Myšlení přírodních národů a akulturace

Cahiers du CEFRES N° 12, Zprostředkování a prostředníci v kultuře

Françoise Mayer (Ed.)

_____________________________________________________________ Nathan WACHTEL Myšlení přírodních národů a akulturace

_____________________________________________________________ Référence électronique / electronic reference : Nathan Wachtel, « Myšlení přírodních národů a akulturace », Cahiers du CEFRES. N° 12, Zprostředkování a prostředníci v kultuře (ed. Françoise Mayer). Mis en ligne en janvier 2012 / published on : january 2012 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c12/wachtel_1997_mysleni_prirodnich_narodu.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE http://www.cefres.cz Ce document a été généré par l’éditeur. © CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE

50

N. WACHTEL

Myšlení přírodních národů a akulturace Nathan Wachtel

PROSTOR A ČAS U FELIPE GUAMANA POMA DE AYALY A INKY GARCILASA DE LA VEGY * Myšlenkový chaos, barbarská hatmatilka, obludná zmatenost: takto občas vystihují slavnou Nueva Corónica y Buen Gobierno Felipe Guamana Poma de Ayaly ti nejlepší učenci! Je známo, že tento více než tisícistránkový kodex (zapomenutý po tři staletí) popisuje prostřednictvím obrazu a textu dějiny peruánských indiánů a ukazuje, jak strašlivě se s nimi zachází pod španělskou nadvládou. Pomovo dílo představuje nesmírný zdroj informací o domorodém světě z doby před conquistou a po ní, a přesto vzbudilo u těch nejlepších vědců pobavenou blahosklonnost, ba dokonce agresivní zášť, jež nás dnes udivují. 1 Jaké jsou důvody tohoto nepochopení? V jedné z prvních studií věnovaných indiánskému kronikáři staví Raul Porras Barrenechea proti Pomovu barbarství (které mu představuje “netečný svět doby kamenné”) čistý styl a harmonické myšlení Garcilase de la Vegy. 2 Nelze pochybovat o tom, že “Královské komentáře” představují jedno z mistrovských děl hispánské literatury. Avšak protiklad mezi Garcilasem a Pomou nelze zúžit na spor o literární vkus. Jejich díla nastolují celý problém vztahu mezi dvěma kulturami, západní a domorodou: na jedné straně neznámý indiánský náčelník, který jen nesnadno vládne španělštinou, do níž plete kečujštinu, a který se přesto pouští do sepisování kroniky; na druhé straně syn slavného dobyvatele a princezny Inků, který dokonale zvládl jemné zákruty humanistického myšlení. Co v tomto případě znamenají Garcilasova akulturace (acculturation) a Pomovo barbarství? Jde-li vůbec o barbarství, je patrně třeba brát toto slovo ve smyslu myšlení přírodních národů, tak jak je rehabilituje C. Lévi-Strauss: Poma vnímá koloniální svět skrze autenticky domorodé kategorie, které se ovšem řídí neméně přísnou logikou. Jeho systém myšlení se tedy liší od našeho. Pomova kronika se jeví jako zmatená pouze v té míře, v níž ji posuzujeme na základě našich západních měřítek; chceme-li uniknout závrati postihující R. Porrase Barrenechea, musíme se vrátit ke zvláštnímu mechanismu domorodého myšlení: pod zdánlivým chaosem se pak před námi objeví koherence a smysl Pomova díla. Pochopíme, jak kolem roku 1600 prožívá peruánský indián španělskou nadvládu, jak ji interpretuje, jak na ni reaguje na základě myšlenkových schémat a názorů vlastních své kultuře. Poma jistě není představitelem čistě přírodního domorodého myšlení: je nevyhnutelně ovlivněn španělskou kulturou, mluví a píše (i když nesprávně) jazykem nových vládců, vyznává křesťanskou víru. Právě v tom je však problém: jak se Poma vyrovnává se západním přínosem? Zůstávají v jeho duchu obě kultury pouze vedle sebe bez vzájemného propojení? Žije v jistém smyslu na dvou rovinách? Anebo se mu daří vypracovat jejich syntézu? A na jakých základech? Garcilaso a Poma vlastně ilustrují dva protikladné typy akulturace: zatímco první dosvědčuje přijetí západní kultury a vstup do ní, můžeme říci, že druhý naopak přijímá západní přínos tak, že jej podřizuje domorodým kategoriím. Pojem akulturace je totiž stižen dvojznačností. Tento výraz by měl označovat veškeré jevy, které provázející vzájemné působení a jsou výsledkem styku dvou kultur. Avšak studie akulturace, prakticky zrozené z problémů koloniální situace, se nejčastěji zabývají vztahy mezi společnostmi, jejichž síly jsou nerovné, přičemž jedna vládne, druhá je podmaněna, takže daný pojem, jenž jako by byl poskvrněn jakýmsi prvotním hříchem, s sebou nese “dějinnou hypotéku nadvlády”: 3 označuje obecně jednosměrný přechod od domorodé kultury ke kultuře západní (implicitně považované za nadřazenou). Sluší se nastolit rovnováhu. Právě Poma nabízí příklad akulturace, v němž jsou západní prvky jako by absorbovány systémem domorodého myšlení, jemuž se za cenu řady úprav *

Annales E. S. C., 26, mai-juin 1971, n°3. Tento článek rozvíjí některé analýzy z knihy, která bude brzy publikována pod názvem La vision des vaincus. Les Indiens du Pérou devant la Conqučte espagnole (1530-1570). (Vyšlo pod tímto názvem v nakladatelství Gallimard, coll. „Bibliothčque des histoires”, Paříž, 1971. Pozn. překl.) Za konzultaci tvarů a přepisu místních a osobních jmen děkuje překladatel dr. Františku Vrhelovi. 1 Srov. Raul Porras Barrenechea, El cronista indio Felipe Huaman Poma de Ayala, Lima, 1948, str. 7: “… es tambien por la confusión y el embrollo de sus ideas y noticias, y por el desorden y barbaria del estilo y de la sintaxis, pura behetría mental”; str. 57: “La crónica de Huaman Poma es una « monstruosa miscelanea », amasijo de quechua y espanol …”; str. 60: “Revela su inadaptalidad al mundo occidental y su enemistad profunda para todo lo espanol”. Atd. – Ve svém článku napsaném roku 1908 a přetištěném v roce 1936 jako úvod k pařížskému vydání textu La Nueva Corónica y Buen Gobiero přirovnává Richard Pietschmann (jenž objevil kodex v kodaňské knihovně) Pomův jazyk k “charabii” Juana Santa Cruz Pachacuti (str. XVI). – Philip Ainsworth Means, “Some comments of the inedited manuscript of Poma de Ayala”, American Anthropologist, 1923, str. 397-405 (článek přetiskl Julio Tello v Las Primeras edades del Perú por Guaman Poma de Ayala, Lima, 1939, str. 105-109), označuje Pomovy kresby za “ohavné”. – V citacích bychom mohli pokračovat. 2 Raul Porras Barrenechea, op. cit., str. 7: “Si el Inca Garcilaso es la expresión mas auténtica de la historia inca y cuzqueńa – la vision dorada y suave del Imperio paternal …”; str. 69: “Es el mundo inerte de la Edad de Piedra y de la Pre-historia que se rebela, inútilmente, contra el mundo del Renacimiento y de la Aventura”. 3 Alphonse Dupront, “De l'acculturation”, XIIe Congrès international des Sciences historiques, vol. I, Rapports, Vídeň, 1965, str. 31.

CAHIERS DU CEFRES

51

a proměn daří podržet si svou původní strukturu. Máme v úmyslu analyzovat tento proces, přičemž naším návodem bude způsob, jímž Poma zobrazuje prostor a čas. Znázornění prostoru a času umožňují dospět skrze jednotlivce ke kategoriím zároveň kolektivním a téměř nevědomým, přijatým (jako jazyk) ze společenského a kulturního pole. Protože zde předkládaný problém je problémem vztahu mezi tradičními myšlenkovými strukturami a kulturní asimilací, budeme se muset zabývat především myšlením Pomovým, přičemž příklad Garcilasův bude představovat pouze orientační bod, umožňující pohodlnější předvedení problematiky. Jde ovšem o orientační bod legitimní rovněž v té míře, v níž jsou oba autoři téměř přesně současníky; Garcilaso se narodil roku 1539, Poma přibližně 1535, 4 a oba píší v téměř stejné chvíli: první uveřejňuje své Commentarios Reales roku 1609, druhý dokončuje svou Nueva Corónica přibližně 1615. Oba dva dobře poznali dobu po conquistě a jejich díla odrážejí celoživotní zkušenost.

Případ Garcilase de la Vegy je zároveň výjimečný a příkladný: jakožto syn dobyvatele Garcilase de la Vegy a princezny Chimpu Ocllo, která byla vnučkou desátého Inky, Tupaca Yupanquiho, patří ke dvojí šlechtě, španělské a incké. Je tedy míšencem a jako takový je ponížen (jeho otec odmítne sňatek s jeho matkou, a on sám se dlouho jmenoval Gomez Suarez de Figueroa), ale přijímá svou situaci s hrdostí: “Jakožto děti Španěla a indiánky anebo indiána a Španělky nás nazývají mesticové, aby naznačili, že jsme směsí dvou národů: toto jméno nám dali první Španělé, kteří měli děti s indiánkami, a protože bylo dáno našimi otci a kvůli jeho významu, prohlašuji se z plných plic za mestice a považuji to za vyznamenání. 5 Zároveň si však činí nárok na to, být indiánem a Inkou: “neboť jsem indiánem”, “indiánem narozeným mezi indiány”. “indiánem Inka”. 6 Garcilaso přesto opustil svou rodnou zemi ve dvaceti letech, aby se do ní již nikdy více nevrátil, což symbolizuje rozpolcenost jeho postavení stejně jako jeho intelektuálního vývoje. “Královské komentáře” začínají klasickým způsobem úvahami geografickými; autor je však zkracuje, jak je to jen možné: zkušenost ukázala, že existuje pouze jeden svět, že Země je kulatá a že klimatická pásma se na ní bez obtíží střídají. Skeptikům odpovídá Garcilaso citováním svých vlastních cest: narodil se v tropickém pásmu, odebral se až do druhého pásma mírného, na jih od obratníku Kozoroha, do Charcasu; pak se vrátil do bouřlivého pásma, jímž celým prošel a přitom překročil rovník, aby konečně dospěl do severního mírného pásma, kde od té doby žije. 7 V tropickém pásmu viděl, že podnebí se mění od teplého ke chladnému v závislosti na výšce, a nabízí tak velkou rozmanitost zdrojů, což dokazuje, že Prozřetelnost stvořila všechny oblasti Země k tomu, aby byly zabydleny. Pozoruhodně moderním stylem se Garcilaso táže po původu člověka v Americe. Za předpokladu, že do ní přišel po moři, obsahuje naše hypotéza obtíž: jak vysvětlit přítomnost takové rozmanitosti rostlin a zvířat, tak odlišných od rostlin a zvířat Starého světa? Je nemožné, aby je nalodil a odvezl s sebou, tím spíše, že je mezi nimi tolik zvířat škodlivých. Na druhou stranu, pokud člověk přišel do Ameriky po souši, máme co činit s jinou obtíží: proč si tedy s sebou nepřivedl domácí zvířata a nepřinesl rostliny, které do ní byly od té doby dopraveny? A Garcilaso ponechává tyto pro něj neřešitelné otázky bez odpovědi. 8 Stejný (podle našich měřítek) racionální duch převládá také ve způsobu, jímž představuje čas. Garcilaso rozlišuje v dějinách Peru tři období: během prvního v žili indiáni ve stavu barbarství; druhý věk odpovídá civilizační činnosti Inků; konečně třetí věk začíná Conquistou a příchodem křesťanství. 9 Zvířeckost: tento výraz přichází vícekrát do Garcilasova pera tehdy, když popisuje indiány prvního věku. Ti nacházeli úkryt v jeskyních, ba dokonce v dutinách stromů; nejcivilizovanější z nich stavěli chýše, aniž by je však uspořádávali kolem náměstí a ulic, takže jejich vesnice se podobaly spíše “ohradě pro dobytek“. 10 V teplých krajích žili nazí; na chladných místech nosili zvířecí kůže, nikoli ze studu, ale aby se chránili před nepřízní 4

Poma tvrdí, že ve chvíli, kdy dokončuje svou kroniku, je mu dvacet čtyři let, avšak konfrontace s jinými materiály mohou zakládat odlišné hypotézy: G. Lobsiger stanoví jako datum Pomova narození rok 1545 (“Felipe Guaman Poma de Ayala”, Bulletin de la Société suisse des Américanistes, Ženeva, březen 1960). 5 Inca Garcilaso de la Vega, Comentarios Reales de los Incas, éd. Lima, Libreria internacional del Perú, 1959, str. 566: “A los hijos de espańol y de india o de indio y espańola, nos llaman mestizos, por decir que somos mezclados de ambas naciones; fué impuesto por los primeros espańoles que tuvieron hijos en indias, y por ser nombre impuesto por nuestros padres y por su significación, me lo llama yo a boca llena, y me honro con él.” A Garcilaso dodává: “Aunque en Indias, si a uno dellos le dicen «sois un mestizo» o «es un mestizo», lo toman por menosprecio.” 6 Ibid., str. 7, 17, 48, 87, 466, atd. 7 Ibid., str. 10. 8 Ibid., str. 11-12. 9 Garcilaso výslovně rozlišuje dva první věky (str. 27: “Para que se entienda mejor la idolatría, vida y costumbres de los indios del Perú, será necessario que dividamos aquellos siglos en dos edades”); třetí věk pak vyplývá ze samotné výstavby jeho díla: první část “Komentářů” končí obdobím španělské conquisty. – Ke Garcilasově interpretaci dějin Inků srovnej José Durand, “Garcilaso entre le monde des Incas et les idées de la Renaissance”, Diogène, 1963, str. 24-46; Pierre Duviols, L'Inca Garcilaso de la Vega, interprète humaniste de la religion incaďue“, Diogène, 1964, str. 39-54. 10 Garcilaso, op. cit., str. 32: ”Los más políticos tenían sus pueblos poblados sin plaza ni orden de calles ni de casas, sino como un recogedero de bestias.“

52

N. WACHTEL

počasí. Živili se bylinami, hlízami, divokými plody, elementárním způsobem pěstovali trochu kukuřice, a především provozovali strašlivý zvyk pojídat lidské maso. Všichni kradli, zabíjeli, plenili. Pářili se nahodile, anebo uzavírali sňatky, z nichž nevylučovali ani sestry, ani dcery, ani matky. 11 Konečně pak uctívali ty nejprimitivnější idoly: hory, kamínky, jeskyně, stromy, řeky, anebo také ta nejdivočejší či nejohavnější zvířata: tygra, lva, medvěda, lišku, psa, kondora, orla, sokola, nejrůznější druhy hadů. Krátce, původní chaos. Přesto však na konci jeho popisu, a navzdory pohrdání, které v něm toto primitivní lidstvo vzbuzuje, činí Garcilas překvapivou poznámku, hodnou moderního etnologa; pokud tito indiáni uctívali tolik vulgárních předmětů, nebylo tomu tak proto, že je považovali za božské, “ale aby se prostřednictvím svých bohů odlišili jedni od druhých“ a ”aby odlišili jednoho každého od všech”: 12 tedy jakoby předzvěst systému klasifikace myšlení přírodních národů! Inkové dávají během druhého věku původnímu chaosu formu a civilizují indiány. Učí je zemědělství, zavodňování, předení a tkaní, stavbě cest, domů, chrámů a paláců. Především přesvědčují své poddané, aby žili “ve shodě s rozumem a přirozeným zákonem.“ 13 Tímto způsobem zavádějí pravidla sňatku, zakazují incest a nevěru. V každé vesnici a každém národě jmenují jednoho curaca, politického vůdce, vybraného kvůli jeho zásluhám. Plody země jsou od této chvíle uchovávány v obilnicích a pak rozdělovány podle potřeb všech. Inkové učí respektu k morálním předpisům, trestají smrtí krádež a vraždu a nastolují vládu míru a spravedlnosti. A co více: zjevují svým poddaným existenci jednoho jediného boha, Slunce, jehož uctívají kvůli jeho nádheře a blahodárným účinkům. Garcilaso opakovaně zdůrazňuje skutečnost, že kult hor, rostlin nebo zvířat náleží k barbarství prvního věku a že Inkové nabádali indiány k opuštění těchto hrubých božstev. Stará idolatrie tak ustupuje ne-li monoteismu, tedy alespoň “monolatrii“. “A přestože Měsíc“, upřesňuje Garcilaso, “byl považován za sestru a ženu Slunce, a za matku Inků, neuctívali jej jako bohyni, ani mu nepřinášeli oběti, ani mu nestavěli chrámy: chovali k němu jakožto univerzální matce velkou úctu, ale nešli ve svém modloslužebnictví dále.“ 14 Inkové naopak pokročili dále po cestě náboženského očištění, protože došli pouhou silou přirozeného rozumu (“lumbre natural“) ke koncepci vyššího, neviditelného boha, jenž je stvořitelem vesmíru: Pachacamac. 15 A pokud uctívali Slunce, jediného viditelného boha, cítili “větší niternou úctu“ k božstvu Pachacamac, jehož jméno se dokonce ani neodvažovali vyslovit. Protože konečně Inkové věřili v nesmrtelnost duše a univerzální vzkříšení, protože v Cuzcu uctívali kříž z ryzího mramoru (o němž Garcilaso ujišťuje, že jej viděl), vyplývá z toho, že jejich civilizační činnost otevírala z boží prozřetelnosti cestu křesťanství. Třetí věk měl vlastně dílo Inků dovršit: Garcilaso ospravedlňuje španělskou conquistu evangelizací Nového světa. Výslovně přirovnává Cuzco k novému Římu: 16 Říše Inků, sjednocujíc svět celého pásma Kordiller tak, jako to učinil Řím se světem středozemským, připravovala samotnými svými výboji triumf pravé víry. Garcilaso tak reinterpretuje celé dějiny Peru ve světle dějin západních (Inky označuje vždy výrazem “Gentils“, jímž jsou v evropské literatuře označováni Římané). Občanské války, které propukají po conquistě, a strašné zacházení, jehož obětí se indiáni stávají, jistě protiřečí Garcilasově teleologické vizi. Vzpruhu, odpovídající tomuto rozčarování, nachází Garcilaso ve stoické filosofii: lidské vášně, neštěstí všech epoch, to vše je patrně součástí záměrů Prozřetelnosti. Tímto okamžikem dostává jeho dílo své originální zabarvení: dějiny Peru se odvíjejí jako rozsáhlá a osudová tragédie. Garcilasův literární génius dává jeho obhajobě Říše Inků nedostižnou živost: jeho “Komentáře“ jsou rovněž dílem, které bojuje. Jejich interpretace se krok za krokem staví proti toledské historiografii, která kvůli ospravedlnění španělské nadvlády popisovala vládu Inků jako krutou tyranii. Garcilaso, aniž by výslovně doznal svůj polemický záměr, zaujímá opačné stanovisko než tato tradice a předvádí Říši Inků jako typ ideální obce. Na tuto rekonstrukci má navíc příznivý vliv jeho četba Platóna. Zároveň však Garcilaso staví proti koloniálnímu Peru opovrhovaných mesticů a utlačovaných indiánů harmonickou vizi, která smiřuje protiklady. Celkově se tedy jedná o retrospektivní utopii. Ta je však vepsána do dějin, jejichž tři věky ilustrují pokrok civilizace, který se odehrává v čase lineárním a nezvratném. Konec dějin jako by se však tomuto pokroku záhadně zpronevěřil. Odtud pak do minulosti upřený pohled, prodchnutý smutkem, který křesťanská víra mírní klidnou vyrovnaností: Garcilasova víra v Prozřetelnost představuje nutný základ jeho historické racionalizace. Jeho utopie nakonec včleňuje kulturu Inků do západního pohledu na vývoj, přičemž ji však v nostalgické lítosti vzdaluje jako nenapravitelně ztracený ráj: tento dvojí pohyb možná vysvětluje podivnou fascinaci, kterou vzbuzovala. 11

Ibid., str. 34-36. “ Ibid., str. 28: ”… solo por diferenciarse unos de otros en sus dioses, sin acatar en ellos deidad alguna …“; ”sólo atendían a diferenciarse estos de aquellos y cada uno de todos“. 13 Ibid., str. 50: ”conforme a lo que la razon y ley natural les enseńaba“. 14 Ibid., str. 63: ” … y aunque tuvieron a la Luna por hermana y mujer del Sol y madre de los Incas, no la adoraron por diosa ni le ofrecieron sacrificios ni le edificaron templos: tuvieronla en gran veneración por madre universal, más no pasaron adelante en su idolatría“. 15 Viz II. kapitola II. knihy: ”Rastrearon los Incas al verdadero Dios Nuestro Seńor“, str. 64-66. Garcilaso připomíná etymologii a smysl slova Pachacamac, utvořeného z pacha, výrazu pro svět či veškerenstvo, a cama, příčestí přítomného slovesa, které znamená “oživovat“; odtud význam “ten, kdo oživuje veškerenstvo“. 16 Ibid., str. 330: ”… en la ciudad del Cozco, que fué otra Roma“; str. 387: ”porque Cozco, en su Imperio, fué otra Roma en el suyo, y así se puede cotejar la una con la otra porque se asemejan en las cosas mas generosas que tuvieron“. 12

CAHIERS DU CEFRES

53

*** Felipe Guaman Poma de Ayala je čistokrevný indián: tvrdí o sobě, že je z otcovy strany potomkem starých králů Yarovillcy de Huánaco a ze strany matčiny potomkem Tupaca Yupanquiho, desátého Inky. 17 Ve skutečnosti prožil velkou část svého života zcela neznám v oblasti Huamangy; poté, co jej jeden curaca spřažený se Španěly zbavil majetku, bloudil zřejmě od města k městu a jakožto “indio ladino“ se živil jako tlumočník. Poma líčí svou zkušenost ve své kronice: na rozdíl od Garcilase prožíval utlačování domorodců zcela konkrétně, mezi nimi. Odtud možná odlišný tón: jeho dílo je pamfletem a výkřikem bolesti; ”psát“, říká, “znamená plakat“; jako refrén se neustále vracejí tytéž nářky: ”proti zlu není léku“, “nedá se nic dělat“. Na konci své kroniky kreslí Poma mapu světa či mapu Indií (Indes). 18 Na první pohled se tato mapa podobá mapě španělské: autor perspektivně zobrazuje města, naznačuje toky řek, a dokonce rozděluje svůj plán na stupně délky a šířky. Avšak pozornější zkoumání odhaluje, že tento rastr neodpovídá ničemu. Pomovo Peru je totiž uspořádáno podél dvou úhlopříček, které vymezují starodávné čtvrtiny Říše Inků: Chinchaysuyu na západě, Antisuyu na severu, Collasuyu na východě, Cuntisuyu na jihu. Tyto oblasti jsou na mapě výslovně označeny a Poma kreslí jejich čtyři vládce, doprovázené manželkami. Vládcem Chinchaysuyu není nikdo jiný než Capac Guamanchava, za jehož vnuka se Poma pokládá; po jeho levici je princezna Poma Gualca; nad těmito dvěma předky jsou znázorněny erby Chinchaysuyu, skládající se ze sokola (guaman) a pumy (poma). Stejně jsou rozvrženy ostatní čtvrtiny říše: autor pokaždé vepisuje nad kresbu představující postavu její jméno, stejně jako její erbovní znak. Pozoruhodná skutečnost: obě úhlopříčky se protínají v Cuzcu a toto staré hlavní město leží přesně ve středu mapy, a čtyři provincie je tak harmonicky obklopují. Lima je již dlouhou dobu hlavním městem vícekrálovství, v Pomově duchu však středem světa zůstává Cuzco. Nad městem kreslí desátého Inku, jímž je Tupac Yupanqui, a toho doprovází Mama Ocllo. Po stranách obrazu Inky jsou dva erbovní znaky: erb papežův a erb španělského krále. Ponechme zatím stranou problém těchto erbů. Není pochyb o tom, že před sebou máme skutečně domorodé zobrazení světa, anebo alespoň Indií, a že organizace tohoto zobrazení se řídí principy, které můžeme definovat díky autorovým komentářům. 19 Čtyři části soustředěné kolem města Cuzco jsou součástmi klasifikačního systému a jsou uspořádány hierarchicky. Víme, že Cuzco bylo rozděleno na dvě poloviny, Hanan Cuzco čili Horní Cuzco, rozkládající se směrem ke Chinchaysuyu, a Hurin Cuzco čili Dolní Cuzco, rozkládající se směrem ke Collasuyu. Také čtyři části říše proti sobě stojí ve dvojicích, dvě proti dvěma: Chinchaysuyu a Antisuyu leží na Pomově mapě a vzhledem ke Cuzcu napravo a v horní části, zatímco Collasuyu a Cuntisuyu leží nalevo a v části dolní. 20 Kronikář vypočítává části vždy v tomto pořadí, a když kreslí Inkovu Velkou radu, skládající se ze zástupců čtyř provincií Říše a dvou polovin města Cuzco, umisťuje rádce z Chinchaysuyu bezprostředně po Inkově pravici, kde jej doprovází rádce z Hanan Cuzco, a rádce z Antisuyu rovněž napravo, ale trochu více dozadu; rádce z Collasuyu je naopak umístěn nalevo od Inky, kde jej doprovází rádce z Hurin Cuzco, a nalevo je rovněž rádce z Cuntisuyu, který je však více vzadu. Inka je tak totožný s městem Cuzco, jímž má ztělesňovat pilíř, střed prostorové organizace. 21 (OBR. 1) OBR. 1: Inkova Velká rada  17



Připomeňme, že jméno Ayala udělil kapitán Luis Avalos de Ayala Felipovu otci, donu Martinu Guamanovi Mallqui, a to jako výraz díků za záchranu svého života v bitvě u Huarina roku 1547. 18 Felipe Guaman Poma de Ayala, Nueva Corónica y Buen Gobierno, Paříž, 1936, fojas 983-984 (srov. tamtéž ilustrace č. 1). [Také veškerá další vyobrazení označená v poznámkách jako “ilustrace“ se nacházejí v Pomově textu, nikoli v tomto článku Pozn. překl.] 19 Také Garcilaso popisuje, a velmi dlouze, rozdělení Říše na čtyři provincie (viz op. cit., str. 87-88, atd.). Jeho popis se však týká vnějšího předmětu poznání, který v jeho myšlení nehraje operační roli (jako u Pomy); Garcilasův prostor je rozhodně galileovský. 20 Poma, op. cit., f. 982: ”Mapa mundi de las yndias as de saver que todo el Reyno tenia quatro Reys quatro partes chinchaysuyo a la mano derecha al poniente del sol arriua a la montańa hacia la mar del norte andesuyo da donde naze el sol a la mano esquierda hacia chile collasuyo hacia la mar de sur condesuyo estos dhos quatro partes torno a partir a dos partes yngas hanan cuzco al poniente chinchaysuyo lurin cuzco al saliente del sol collasuyo a la mano esquierda y aci cae en medio la cauesa y corte del rreyno la gran ciudad del cuzco.“ – Čtenář musí chápat určení “nalevo“ a ”napravo“ tak, jako by sám zaujímal postavení Inky Tupaca Yupanquiho ve středu mapy (s tváří otočenou k tomu, kdo hledí na mapu světa). – Pokud jde o komentář této mapy světa, viz rovněž G. Lobsiger, “Une curieuse carte du Pérou dressée en 1614 par le chroniquer indien Felipe Guaman Poma de Ayala“, Globe (“Mémoires“), Ženeva, n° 103, 1963, str. 33-69. 21 Srov. Pomovu kresbu, op. cit., f. 364, a ilustrace č. 2. Lze dále srovnat s Pomovou kresbou, zobrazující Potosi (f. 1047; Ibid., f. 365: ”… dos yngas los mas prencipales hanan cuzco y otros dos lurin cuzco y quatro seńores grandes de la parte de chinchaysuyo y dos seńores de lande suyo quatro seńores de collasuyo y dos seńores de condesuyo estos fueron los seńores del consejo real deste rreyno …“. K interpretaci těchto kreseb a tohoto textu, stejně jako k náčrtu obr. 1, viz Juan M. Ossio, The Idea of History in Felipe Guaman Poma de Ayala, Oxford, 1970, str. 140-142 (nepublikovaná doktorská práce). – Děkuji velmi srdečně Juanu M. Ossiovi za ochotu, s jakou mi dovolil číst jeho doktorskou práci a citovat ji. Jeho originální a nová práce dává našemu čtení Pomy pozoruhodný obrozující impuls. Dlouhé rozhovory, které jsem s ním vedl, mi pomohly vyjasnit mnohé myšlenky, předkládané v této studii (za niž nesu plnou odpovědnost).

54

N. WACHTEL

Antisuyu

Cuntisuyu









Hanan Cuzco

Chinchaysuyu

Collasuyu

Hurin Cuzco

 Inka

Poma opakovaně popisuje obyvatele různých oblastí říše. Králové Chinchaysuyu ovládali před příchodem Inků ostatní provincie, jejich poddaní pěstují kukuřici a Poma jim připisuje moc, svrchovanost, vznešenost. 22 Antisuyu leží na opačném, barbarském pólu: jeho obyvatelé žijí uprostřed nepřátelské přírody, plné hadů, jaguárů, lvů a jiných divokých zvířat; jsou urputnými válečníky, pojídají lidské maso. 23 Pokud jde o indiány z Collasuyu, Poma neskrývá pohrdání, které k nim pociťuje: živí se bramborami, pojídají chuńo, 24 jsou zbabělí, nemravní, zkažení; kronikář jim však připisuje bohatství, v čemž jej utvrzuje současná těžba v dolech Potosi. 25 Konečně Cuntisuyu nevzbuzuje v Pomovi žádné zvláštní nepřátelství, ale popisuje tuto provincii jako extrémně chudou. 26 Jestliže tyto popisy vyplývají do určité míry z Pomových subjektivních priorit (pokládá se přece za potomka starých králů Chinchaysuyu), nebo z objektivní zeměpisné skutečnosti (lesy v Antisuyu, vysokohorské pouště v Cuntisuyu, náhorní plošina Collasuyu), ilustrují zároveň druhý (a dvojí) systém protikladů: na jedné straně řád čili kultura, stojící proti barbarství čili přírodě; na druhé straně bohatství, stojící proti chudobě. Celkem vzato je systém čtyř částí říše výsledkem dvojího postupného dělení. Z prvního dělení se rodí dvě poloviny Horního a Dolního: Chinchaysuyu (I) + Antisuyu (III) / Collasuyu (II) + Cuntisuyu (IV). Druhé dělení prochází dělením prvním, přičemž se každá polovina sama dále štěpí, takže Chinchaysuyu představuje čtvrtinu stojící výše vzhledem k Antisuyu (z hlediska kultury), stejně jako Collasuyu představuje čtvrtinu stojící výše než Cuntisuyu (z hlediska bohatství). Způsob, jímž se tato dvě dělení protínají, vymezuje střed světa, Cuzco. Dělení na čtyři části, uspořádané kolem ústředního bodu, tak vede ke zvláštnímu typu dělení na pět částí (OBR. 2). 27 OBR. 2 – Systém čtyř částí (čtvrtin) Nahoře Antisuyu III I Chinchaysuyu

II Cuzco

Collasuyu

IV Cuntisuyu Dole

Analogickými myšlenkovými schématy se u Pomy řídí představa času. Víme, že v kečuánštině se pojmy prostoru a času vyjadřují jedním a týmž termínem, pacha, který znamená zároveň (podle kontextu) zemi, svět, atd., 22

Poma, op. cit,, f. 75: ”estos fueron rreys y enperadores sobre los demas rreys y fue seńor apsoluto en todo su reyno de los yndios antigos … este tenia mas alta corona antes que fuese ynga y despues fue temido del ynga y aci fue su segunda persona del dho ynga“; f. 336: ”… los yndios de chinchaysuyo aunque son yndios pequeńos de cuerpo animosos porque les sustenta mays y ueue chicha de mays que es de fuerza …“; srov. rovněž ff. 166, 174, atd. 23 Ibid., f. 77: ”… son yndios belicosos de la montańa comen carne humana y en su tierra ay animales serpientes y tigres y leones y culebras ponsonosas y saluajes …“; srov. rovněž ff. 168, 176, 846, atd. 24 Chuńo: brambory sušené v mrazu a na slunci. 25 Poma, op.cit., ff. 77-78: ”… yndios muy ricos de plata oro de potoci y de callauaya y de muchos ganados de la tierra y de papas y chuńo quinua y ocas y de mucho multiplico de yndios y pobre de mays y de frutas y son grandotes floxos bestidos torpes y por eso se llamauan poquiscolla desde los yngas fueron grandes floxos y lerdos estos dhos yndios de collasuyo“; f. 336: ”… y de los collasuyos los yndios tienen muy poca fuersa y animo y gran cuerpo y gordo seboso para poco porque comen todo chuńo y ueuen chicha de chuńo …“; srov. rovněž ff. 170, 178, atd.; pokud jde o magickou a náboženskou stránku opozice mezi kukuřicí a bramborami, viz John V. Murra, “Rite and Crop in the Inca State“, Culture in History, New York, 1960. 26 Ibid., f. 77: ”… son yndios pobres poco pober desde los yngas“; f. 180: ”… su tierra es pobricimo del destrito de ariquipa que no tiene oro ni plata ni ganados …“. 27 Rozvržení čtyř částí na obr. 2 (stejně jako na obr. 6 a 8) napodobuje rozvržení čtyř částí v Pomově mapě světa (viz ilustraci 1). Čísla přidělená těmto částem (I, II, III a IV) jsou převzata z knihy R. T. Zuidema, The Ceque System of Cuzco. The Social Organization of the Capital of the Inca, Leiden, 1965, XVIII, 265 stran. Zájemce o podrobnosti dualistického, trojčlenného, čtyřčlenného nebo dekadického principu odkazujeme na toto dílo, stejně jako na článek Nathana Wachtela, “Structuralisme et Histoire: à propos de l'organisation sociale du Cuzco“, Annales E. S. C. , janvier-février 1966, str. 71-94.

CAHIERS DU CEFRES

55

anebo období, roční dobu, atd. Sám kronikář toto slovo používá v jeho dvojím smyslu, prostorovém a časovém. 28 Upřesněme nicméně, že nebudeme hledat přímé, bezprostřední ekvivalence obou rozměrů: analogické principy hrají svou roli již od roviny kategorií, jimž jsou podřazována zkušenostní data. Poma přináší četné (občas obtížně interpretovatelné) informace o domorodém kalendáři. Naznačuje tak, že slunce se během roku přemisťuje mezi dvěma póly; či přesněji, že má dvě “sídla“: jedno hlavní na severu, druhé vedlejší na jihu. Rok začíná, když se slunce usadí ve svém jižním sídle, v době letního slunovratu, v prosinci; v tomto sídle slunce odpočívá tři dny, a pak se dá opět do pohybu směrem doleva, to jest na západ. Do svého severního sídla dospěje při zimním slunovratu, v červnu; v tomto sídle odpočívá rovněž tři dny, a pak se dá znovu do pohybu k jihu, směrem napravo, to jest na východ, až do svého jižního sídla. Poté začíná celý cyklus znovu. 29 Podle Pomy tedy slunce během roku opíše kruh ve směru hodinových ručiček. Dostáváme se tak k otázce po vztazích mezi domorodým kalendářem a organizací prostoru. R. T. Zuidema předkládá hypotézu přímé korespondence mezi systémem ceque a dělením času. 30 Domorodý týden se skládal z deseti dní a měsíce (jichž bylo dvanáct) obsahovaly od třiceti do třiceti dvou dní; 31 Zuidema z toho usuzuje, že každá skupina třech ceque představovala jeden měsíc a každá ceque jeden týden; ba co více: huaca (posvátná místa) každé ceque by se shodovala s každým dnem v roce. Nevíme nicméně, zda každá ceque obsahovala pravidelně deset huaca: kolem Cuzca totiž známe pouze 333 posvátných míst, a aby dospěl k číslu 365 (v rámci slunečního roku), je Zuidema nucen uchýlit se k nejistým důkazům. 32 Souvislosti se naopak ukazují v rovině principů, jimiž se řídí posloupnost měsíců v roce. Jména, která udává Poma, vlastně umožňují seskupit měsíce do čtyř skupin po třech, to jest do čtyř ročních období. V jejich rámci po sobě měsíce následují podle jisté hierarchie, přičemž vlastnosti každého z nich se určují podle tří pojmů: Collana, Payan, Cayao, které řídí systém ceque. 33 Hierarchie je uspořádána ve směru hodinových ručiček pro první polovinu roku, a ve smyslu opačném pro polovinu druhou, takže druhá dvě roční období zrcadlí první dvě jako v zrcadle (OBR. 3). Ve struktuře domorodého kalendáře se tak znovu setkáváme s principy, jimiž se řídí organizace prostoru: základní dualismus (dvě poloviny roku), protínající se s kolmým dělením, které podmiňuje rozvrh čtyř částí (čtyři roční období). 34 První polovina roku, to jest léto, které začíná v hlavním sídle slunce, zaujímá vyšší postavení (v dubnu se slaví svátek Inky), zatímco druhá polovina, to jest zima, která začíná ve vedlejším sídle slunce, zaujímá postavení nižší (v září se slaví svátek Coyi, Inkovy manželky). 35 Zbývá problém středu. Dvě poloviny roku jsou tedy skloubeny dvěma slunovraty, jimž odpovídají dvě sluneční slavnosti: Capac Inti Raymi neboli hlavní slavnost během letního slunovratu a Inti Raymi neboli vedlejší slavnost během slunovratu zimního. Dvě sídla slunce představují póly a zároveň pilíře, kolem nichž je uspořádán kalendář: jinak řečeno, máme co činit se zdvojením středu, který jako by byl odvržen na okraj; jde však o zdvojení logické, protože skutečně existují dva slunovraty. OBR. 3 – Kalendář podle Pomy

28

K významu pacha srovnej podrobný rozbor, který provádí José Imbelloni, Pachacuti IX. El Inkario Crítico, Buenos Aires, 1946, str. 8999: ”Pachacuti como frase de la lengua qhéchwa“. Srovnej rovněž Juan M. Ossio, op, cit,, str. 154. – Několik příkladů Pomova užití tohoto slova: ”el castigo de dios le llaman pacha cutipacha tiera …“ (f. 94); ”en este dho mes de pacha pucuy quiere decir pacha pucuy pacha mundo pucoy harto …“ (f. 241); nebo také: ”ynga pacha runa“ (ff. 367, 1081, atd.), lidé z Inkovy doby. 29 Poma, op, cit., f. 260: ”… y miraua el salir y apuntar del rrayo del sol de la mańana come uiene por su rroedo bolteando como rreloxo entienden de ello y no le engańa un punto el rreloxo de ellos que seys meses boltea a lo derecho y otros seys a lo isquierdo buelbe y aci comiensa …“; f. 884: ”… y anci al andar del rruedo del sol de uerano enbierno desde el mes que comiensa de enero dize el filosofo que un dia se acienta en su cilla y senoria el sol en aquel grado prencipal y rreyna y apodera dalli y aci mismo el mes de agosto el dia de san juan bauptista se acienta en otra cilla en la primera cilla de la llegada en la segunda cilla no se menea daquella cilla en este su dia prencipal descansa y senoria y rreyna de alli ese grado el tersero dia se menea y se aparexa todo su biaxe un minuto muy poco por eso se dice que se aparexa su biaje y de ese grado ua caminando cada el dia sin descansar como media hora hacia la mano esquierda mirando a la mar e norte de la montańa los seys meses desde el mes primero de enero capac raymi camay quilla febrero paucaruaray hatun pocoy quilla marzo pacha pocoy quilla abril ynca raymi camay quilla mayo atun cusqui aymoray quilla junio haucay cusqui quilla julio chacra conacuy quilla – de este mes de agosto comiensa otra ues desde la silla principal de la silla segunda principal que estas dos cillas y casas tiene muy apoderadoque casa mes tiene cada su cilla en cada grado del cielo el sol y la luna ua ciguiendo como muger y rreyna de las estrellas cigue al hombre que ua apuntando y rreloxo de los meses del ańo agosto chacra yapuy quilla setiembre coya raymi quilla utubre uma raymi quilla nouienbre aya marcay quilla dezienbre capac ynti raymi quilla – se acaua todo el mes al rruedo del andar del sol comensando otra ues de enero en este dho mes se cienta en su cilla como dho es y aci ua cada ańo...“. 30 Srov. R. T. Zuidema, “El calendario inca“, Acta y Memorias, XXXVI Congreso internacional de Americanistas, Sevilla, 1966, str. 25-30. – Předlohou k obr. 3 bylo vyobrazení, které R. T. Zuidema předkládá na str. 28 tohoto článku. 31 Poma, op, cit, f. 260. 32 R. T. Zuidema, op. cit., str. 27: ”En conclusión podemos decir que no hay prueba segura que las huacas indican los días del ańo“; str. 30: ”En lo dicho anteriormente ya no he podido explicar el sistema de los ceques como ordenaciones religiosa y social.“ 33 Srov. R. T. Zuidema, The ceque System of Cuzco, a také N. Wachtel, art. cit. 34 Tříčlenný princip, působící v rámci každého ročního období, se alespoň u Pomy nijak jasně neprojevuje v uspořádání prostoru. 35 Slavnost Coyi je rovněž slavností Měsíce, takže můžeme dvěma polovinám roku přiřadit další páry protikladů: Slunce/Měsíc a Mužské/Ženské (srov. 884: ”… y la luna ua ciguiendo como muger y rreyna de las estrellas cigue al hombre …“).

56

N. WACHTEL

Sever

 Zimní slunovrat (21. června) 6) Červen: Haucay cusqui quilla (vedlejší slavnost Inti raymi)

7) Červenec: chacra cunacuy quilla

5) Květen: Hatun cusqui symorai quilla

8) Srpen: chacra yapuy quilla

4) Duben: Inca raymi Camay quilla

9) Září: Coya Raymi quilla

3) Březen: Pacha pucuy quilla

10) Říjen: Uma raymi quilla

2) Únor: Paucar uaray Hatun pucuy quilla

11) Listopad: Aya marcay quilla

1) Leden: Capac Raymi

12) Prosinec: Capac Inti Raymi quilla Letní slunovrat (21. prosince)

 Jih

Kalendář odměřuje cyklický čas, jenž napodobuje pravidelný běh hvězd. Jak je tomu u Pomy s časem historickým? Jak si představuje původ lidstva? Poma přebírá na rozdíl od Garcilase klasickou tradici domorodého světa: kdysi se vystřídaly čtyři věky, pátý odpovídá vládě Inků. Během prvního věku, jenž trval 800 let, zalidnili Huari Viracocha runa 36 Indie a vyhubili divoká zvířata, hady, jaguáry, pumy, medvědy, jimiž byla země tehdy zamořena. Tito první indiáni nesou ještě jméno pacarimoc runa, lidé úsvitu. “Neuměli nic“, říká Poma, a vedli nomádský život, oblečeni v šatech z listí a skrývajíce se v jeskyních. Znali však již nástroj taclla, andský sázecí kolík, a provozovali primitivní zemědělství. Protože neznali svůj původ, neuctívali žádné modly, ale vzývali Tecsi Viracochu, boha stvořitele. 37 Druhý věk, věk Huara runa (autochtonních či starých lidí), trval 1300 let. Tehdy indiáni zdokonalují zemědělství, obdělávají půdu, začínají stavět terasy a zavlažovací kanály. Nosí šaty z kůží a učí se budovat chýše nebo malé kamenné domky, zvané pucullo. Stejně jako jejich předkové z první generace, a přestože jsou také ještě “barbary”, respektují přikázání, neznají modly a uctívají jediného boha ve třech osobách, jehož symbolizuje blesk. 38 Třetí věk byl věkem Purun runa (lidí pouště či nepořádku, zmatení) a trval 1100 let. Indiáni se rozmnožili “jako mořský písek” a začali zalidňovat nížiny s teplým podnebím. Naučili se budovat skutečné kamenné domy, pokryté slámou, vytýčili silnice, prodloužili zavlažovací kanály, rozvinuli chov lamy a alpaky. Také v této době vynalezli předení, tkaní a barvení vlny, stejně jako dva druhy látek, jemné (cumbi) a hrubé (abasca). 39 Objevují rovněž zpracování kovů: zlata, stříbra, mědi, cínu, bronzu, olova, a vyrábějí šperky nebo různé nádobí. Zároveň se v této době, kdy se lidé “hemžili jako mravenci”, objevují první politické instituce: rody čili ayllu se štěpí a staví do svého čela krále nebo panovníky, kteří vyhlašují zákony. Tak se množí malé nárůdky, z nichž každý si vytváří své zvláštní zvyky: z této doby pochází rozmanitost jazyků a oděvů. Tehdy začínají lidé ohrazovat svá pole a rodí se první sváry, v nichž jde o vlastnictví půdy. Tehdy také indiáni propadají mylným představám o svém původu: věří, že vzešli z hor, nebo z jeskyň, nebo z jezer. Přesto ani Purun runa nepropadli modloslužebnictví; navzdory rodícím se válkám konali spravedlnost a skutky milosrdenství, dodržovali dobré mravy, a také oni si zachovali nejasné povědomí o bohu stvořiteli. Čtvrtý věk, věk indiánů Auca pacha runa, byl věkem války. 40 Trval 2100 let. Spory zrozené během předchozí generace se zostřují, až doposud obydlené oblasti se vylidňují a lidé se utíkají do výše položených míst, kde stavějí pevnosti, pucara, mající silné zdi, sklady a studny. Auca runa zdokonalují zbraně: oštěp, sekeru, prak; 36

Huari čili původní, staří, autochtonní; Viracocha označuje boha stvořitele a nositele civilizace, jehož jména se později dostalo Španělům; runa označuje lidi. 37 Poma, op. cit., ff. 48-52 a ilustrace 3. 38 Ibid., ff. 53-56 a ilustrace č. 4. 39 Ibid., ff. 57-62 a ilustrace č. 5. 40 Auca označuje válku a pacha věk, epochu; odtud “lidé věku války”.

CAHIERS DU CEFRES

57

masakrují a drancují. Byl to věk chrabrých vojevůdců, kteří se během bitvy proměňovali v pumu, jaguára, sokola, kondora: od těchto zvířat přijali jméno a předali je svým potomkům. Nejstatečnější válečníci vytrhávali srdce svých nepřátel a pojídali ho. Přesto však, navzdory těmto bojům, zůstávaly mravy v každém národě čisté a vládla spravedlnost. Zároveň s tím, jak vykresluje obraz krvavých válek, Poma paradoxně popisuje čtvrtý věk jako opravdový věk zlatý. Je pravda, že tehdy se ustavují čtyři velká království a že králové Yarovillcy z Chinchaysuyu, jeho předkové, vnucují svou nadvládu všem ostatním králům, králům Antisuyu, Collasuyu, Cuntisuyu. Nikdy nežili lidé v takové hojnosti: pěstovali různé odrůdy kukuřice, brambor, stejně jako kvinou, oku, maniok, fazole, aji, avokádo, švestku a další ovoce; živili se také rybami, korýši, lamami, alpakami, vikuňami, koroptvemi, morčaty. Naučili se vyrábět chuńo a budovali zásobárny potravin. V této době netrpěli indiáni ani hladem, ani epidemiemi a deště přicházely pravidelně. Králové vykonávali přísnou spravedlnost za pomoci poslušných zástupců a jejich poddaní neplatili daně. Tato doba neznala přepych, závist, lakotu, pýchu, lenost, a stejně neznala ani pověrčivost a modloslužebnictví. Lidé čtvrtého věku, uzavírá Poma, přestože byli obdařeni zlatem, stříbrem, látkami a dobytkem, neopomněli uctívat Boha. 41 Pátý věk odpovídá době Inků (Inca pacha runa), jejichž říše trvala 1500 let. Pomova kronika dlouze líčí vládu každého z dvanácti panovníků, popisuje coyas, územní správce, analyzuje instituce. Nemůžeme se pouštět do detailů jeho líčení, je však důležité připomenout, že Poma, představitel jiné než incké šlechty (a stojící na opačné straně než Garcilaso), dává volný průběh svému pocitu trpkosti. Manco Capac, první Inka, “neměl otce, jenž by byl znám”: to proto se prohlásil za syna Slunce. 42 Jeho matka a manželka, Mama Huaco, “byla velkou čarodějnicí”: to ona zavedla modloslužebnictví, které indiáni od té doby provozují. 43 Jistě, Inkové zdokonalili instituce, vybudovali velké silnice, vytvořili službu chasquis (kurýrů), na druhé straně ale vybírali daně. Když dojde ke konci říše, Poma přesto uznává legitimitu Inků, a dokonce obdivuje jejich sílu: ze všech králů a princů světa, křesťanských či nikoli, z králů Turecka, Číny, Guineje, anebo z římských císařů, neměl nikdo tolik majestátu a tolik moci jako Tupac Yupanqui nebo Huayna Capac. 44 Zopakujme si teď celek pěti věků. Jakým způsobem na sebe navazují? Jaká myšlenková schémata se v nich aktivně projevují? Viděli jsme, že mýtus dobrého divocha není Pomovi cizí (opět na rozdíl od Garcilase): lidé prvních dvou věků ztělesňují ctnost, avšak spolu s tím, jak se rozvíjejí řemesla, technika a instituce, mravy stejnou měrou upadají. Jde tedy o dvojí diachronický pohyb, tvořený dvěma vývoji, které jdou vzájemně opačnými směry: na jedné straně pokrok kultury, na druhé straně úpadek mravního a náboženského vědomí. Vychází toto skutečné rousseauovství avant la lettre z autenticky předhispánského myšlení, anebo je vlastní jen Pomovi, ovlivněnému křesťanskou naukou? Víme, že Garcilasovi, jehož víra je stejně horoucí, je čas nositelem jednoho jediného pohybu - pokroku, zároveň technického a mravního. Jestliže však na druhé straně srovnáme Pomovu představu s jinou domorodou tradicí, kterou zachytil Montesinos, objevují se další rozdíly: podle Montesina se až do období Inků, které odpovídá pátému slunci, postupně vystřídaly čtyři tisíciletá období, čtyři slunce, a každý z těchto světů zmizel během kataklyzmatu čili pachacuti (záplavy, zemětřesení, atd.) 45 Pokud však Poma přebírá schéma pěti věků, jeho chronologie připisuje každému z nich nestejné trvání (postupně 800, 1300, 1100, 2100 a 1500 let), neslučitelné s pravidelnou posloupností konců světa a jeho nových začátků. Nezmiňuje se o žádné katastrofě mezi věky (uvidíme, že výjimkou je katastrofa na začátku prvního věku, který klade do doby po biblické Potopě). Pět Pomových věků se tedy neopakuje v cyklickém čase; vyprávějí příběh dějin (une histoire), nezvratné dění, které ústí do přítomnosti: na konci pátého věku přicházejí Španělé. Schéma pětičlenného dělení se tak zdá plnit prostou roli periodizace přímo v kontinuálním časovém toku. K čemu ale toto schéma slouží? Vrátíme-li se k detailní podobě Pomova vyprávění, zarazí nás určité korelace a opozice, zejména mezi čtyřmi prvními věky. Pokrok řemesel a techniky ve skutečnosti nepostupuje po stále pravidelné křivce, zrychluje se během třetího věku, pozoruhodného množícími se velkými vynálezy: chov, předení a tkaní, metalurgie, politická organizace. Rovněž ve třetím věku se objevují první sváry mezi lidmi. Můžeme si tedy klást otázku, neexistuje-li jakýsi kloub nebo zlom mezi druhým a třetím věkem. Vezměme příklad oděvu: zatímco indiáni prvních dvou věků nosili oděvy z listí nebo kůží (to jest ještě blízké buď rostlinné nebo živočišné přírodě), indiáni věků následujících nosí oděvy tkané (tedy výrobky kultury). Známe přitom magickou pověst, která provází tkaninu v andských civilizacích: 46 máme co činit s průkazným kritériem, umožňujícím zachytit skloubení technického 41

Poma, cit., ff. 63-78 a ilustrace č. 6. Ibid., f. 81: “el dho primer ynga mango capac no tubo padre conocido por eso le digeron hijo del sol …”. 43 Ibid., f. 81: “fue gran fingedora y dulatra hichesera … fue primer enbentadora las dhas uacas ydolos y hecheserias encantamientos …”; stejně tak f. 121, atd. 44 Ibid., f. 948. 45 Srov. Fernando de Montesinos, Memorias antiguas historiales y politicas del Peru (1644), Colección de Libros Espańoles Raros y Curiosos, t. 16, Madrid, 1882, a José Imbelloni, op. cit. – Podle Imbelloniho interpretace se jednotlivé Montesinovy věky dále dělí na dvě stejné poloviny po pěti stech letech: v této tradici tedy existují čtyři hlavní pachacuti na konci každého slunce a druhotná pachacuti uprostřed každého cyklu. Devátý Inka, který nese jméno Pachacuti, by tak odpovídal dělící linii uprostřed pátého věku, tedy přesně devátému pachacuti. 46 srov. John V. Murra, “La Función del tejido en varios contextos sociales en el Estado Inca”, Actas y Trabajos del Segundo Congreso Nacional de Historia del Perú, 1962, str. 215-240. K této diskusi srov. také Juan M. Ossio, op. cit., str. 219 sq. 42

58

N. WACHTEL

pokroku a časového schématu. Není jistě náhodou, že Poma ve své kresbě, ilustrující třetí věk, zobrazuje ze všech vynálezů vynález předení. 47 Určité poznámky, jakkoli letmé, potvrzují různorodost odlišných epoch: kronikář tak naznačuje, že indiáni prvního věku byli později považováni za bohy; 48 na druhé straně však ve svých “Úvahách” spojuje první a druhý věk a podává zprávy o víře, podle níž byli tehdejší indiáni obry. 49 Celek těchto údajů umožňuje dospět k závěru, že čtyři první věky jsou rozděleny na dva a dva: na jedné straně dva první věky, odehrávající se ve znamení bytosti, která je nadlidská (bůh či obr), “primitivní” (obě tato období jsou nazývána huari) a ctnostná; na druhé straně dva následující věky, odehrávající se ve znamení lidské normy, kultury (pojímané zprvu jako technika) a zmatku či války (období označovaná jako purun a auca). 50 Pomovy věky se tedy zřejmě řadí podle jiných principů než je pouhá chronologická posloupnost. Některé kronikářovy poznámky, které se zprvu jevily jako bezdůvodné, dostávají z tohoto hlediska smysl, jakmile je včleníme do systému. Vzpomeňme si například, že indiáni prvního věku hledali úkryt v jeskyních; naopak indiáni druhého věku se naučili stavět malé domky, pucullo. První úkryt nese rysy podzemí, druhý je na úrovni půdy: že by prostorové kategorie Nahoře a Dole řídily také časové schéma? Zeměpis dvou dalších věků tuto hypotézu potvrzuje. Poma skutečně výslovně naznačuje, že indiáni třetího věku zabydleli nížiny (a budovali kamenné domy), zatímco indiáni věku čtvrtého se utekli na vysoko položená místa (kde vystavěli pevnosti, pucara). Vezmeme-li v úvahu dvě časové krajnosti, první a čtvrtý věk, konstatujeme, že také odpovídají dvěma krajnostem zeměpisným. Jinak řečeno, vše se odehrává, jako by vývoj od minulosti k současnosti znamenal zároveň stoupání Zdola Nahoru. Protiklad mezi dvěma skupinami věků, 1 + 2 na jedné straně a 3 + 4 na straně druhé, podléhá tedy rovněž prostorovým kategoriím a vymezuje hierarchii, v níž dva nejstarší věky zaujímají nižší postavení, zatímco dva věky nejnovější zaujímají postavení vyšší. Toto první dělení se však protíná s druhým dělením, k němuž dochází uvnitř každé skupiny dvou věků a ve stejném poměru, takže 2 (novější věk) se má k 1 (starší věk) tak, jak se má 4 (novější věk) ke 3 (starší věk). V konečném součtu vykazují z hlediska svého vnitřního uspořádání čtyři věky a čtyři části říše strukturní homologii. V představě času stejně jako v představě prostoru se setkáváme s omezeným počtem myšlenkových schémat, logických opozic nebo číselných principů, společným oběma rozměrům: dělení na dvě a čtyři části, kategorie Nahoře a Dole, pojmy Kultura a Příroda. 51 Mějme se nicméně na pozoru před zjednodušujícími shodami: tím, že se jednou základní sítí vztahů řídí zároveň prostor i čas, se vysvětluje dvojí význam výrazu pacha, ale neznamená to, že se konstitutivní prvky prostorových a časových představ podřizují naprostému paralelismu. Zdá se například marné hledat přímou ekvivalenci mezi čtyřmi prvními věky a každou ze čtvrtin říše: tyto čtvrtiny se nerodí jedna po druhé, vynořují se všechny společně ve stejnou chvíli (podle strukturního zákona), během čtvrtého věku. Homologie mezi časem a prostorem se neobjevuje na rovině izolovaných jednotek, ale na rovině obecných principů organizace. Jedna obtíž nicméně přetrvává: prostorové uspořádání je rozvinuto synchronicky, zatímco schéma pěti věků, jakkoli je uspořádáno podle pravidel základní sítě vztahů, si podržuje pohyb diachronický. Jak řeší Pomovo myšlení svár mezi těmito dvěma hledisky? Doposud jsme analyzovali uspořádání prvních čtyř věků: zbývá analyzovat postavení a funkci pátého. Tento pátý věk nevytváří vzhledem k ostatním iluzorní časový střed (jenž by měl smysl pouze v čase cyklickém): věk Inků zcela jasně navazuje na předešlé věky, je jejich pokračováním a představuje dovršení jistých dějin. Právě promítnutím pátého prvku na časový konec ostatních čtyř však Poma dosahuje otevřenosti systému vzhledem k dění. Současně tak ovšem vzniká možnost vzájemně propojit prostorové a časové představy: jakkoli se nemění nerozlišně jedny v druhé, dochází k jejich skloubení prostřednictvím některých jejich prvků, které jako by zajišťovaly průchod mezi oběma rozměry. Tímto způsobem první ze čtyř částí, Chinchaysuyu, ustavuje během čtvrtého věku svou nadvládu nad ostatními, čímž po předchozím vývoji zahajuje vzájemné vyrovnání mezi jedním dílem prostoru a jednou epochou dějin. Toto vzájemné propojení se dovršuje s příchodem pátého věku, když Inkové činí svým hlavním městem Cuzco: druhé, definitivní skloubení spojuje poslední věk a skutečný střed světa. Tehdy a v onom místě se setkávají synchronie a diachronie. Schémata, jimiž se řídí uspořádání prostoru a času, zahrnují dějinný pohyb nikoli proměnou jednoho rozměru v druhý, ale jejich konvergencí. Jestliže si tedy prostor a čas nakonec vzájemně odpovídají, dochází k tomu jen na jednom konci, v Cuzcu spolu s vládou Inků, přičemž systém zůstává nějak otevřen opačnému extrému. Chápeme pak, proč se homologie mezi prostorem a časem objevuje pouze na rovině schematické sítě vztahů a neprojevuje se mezi všemi jednotlivými momenty: mezi představami existuje jen částečná homologie, protože prostorové

47

Viz ilustrace č. 5. Poma, op. cit., f. 49: “… despues a estos les llamaron dioses y lo tubieron aci …”. 49 Ibid., f. 911: “Conzedera que los primeros yndios uariuiracocha runa primer gente y el segundo gente uari una unos dizen que estos fueron gigantes …”. 50 Srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 223-224. 51 Toto setkání prostoru a času je ztělesněno samotnými Inky: pět (chronologicky) prvních má své místo v Hurin Cuzco (Dolním Cuzcu), následující v Hanan Cuzco (Horním Cuzcu); v hierarchii zemřelých Inků zaujímal nejpozději zemřelý první místo, nejdříve zemřelý místo poslední. 48

CAHIERS DU CEFRES

59

uspořádání se uzavírá samo v sobě, zatímco časové schéma v sobě zahrnuje trvání. 52 Můžeme si klást otázku, zda předhispánské myšlení neintegrovalo oba rozměry do vyrovnanějšího systému, například podle výše zmiňovaného vzoru pěti cyklických věků (podle tradice, již zachycuje Montesinos). V takovém případě by v Pomově systému docházelo k jakési odchylce, jež by byla výsledkem kronikářovy akulturace nebo dopadu události, to jest conquisty. Přesto je třeba připomenout, že Pomovo myšlení se projevuje jako všezahrnující ve větší míře, než myšlení čistě cyklická, a to právě v té míře, v níž zcela uzavřený systém Montesinův smazává diachronii ve prospěch periodičnosti, zatímco otevřenost Pomova systému vytváří podmínku včlenění diachronie při zachování jejího dynamismu. Neboť týž postup, který Pomovi umožňuje otevřít svůj systém vůči trvání (promítnutím pátého prvku na konec ostatních čtyř), mu nabízí prostředek, jak vzájemně propojit čas s prostorem (spojením pátého prvku se středem světa). Je to postup úsporný a koherentní a není jisté, že je výsledkem pouhého přizpůsobení se Západu. Můžeme legitimně předpokládat (čímž pak hypoteticky klademe platnost Montesinových cyklů do starší doby), že myšlení Inků, stojící před týmž problémem času, vynaložilo stejné úsilí na to, aby nabylo všezahrnující povahy: jde o výtvor společnosti, která již zvolila – nebo začínala volit – dějiny. Krátce řečeno: rozvržení prostoru se řídí dělením na čtyři části, uspořádaným kolem jednoho středu; kalendář se podřizuje jinému typu čtyřčlenného dělení, jež se orientuje podle dvou pólů, to jest zdvojeného a pak na okraj odvrženého středu; konečně pět věků po sobě následuje v čase, přičemž pátý z nich pokračuje dále v současných dějin. Jinak řečeno, prostor, kalendář a věky zaručují rozpracováním stejných schémat podle pokaždé jiné orientace postupný přechod od synchronie k periodičnosti a od periodičnosti k diachronii. Analyzovali jsme, jak jsou na jednom konci vzájemně seřízeny prostor a čas; zbývá jasně formulovat jednu z funkcí kalendáře: přispíval totiž jistě ne-li ke zrušení, tedy alespoň ke zprostředkování vnitřního napětí systému. Je pravděpodobné, že také u Inků historické rituály periodicky symbolizovaly spojování a odlučování minulosti a přítomnosti. 53 Tímto způsobem Poma popisuje kult uctívání mrtvých během měsíce Aya marcay quilla, který odpovídá listopadu. Samo jméno měsíce ve zkratce vystihuje slavnost: 54 Indiáni měli tehdy ve zvyku vyjmout nebožtíky z jejich hrobů a veřejně je vystavit; nabízeli jim potraviny a nápoje, zdobili je okázalými oděvy a péry a pak kolem nich tančili a zpívali. Poté je položili na nosítka a nesli je v procesí ulicemi, od domu k domu. 55 Nakonec je odnesli zpět do jejich hrobů, kam je uložili s novými obětinami. Jiné zdroje nás zpravují o tom, že mumie Inků byly takto vystaveny při všech svátcích, a zejména během Capac Inti Raymi při letním slunovratu: byly pak slavnostně neseny do Chrámu Slunce. 56 Tento periodický návrat předků, kteří byli během slavnosti považováni za živé, sám o sobě (nezávisle na smutečních obřadech) svědčí o tom, “že mezi minulostí a přítomností je přechod možný oběma směry“: 57 nebožtíci opouštějí své hroby, a pak se do nich vracejí. Nejde jen o přechod, ale o splynutí: rituál spojuje minulost a přítomnost v jediném prožitku (a během Capac Inti Raymi ve středu světa), přičemž se trvání zároveň soustřeďuje do okamžiku a rozvíjí se v synchronii, zatímco diachronie je zrušena ve znovunalezeném čase. Neboť mumie “jsou vtěleným bytím událostí“ ještě dokonaleji než australská churinga nebo naše archívy! 58 Je jisté, že za Pomových časů již tyto rituály neexistují, Cuzco již není středem světa, napětí systému hrozí jeho zničením. Avšak myšlenková schémata přetrvávají, stará víra nevyhasla. Víme, že Pomova mapa světa je navzdory skutečnosti uspořádána kolem středu, jímž je Cuzco. Jiný obřad, slavený rovněž v Cuzcu roku 1610 (v době, kdy Poma dokončoval redakci své kroniky), nám odhaluje podivnou kontinuitu. Jde o slavnost uspořádanou s neslýchanou okázalostí u příležitosti prohlášení Ignáce z Loyoly za blahoslaveného. Mezi jinými slavnostními projevy byli její účastníci svědky průvodu jedenácti Inků, nesených na nosítkách, přičemž každého z nich ztělesňoval jeden z jeho potomků; Huayna Capac, který vládl jako poslední, byl v čele průvodu uprostřed čtyř velkých správců, zatímco Manco Capac, který vládl první, pochod uzavíral. 59 Forma struktury přežívala, přestože struktura již dávno zmizela. 60 52 Určité disproporce vyplývají rovněž z toho, že určité zeměpisné (a historické) skutečnosti odolávají klasifikačnímu schématu: například Chinchaysuyu leží na západě, na konci dne, zatímco v rámci slunečního roku by odpovídalo létu, prvnímu ročnímu období. 53 K této funkci historických rituálů srov. Claude Lévi-Strauss, La pensée sauvage (Myšlení přírodních národů), Paříž, 1962, str. 313-314. 54 Poma, op. cit., ff. 256-257. – Aya: smrt, mrtvola; marcay: nakládat, přenášet; quilla: měsíc. – viz ilustrace č. 7. 55 Ibid., f. 257: “en este mes sacan los defuntos de sus bobedas que llaman pucullo y le dan de comer y ueuer y le bisten de sus bestidos rricos y le ponen plumas en la cauesa y cantan y dansan con ellos y le pone en unas andas y andan con ellos en casa en casa y por las calles y por la plasa y despues tornan ametella en sus pucullos …”. 56 Srov. Bernabé Cobo, Historia del Nuevo Mundo (1653), edice Sevilla, 1892, t. III, str. 95-96: “Sacaban asi mismo a la dicha plaza todos los cuerpos embalsamados de los seńores muertos los que los tenían a cargo; y esto de poner en público los dichos ídolos y cuerpos embalsamados hacían todos los dias solemnes asi deste como de otros meses.” K hierarchickému řádu mumií Inků uvnitř chrámu Slunce srov. Garcilaso, Comentarios, kniha III, kap. 20: “A un lado y a otro de la imagen del sol estavan los cuerpos de los reyes muertos puestos por su antigüedad ... Tenian los rostros hacia el pueblo, solo Huayna Capac se aventajaba de los demas, que estaba puesto delante de la figura del sol, vuelto el rostro hacia el …; a kap. 21: ”A una mano y a otra de la figura de la luna estaban los cuerpos de las reinas difuntas puestas por su orden y antigüedad.“ Viz také R. T. Zuidema a V. Quispe, “A Visit to God“, Bijdragen, 1968, str. 28-29 (citováno níže). 57 C. Lévi-Strauss, op. cit., str. 315. 58 Ibid., str. 315-321. (Str. 321: ”Les archives sont l'ętre incarné de l'événementialité“.) 59 Bernabé Cobo, op. cit., t. III, str. 119-120: ”… Como durante mi residencia en el Cuzco celebrase aquella ciudad con públicas y extraordinarias fiestas la beatificación de nuestro Padre San Ignacio el ańo de 1610, entre otras invenciones y muestras de regocijo que los indios sacaron, una fué la representación de sus reyes antiguos en un muy grande y lucido alarde, en que venian los once reyes Incas del

60

N. WACHTEL

Navzdory přežívajícím prvkům a kontinuitě nemohlo domorodé myšlení uniknout hlubokým otřesům, které si vynutila španělská kolonizace. Sám Poma neustále hlásá velmi živou křesťanskou víru a nestaví se proti určitým Cuzco sentados, con muestras de gran majestad, en sus andas muy adornadas de plumas de diversos colores y en hombros de indios, con el mismo traje y aderezo que solían usar los mismos reyes, vestidos de rico cumbe, que era un brocado y telas, con cetro en las manos, cada uno con sus insignias reales y gente de guarda vestida a su usanza, y con un principal al lado que llevaba un quitasol de vistosas plumas. Representaban a cada rey sus descendientes y deudos mas cercanos; venian entre la infanteria, que sería de más de mil indios, a trechos y por su orden y antigüedad, siendo el último el primer rey Inca y el delantero Guayna Capac. Capitaneaba todo el escuadrón y suiza, D. Alonso Topa Atau, nieto paterno de Guayna Capac y tío de D. Melchor Inca, que murío en Espańa. Llevabanle en medio cuatro capitanes principales, y aventajóse a todos en salir mas galán y bizarro.“ (Zdůrazněno námi.) 60 Základní schémata Pomova myšlení náleží k obecněji andskému modelu, což dosvědčuje porovnání s jiným domorodým kronikářem, Pachacuti Yamquim, jenž pochází z kraje Colla a je také Pomovým současníkem (jeho dílo bychom kladli do roku 1613; srov. Juan Santa Cruz Pachacuti Yamqui, Relación de antiguedades deste Reyno del Perú ..., edice Lima, 1927).

Viracocha  Slunce





Měsíc

Venuše, Jitřenka “Dědeček“





Venuše, Večernice “Babička“

Camac Pach (Pán Země)





Mama Cocha (Matka Oceán)

Muž





Žena

Tato kresba přivedla R. T. Zuidemu na myšlenku modelu tvořeného pěti generacemi, jehož používá ke studiu příbuzenského systémů Inků (srov. The ceque system of Cuzco a od téhož autora, ve spolupráci s U. Quispem, “A visit to God. The account and interpretation of a religious experience in the Peruvian community of Choque-Huarcaya“, Bijdragen. Tot de Taal-, Land-en Volkenkunde, 1968, str. 22-39). V tomto článku analyzuje R. T. Zuidema vyprávění jedné informátorky z oblasti Ayacucho (kde žil Poma) a snaží se objevit v něm shodné body se schématem Pachacuti Yamquiho. Nicméně také zde je vhodné nehledat korelace (nebo opozice) na rovině samotných prvků. ale na rovině vztahů, které je sjednocují. Kresba Pachacuti Yamquiho znázorňuje zároveň kosmologický systém a systém příbuzenský. Z našeho hlediska odpovídá toto schéma střednímu článku v řadě transformací, které u Pomy zaručují přechod od prostoru ke kalendáři, a od kalendáře k dějinám. Pátý prvek je zde přesunut do postavení původu (světa či “rodové linie“), zatímco další čtyři prvky jsou zdvojeny, a to proto, aby představovaly na jedné straně mužskou, na druhé straně ženskou rodovou linii. Jde tedy o přesnou kombinaci těch mechanismů, jejichž projevy jsme viděli v uspořádání kalendáře a posloupnosti věků, ale symetrických a opačných: zdvojení nikoli středu, ale řady prvků, a odsunutí pátého prvku nikoli na konec, ale na začátek. (Připomeňme, že první polovina roku se nalézala na straně mužské, druhá polovina na straně ženské.) Prostor, kalendář, příbuzenství, dějiny tak představují jednotlivé částečné struktury, které nikoli přímo, ale skrze řadu transformací náležejí k jedné základní struktuře, a to v následujícím pořadí: 0 3

2 5

1

 5bis 2

4

3

1

4 5

1. Prostor

5

1

 1bis

4

2

 2bis

3

3

 3bis

2

4

 4bis

1

2. Kalendář

3. Příbuzenství

4. Dějiny

Obr. 4 – Pomův časoprostorový systém Kultura STŘED CUZCO NAHOŘE

Chinchaysuyu Antisuyu

Napravo

Západ Léto

DOLE

Collasuyu Cuntisuyu

Nalevo

Východ Zima

SYNCHRONIE

PERIODIČNOST

5. věk

Inka

4. věk 3. věk 2. věk 1. věk

Auca Purun Huari HuariViracocha

DIACHRONIE Příroda

CAHIERS DU CEFRES

61

způsobům akulturace: přeje si, aby si indiáni osvojili španělský jazyk, a především aby se naučili číst a psát. 61 Je tedy třeba se ptát, jak jsou v těchto podmínkách prvky západní kultury vykládány prostřednictvím tradičních kategorií. Jaký má pro Pomu význam conquista? Co mu představuje Španělsko? Koloniální situace, příkoří, jímž trpějí indiáni, v něm vyvolávají výkřik odporu a samotný vznik jeho kroniky: tváří v tvář problémům společnosti, v níž žije, vypracovává Poma opravdový program politických, společenských a hospodářských reforem. Jak se tato vědomá ideologie slučuje s nevyslovenou logikou domorodého myšlení? Vraťme se k představě času v Nueva Corónica. Až doposud jsme se pro názornost výkladu soustředili výlučně na dějiny indiánů. Jak je tomu však se zbytkem lidstva? Po obvyklých slavnostních osloveních a modlitbách začíná kronika připomínkou knihy Genesis: Bůh stvořil Adama a Evu, zemi, nebe a všechny živé bytosti. Je ovšem pozoruhodné, že Poma promítá do látky, kterou mu skýtá Bible, schéma pěti věků: Adam a Eva, stejně jako jejich potomstvo, představují první svět, trvající až do Potopy. Na začátku druhého světa stojí Noe, jehož synové znovu zalidňují zemi. Třetí věk, zahájený Abrahámem, odpovídá době Soudců. Čtvrtý věk, zahájený Davidem, odpovídá době Králů. Konečně pátý věk se rodí s Ježíšem Kristem. 62 Formálně tedy existuje jakýsi paralelismus mezi dějinami západního lidstva a dějinami indiánů. Pokud jde o obsah, Poma očividně nemůže měnit biblické vyprávění podle své libosti. Jeho popis pěti věků lidstva se většinou omezuje na suchý výčet rodokmenů; například v případě pátého věku vypočítává dlouhé, místy tajuplné seznamy králů: králů Persie, Egypta, Říma, Byzance, karolínské říše a pak říše germánské. Některé společné záznamy se nicméně vyskytují v obou řadách. Již kresba, která znázorňuje Adama a Evu, se překvapivě podobá kresbě ilustrující první věk indiánský, věk Huari Viracocha runa: také Adam (ovšem oblečený v oděvu z kůže) vládne andským nástrojem taclla, zatímco první indián nese náznak vousů. 63 Text dále v obou případech upřesňuje, že v oné době ženy přiváděly děti na svět po dvou. 64 Jiná analogie se objevuje ve čtvrtém věku, věku Davidově: tak jako období Auca runa, byl tento věk zkrvaven četnými válkami a zrodila se v něm chtivost zlata. 65 Tyto souvislosti či ozvěny potvrzují, že Poma vnímá biblický a západní svět skrze domorodé prizma, které podrobuje nebo se snaží podrobit svému řádu prvky, přicházející zvenčí. Homologie mezi dějinami Starého a Nového světa přesto neznamená ani to, že by pět věků obou řad vzájemně spojovaly skutečné, časové shody. Zde vstupuje do hry Pomova ideologická konstrukce. Poma se opakovaně vrací k otázce původu indiánů: důrazně odmítá tvrzení, podle nichž by byli potomky Turků nebo Židů, anebo snad divochů. 66 Kronikář otevřeně hlásá jejich důstojnost a prohlašuje, že jejich předkem, tak jako předkem všech lidí, je Noe, jehož někteří synové přišli zalidnit Ameriku. To proto první indiáni, jakkoli zapomněli svůj původ, uctívali Boha stvořitele, dodržovali jeho přikázání a neznali modloslužebnictví. Odsunutí prvních lidských obyvatel Ameriky do doby po biblické Potopě s sebou ovšem přináší časový posun mezi oběma řadami, přičemž vztahuje první věk Nového světa ke druhému věku Starého. Navzdory tomuto posunu jsou však obě řady skloubeny ještě na druhé rovině, která v obou případech odpovídá pátému věku. Tentokrát jde Pomovi o důkaz toho, že indiáni byli evangelizováni před conquistou, a že tak nic nedluží Španělům, kteří byli také po dlouhou dobu modloslužebníky. Narození Krista klade kronikář na počátek období Inků, přesněji řečeno do doby vlády druhého panovníka, jímž byl Sinchi Roca. 67 A za vlády téhož Sinchi Rocy přišel do Indií apoštol Bartoloměj, kázal Evangelium v provincii Collao a pokřtil prvního křesťanského indiána Anti Viracochu. Svědectvím tohoto zázraku je kříž v Carabucu. 68 Posloupnost pěti věků tak Pomovi poskytuje rámec a částečně látku jeho ideologie, ta však sama zpětně působí na uspořádání časového schématu. Z toho plynou chronologické obtíže Pomova systému: Poma tvrdí, že Ježíš Kristus se narodil v době druhého Inky (jemuž tehdy bylo osmdesát let), o několik řádek dále však (v jedné i jinak nejasné pasáži) přiznává pátému věku trvání pouze 1548 let, a to od počátku vlády Manca Capaca až do smrti Huascarovy roku 1533. 69 Protože těsně předtím stanovil, že Manco Capac vládl 160 let, pak tato chronologie, pokud ji dopočítáme, klade po61

Poma, op. cit., f. 782: ”Que los dhos caciques principales y yndios yndias nińos y nińas en este rreyno todos sepan la lengua de castilla leer y escreuir como espańoles espańolas y al quien no las supiere le tengan por barbaro animal cavallo no pueda ser cristiano ni cristiana.“ 62 Ibid., ff. 22-31; viz ilustrace č. 8, 9, 10, 11, 12. 63 Srovnej ilustrace 3 a 8. 64 Poma, op. cit., f. 23: ”… parerian de dos en dos …“; také f. 49: ”dizen que parian de dos en dos macho y hembra“. 65 Ibid,. f. 29. 66 Ibid., ff. 60-61: ”Otros quieren dezir que los yndios salieron de la casta de judios parecieran como ellos y barbudos zarcos y rrubios como espańol tubieran la ley de muyzen y supieran la letra leer y escriuir y serimonias y ci fuera de la casta de turcos o moros tanbien fueran barbudos y tubieran la ley de mazoma y otros dixeron que los yndios eran saluages animales no tubieran la ley ni oración ni auito de adan y fuera como caballo y bestia y no conocieran al criador ni tubieran sementeras y casas y arma y fortaleza y ley y hordenansas y conosemiento de dios …“; f. 911: ”… quedo en la arca noe con sus sey hijos cazados como multiplico destos y uno destos enbio dios a las yndias al mundo nuebo deste rreyno fue uiracocha espańol y aci al primero yndio le llamaron uari uiracocha runa …“; rovněž f. 76. 67 Ibid., ff. 89-92; srov. rovněž f. 1080: ”y aci los yndios somos cristianos por la rredimcion de jesu cristo y de su madre bendita santa maria patrona de este rreyno y por los apostoles de jesu cristo san bartolome santiago mayor y por la santa crus de jesu cristo que llegaron a este rreyno mas primero que los espańoles“. 68 Ibid., ff. 89-95 (f. 89: ”… y aci le cupo al apostol san bartolome estas yndias deste rreyno del piru y anci bino a este rreyno el dho apostol Reyno dos yngas a ziento y quinze ańos“; f. 94: ”… y en senal del santo milagro y bautismo dejo la santa crus de carabuco la questa de presente por testigo del santo milagro y la llegada del bienaventurado apostol de jesu cristo san bartolome“). 69 Ibid., f. 91.

62

N. WACHTEL

čátek Sinchi Rocovy vlády někam do roku 145 křesťanského letopočtu. Bylo by nicméně absurdní vyžadovat od Pomy striktní přesnost a koherenci jeho datací, jak to činí někteří komentátoři. Jeho myšlení se zakládá na domorodém prostoro-časovém systému (koherenci je třeba hledat zde) a s větším či menším úspěchem se s ním snaží smířit západní chronologii (jež je mu navzdory jeho křesťanské víře cizí). Tato chronologie se však odvíjí ve zcela diachronickém rozměru, zatímco domorodý systém do sebe včleňuje diachronii prostřednictvím jejího alespoň částečného spojení se synchronií. Jak Poma tento problém řeší? Prozkoumejme jeho chronologii podrobně. Podle Pomy uplynulo od Potopy až do dne, kdy píše, 6612 let. Stejně tak od počátku prvního indiánského věku uplynulo podle jeho opakovaných výpočtů 6613 let. 70 Tyto dva odhady se shodují (můžeme předpokládat, že rozdíl jednoho roku odpovídá časovému úseku, během něhož Poma svou kroniku sepisuje či přesněji řečeno přepisuje na čisto). Odkud ale pochází počet 6612 (nebo 6613) let? Poma neuvádí žádný pramen, žádnou autoritu. Když sečteme první čtyři indiánské věky (trvající 800, 1300, 1100 a 2100 let), dostaneme výsledek 5300 let, který Poma uvádí vícekrát. 71 Pokud však k tomuto časovému úseku přičteme dobu trvání věku Inků (jednou 1500 let, jindy 1522, ještě jindy 1548 let), dospějeme k více než 6800 rokům. 72 Má náš závěr znít tak, že tato chronologie je nekoherentní? Problém se objasňuje v kronice na straně 435, kde zaznamenáváme na první pohled zvláštní odhad: od španělské conquisty, tvrdí Poma, uplynulo 112 let. 73 Proč toto nové číslo (a nikoli 80 či 81 let, jak tomu opravdu bylo)? Zdá se, že Poma je sestrojuje proto, aby sladil své odhady se zaokrouhlenými čísly: 5000 (čtyři první věky) + 1500 (věk Inků) + 112 = 6612. Tento odpočet nicméně problém pouze odsouvá: Poma nadto neuvádí žádný pramen, jímž by dokazoval, že Potopa skutečně nastala 5000 let před Kristem (což nesouhlasí s daty biblickými). Abychom opravdu pochopili mechanismus jeho myšlení, musíme bezpochyby tak jako on vyjít od data, kdy píše, tedy od roku 1612, a ze situace, v níž se nalézá tváří v tvář dvěma tradicím, jedné domorodé, druhé západní. Vše se odehrává tak, jako by Poma stavěl obě tradice vedle sebe, či přesněji řečeno jako by je kladl do dvou řad: 5000 (indiánské věky) + 1612 (křesťanský letopočet) = 6612. Výsledkem tohoto základního postupu je chronologické kutilství, jehož jediným cílem je zmírnit obtíže se sladěním obou systémů, které existovaly již dříve a jsou si vzájemně cizí; tyto obtíže jsou dále vyhrocovány vlivem ideologické konstrukce. Je ovšem příznačné, že Poma zachází s čísly takovým způsobem, aby je téměř násilím přinutil vejít se do schématu pěti věků. Navíc, pokud jeho myšlení skutečně postupuje prostřednictvím předběžné juxtapozice obou tradic, můžeme se ptát, nesoustřeďuje-li v sobě číslo 5000 let všech pět indiánských věků (včetně věku Inků): znovu bychom se tak setkávali se starou představou tisíciletých věků. 74Ať už je tomu jakkoli, západní chronologie jako by zde byla naroubována na domorodý systém, který strhává do svého diachronního toku, přičemž se ovšem tento tok sám dostává na půdorys pětičlenného schématu. 75 Otevírání se diachronii se tentokrát uskutečňuje v obou krajních bodech systému. Na jedné straně dospívá k současnému datu, 1612 (nebo 1613). Na druhé straně se prodlužuje zpětně do dávnější minulosti, a to už kvůli samotné skutečnosti, že Poma jej musí takříkajíc učesávat podle prvního křesťanského věku: před Potopou, před Noem, před Huari Viracocha runa stvořil Bůh Adama a Evu. Dvakrát připisuje autor ve své kronice tomuto prvotnímu věku určité trvání: mluví buď o ”miliónech let“, nebo o ”dvou miliónech šesti stech dvanácti letech“. 76 V jaké míře jsou Pomovi tato dvě čísla představitelným trváním? Patrně se tímto způsobem snaží naznačit, že směrem nazpět se čas otevírá vůči nekonečnu. OBR. 5 – Pět věků křesťanských a pět věků indiánských Věky křesťanské

Věky indiánské

1. věk. Adam: 2 milióny let 2. věk. Noe

1. věk. Huari Viracocha 800 let 2. věk. Huari 1300 let

70

Ibid., f. 24 (6612 let), ff. 49, 55, 58, atd. (6613 let). – K diskusi o Pomově chronologii srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 200 a následující. Ibid., f. 65, a součty z ff. 55, 59. 72 Pro trvání věku Inků, f. 87: 1515 let, f. 91: 1548 let, f. 118: 1522 roky, ff. 453, 948: 1500 let. 73 Ibid., f. 435: ”… y desde el descubrimiento a ciento y cinquenta ańos y desde la conquista a ciento y doze ańos desde que se cuenta desde 1613 del nacimiento del seńor“. 74 K této hypotéze srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 206. – Poznamenejme nicméně, že Poma na jednom místě (f. 87) seskupuje pět indiánských věků, přičemž jim připisuje trvání 6000 let: ”… desde uari uiracocha runa y de uari y de purun runa y de auca runa y hasta esta gente de ynca pacha y hasta acauar el ynga fueron seys mil ańos …“. 75 Srov. obr. 5. 76 Poma, op. cit., f. 13: ”… que sera desde la fundación del mundo dos millon y seycientos y doze ańos“; f. 23: ”… no se puede sauer tanto ni de tantos ańos porque el mundo esta ya uiejo que solo dios en su secreto saue todo lo pasado y lo uenedero no puede pazar con lo determinado de dios cino solo ymaginar que a milliones de ańos desde que se fundo el mundo“. – Všimněme si na jedné straně upřesnění 612 let (spjatého patrně s datem 1612), a na druhé straně Pomova doznání, že si dokáže představit pouze přibližné trvání. 71

CAHIERS DU CEFRES

63

3. věk. Abrahám 3. věk. Purun 1100 let 4. věk. David

4. věk. Auca 2100 let

5. věk. Ježíš Kristus

5. věk. Inca 1500 let

Domorodý systém byl uspořádán rovněž podle kategorií prostorových. Jak tedy Poma zobrazuje svět po conquistě? Kam umísťuje Evropu, Španělsko, Afriku, jiné americké země? Také zde není ušetřen sarkasmů: jeho zeměpisné znalosti se zdají být více než nejisté. Tak Paraguay a Tucumán si představuje jako ostrovy v Jižních mořích, vzdálené 700 mil od Španělska (zatímco Peru se rozkládá v délce 1500 mil a šířce 1000 mil). 77 Tyto omyly však dokazují jen to, že musíme chápat jeho zobrazení prostoru na základě jeho vlastních kategorií. Za Paraguají, píše Poma, existují další ostrovy a další kraje, až ke Svaté zemi, a říká se, že ještě dále se rozkládají další pásma hor a že je možné obejít celý svět kolem dokola: za velkého ohrožení života tak však učinili jen Bůh a jeho apoštolové. 78 Je očividné, že Poma nemůže chápat Zemi jako kouli. A viděli jsme na začátku naší studie, že jeho “mapa světa“ obsahuje pouze Indie. Kam tedy klade Starý svět? Dozvídáme se to z jiné jeho kresby, na níž představuje zároveň Indie a Kastílii. 79 Je to kresba zdánlivě podivná: vodorovná čára ji dělí na dvě stejně velké části. Do horní části zakresluje Poma Indie v podobě pěti měst: čtyř ve čtyřech rozích a jednoho uprostřed, což je právě Cuzco. Do dolní části zakresluje podle přesně stejného modelu Kastílii: čtyři města ve čtyřech rozích a ještě uprostřed Kastílie (která je tak zdvojena). Legenda výslovně potvrzuje, že Indie se nacházejí “nad Kastílií“. Co jiného znamená toto rozvržení než to, že Poma nadále vnímá nejen Peru, ale celý svět skrze kategorie Horního a Dolního a na základě čtyřčlenného dělení soustředěného kolem jednoho středu? V textu dává Poma této představě racionální podobu vysvětlením, podle níž leží Indie v nejvyšší části světa, a tedy nejblíže slunci. Což prý dokazuje etymologie: Indie (Indias) nesou toto jméno, protože jsou zeměmi dne, položenými do dne (in dias, en el dia). 80 A kresba skutečně ukazuje nad Cuzcem slunce, které svítí na pět měst Inků. Poma, zanícený křesťan a nepřítel Inků, tak jakoby proti své vůli prodlužuje inckou tradici. Můžeme si dokonce klást otázku, neřídí-li se Poma stejným schématem při svém zobrazování zásvětí. Podívejme se na kresbu, která představuje Nebeskou obec (Hanacpacha, praví legenda, čili svět Nahoře): čtyři paláce rámují náměstí lemované sloupořadími; uprostřed náměstí vyvěrá fontána života; nad fontánou vládnou Panna a Trojice. 81 Pekelná obec vypadá naprosto odlišně: má vzhled zvířete, které se podobá jaguárovi a které požírá zatracené. 82 Jde však právě o beztvarý a temný svět trestu. Jakmile někde existuje řád, je to řád podřizující se tradičním kategoriím myšlení přírodních národů. Stejnými myšlenkovými schématy se u Pomy řídí pojetí řádu politického, a to až po utopii. V kapitole “Úvahy“ předkládá Filipovi III. model vlády, inspirovaný slavnou vládou autorova předka Tupaca Yupanquiho. Španělského krále, nástupce Inky, nazývá “Vládcem Vesmíru“: ten vládne “všem národům stvořeným Bohem ve čtyřech částech světa.“ 83 Po vzoru Inkovy Velké rady mu Poma doporučuje ustavit Radu čtyř králů: za prvé, krále Indií (do této funkce navrhuje Poma jednoho ze svých synů); za druhé, černošského krále Guineje; za třetí, krále křesťanů z Říma (nebo jakéhokoli jiného Království); za čtvrté, maurský král Velkého Turecka. 84 A Poma upřesňuje: ”Uprostřed těchto čtyř částí světa bude jeho Výsost a Vládce světa, král Filip, Bůh jej ochraňuj; jeho koru77

Ibid., ff. 46, 368, 373, 1069, 1072, 1093, atd. Ibid., f. 1093: ”… y otro mes todo montańa con gran rriesgo se camina a donde ay tigres leones y serpientes y culebras saluages feros animales has los yndios de chile y para dentro otros mes a las islas de tucoman paraguay y desde alli entran a los yndios arauquas mosquitos y desde alli y otras yslas y tierras viene el rruedo y serca la tierra santa y dizen que ay cordelleras adelante que se puede pasar y andar todo el mundo pero gran trauajo y rriesgo de la uida cino solo dios y sus apostoles lo andobieron“. 79 Ibid., f. 42. Viz ilustrace 13. 80 Ibid., f. 43: ”En este tiempo se descubrio las yndias del píru y ubo nueua en toda castilla y rroma de como era tierra en el dia yndia mas alto grando que toda castilla y turquia y aci fue llamado tierra en el dia yndia tierra de rriqueza de oro, plata … porque esta en mas alto grado del sol y aci senifica por la astrologia que quiso llamarse hijo del sol y llamalla padre al sol …“; stejně tak f. 368: ”… el mundo nuebo que aci lo llamaron los hombres antigos de castilla estaua esta tierra en mas alto grado aci lo llamaron yndias quiere decir tierra en el dia como le pucieron el nombre tierra en el dia yndias no porque se llamase los naturales yndios de yndias rrodearon yndios en qual esta tierra esta en mas alto que todo castilla y los demas tierras del mundo …“. – K této etymologii Indií (Západní Indie) srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 133-136. 81 Poma, op. cit., f. 938. Viz ilustrace č. 14. 82 Ibid., f. 941. Viz ilustrace č. 15. 83 Ibid., f. 948-949: ”monarca de toda gente criada de dios de los quatro partes del mundo a de ser monarca el rrey don phelipe el terzero“. 84 Ibid., f. 949: ”… para el gobierno del mundo y defensa de nuestra santa fe catolica seruicio de dios el primero ofresco un hijo mio principe deste rreyno nieto y bisnieto de topa ynga yupanqui el decimo rrey gran sauio el que puso ordenansa a de tener en esa corte el principe para memoria y grandesa del mundo el segundo un principe del rrey guinea negro el tersero del rrey de los cristianos de rroma o de otro rrey del mundo el quarto el rrey de los moros de gran turco los quarto coronados com su septro y tuzones …“. 78

64

N. WACHTEL

na bude nejvyšší a čtyři králové budou mít koruny nižší a stejně velké.“ 85 Zcela jasně zde poznáváme starobylé uspořádání čtyř částí Říše Inků kolem města Cuzco, promítnuté na Pomovi známý svět. Jestliže Poma označuje koruny čtyř králů za stejně velké, platí to vzhledem ke koruně krále Filipa, který jim vládne, ale jeho výčet naznačuje jistou hierarchii: odpovídá snad hierarchii starých čtyř částí říše? Království Indií, které leží vzhledem ke Kastílii Nahoře a je uvedeno jako první, by v tomto případě zaujímalo postavení první čtvrtiny, Chinchaysuyu. Království Guineje, které ve výčtu následuje, by se mělo ke Království Indií tak, jak se mělo Antisuyu ke Chinchaysuyu. Lze tuto ekvivalenci dokázat? Ano, neboť v textu, který jeho mapu světa komentuje, uvádí Poma výslovně (podle našich zeměpisných kategorií podivně), že “indiáni Arauquas a Mosquitos sousedí s Královstvím Guineje“: tito indiáni však žijí právě v Antisuyu. 86 Proč pak ale následuje ono Království Říma, které se zdá zdvojovat Království Kastílie, jako kdyby mělo vyplnit prázdné pole? Zde Pomovo schéma naráží na skutečnou obtíž: Kastílie, ležící vzhledem k Indiím v dolní části, by logicky odpovídala Collasuyu; avšak v jeho představě světa nemůže být odstavena do této pozice, protože její král jakožto následník Inkův stojí ve středu světa a na vrcholu hierarchie. Pro potřeby systému proto musí dojít ke zdvojení Kastílie (načrtnutému ve výše komentované kresbě), kterou v Collasuyu nahrazuje jiné křesťanské království, v daném případě Království Říma (Poma ale dodává, že jakékoli jiné křesťanské království by mohlo zaujmout jeho místo; patrně dává přednost tomu, uvést Řím, protože v něm vládne papež, “Druhá boží osoba“, někdy rovněž nazývaný “Vládcem Vesmíru“). 87 Tím se zároveň vysvětluje problém erbů, který jsme ponechali stranou na začátku naší analýzy: na mapě Indií, nad Cuzcem, by dva erby španělského krále a papeže svědčily o zdvojení, před nímž stojíme v Pomově reorganizaci světa. Konečně, poslední ve výčtu, maurské Království Velkého Turecka zaujímá místo starého Cuntisuyu. Teoreticky tedy platí následující schéma: OBR. 6 – Teoretické schéma pěti Království Světa Nahoře Království Guineje III I Království Indií

Království Kastílie

II Království Říma

IV Království Turecka Dole

Schéma pouze teoretické, neboť jeho uspořádání pozměňuje ještě jedna obtíž. V pokračování textu, který analyzujeme, popisuje kronikář rozestavení, které mají dodržovat čtyři králové stojící kolem krále španělského: křesťanský král se postaví bezprostředně po pravici Vládce Vesmíru; turecký král rovněž po jeho pravici, ale trochu více vzadu; král Indií bezprostředně po jeho levici, král Guineje rovněž po jeho levici, ale trochu vzadu. 88 Srovnáme-li toto rozestavení s uspořádáním Velké rady Inkovy, konstatujeme, že se opakuje stejný model, ale převráceně: přestože jeho království leží podle jiné perspektivy Nahoře, král Indií je nyní odsunut do Collasuyu, na místo Dolů: 89

85

Ibid., f. 949: ”… en medio destos quatro partes del mundo estara la magestad y monarca del mundo rrey don phelipe que dios le guarde de la alta corona rrepresenta monarca del mundo y los dhos quatro rrays sus coronas bajas yguales.“ (Zdůrazněno námi.) 86 Ibid., f. 982: ”… y los yndios arauquas y mosquitos que pega con el Reyno de guinea… “. 87 Srov. oslovení, jímž se Poma na začátku kroniky obrací k papeži (f. 4): ”muy alto sancto padre flaur del cielo y llaue del ynfierno poder de dios en el mundo sobre todos los enperadores y rreys monarca selestial“; s čímž srov. f. 545: ”castilla rroma cauesa del mundo y mienbro de dios y del rrey aci mismo es castilla en este rreyno del piru la ciudad de los rreys de lima … cauesa deste rreyno adonde a de obedecer en este rreyno de castilla y de rroma“. – Ke zdvojení španělského krále srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 169. 88 Poma, op. cit., f. 949: ”y quando saliere a pie su magestad monarca salgan a pie y ci sale a cauallo salgan a cauallo con sus palios en la mano derecha el rrey cristiano detras el rrey moro en la mano esquierda el rrey de las yndias detras el rrey de guinea negro con ello se rrepresenta monarca del mundo que ningun rrey ni enperador no se puede engualar con el dho monarca porque el rrey es rrey de su juridiction el enperador es enperador de su juridiction monarca no tiene juridiction tiene debajo de su mano mundo“. 89 Náčrt na obr. 7 reprodukuje náčrt Juana M. Ossio, op. cit., str. 140. Jeho autorovi přitom znovu děkujeme. – Všimněme si, že oproti obr. 1 zde zmizeli ti, kdo zastupují Cuzco.

CAHIERS DU CEFRES

65

OBR. 7 – Rada Vládce Vesmíru 



Turecký král

Guinejský král 



Římský král

Král Indií  Vládce Vesmíru

Proč dochází k tomuto převrácení? Také zde Poma jistě naráží na samu koloniální skutečnost. Leží-li Indie ze zeměpisného hlediska ve vyšší části, z politického hlediska jsou pod španělskou nadvládou; nemohou tedy již zaujímat postavení první ze čtyř částí. Španělský král, který zaujímá Inkovo místo ve středu, tím zároveň strhává svého dvojníka, krále římského, do postavení Chinchaysuyu. Král Indií je proto vypovězen do nižšího místa Collasuyu. Je to logická změna místa, ale ukazuje se v ní jedna pozoruhodná věc. Proč je vlastně král Indií vyhoštěn do Collasuyu a nikoli do Antisuyu nebo Cuntisuyu? Tyto přeměny nejsou libovolné, jsou poslušny zákona struktury. Neboť když se římský král dostává do horní poloviny, strhává do téže poloviny svého společníka, tureckého krále, který zaujímá postavení Antisuyu. Tím jsou král Indií a jeho společník, král guinejský, současně odsunuti do nižší poloviny, přičemž první z nich zaujímá postavení symetrické k Chinchaysuyu, to jest Collasuyu, a druhý postavení symetrické k Antisuyu, to jest Cuntisuyu. Jinak řečeno, žádný prvek systému nemůže měnit své místo, aniž by svá místa zároveň neměnily všechny ostatní prvky. A tyto změny míst se dějí tak, že konfigurace celku zachovává tutéž strukturu podle pravidel celkového souboru vymezeného systémem vztahů. Uvnitř struktury mohou některé prvky nahrazovat jiné, ale jen pod podmínkou, že mezi nimi jsou vztahy stejného typu. Tímto způsobem se zobrazení koloniálního prostoru podřizuje domorodým kategoriím, ale jen prostřednictvím naznačených přeměn, zatímco španělský král je stejně jako Inka určen do role opory a záruky univerzálního řádu (OBR. 8). 90 OBR. 8 – Změny míst světových království Nahoře Království Turecka III I Království Říma

Království Kastílie

II Království Indií

IV Království Guineje Dole

Pomův program reforem a celá jeho ideologická konstrukce odpovídají následujícímu nároku: respektovat řád světa. Nemůžeme detailně studovat celý soubor reforem, které navrhuje, uveďme však několik příkladů. Poma bývá občas obviňován z úzkoprsého konzervativismu, ba dokonce z rasismu: jeho přáním je opravdová segregace Španělů a indiánů; ti první by se svými neřestmi zůstali zavřeni ve městech, zatímco ti druzí by pod vedením svých legitimních curaca zůstávali i nadále nositeli prastaré ctnosti venkova. Toto oddělení by chránilo před pohromou, která se Pomovi hnusí: mesticizací. 91 Je důležité pochopit, že cílem této segregace bylo především uchovat způsob života a myšlení indiánů (jakkoli si Poma zároveň přeje, aby se obrátili na křesťanskou ví90 Všimněme si, tak jako R. T. Zuidema ve své analýze systému jednotlivých ceque (srov. N. Wachtel, art. cit., str. 87-88), že se v Pomově prostorovém zobrazení setkáváme s týmž postupem zdvojení jednoho základního modelu. Systém celku světa je vlastně konstruován podle systému Indií, zároveň však tento systém obsahuje jako jeden ze svých prvků. Obecná struktura v sobě tedy zahrnuje strukturu partikulární, která je v ní jako by zasazena. Východiskem je zde však (na rozdíl od tří struktur, které do sebe zapadaly v systému jednotlivých ceque) dílčí struktura, kterou obecná struktura opakuje jako jakási vnější ozvěna. K přechodu od dílčí a základní struktury (Indie) ke struktuře obecné (celek světa) ovšem nedochází bezprostřední či prostou reprodukcí pomocí překreslení: tento přechod obsahuje řadu změn míst (permutací), vynucených zároveň otřesy conquisty a vnitřní logikou systému, takže identický zůstává pouze model formální. 91 Ibid., f. 533: ”ques muy justo y seruicio de dios y de sus magestad en este rreyno de que los espańoles no se puede poblar junto con los yndios en las ciudades ni en las uillas aldeas …“.

66

N. WACHTEL

ru). Neboť koloniální situace je hrozbou fyzického a morálního zničení celé domorodé kultury. Fyzického proto, že demografický pokles učinil z indiánů hrstku těch, kdo přežívají (“kde bylo při generální vizitaci sto indiánských poplatníků, tam jich nezbývá ani deset“) 92 a protože Španělé odváděli indiánům ženy, a bránili jim tak v rození dětí. 93 Morálního proto, že je tíž Španělé kazili a učili je opilství, hře, lži, neposlušnosti, prostituci. 94 “Staří indiáni“, žaluje Poma, “byli mnohem křesťanštější, jakkoli byli nevěřícími, protože dodržovali Boží přikázání.“ 95 V současnosti se domorodá společnost rozkládá, indiáni opouštějí své vesnice, jako tuláci se potloukají po cestách, legitimní náčelníci jsou vyháněni (jako Poma) a jejich místa zaujímají jedinci nízkého původu, kteří se opovažují nosit španělský oděv. “Je to svět vzhůru nohama, v němž se dnes indiánský poddaný jmenuje don Juan a indiánská poddaná dońa Juana.“ 96 Tváří v tvář rozvratu společnosti, jenž je skandálem nejen mravním, ale i logickým, hlásá Pomův program návrat k prvotnímu řádu, v němž věci a lidé zůstávají na místě, které jimž bylo odevždy vykázáno: každý zůstává ve vesnici, kde se narodil, náčelník je respektován jako náčelník (je však oblečen ve španělském oděvu) a indián je poslušným poplatníkem (oblečeným v oděvu tradičním). 97 Tento program je očividně konzervativní, zároveň je ale hluboce podvratný, neboť Poma zpochybňuje veškerou legitimitu španělské kolonizace. Jistěže uznává španělského krále jako následníka Inky (a logika jeho systému jej k tomu nutí), jeho nástupnické právo v zakládá na faktu: Inkovu korunu mu přiřklo válečné štěstí, stejně jako porazil Pizarra, Almagra, Giróna, kteří proti němu povstali. 98 Pokud jde o Španěly samotné, nemají na Indie žádné vlastnické právo; také zde se Pomovy protesty opírají o starou domorodou ideu zvanou mitima: 99 ”jsou to cizinci, v jazyce indiánů mitmac castillamanta samoc, cizinci, kteří přišli z Kastílie; indiáni jsou přirozenými vlastníky tohoto království a Španělé přirozenými vlastníky Španělska.“ 100 Tím, že si přivlastňují Indie, Španělé rozvracejí přirozený řád světa. A Poma uzavírá: ”Španěl v Kastílii, indián v Indii, černoch v Guineji !“. 101 Svět vzhůru nohama: tento výraz se vrací pokaždé, když Poma oplakává neštěstí doby. 102 V tu chvíli zvyšuje hlas, uchyluje se k apokalyptické intonaci a ohlašuje blížící se soud: ”Nedostatek křesťanskosti tohoto království mne děsí a dávám se do pláče a tvrdím, že Bůh je veliký, milosrdný, posvátný beránek, neboť jak by na nás za tolik zla a hříchů neseslal svůj trest, svůj hněv, a nenechal nás pohltit zemí, jak to učinil se Sodomou a se třemi kraji, které sežehl nebeským ohněm?“. 103 A o něco dále: ”Huamanga, Quito, Cuzco jsou dalšími Sodomami … jednoho dne přijde Boží trest a jeho spravedlnost.“ 104 Nelze přitom nemyslet na starodávnou představu pachacuti: zvrat, současné převrácení světa a času. 105 Víme, že tato představa byla spojována s tradicí pěti cyklických vě92

Poma, op. cit., f. 931: ”adonde auia en la becita general cien yndios tributarios no ay dies y ellos y sus ganados y haziendas se acauan“. Ibid., f. 553: ”que los dhos encomenderos en los pueblos de los yndios ellos o sus hijos ermanos mayordomos desuirgan a las donzellas y a las demas les fuerza a las casadas aci se hazen grandes putas las yndias“; stejně tak ff. 503, 504, 575, 580, 584, 598, 607, 854, 855, 861, 863, 870, 929, 962, atd. 94 Ibid., f. 858: ”como prendio de lo mas malo los yndios antes abiendo de prender mas de lo bueno de cristianos le ensena de lo mas malo y no ay rremedio en ellos por ser el mundo perdido …“; stejně tak f. 898: ”que los dhos yndios de este tiempo cristianos an prendido una ley tan falsa porque la ley antigua fue de dios“, atd. 95 Ibid., f. 858: ”como los yndios antigos fueron mucho mas cristianos aunque eran ynfieles guardaron los mandamientos de dios y las buenas obras de misericordia“. 96 Ibid., f. 762: ”y anci esta el mundo al rreues yndio mitayo se llama don juan y la mitaya dońa juana en este Reyno“. (Autor překládá v textu výrazy mitayo a mitaya francouzským tributaire, jehož ovšem, jak je patrné z pozn. 93 a příslušného textu, užívá rovněž pro překlad španělského tributario. V českém překladu odpovídá slovu tributario, užitému v kontextu “generální vizitace“, la becita general, výraz “poplatník“, zatímco pro výrazy mitayo a mitaya bylo užito slov “poddaný“ a ”poddaná“. Pozn. překl.) 97 Ibid., f. 786. Viz ilustrace č. 16. 98 Ibid., f. 915: ”porque el ynga era propetario y lexitimo rrey y aci lo es el mismo rrey porque la corona lo gano y despues los pobres de don francisco pizarro y don diego de almagro gonzalo pizarro caruajal francisco hernandes giron y se defendio de ellos y lo costo su trauajo y perdio y trauajo y gano y anci es propietario lexitimo“; srov. stejně tak f. 118: ”se acabo los reys capac apo yngaconas y fue fin en topa cucigualpa guascar ynga despues procigue uiracocha rrey don felipe terzero ynga“. (Tvary propetario a propietario v citaci f. 915 reprodukujeme tak, jak jsou užity v originále. Pozn. překl.) 99 Mitimaes: rolnické nebo vojenské rodiny, přestěhované do oblastí často velmi vzdálených místu, z něhož pocházely, a to z ekonomických či politických důvodů. 100 Poma, op, cit., f. 915: ”todo el mundo es de dios y anci castilla es de los espales y las yndias es de los yndios y guenea es de los negros … estrangeros y en la lengua de los yndios mitmac castillamanta samoc que uinieron de castilla y los yndios son propetarios naturales desde rreino y los espańoles naturales de espa aca en este rreyno son estrangeros mitimays“. 101 Ibid., f. 915: ”el espańol en castilla el yndio en las yndias el negro en guynea“. 102 Například: d., f. 409: ”… se hicieron de yndios uajos y de mandoncillos caciques no lo ciendo … por se perdido la tierra y el mundo lo propio de los espańoles pulperos mercachifles jastres sapateros pasteleros panaderos se llaman don y dońa los judios y moros tienen don mundo al rreves“; stejně tak f. 448: ”… y no auia dones ni dońas ni mundo al rreues“; f. 530: ”aci mismo los dhos yndios con el don hazen grandes dańos aci mismo las mugeres de los mestizos y mulatos se llaman dońas que rrebuelbe el mundo“; ff. 762, 1126, 1128 (popis Limy: ”ues aqui el mundo al rreues“). 103 Ibid., f. 702: ”… y la poca cristiandad deste rreyno me espanto y comienso a llorar y digo que dios es gran misericordioso cordero sancto que por tantos pecados no nos enbia su castigo y su yra ni nos haze tragar la tierra como hizo tragar a sodoma y las tres probincias lo quemo con el fuego del cielo“. 104 Ibid., f. 1076: ”… otra sodoma teneys guamanga quito cuzco … algun dia a de uenir castigo de dios y aci jueses y justicias …“. 105 Srov. definici, kterou podává José Imbelloni, op. cit., str. 106: ”el trastornarse o truecarse de la Tierra y de la Edad“, a jeho podrobné rozbory na str. 89-99: ”Pachacuti como frase de la lengua qhéchwa“; str. 99-107: ”Pachacuti como expresion de la reresentacion intuitiva del mundo“; str. 117-130: ”Los vocablos 'pachacuti' y 'pachacutec' de los cronistas del Peru y sus determinantes gramaticales y semanticas“. 93

CAHIERS DU CEFRES

67

ků. Rovněž Poma užívá tohoto výrazu ve smyslu nějaké katastrofy (potopy, ohnivý déšť, zemětřesení, atd.), ale propůjčuje mu přitom mravní konotaci, to jest nádech božího trestu. 106 Opakovaně se zde vynořuje nesnesitelná úzkost, jako by zmizení tradičního světa znamenalo konec světa ve vlastním slova smyslu nebo k tomuto konci vedlo. Je tedy pozoruhodné, že Poma spojuje výraz pachacuti s koncem Říše Inků. Ve svých “Úvahách“ opravdu rekapituluje pět věků, které předcházely conquistě, načež pokračuje ve svém výčtu připomínkou pozdějších etap, a to následujícím způsobem: za šesté, pachacutiruna, lidé z doby civilních válek mezi Atahualpou a Huascarem; za sedmé, křesťanští dobyvatelé; za osmé, civilní války mezi Španěly; za deváté, dobří soudcové: král a císař Karel, jeho syn Filip II. a syn tohoto syna Filip III; za desáté, dobrý křesťan. 107 Tento výčet působí mnoho problémů. 108 Všimneme si pouze toho, že Poma umísťuje v tomto seznamu pachacuti před Conquistu, kterou tak klade až do doby po epoše trestů (v podobě občanských válek). Jiné období občanských válek (ale mezi Španěly) však předchází deváté etapě, etapě dobrých soudců, to jest tří španělských králů, spojených bez starostí o chronologii. Deváté místo v seznamu Inků odpovídá právě Pachacutimu, považovanému za velkého Obnovitele, během jehož vlády došlo podle Pomy rovněž k mnoha katastrofám. 109 Existuje tedy něco jako paralelismus mezi na jedné straně šestou a sedmou fází, které vedly k současnému otřesu, a na druhé straně fází osmou a devátou, od nichž, jak se zdá, Poma očekává další otřes, jenž by však tentokrát vedl ke znovunastolení spravedlivého řádu: konečná desátá etapa je etapou dobrého křesťana. A tím, kdo zasahuje jako Soudce, Inka, Vládce Vesmíru a záruka jeho řádu, je španělský král, nikoli už jako tělesná osoba, ale jako entita, slučující Filipa III. a jeho předchůdce. Neboť celá koloniální společnost se Pomovi stává jedním obrovským pachacuti: utrpení indiánů, jejich postupné mizení, strašlivá práce v dolech, epidemie, to vše je považováno za jednotlivé tresty. 110 Toto pachacuti možná v systému Království Světa vyjadřuje změna místa, která odsouvá Indie na úroveň Collasuyu ve spodní části, přestože by měla ležet v části horní. Převrácený a prázdný svět: indiáni jsou pronásledováni, “protože již není Inka, který by je chránil“, “svět je vzhůru nohama, protože není ani Bůh, ani Král“. 111 Nekonečná nepřítomnost: jakmile zmizel Inka, svět se propadl do chaosu. Kde je král? ”Kdo jiný je Inkou“, ptá se Poma, “než katolický král?“ Avšak “král je v Římě a v Kastílii“. 112 A právě proto, aby mu podal zprávu o ”chorobě světa“, se kronikář odvažuje spustit svůj pokřik. 113 Pomův plán tak odkrývá svůj vpravdě mesiášský rozměr: jakmile se jeho kronika dostane do rukou Krále–Inky, umožní obnovit řád světa. 114 Akulturace neprobíhá prostým přijetím toho či onoho prvku cizí kultury, jenž by byl bez dalších následků přidán k původní kultuře nebo ji nahradil: kultura se neskládá z nesourodých fragmentů položených vedle sebe, ale vytváří globální skutečnost (un fait global). Kulturní rysy se tedy nemísí jedny s druhými libovolně, ale zaujímají místo ve struktuře. Řídí-li se tento proces pravidly specifické logiky, odpovídá zároveň vždy jedinečné dějinné situaci, v níž spolu nezápolí abstraktní kombinace, ale lidé. Struktura tak současně ukládá své zákony a je ovlivňována obnovující se praxí, které dodává prostředky a látku reinterpretace a tvorby: Poma užívá tradičních kategorií, ale projekt, jenž tyto kategorie nese a přitom je restrukturuje v koloniálních souvislostech, jim propůjčuje nový smysl; starobylá myšlenka pachacuti, spjatá s jakoby božským pojetím Krále-Inky, ospravedlňuje odmítnutí španělské nadvlády a udržuje mesiášskou naději na vysvobození. Neboť akulturace neznamená na druhé straně ani nutný přechod od ovládané kultury ke kultuře ovládající. Poma přijímá křesťanské náboženství, píše jazykem španělským (jakkoli smíšeným s kečuánštinou): zdá se, že by tyto základní prvky měly otřást systémem 106

Poma, op. cit., f. 94: ”… les castigaba dios por rruego de ellos les quemaua con fuego del cielo y en partes le cubrian los serros y se hazian lagunas los dhos pueblos y les tragaua la tierra … el castigo de dios le llaman pachacuti pacha tiera y anci algunos rreys fueron llamados pachacuti ...“; f. 109: ”… en su tiempo deste dho ynga abia muy mucho mortansa de yndios y hambre y sed y pistelencia y castigo de dios … y aci este dho ynga se llamo pachacuti ynga“; stejně tak f. 137. 107 Ibid., f. 911: ”… el sesto pachacutiruna chalcochima ynga quisquis ynga auapanti ynga capitanes rreynando topa cusi gualpa uascar ynga lexitimo y contradicion con su hermano atagualpa uastardo ynga aucana cuscan pacha cutiscan pacha – el setimo conquista cristiano runa don francisco pizarro y don diego de almagro don luys de aualos de ayala conquistas can pacha rreyna dońa juana de castilla enperador don carlos pacha runa – el otabo cristiano pachapi auca tucuscan rrey ninchicmanta quiuicuscan alsascan pacha yscaysonco traydores francisco pizarro paypa uauquin gonzalo pizarro don diego de almagro macho don diego de almagro uayna mestizo paypachurin francisco hernandes giron auca tucuscan pacha runa – el noueno allin tactalla cristiano justicia alli cascan capac apo seńor rey enperador don carlos paypachurin don phelipe egundos rey paypachurin don phelipe terzero cauza puuanchic allin cristiano caynin chicta uacchan capac cayninuan – el decimo cristiano cayninchic y allinmi cancayta yuyaycunqui soncoyqui animayquipe aues de conzederar en tu corason y anima cristiano“. 108 Srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 201 a následující. 109 Poma, op. cit., ff. 109, 137. 110 Ibid., f. 95: ”… y tanbien se dize el milagro de las pistelencias que dios enbia de saranpion y birguelas y garrosillo y paperas y con ellos se an muerto muy mucha gente … tanbien es pistelencia que enbia dios a los malos cristianos a rrobar hazienda de los pobres y quitalles sus mugeres y a sus hijas y seruirse de ellas tanbien se dize milagro y pistelencia de que como se despueblan y salirse ausentes los yndios de sus pueblos en este rreyno tanbien es castigo de dios murir muchos yndios minas de azogue y de plata y otros murirse azogado …“. (Zdůrazněno námi.) 111 Ibid., f. 903-904: ”y esta carga se le carga que no le defiende el ynga“; f. 1126: ”mundo al rreues es seńal que no ay dios y no ay rrey“. 112 Ibid., f. 904: ”quien es el ynga el rrey catolico“; f. 1126: ”esta en rroma y castilla“. 113 Srov. Juan M. Ossio, op. cit., str. 225-226. 114 Od začátku do konce své knihy přirovnává Poma své utrpení k utrpení Krista, jenž “přijal chudobu“ pro spásu lidí; stejně tak se Poma vzdal veškerého svého majetku a procházel Královstvím pro spásu svých bratří.

68

N. WACHTEL

domorodého myšlení, anebo alespoň vést k nějakému synkretismu. Restrukturace, kterou provádí Poma, se však přesto, že dospívá k originální a nové syntéze, rozvíjí naopak na bázi tradičních schémat (v protikladu k restrukturaci, kterou provádí Garcilaso). Pro politický smysl Pomových a Garcilasových ideologických konstrukcí pak není lhostejné, že jsou vypracovány na základě akulturací, mířících opačnými směry. Shrňme tedy naše výsledky: 1. Poma vnímá koloniální svět přes domorodé časoprostorové souřadnice a jeho ideologie dává legitimitu návratu k prvotnímu řádu. Přínosy západní kultury jsou podřízeny mechanismu předem existující logiky, která přežívá otřesy conquisty; nové prvky nepochybně proměňují obsah systému, ale podrobují se klasifikačním principům, které je uspořádávají prostřednictvím vnitřních proměn a přesunů. V tomto smyslu se Pomova rekonstrukce ani zdaleka neutápí v nějakém myšlenkovém zmatku, ale představuje naopak syntézu vypracovanou podle přísné logiky myšlení přírodních národů. Ne že by tato logika, jak jsme ji viděli, fungovala v čistém stavu: přijímá určitou dávku podrobení, ale jen v té míře, v níž ji může vstřebat a zůstat přitom sama sebou, dovedena k nejzazší hranici svých možností. Promítá své kategorie téměř přehnaným způsobem, aby tak do sebe včlenila vnější přínosy, za cenu napětí, které ji přivádí až na okraj zlomu. A toto napětí vyplývá zásadně ze vpádu západní časovosti do nitra systému. Pomova syntéza tak vystupuje jakoby pod neustálou hrozbou exploze: právě toto možná v jiném rejstříku vyjadřuje jeho patetické mesiášství. 2. Harmonické myšlení Garcilasovo ilustruje opačný proces: naprosto vstřebal západní kulturu, jejímž kategoriím podrobuje tradice společnosti, z níž pochází. Vzhledem k Pomovi uskutečňuje opačnou syntézu: rekonstruuje minulost Inků, aby ji včlenil do vize prozřetelností řízených lidských dějin (zatímco Poma se snaží formovat tyto dějiny podle vzoru dějin indiánů). 3. Jestliže Garcilaso a Poma představují dva vzájemně zcela protichůdné typy akulturace, jejich dílo je podle všeho podníceno stejným plánem: je jím odmítnutí koloniálních podmínek. Neboť dokonce ani u Garcilase akulturace neznamená úplné přijetí hispanismu, není prožívána jako zřeknutí se indiánské totožnosti: ta naopak slouží jako zbraň k obraně a oslavě civilizace Inků. Nicméně však, protože Poma a Garcilaso vyjadřují své odmítnutí prostřednictvím tradiční myšlenkové výbavy na straně jedné a výbavy přejaté ze Západu na straně druhé, praktický dosah jejich restrukturací je rovněž odlišný. Garcilaso staví proti skutečnosti zušlechtěný obraz, který ji transponuje a převrací, zatímco Poma tuto skutečnost ukazuje, ovšem s cílem nalézt vykoupení ve stále přítomné minulosti. Ideální Obec prvního z nich se rozplývá v čase nenávratně ztraceném, zatímco model toho druhého dává směr jeho současnému vidění světa a je inspirací konkrétního programu reforem. Garcilaso uniká do snu nebo do estetické a náboženské kontemplace osudu lidstva, Poma chce proměnit společnost, v níž žije, obnovit její spravedlivý řád, zkrátka zrušit koloniální panství: jeho utopie vede k revoltě.