Myšlenka na tento měsíc: Úvodník. Malá orientální fantazie. 1 z :20

Filosofický bulletin Nová Akropolis

1z7

http://akropolis.cz/bulletin/008/bulletin_Nova_Akropolis.html

Myšlenka na tento měsíc: "Člověk se nerodí proto, aby v nečinnosti živořil, ale aby pracoval na mohutném a velkolepém díle. Tím se může za prvé zavděčit Bohu a uctít jej a za druhé může dosáhnout nejdokonalejších ctností a plného štěstí." Leone Battista Alberti PROGRAM AKTIVIT: OD 15. DUBNA DO 14. KVĚTNA

Úvodník Vážení čtenáři, v minulém čísle našeho bulletinu jsem psala, jak nás mohou skryté síly jara inspirovat k tvůrčí aktivitě. A krátce nato jsem zažila dvě situace, které bohužel odrážejí spíše opačné tendence současnosti. Nejprve jsem si chtěla nechat opravit deštník. Poté, co jsem po dlouhém hledání našla jednoho starého opraváře a ukázala mu drobnou vadu, se na mě smutně podíval a doporučil mi, ať si raději koupím nový, protože oprava by prý stála mnohem více. A o několik dní později se mi stalo totéž u opraváře bot.

FILOZOFIE A METAFYZIKA Kurz filozofie • Kurz zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Stará dobrá ruční práce jako by ztrácela svou hodnotu. Je paradoxně levnější poškozený předmět zahodit, než ho nechat opravit. Dnes je jednodušší a výnosnější věci prodávat, než je vyrábět, a tak máme příliš mnoho obchodníků, ale nedostatek řemeslníků. Ve starých společnostech existovala vždy kasta nebo skupina těch, kteří pracovali rukama, stejně vážená jako vládci nebo bojovníci. Zemědělci, stavitelé, zlatníci, krejčí, ševci, truhláři, hrnčíři a mnozí další byli důležitou složkou společnosti, do níž přinášeli potřebná a krásná díla. Opravdový řemeslník byl základem umění. Práce není prokletím, ale přirozeným projevem člověka, který má ruce, jimiž může tvořit, a hlavu, která je inteligentně vede. Má také srdce, které může vložit do svého díla a které z něj cítíme. Proč raději koupíme jako dárek pro milovanou osobu trochu nesouměrný, ručně malovaný hrneček od veselého hrnčíře na trhu, než dokonalý výlisek ve vedlejším obchodě, kde jich stojí v polici deset dalších, jeden jako druhý? Protože ten první vyrobil člověk a ten druhý stroj. Protože v tom prvním je kus srdce i dobré nálady onoho hrnčíře. A rozloučím se s Vámi moudrými slovy starých Egypťanů: "Láska k práci je klíčem skutečného života. Láska k práci vede člověka k Bohu."

BACHOVA KVĚTOVÁ TERAPIE PROTI ÚZKOSTI, STRESU A DEPRESI Přednáška • Dr. Edward Bach a jeho přírodní léčebný systém • Psychosomatická onemocnění • Odstraň příčinu a vyléčíš nemoc

Mgr. Ivana Hurytová

Malá orientální fantazie Před mnoha, mnoha lety před mocného prince předstoupil jeho nejstarší služebník. Měl bledou tvář, byl nedbale oblečen a kleče před trůnem ho vyděšeným hlasem žádal, aby mu na počest tolika let věrných služeb prokázal laskavost a daroval mu svého nejrychlejšího koně.

SEBEVĚDOMÍ A CHARAKTER Přednáška • Jak zvýšit sebevědomí a rozvíjet charakter • Formování osobnosti člověka • Jak se rodí sebedůvěra

31.3.2010 5:20


2z7


Princ se ho zeptal na důvod tak zvláštní prosby. Služebník odpověděl: - Pane, je to proto, že u vchodu do paláce, poblíž jeho bran, sedí Smrt a tak strašně se na mne šklebila, že jí chci utéci. Velmi se jí bojím a napadlo mne, že s vaším nepřemožitelným koněm mohu během několika hodin dorazit do Samarkandu a budu mimo její dosah. Princ, který byl tomuto služebníkovi velmi zavázán a vážil si ho z hloubky svého srdce, jej obdaroval svým koněm a váčkem plným zlatých mincí a nechal ho ihned volně odjet. Později, když tuto záležitost probíral se svými rádci, jej velmi rozčílilo, že se Smrt prochází před branami jeho paláce a děsí jeho staré služebníky. Opásal se svým mečem s rukojetí ozdobenou drahokamy a vydal se k branám paláce, aby si promluvil se Smrtí. Našel ji stočenou do klubka pod stromem na zahradě, a když ji spatřil, zeptal se jí: - Ó, Smrti, proč jsi svým šklebem vyhrožovala mému služebníkovi, a tak ho vyděsila? A ona mu odpověděla: - Ó ne, Pane! Já jsem svým šklebem nevyhrožovala tvému služebníkovi ani ho neděsila. Prostě jsem byla překvapena, že ho vidím zde, neboť jsem jej očekávala v Samarkandu...

POZNEJ SÁM SEBE DLE FILOZOFIE INDIE 1. přednáška cyklu Žít bez ohraničení • Kde začít? • Karma – zákon příčin a důsledků • Dhammapadam – Cesta k pravdě

Umělci a řemeslníci Omluvte úvodní slova, ale moji učedníci rádi mluví o mých titulech a o tom mále, co jsem v tomto životě mohl udělat. Beru to jako projev lásky – což je nejstarší pouto, které pojí všechny lidi. "Je suis un petit homme", jak se říká ve Francii: jsem malý člověk, kterému prostě nasadili velký plášť ve světě, kde je nutné, aby se někdo odvážil nosit plášť, do něhož by se zahalily ideály, které nepatří pouze minulosti, pouze dnešku či zítřku..., ale jsou prostě věčné. Tyto ideály nepatří žádné rase nebo zvláštnímu bratrstvu idealistů, nýbrž každému člověku, který má vnitřní život, který prostřednictvím různých věcí umí hledat svou vlastní stezku, svou vlastní identitu, svou vlastní schopnost navázat spojení s dalšími lidmi kolem sebe.

OVLÁDÁNÍ EMOCÍ DLE FILOZOFIE STOIKŮ 2. přednáška cyklu Žít bez ohraničení • Jak překonat samotu? • Stoický klid • Marcus Aurelius: filozof bojovník

*** V Nové Akropolis jsme znovu oživili starodávný způsob řečnictví, který není čtením z papíru, ale vzniká v daném okamžiku. Jde o to, abychom znovu přetvořili řečnické umění, umění navázat spojení s ostatními, sdílet důležité a potřebné věci, které jsou koneckonců – a promiňte mi, že se uchyluji k tak známému příkladu – "solí života": oním malým zrnkem soli, které trochu přidá na chuti všem věcem. Kdy na světě vzniklo umění? Jak to můžeme určit? Už pominuly doby vědců z 19. století, kteří se v dobré víře snažili zjistit, v jakém roce bylo vynalezeno kolo, v jakém roce byl objeven oheň, v jakém roce se člověk začal plavit po vodě. Dnes, uprostřed 20. století, máme přes všechny naše problémy i jednu výhodu, kterou měl také Sókratés, protože převzal větu, jež se nachází nad tímto pódiem: "Poznej sebe sama". On věděl, že neví. I my, dnešní historikové, víme, že nevíme. Že každý archeologický objev, každý nový dokument, každé nové vysvětlení nás stále více vzdaluje od původu mnoha věcí. Dnes už nemůžeme říci, že například v Americe neexistovalo kolo, protože všechna americká muzea jsou plná předmětů s motivem kola. Dnes už nemůžeme říci, že civilizace vznikla s cihlou, neboť do toho by nezapadalo město Memfis v Egyptě, které bylo postaveno z mramoru a kamene.

SMYSL ŽIVOTA DLE FILOZOFIE EGYPTA 3. přednáška cyklu Žít bez ohraničení • Maat – pravda a spravedlnost • Ankh – symbolika klíče života • Všichni se bojí času, čas se bojí pyramid!

Mnoho věcí už dnes říci nemůžeme. Můžeme však říci, že člověk od doby, kdy je člověkem, umělecky tvořil. Co přesně znamená umělecky tvořit? Rozhodně bych se nechtěl snižovat k definicím z knih, protože k tomu máte spoustu knihoven včetně skromné knihovny Nové Akropolis, která je vám k dispozici.

ŘÍM MARCA AURELIA Přednáška s filmovou projekcí • Ideje Římského impéria • Marcus Aurelius – římský císař a filozof • Stoická filozofie • Film: Marcus Aurelius

31.3.2010 5:20


3z7


V přírodě existuje řada úrovní. V žádném případě nevěříme, že by se příroda skládala pouze z fyzického světa. Je zjevné, že za objektivním světem existuje ještě něco. Pokud uzavřeme všechny dveře a okna a doprostřed místnosti položíme malý tranzistor, budou prostřednictvím rádiových vln přicházet slova, která pronášejí jiní lidé vzdálení stovky kilometrů. Je zjevné, že prostým uchem bychom je nezachytili a že zdi je zastavit nemohou. Existuje ještě něco za tím výhradně fyzickým...

SVĚT AZTÉKŮ Přednáška s videoprojekcí • Aztécká říše a město Tenochtitlán • Aztécký panteon, rytíři orla a jaguára • Dokonalý kalendářní systém

A pokud existuje ještě něco za tím, co je výhradně fyzické a objektivní, pokud existuje ještě něco za tím, co je výhradně energetické, nebo dokonce psychické a mentální, pak existuje řada "dotýkajících se" světů (nechci říkat "paralelních" světů, protože by byly paralelní pouze částečně; víme, že prostor je zakřivený, a proto by musely být "paralelně zakřivené", což by nutně vedlo ke konečnému spojení). Komu se nestalo, že někdy v jistém okamžiku bez jakékoli mystické přípravy nepocítil zvláštní chvění? Pocítili jste, že v dané chvíli dokážete chápat přírodu jiným způsobem. Rackové, kteří dříve byli pouhými bílými skvrnami na moři, získali pro vás jistý význam. Horizont, který jste dříve vnímali jen zrakem, získal jiný smysl. A vzdálené kameny vypadaly jako přízračná plavidla, která se k nám blíží z mlhy neznáma. Cítíme se velmi osamocení a zároveň obklopení nesmírným a bohatým doprovodem. S dětskou zvědavostí se díváme, jak se otevírají a zavírají ruce mořské pěny, aby nabraly neznatelné množství písku. V takových chvílích se projevuje umělec, který existuje v každém z nás, a schopnost spojit se s vyššími úrovněmi přírody... více >>>

Ze života filosofů: Buddha Jednou přišel za Buddhou bráhman z vesnice, v jejíž blízkosti se Buddha se svými žáky uložil, aby zde strávili noc, a zeptal se ho: "Jsi-li Buddha, řekni mi tedy, kde je nirvána?" A Buddha odvětil: "Nirvána je všude tam, kde je dodržován Zákon." "V tom případě není nikde, a proto neexistuje," odporoval bráhman. "Nerozumíš mi, příteli. Odpověz mi na otázku: Kde je příbytek větru, kde má své sídlo?" "Nikde", odvětil bráhman. "To tedy znamená, že neexistuje a je pouhým klamem," usmál se Buddha.

Znovuobnovení zručnosti a řemesel v dnešní době Řemeslo charakterizuje dokonalý rukodělný projev, ve kterém se odráží výtvarná i umělecká hodnota díla, autorství mistra a jeho osobní odpovědnost za celkovou kvalitu provedeného díla. Naši předkové vytvořili svou prací prostředí, ve kterém žijeme a které stále proměňujeme. Právem jsme pyšní na starobylé památky, které můžeme obdivovat po celé naší zemi, stejně jako díla, jež vznikala pod rukama umělců a řemeslníků, nacházející se dnes v muzeích a galeriích. Celá tisíciletí člověk nacházel v práci smysl života a základní životní jistoty v závislosti na přírodě, formoval svůj svět fyzický i duchovní. Dnešní svět je spojen s rychlým rozvojem techniky a s tím i souvisí životní styl, který je velmi náročný, obklopujeme se umělými předměty s krátkou životností, ale přesto dokážeme obdivovat práci a dokonalost dávných řemeslníků, kteří svá díla nejen tvořili, ale i navrhovali, a proto byli považováni za opravdové umělce. Řemeslník dávné doby znal, hnětl a formoval hmotu, přetvářel ji do konečného tvaru vlastníma rukama: Poznával její vlastnosti, strukturu tak dokonale, že o svém díle věděl vše, jak vybírat materiál, jak ho zpracovávat, znal účel díla a pro koho je určeno.

31.3.2010 5:20


4z7


Samotná práce byla tvůrčím procesem, do kterého vkládal své schopnosti, srdce, nejhlubší city a pocit štěstí byl vítězstvím a důkazem toho, že se mu práce daří. Podle toho, jak tvořil, rostl jeho význam ve společnosti. Nahlédněme tedy společně do světa řemesel, která v dnešní době prožívají znovuzrození, i těch, které odolávají zániku díky lidem, jež do nich vložili svá srdce a pro něž se staly smyslem života, jeho cílem i způsobem jak předávat své zkušenosti dále. Proto hledají především ty, u nichž se objeví touha, chuť a srdce následovat tradici řemeslníků, inspirovaných přírodou k vytvoření nenapodobitelného díla, které dokáže oslovit Duši člověka.

Tesaři Není nad tesaře mistra ten do díla jde vždy zbystra. Radostí svých neztrácí nad všechno ctí svou práci. Kdyby dřevo promlouvalo tesaře by milovalo. Slovanští tesaři vynikali svojí zručností při práci se sekerou již v dávné minulosti, přidávali své ruce k dílu při budování mostů, kostelů, katedrál, ale i obyčejných stavení a při výrobě hrubého domácího selského nábytku. Důležitou roli plnili při stavbách vysokých gotických střech nebo při stavbách dřevěných konstrukcí věží, kterých jen Praha má více než sto. Neměli samostatný cech, sdružení, ale patřili ke společnému cechu společně se zedníky a kameníky. Později se od tesařů oddělili truhláři, kteří začali vyrábět zdobnější a technicky náročnější nábytek, zdobené dveře a jiné okrasné doplňky domů a domácností. Tesařské dílo v sobě ukrývá všechny práce spojené se dřevem a k jeho konečnému dotvoření tesař potřeboval tesařské nářadí (sekery – hlavatka, širočina, pobíječka, dlabatka, dláta, paličky, hoblík, úhelník, pila). Podle tradice patřil k řemeslníkům, kterému les nejvíce dříví vydává, protože staví domy, stodoly, stropy, krovy, podlahy a ploty. Musí ale správně volit jaké dřevo na co vybere, například dubové dříví je vhodné do sucha i do vlhka, ale není vhodné pro všeobecné použití, vždy záleží na tom, k čemu má dílo sloužit, nejčastěji se proto používá borovice, smrk a jedle. Střecha byla a je vždy nejdůležitější částí domu, a proto i krovy z tesařské dílny musejí být zhotoveny z pečlivostí a přesností. Dnes nabývá toto řemeslo důležitosti při rekonstrukcích a opravách starých historických staveb, u kterých hrozí, že navždy zaniknou a my nikdy nebudeme mít možnost obdivovat jejich krásu.

Truhláři Hobloval jsi vesele prkýnka do postele hoblík máš samej zub a to jde na tvůj vrub jinde si svý štěstí kup. Řemeslo truhlářské se oddělilo od tesařského ve 12 stol. a samotných truhlářů, tedy těch, kteří skutečně vyráběli truhly bylo stále méně, ale přesto se z nich stali dovední řemeslníci, protože právě znalost dřeva jim umožnila osvojit si nejrůznější obory dřevařské práce, a tak lištovali pokoje, stavěli a opravovali varhany, vyráběli různá domácí nářadí, okna, dveře, rámy k obrazům, stěny, židle a postupem času si osvojili umění řezbářské a soustružnické, které je přiblížilo k opravdovému umění, vytvářeli hudební nástroje jako housle nebo loutny. Při práci se dřevem museli zvlášť pečlivě přihlížet k tomu, aby vady dřeva, které vznikají schnutím, bobtnáním nebo kroucením byly co nejvíce omezeny. Do dnešní doby se zachovala tradice výroby nádob, misek, vařeček a dalších nástrojů, využívaných v kuchyni. Tyto věci vznikají pod rukama řemeslníka dlabáním z kusu dřeva, které se těží průběžně a v minulosti základní opracování probíhalo v přírodě na místě, dnes už řemeslník opracovává základní kmen přímo v dílně, ve které vznikají misky různých velikostí a převládají drobnější kusy jako prkýnka, naběračky, vařečky, vidličky, solničky, které oceňuje každá hospodyně. Pro výrobu nádob dlabaných ze dřeva se využívá nejčastěji topol, lípa a někdy i červená vrba. Výsledky této řemeslné práce vypadají jednoduše, ale řemeslník musí být velice pečlivý a přesný, musí nejdříve vybrat vhodné dřevo a připravit si kmen, který potom hrubě opracovává za pomocí velké sekery. Menší sekera mu pomáhá, když potřebuje dutinu

31.3.2010 5:20


5z7


vybrat a samotné opracování vnitřní i vnější části tzv. strouhání do konečného tvaru provádí pořízem (dlouhý zahnutý a ostrý nůž se dvěma dřevěnými držadly). V dnešní době se řemeslo uplatňuje nejen v restauracích a domácnostech, ale i při rekonstrukcích historických kuchyní v památkově chráněných objektech, které jsou důležitou součástí naší historie.

Sekerníci My sekerní chasníci umíme sekat palčíky a příramky tenší tlustý procházej našimi prsty. Sekerníci pracují se dřevem podobně jako tesaři, ale rozdíl v jejich díle je v tom, že sami vytvářejí návrhy a realizují opravy dřevěných strojů a mechanismů jako jsou např. dřevěná kola větrných mlýnů a soukolí. V minulosti existovala spousta malých mlýnů v různých krajích naší země, které měly zabudované v konstrukci soukolí jedno kolo, později byly stavěny větší mlýny se 2 a více koly. Důmyslnost, chytrost a moudrost našich předků se odrážela ve stavbách základních mechanických zařízení a součástí mlýna, pochopili, že tyto mechanismy mohou pomocí různých soukolí převádět rotační pohyb z jednoho hřídele na druhý a pohánět přitom řadu dalších zařízení na principu převodu rotačního pohybu pomocí soukolí na posuvný, proto se vodní síla využívala nejen k pohonu samotných mlýnů, ale i např. ve valchách, při roztloukání rudy, k pohánění měchů u hutnických pecí, v papírnách nebo na pilách. Dříve i mlynář musel být velice zručný řemeslník, který dovedl pracovat i se sekerou a tedy byl součastně tesařem i sekerníkem a sám si opravoval díly, soukolí, vyvažoval mlýnské kameny a opracovával sloupy, ale jak postupně vznikaly další mlýny, pily a hamry sekernictví se zformovalo do podoby samostatného řemesla, které bylo podřízeno mlynářským cechům. Počátek 18 stol. je spjat i se vznikem tradice sekernických rodů, které byly známé v každém kraji, sekerníci pracovali na svém díle od jara až do podzimu a zvláštní skupinu tvořili tzv. sekerničtí krajánci, kteří kočovným způsobem cestovali od mlýna ke mlýnu a zabývali se příležitostnými opravami. Nemusíme jen vzpomínat na tento druh řemesla, protože ho k životu probudili ti, kterým nebyly lhostejné zničené památky a stará vodní díla. Tato znovu ožila díky šikovným rukám těchto řemeslníků, kteří se podílejí na rekonstrukcích vodních kol, vodních mlýnů nebo unikátních vodních mandlů. Dřevěná mlýnská kola byla využívána nejen k pohonu pil, ale i kladiv ke zpracování železa nebo na drcení papírnických a sklářských surovin a tyto mechanismy byly doplněny různými kovovými součástkami, které musel vytvořit kovář podle požadavku sekerníka a to svědčí o přirozeném prolínání jednotlivých řemesel při procesu vzniku konečného díla. Za nejtěžší a mistrovskou práci bylo považováno vytvoření tzv. palečného lícního kola, u kterého každý palec (na kole jich mohlo být i 120) musel být naprosto stejný. Pokud by tomu tak nebylo, tak by kolo sekerník nikdy nesestavil a jeho díly by nikdy přesně nezapadly do dalšího soukolí. Sami sekerníci tuto práci trefně popisovali jako těžkou práci na vlas, ale ten vlas nesmí být šest palců dlouhý.

Kováři Železo železem se ostří rez z železa se stírá ale moc železo láme. Historie nám dokládá, že železo znali v českých zemích lidé v dávné minulosti. O dolování i tavení železa existují písemné prameny a jako důkaz existence řemesel spojených se zpracováním železa svědčí i názvy některých měst jako Rudná, Ruda apod. Počátky vzniku samostatného řemesla můžeme najít v 10 století, kdy se vedle něj rozvíjí i železářství a od kovářů se časem oddělili zbrojíři a výrobci šípů a luků. Řemeslo dříve žilo v každé vesnici a hlavními zákazníky byli zemědělci. Kovář byl ten, kdo výlučně pracuje se železem, ten, kdo v horku u pece tvaruje železo a dává mu konečnou podobu svým kladivem na kovadlině. Samotné kovářské dílo se rozdělovalo na bílé – pánvičky, kotlíky, cepy, pánve a černé dílo, kdy kovář okovával koně nebo kola formanských vozů. U kovářského díla se vyžadovala pevnost, úhlednost a jednoduchost, pokud došlo k ulomení nebo nalomení již hotového díla, byla tato skutečnost nahlášena cechmistrovi

31.3.2010 5:20


6z7


a ten musel nejen najít příčinu, ale potrestal kováře pokutou. Pověst dobré práce kovářské se nesla krajem jako vítr, a pokud naopak neodváděl dobrou práci, nebyl přijat do cechu, který nad nimi držel ochrannou ruku a například vydával kovářům potvrzení o úspěšných zakázkách, jež v kraji zhotovili. Jejich práce byla ovlivněna i prostředím, v němž působili a v krajích, kde byla hlavní práce soustředěna v zemědělství se kovářské řemeslo uplatnilo na výrobu různého nářadí a nástrojů jako byly rýče, motyky, sekery, kosy, pluhy, vidle ale například i kované řetězy. Dnes můžeme obdivovat toto řemeslo na každém kroku, zhotovují se zábradlí, okenní mříže, svícny nebo příslušenství ke krbu. O tom, že řemeslo žije svědčí různá setkání kovářů, na kterých si předávají své zkušenosti, nápady, předvádějí svůj sortiment a je vidět, že jsou na své řemeslo právem hrdi. Klade se velký důraz na dodržování původních základních tradičních technologií, aby nedocházelo k pouhému napodobování. Z řemesla kovářského se časem odštěpilo řemeslo zámečnické a sami kováři se snaží odlišit i starou moudrostí, která říká: kovář kuje železo – zámečník piluje kovář materiál seká – zámečník řeže kovář materiál pobíjí – zámečník vrtá Kovář byl ve společnosti brán jako člověk čistý, pravdivý a nesmlouvavý.

Zámečníci Zámečník ten zámky dělá na díle svém neprodělá pilník, vrták, pilku v rukách každou chvilku. Řemeslo se liší od kovářského způsobem práce s materiálem, zámečník pracuje s materiálem za studena, ale jeho dílo je náročné na kvalitu provedení a přesnost. Dříve měl zámečník i technické znalosti kováře, což neplatilo opačně, zámečníci se v minulosti zabývali převážně výrobou zámků a klíčů různého provedení, pantů a částí pušek, proto také jejich cech byl součástí cechu hodinářského a cechu puškařů. V dnešní době existují staří mistři, kteří svoji práci umí dělat poctivě a mají chuť předávat své zkušenosti mladším, protože i oni sami v minulosti, kdy neexistovaly cechy, byli součástí party těch, kteří vytvářeli vetší díla a museli spolupracovat. Ve skupině existovala hierarchie, kdy ti starší a zkušenější předávali své nápady, zkušenosti a postupy při práci s materiálem těm mladším, kteří se tak postupně ve své práci zdokonalovali, osvojovali si určité pracovní postupy i různé fígle, které jim pomáhají zjednodušit a zrychlit práci pomocí důmyslně vymyšlených přípravků. Tito lidé sami říkají: "...byli jsme členy jedné velké skupiny, kde každý měl své místo, ti starší a zkušenější nás postupně brali k těm těžším a složitějším pracím, protože předávání zkušeností chápali jako poslání, vždyť i jim byli zkušenosti podobně předány a zároveň vychovávali nás mladší ke slušnosti a úctě k někomu, kdo je starší a zkušenější a my mladí jsme si práce vážili a bavilo nás vymýšlet a vyrábět různé nástroje a způsoby jak výrobu zrychlit a zjednodušit". Zámečník sice pracuje z hotovým materiálem, ale i to je "živý" materiál plný vnitřního pnutí a řemeslník by měl znát jeho vlastnosti, pokud při pracovním procesu dojde k tomu, že se materiál zkřiví, vyboulí nebo nevhodně ohne, zkušený zámečník ví, jak to opraví. "Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem přišel na to jak ti zkušení umí jedním úderem kladiva na správné místo narovnat křivý plech tak, že není zapotřebí žádných dalších úderů a je to velký kumšt i proto, že i samotné kladivo se musí při vyrovnávání správně držet podobně jako se drží hudební nástroj a ze správné výšky musí dopadnou na správné místo a to se bez osobní zkušenosti není možné naučit". Důležitá vlastnost "plechaře", jak se někdy zámečníkům říká, je imaginace, která není jen o tom vidět v křivkách na výkrese hotový výrobek, ale především vědět jak ho vyrobit.

Pilníkáři Pane Bože veliký smiluj se nad pilníky, ať jsou ostré, dobře hladí prst o třísku nezavadí. Toto řemeslo má velice blízko ke kováři i zámečníkovi, ale patří mezi nejméně rozšířené, protože ruční výroba byla velmi rychle nahrazena průmyslovou technologií. Výrobě se v minulosti věnovaly celé rodiny v malých dílnách a teprve v druhé polovině

31.3.2010 5:20


7z7


19. století mistři tohoto řemesla zapustili kořeny v okolí Jihlavy. Zde později vznikla malá továrna, která dnes již neexistuje, ale řemeslo přežilo díky těm, kteří na sklonku života chtěli předat své umění mladším, kteří měli chuť jej znovu oživit. Vzniká tak několik typů nástrojů jako rašple, pilníky ploché, půlkulové i speciální např. pro houslaře. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že mají tvar zubu na těle pilníku nepravidelný, protože jsou zuby ručně vysekávány na plochu pilníku a právě tato nepravidelnost jednotlivých břitů je nejvíce vhodná, protože nedochází při pilování k poškrábání povrchů. Jak říká pilníkář: "když vzniká nástroj, je lidská ruka nenahraditelná, je citlivá, jemná a svou nepravidelností zajišťuje mnohem lepší vlastnosti materiálu nežli stroj". Pilník se tak musí ručně vysekat na kovadlině, kde je upnut do svěráku a je položen na olověné destičce, která má tvar pilníku a je navíc velmi měkká a pružná, což je nejlepší vlastnost pro vysekávání břitů. Aby se začalo s prací, musí se pilník tepelně zpracovat žíháním, aby změkl a nakonec, když je práce hotova brousí se a kalí na požadovanou pevnost. Řemeslo v sobě skrývá i celou řadu postupů a některé jsou i tajemstvím, které se střeží jako oko v hlavě. Hlavní odběratelé jsou výrobci nábytku a různé řemeslnické dílny.

Závěrem Loučíme se světem řemesel s nadějí, že každé řemeslo má opravdu zlaté dno, ale ono zlato není fyzické a měřitelné na kila, ale neviditelné, které se nachází v srdci řemeslníka, jsou to malá zlatá semínka, jež můžeme nazvat ctnostmi Duše, kterou vkládá do svých děl. A tato díla oslovují ostatní, protože jejich krása směřuje k Duši člověka, jenž si říká, když dokázal řemeslník vytvořit takové dílo, tak to byl dobrý člověk. Ing. Václav Hastík Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".

31.3.2010 5:20

Myšlenka na tento měsíc: Úvodník. Malá orientální fantazie. 1 z :20

Recommend Documents