1 MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA V PŘÍPRAVĚ BUDOUCÍCH UČITELŮ LITERÁRNÍ VÝCHOVY A ČTENÍ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY Blanka Janáčková Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem Jedním z úkolů, kterým věnujeme v přípravě budoucích učitelů v disciplíně Didaktika LV a čtení na 1. st. ZŠ pozornost, je práce s texty zaměřenými na multikulturní výchovu. Vycházíme v prvé řadě z Rámcového vzdělávacího programu, kde je MV průřezovým tématem v základním vzdělávání a má umožnit žákům seznámit se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Na pozadí této rozmanitosti si pak žáci mohou lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty. 1 Multikulturní výchova se prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, mimo jiné ji lze aplikovat i ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura. Toto průřezové téma
je
neoddělitelnou součástí základního vzdělávání a v jeho charakteristice nacházíme řadu podnětů, které lze v rozvoji osobnosti žáka prostřednictvím literatury využít. Nám se stala multikulturní výchova námětem výběrového semináře, který je určen studentům Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Vzhledem k tomu, že multikulturní výchova jako průřezové téma patří k povinným okruhům aktuálních problémů současné doby, kterým je ve škole věnovaná pozornost, zaměřili jsme se v semináři na možnost využití literárních textů dětské literatury jako východiska pro naplnění cílů MV . V literatuře pro děti můžeme najít množství uměleckých textů, prostřednictvím kterých lze pronikat do jinakosti kulturních a sociálních odlišností mezi národy. Literatura nabízí řadu prostředků, kterými disponuje, a jejich využití připravuje žáky na pochopení všeho toho, čeho chceme u tohoto průřezového tématu v oblasti vědomostí, dovedností, schopnost, postojů a hodnot dosáhnout (docílit). K tomu, abychom mohli kvalitně poznávat jinakost cizích kultur, je zapotřebí být dobře orientován v kultuře vlastní, pak lze určit odlišnosti, které nás rozdělují a podobnosti, které nás sbližují. Chceme-li, aby žák dobře poznal, kriticky zhodnotil a toleroval jinou národnostní, etnickou, náboženskou či sociální skupinu, je nutná správná orientace ve vlastní kultuře, ve vlastním sociokulturním zázemí. Porozumění vlastní (rozuměj české) literatuře,
1
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, část C, str. 97, VÚP Praha 2005.
2 orientace ve vlastních (rozuměj českých) autorech a jejich dílech pro děti, schopnost určení kulturního kontextu, schopnost sjednotit informace získané i z jiných oborů, to vše chápeme jako důležitý základ ke správnému působení na žáka u
průřezového tématu MV
prostřednictvím literatury. Ve výběrovém semináři se snažíme v prvé řadě hledat se studenty v čítankách 1. stupně základní školy texty, které lze v multikulturní výchově využít. Často konstatujeme, že zastoupení autorů a ukázek cizí literatury pro děti je dostatečné, ale ne vždy vhodné k využití pro multikulturní výchovu. Proto přistupujeme k dalšímu kroku, ve kterém si studenti, vyzbrojeni teoretickými východisky, sami vyhledávají v dětské literatuře umělecké texty, které jsou pro práci s průřezovým tématem MV vhodné. Samotná didaktická práce s literárními texty je poté postavena na individuální přípravě každého studenta a následné diskusi, ke které dojde v semináři. Přitom je kladen důraz na schopnost studenta zvládnout přímo v praxi interpretaci zvoleného literárního textu, využít všech možností, které nabízejí mezipředmětové vztahy, nabídnout k diskusi i interpretační nástroje, které nejsou při výuce literární výchovy běžné. Nejčastěji se opakujícím žánrem dětské literatury, ke kterému se studenti často uchylují, je lidová pohádka. Lidová pohádka je součástí literární historie národního i světového písemnictví a jedním z předních žánrů literatury pro děti. Posluchači čerpají ze souborů našich i cizích autorů, kteří v adaptacích národních pohádek předkládají čtenářům tento žánr mimo jiné i jako možnost poznání světového folkloru. Takové soubory pro děti připravili např. Jan Vladislav – Pohádky ze země draka, Václav Cibula – Francouzské pohádky, Věnceslava Hrdličková – Démonova flétna, I. a O. Klinderovi – Pohádky rýžových polí a mnoho dalších. Práce v semináři je připravena tak, že si posluchači zvolené umělecké texty národních pohádek různých kultur sami vyhledají, následně didakticky a interpretačně zpracují a mezi sebou v kopiích rozšíří. Přitom se zaměří na ukázky, které jim umožní věnovat pozornost tradicím a hodnotám kultury, která je zaujala a která nabízí různé možnosti interpretace a jejich didaktické využití. Jako příklad, jak využít možností, které nám dává text pohádky, uvádíme ukázku uměleckého textu, kterou jsme čerpali ze souboru adaptovaných národních pohádek z eskymáckého prostředí Jan Suchla Pohádky z iglú (Albatros, 1987). Tento text jsme použili jako výchozí, protože nám umožnil upozornit na jinakost života Eskymáků, na hodnoty, které uznávají, na možnost porovnat, co mají obě kultury (rozuměj naše a jejich) společného a co odlišného. Člověk, který uvažuje a přemýšlí moderně, je člověkem bez rasových předsudků,
3 má tedy s lidmi jiné rasy a kultury mnoho společného, uznávají shodné hodnoty, odmítají negativa, která rušivě zasahují do jejich života. Pohádka Rybář a velryba je adaptací lidového vyprávění o životě tradičního eskymáckého lovce velryb kdesi u Severního ledového oceánu. Literární text pohádkově zachovává to, co je pro Eskymáky, žijící na Dalekém severu, pro život nejdůležitější, dnes chov velkých stád sobů či průmyslový lov ryb, dříve, tak jak je to v citované pohádce, lovem velryb, tuleňů, ryb, lišek i ledních medvědů. Jeden z běžných dnů se ale stává pro lovce výjimečným. To, co je pro lovce životně důležité – štěstí na lovu –, mu splní setkání s kouzelnou velrybou. Rybář a velryba – eskymácká pohádka Rybář se vracel z lovu skoro s prázdnou. Štěstí mu ten den moc nepřálo, chytil dvě ubohé tresky. Jak se blížil ke břehu, všiml si, že v písku na mělčině leží velký balvan, který tam nikdy nebyl. Že by moře vyvrhlo tak velký kámen na břeh? Vždyť ani nebyla bouře a moře je už kolik dní klidné. Rybář vyskočil z kajaku a šel se na balvan podívat. Jaký byl jeho úžas, když zjistil, že to není kámen, ale že v písku leží velryba a spí. Jak se sem dostala? Uvažoval rybář a trvalo mu chvíli, než se vzpamatoval a než mu došlo, že velryba připlula na mělčinu, aby si odpočinula, a když usnula. Nastal odliv a ona zůstala na suchu. Tak přece jen se na mě štěstí usmálo, zaradoval se, a ne tak ledajaké štěstí! Ulovit sám velrybu, to se ještě nikomu nepodařilo. Běžel si do kajaku pro harpunu, aby velrybu zabil. Když přiběhl zpátky a chystal se jí zasadit ránu, velryba se probudila. „Nezabíjej mne, rybáři,“ promluvila, „bohatě se ti odměním.“ Rybář se ulekl. Mluvící velryba, to asi nebude jen tak, pomyslel si a sklonil harpunu. „Nebudeš toho litovat,“ řekla velryba. Rybář se vrátil ke kajaku a přemítal, jestli udělal dobře, že velrybu poslechl. Takovou horu masa a tuku nechat zase odplout do moře – nejsem vlastně hlupák? Říkal si. Raději o tom doma pomlčí, aby se mu lidé nesmáli. Mezitím nastal odliv a velryba zmizela v moři. Když pak druhý den rybář pádloval kolem toho místa, nebyl si tak docela jist, jestli se mu to jenom nezdálo. Ale cosi se od toho dne změnilo. Kdykoli vyplul rybář na moře, nikdy se nevracel bez úlovku. I když ostatní nechytili ani rybičku, on měl člun plný. Stala se totiž pozoruhodná věc. Rybářův kajak jako by ožil – vždycky zamířil tam, kudy táhlo hejno ryb. Stalo se nejednou, že rybář pádloval doprava, ale kajak jel na opačnou stranu, tam, kde byly ryby.
4 A tak rybář uvěřil, že to není jen tak samo sebou a že velryba dodržela slib. Své tajemství si nechal pro sebe. Štěstí ho na lovu provázelo po celý jeho život. Ale velryby nelovil nikdy. Jan Suchl, Pohádky z iglú Průřezové téma multikulturní výchovy má vnést do rozvoje osobnosti žáka v oblasti vědomostí, dovedností a schopností a v oblasti postojů a hodnot řadu podnětů 2 , z nichž mnohé lze při práci s výše uvedeným textem naplnit. Cílem je např., aby žáci dokázali rozlišit fakta a autorovo líčení, zvládli interpretaci uměleckého textu pohádky, získali představu o životě Eskymáků, uvědomili si úroveň svých znalostí o životě Eskymáků, uvědomili si, že jen přečtení pohádky Rybář a velryba jim neskýtá komplexní pohled na život Eskymáků apod. V textu pohádky nacházíme vše, co je pro eskymáckého lovce důležité. Připomínají se slova jako moře, treska, mělčina, kajak, velryba, harpuna, odliv, příliv atp. a dětský čtenář je tak uváděn do prostředí, které je mu neznámé, ale pro Eskymáky běžné. Zároveň dává čtenáři možnost srovnání s naším rybářem, který loví někde u řeky, rybníka či jezera a lov pro něj není, tak jako pro Eskymáka, životně důležitý, ale více méně zábavou. V textu však najdeme také to, co lze označit jako společné. I my rozumíme tomu, co to znamená mít štěstí na lovu, i my prožíváme smutek z toho, když se nám nedaří, i my máme v českých pohádkách zvířata s kouzelnou mocí. Eskymácká mluvící velryba, která se odmění lovci za jeho dobrotu, má svůj protějšek v našich českých pohádkách - namátkou v lišce Ryšce nebo mušce ze Zlatovlásky. Interpretace uměleckého textu pohádky by mohla proběhnout (probíhá) metodou rozhovoru, při kterém by žáci spolupracovali tak, aby mohli odpovědi na položené otázky hledat přímo v ukázce. Nejprve se zaměříme na sdělovaná fakta. V přípravném čtení klademe důraz na správné čtení vybraných slov a jejich vysvětlení. Slova vybíráme podle úrovně třídy a využíváme individuálního přístupu. Čtení pohádky a interpretace textu probíhá pod vedením učitele. Následná interpretace směřuje k poznání, že přes rozdíly naší a eskymácké kultury nacházíme v pohádkách jistou míru podobnosti. Připravenými otázkami se dostáváme k závěru, že i v našich pohádkách bývá pohádkový hrdina za svůj dobrý skutek a ochotu pomoci odměněn (Jiřík v Erbenově Zlatovlásce) a kouzelná zvířata se hrdinovi odvděčí tím, že mu zachrání život nebo ho v budoucnosti zabezpečí tak, aby nestrádal. Pro Eskymáky je důležité zajistit si potravu, získávají si ji často lovem zvířat. Pokud lovec nic neulovil, byl on i 2
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, část C, str. 97-98, VÚP Praha 2005.
5 jeho rodina odsouzena k smrti hladem. Proto mělo ulovené zvíře pro každého lovce takový význam. Vedeme se žáky rozhovor, v němž směřujeme k pochopení pohádkového motivu, k uvědomění si literárních prostředků, k odkrytí významu textu ve smyslu multikulturní výchovy. Vycházíme přímo z textu – Které postavy v pohádce vystupují? V jakém prostředí se odehrává její děj? K čemu byla velryba, ležící na břehu, přirovnána? Jak velryba vypadá? Jakými slovy je v pohádce řečeno, že se rybáři nedařilo? V textu se říká, že velryba na břehu spala. Jak se tam asi dostala? Proč se nakonec ocitla na suchu? Proč to považoval rybář za velké štěstí? Nač potřeboval harpunu, pro kterou si běžel do kajaku? Velryba na rybáře promluvila. To je možné jen v pohádce. Co mu řekla? Která odměna by byla asi pro rybáře ta správná? Bylo by mu k něčemu např. zlato? Jak se rybář zachoval? Proč o svém setkání s velrybou nikomu z vesnice nic neřekl? Jak se dostala velryba zpět do moře? Co se od toho dne změnilo? Co ještě pohádkového lze v textu najít? Dodržela velryba svůj slib? Proč už rybář nikdy nelovil velryby? Dostala by se velryba ve skutečnosti do moře sama? I dnes se stává, že na mělčině velryby uvíznou. Lidé jim pomáhají. Víte jak? V rozhovoru se dotýkáme pojmů, informací, poznatků, které souvisejí s životem Eskymáků. Žáci si uvědomují své mezery ve svých vědomostech a toho lze využít jako impulsu k dalším samostatným žákovským aktivitám. Využijeme propojenosti vzdělávacích obsahů oborů a v získávání dalších informací, souvisejících s naším textem, orientujeme žákovské aktivity do vzdělávacích oborů přírodopis, vlastivěda, výtvarná výchova apod. Využíváme všech nám dostupných zdrojů, odkazujeme žáky na práci s internetem, s učebnicemi, slovníky, encyklopediemi, odbornými časopisy apod. Jinakost prostředí, ve kterém Eskymáci žijí, je tak zajímavá, že toho lze využít motivačně. Žáci si osvojují zeměpisné poznatky, které se dotýkají Inuitů (Lidí) – což je souhrnné označení původních obyvatel arktických oblastí severní Sibiře, Aljašky, Kanady a pobřeží Grónska. Dozvídají se, že je jich odhadem asi 40 – 90 tisíc. Někteří stále ještě žijí v lesích a tundrách, jiní přežívají na mořském pobřeží, v nezaledněných oblastech severní polokoule, a jsou už ve spojení s ostatním světem. Živí se převážně lovem mořských ryb, různých zvířat a v Kanadě i lovem sobů karibu. Vše, co uloví, zužitkovávají jako potravu, zvěř je pro ně zdrojem kožešin, velryby oleje. Eskymáci žijí v nepříznivých klimatických podmínkách – často je ohrožují velké mrazy, celoroční sněhová pokrývka, věčně zmrzlá půda. Trpí nedostatkem ovoce a zeleniny, dostupné jsou pro ně jen místy rostoucí lesní plody jako je například klikva, brusinky apod. Pro Eskymáky jsou důležití psi, psí spřežení jim slouží
6 k překonávání vzdáleností, ke stěhování. Na saních, které táhnou severští psi, dopravují Eskymáci vše, co potřebují. Internet nabízí žákům při vyhledávání informací i další podněty. Zvuky Dálného severu - mohou naslouchat velrybám, prostřednictvím monitoru se prohlížejí snímky míst, kde Eskymáci žijí – jejich obydlí, vidí je v jejich tradičním oblečení, poznávají oblasti podle map atp. Lze využít i jiných zdrojů – nahrávek na CD, fotografií, ilustračních materiálů. Při práci s textem využíváme i odkazy na spjatost života Eskymáků s přírodou. Ti žijí podél Severního ledového oceánu v krajích, kde je stále zima a pouze zjara se krátce tundra zazelená. Lidé tam žijí kočovným způsobem života, stěhují se se svými stády za pastvou, staví si přenosná obydlí, nejčastěji chatky z větví, kůží zvířat a lišejníku nebo přímo ve sněhu iglú – kopulovitou chýši vybudovanou ze sněhových a ledových kvádrů s tunelovitým vchodem. Jejich pevné sepětí s přírodou nás vede k uvědomění si toho, jak je pro Eskymáky důležité, aby s ní žili v souladu. I my nacházíme v této myšlence to, co je pro nás důležité. Začínáme si stále více uvědomovat, že se musíme chovat ekologicky, a jaký význam má příroda i pro nás. Proto v neposlední řadě věnujeme pozornost i informacím, které si žáci vyhledávají v tématech čerpajících z přírodopisu a vlastivědy. Text může být podnětem i k pracovním činnostem, ve kterých lze motivovat uměleckým textem eskymácké pohádky k výrobě některých předmětů, např. ozdobných výšivek z korálků, kterými si Eskymáci zdobí své oděvy nebo k výrobě makety iglú z kousků polystyrénu. Výtvarná výchova nabízí vyjádřit vhodně zvolenou technikou pocity – chladu, ledu, studené vody ale i smutku v kontrastu s radostí (neúspěch na lovu a závěr pohádky). Chceme-li, aby si žáci uvědomili jinakost kultury, tradic a hodnot Eskymáků ve smyslu multikulturní výchovy, můžeme zařadit různé interpretační úkoly vhodné pro samostatnou práci žáků ve třídě. Zvolíme činnost, při níž by si měli žáci uvědomit odlišnost vzhledu a oblečení Eskymáků. Připravíme si několik kopií fotografie, na níž je skupinka lidí v prostředí, které je jiné než naše. Žáci jsou rozděleni do několika skupin v odlehlejších částech učebny, tak aby se vzájemně nerušili. Jejich úkolem je na základě informací z fotografie a vlastních znalostí shromáždit co nejvíce sdělení, která si napíšou. Pomůckou jsou jim připravené otázky typu: Co vidíte? Jak vypadají zobrazení lidé? Jak vypadají jejich obydlí? Co dělají tito lidé? Čím se asi živí? Jaký je asi jejich postoj k prostředí, ve kterém žijí? V čem asi vidí krásu a co je pro ně ošklivé? Určíte, v čem jsou odlišní, jiní než my? Jednotlivé odpovědi skupin, které si žáci zpracovali, zveřejníme a v následné diskusi porovnáváme. Hledáme rozdíly v zaznamenaných textech, na závěr žákům sdělíme, že pracovali všichni se stejnou fotografií z eskymáckého
7 prostředí a doplníme jejich sdělení dalšími poznatky, které tam postrádáme. Hodnocení – reflexe spočívá v diskusi nad dokončenou aktivitou, zaměříme pozornost na to, jak se lišily popisy toho, co žáci v jednotlivých skupinách na fotografiích viděli, kde žáci čerpali informace, na základě kterých fotografii popisovali. Jiným interpretačním úkolem, který bychom při poznávání kultury Eskymáků mohli využít, je příprava scénky, ve které si žáci uvědomí, jak je důležitá úloha nonverbálních prostředků v komunikaci. Tématem je rozhovor, v němž bude účinkovat český chlapec nebo dívka a jejich eskymácké protějšky. Chtějí se dozvědět, jak se dostanou na určité místo. Protože vzájemně neznají řeč, domlouvají se mimikou, gesty, pohyby. Dramatické ztvárnění scénky lze doplnit komentátorem, který může při scénce výstup komentovat a nakonec ujasní publiku to, co zůstalo ze setkání nejasné. V hodnocení – reflexi pak diskutujeme problémy, které dramatický výstup přinesl. Využíváme otázky: Jak jste se cítili jako představitelé Eskymáka? Jak na vás působilo, že vám váš protějšek nerozumí? Byla v tom skryta špatná vůle? Co byste navrhli, aby dorozumění bylo příště lepší? Výstup můžeme ještě obměnit tím, že komentátora nahradíme vnitřním monologem účastníků rozhovoru. Žák se obrátí obličejem k publiku a v duchu jeho fantazie sdělí přihlížejícím, co si právě v dané chvíli probíhajícího rozhovoru myslí. Aktivitou, ve které se zaměříme na práci, kterou Eskymáci vykonávají, může být také hra, ve které žákům rozdáme kartičky, na kterých bude napsáno: např. lovec velryb, lovec medvědů, lovec ryb, člověk stavící si iglú, žena připravující na ohni pokrm z ryby. Ostatní žáci mají z gest a pohybů uhodnout, kterou činnost jejich spolužák předvádí. V hodnocení – reflexi pak posuzujeme společenský význam předváděné práce pro Eskymáky. Klademe otázky: Jak moc je tato práce důležitá pro přežití? Kdo ji nejčastěji vykonává a proč? Potřebuje člověk k vykonávání takové práce nějaké zkušenosti? Kde je asi Eskymáci získávají? Kterou z těchto prací byste dokázali zvládnout a kterou nikoliv? Dokázali byste zdůvodnit proč? I v hodinách literární výchovy na 1. stupni základní školy můžeme žáky prostřednictvím uměleckých textů dětské literatury připravovat na život ve společnosti, která bude pluralitní a seznamovat je s kulturami takových společenství a identit, se kterými se setkají jen sporadicky. V našem příspěvku jsme nastínili, jak lze využít národní pohádku jako východisko ke vzájemnému sbližování a poznávání se. Zvolili jsme jeden text z mnoha, se kterými jsme na seminářích pracovali. Přáli bychom si, aby tento text byl na poskytnutém tématu jakýmsi nástinem toho, jak ve výuce literární výchovy na 1. stupni základní školy problematiku multikulturní výchovy zprostředkovat.
8
Literatura ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. Interkulturní vzdělávání. Projekt VARIANTY. Člověk v tísni: Lidové noviny, 2002. PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Praha: ISV, 2000. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. SUCHL, J. Pohádky z iglú. Praha: Albatros, 1987. .
