České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování, Thákurova 7, 166 29 Praha 6 127UR2B – Urbanismus 2 – ZS 2015‐2016
přednáška č. 3 – osnova (15.10.2015) ‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv.
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐
Hledání ideálního města • Inovační potenciál města (milieu inovace) – pokrok, inovace a také cíle se uskutečňují a vytvářejí v městském prostředí • Města hlavním hybatelem ekonomického rozvoje či úpadku (Jane Jacobson) ↓ • městu a jeho formě vždy byla věnována velká pozornost (filozofové, politici, architekti…) • Ideální město je ve své fyzické podobě obrazem ideální společnosti (jejího řádu) prostředí pozitivně ovlivňuje společnost (Platón) Teorie rozbitého okna (Wilson, Kelling)
zločinnost může být výsledkem součtu menších zločinů a prostředí, v němž člověk žije. Krokem k řešení problému kriminality zlepšení prostředí k životu v problémových oblastech (Zimbardo) – pokus se zaparkovanými auty v Bronxu a Palo Alto IDEÁLNÍ MĚSTO KŘESŤANSKÉHO SVĚTA Biblický Jeruzalém Biblický velkolepý obraz nového nebe, nové země a nebeského Jeruzaléma, sestupujícího z nebe jako Boží dar lidem (= ideální město) „Město je vystavěno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka (…) Jeho délka, šířka i výška jsou stejné (…) Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran (…) Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ (…) Ale chrám jsem v něm nespatřil: jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek (…)“ (Zj 21, podobně Ez 48)
Jasná souvislost tehdejšího náboženského názoru s obrazem města Touha napodobit město Kristova života a připodobnit mu své vlastní Proměna představ středověké Evropy o Jeruzalému Založení Nového Města (Karel IV., 1348) – společné znaky se základním rozvržením Jeruzaléma známým z rukopisů
Hledání takzvaně „ideálních“ podob města ↓ Prostřednictvím zobrazování ideálu lze poznat společnost reálnou, identifikovat její nedostatky a navrhnout vylepšený stav
Utopie ( „ne‐místo“) → ideálu nelze dosáhnout, objevuje se pouze mimo prostor a také mimo čas Utopie – hledání ideálního města, ideální společnosti a možných způsobů dosažení tohoto ideálu (racionálně, logicky, střízlivě) Utopie obvykle spojena s kritikou stávajícího stavu – přímo vyřčená nebo filozoficky literárně naznačená Utopie je neodmyslitelně spojena s ideologií → v situaci společenských zvratů se z utopie lehce může stát ideologie a naopak Revoluční náboj utopie → usiluje o změnu skutečnosti ve směru ideálních představ 3/1
Utopie ve smyslu návrhů ideálního státu, města, společnosti jsou známé již od antiky – vyvolány konkrétními společenskými vztahy, rozpory a konflikty (např. Platónovy spisy – Ústava a Zákony a poté mnozí další, od 16. století lze sledovat souvislý proud utopické literatury) → v utopiích se prolíná an cká a židovsko‐křesťanská tradice → utopie liberální a socialis cko‐komunistické Význam utopií pro urbanismus a architekturu → formulování námětů, koncepcí – originální a nové přínosy (oslava lidské tvořivosti a vynalézavosti, touha vzít život do svých rukou, vytvořit společnost bez náhod) Ideální město je obvykle (výjimky!)… podřízeno stabilnímu neměnnému řádu, kde není co zdokonalovat, pravidelnost a předvídatelnost, řádu podléhá celé město (trénink, výcvik), „dokonale fungující stroj“ → Ideální město je v tomto duchu ANTIMĚSTSKÉ – inovativní potenciál města předpokládá dynamiku (ruch, rej, potkávání, nepředvídatelnost…)
Thomas More 1478 – 1535: Utopie (1516) vypráví mořeplavec Hythlodaios – Šťastný ostrov Utopie (cca velká jako Anglie)
URBANISTICKÝ PROSTOR
Koncept urbanistického prostoru
ŘADA TEORIÍ Řada typologií – dle různých hledisek prostor uspořádaný X neuspořádaný dle míry používání (J. Sonnenfeld): geografický – operační (dostávám se do jeho vlivu) – percepční (uvědomuji si ho, vnímám ho) – akční (reaguji na něj a měním ho) TERITORIÁLNÍ TEORIE (A. Rapoport) (vychází z výzkumu chování zvířat) 1) OBLASTI (home range) – širší rámce aktivit 2) JÁDRA (core areas) – denně využívané 3) TERITORIA (territory) – výjimečné vymezené a hájené části jader (jednotlivci či skupiny) 4) NORMATIVY (jurisdiction) – předpisy, směrnice…(práva k užívání a kontrole části prostoru) 5) DISTANCE (personal space) – mikroprostor osobnosti DALŠÍ PROSTOROVÉ MODELY Dle stupně ovládnutí prostoru: osobní – skupinový – společenský – volný Dle předurčenosti: městské veřejnosti – poloveřejnosti – skupinám veřejně přístupným – uzavřeným – rodinám – jednotlivcům Dle stupně kontroly: veřejné – domácí – interakční – tělesné Dle přístupnosti: veřejný → poloveřejný → polosoukromý → soukromý → in mní ztvárnění přechodového článku („zámek“) přestupový gradient prostředí, stupeň prostupnosti
Vnímání urbanistického prostoru
Lidé si hmotného prostředí všímají… (Kevin Lynch, 1960) …jsou schopni o něm hovořit …jsou schopni jej popsat …jsou schopni nakreslit jeho mapu
Mentální mapy
zvláštní prostorové představy lidí o hmotném prostředí (jak ho lidé vnímají) vnitřní reprezentace vnějšího světa Pomáhají lidem orientovat se v prostoru a chápat prostředí (nemusí mít charakter kartografické mapy) 3/2
Obsahují prvky veřejně známé (téměř všem) a prvky známé jen někomu (skupinám) (hierarchizace → odraz v kompozici) Skládají se z míst a časoprostorových vztahů mezi nimi Při konstrukci mentálních map působí proces učení konfrontace s prostředím, zkušenost → zatřídění informace nezapadající údaje nejprve odmítáme (vjem cizoty, nedůvěrnosti) → následně je můžeme zařadit do upravených schémat
Podmínkou existence člověka je, že si může vytvořit smysluplný a koherentní obraz prostředí, který se mu prezentuje jako jeho existenciální prostor. To předpokládá, že konkrétnímu prostředí je vtisknuta identifikovatelná struktura, která umožňuje a podněcuje vytvoření takového mentálního obrazu. (Ch.Norberg‐Schulz, 1972)
Orientace (mentální mapy zahrnují určité orientační systémy)
Kde se nacházím? Jak se tam mám dostat? Jak poznám, že už tam jsem? rozlišení a členění okolního světa, pochopení, kde se v něm nacházím lidská potřeba identity, pochopení struktury světa Důležitým aspektem orientace je… … jasnost / čitelnost / zřetelnost prostředí … snadnost a rozeznatelnost jednotlivostí … identita, struktura a význam … sdělitelnost a srozumitelnost pro ostatní → dobře utvářené, výrazné a obdivuhodné vzbuzuje pozornost smyslů, zájem na věci se hlouběji podílet Schopnost orientace… … velký praktický a citový význam … správná představa o prostředí → cenný zážitek citové jistoty … prostor pro komunikaci … dezorientace způsobuje strach … pocit celkové koncepce, řádu X chaos
Základní kategorie tvořící obraz města Kevin Lynch, 1960: Obraz města. Objevuje se řada pravidelně se opakujících kategorií Celek je možné rozložit na 5 základních prvků (fyzicky vnímatelné objekty), které mají obecnou platnost: 1 CESTY (paths) – jakési dráhy, po nichž se obvykle, příležitostně nebo potenciálně pozorovatelé pohybují ulice, procházkové trasy, dopravní tepny, kanály, železnice (…) 2 OKRAJE (edges) – lineární prvky, které nejsou pozorovateli přímo využívány (nevnímají je jako cesty), hranice oddělující dvě fáze, jednotlivé oblasti vůči sobě, jakési švy, bariéry, lineární zlomy v kontinuitě prostoru břehy, železniční koridory, hranice zástavby, zdi (…) 3 OBLASTI (districts) – střední až velké části města, pozorovatel vstupuje mentálně „dovnitř“, mají určitý charakter, společné vlastnosti jednotlivé čtvrti, charakterově jednotné celky Subjektivita při vymezování oblastí (kritická úloha při konstrukci mentálních map) „Tady“ a ne „tam“ určení totožnosti – přehlednost prostředí – četnost rozlišitelných odchylek krajinné územní celky – aglomerace – města – skupiny – okrsky – čtvrtě – obvody – sektory – centra – zóny … 3/3
4 UZLY (nodes) – body a strategická místa ve městě, do nichž pozorovatel může vstupovat, jádra, v nichž a mezi nimiž se pohybujeme, místa křížení a/či koncentrace, intenzivní ohniska, symboly některých oblastí (ztělesnění charakteru) křižovatky, místa přestupů, křížení či sbíhání cest, koncentrace funkcí (…) 5 VÝZNAMNÉ PRVKY (landmarks) – vztažné prvky, pozorovatel do nich nevstupuje, má je kolem sebe, jednoduše vydělitelné v velkého množství možností, přímo ve městě i mimo něj budova, obchod, hora, vývěsní štít, průčelí, strom (…), slunce (pohyblivý bod)
Oblasti jsou strukturované přítomností uzlů, definované okraji, protknuté cestami a nepravidelně rozesetými významnými prvky. Různý úhel pohledu – řidič vnímá dálnici jako cestu, chodec jako jistý okraj. Žádný z prvků neexistuje sám o sobě – překrývají se, pronikají jeden do druhého.
určité nevýhody (každé) kategorizace akademičnost, rozdílnost přístupů (chodec X motorista, starý X mladý → hranice X cesta) – tvorba „symbolů“ ovlivněna měřítkem, věkem, vzděláním, obratností, hodnotovou škálou, charakterem aktivit, rozsahem akčního prostoru … Další kategorizace (řada architektů a teoretiků) A. Rapoport: 1. oblasti 2. cesty 3. překážky Ch. Norberg‐Schulz: 1. místa 2. cesty 3. oblasti M. Trieb: 1. cesty 2. místa 3. hranice 4. oblasti P. Zibrin: 1. komunikace 2. hranice 3. funkční plochy 4. uzly 5. orientační body S. Vagner: 1. trasy 2. rozhraní 3. soubory 4. uzly 5. orientační body
Subjektivní faktory při tvorbě mentálních map SUBJEKTIVNÍ ODHAD VZDÁLENOSTI A ČASU Subjektivní odhad vzdálenosti neodpovídá fyzikální vzdálenosti bodů tzv. efektivní vzdálenost záleží na… … subjektivní zkušenosti (postoji) … povaze prostředí (stupni atraktivnosti) … míře spolehlivosti informací … (např. vzdálenost „přes ulici“ záleží na dopravní zátěži) … efekt rybího oka – přeceňování vzdálenosti (rozměrů) předmětů v bezprostřední blízkosti … přeceňování kratších vzdáleností … subjektivní redukce delších vzdáleností „Kognitivní vzdálenost“ je spojená s formou, strukturou a atributy cesty… …cesta spojená s obtížemi (věk, zdraví, počasí, způsob přepravy) se zdá být delší, než ve skutečnosti je …příjemnější (zajímavější) trasa se zdá být kratší, než ve skutečnosti je …trasa v dobře známých oblastech se zdá být kratší, než ve skutečnosti je …pohyb prostředím s nízkou hladinou informací (nudná cesta) se zdá být delší, než ve skutečnosti je …délka vnímána i podle tvaru cesty – počtu směrových změn (tvar, ostrost) …upřednostňována orientace na cíl – vidět cíl před sebou (X zákruty) …sociální efekt (např. lokality ve východní Evropě jsou Západoevropany chápány jako větší) SUBJEKTIVNÍ URBANISTICKÁ MORFOLOGIE jak je město vnímáno a chápáno výslednice vnímání, poznání a hodnocení → ortogonalizace – zjednodušování (zpravoúhelňování) vnímaného prostoru → kognitivní model (kognitivní schéma) chování je jím ovlivněno více než objektivním tvaroslovím města 3/4
SUBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ PROSTŘEDÍ Lidé konfrontují realitu se svými představami → podle nich hodno kvalitu prostředí Hodnotící schémata předchozí zkušenosti, adaptační hladina, kulturně‐společenské faktory… Hodnocení často probíhá „na první pohled“ (dříve než je analyzováno dle zvláštních hledisek → ideální řešení architektů / urbanistů X veřejnost) Různé teorie: Souvislost s přírodními aspekty prostředí (znečištění, přelidnění, vyčerpání zdrojů…) Psychologické a kulturně‐společenské aspekty (bezpečí, kontakty, kult.možnosti…)
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ Použitá a rozšiřující literatura: BENTLY, Ian – ALCOCK, Alan – MURRAIN, Paul – MCGLYNN, Sue – SMITH, Graham, Responsive environments. Elsevier, 1985. ELIADE, Mircea: Posvátné a profánní. Praha: OIKOYMENH, 2004. FERENČUHOVÁ, Slavomíra – HLEDÍKOVÁ, Magdalena – GALČANOVÁ, Lucie – VACKOVÁ, Barbora (eds.): Město: Proměnlivá ne/samozřejmost. Červený Kostelec / Brno: Pavel Mervart / Masarykova univerzita, 2009. HEXNER, Michal – NOVÁK, Jaroslav, Urbanistická kompozice. Praha: ČVUT, 1996. HRUŠKA, Emanuel, Vývoj urbanizmu a územného plánovania. Bratislava: ŠNTL, 1955. HRŮZA, Jiří: Města utopistů. Praha: Československý spisovatel, 1967. HRŮZA, Jiří: Hledání soudobého města. Praha: Obelisk, 1973. JACOBS, Jane, Ekonomie měst. Praha: MOX NOX, 2012. KOL., Výzkum kognitivních a mentálních map. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. LORENC, Vilém: Nové Město pražské. Praha: SNTL, 1973. LYNCH, Kevin, Obraz města. The Image of the City. Praha: BOVA POLYGON, 2004. MORE, Thomas: Utopie. Praha: Mladá fronta, 1976. NORBERG‐SCHULZ, Christian, Genius loci. Praha: Odeon, 1994. NOVÝ, Otakar, Konec velkoměsta. Praha: Mladá fronta, 1964. NOVÁK, Jaroslav, Urbanistický prostor (vybrané otázky urbanistické kompozice). (kandidátská disertační práce), FA ČVUT, Praha, 1985. TODL, Luděk – HEXNER, Michal – Novák, Jaroslav, Urbanistická kompozice I. Praha: ČVUT, 1985. VACKOVÁ, Barbora: Prostor, moc a utopie. Ideální město a jeho společnost. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ZIBRIN, Pavel, Vnímanie urbanistického prostoru. Bratislava: Alfa, 1988.
‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐‐ Jiří Kupka, 2015
3/5
