HLÁŠKY Z KRUHU
www.divadlokm.cz nebo www.facebook.com/Divadelní.spolek.Kromeriz
Pojďme se pobavit o pánských a hereckých výkonech… „Bylo to, jako by to režíroval chlap.“ „Janičko, máš prostě koule.“ Důležité není viníka hledat, ale vi− níka určit. V hrobě jsme všichni stejní. Kdyby k vám přišla polonahá smrt, tak se jí taky nebudete ptát, proč je po− lonahá. Já bych škrtla půlku, ale náš reži− sér není škrtací.
Č
SUPER V. I. P. host festivalu Charles Montgomery Burns
Číhal na smrt
V Kroměříži se objevil jeden z nejslavnějších seriálových herců současnosti, ame− rický hrdina seriálu Simpsonovi – Charles Montgomery Burns. Dokonce získal další rozměr. A to lidský Záměrně na Moravě vystupuje inkognito pod pseudonymem Václav Špirit. Zpočátku se nás snažil zmást dezinformacemi, že se narodil v Říčanech u Prahy a že žije spokojeně v Německu, ale kampak na nás!
Točil, točil kolotočem Kdosi se ptá: „Hra je o čem?“
Z druhé strany je ovšem faktem, že se kolem této celebrity objevuje, obzvláště v elektronických médiích moře nepravd, po− lopravd, fám a nebojme se říci očividných lží. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že pan Burns alias Špirit není levákem! Další mýtus o jeho čtyřech sourozen− cích nám též hodnověrně vyvrátil. Na jeho údajně stále žijící matku ve
věku 122 let jsme se už raději ani neptali. Dokonce ani psa nemá! Ovšem poslední dotaz na jaderné elekt− rány zcela jednoznačně potvrdil, kdo se skrý− vá pod krycím jménem Václav Špirit. Od− pověď zněla: „Nejsem proti, považuji je za čisté. Chápejte, tak ekologicky čisté.“ A tyxpicky sepnul prsty, jak to umí pouze a jedinečně on sám. (als)
Michal Stein
Kosí kosou ideály Houslí zní tón Tklivě zdáli Smrt se náhle obnaží Zima jí čpí Z podpaží Zima jí jde také z očí Smrtelný mráz Na všechny z nás zaútočí
JAKO U JURAJE JAKUBISKA Účastníci festivalu si dopřávají krmě ve stínu dřevěných soch. Ony sochy velice důvěrně připomínají pracovnu slavného režiséra Juraje Jakubiska v Praze přímo v paláci Lucerna. Slovenští „filmoví manželé“ pan Juraj s paní Deanou takové prominentní místo získali díky přátelství s Dagmar Havlovou. Nikoli původně Veškrnovou, s níž paní Deana (ještě pod jménem Horváthová), hrála v manželově filmu Lepší je být bohatý a zdravý (filmu ve stylu slavnéjšího světo− vého titulu Thelma a Luisa). Tentokrát se však jedná o manželku Ivana Havla, rovněž Dagmar, z rodiny někdejšího ministra vnitra Jána Langoše. A právě Jakubiskům dělají v jejich prostorách vlastní produkční společ− nosti společnost obří vyřezávané sochy. Dokonce jde přímo o sochy z (vel− ko)filmu Báthory. Jak si možná někteří diváci pamatují, tak tam hrály roli šachových figur. V jídelně Starého pivovaru však (prozatím) ještě na krev nedošlo. :−) (als)
Petra Kulčárová
DIVADELNÍ PLK připravili: Art direktor: Saša Michajlovič. Foto: Klára Havránková, Radek Svoboda. O texty se postarali: Michal Stein, Klára Havránková, Katka Hudečková.Tisk: DTPTISK Kroměříž. Produkce: DS Kroměříž. www.divadlokm.cz nebo www.facebook.com/Divadelní.spolek.Kromeriz
Skvělné nedělní dopoledne divadelní přátelé Co do dnešního úvodníku napsat, když už vše bylo řeče− no? Snad jen, že děkujeme všem souborům, které se zúčastnily letošního již 6. divadelního festivalu Ludmily Cápkové. Všem porotcům a v neposlední řadě organizátorům, kuchařkám, mla− dým divadelníkům a hlavně vám divákům. Bez skvělého obe− censtva se totiž skvělé divadlo dělá jen stěží. Možná špatné počasí, možná také tradice Divadelního festivalu Ludmily Cápkové, každopádně něco, přitáhlo stovku diváků na klub Starý pivovar, aby tu strávili příjemný prodloužený víkend. Dnešním dnem festival končí, a my už netrpělivě vyhlížíme ten v pořadí již sedmý. Jak v úvodu řekla p. Hebnarová, sed− mička je šťastné číslo, takže se budeme mít určitě na co těšit. Katka Hudečková
3 Buď to musíte vydržet, nebo musíte odejít. A nebo se musíte točit na kolotoči. (Jan Číhal − režisér)
BYLO, NEBYLO BÍLO Ostravské Bílé divadlo zaplnilo sobotní odpoledne nejen dy− namickým řetízkovým kolotočem, ale i spotřebními rekvizitami poživatelného charakteru. Koneckonců, řetízkovala tam i slivovi− ce.. Nesyžetové volné představení – koláž z polských textů Tadeu− sze Kantora a Czeslava Milosze – vtáhlo diváka spíše fyzicky (ro− zumějte na kolotoč a na dobrou krmi) než po psychlologickém významu. Moc mne osobně nekonvenovalo hudební aranžmá reproduko− vané muziky. Dle mého názoru se ke kolotoči nehodící. Spíše než k typickému kolotočovému orchestrionu či pouťové ryčnosti mělo blíže k barové instrumentaci. A kontrast s živou muzikou byl přímo propastný.
Šárka Nebojsová v dvouroli Smrtky – Kurtizány se nebála. Ani lačných pohledů, ale zejména zimy. Ta byla krutejší než smrt. Někteří obdivovali výkon invalidy, ale pouze do chvíle než zjistili, že herec je tělesně postižený skutečně. Je diskutabilní, zda tento tvar považovat za čistě divadelní. Pohledem exportního představení (nejen pro severní sousedy) však musím říci, že i tudy cesta vést může. (als)
MUSÍME SI VZÁJEMNĚ POMÁHAT V pátek 24. 5. proběhla večer nejen kos− že se opětovně obnovuje kontinuita spolu− telní noc, ale rovněž divadelní festival v práce s SČDO. Původně jsme bývávali jeho Kroměříži poctila vzácná návštěva. Ve sta− nedílnou součástí. Pak vše nějak ustrnulo. rém pivovaru se objevili hned dva oficiální Věříme, že se vzájemné propojení ještě zin− reprezentati, zástupci Moravské sekce Sva− tenzívní. Je tu i řada konkrétních možných zu českých divadelních ochotníků. Prvním akcí. Třeba soutěž o pohárek SČDO. Anebo festival seniorského diva− z nich byl sám její předseda dla. Koneckonců, vždyť Tomáš Hladil a současně s ním na můj nástupce v roli šéfa DS Festival Ludmily Cápkové zaví− Kroměříž Jiří Kašík je no− tal i jeho tajemník Aleš Hořínek z sitelem vrcholného Zlaté− Velké Bystřice u Olomouce. Pan ho odznaku J. K. Tyla, prá− Hladil se zde objevil i v roli reží− vě od SČDO. A to by mělo séra představení Žena v černém. k užší propojenosti přímo Návštěva byla jistě prospěš− předurčovat!“ ná. Bývalý vedoucí a současný (als) nestor DS Kroměříž Václav Pul− Václav Pulkrábek krábek si pochvaluje: „Jsme rádi,
Nakoptyjátr Jihlava − Hřbitov slonů. Více uvnitř čísla.
Slunce! Slunce! Slunce!
Je možné utéct před stářím? Je možné utéct před smrtí a před osudem? Tyto otáz− ky klade inscenace divadelního spolku Nakop Tyjátr Jihlava. Inscenace Hřbitov slonů je citlivým dotekem nevyhnutelné− ho osudu, a jak zaznělo v kuloárech, čím blíže jsme vyššímu věku, tím těžší je tento příběh vnímat s humorem. Vysněný svět žen na sklonku života, uzavřený do stěn penzi− onu na slunečném pořeží, kde slunce ne− svítí, nám dává nahlédnout na stáří a jeho smutné i veselé podoby. Rozdílnost charakterů jednotlivých žen, které však spojuje ono místo a strach z konce, se podařilo režisérovi Petru Sou− marovi dobře vykreslit. Herecké výkony
energických hereček i jejich mužského pro− tějšku, jsou vyrovnané a v první části velmi přirozené. A to režisér pracuje s velmi úspor− nými scénickými i hereckými prvky. Tyto prvky však zcela slouží svému účelu a prá− vě tímto hospodárným zacházením ukazu− je soubor svoji hereckou vybavenost. Inscenace pracuje s poměrně rozsáhlou předlohou, což se projevuje na pomalejším nástupu příběhu. Ten však v první polovině diváka zajímá a udržuje si pozornost a to prá− vě hereckými výkony a citlivostí tématu. Dru− há část inscenace však bohužel na tempu ztrá− cí, a očekávaná pointa v převleku Fernandy není bohužel, pravděpodobně i věkem herec− kého představitele, příliš uvěřitelná. Celkově je inscenace, která přináší tak− to citlivé téma každého z nás, klidnou a melancholickou podívanou, místy až s pa− tetickým nádechem, který celku trochu ubírá na působivosti. (klarion)
O stáří a životě s Evou Čurdovou a Petrem Koplem Eva Čurdová: Já asi nemám tak silnou rodinu, nejspíš by mě tam nechali, aby měli klid. Jaká je představa pro staršího člověka, že by někdy mohl skončit takhle sám? Eva: Tak tuto otázku si kladu už čtyřicet let. Mě by zajímaly seniorské domovy, kde se setkají lidičky určité krevní skupiny, kde bysme si četly, hrály divadlo a něco podnika− ly, tak to kdyby v Čechách bylo, tak to bych ráda. Vážně. Než se přizpůsobovat rodině, tak určitě. V kolika letech jste tuhle myšlenku při− jala za vlastní? Eva: Asi v sedmdesáti letech, ale ještě stá− le se tam nechystám. Jste výborná herečka, jak dlouho hrajete? Eva: Už dlouho, od třiceti osmi let, kdy jsem hrála brýlatou princeznu, tak fakt dlou− ho. Hezký role mě potkávají. Jsme tady tým, se kterým bych si ten penzion dokázala před− stavit. Jak se Ti hraje ženská úloha? Petr Kopl: Výborně, já si myslím, že je to celkem přirozená záležitost a vedle takových hereckých hvězd, vedle kterých hraji, jsem jen takový pohasínající měsíc, ale jsem s tím smířený. Je ta postava psána pro staršího herce? Jaký měl režisér Soumar záměr, když ob− sadil tak mladého muže do role vdovce? Petr: Pokud vím, tak je psána pro staršího herce, ale režisér tam chtěl vnést ještě další rozměr, hlavně do mého herectví. Že hraji nejen vdovu Fernandu, ale také staršího člo− věka hlavně po psychické stránce. Máte i v soukromí tak silnou osobu, kte− rá vás drží nad vodou?
2.
1.
1. Divadelní klub mladých pod taktovkou Romana Švehlíka byl inspirativní / 2. Charles Montgomery Burns v Kroměřízi (více na str. 6) / 3. Roman Švehlík měl v Kroměříži autoritu i syna / 4. Oční lékařka Kateřina Nakládalová právě nasadila Petru Kracikovi růžové brýle
4.
3.
Z JEVIŠTĚ, ZE ZÁKULISÍ A Z DIVADELNÍ KUCHYNĚ Kvalita jídla se na festivalu kvalitně testovala na lidech (dokladem je Marcela Kořínková)
Je sobota, deset večer a začíná další kruh. Už šest představení je za námi a začínáme být unavení. Je zvláštní, že i když už jedeme na rezer− vy, stejně jedeme, bavíme se, diskutujeme a to v hojném počtu. Tohle je zázrak, který nám umožňuje láska k divadlu. Milujeme divadlo. Je to náš osud, stát na prknech a žít nové životy. Dokážeme tu pokorně na− slouchat kritice, dmout se pýchou, vychutnávat potlesky a objímat své kolegy. Milujeme, nenávidíme, pláčeme a zlobíme se. Pomlouváme, kri− tizujeme, chválíme a znovu pláčeme. Rozhlížím se kolem, poslouchám rozpravu a cítím to ze všech kolem mě. Divadlo tu žije. Napříč věkem i životem, napříč republikou i lidskou myslí. Takže volám: „Ať žije divadlo, ať žije festival Ludmily Cápkové!“ Děkuji všem! (Klára Havránková)
UVIDÍTE V NEDĚLI 26. 5. 2013 10:00 Robert Thomas: MANDARÍNKOVÝ POKOJ − DS Zdeňka Štěpánka Napajedla 13:30 O kouzelníku Černém klobouku a barevném míčí − Říše loutek Kroměříž 15:00 Slavnostní vyhodnocení
DEMENTI V REDAKCI Nikoli vinou tiskařského šotka, ale z nepozornosti člena re− dakce píšícího pod zkratkou (als) došlo v minulém čísle PLKu hned ke dvoum politováníhodným chybám. Za špatnou transkrip− ci tituluKrapova poslední páska se autor omlouvá Janu Číhalovi. A za zkomolení příjmení slavného českého básníka Vladimíra Holana Evě Miláčkové. Hájí se tím, že myslel na jeho kolegu Ha− lase. (als)
Děvčata z divadelního klubu mladých se aktivně zapojila také v kuchyni
Hlavní organizační duch (nejen) tohoto festivalu Jana Štěpánová s rajčaty
Za havajskou košili hlavního mužského představitele by se nemusel stydět ani slavný detektiv Magnum.
DS KROMĚŘÍŽ PODRUHÉ A JINAK
NA PALUBĚ LODI CZE 6213 Typicky odedchově letní text Romana Vencla pod režijním kormidlem Jany Štěpánové (jejíž akční rádius během celého festivalu je obdivuhodný!) na festivalové jeviště doplul v sobotní dopoledne. Samotný scénař balancuje na pokraji satiry až estrádních vtíp− ků. Zvoleným slovníkem i „zaručenou“ stavbou dialogů se patrně snaží vetřít do přízně mladší i střední generace. Otázkou pak ovšem je, zda jej alespoň jedna z oslovených cílových skupin bude ak− ceptovat? Sobotní specifické publikum – mimo komunálnějších bonmotů − spíše reagovalo na osobní esprit jemu důvěrně zná− mých herců. Za výrazný nedostatek této inscenace považuji malé využití scénické hudby. Ta by nejen nastolila výrazněji letnější oddecho− vé prostředí, ale zejména by (pokříchu často) zdynamizovala roz− vleklejší dialogy. Bylo jí potřeba jak mořské soli! Scéna tentokrát (včera jsem možná DS Kroměříž předčasně v tomto směru přechváli?) neoblývala kreativitou. Námořní pruho− vaná trika i tak nějak připomínala arest. A za havajskou košili hlavního mužského představitele by se nemusel stydět ani slavný detektiv Magnum. Z hereckých výkonů (nejen postavou a basovým témbrem) výrazněji čněl nenucený Roman Malínský. A šíří (nejen postavou) prožitku zaujala Klára Havránková. I Kateřina Hudečková ani Radek Svoboda nikterak nesnížili nastolenou laťku. Všíchni byli obdobně hluční a na stejné vlně. Více než uřvané představení by určitě vřele přijala má nedoslý− chavá maminka. Otázkou je, zda si herci při tom nadužívaném „tlačení na pilu“ sami pod sebou nepodříznou palubu? Michal Stein Z představení čněl herecky i postavou Roman Malinský, ale ani Kateřina Hudečková nezůstávala v ničem pozadu.
Netradiční rozhovor MINI−KAPESNÍ ZPOVĚĎ Ladislava LANGRA BEZ BUDÍKU ANI RÁNO Devět řemesel – desáté bohatství. I tak by bylo možno cha− rakterizovat Poďebraďáka Phdr. Ladislava Langra. Počítejte se mnou: televizní redaktor, pedagog, zakladatel divadelního festivalu Aktualit, duchovní otec televizního festivalu Křišťálo− vé srdce, scenárista, režisér, moderátor a starosta Poděbrad. Tím bohatsím je míněno, jak zde mnozí divadlu zasvěcení po− chopí – organizování festivalu FEMAD. Když se loučil s prací v České televizi, v přímém přenosu vytáhl na moderátorský pultík kapesník – a na závěrsi do něj sbalil svých pět švestek. Tentokrát jsme u něj nenalezli ani kapesník, natož švestku šestou... Co nosí po kapsách tak vytížený člověk? „Když kouknete na mou postavu, tak již nemusím být přetíže− ný. Takže jen to nej− nutnější: mobil, klíče a peněženku.“ A ještě takovou drobnost... „Nejste už indis− krétní?! Ale budiž. No− sím i párátko. Může se hodit.“ Všichni (dva) zpovídaní zatím schraňovali nějaká fota, kterou vousatou osobu marně skrýváte užmoulaně v dlani? Karla Mar− xe?“ „Dostal jste mne, chtěl jsem na poslední chvíli ukrýt snímek pana otce zdejšího festivalu Jiřího Kašíka.“ Z náprsní kapsičky vykukuje budík – nezbytný společník mo− derátora besed v kruhu...Budí vás i ráno?“ „Budí. Ale jiný budík. Mám jej nastaven v rádiu, konkrétně je naladěn na veřejnoprávní ČRO 2. Na budících v mobilu zatím ještě závislý nejsem.“ Jak jste se budil dnes? „Komplikovaně, jelikož jeden z mých zdejších spolunocležníků Martin Plaček celou noc sám plačtivě rekapitruloval včerejší herecký výkon Šárky Bukovské,“ Co nosíte v kapse ještě specificky zde? „Stravenky. A musím konstatovat, že zde vaří opravdu výborně!“ Tak trochu pozor, abyste příště nemusel odložit i mobil s penězi a klíčemi a nezbylo vám jen to párátko. (als)
Střípky z dovolené očima protagonistů Jaká je Tvoje vysněná dovolená? Barbora Hudáková: Moje vysněná dovolená je za sluníčkem, třeba do Izraele, nebo někam jinam, já jsem strašně zimomřivá. Kateřina Hudečková: Na horách. Švýcarsko, Norsko, někde kde není sluníčko, kde se nespálím. Klára Havránková: Rozhodně válení na sluníčku na jachtě není nic pro mě. Já potřebuju aktivní dovolenou, turistiku, poznávačky… Roman Malinský: Já mám radši turistiku, takže Vysoké Tatry, Alpská příroda a tak. Kdy ses naposledy na dovolené spálila? Katka: Když jsem před třemi lety na dovolené v Itálii usnu− la na sluníčku a spálila se tak, že jsem další tři dny nemohla ani ležet. Už to nikdy neudělám.
Divadlo je můj život, říká kroměřížský nestor Josef Olišar Jaké máte zkušenosti s amatérským diva− dlem? Hodně velké. V šedesátých letech jsem vedl di− vadelní studio při domu kultury v Kroměříži a dě− lal jsem zajímavé inscenace, třeba Cestu kolem světa, Tři mušketýři a podobně. Byl jsem taky od− borný pracovník Okresního kulturního střediska a měl jsem právě na starosti divadlo. Od osmdesá− tého do devadesátého roku jsem měl pauzu a v roce 1990 jsme s kolegy založili Radu amatérské umě− lecké činnosti a v této činnosti pokračujeme dál. Bohužel nám ale divadelních souborů ubývá, ale jezdíme na premiéry a radíme, pomáháme. Máte taky herecké zkušenosti? Ano hrál jsem, ale už je to hodně dávno. Já jsem se potom víc věnoval režii. Vy jste stálým členem poroty na Divadel− ním festivalu Ludmily Cápkové, co se Vám na něm líbí? Mě se líbí organizace, která je rok od roku lepší, i ta umělecká úroveň souborů, Mě překvapi− la Hvozdná, to je něco jiného, ale všechny soubory mají vysokou uměleckou úroveň, režijní nápady jsou famózní. Letos je zde prozatím velmi dobrý
dramaturgický výběr. A velmi se mi líbí hodnocení v kruhu, už jsem zažil hodně hodnocení na Jirás− kově Hronově a jiných přehlídkách a tohle je nej− lepší způsob, jaký jsem kdy v životě zažil. Býváte i v jiných porotách na jiných festi− valech? Ano, jsem v porotě i na Pohádkové Kroměříži a tam jsou dětské soubory, porotcuje tam i Jiří Kašík a tak odsud nabíráme zkušenosti, abychom soubo− rům a jejich režisérům mohli pomoci a poradit, jak s dětmi lépe pracovat a představení zkvalitnit. Jaká témata nejvíc v divadle oceňujete? Komedie je komedie, ale mě nejvíc zaujalo včera představení Amadisu Brno. I domácí sou− bor s inscenací Vymítání ďábla. Všechno je dob− ré, a my jako porota si už pomalu stanovujeme pořadí v hlavě. Je to těžké, ještě není konec a uvi− díme co ješě přijde. Ale včerejší Brno mě překva− pilo, ta scéna a výkony. Je škoda, že to nebylo venku, to by ta ponurá atmosféra byla umocněna. Ale počasí nám nepřeje… A jaké máte další divadelní plány? Podařilo se mi prosadit, aby soubory z Kroměřížska hrály v Podzámecké zahradě. Za−
A už to frčí! Už to frčí na tom našem kolotoči! Chtěl byste být kolotočářem? Jiří Sekáč: Já jsem kolotočářem! Celý život nedělám nic jiné− ho, než se točím, točím v tom životě, to je neustálý kolotoč a já jsem kolotočář. Na povel to nemám, ale jsem v běhu toho celého kolotoče. A co smrt? Jiří: Smrt na povel nemám už vůbec, ta prostě přichází a my vů− bec nevíme kdy. Takže život je věč− ný kolotoč, který se točí a točí, lidi se pachtí a pachtí a najednou něco přijde, a my nevíme jestli to skon− čí, nebo neskončí a kdy to skončí a smrt není ani hodná, ani zlá, ani si nevybírá, prostě přijde. A tak než ona přijde, tak si to musíme užít a rozdávat radost. Zazpívat si a být k sobě upřímní a hodní. pokračování ze str. 2 Jak se Ti, Báro, hraje Mořský vlk (kormidelník – pozn. aut.)? Bára: Vynikajícně. Já jsem spokojená, jsem schovaná vzadu a učím se od všech vepředu a nemám takovou trému. Co jachta skutečná, vyrazili byste? Bára: No tady mám dobrou praxi, vím jak ovládat ráhno… Katka: Já jsem tu na Pivovaru taky na jachtě poprvé, ale když jsem loni byla na lodi v Chorvatsku, přepadla mě taková mořská nemoc, že jsem zvracela ještě čtyři dny, takže jachta pouze tady… Roman: Já bych na jachtu vyrazil hned, jen bych tam nechtěl zažít takovou situaci… Co je tvůj rituál před vstupem na jeviště? Radek Svoboda: Já musím jít kakat… Roman a já kakáme na střídačku a sedíme poblíž a fandíme si u toho – Jdi do toho! Jeď! Dělej!!! Už to bude!!!
čínáme první neděli v červnu, jen tak na louce, žádné jeviště, soubory si poskládají co potřebují, Jana a Radek Štěpánovi nám zajistili ozvučení. To byste nevěřili, kolik bývá diváků. Nejen Kro− měřížští diváci ale zastavují se i návštěvníci a tu− risté a jsou nadšeni, že se u nás hraje takové dobré divadlo. Přibližujeme divadlo lidem. Děkuji za rozhovor a budu se těšit na setkání 9. 6. v neděli v Podzámecké zahradě. (Klára Havránková)
Procestovali jste s touto inscenací celý svět, nač rádi vzpo− mínáte? Jiří: Samozřejmě jsme hráli na mnoha místech v cizině i v tuzemsku, v mnoha městech, ale tím, že jsou texty a písně v Češtině, tak je lepší když lidé rozumí i Češtině. Ale jsou to velké obrazy, a lidové písně, tak třeba ve Francii se nám stalo, že když lidé uslyšeli písně a uviděli obrazy, tak tomu porozuměli, té sym− bolice, té symbolice mládí, životního kolotoče, té smrti, umírání a pochopili vše. Francie byla pro nás nádherná, projeli jsme prestižní diva− delní festivaly v Avignonu a podob− ně, tak ta atmosféra plná divadla a umění nás oslovila nejvíc. Jak se vám u nás hrálo? Jiří: Božsky. Báječně, protože tady jsem byl mezi lidma, kteří jsou srdeční. Už přivítání organizátorů bylo milé a dobrosrdečné, tak už při přícho− du na nás dýchla atmosféra dobroty a tak jsme nemohli předvést nic jiného, než se zase rozdat na oplátku lidem a divákům a předvést to co umíme. (klarion) Jaké máš zkušenosti z osobního života jako psycholožka a poradkyně? Klára: Já jsem dobrý posluchač, lidé mi rádi svěřují tajemství a já se vždy snažím pomoct a poradit, ale sama sobě poradit neu− mím. Potřebovala bys taky psycholožku? Klára: Tu potřebujeme všichni. Máš něco společného se svou postavou? Klára: Ani ne, já si o sobě myslím, že nejsem takový mentoru− jící typ člověka, spíš se snažím věci dohodnout v klidu a s úsmě− vem, a taky, nejsem tak dobrý manipulátor. Ovšem možná by ně− kteří s touto odpovědí nesouhlasili… Roman: Honza je stejný trdlo jako jsem já. Je to naivní kluk, který nemá se životem zkušenosti a doufá, že se zachoval v té situaci správně. A to máme stejný. (kat, klarion)
Za havajskou košili hlavního mužského představitele by se nemusel stydět ani slavný detektiv Magnum.
DS KROMĚŘÍŽ PODRUHÉ A JINAK
NA PALUBĚ LODI CZE 6213 Typicky odedchově letní text Romana Vencla pod režijním kormidlem Jany Štěpánové (jejíž akční rádius během celého festivalu je obdivuhodný!) na festivalové jeviště doplul v sobotní dopoledne. Samotný scénař balancuje na pokraji satiry až estrádních vtíp− ků. Zvoleným slovníkem i „zaručenou“ stavbou dialogů se patrně snaží vetřít do přízně mladší i střední generace. Otázkou pak ovšem je, zda jej alespoň jedna z oslovených cílových skupin bude ak− ceptovat? Sobotní specifické publikum – mimo komunálnějších bonmotů − spíše reagovalo na osobní esprit jemu důvěrně zná− mých herců. Za výrazný nedostatek této inscenace považuji malé využití scénické hudby. Ta by nejen nastolila výrazněji letnější oddecho− vé prostředí, ale zejména by (pokříchu často) zdynamizovala roz− vleklejší dialogy. Bylo jí potřeba jak mořské soli! Scéna tentokrát (včera jsem možná DS Kroměříž předčasně v tomto směru přechváli?) neoblývala kreativitou. Námořní pruho− vaná trika i tak nějak připomínala arest. A za havajskou košili hlavního mužského představitele by se nemusel stydět ani slavný detektiv Magnum. Z hereckých výkonů (nejen postavou a basovým témbrem) výrazněji čněl nenucený Roman Malínský. A šíří (nejen postavou) prožitku zaujala Klára Havránková. I Kateřina Hudečková ani Radek Svoboda nikterak nesnížili nastolenou laťku. Všíchni byli obdobně hluční a na stejné vlně. Více než uřvané představení by určitě vřele přijala má nedoslý− chavá maminka. Otázkou je, zda si herci při tom nadužívaném „tlačení na pilu“ sami pod sebou nepodříznou palubu? Michal Stein Z představení čněl herecky i postavou Roman Malinský, ale ani Kateřina Hudečková nezůstávala v ničem pozadu.
Netradiční rozhovor MINI−KAPESNÍ ZPOVĚĎ Ladislava LANGRA BEZ BUDÍKU ANI RÁNO Devět řemesel – desáté bohatství. I tak by bylo možno cha− rakterizovat Poďebraďáka Phdr. Ladislava Langra. Počítejte se mnou: televizní redaktor, pedagog, zakladatel divadelního festivalu Aktualit, duchovní otec televizního festivalu Křišťálo− vé srdce, scenárista, režisér, moderátor a starosta Poděbrad. Tím bohatsím je míněno, jak zde mnozí divadlu zasvěcení po− chopí – organizování festivalu FEMAD. Když se loučil s prací v České televizi, v přímém přenosu vytáhl na moderátorský pultík kapesník – a na závěrsi do něj sbalil svých pět švestek. Tentokrát jsme u něj nenalezli ani kapesník, natož švestku šestou... Co nosí po kapsách tak vytížený člověk? „Když kouknete na mou postavu, tak již nemusím být přetíže− ný. Takže jen to nej− nutnější: mobil, klíče a peněženku.“ A ještě takovou drobnost... „Nejste už indis− krétní?! Ale budiž. No− sím i párátko. Může se hodit.“ Všichni (dva) zpovídaní zatím schraňovali nějaká fota, kterou vousatou osobu marně skrýváte užmoulaně v dlani? Karla Mar− xe?“ „Dostal jste mne, chtěl jsem na poslední chvíli ukrýt snímek pana otce zdejšího festivalu Jiřího Kašíka.“ Z náprsní kapsičky vykukuje budík – nezbytný společník mo− derátora besed v kruhu...Budí vás i ráno?“ „Budí. Ale jiný budík. Mám jej nastaven v rádiu, konkrétně je naladěn na veřejnoprávní ČRO 2. Na budících v mobilu zatím ještě závislý nejsem.“ Jak jste se budil dnes? „Komplikovaně, jelikož jeden z mých zdejších spolunocležníků Martin Plaček celou noc sám plačtivě rekapitruloval včerejší herecký výkon Šárky Bukovské,“ Co nosíte v kapse ještě specificky zde? „Stravenky. A musím konstatovat, že zde vaří opravdu výborně!“ Tak trochu pozor, abyste příště nemusel odložit i mobil s penězi a klíčemi a nezbylo vám jen to párátko. (als)
Střípky z dovolené očima protagonistů Jaká je Tvoje vysněná dovolená? Barbora Hudáková: Moje vysněná dovolená je za sluníčkem, třeba do Izraele, nebo někam jinam, já jsem strašně zimomřivá. Kateřina Hudečková: Na horách. Švýcarsko, Norsko, někde kde není sluníčko, kde se nespálím. Klára Havránková: Rozhodně válení na sluníčku na jachtě není nic pro mě. Já potřebuju aktivní dovolenou, turistiku, poznávačky… Roman Malinský: Já mám radši turistiku, takže Vysoké Tatry, Alpská příroda a tak. Kdy ses naposledy na dovolené spálila? Katka: Když jsem před třemi lety na dovolené v Itálii usnu− la na sluníčku a spálila se tak, že jsem další tři dny nemohla ani ležet. Už to nikdy neudělám.
Divadlo je můj život, říká kroměřížský nestor Josef Olišar Jaké máte zkušenosti s amatérským diva− dlem? Hodně velké. V šedesátých letech jsem vedl di− vadelní studio při domu kultury v Kroměříži a dě− lal jsem zajímavé inscenace, třeba Cestu kolem světa, Tři mušketýři a podobně. Byl jsem taky od− borný pracovník Okresního kulturního střediska a měl jsem právě na starosti divadlo. Od osmdesá− tého do devadesátého roku jsem měl pauzu a v roce 1990 jsme s kolegy založili Radu amatérské umě− lecké činnosti a v této činnosti pokračujeme dál. Bohužel nám ale divadelních souborů ubývá, ale jezdíme na premiéry a radíme, pomáháme. Máte taky herecké zkušenosti? Ano hrál jsem, ale už je to hodně dávno. Já jsem se potom víc věnoval režii. Vy jste stálým členem poroty na Divadel− ním festivalu Ludmily Cápkové, co se Vám na něm líbí? Mě se líbí organizace, která je rok od roku lepší, i ta umělecká úroveň souborů, Mě překvapi− la Hvozdná, to je něco jiného, ale všechny soubory mají vysokou uměleckou úroveň, režijní nápady jsou famózní. Letos je zde prozatím velmi dobrý
dramaturgický výběr. A velmi se mi líbí hodnocení v kruhu, už jsem zažil hodně hodnocení na Jirás− kově Hronově a jiných přehlídkách a tohle je nej− lepší způsob, jaký jsem kdy v životě zažil. Býváte i v jiných porotách na jiných festi− valech? Ano, jsem v porotě i na Pohádkové Kroměříži a tam jsou dětské soubory, porotcuje tam i Jiří Kašík a tak odsud nabíráme zkušenosti, abychom soubo− rům a jejich režisérům mohli pomoci a poradit, jak s dětmi lépe pracovat a představení zkvalitnit. Jaká témata nejvíc v divadle oceňujete? Komedie je komedie, ale mě nejvíc zaujalo včera představení Amadisu Brno. I domácí sou− bor s inscenací Vymítání ďábla. Všechno je dob− ré, a my jako porota si už pomalu stanovujeme pořadí v hlavě. Je to těžké, ještě není konec a uvi− díme co ješě přijde. Ale včerejší Brno mě překva− pilo, ta scéna a výkony. Je škoda, že to nebylo venku, to by ta ponurá atmosféra byla umocněna. Ale počasí nám nepřeje… A jaké máte další divadelní plány? Podařilo se mi prosadit, aby soubory z Kroměřížska hrály v Podzámecké zahradě. Za−
A už to frčí! Už to frčí na tom našem kolotoči! Chtěl byste být kolotočářem? Jiří Sekáč: Já jsem kolotočářem! Celý život nedělám nic jiné− ho, než se točím, točím v tom životě, to je neustálý kolotoč a já jsem kolotočář. Na povel to nemám, ale jsem v běhu toho celého kolotoče. A co smrt? Jiří: Smrt na povel nemám už vůbec, ta prostě přichází a my vů− bec nevíme kdy. Takže život je věč− ný kolotoč, který se točí a točí, lidi se pachtí a pachtí a najednou něco přijde, a my nevíme jestli to skon− čí, nebo neskončí a kdy to skončí a smrt není ani hodná, ani zlá, ani si nevybírá, prostě přijde. A tak než ona přijde, tak si to musíme užít a rozdávat radost. Zazpívat si a být k sobě upřímní a hodní. pokračování ze str. 2 Jak se Ti, Báro, hraje Mořský vlk (kormidelník – pozn. aut.)? Bára: Vynikajícně. Já jsem spokojená, jsem schovaná vzadu a učím se od všech vepředu a nemám takovou trému. Co jachta skutečná, vyrazili byste? Bára: No tady mám dobrou praxi, vím jak ovládat ráhno… Katka: Já jsem tu na Pivovaru taky na jachtě poprvé, ale když jsem loni byla na lodi v Chorvatsku, přepadla mě taková mořská nemoc, že jsem zvracela ještě čtyři dny, takže jachta pouze tady… Roman: Já bych na jachtu vyrazil hned, jen bych tam nechtěl zažít takovou situaci… Co je tvůj rituál před vstupem na jeviště? Radek Svoboda: Já musím jít kakat… Roman a já kakáme na střídačku a sedíme poblíž a fandíme si u toho – Jdi do toho! Jeď! Dělej!!! Už to bude!!!
čínáme první neděli v červnu, jen tak na louce, žádné jeviště, soubory si poskládají co potřebují, Jana a Radek Štěpánovi nám zajistili ozvučení. To byste nevěřili, kolik bývá diváků. Nejen Kro− měřížští diváci ale zastavují se i návštěvníci a tu− risté a jsou nadšeni, že se u nás hraje takové dobré divadlo. Přibližujeme divadlo lidem. Děkuji za rozhovor a budu se těšit na setkání 9. 6. v neděli v Podzámecké zahradě. (Klára Havránková)
Procestovali jste s touto inscenací celý svět, nač rádi vzpo− mínáte? Jiří: Samozřejmě jsme hráli na mnoha místech v cizině i v tuzemsku, v mnoha městech, ale tím, že jsou texty a písně v Češtině, tak je lepší když lidé rozumí i Češtině. Ale jsou to velké obrazy, a lidové písně, tak třeba ve Francii se nám stalo, že když lidé uslyšeli písně a uviděli obrazy, tak tomu porozuměli, té sym− bolice, té symbolice mládí, životního kolotoče, té smrti, umírání a pochopili vše. Francie byla pro nás nádherná, projeli jsme prestižní diva− delní festivaly v Avignonu a podob− ně, tak ta atmosféra plná divadla a umění nás oslovila nejvíc. Jak se vám u nás hrálo? Jiří: Božsky. Báječně, protože tady jsem byl mezi lidma, kteří jsou srdeční. Už přivítání organizátorů bylo milé a dobrosrdečné, tak už při přícho− du na nás dýchla atmosféra dobroty a tak jsme nemohli předvést nic jiného, než se zase rozdat na oplátku lidem a divákům a předvést to co umíme. (klarion) Jaké máš zkušenosti z osobního života jako psycholožka a poradkyně? Klára: Já jsem dobrý posluchač, lidé mi rádi svěřují tajemství a já se vždy snažím pomoct a poradit, ale sama sobě poradit neu− mím. Potřebovala bys taky psycholožku? Klára: Tu potřebujeme všichni. Máš něco společného se svou postavou? Klára: Ani ne, já si o sobě myslím, že nejsem takový mentoru− jící typ člověka, spíš se snažím věci dohodnout v klidu a s úsmě− vem, a taky, nejsem tak dobrý manipulátor. Ovšem možná by ně− kteří s touto odpovědí nesouhlasili… Roman: Honza je stejný trdlo jako jsem já. Je to naivní kluk, který nemá se životem zkušenosti a doufá, že se zachoval v té situaci správně. A to máme stejný. (kat, klarion)
Slunce! Slunce! Slunce!
Je možné utéct před stářím? Je možné utéct před smrtí a před osudem? Tyto otáz− ky klade inscenace divadelního spolku Nakop Tyjátr Jihlava. Inscenace Hřbitov slonů je citlivým dotekem nevyhnutelné− ho osudu, a jak zaznělo v kuloárech, čím blíže jsme vyššímu věku, tím těžší je tento příběh vnímat s humorem. Vysněný svět žen na sklonku života, uzavřený do stěn penzi− onu na slunečném pořeží, kde slunce ne− svítí, nám dává nahlédnout na stáří a jeho smutné i veselé podoby. Rozdílnost charakterů jednotlivých žen, které však spojuje ono místo a strach z konce, se podařilo režisérovi Petru Sou− marovi dobře vykreslit. Herecké výkony
energických hereček i jejich mužského pro− tějšku, jsou vyrovnané a v první části velmi přirozené. A to režisér pracuje s velmi úspor− nými scénickými i hereckými prvky. Tyto prvky však zcela slouží svému účelu a prá− vě tímto hospodárným zacházením ukazu− je soubor svoji hereckou vybavenost. Inscenace pracuje s poměrně rozsáhlou předlohou, což se projevuje na pomalejším nástupu příběhu. Ten však v první polovině diváka zajímá a udržuje si pozornost a to prá− vě hereckými výkony a citlivostí tématu. Dru− há část inscenace však bohužel na tempu ztrá− cí, a očekávaná pointa v převleku Fernandy není bohužel, pravděpodobně i věkem herec− kého představitele, příliš uvěřitelná. Celkově je inscenace, která přináší tak− to citlivé téma každého z nás, klidnou a melancholickou podívanou, místy až s pa− tetickým nádechem, který celku trochu ubírá na působivosti. (klarion)
O stáří a životě s Evou Čurdovou a Petrem Koplem Eva Čurdová: Já asi nemám tak silnou rodinu, nejspíš by mě tam nechali, aby měli klid. Jaká je představa pro staršího člověka, že by někdy mohl skončit takhle sám? Eva: Tak tuto otázku si kladu už čtyřicet let. Mě by zajímaly seniorské domovy, kde se setkají lidičky určité krevní skupiny, kde bysme si četly, hrály divadlo a něco podnika− ly, tak to kdyby v Čechách bylo, tak to bych ráda. Vážně. Než se přizpůsobovat rodině, tak určitě. V kolika letech jste tuhle myšlenku při− jala za vlastní? Eva: Asi v sedmdesáti letech, ale ještě stá− le se tam nechystám. Jste výborná herečka, jak dlouho hrajete? Eva: Už dlouho, od třiceti osmi let, kdy jsem hrála brýlatou princeznu, tak fakt dlou− ho. Hezký role mě potkávají. Jsme tady tým, se kterým bych si ten penzion dokázala před− stavit. Jak se Ti hraje ženská úloha? Petr Kopl: Výborně, já si myslím, že je to celkem přirozená záležitost a vedle takových hereckých hvězd, vedle kterých hraji, jsem jen takový pohasínající měsíc, ale jsem s tím smířený. Je ta postava psána pro staršího herce? Jaký měl režisér Soumar záměr, když ob− sadil tak mladého muže do role vdovce? Petr: Pokud vím, tak je psána pro staršího herce, ale režisér tam chtěl vnést ještě další rozměr, hlavně do mého herectví. Že hraji nejen vdovu Fernandu, ale také staršího člo− věka hlavně po psychické stránce. Máte i v soukromí tak silnou osobu, kte− rá vás drží nad vodou?
2.
1.
1. Divadelní klub mladých pod taktovkou Romana Švehlíka byl inspirativní / 2. Charles Montgomery Burns v Kroměřízi (více na str. 6) / 3. Roman Švehlík měl v Kroměříži autoritu i syna / 4. Oční lékařka Kateřina Nakládalová právě nasadila Petru Kracikovi růžové brýle
4.
3.
Z JEVIŠTĚ, ZE ZÁKULISÍ A Z DIVADELNÍ KUCHYNĚ Kvalita jídla se na festivalu kvalitně testovala na lidech (dokladem je Marcela Kořínková)
Je sobota, deset večer a začíná další kruh. Už šest představení je za námi a začínáme být unavení. Je zvláštní, že i když už jedeme na rezer− vy, stejně jedeme, bavíme se, diskutujeme a to v hojném počtu. Tohle je zázrak, který nám umožňuje láska k divadlu. Milujeme divadlo. Je to náš osud, stát na prknech a žít nové životy. Dokážeme tu pokorně na− slouchat kritice, dmout se pýchou, vychutnávat potlesky a objímat své kolegy. Milujeme, nenávidíme, pláčeme a zlobíme se. Pomlouváme, kri− tizujeme, chválíme a znovu pláčeme. Rozhlížím se kolem, poslouchám rozpravu a cítím to ze všech kolem mě. Divadlo tu žije. Napříč věkem i životem, napříč republikou i lidskou myslí. Takže volám: „Ať žije divadlo, ať žije festival Ludmily Cápkové!“ Děkuji všem! (Klára Havránková)
UVIDÍTE V NEDĚLI 26. 5. 2013 10:00 Robert Thomas: MANDARÍNKOVÝ POKOJ − DS Zdeňka Štěpánka Napajedla 13:30 O kouzelníku Černém klobouku a barevném míčí − Říše loutek Kroměříž 15:00 Slavnostní vyhodnocení
DEMENTI V REDAKCI Nikoli vinou tiskařského šotka, ale z nepozornosti člena re− dakce píšícího pod zkratkou (als) došlo v minulém čísle PLKu hned ke dvoum politováníhodným chybám. Za špatnou transkrip− ci tituluKrapova poslední páska se autor omlouvá Janu Číhalovi. A za zkomolení příjmení slavného českého básníka Vladimíra Holana Evě Miláčkové. Hájí se tím, že myslel na jeho kolegu Ha− lase. (als)
Děvčata z divadelního klubu mladých se aktivně zapojila také v kuchyni
Hlavní organizační duch (nejen) tohoto festivalu Jana Štěpánová s rajčaty
HLÁŠKY Z KRUHU
www.divadlokm.cz nebo www.facebook.com/Divadelní.spolek.Kromeriz
Pojďme se pobavit o pánských a hereckých výkonech… „Bylo to, jako by to režíroval chlap.“ „Janičko, máš prostě koule.“ Důležité není viníka hledat, ale vi− níka určit. V hrobě jsme všichni stejní. Kdyby k vám přišla polonahá smrt, tak se jí taky nebudete ptát, proč je po− lonahá. Já bych škrtla půlku, ale náš reži− sér není škrtací.
Č
SUPER V. I. P. host festivalu Charles Montgomery Burns
Číhal na smrt
V Kroměříži se objevil jeden z nejslavnějších seriálových herců současnosti, ame− rický hrdina seriálu Simpsonovi – Charles Montgomery Burns. Dokonce získal další rozměr. A to lidský Záměrně na Moravě vystupuje inkognito pod pseudonymem Václav Špirit. Zpočátku se nás snažil zmást dezinformacemi, že se narodil v Říčanech u Prahy a že žije spokojeně v Německu, ale kampak na nás!
Točil, točil kolotočem Kdosi se ptá: „Hra je o čem?“
Z druhé strany je ovšem faktem, že se kolem této celebrity objevuje, obzvláště v elektronických médiích moře nepravd, po− lopravd, fám a nebojme se říci očividných lží. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že pan Burns alias Špirit není levákem! Další mýtus o jeho čtyřech sourozen− cích nám též hodnověrně vyvrátil. Na jeho údajně stále žijící matku ve
věku 122 let jsme se už raději ani neptali. Dokonce ani psa nemá! Ovšem poslední dotaz na jaderné elekt− rány zcela jednoznačně potvrdil, kdo se skrý− vá pod krycím jménem Václav Špirit. Od− pověď zněla: „Nejsem proti, považuji je za čisté. Chápejte, tak ekologicky čisté.“ A tyxpicky sepnul prsty, jak to umí pouze a jedinečně on sám. (als)
Michal Stein
Kosí kosou ideály Houslí zní tón Tklivě zdáli Smrt se náhle obnaží Zima jí čpí Z podpaží Zima jí jde také z očí Smrtelný mráz Na všechny z nás zaútočí
JAKO U JURAJE JAKUBISKA Účastníci festivalu si dopřávají krmě ve stínu dřevěných soch. Ony sochy velice důvěrně připomínají pracovnu slavného režiséra Juraje Jakubiska v Praze přímo v paláci Lucerna. Slovenští „filmoví manželé“ pan Juraj s paní Deanou takové prominentní místo získali díky přátelství s Dagmar Havlovou. Nikoli původně Veškrnovou, s níž paní Deana (ještě pod jménem Horváthová), hrála v manželově filmu Lepší je být bohatý a zdravý (filmu ve stylu slavnéjšího světo− vého titulu Thelma a Luisa). Tentokrát se však jedná o manželku Ivana Havla, rovněž Dagmar, z rodiny někdejšího ministra vnitra Jána Langoše. A právě Jakubiskům dělají v jejich prostorách vlastní produkční společ− nosti společnost obří vyřezávané sochy. Dokonce jde přímo o sochy z (vel− ko)filmu Báthory. Jak si možná někteří diváci pamatují, tak tam hrály roli šachových figur. V jídelně Starého pivovaru však (prozatím) ještě na krev nedošlo. :−) (als)
Petra Kulčárová
DIVADELNÍ PLK připravili: Art direktor: Saša Michajlovič. Foto: Klára Havránková, Radek Svoboda. O texty se postarali: Michal Stein, Klára Havránková, Katka Hudečková.Tisk: DTPTISK Kroměříž. Produkce: DS Kroměříž. www.divadlokm.cz nebo www.facebook.com/Divadelní.spolek.Kromeriz
Skvělné nedělní dopoledne divadelní přátelé Co do dnešního úvodníku napsat, když už vše bylo řeče− no? Snad jen, že děkujeme všem souborům, které se zúčastnily letošního již 6. divadelního festivalu Ludmily Cápkové. Všem porotcům a v neposlední řadě organizátorům, kuchařkám, mla− dým divadelníkům a hlavně vám divákům. Bez skvělého obe− censtva se totiž skvělé divadlo dělá jen stěží. Možná špatné počasí, možná také tradice Divadelního festivalu Ludmily Cápkové, každopádně něco, přitáhlo stovku diváků na klub Starý pivovar, aby tu strávili příjemný prodloužený víkend. Dnešním dnem festival končí, a my už netrpělivě vyhlížíme ten v pořadí již sedmý. Jak v úvodu řekla p. Hebnarová, sed− mička je šťastné číslo, takže se budeme mít určitě na co těšit. Katka Hudečková
3 Buď to musíte vydržet, nebo musíte odejít. A nebo se musíte točit na kolotoči. (Jan Číhal − režisér)
BYLO, NEBYLO BÍLO Ostravské Bílé divadlo zaplnilo sobotní odpoledne nejen dy− namickým řetízkovým kolotočem, ale i spotřebními rekvizitami poživatelného charakteru. Koneckonců, řetízkovala tam i slivovi− ce.. Nesyžetové volné představení – koláž z polských textů Tadeu− sze Kantora a Czeslava Milosze – vtáhlo diváka spíše fyzicky (ro− zumějte na kolotoč a na dobrou krmi) než po psychlologickém významu. Moc mne osobně nekonvenovalo hudební aranžmá reproduko− vané muziky. Dle mého názoru se ke kolotoči nehodící. Spíše než k typickému kolotočovému orchestrionu či pouťové ryčnosti mělo blíže k barové instrumentaci. A kontrast s živou muzikou byl přímo propastný.
Šárka Nebojsová v dvouroli Smrtky – Kurtizány se nebála. Ani lačných pohledů, ale zejména zimy. Ta byla krutejší než smrt. Někteří obdivovali výkon invalidy, ale pouze do chvíle než zjistili, že herec je tělesně postižený skutečně. Je diskutabilní, zda tento tvar považovat za čistě divadelní. Pohledem exportního představení (nejen pro severní sousedy) však musím říci, že i tudy cesta vést může. (als)
MUSÍME SI VZÁJEMNĚ POMÁHAT V pátek 24. 5. proběhla večer nejen kos− že se opětovně obnovuje kontinuita spolu− telní noc, ale rovněž divadelní festival v práce s SČDO. Původně jsme bývávali jeho Kroměříži poctila vzácná návštěva. Ve sta− nedílnou součástí. Pak vše nějak ustrnulo. rém pivovaru se objevili hned dva oficiální Věříme, že se vzájemné propojení ještě zin− reprezentati, zástupci Moravské sekce Sva− tenzívní. Je tu i řada konkrétních možných zu českých divadelních ochotníků. Prvním akcí. Třeba soutěž o pohárek SČDO. Anebo festival seniorského diva− z nich byl sám její předseda dla. Koneckonců, vždyť Tomáš Hladil a současně s ním na můj nástupce v roli šéfa DS Festival Ludmily Cápkové zaví− Kroměříž Jiří Kašík je no− tal i jeho tajemník Aleš Hořínek z sitelem vrcholného Zlaté− Velké Bystřice u Olomouce. Pan ho odznaku J. K. Tyla, prá− Hladil se zde objevil i v roli reží− vě od SČDO. A to by mělo séra představení Žena v černém. k užší propojenosti přímo Návštěva byla jistě prospěš− předurčovat!“ ná. Bývalý vedoucí a současný (als) nestor DS Kroměříž Václav Pul− Václav Pulkrábek krábek si pochvaluje: „Jsme rádi,
Nakoptyjátr Jihlava − Hřbitov slonů. Více uvnitř čísla.
