeje. Zde bychom se mohli opřít o Myslivecký řád (bohužel ne všichni lovci jsou myslivci) čl. 33 –

21

myslivec, který ulovil trofejovou zvěř, trofej pečlivě vypreparuje a takto upravenou ji předkládá podle pokynů uživatele honitby na chovatelskou přehlídku. Dále se setkáváme s tím, že některým lovcům vadí, že označením trofeje 3mm vývrtem do pučnice poškozujeme jeho majetek (čl. 74 Mysliveckého řádu – trofej je majetkem uživatele honitby a podle tradice se ponechává lovci, je považována za součást loveckého práva). V časopise Svět myslivosti jsem se setkal s kritikou konání chovatelských přehlídek s tím, že slouží k šikanování lovců, ale přece každý okres, případně oblast, má zpracována kritéria chovnosti pro jednotlivé druhy a lovci by je měli znát. S tím souvisí i kritika označování chovné hodnoty trofejí. Stále se řídíme směrnicí ČMS o přidělování barevných bodů. červený – chovní, výrazně nadějní jedinci zelený - nízká chovná hodnota - průběrní modrý - chovná hodnota je sporná a hodnotitelská komise nemůže jednoznačně rozhodnout o přidělení červeného bodu Chovatelské přehlídky a hodnocení trofejí v okrese Nový Jičín. Do roku 1992 organizoval chovatelské přehlídky Okresní myslivecký spolek (OMS) – Český myslivecký svaz. Přehlídky se konaly střídavě na různých místech okresu, vždy ve spolupráci s příslušným mysliveckým sdružením. Od roku 1998 OMS ve spolupráci s Okresním úřadem, od roku 1999 ve spolupráci s Muzeem Novojičínska. Od roku 2002 s pověřenými obcemi: Bílovec, Frenštát p.R., Kopřivnice, Nový Jičín a Odry, kdy je rozhodnutím stanoven termín předkládání trofejí a složení hodnotitelské komise. Od roku 1996 se chovatelská přehlídka koná v prostorách Nové galerie Žerotínského zámku v Novém Jičíně, trvá 14 – 18 dnů. Po dobu konání je zajištěn odborný výklad pro návštěvníky, zejména hromadné návštěvy žáků a studentů novojičínských škol, je neustálá projekce videokazet s tématikou myslivost, kynologie a ochrany přírody. Od roku 1988 je pravidelně vydávám katalog trofejí. Jako příloha katalogu byla již několikrát vydána kritéria chovnosti (1998, 2004, 2007). Každoročně je součástí chovatelské přehlídky doprovodná výstava obrazů s mysliveckou tématikou (Václav Nasvětil, František Maxmilián Hoffmann), případně preparáty ptáků a savců (rok 2007 - hrabaví ptáci, rok 2008 – bahňáci a brodiví). S velkým ohlasem se v roce 2006 setkala výstava a přednáška na téma Orli skalní a jejich ochrana, jejich vysazení do Moravskoslezských Beskyd, ve spolupráci s ChKO Kysuca a Stanicí pro záchranu živočichů v Bartošovicích. Trofeje se přebírají v prostorách Muzea v Novém Jičíně po dobu dvou dnů. Následuje práce hodnotitelské komise. V roce 1988 zpracovala myslivecká komise, na základě metodického pokynu a doporučení ČMS (Věstník 2/1987) kritéria pro posuzování chovné hodnoty jednotlivých druhů spárkaté zvěře a tato byla rozeslána všem mysliveckým sdružením. Těmito kritérii se hodnotitelská komise řídila až do roku 1997. V tomto roce vydal Okresní úřad nařízení č. 2/97 o koncepci chovu a lovu normovaných druhů zvěře v okrese Nový Jičín, jehož součástí jsou i kritéria pro posuzování chovnosti. Pouze jelení trofeje z oblasti Oderska jsou posuzovány podle kritérií platných u Vojenských lesů a statků v Lipníku nad Bečvou. Vzhledem k tomu, že jsme nastavili laťky celkem vysoko, došlo ke zkvalitnění populace srnčí zvěře, o čemž svědčí narůstající počet srnčích medailových trofejí: 1985 – 5, 1986 – 5, 1988 – 4, 2004 – 15, 2005 – 10, 2006 – 7, 2007 – 14.

22

Bodové hodnocení bylo do roku 2003 prováděno tzv. Volzovou metodou, od roku 2004 klasicky metodou CIC. Zde bych chtěl upozornit na přidělování vzhledových bodů, těch může být až 19. Hmotnost – je dána zvážením Objem – zjištěn výtlakem Délka – měřením Rozloha – výpočtem Vzhledové body – barva, perlení, růže, hroty výsad, pravidelnost a tvar. Zde je nutno komisí přistupovat velmi obezřetně. Nejlépe je všechny bodované trofeje dát vedle sebe a takto posoudit, která barva je za 4 – 0, taktéž u růží, perlení a hrotů výsad. Přesto, že komise je někdy podrobena nelítostné kritice mám za to, že to vše děláme pro dobro věci. Každá chovatelská přehlídka je zahájena vernisáží, za účasti trubačů. Na přehlídku jsou zváni zástupci měst a obcí, členové Okresní myslivecké rady, členové hodnotitelské komise, zástupci organizací (Veterinární správa, Krajský úřad), zástupci okolních Okresních mysliveckých spolků apod., regionální tisk a televize. Věřím, že Chovatelské přehlídky zůstanou nadále zachovány, jejich obsah se bude rozšiřovat a tím budeme propagovat dobrou práci všech myslivců ve prospěch zvěře a ochrany přírody.

Nové vlivy na nerovnováhu v ekosystému na Karvinsku z pohledu myslivosti (OMS Karviná) Výkon práva myslivosti a povinnosti, které z toho pro společnost plynou je na Karvinsku z mnoha pohledů ve srovnání s ostatními částmi naší země problematický. Plochy honiteb jsou všeobecně atomizovány průmyslovou a dopravní infrastrukturou, v přírodě je evidován intenzivní pohyb osob, které v regionu s vysokým zalidněním hledají v blízkosti svých obydlí prostor pro relaxaci. Přidáme-li k tomu negativa z průmyslové výroby, je ekosystém nevyvážený a myslivci, obce a další sdružení, jimž stav přírody není lhostejný mají těžkou pozici při zajišťování v něm únosných podmínek pro zvěř, především všeobecné čistoty flory a klidu. Ten se vedle pitné vody se stává čím dále cennějším artiklem. Ochrana a zajišťování těchto zájmů je tedy namáhavým a složitým procesem a pro myslivce také těžce splnitelným úkolem. V posledních letech se navíc potýkáme se stále intenzivnějším novodobým rušivým elementem, jakým jsou terénní motorky a čtyřkolky. Jejich majitelé ve své nevysvětlitelné bezohlednosti a bez nadsázky také egoismu hrubým způsobem narušují veškeré zásady společenského soužití a právní předpisy v naší zemi. Svým jednáním, které spočívá v holdování jízdě na terénních strojích na skrz krajinou, bez ohledu na ničení jakýchkoliv hodnot přírody, ať panenské, či šlechtěné v důsledku cílevědomé práce člověka, způsobují v ekosystému nenapravitelné škody. Motorkáři ničí věci a zájmy, na které nemají nejmenší nárok. Zřejmě každý myslivec, rybář nebo houbař a turista se nejednou s tímto negativním fenoménem setkal a jen bezmocně přihlížel poškozování krajiny a rušení hlukem všeho živého, co v ní je. Popsaný stav si vyžaduje urychlenou změnu, jinak stejně jako v případě šíření novodobých civilizačních nemocí se v této oblasti s odstupem času dostaneme do stále hůře řešitelné situace. Je si třeba proto stanovit a medializovat možná východiska z této situace. Majitelé a provozovatelé terénních motorek a čtyřkolek, tedy tzv. motorkáři, si vůbec neuvědomují, že jsou vůči naší společnosti a právnímu řádu sami odpovědni za vytváření při věnování se 23

tomuto, v určitých kruzích, modernímu koníčku podmínek, aby k uvedeným negativům nedocházelo, nebo alespoň byly výrazně omezena. Je jejich povinností, aby si vybudovali vhodné trenažéry, nebo našli pro vybudování vhodné podnikatele. Své stroje musí po veřejných komunikacích přepravovat v souladu s platnými předpisy o provozu na komunikacích, tedy včetně způsobilosti dopravních prostředků, kterými tyto stroje nemusí být. Musí se vyvarovat vjezdu do volné přírody mimo trenažéry a na komunikacích se musí řídit dopravními předpisy. Nemohou si vynucovat převádění svých povinností na jiné subjekty (např. myslivci si také musí vytvářet vhodné podmínky pro výkon práva myslivosti sami na svůj náklad). K zajištění takových postupů je nezbytná součinnost všech zájmových skupin, kterým řád v naší společnosti není lhostejný a kteří za něj zodpovídají. Jedná se zejména o nové společné přístupy k potírání bezohledného chování motorkářů, ve které vyniknou angažovanost a důslednost v podávání okamžitých hlášení policii a také následně písemně orgánům obcí o pohybu motorkářů s maximální konkretizací všech údajů o nich a jejich chování. Nezbytná je zpětná kontrola u těchto orgánů, jak bylo s hlášením naloženo. Významnou úlohu při tom musí sehrát členové myslivecké stráže, kteří, znali místních poměrů, mají právo požádat o aktivní součinnost Policii ČR, tedy příslušné obvodní oddělení. V případě vyhýbavé reakce ze strany policie o této skutečnosti je třeba písemně informovat buď přímo, nebo prostřednictvím uživatele honitby příslušné ředitelství policie. Účinnou pomocí při zajišťování popsaných možných opatření bude vyvolání jednání okresních mysliveckých organizací a obcí s okresními řediteli policie a pověřených obcí s cílem hledání nových společných postupů a navedením těchto orgánů na nové metody boje s negativní činností motorkářů, včetně prevence spočívající v účinných zásazích již před pácháním devastační činnosti na přírodě v zemědělství a lesnictví. Přestože uvedená problematika začíná být konečně medializována, tedy uznána za společensky nebezpečnou, je jí třeba v televizi, rádiu a novinách věnovat mnohém větší pozornost. Cílem je osvojení si úlohy aktivního boje s negativy „motorkářského“ hobby nejen u myslivců, orgánů životního prostředí měst, kraje a policie, kterým řešení tohoto problému připadá ze zákona. Mediální sugesce musí vybudit k aktivní činnosti také jiné spolky, především na ochranu přírody a krajiny, majitele dotčených pozemků, v tom velké subjekty jako Lesy ČR a RPG a tu část společnosti, která využívá naší přírodu k relaxaci. Tak, jako znalost zásad poskytování rychlé zdravotní první pomoci by se použití mobilních telefonů pro rychlé hlášení a zásah proti zvůli motorkářů mělo stát samozřejmostí. Snad se už konečně poučíme z chyb minulosti, kde pasivita a benevolence vůči jakýmkoliv projevům porušování zákonů a zásad soužití vždy vedla k velkým finančním, a morálním ztrátám.

Škody na zvěři způsobené automobily Bedřich Krčmář (OMS Ostrava) Ve svém příspěvku bych se chtěl zaměřit na závažnou problematiku prevence možného střetu dopravních prostředků se zvěří na pozemních komunikacích. Podobnou tématikou se nedávno zabývali na příklad Ing. Vlášek, Prof. Ing. Jaroslav Simon a také rakouští a němečtí výzkumníci Ing. Dr. Spittler a Dr. Brantmayer, z jejichž materiálů jsem při tvorbě svého příspěvku čerpal. Jejich závěry jsou podobné našim zkušenostem, jsou však hodně obecné a mnohdy málo použitelné. Pohled na tuto problematiku vidím ze dvou úhlů nazírání. Tím prvním jsou nesporné ztráty na lovné zvěři a pro nás tedy ztráty ekonomické, na druhé straně jsou to mnohdy ztráty na lidských životech řidičů a osádek motorových vozidel při těchto střetech. V neposlední řadě jsou to škody na vozidlech samých.

24

Bohužel přesné statistické údaje k dispozici nejsou. Metodika vykazování není použitelná pro svoji značnou nepřesnost. Na příklad za období let 2000 až 2006 je vykazováno 47 017 nehod při srážce se zvěří. Bylo při nich 8 mrtvých a 58 těžce zraněných. Škoda dosahovala 13, 585 mil. Kč. V převážné většině byla důvodem kolize chyba nebo selhání lidského činitele. Mnohé případy jsou vykazovány jinak, než se skutečně staly a mnohdy jsou, zejména ty méně závažné, zatajovány úplně. Sražená zvěř končí v zavazadlovém prostoru účastníka takového střetu, aniž by si dotyčný připouštěl, že jedná protiprávně. Kde tedy hledat příčiny těchto jevů? Jako v mnohých jiných situacích v historii. Již několik desítek tisíc let žijeme na této planetě společně se zvěří a zvířaty. Snažili jsme se o spolužití harmonické, respektující nároky obou těchto skupin. Teprve v době poměrně nedávné jsem však své potřeby začali prosazovat s malým ohledem na přírodu a v ní žijící živočichy, zvířata a zvěř. Budujeme a rozšiřujeme silnice, stavíme železniční koridory, budujeme obchvaty kolem měst a obcí a hlavně doprava se mnohonásobně zrychluje. Tyto komunikace protínají migrační trasy zvěře staré mnoho let. Kolem obydlí si stavíme ploty, využíváme přírodu pro svoje odpočinkové aktivity. Turistika, houbaření, jízda na koních, bicyklech, ale také na motocyklech a čtyřkolkách a to i mimo běžné komunikace, volné pobíhání psů, to jsou činnosti, které způsobují citelné změny v krajině, které negativně působí na chování zvěře. Zvěř si vybírá svá stávaniště v místech, kde je relativní klid. Odtud pak putuje za potravou a na místa, vhodná pro rozmnožování. Rovněž omezené potravní možnosti, neúměrně velké lány kukuřice, olejnin a obilovin nutí k migraci na velké vzdálenosti. Prvky, které migraci podporují jsou zejména okraje lesů, liniová zeleň, vodní toky a údolí. Jaká jsou tedy opatření, která mohou snížit možnost střetů zvěře na pozemních komunikacích? Budu se zabývat silnicemi a dálnicemi. Záměrně vynechávám železnice pro její specifika. Jednotlivá možná opatření bych seřadil od těch méně náročných po nejsložitější. V úvodu citovaní odborníci je řadí takto: Odváděcí krmné plochy, to jsou políčka s atraktivními plodinami v bezpečné vzdálenosti od komunikací. Zpřehlednění bezprostředního okolí komunikace. Vysekávání keřového patra a travního porostu a hlavně jeho pravidelná údržba. Umisťování dopravních značek a tabulí, upozorňujících na nebezpečí střetu, po dohodě s příslušnými orgány. Mezi ty nejméně náročné patří dle mého názoru seznámení budoucích řidičů s možností střetu se zvěří již v autoškole. Budování průchodů nad a pod komunikacemi, to jsou mosty a tunely. Zde je finanční náročnost vysoká a takové stavby je možno umisťovat jen na nejvýznamnějších komunikacích a po pečlivém výběru místa nejčastějších migračních tras. Ze zkušeností víme, že zvěř užívá mosty, které se osazením křovin podobají okolí. Na druhé straně podchody o malé šířce a značené délce jsou ochotni projít nanejvýš liška, jezevec a sporadicky zajíc. Spárkatá zvěř se podobné „nory“ bojí, zvláště pokud není náležitě osvětlena. Optická a pachová zradidla. Optická zradidla jsou zpravidla odrazky, umístěné na sloupcích na okraji komunikací, které při nasvícení projíždějícími vozidly odráží paprsky do okolí, jak z řečeného vyplývá, jsou funkční zejména v noci kdy vytváří „optický plot“, který má odradit zvěř od vstupu na takto chráněné silnice. Z praxe však víme, že si na ně zvěř po nějaké době zvykne a pak již pro ni nejsou překážkou. Různá otáčivá „blikátka“ jsou účinná obdobně. Pachová zradidla jsou založena na principu zvěři nepříjemného pachu. V minulosti to byly na příklad sáčky s lidskými vlasy, nebo zvířecí chlupy. Později pachy chemického původu. Tyto odpuzovače byly v okolí silnic nanášeny buď jako spreje, nebo pěna na svodidla, sloupy

25

nebo stromy. Účinnost byla lepší než zradidla optická, jejich účinnost však byla omezena a pořízení je finančně dosti náročné. Zkušenosti naše a zejména pak zahraniční považují za nejúčinnější zábrany mechanické, to je oplocení. V okolních zemích jsou takto oploceny všechny rychlostní komunikace a kdo projížděl Maďarskem, Rakouskem nebo Německem se s těmito ploty setkal. Naši projektanti a stavitelé se však takovým opatřením usilovně brání a jsou bohužel často značně nepřístupní jednání o změně. Jaký závěr z toho, co bylo řečeno, vyplývá pro nás, uživatele honiteb? Po úpravách stanov mysliveckého sdružení o písmenka o. s. (občanské sdružení) můžeme vystupovat při jednáních, týkajících se zásahů do uživatelských práv nás myslivců (uživatelů honiteb) přesto, že nejsme majiteli dotčených pozemků. Příkladem může být široce medializovaný případ oplocení dálnice D 47 v úseku od Bravantic, okolo Klimkovic, Polanky a Svinova. Po složitém a neúspěšném jednání s Ředitelstvím silnic a dálnic jsme svolali tiskovou konferenci, na které jsme zástupce sdělovacích prostředků seznámili s našimi požadavky a se skutečností, že argumenty ŘSD nás nepřesvědčily o nemožnosti výstavby oplocení. Pak již stačila dvě jednání a ochota pracovníků ŘSD, aby se naše představy naplnily. Jsem přesvědčen, že se důsledným vymáháním svých práv dočkáte i Vy v případech, kdy jde o správnou věc.

Vliv prořezávek na intenzitu poškození porostů ohryzem jelení zvěří Ing. Kamil Turek, DiS.1,2, Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. 1

1 - Ústav Ochrany Lesa a Myslivosti, Lesnická a Dřevařská Fakulta, Mendelova Zemědělská a Lesnická Univerzita v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno 2 - Ústav pro Hospodářskou Úpravu Lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek – Místek, Nádražní 2811, 73825 Frýdek – Místek Email: [email protected]

Email: [email protected]

Abstrakt Sledovali jsme vliv třech variant pěstebních zásahů na intenzitu poškození smrků ohryzem jelení zvěří na LS Jablunkov a LS Javorník. Zkoumané porosty měly průměrnou výškou 4– 7m, byly ve věku kolem 10 let a s převahou smrku (85,71% až 98,33%), všechny vznikly z přirozené obnovy a ve všech byl stejný počet cílových jedinců smrků (1920/ha). Na plochách bylo po zimě zjištěno čerstvé poškození ohryzu kůry a početnost zvěře podle množství trusu, které se pohybovalo u jelena od 4 do 4,55 hromad / 40m2. V porostech byly vytyčeny dvě skupiny ploch. Na kontrolních plochách byla provedena prořezávka s odstraněním všech podúrovňových jedinců a na pokusných plochách byla ponechána podúroveň. Na LS Jablunkov, byl počet poškozených cílových jedinců na kontrolní ploše bez podúrovně (0,132/1trus), což je 1,86krát více než na pokusné ploše se schématickým zásahem a s ponechanou podúrovní (0,071/1trus). Na LS Javorník byl počet poškozených cílových jedinců na kontrolní ploše bez podúrovně (0,42/1trus), což je 1,55krát více, (statisticky se liší α = 0,05 > p = 0,003) než počet poškozených cílových jedinců smrku (0,271/1trus) v prořezávce s pozitivním výběrem a ponecháním indiferentních jedinců do 2,5m. Počet všech poškozených smrků silně koreloval s počtem jeleního trusu (r = 0,8437, α = 0,05 > p = 0,001, R2 = 0,7119). Způsob pěstebního zásahu silně ovlivnil množství ohryzem poškozených smrků v porostech. Tento projekt byl realizován za podpory výzkumného záměru č. MSM 6215648902.

26

Úvod Lesnické hospodaření hraje velice podstatnou a dosud opomíjenou roli v předcházení škodám zvěří. Různé pěstební zásahy a obnovní způsoby tak mohou impakt zvěře na les významně snižovat či zvyšovat. Volba optimálních hospodářských opatření v lesích je tak základním prostředkem pro omezení působených škod zvěří. Les můžeme obhospodařovat buď, formou stejnověkých monokultur, náchylných k poškození, nebo formou strukturně bohatých, věkově i druhově rozrůzněných a stabilních porostů, ve kterých je poškozený, nebo odumřený cílový jedinec nahrazen jedincem mladším. Ve Finsku se vlivu pěstebních opatření na intenzitu okusu losem v kulturách borovice lesní věnovali (Heikkila a Harkonen, 1996), kteří měli pokusné výsadby založené s různou hustotou borovice a prokázali jednoznačný vliv hustoty a načasování pěstebního zásahu na intenzitu okusu losem. Také v Rakousku se (Reimoser a Gossow, 1996) zabývali impaktem sudokopytníků na les v závislosti na různých hospodářských způsobech a dle výsledků práce doporučují hospodařit v lesích citlivým a přírodě blízkým způsobem. Také na Slovensku se zabýval (Saniga, 2000) otázkou vlivu pěstebních opatření na impakt jelení zvěře, ale na tis červený. Metodika Výzkum probíhal na dvou lokalitách. První se nacházela v Rychlebských horách na lesní správě Javorník a revíru Bílá Voda, na severních svazích Borůvkové hory v nadmořské výšce 750 – 800 m n. m. Loc: 50° 23´42,005´´N a 16° 54´16,416´´ E. Druhá lokalita se nacházela v Jablunkovském mezihoří u Moravskoslezských Beskyd na lesní správě Jablunkov a revíru Mosty, na jižních svazích Girové v nadmořské výšce 650 – 670m n. m. Loc: 49° 31´43,067´´ N a 18° 48´42,568´´ E. Porosty na obou lokalitách byly ve věku kolem 10 let. Převládal v nich smrk (85,71% až 98,33%) a všechny vznikly z přirozené obnovy. Ve sledovaných porostech byly provedeny tři typy prořezávek. Na první lokalitě na LS Javorník byl porost šachovnicovitě rozdělen na 11 plošek o rozměrech 20 x 20 m a na polovině plošek (č. 1, 3, 6, 8 a 10) byli vyřezáni všichni konkurenční jedinci i se stromy indiferentními a ponecháni pouze cíloví jedinci. Na druhé polovině plošek (č. 2, 4, 5, 7, 9 a 11) byl proveden standardní pozitivní zásah a byli vyřezáni také všichni konkurenční jedinci, ale indiferentní jedinci do výšky 2,5m byli ponecháni jako složka porostu, která má funkci ochrannou, stabilizační, vyvětvovací, zvyšující úživnost porostů a popřípadě nahrazující poškozené cílové jedince. Tab. č. 1 Charakteristika ploch na LS Javorník Lokalita Typ prořezávky Velikost Zastoupení plochy (Picea abies) LS Bez podúrovně 2000 m2 94,12% 2 Javorník Pozitivní 2400 m 91,32% s podúrovní do 2,5m

(Fagus sylvatica) 5,88% 8,68%

(Abies alba) 0% 0%

Na druhé lokalitě na LS Jablunkov byly také provedeny dvě varianty prořezávek v jednom porostu, který byl rozdělen na dvě části. V první části byla proveden zásah s vyřezáním všech konkurenčních jedinců i s indiferentními stromky a ponechali se jen cíloví jedinci smrku, stejně jako v první variantě na LS Javorník. V druhé části porostu byl proveden schématický zásah s tím, že se tato část porostu rozdělila na pruhy o šířce 2m a v každém druhém pruhu byly vyřezány všechny stromy. Ve všech typech prořezávek na obou lokalitách byl v průměru stejný počet cílových jedinců smrků a to 1920/ha, ve sponu přibližně 2 x 2,6 m. Výška cílových jedinců se ve všech porostech pohybovala mezi 4 – 7 m.

27

Tab. č. 2 Charakteristika ploch na LS Jablunkov Lokalita Typ prořezávky Velikost Zastoupení plochy (Picea abies) 2 LS Bez podúrovně 3400 m 85,71% Jablunkov Schématická 4000 m2 98,33% s podúrovní

(Fagus sylvatica) 10,71% 1,67%

(Abies alba) 3,57% 0%

Ve všech variantách pěstebních zásahů bylo zjištěno zastoupení dřevin, na patnácti zkusných ploškách o velikosti 5 x 5 m. Na jaře 21. – 23. 4. 2008 byly na všech ploškách spočítány i veškeré stromy čerstvě poškozené ohryzem jelení zvěří. Za poškození byl uvažován jen čerstvý zimní ohryz kůry na ploše větší jak 25 cm2. Poškození bylo zaznamenáváno jak podle druhu dřeviny, tak podle stáří poškození i podle klasifikace jedinců dle zjednodušené Dánské klasifikace stromů v probírkách: A) stromy hlavní-cílové, B) stromy vedlejší-konkurenční, C) stromy indiferentní Početnost zvěře byla zjišťována metodou sčítání trusů. V každé variantě prořezávek byly spočítány hromady trusu zvěře v termínu od 21. do 23. 4. 2008 a to jak jelení, srnčí tak i prasečí trus. Na každé plošce o stranách 20 x 20 m byl počítán trus na 3 předem nečištěných transektech o rozměrech 2 x 20 m, které byly rozmístěny v první, druhé a třetí třetině plošky. V porostu rozděleném na dvě části, bylo v každé z nich rovnoměrně vymezeno 10 nečištěných transektů o stejných rozměrech 2 x 20 m. Pro určení doby rozkladu ( tˆ ) bylo na podzim 26. 10. 2007 označeno 10 čerstvých hromad jeleního trusu, které byly na jaře 21. 4. 2008 zkontrolovány a podle stupně rozkladu se stanovila průměrná délka jejich expozice na (t = 210) dní. Denní defekační dávka (p = 20) pro jelení zvěř byla převzata z metodiky dle (Mitchell and McCowan, 1994). Odhad populační hustoty byl pak vyjádřen vzorcem (Plumptre 2000): D D  s pt Kde D – je odhad density živočichů, Ds – je odhad density trusových hromad zvěře, p – je odhad produkce trusových hromad na živočicha za sledované období a t – je odhad střední hodnoty rozkladu či přetrvávání trusových hromad v prostředí. Jak počty poškozených smrků ohryzem, tak počty jeleního trusu byly přepočítány na plochu jednoho hektaru a následně porovnány. Výsledky Vybrané lokality byly zvěří využívány. Na LS Javorník bylo v pozitivní variantě prořezávky napočítáno celkem 82 hromad jeleního trusu, což je průměrně 4,55 hromad na 40m2 (271 kusů zvěře/1000ha). Ve variantě prořezávky bez podúrovně bylo napočítáno celkem 60 hromad jeleního trusu, což je průměrně 4 hromady na 40m2 (238 kusů zvěře/1000ha). V průměru se tedy po přepočtu na lokalitě nacházelo 255 kusů jelení zvěře / 1000ha. Na LS Jablunkov bylo v schématické variantě prořezávky napočítáno celkem 45 hromad jeleního trusu, což činí průměrně 4,5 hromad na 40m2 (268 kusů zvěře/1000ha). Ve variantě prořezávky bez podúrovně bylo napočítáno celkem 40 hromad jeleního trusu, což je průměrně 4 hromady na 40m2 (238 kusů zvěře/1000ha). V průměru se tedy po přepočtu na lokalitě nacházelo 253 kusů jelení zvěře / 1000ha.

28

množství jeleního trusu / ha

Množství jeleního trusu dle typu pěstebního zásahu 1500 1000

1138,89

1000

1000

1125

bez podúrovně

schématická

500 0 bez podúrovně

pozitivní

LS Javorník

LS Jablunkov lokalita a typ prořezávky

Prořezávky s ponechanou podúrovní byly zvěří navštěvovány o něco častěji, ale jinak na obou lokalitách bylo v průměru podobné množství jelení zvěře. Poškození ohryzem porostu bez podúrovně dosahovalo na LS Jablunkov u všech a zároveň i cílových jedinců smrku – 6,89%, u všech jedlí 11,03% a buk nebyl ohryzem poškozen vůbec. Na téže lokalitě měl porost se systematickou prořezávkou poškozeno ohryzem pouze 2,88% všech smrků a z toho 4,17% cílových jedinců smrku. Smrky vedlejší a indiferentní byly poškozeny z 2,43% a na ploše jich bylo celkem 5455/ha, buk také nebyl ohryzem poškozen. Na LS Jablunkov bylo v schématické variantě prořezávky poškozeno ohryzem jen 0,07 cílových smrků na jednotku jeleního trusu / ha (80/ha) a ve variantě prořezávky bez podúrovně bylo poškozeno 0,13 cílových smrků na jednotku jeleního trusu / ha (132,4/ha), což je 1,86krát více. V schématické variantě prořezávky bylo celkem poškozeno 1,89 všech smrků na jednotku jeleního trusu / ha (212,5/ha). Na lokalitě na LS Jablunkov se vyskytoval čerstvý ohryz na 9,15% stromů již dříve ohryzem poškozených. Na LS Javorník měly porosty bez podúrovně poškození u hlavních a zároveň i cílových jedinců smrku – 21,88%, ale buk ohryzem poškozen nebyl. Na plochách s pozitivním výběrem dosahovalo poškození ohryzem u všech smrků 13,93% a u cílových jedinců smrku – 16,05 %. Smrky indiferentní byly poškozeny z 9,5% a na ploše jich bylo celkem 921/ha, buk také nebyl ohryzem poškozen. Na LS Javorník bylo v pozitivní variantě prořezávky poškozeno ohryzem jen 0,27 cílových smrků na jednotku jeleního trusu / ha (308,3/ha) a ve variantě prořezávky bez podúrovně bylo poškozeno 0,42 cílových smrků na jednotku jeleního trusu / ha (420/ha), což je 1,55krát více. V pozitivní variantě prořezávky bylo celkem poškozeno 0,35 všech smrků na jednotku jeleního trusu / ha (396/ha) a jen 0,08 podúrovňových smrků na jednotku jeleního trusu / ha (87,5/ha), což je 3,52krát měně než cílových jedinců. Tab. č. 3 Množství poškozených smrků / trusovou jednotku / ha, dle pěstebních variant Lokalita LS Javorník LS Jablunkov

typ prořezávky bez podúrovně pozitivní bez podúrovně schématická

poškození poškození poškození cílových smrků podúrovňových smrků všech smrků 0,42 0,42 0,27 0,35 0,077 0,13 0,13 0,07 0,19 0,118

Na obou lokalitách bylo znatelně více poškozených cílových smrků v prořezávkách bez podúrovně, než v prořezávkách s ponechanými podúrovňovými stromy, i když tam bylo víc

29

zvěře. V schématické variantě bylo však celkem poškozeno více stromů, než ve variantě bez podúrovně, což ovšem z lesnického hlediska nevadí, jelikož se poškození soustředilo na podúrovňové jedince. Tab. č. 4 Celkové množství poškozených smrků/ha dle pěstebních variant Lokalita LS Javorník LS Jablunkov

poškození poškození počet poškození cílových podúrovňových cílových všech smrků smrků smrků smrků/ha 420,0 420,0 1920 395,8 308,3 87,5 1920 132,4 132,4 1920 212,5 80,0 132,5 1920

typ prořezávky bez podúrovně pozitivní bez podúrovně schématická

Poškození cílových stromů ohryzem v přepočtu na jednotku jeleního trusu v prořezávce bez podúrovňových stromů bylo statisticky průkazně větší oproti poškození v prořezávce s pozitivním výběrem a ponecháním všech indiferentních jedinců do 2 – 2,5m výšky (α = 0,05 > p = 0,003226). Na LS Javorník silně koreloval počet všech poškozených smrků ohryzem s množstvím jeleního trusu r = 0,8437, při α = 0,05 > p = 0,001, R2 = 0,7119.

množství všech ohryzaných smrků/ha

Závislost počtu všech poškozených smrků (Picea abies) z LS Javorník na množství jeleního trusu / ha 800 600 400

y = 0,3271x + 54,899 2 R = 0,7119

200 0 0

500

1000

1500

2000

množství jeleního trusu/ha

Počet poškozených cílových jedinců smrků na téže lokalitě ve variantě bez podúrovně koreloval s množstvím jeleního trusu ještě silněji r = 0,9892, při α = 0,05 > p = 0,001, R2 = 0,9785. A počet poškozených cílových jedinců smrků z pozitivní prořezávky koreloval s množstvím jeleního trusu o něco slaběji r = 0,8383, při α = 0,05 > p = 0,037, R2 = 0,7028, jelikož se ohryz naředil na podúrovňových jedincích. Závěr Z výsledku výzkumu jednoznačně vyplývá, že zvolený způsob pěstebního zásahu v prořezávkových porostech výrazně ovlivňuje jak celkové množství poškozených smrků ohryzem, tak i množství poškozených cílových jedinců (výška 5,5m). Hlavní příčinou navýšení poškození cílových jedinců bylo vyřezání všech podúrovňových stromů v prořezávce, jelikož na ploškách s pozitivním zásahem a vyřezáním jen konkurenčních jedinců (3-5m) se škody naředily na menších (2,5m) indiferentních stromcích, které v porostu zůstaly.

30

Počet poškozených cílových jedinců smrku na LS Jablunkov v prořezávce bez podrostu byl po přepočtu na jelení trusovou jednotku 1,86krát větší než počet poškozených cílových jedinců smrku v prořezávce se schématickým zásahem, po kterém v porostu zůstali podúrovňoví jedinci. Počet poškozených cílových jedinců smrku na LS Javorník v prořezávce bez podrostu byl po přepočtu na jelení trusovou jednotku 1,55krát větší (statisticky se prokazatelně liší α = 0,05 > p = 0,003226) než počet poškozených cílových jedinců smrku v prořezávce s pozitivním zásahem, po kterém v porostu zůstali indiferentní jedinci do 2,5m výšky. Výsledky také dokázaly závislost množství všech poškozených smrků ohryzem na počtu jeleního trusu (r = 0,8437, při α = 0,05 > p = 0,001, R2 = 0,7119). Z výsledků jasně vyplývá, že způsob lesnického hospodaření přímo určuje velikost predispozice jednotlivých porostů, ale i celého lesa k poškození zvěří. Také určuje úživnost lesního prostředí a tím pádem i množství zvěře, která se v lese může vyskytovat. Literatura: Heikkila, R., Harkonen, S. 1996: Moose browsing in young Scots pine stands in relation to forest management. Forest-Ecology-and-Management. 88(1/2): 179-186. Mitchell, B., McCowan, D. 1994: The defecation frequencies of red deer in different habitats. Annual Report Institute of Terrestrial Ecology, 1983, 15-17. Plumptre, A.J. 2000: Monitoring mammalian population with line transect techniques in African forests. Journal of Applied Ecology. 37: 356-368. Reimoser, F., Gossow, H. 1996: Impact of ungulates on forest vegetation and its dependence on the silvicultural system. Forest-Ecology-and-Management. 88 (1/2): 107-119. Saniga, M. 2000: Vplyv pestovných opatrení a jelenej zveri na štruktúru a regeneračné pocesy tisu obyčajného (Taxus baccata L.) v Chránenom areáli Pavelcovo. Folia oecologia, 27: 5571.

31