Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980, Pelhřimov tel.: ,

SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ OBECNÍCH A SOUKROMÝCH LESŮ V ČR A

MĚSTSKÁ SPRÁVA LESŮ PELHRIMOV S. R. O.

pod odbornou záštitou a s finančním přispěním

MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, SEKCE LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

PŘIROZENÁ OBNOVA HLAVNÍCH DŘEVIN V PODMÍNKÁCH VYSOČINY ODBORNÝ SEMINÁŘ S VENKOVNÍMI UKÁZKAMI

SBORNÍK REFERÁTŮ

PELHŘIMOV 13. 9. 2011

Přirozená obnova hlavních dřevin v podmínkách Vysočiny

Odborný garant:

Ing. Martin Kodeš Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov tel.: 565 326 154, e-mail: [email protected]

Organizační garant:

Bc. Marie Růžková SVOL, K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov tel./fax: 565 324 203, e-mail: [email protected]

Sborník přednášek

Vydalo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR K Silu 1980, 393 01 Pelhřimov www.svol.cz Editor: Ing. Martin Kodeš, Bc. Marie Růžková Foto na obálce: Ing. Martin Kodeš; archiv MSL; Státní okresní archiv Pelhřimov, AMP Náklad: 100 ks

Pelhřimov 13. 9. 2011

2



OBSAH LESY MĚSTA PELHŘIMOVA – HISTORIE A SOUČASNOST FRANTIŠEK KUČERA ............................................................................................... 4 HOSPODAŘENÍ NA LESNÍM MAJETKU MĚSTA PELHŘIMOVA – MODELY OBNOVY LESNÍCH POROSTŮ MARTIN KODEŠ ...................................................................................................... 8

PŘIROZENÁ OBNOVA LESNÍCH DŘEVIN SE ZAMĚŘENÍM NA REPRODUKČNÍ POTENCIÁL BUKU LESNÍNO PŘI PŘEMĚNĚ SMRKOVÝCH MONOKULTUR LUMÍR DOBROVOLNÝ ........................................................................................... 13

BIODIVERZITA PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH LESŮ PELHŘIMOVSKA LUDĚK ČECH, VÁCLAV HLAVÁČ .......................................................................... 20 PŘEMĚNA SMRKOVÝCH MONOKULTUR NA SMÍŠENÝ POROST MARIAN SLODIČÁK .............................................................................................. 21 VENKOVNÍ POCHŮZKA MARTIN KODEŠ .................................................................................................... 28


3



LESY MĚSTA PELHŘIMOVA – HISTORIE A SOUČASNOST FRANTIŠEK KUČERA Území, kde se v současnosti nachází lesy města Pelhřimova, dostal v roce 1144 pražský biskup darem od knížete Vladislava. Vznikla zde značně velká država s ústředím v Červené Řečici, která v 13. a 14. století zahrnovala celé Pelhřimovsko včetně města samotného. Od roku 1415 již Pelhřimovsko nebylo církevním majetkem. Po husitských válkách došlo k rozdělení původního statku na dvě části, které v dalších letech několikrát změnily majitele. Koncem 16. století zakoupilo město Pelhřimov část těchto pozemků od pana Karla z Říčan. Kvalita lesních porostů v této době nebyla zřejmě veliká. Dochované zápisy potvrdily, že lesy byly z větší části jehličnaté, smrkové a jedlové, ale listnáčů bylo pravděpodobně více než později, v 19. století. Město po koupi statku, a tedy i lesů, v roce 1572 mělo zájem na určení hranic svého majetku. O přesnosti určení hranic majetku a stavu lesa v době koupě asi nejlépe vypovídají úryvky ze zápisu pana Jana Rombhápa ze Suché, pověřeného v roce 1574 podat České komoře zprávu o pelhřimovském panství. Napsal: „..... co a jak mnoho těch lesuov jest a pokud k Pelhřimovskému panství náleží.... toho se vyhledati nemohlo.... lidé o hranicích a mezech nevědí, poněvadž jest to prvé všechno v hromadu k arcibiskupství náleželo...“ a dále uvádí, že peněžní užitek z lesů není žádný, v některých jsou jen skály a lomy, anebo jsou velice popleněny: „.... neb se v nich sedláci všudy co svině v roli ryjí a kde chtějí sekají...“. Dřevo se v této době těžilo v lese nahodile a podle potřeby a zpravidla se zpracovávalo přímo na místě. Les byl i nadále intenzívně využíván k pastvě dobytka a neméně důležitý byl i lov zvěře. Tento stav se příliš nezměnil ani v 17. století, i když potřeba dřeva stoupala a zvyšovaly se postupně i ceny dříví. K výraznějším změnám v celkovém přístupu k lesu a jeho vlastnímu obhospodařování začínalo docházet až po nástupu tereziánských a josefínských reforem ve století 18. V druhé polovině tohoto století byla vydána celá řada instrukcí a nařízení, které byly zaměřeny na les. Tím základním byl patent Marie Terezie z roku 1754 „Lesní řád pro království České“. Shrnoval nejdůležitější pravidla k těžbám dříví, zakázal přeměňovat lesní půdu na zemědělskou, přinesl kategorické zákazy k ochraně lesa při hrabání a pastvě. V následujících desetiletích pak byla vydána celá řada doplňujících instrukcí a nařízení. Podle všech dochovaných zpráv nebyl v polovině 18. století stav lesů města Pelhřimova příliš dobrý. Hospodařilo se málo cílevědomě, bez větší péče o les a jeho zachování. Byly problémy se zpracováním polomů a zejména se škodami způsobenými pastvou. Tato situace se začala zvolna měnit a zlepšovat až v druhé polovině 18. století a zejména počátkem století devatenáctého. Bezpochyby k tomu, kromě snahy zemských úřadů o účelnou správu lesů, značnou měrou přispělo zřízení samostatného lesního úřadu města, který zajišťoval hospodaření v lesích. Vědomí potřeby trvalého výnosu z lesa přimělo začátkem 19. století města k provedení zařízení jejich lesních majetků, tj. k vypracování lesních plánů se zhodnocením současného stavu lesa a se způsobem jejich dalšího obhospodařování. V letech 1828 - 1830 vypracoval lesní systemizátor František Oppel rozsáhlou práci – „Systemizaci lesů královského města Pelhřimova“. Tento spis zaznamenává poprvé v historii městských lesů jejich podrobný popis a vytváří předpoklady pro rozumné a účelné hospodaření se základním požadavkem nejvýše možného a trvalého užitku z lesa. Mimo vlastních výsledků taxačních prací obsahoval množství podrobných rad a pokynů k vedení spisů a evidence, ale také jak vyznačovat těžby, jak je provádět, jak přijímat dřevo, zalesňovat, chránit kultury a mnohé další. Při zařízení byla zjištěna výměra městského lesa na ploše 1 582 ha, byly vyhotoveny lesnické mapy. Přírodní podmínky byly vyhodnoceny jako velmi dobré pro smrk, jedli, buk a břízu, v nižších Pelhřimov 13. 9. 2011

4



polohách pro borovici. Bylo konstatováno nevyrovnané zastoupení věkových tříd (tehdy třicetileté), zejména nejstarší věková třída 60 - 90 let byla nepřiměřeně veliká – 50 % výměry. Pro další hospodaření bylo stanoveno devadesátileté obmýtí a roční etát ve výši zhruba 9 200 m3. Je nesporné, že toto zařízení způsobilo zásadní změnu v hospodaření a zejména svou podrobnou instruktáží k organizované a plánované lesnické praxi položilo základy k moderním způsobům lesního hospodaření. Následujících 60 let se dle tohoto zařízení s drobnými odchylkami a změnami také hospodařilo. Konec století 19. přinesl do Pelhřimova řadu změn. Tou nejvýznamnější byla stavba železnice Tábor – Jihlava zakončená v roce 1888. Ta byla jednou z hlavních příčin rozvoje regionu, který se významně dotkl i lesního hospodářství. V této době také dochází ke generační výměně a na funkci vedoucího lesního úřadu byl přijat Gustav Peikert. Obecní zastupitelstvo přijalo usnesení: „… aby lesy obecní nově, způsobem pokrokům lesovědy, zásadám racionelního hospodaření odpovídajícím zařízeny byly a práce ta svěřena nově zvolenému nadlesnímu....“. Nové zařízení bylo prováděno v letech 1888 - 1891 a nový lesní plán byl vyhotoven s platností od 1. 1. 1892. Při zpracování nového zařízení bylo nejprve provedeno nové zaměření celého lesního majetku. Toto bylo provedeno neobyčejně důkladně, hranice majetku byly osazeny kamennými mezníky s označením KMP (Královské město Pelhřimov), výjimečně byly použity přírodní kameny. O průběhu hranice a umístění mezníků byl sepsán hraniční protokol s podpisy vlastníků sousedních pozemků. Práce na zařízení pokračovaly plošným rozdělením lesa do mýtosvazů a oddělení a dále porovnáním stavu věkového rozvrstvení lesa s normálem. Zjištěna byla značná nevyrovnanost věkových tříd, zejména výrazně nižší zastoupení porostů starších 80 let. Obmýtní doba byla stanovena na 100 let. Plocha normální mýtní seče byla stanovena na 16 ha ročně a roční etát byl spočten ve výši 8 572 m3. U probírkových porostů byl konstatován většinou neuspokojivý stav – porosty nevychovávané, přehoustlé. Zasahovat se proto mělo podle stavu porostů, zpravidla silně a urychleně. Dále zařízení obsahovalo návrh na vybudování nové ucelené sítě cest a průseku, čemuž doposud nebyla věnována patřičná pozornost. Podrobná pravidla stanovilo zařízení také k zalesňovacím pracím. Jako základní bylo opět zdůrazněno, že nelze určit jedno pravidlo pro celek, hlavním cílem pak měly být smíšené porosty založené pomocí skupinového zalesnění. Pro zalesnění bylo uvažováno především se školkovanými sazenicemi pěstovanými ve stálých školkách. Byla snaha o zavádění jedle a buku sadbou do porostů, kde se nevyskytovaly a kde tudíž nebylo možno docílit jejich zastoupení přirozenou cestou. Poprvé v historii městských lesů byly zdůrazněny klady přirozené obnovy porostů a obnova lesa pod ochranou porostu měla na vhodných stanovištích nahradit dosud vládnoucí holosečné hospodaření. Velmi podrobně byly zpracovány zásady pro práci s přirozeným zmlazením, byly stanoveny vhodné způsoby doplňování nárostů či nezdarů ze zalesnění. Pro jednotlivé revíry byly vypracovány kvalitní a podrobné mapy. Nejen vypracování tohoto plánu, ale i dosahované výsledky v následujících letech dokladují, že nadlesní a později lesmistr Peikert byl bezesporu velmi schopný lesník, s výbornými organizačními a řídícími schopnostmi. Sloužil u městských lesů do roku 1914, kdy nečekaně zemřel. Pro lesy města Pelhřimova se stal lesníkem, který se nesmazatelně zapsal do jejich historie. Období 1. světové války způsobilo významné změny i v hospodaření v městských lesích. To se stalo do jisté míry provizorním, dřevo se ve válečných letech zužitkovávalo především na palivo. Nový LHP byl vypracován až na období 1922 - 1931. V 20. a 30. letech dochází k významným změnám zejména v sortimentaci dřeva a jeho zužitkování. Zvýšil se odbyt dřeva na pořez a významně se rozšířil prodej dřeva pro papírny. Podíl paliva postupně klesl na cca 20 %. K významné změně dochází rovněž u vypracování LHP na další decenia. Tyto se od počátku 30. let začínají zpracovávat samostatně na jednotlivé revíry jako samostatné Pelhřimov 13. 9. 2011

5



hospodářské celky, přičemž dochází k časovému posunu platnosti těchto plánů. Rozhodující podíl na vypracování LHP zřejmě měli jednotliví revírníci. Do jisté míry tím došlo ke ztrátě centrálního, jednotného řízení organizace městských lesů a mezi jednotlivými revíry se více projevovaly rozdíly v přístupu k hospodaření. V roce 1933 pak byl zrušen lesní úřad a kompetence byly přeneseny zčásti na revírníky a částečně na lesní odbor města. Z dnešního pohledu se toto rozhodnutí musí posuzovat jednoznačně jako nesprávné. Poslední roky lesního statku před jeho koncem byly poznamenány řadou vlivů a změn. Byly to především válečné roky a pak zejména rok 1948 s politickým převratem a událostmi následujícími. Od 1. ledna 1950 byly lesy města předány státu a dalších 40 let v nich hospodařily organizace státních lesů. Během tohoto období proběhla celá řada reorganizací a změn. Nejprve byly lesy města obhospodařovány Správou lesního hospodářství v Červené Řečici, později pak Lesním závodem Pacov a Kamenice nad Lipou, po jejich sloučení pak Lesním závodem Pelhřimov. Obec Rohozná přestoupila pod okres Jihlava a tamní revír připadl Lesnímu závodu Jihlava. Mimo tyto organizační změny se lesům města nevyhnul ani prudký vývoj a zásadní změny charakteristické pro druhou polovinu dvacátého století. Ten byl v lesnictví zcela mimořádný zejména používáním nových pracovních postupů, zaváděním mechanizace, používáním chemie, ale i zaváděním a prosazováním nevhodných metod v lesním hospodářství. K 1. červnu 1991 byl lesní majetek po čtyřiceti letech vrácen městu Pelhřimovu, které začalo svůj historický majetek znovu obhospodařovat. Nový správce lesa dostal od městského zastupitelstva, podobně jako před sto lety nadlesní Peikert, úkol znovu lesy uspořádat a řečeno slovy významného českého lesníka Josefa Zenkera, který se spolupodílel na posuzovaní hospodářských operátů lesů královského města Pelhřimova zhotovených Gustavem Peikertem, „racionálním zacházením zajistit, aby zůstaly na dobu jaksi věčnou trvalým a stálým důchodem obce královského města Pelhřimova“. Zastupitelstvo města v roce 1991 rozhodlo o zřízení příspěvkové organizace města Pelhřimova. Jejím hlavním posláním byla správa a obhospodařování historického lesního majetku a nemovitostí navrácených městu Pelhřimovu podle zákona č. 172/91 Sb. Jako příspěvková organizace hospodařila Městská správa lesů až do konce roku 1996. K 1. 1. 1997 založilo město Pelhřimov společnost s ručením omezením Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o., kde vlastní 100% podíl. Byly vypracovány potřebné základní dokumenty, nové nájemní smlouvy, proveden zápis v obchodním rejstříku, byla jmenována dozorčí rada, stanoveny vzájemné kompetence, pravomoci a vztahy a společnost zahájila svou činnost. Pracovní aktivity společnosti byly rozšířeny, hlavní náplní však i nadále zůstává správa a obhospodařování lesního majetku města Pelhřimova. Dalším předmětem činnosti je: -

správa a obhospodařování movitého a nemovitého majetku, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, lesnictví, pořez dřeva, silniční motorová doprava nákladní – vnitrostátní, pronájem bytových a nebytových prostor včetně služeb doplňkových, úprava a obnova veřejného prostranství a zeleně, myslivost, výkon činnosti odborného lesního hospodáře, nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin.

Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. hospodaří na 2 023 ha lesní půdy města Pelhřimova a integrovaných obcí. Dále obhospodařuje na základě uzavřených smluv lesy obcím Želiv, Červená Řečice, Proseč pod Křemešníkem a několika fyzických osobám, kde vykonává Pelhřimov 13. 9. 2011

6



rovněž činnost odborného lesního hospodáře. Na celkové ploše 2 251 ha zajišťuje a provádí komplexní lesnickou činnost včetně prodeje vytěženého dřeva, dále zajišťuje běžnou údržbu a opravy provozních budov, tří hájoven a čtyřiceti kilometrů lesních cest a svážnic. Pro zajištění soběstačnosti ve spotřebě geneticky vhodného sadebního materiálu na zalesňování v obhospodařovaných lesích byly založeny dvě lesní školky – v oblasti Křemešníku a Rohozné. Vypěstované sazenice lesních dřevin jsou používány pro zalesňování v městských lesích, případný přebytek je odprodán zájemcům. Drobným vlastníkům lesa provádí společnost na požádání práce pěstební a těžební činnosti, odbornou poradenskou činnost a odvoz dlouhého dříví vlastní odvozní soupravou T-815. Společnost provádí výkup dřeva v rozsahu všech vyráběných sortimentů včetně zabezpečení odvozu za smluvní ceny obvyklé v místě a čase na trhu s dřevní surovinou. Pro zlepšení výtěžnosti a zpeněžení byl v roce 1993 v areálu MSL vybudován manipulační sklad. Méně kvalitní dřevní hmota se zpracovává na pilnici na paletové přířezy. V menším rozsahu se vyrábí stavební řezivo nejžádanějších rozměrů pro přímý prodej drobným firmám a koncovým zákazníkům; provádí se také pořez dodané kulatiny na zakázku. V lesích města se nacházejí dva chráněné přírodní útvary – přírodní rezervace Křemešník a přírodní památka Čertův hrádek. V obou lokalitách je hospodařeno v souladu se schváleným plánem péče za dohledu orgánů státní ochrany přírody. Obě lokality jsou celoročně hojně navštěvovány turisty i obyvateli okolních měst a obcí. Do působnosti Městské správy lesů Pelhřimov s. r. o. spadá rovněž správa chatových lokalit nacházejících se na lesním půdním fondu v majetku města. Pracovníci Městské správy lesů jako profesní lesníci nespatřují v lese pouze zdroj trvalé produkce dřevní suroviny, ale u lesního majetku města Pelhřimova chceme zejména zdůraznit ostatní užitečné funkce lesa, a to zejména funkci vodohospodářskou a rekreační. Přitom samozřejmě musíme plně respektovat příslušné zákony, platný lesní hospodářský plán a zejména požadavky státní ochrany přírody. Jsem velmi rád, že dnes po dvaceti letech obnovení vlastní správy historického lesního majetku města Pelhřimova mohu konstatovat, že lidé ve vedení našeho města si plně uvědomují nejenom ekonomický význam, ale i všechny ostatní užitečné funkce městského lesa, a chtěl bych jim tímto poděkovat za podporu naší společnosti ve snaze o jeho trvale udržitelné obhospodařování a zvelebování. Literatura: ZAVADIL, J. Lesy královského města Pelhřimova. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s. r. o., 2005, 158 s. ISBN 80-86386-58-9 Kontakt:

ING. FRANTIŠEK KUČERA Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980 393 01 Pelhřimov [email protected]


7



HOSPODAŘENÍ NA LESNÍM MAJETKU MĚSTA PELHŘIMOVA – MODELY OBNOVY LESNÍCH POROSTŮ

MARTIN KODEŠ Základní charakteristika majetku Výměra lesa • 2 023 ha • dva větší lesní komplexy - Křemešník (800 ha), Rohozná (350 ha) • zbývající lesy roztroušeny až do 20 km od Pelhřimova na ploše cca 300 km2 • celkem majetek rozptýlen na 37 katastrálních území Přírodní lesní oblast • 16 - Českomoravská vrchovina Přírodní podmínky • nadmořská výška 480 - 750 m n. m. • průměrné roční srážky 600 - 850 mm • průměrné roční teplota 6 - 7 °C • klimatický okrsek B8 – mírně teplá oblast, vlhká, vrchovinná Hydrografické poměry • majetek se nachází na evropském rozvodí • severní část v povodí Želivky – Severní moře • jižní část v povodí Nežárky – Černé moře Geologické poměry • moldanubická část Českého masívu • převažují biotitické pararuly • řidčeji kvarcity a kvarcitické ruly Lesní vegetační stupně • 5-jedlobukový • 6-smrkobukový Stanovištní řady • kyselá – kategorie K, řidčeji N a I • živná – kategorie S, řidčeji F a H • oglejená – kategorie O, P • obohacená vodou a oboh. humusem – kategorie V a A Stav lesních porostů a dřevinná skladba Zastoupení věkových tříd je mírně nevyrovnané, 1. až 8. věkový stupeň vykazují nedostatek oproti normální ploše, naopak 9. až 15. věkový stupeň je v přebytku. Tato skutečnost vytváří základ pro vyrovnané a relativně vysoké těžební možnosti v několika následujících deceniích. Průměrné zakmenění porostů je 9,23, jeho výše nebyla negativně ovlivněna ani polomem námrazou z přelomu let 1995/1996, ani větrnými polomy v následujících letech. Bonity Pelhřimov 13. 9. 2011

8



hlavních dřevin jsou nadprůměrné – smrk 29,7, jedle 28,9, modřín 30,2, buk 26,8. Průměrná hektarová zásoba dosahuje 365 m3, což je téměř o třetinu více než je průměr v České republice, průměrná zásoba mýtních porostů je 555 m3/ha. Zdravotní stav porostů je vcelku dobrý. Nejvážnější škody v novodobé historii lesů města byly zaznamenány v roce 1996, kdy bylo v důsledku polomu způsobeného námrazou a ledovkou vytěženo 25 000 m3 nahodilé těžby. Vrškovými zlomy byly tehdy na jihovýchodních svazích a hřebenech od cca 600 m n. m. postiženy téměř všechny porosty Křemešníka a Rohozné. Tyto porosty se v následujících letech zotavily, nicméně je zde nutno počítat se snížením celkové kvality dříví, zejména pak se znehodnocením středové části kmene hnilobou. Větrné polomy v uplynulých 20 letech nenarušily zásadním způsobem hospodaření v lesích. Nejvyšší objemy nahodilé těžby způsobené větrem byly evidovány v letech 1998 (9 000 m3) a 2007 (9 200 m3). Objem zpracovaného kůrovcového dříví byl nejvyšší v letech 2003 a 2004, kdy přesáhl hranici 1000 m3 jako důsledek extrémního sucha a teplého podzimního počasí. Zvýšený stav populace lýkožrouta přetrvával několik následujících let, k návratu k normálnímu stavu došlo až v roce 2010. Ostatní škodliví činitelé se projevují v běžném rozsahu, který odpovídá přírodním podmínkám a druhovému složení porostů. Stávající plošné zastoupení dřevin je následující – 82 % smrk, 2 % jedle, 3 % borovice, 3 % modřín, 10 % listnaté dřeviny – z toho buk 6,5 %. Zastoupení buku je výrazně vyšší v porostech I. věkové třídy a v porostech starších 120 let, v porostech středního stáří téměř zcela chybí. Historicky poprvé bylo zastoupení dřevin zjišťováno v roce 1830 v souvislosti s vypracováním prvního lesního hospodářského plánu. Tehdy byla zjištěna tato dřevinná skladba – 50 % smrk, 32 % jedle, 9 % borovice, 2 % modřínu, 4 % buku a 3 % břízy a ostatních listnáčů. Za těch uplynulých cca 180 let došlo tedy k nejvýraznější změně v poklesu zastoupení jedle ve prospěch smrku, přičemž ke snižování podílu jedle docházelo již v 19. století (v roce 1891 cca 22 %) a pokračovalo dále i ve století 20. (1942 – 5 %). O původní skladbě dřevin před rokem 1830 se žádné číselné údaje nedochovaly. Ze slovního popisu v archivních materiálech lze dovodit, že převládaly jehličnany a podíl listnatých dřevin pravděpodobně nepřesahoval 30 %. Nejrozšířenějšími dřevinami zřejmě byly smrk, jedle a buk. Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. provádí výkon práva myslivosti ve dvou vlastních režijních honitbách, a to na Křemešníku (1 401 ha) a Rohozné (535 ha). V obou honitbách se shodně vyskytuje a loví především zvěř spárkatá, tedy zvěř srnčí a černá. Z drobné zvěře pak sporadicky zajíc. Základní snahou je udržování stavů zvěře v míře únosné pro les, zejména pak pro přirozenou obnovu lesních porostů. Výsledky hospodaření za období 1992-2011 V roce 1991 byla zřízena rozhodnutím městského zastupitelstva příspěvková organizace Městská správa lesů Pelhřimov; v roce 1997 byla založena obchodní společnost Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. Lesy byly převzaty od organizací státních lesů – LZ Pelhřimov a LZ Jihlava v druhé polovině 1991. Majetek byl rozdělen nejprve na 5, později na 4 lesnické úseky řízené přímo ústředím. Od 1. 1. 1992 bylo započato s vlastním hospodařením v lesích. Městu byly navráceny pouze pozemky s lesními porosty a 3 lesovny z původního počtu 11. Prvořadým úkolem nově vzniklé organizace tedy bylo zajištění potřebného technického zázemí, nákup nezbytného materiálu a prostředků nutných pro vlastní provoz organizace. V průběhu uplynulých 20 let byla postavena nová budova ústředí organizace, zrekonstruovány dvě z navrácených lesoven. V areálu ústředí organizace byla postavena manipulační linka a malý pilařský provoz. Nově byla vybudována lesní školka v Korcích a provedena rekultivace školky v Rohozné. Pelhřimov 13. 9. 2011

9



Společnost v současné době vlastní jeden prostředek na přibližování dříví, jednu nákladní soupravu pro odvoz dříví a jeden čelní nakladač. Za období své existence společnost provedla celkové investice přibližně ve výši 42 mil. Kč, značné finanční prostředky jsou rovněž vynakládány na údržby odvozních cest a opravy budov - celkem částka 16 mil. Kč. Zpočátku se na majetku hospodařilo dle dvou LHP, následně od 1. 1. 1998 byl vytvořen vlastní LHC a bylo provedeno jednotné zařízení pro celý majetek. Při tvorbě LHP bylo vylišeno pět základních hospodářských souborů, plošně jsou nejvíce zastoupeny HS 531Smrkové hospodářství kyselých stanovišť středních poloh (výměra cca 1 000 ha lesa) a HS 571 – Smrkové hospodářství živných a oglejených stanovišť středních poloh (cca 850 ha lesa). Lesy v zvláště chráněných územích, PR Křemešník a PP Čertův hrádek, byly zařazeny do HS 526 - Exponovaná stanoviště vyšších poloh s odlišným způsobem hospodaření vzhledem k jejich zařazení do kategorie lesa zvláštního určení a požadavkům na ochranu těchto území. Základní ukazatele LHP na období 1998 - 007 a 2008 - 2017 UKAZATEL Maximální celková výše těžeb - z toho mýtní - z toho předmýtní Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let Minimální podíl melioračních a zp. dřevin Celková plocha předmýtních těžeb Celková plocha prořezávek Plánovaná obnova lesa na ploše

LHP 1998 - 2007 143 400 m3 115 600 m3 27 800 m3 129 ha

LHP 2008 - 2017 184 000 m3 158 300 m3 25 700 m3 191 ha

27 %

27 %

916 ha 234 ha 165 ha

853 ha 237 ha 254 ha

Těžba byla v letech 1998 - 2007 prováděna v průměrném ročním objemu 13 880 m3, z toho 2 530 m3 (18 %) těžba předmýtní úmyslná, 6 630 m3 (48 %) těžba mýtní úmyslná a 4 720 m3 (34 %) těžba nahodilá. Výchovné zásahy byly v letech 1998 - 2007 prováděny v průměru na ploše 122 ha/rok, z toho 69 ha výchovných těžeb v porostech starších 40 let, 25 ha výchovných těžeb v porostech do 40 let a 28 ha prořezávek. V porovnání s ukazateli LHP je patrné, že celková výše realizovaná těžby byla o cca 4 000 m3 nižší než plán a výchovné zásahy byly oproti plánu provedeny na větší ploše. Obnova lesa byla v letech 1998 - 2007 provedena průměrně na ploše 13 ha ročně, z toho 65 % uměle zalesněním a 35 % přirozenou obnovou. Podíl listnatých dřevin při obnově činil 29 % a jedle bělokoré 8 %, celkový podíl MZD na obnově lesa tedy činil 37 %. V letech 2008 - 2010 byla prováděna těžba v průměrném ročním objemu 17 200 m3, z toho 2 640 m3 (15 %) těžba předmýtní úmyslná, 11 500 m3 (67 %) těžba mýtní úmyslná a 3 060 m3 (18 %) těžba nahodilá. Výchovné zásahy prováděny ročně na ploše 119 ha, z toho 59 ha výchovných těžeb v porostech starších 40 let, 28 ha v porostech mladších 40 let a 32 ha prořezávek. Roční průměrný objem obnovy lesa činí 18 ha, z toho 55 % uměle zalesněním a 45 % přirozenou obnovou. Podíl MZD na obnově lesa činí 37 %, z toho 31 % listnaté dřeviny a 6 % jedle.


10



Obnova lesa Při obnově porostů je nutné důsledně vycházet ze stanovištních podmínek a celkového stavu obnovovaného porostu. Zároveň je třeba respektovat příslušná ustanovení platné legislativy a schválený lesní hospodářský plán, a to zejména stanovený minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin pro danou porostní skupinu. Již v minulosti, přibližně od konce 19. století, se při hospodaření na lesním majetku města opakovaně objevuje proklamovaná podpora obnovy porostů směsí dřevin s patřičným zastoupením jedle, buku a dřevin ostatních. Ale skutečnost zřejmě bývala poněkud odlišná a obnova i rozsáhlých sečí čistým smrkem nebyla ničím výjimečným. Dobře to dokladují i následující číselné údaje. Návrh zalesnění pro decenium 1892 – 1901 činil 1 797 tis. ks smrkové sadby a 291 tis. ks ostatních dřevin. Na jiné dřeviny než smrk tedy připadalo přibližně 16 % zalesnění, z toho většina jehličnany, jedle a modřín. V následujícím zařízení na období 1901 - 1911 se v revíru Korce - Vyskytná mělo sázet na ploše 112 ha 1 036 tis. ks smrku a necelé 2 tis. ks všech dřevin ostatních! Snaha o zakládání a pěstění porostů s naprostou převahou smrku je více než zřejmá. Dlouhodobé zkušenosti jednoznačně ukazují, že zakládání rozsáhlých, stejnověkých a opakovaně po sobě jdoucích smrkových monokultur je nesprávné, trvale neudržitelné a celkovému stavu lesního ekosystému neprospívá. Na druhé straně ale nelze schematicky lpět na nutnosti podílu listnatých dřevin při obnově každého porostu, a to i na zcela nevhodných stanovištích, v porostech s masivní přirozenou obnovou smrku či v lokalitách s již dostatečným stávajícím zastoupením těchto dřevin. Budoucnost by tedy měla spočívat v zakládání a pěstění porostních směsí odpovídajících podmínkám stanoviště a všem okolnostem ovlivňujícím porost při jeho obnově a následném vývoji. Je vhodné na tomto místě připomenout slova lesmistra Bakeše z jeho referátu k vycházce České lesnické jednoty do lesů města Pelhřimova v roce 1901: „ .... kde takový souzvuk půdy a porostů zjistiti se dá, tu netřeba toužiti po opravách, a tu zajisté nejlépe jest zůstati při těch dřevinách, jež si zvolila příroda sama – totiž při smrku, jedli, modřínu a buku .... “. Sadební materiál pro umělou obnovu lesa je pěstován ve dvou vlastních školkách, průměrná roční produkce sazenic je 60 - 80 tisíc kusů. Potřebný počet sazenic smrku a jedle je tedy vypěstován v těchto školkách, nadbytečná produkce je odprodána okolním vlastníkům lesa. Pro síje smrku a jedle je používáno výhradně osivo z vlastních uznaných porostů. Sadební materiál buku pochází částečně z vlastní produkce, osivo je v případě neúrody bukvic nakupováno. Zbývající část sazenic buku a ostatní dřeviny jsou rovněž nakupovány z velkoškolek. Vzhledem k přírodním podmínkám je jako nejvhodnější způsob obnovy porostů upřednostňován podrostní způsob. Z tohoto pohledu je možné rozdělit porosty do tří skupin: 1. Porosty nevhodné pro přirozenou obnovu Jedná se o porosty, u nichž je přirozená obnova z různých důvodu obtížně proveditelná či nežádoucí. Zpravidla jsou to porosty proředěné se sníženým zakmeněním, zabuřenělé, porosty na vysýchavých a kamenitých stanovištích či porosty z jiných důvodů pro přirozenou obnovu nevhodné. V těchto porostech je obnova prováděna holosečně. 2. Porosty smrkových monokultur vhodné pro přirozenou obnovu V těchto porostech je možné přirozeně obnovovat smrk, nutný podíl melioračních a zpevňujících dřevin je možné zajistit pouze jejich výsadbou. Při podrostním způsobu hospodaření na stanovištích se spontánním a masivním zmlazováním smrku je nutné provádět obnovu melioračních a zpevňujících dřevin, zejména buku a jedle, v dostatečném časovém předstihu. Výsadba těchto dřevin je realizována formou Pelhřimov 13. 9. 2011

11



oplocených skupin či podsadeb v návětrných okrajích či zpevňujících žebrech uvnitř porostů a pro jejich umístění jsou dle možností využívány rozvolněné skupiny stromů či světliny po nahodilé těžbě jakožto místa přirozeně nestabilní pro smrk. Vzhledem k převládajícím směrům větrů od západu a severozápadu je optimální orientace pásů zpevňujících dřevin ve směru od severu k jihu. Rozmístění těchto skupin zejména u plošně rozsáhlejších porostů je nutné přizpůsobit i plánovanému těžebnímu postupu v daném porostu. Otevřené porostní stěny v okolí těchto vložených obnovních prvků jsou často působením bočního světla východiskem pro přirozené zmlazování smrku. Na stanovištích přirozeně sušších nebo částečně zabuřenělých je vhodné podpořit přirozenou obnovu smrku zraněním povrchu půdy. 3. Smíšené porosty vhodné pro přirozenou obnovu V těchto porostech je možno přirozeně obnovovat dřeviny včetně úplného či částečného podílu plochy melioračních a zpevňujících dřevin. V našich podmínkách se jedná o porosty, kde v dřevinné skladbě obnovovaného porostu je kromě smrku zastoupen buk nebo jedle, případně obě tyto dřeviny. I v těchto porostech platí, že je nutno v předstihu nejprve obnovovat buk nebo jedli mírným procloněním mateřského porostu. Při plošném a výraznějším snížení zakmenění zpravidla nastupuje intenzivní zmlazení smrku, které ztíží či znemožní přirozenou obnovu jiných dřevin. Specifickou skupinu tvoří porostní skupiny s vtroušeným bukem. I zde je možno dosáhnout alespoň částečné přirozené obnovy buku, přestože se tento vyskytuje v mateřském porostu v počtu pouze několika kusů. V dostatečném časovém předstihu, minimálně 10 - 15 let před uvažovaným počátkem obnovy je nutné mírně proclonit porost v bezprostředním okolí těchto buků. Ochrana proti okusu srnčí zvěří u vzniklých bukových náletů není zpravidla potřebná, v okrajových částech lesních komplexů, kde je v zimním a jarním období větší koncentrace zvěře, je potřeba oplocení individuálně posouzena a případně realizována. V porostech, kde očekáváme zmlazení jedle, je ochrana proti okusu srnčí zvěří nutností. Jedle v lesích města v uplynulých cca 15 letech pravidelně plodí s intervalem 2 - 3 let a zmlazuje se. Ale jakožto dřevina pomalu rostoucí a abnormálně citlivá na poškození okusem bez dostatečné ochrany proti zvěři neodrůstá. U přehoustlých nárostů smrku a buku vzniklých cestou přirozeného zmlazení je nutné včas zahájit jejich výchovu. Ta bývá realizována formou prostřihávky zpravidla do 2 - 3 let po smýcení mateřského porostu. Zásah je prováděn schematicky křovinořezem, vyřezáním pruhů o šíři 1 - 1,5 m ve dvou směrech kolmo na sebe. Po zásahu zůstávají stát skupinky s optimálním počtem 4 - 6 jedinců, které jsou už následně vychovávány individuálními zásahy. Kontakt:

ING. MARTIN KODEŠ Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980 393 01 Pelhřimov [email protected]


12



PŘIROZENÁ OBNOVA LESNÍCH DŘEVIN SE ZAMĚŘENÍM NA REPRODUKČNÍ POTENCIÁL BUKU LESNÍNO PŘI PŘEMĚNĚ SMRKOVÝCH MONOKULTUR

LUMÍR DOBROVOLNÝ 1 ÚVOD Koncepce tzv. „přírodě blízkého“ lesnictví, kterou mnohé evropské země již zabudovaly do své lesohospodářské strategie, přichází na pořad dne i v České republice. Hlavní myšlenka této koncepce, spočívající v tzv. „biologické racionalizaci“ obhospodařování lesa, tzn. v poznání a zapojení přírodních procesů do pěstebních systémů za účelem nepřetržitosti a kvality produkce dřevní hmoty spolu s minimalizací ekonomických vstupů stran vlastníka lesa, je stará více jak 150 let. Pro dosažení hospodářského cíle se jako vzor ukázal model výběrného lesa, resp. jeho principy – např. těžební kritéria výběru stromů, prostorová výstavba, přirozená obnova aj. Cílovou porostní strukturou přitom není samotný výběrný les ani les bez hospodářských zásahů, jak se někteří odpůrci této koncepce mylně domnívají. Někdy se až příliš upínáme ke svazujícím schématům a modelům, které v pestrých přírodních podmínkách a ve spletitých ekosystémových vazbách lesa spíše nefungují. Dávný termín „Dauerwald“ – „les trvale tvořivý“ dokonale vystihuje podstatu celé koncepce. Známým faktem je, že v našich podmínkách půjde nejčastěji o les smíšený ze stanovištně a hospodářsky vhodných dřevin, věkově a prostorově rozrůzněný. Jedním z hlavních nástrojů lesníka k plnohodnotnému uplatnění a usměrnění přírodních procesů v pěstební praxi je přirozená (kombinovaná) obnova lesa. Zatímco metody umělé obnovy lesa jsou v ČR výzkumně i provozně dobře zvládnuté, pro přirozenou obnovu doposud chybí exaktní data časového a prostorového charakteru a relevantní směrnice, vč. legislativních podpůrných nástrojů, o které by se mohla lesnická praxe opřít. Nejen lesnický výzkum, ale dokonce ani lesnické školství doposud nevěnovalo tomuto tématu náležitou pozornost. Přirozená obnova lesa se tak v praxi využívá spíše intuitivně, popř. dle místních zvyklostí, což nemusí vždy zaručit jistý hospodářský výsledek. Z biologického a ekonomického hlediska jsou potřebné i nové poznatky o využitelnosti fáze sukcese přípravných a pionýrských dřevin na kalamitních holinách (aktuálně např. chřadnutí a rozpad smrkových monokultur na nevhodných stanovištích) v kombinacích se současnou i následnou výsadbou dřevin cílových a možností využití biomasy přípravných dřevin (citace z textu navrhovaného projektu NAZV). Za tímto účelem nyní zakládají pracovníci Ústavu zakládání a pěstění lesa Mendelovy univerzity v Brně trvalé výzkumné plochy na kalamitních holinách, kde budou sledovány a porovnávány různé varianty obnovy – výsadba cílových dřevin v doporučených hektarových počtech, individuální výsadba, síje přípravných dřevin, samovolný vývoj bez zásahu, vč. kombinací s přípravou půdy mechanickou i chemickou. Se snahou maximálně využívat přirozenou obnovu vzniká mimo jiné i legitimní požadavek na prodloužení legislativních limitů pro zalesnění a zajištění nově vytvořeného lesního porostu, na druhé straně hrozí i nebezpečí „plíživého“ rozvolňování dospělých lesních porostů a jejich zabuřenění, pokud se přirozená obnova včas a v dostatečné míře nerealizuje. Nastíněná problematika by měla být výzkumně řešena v rámci připravovaného projektu NAZV (2012 – 2016) „Stabilizace lesních ekosystémů vyváženým poměrem přirozené a umělé obnovy lesa“. Cílem řešení je výzkumně ověřit a zajistit provázané biologické, environmentální a ekonomické podklady pro optimalizaci obnovy lesa s vyváženým podílem obnovy přirozené a umělé tak, aby byly státní správě předloženy exaktní poklady pro úpravu legislativy a Pelhřimov 13. 9. 2011

13



dotačních pravidel na úseku obnovy lesa a současně byla zajištěna bezpečnost a úspěšnost plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa (citace z textu navrhovaného projektu NAZV). Jednu z možností jak efektivně zapojit přírodní procesy do pěstební praxe, konkrétně při přeměnách smrkových monokultur, nabízí prezentovaný stručný výtah z disertační práce autora „Pronikání buku lesního do smrkové monokultury z jednotlivě vtroušených mateřských stromů - iniciální fáze transformace porostu“. V původních, člověkem nezměněných, lesích středních a vyšších poloh ČR byl převažující nebo hlavní dřevinou buk, v rekonstruované přirozené skladbě mohl být v celostátním měřítku zastoupen 40 %; dnes je zastoupen 7 %, dlouhodobým hospodářským cílem je zvýšit jeho podíl na 18 %. Převažující postup pro zavedení dřevin do často monokulturních jehličnatých porostů, ve kterých chybí, je výsadba v průběhu obnovy porostu. To vyžaduje velký investiční vklad, a proto je přirozené, že se hledají způsoby, jak jej zmenšit. Umělá obnova buku snad není nezbytná, pokud jsou v kulturních porostech alespoň ojediněle přítomni mateřští jedinci buku schopní nasemenění, zvláště jedná-li se o fragmenty autochtonní populace. To může být obzvláště aktuální nyní, kdy buk tuto schopnost v poslední době prokazuje. Často lze tak pozorovat jev, kdy jedinci náletu a nárostu buku pronikají hluboko do homogenního nepřirozeného smrkového porostu. Platnost zjištění, jak se zmlazují dospělí jedinci buku jednotlivě rozptýlení ve smrkové monokultuře, bylo možné s určitým nadhledem zobecnit pro ekologické poměry středních a vyšších poloh (4. – 6. LVS).

2 CÍLE PRÁCE A METODIKA Hlavním cílem výzkumu bylo výše popsaný jev z ekologicko-pěstebního hlediska objasnit a přiblížit lesnické praxi. Týká se to jak udržení, popř. stupňování fruktifikační schopnosti mateřských stromů, tak mechanismů pronikání bukového zmlazení pod clonou smrkového porostu a vytváření optimálního porostního mikroklimatu pro něj. Zájmové lokality se nacházejí ve vyšších polohách Hercynika na svěžích stanovištích v rozmezí jedlo-bukového a smrko-bukového lesního vegetačního stupně, kde se průměrný roční úhrn srážek pohybuje mezi 800 a 1050 mm a průměrná roční teplota v hodnotách 4,5 až 6˚ C; porostním typem je vždy smrková monokultura (cca 60 - 100 let) se vtroušenými jedinci buku ve fázi obnovy. Lokality „Křemešník“ (VP A, B, C, D a VP I) a „Telč“ (VP II) se nacházejí na Českomoravské vrchovině (CZ) a „Ansprung“ (VP III) ve střední saské části Krušných hor (D). Podmínka izolační vzdálenosti je splněna na lokalitě "Telč", ovšem s výhradou, že se mimo VP ve vzdálenosti cca 40 m nachází další mateřský strom, i v případě "Ansprung", avšak tam se v rámci VP nachází 4 mateřské stromy. Výhodou na lokalitě "Telč" je možnost hodnocení vlivu zvěře, jelikož část plochy (cca 0,08 ha) (i s mateřským bukem) je oplocená. Zvláštním případem je "Křemešník", kde se v rámci porostu zmlazuje více rozptýlených jedinců buku. Výzkum se prováděl formou inventarizace mateřských stromů a jejich detailní biometrickou analýzou na porostním detailu. Dále se pomocí 2 metod (Analýza prostorových dat – „adp“ a Fish-eye – „fe“) hodnotily vztahy mezi zmlazením buku, příp. i smrku a ekologickými faktory prostředí (6 skupin: vzdálenost od semenného zdroje – mateřského stromu, velikost semenného zdroje – korunové projekce mateřského stromu, hustota hlavního porostu, relativní radiace pod porostem, přítomnost koruny mateřského stromu, věk zmlazení). V matematických modelech (jednoduchá i vícenásobná regrese) se zkoumá a testuje významnost jednotlivých faktorů jako nezávisle proměnných, závisle proměnnými jsou hustota, resp. růstové parametry zmlazení. Na lokalitách "Telč" a "Ansprung" byl zkoumán Pelhřimov 13. 9. 2011

14



pouze vztah mezi hustotou zmlazení a vzdáleností od mateřského stromu. Metodika byla volena s ohledem na možnost přímé aplikace výsledků v lesnické praxi.

3 VÝSLEDKY Na LHC Křemešník (cca 800 ha), kde proběhlo celoplošné mapování vtroušených stromů buku, bylo inventarizováno 883 jedinců (obr. 1). ukázka II

ukázka I

Obr. 1: LHC "Křemešník" s vyznačenou (křížky) polohou mateřských vtroušených jedinců buku

Z 663 analyzovaných stromů jich většina roste ve smrkových porostech v hlavní úrovni, má plně vyvinutou korunu a je bez vnějších známek poškození. U dvou třetin stromů byly pozorovány známky zmlazování, přičemž u 40 % se vyskytovalo zmlazení v hojném počtu. V rámci cenotického postavení zmlazovalo nejvíce stromů úrovňových (IIa + IIb). Překvapivé je zmlazování i stromů podúrovňových - téměř třetina. Z hlediska kvality koruny zmlazovaly stromy s korunou dokonalou i mírně deformovanou. Sice s menším podílem, ale překvapivě zmlazovaly i stromy s korunou silně deformovanou. Na porostním detailu se podrobně analyzovalo 110 stromů. Až 200 let staré vtroušené stromy, pravděpodobně fragmenty autochtonní populace buku, odrůstaly potlačeni jako jednotlivá příměs v 1. generaci uměle založených smrkových porostů. Po smýcení této generace počátkem 20. stol. byly předrženy do dalšího obmýtí s etapou růstu ve volném postavení (výstavky). Buk reagoval na uvolnění expanzí koruny do volného prostoru a následně výrazným zvýšením tloušťkového růstu, proto dnes dosahuje značných dimenzí kmene i koruny se středními hodnotami výčetní tloušťky 66 cm, výšky 31 m, šířky koruny 11 m a její délky 23 m při růstové ploše stromu okolo 100 m2. Svými dimenzemi kmene a koruny několikanásobně převyšují dimenze smrku (obr. 2); ve výškovém růstu rostou se smrkem v hlavní úrovni, popř. mírně předrůstají. Parametry stromů se v rámci VP neliší. Také velikost koruny na všech VP obdobně úzce koreluje s výčetní tloušťkou kmene a obojí je úměrné růstovému prostoru. Podobný vývoj těchto stromů, jejich tvary korun i dimenze zjišťujeme i z jiné oblasti (Tharandter Wald). Buk se tedy projevil shodně bez ohledu na rozdílné stanovištní podmínky, což je zřejmě dáno geneticky fixovaným Pelhřimov 13. 9. 2011

15



růstovým rytmem, který buk při růstu zvýhodňuje před smrkem. Potvrzuje se tím vysoká plasticita koruny buku, kterou je možné formovat i po téměř 100 let trvající růstové depresi. O koruny se tedy v každém případě vyplatí pečovat (uvolňování). Zmlazení buku se podrobně analyzovalo na porostním detailu – jednotlivých VP. Hustota zmlazení se lišila dle porostních poměrů a způsobem ochrany před býložravou zvěří. Na VP I (cca 2 ha), kde zmlazuje více stromů (v oblasti s celkově vyšším zastoupením buku, tzn. zvěř se nekoncentruje do určitých míst – k mateřským stromům), pokrývá nyní zmlazení buku nechráněné před zvěří cca 40 % plochy při průměrné hustotě 20 tis. (polygony), popř. 35 tis. (transekty) jedinců na 1 ha (max. 370 tis.). Na VP II (cca 0,8 ha), kde zmlazují 1 – 2 stromy, Obr. 2: Mohutný starý strom buku vtroušený ve smrkové činí průměrná hustota v oplocené části cca monokultuře nese znaky solitérního růstu 17 tis. (max. 120 tis.) jedinců na 1 ha při průměrném rozestupu cca 0,3 m a v neoplocené části (ovlivněno též vzdáleností od stromu) 0,5 tis. (max. 5,2 tis.) jedinců na 1 ha při průměrném rozestupu cca 2,3 m. Na VP III (cca 5 ha), kde zmlazují 4 stromy, je průměrná hustota nechráněného zmlazení nejnižší - cca 0,09 tis. (max. 1,5 tis.) jedinců na 1 ha při průměrném rozestupu cca 3,8 m. Zmlazení se od mateřského stromu šíří v nenáhodném hloučkovitém uspořádání na vzdálenost několika stovek metrů, a to bez ohledu na konfiguraci terénu (obr. 3 a 4). Tento postup modelově popisujeme disperzní křivkou, na které lze odlišit tři úseky: (1) přímo pod korunou jako výsledek barochorie; (2) do vzdálenosti 15 až 30 m od kmene, kde se prolíná baro- a zoochorické šíření bukvic; (3) od „zlomovému bodu“ dále do prostoru jako výsledek zoochorie. Na úseku 1 a 2 se setkáváme s nejvyšší hustotou zmlazení a zároveň jejím nejstrmějším exponenciálním poklesem na poměrně krátké vzdálenosti od stromu; na úseku 3 se trend křivky kontinuálně mění na pozvolně klesající, popř. konstantní nebo dokonce i lokálně rostoucí do vzdálenosti nad 100 m ("VP II"), resp. nad 250 m ("VP III"). Korelace proměnných vzdálenosti a hustoty na jednotlivých úsecích ukázala, že hlavně na úseku 3 faktor vzdálenosti téměř úplně ztrácí na významu; převládá zde působení živočichů (roznašečů diaspor). Zmlazení je využitelné pro vytvoření příštího hospodářsky hodnotného porostu (počáteční hustota zmlazení nad 15 tis. jedinců na 1 ha) pouze v úsecích 1 a 2, tzn. bezpečně do vzdálenosti cca 20 m od stromu.


16


Obr. 3: V oblastech s významnější příměsí buku proniká zmlazení z mateřských stromů lehce a zcela spontánně daleko pod porostní clonou smrku.


Obr. 4: Pronikání buku zaznamenané pozicí každého semenáčku; významným vektorem bukvic jsou zvířata.

Vliv, resp. poškození zvěří je při tom naprosto limitujícím faktorem v oblastech s celkově nízkým zastoupením buku (VP II a III) - zvěř se koncentruje do těchto míst. Při spontánním vývoji zmlazení bez ochrany před zvěří je hustota zmlazení buku jen v řádu několika stovek jedinců na ha, resp. se zmlazení neobjeví vůbec; v chráněných skupinách (VP IIa), resp. v oblastech s vyšším zastoupením buku (VP I) lze počítat s hustotou i v řádu desetitisíců jedinců na ha. Na úseku 3 mohou být ve všech případech i jednotlivé semenáčky (za předpokladu jejich podpory) východiskem transformace přespříští generace lesa. Vliv všech sledovaných ekologických faktorů na hustotu a růst zmlazení buku mohl být studován jen na lokalitě „Křemešník“ (VP I), kde poškození zvěří není limitujícím (letálním) faktorem. Semenáčky buku (střední hodnota tloušťky k. k. cca 6,5 mm, výšky cca 32 cm, délky 42 cm, výškového ročního přírůstu cca 8,5 cm a věku 10 let) zde na větší části porostu v dostatečné hustotě dlouhodobě přežívají v málo příznivých světelných poměrech - střední hodnoty některých vybraných sledovaných faktorů: relativní difúzní radiace 13,3 % (10,5 – 20,5 %), počet stromů na 1 ha 487 (66 - 950), rozestup stromů 2,9 m (10,7 - 8 m), výčet. základna 50 m2 (20 - 70 m2), cloněná plocha: 70 % (40 - 80 %), frakce mezer: 30 % (6 – 73 %), plocha mezer v zápoji: 98 m2 (25 - 425 m2). Tedy množství relativní radiace pod porostem významněji neovlivnilo hustotu zmlazení buku. Naproti tomu růst zmlazení je závislý na množství relativní difúzní (přímá složka i celková radiace jsou nevýznamné) radiace pod porostem, tedy i cloněné ploše a frakci mezer, výčet. základně na kruhové ploše, věku a opět na přítomnosti mezer v zápoji i korun mateřských stromů. Optimálním hodnotám tloušťky kořenového krčku, výšky, resp. ročního výškového přírůstu odpovídají hodnoty zakmenění okolo 0,8, max. 0,7, tzn. výčet. základna 38 až 33 m2, dále potřebné cca 60 - 70 % horizontální stínění korunami a 14 - 15 % relativní difúzní radiace, popř. orientačně i okolo 300 stromů na 1 ha s průměrným rozestupem do 4 m. Nejlépe odrůstalo zmlazení spíše v menších mezerách (okolo 1 ar), pod korunami mateřských stromů je růst naopak signifikantně brzděn. V daných stanovištních (svěží stanoviště) a porostních podmínkách (téměř plné zakmenění s menšími mezerami – nahodilá těžba) není Pelhřimov 13. 9. 2011

17



buk kompetičně omezován ani zmlazením smrku, ani bylinnou vegetací; ty jsou vázány jen na větší mezery. V té oblasti hodnot sledovaných faktorů, kde buk má své růstové optimum, se smrk teprve začíná významněji objevovat a výškový růst smrku, který by mohl konkurovat buku je hluboko pod touto oblastí (zakmenění okolo 0,5, tzn. výčet. základna cca 22 m2, cca 50 % clonění a difúzní radiace nad 16 %). Z hlediska optimálního biologického zabezpečení zmlazení buku, i s ohledem na případnou konkurenci bylinné vegetace a zmlazení smrku, tedy lze při redukci zakmenění/zápoje doporučit spíše slabší intenzitu zásahů. Při tom se jako výhodná jeví kombinace rovnoměrného prosvětlování spolu s nepravidelným vytvářením menších (i 1 ar) mezer (podélná osa ve směru V - Z), zvláště poblíž korun mateřských stromů.

4 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Výsledky dendrometrické analýzy mateřských stromů, vč. jejich zmlazení dávají kladnou odpověď na otázku, zda má smysl ponechat i jednotlivě vtroušené růstově potlačené jedince buku do další porostní generace za účelem jejich pozdější obnovy. Každé zmlazení buku ve smrkových monokulturách samozřejmě nemá bezprostřední hospodářskou hodnotu zaručující spolehlivý výsledek obnovy, či přestavby porostu. V prvé řadě musí dosáhnout určitou hustotu a být vitální. Při dostatečně rovnoměrném zmlazení lze za ještě akceptovatelnou považovat hustotu nad 15 tis. jedinců na 1 ha. Té lze dosáhnout do vzdálenosti přibližně 20 m od mateřského stromu, tzn. přibližně dvojnásobek šířky koruny. Teoreticky by tedy přítomnost dvou až tří plodících stromů na 1 ha porostní plochy měla stačit k zajištění 30 % podílu buku v následné porostní generaci, ovšem za předpokladu, že zmlazení nebude ničeno zvěří. Právě v rozsáhlých smrkových monokulturách s minimálním a izolovaným zastoupením buku znamená nezbytná ochrana před zvěří největší finanční náklad. V oblastech s významnější příměsí buku, kde nedochází k lokální koncentraci zvěře, nebylo oplocení bezpodmínečně nutné. Avšak i zmlazení o malé hustotě má svůj význam do budoucnosti. Pokud z něj odroste do mýtnosti základního porostu několik vzrostlých vitálních stromů, vznikne z nich další zmlazení, nehledě na meliorační účinek skupin buku. Popisované zmlazení buku se dostavuje zcela samovolně, napadne však, že by mohlo být hospodářsky lépe zhodnoceno, pokud bude pěstebně podporováno. Jde o dvojí: o péči o vlastní strom a vytváření podmínek pro zmlazení. 1) Již v pozdních probírkách uvolňováním stromu dosáhnout toho, že nakonec obsáhne alespoň 100 m2 růstové plochy, a tím se vytvoří nejlepší předpoklady pro fruktifikaci. 2) Prosvětlováním v okolí mateřského stromu vytvářet vhodné porostní mikroklima pro uchycení a růst semenáčků buku. Při významnější semenné úrodě buku, která nastává v nepravidelných dvou až tříročních periodách, se obnovní postup sestává z maloplošné skupinovitě clonné seče, kde mateřský strom tvoří přibližně střed obnovního prvku – clonného kotlíku (cca 15 ar) (obr. 5 a 6). V počátečních fázích obnovy doporučujeme slabší intenzitu (dle povahy stanoviště zakm. max. do 0,7) prosvětlovacích zásahů i nepravidelně po ploše s vytvářením menších mezer (okolo 1 aru) pro příznivý světelný a vlhkostní režim porostního prostředí i s ohledem na negativní konkurenci smrkového zmlazení a buřeně. Později (cca 10 – 15 let) při odcloňování a rozšiřování kotlíků (obnova smrku) je možno mateřské jedince buku buď ponechat pro další fruktifikaci a zvýšení biodiverzity, nebo vytěžit. Případná místa bez zmlazení je možné doplnit umělou obnovou dřevinami obnovního cíle. Je výhodnější oplotit více prvků (stromů) naráz (max. rozestup mezi stromy cca 40 m).


18


Obr. 5: U izolovaných mateřských buků v rozsáhlých smrkových monokulturách je nezbytné oplocení; mateřský strom je středem oploceného obnovního prvku (původně clonného kotlíku).


Obr. 6: Obnovní postup

Při prostorovém uspořádání se z technologického hlediska i pro biologický účinek nabízí v prvé řadě i nepravidelné liniové uspořádání obnovních prvků s bukem, které se propojí ve funkční zpevňovací žebro (obr. 1).

5 ZÁVĚR Výsledky zjištěné z konkrétních lokalit mohou být obecně platné v nejrůznějších přírodních a porostních podmínkách. Zde specifický případ zmlazování starých dvougeneračních stromů se může týkat všech jedinců schopných fruktifikace a nejen to. V širším pohledu se potvrdilo, že vtroušené dřeviny, často opomíjené pro své nepatrné zastoupení, mohou mít pro vývoj lesa dalekosáhlý význam. Při výchově stejnorodých porostů je tedy naprosto nezbytná a samozřejmá podpora všech obzvláště cílových přimíšených a vtroušených stanovištně vhodných dřevin. Dávná myšlenka ekologicky stabilního hospodářského lesa, sestávajícího se ze smíšených, věkově a prostorově rozrůzněných porostů je stále aktuální. Naši předkové nám ve smrkových monokulturách mnohde zanechali možnost jejich nápravy. Využití reprodukčního potenciálu vtroušených zbytků autochtonních dřevin při zavádění tzv. melioračních a zpevňujících dřevin může být biologicky i ekonomicky zajímavým racionalizačním prvkem v koncepci přírodě blízkého lesnictví. Dedikace: Vypracováno v rámci projektu MSM 6215648902 „Les a dřevo - podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“ - Etapa 2. Přestavba smrkových monokultur a její ekonomické dopady - 02/02/01 Změny textury lesa v průběhu přestavby. Kontakt:

ING. LUMÍR DOBROVOLNÝ, PH. D. Ústav zakládání a pěstění lesa LDF MENDELU v Brně Zemědělská 3, 613 00 Brno [email protected] Pelhřimov 13. 9. 2011

19



BIODIVERZITA PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH LESŮ PELHŘIMOVSKA LUDĚK ČECH, VÁCLAV HLAVÁČ Lesy v krajině plní řadu významných ekologických funkcí. Jednou z nich je také vytváření prostoru pro existenci přírodních stanovišť a společenstev s vysokou pestrostí druhů, a to včetně druhů ohrožených, vzácných či zvláště chráněných. Je zřejmé, že původní skladba druhů je vázaná především na fragmenty lesa, které se svojí druhovou skladbou, věkovou a prostorovou strukturou přibližují lesům původním. Významnou roli zde nepochybně hrají také použité hospodářské způsoby a jejich formy. Cílem tohoto příspěvku je představit lesy Pelhřimovska právě z pohledu jejich druhového bohatství. S ohledem na plošně převažující 3. – 5. lesní vegetační stupeň a dominující podloží kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin lze v širším okolí Pelhřimova vymezit několik přírodních lesních biotopů. V nižších nadmořských výškách, především na hůře dostupných stráních v údolí Želivky, jsou fragmentárně zachovány suché acidofilní doubravy. Za převažující přírodní lesní biotop na většině území lze ovšem v obvyklých mezických poměrech považovat acidofilní bukové bučiny. V minulosti lze na vhodných stanovištích regionu předpokládat i výskyt acidofilních jedlin. Jejich tehdejší podobu a způsob hospodaření lze nyní rekonstruovat jen s obtížemi. Acidofilní bučiny jsou na některých místech střídány květnatými bučinami, ovšem obvykle v poněkud ochuzených podobách, zřejmě ovlivněných také historickým způsobem hospodaření. V nivách vodních toků na rozsáhlejších prameništích se vyskytují společenstva lužních olšin. Tento lesní biotop se také díky souhře okolností zachoval v regionu nejlépe. Značná část lokalit se ovšem nachází na nelesní půdě; jedná se o iniciální olšiny na opuštěných loukách. Ostatní lesní biotopy se v regionu nalézají jen maloplošně, obvykle v extrémnějších stanovištních poměrech. Jedná se např. o suťové lesy, podmáčené smrčiny či reliktní bory. Přírodě blízká lesní vegetace je významným biotopem značného počtu druhů rostlin a živočichů, včetně ohrožených a zvláště chráněných. Některé z nich jsou úzce vázány pouze na vybraný typ biotopu. Pro jiné druhy jsou důležité spíše okolnosti, vyskytující se obecně v přírodě blízkých lesích s nižší intenzitou hospodaření, jako je např. přítomnost doupných stromů s dutinami, vyšší podíl mrtvého dřeva, proměnlivé světelné poměry a rozrůzněnost stanovišť potřebných pro jednotlivá stadia životního cyklu organismu. Vybrané celky se zachovalými přírodě blízkými lesními porosty jsou součástí maloplošných zvláště chráněných území, včetně těch na lesním majetku města Pelhřimov (PR Křemešník, PP Čertův hrádek). Mimo nich jsou hodny zájmu i jiné lesní porosty, evidované státní ochranou přírody. Zajímavý a zcela specifický význam pro ochranu biodiverzity mají ovšem i některé kulturní lesní porosty a také ostatní součásti lesních pozemků, jako jsou lesní cesty, skládky dřeva, písníky, zemníky a drobné vodní plochy. Kontakt:

ING. VÁCLAV HLAVÁČ, [email protected] ING. LUDĚK ČECH, [email protected] Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Středisko Havlíčkův Brod Husova 2115, 580 01 Havlíčkův Brod Pelhřimov 13. 9. 2011

20



PŘEMĚNA SMRKOVÝCH MONOKULTUR NA SMÍŠENÝ POROST MARIAN SLODIČÁK 1 ÚVOD První podněty k přeměnám smrkových monokultur vznikly v podstatě krátce po jejich zavádění. Zájem o změny hospodaření ovlivnil především rozvoj znalostí ekologie lesa a zvýšená citlivost smrkových monokultur ke škodlivým činitelům (vítr, sníh, námraza, podkorní a listožravý hmyz, houbové infekce). Na území ČR byly plošně výraznější snahy o úpravu dřevinné skladby smrkových monokultur naplňovány zejména po roce 1950. Prvotní živelné snahy o druhově pestré porostní směsi byly většinou málo úspěšné, teprve zohlednění stanovištních podmínek, odvození přírodní dřevinné skladby porostů a produkčního potenciálu dřevin pomohlo zlepšit výsledky přeměn smrkových porostů (ČÍŽEK et al 1959). Zavádění mechanizace do lesního hospodářství a poškozování lesů imisemi v sedmdesátých letech snahy o přestavby silně zbrzdily, opětovný zájem podnítil až zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, a návazná vyhláška č. 83/1996 Sb., stanovující dodržení minimálního podílu MZD při obnově porostů. Zásady státní lesnické politiky přijaté vládou ČR z roku 1994 předpokládají zvýšení dřevinné rozmanitosti lesa a přiblížení se k přirozené skladbě s přiměřeným uplatněním produkčně nejvhodnějších druhů. Také usnesení vlády ČR ze dne 1. 10. 2008 č. 1221 o Národním lesnickém programu pro období do roku 2013 předpokládá přeměnu smrkových monokultur na nevhodných stanovištích na smíšené porosty. Přirozený výskyt smrku v nižších polohách je vázán na lokality s dostatečným zásobením vodou a na společenstva, ve kterých se smrk trvale prosadí svojí pionýrskou strategií růstu. Takovou strategii uplatňuje také mimo přirozený areál svého rozšíření. Smrk ztrácí růstový potenciál a vitalitu tím více, čím se stanoviště liší od jeho optima. Vysokému riziku jsou smrkové porosty vystaveny na stanovištích s ročních úhrnem srážek pod 600 mm (300 – 350 mm ve vegetačním období). Stres z nedostatečného zásobování vodou zvyšuje riziko napadení biotickými škůdci. Přirozeně mělký kořenový systém není zárukou takového ukotvení v půdě, aby smrk odolal náporům vichřice. Zastoupení smrku v posledních 50 letech pokleslo téměř o 10 %, dnešní zvýšený podíl smrku 53 % je zejména na úkor buku, dubů a jedle (MZe 2008). Smrkové monokultury, v tomto případě chápané jako smrkové porosty se zastoupením jiných dřevin do 10 %, pokrývají 23 % výměry lesní půdy, podle přírodních lesních oblastí (PLO) v rozmezí 3 – 63 %. V okrajových pohořích zaujímají více jak polovinu výměry. V nejrozšířenějším cílovém hospodářském souboru (CHS) 45 roste smrk na 57 % výměry, z toho na 18 % v monokultuře a 14 % výměry tvoří porosty s převládajícím zastoupením smrku (71 – 90 %). Ve druhém nejrozšířenějším CHS 53 smrk zaujímá 75 % porostní plochy. Doporučovaná dřevinná skladba jako optimalizovaný kompromis mezi přirozenou dřevinnou skladbou a skladbou hospodářsky výhodnou předpokládá snížení zastoupení smrku na 37 % (MZe 2008) s cílem minimalizovat hospodářská a ekologická rizika pro smrkové hospodářství. Zejména v nižších a středních polohách by smrk měl být nahrazen stanovištně vhodnými dřevinami, které zvyšují stabilitu porostů a příznivě ovlivňují koloběh látek v prostředí (v současné legislativě označované za meliorační a zpevňující – MZD). Míra jejich pozitivního působení závisí na stanovištních podmínkách, zastoupení a cenotickém postavení v porostu.


21



2 DŮVODY PRO PŘEMĚNY SMRKOVÝCH MONOKULTUR Hlavním důvodem pro přeměny smrkových monokultur jsou jeho morfologické a fyziologické vlastnosti, které je předurčují pro polohy s chladnějším a vlhčím klimatem (přibližně pro 6. a 7. LVS, s ročními srážkami nad 700 mm.). Minimální srážky potřebné pro růst smrku musejí ve vegetačním období přesahovat 300 mm. Z přehledu základních klimatických dat ČHMÚ pro kraj Vysočina (obr. 1) je zřejmé, že od roku 1998 až do roku 2009 byly v kraji průměrné teploty vyšší, než byl průměr za roky 1961 až 1990. Průměrné teploty ve vegetačním období byly nad průměrem minulého období i v roce 2010 (13 let po sobě!). Vyšší teploty byly na rozdíl od jiných oblastí ČR naštěstí vyvažovány většinou nadprůměrnými srážkami, nicméně se ve sledovaném období třikrát dostaly až nad hranici kritických 300 mm ve vegetačním období (v letech 2000, 2003 a 2008). Kritickým byl podobně jako i v jiných oblastech především rok 2003, kdy se kriticky nízké srážky zkombinovaly s rekordně vysokou teplotou. 900

13

800

12

700

11

600

10

500

9

400

8

300

7 S roční

200

S 1961-1990 T

100

6 5

T 61-90 0

4

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

700

19 S 4-9

600

S 4-9 1961-1990

18

T 4-9 T 4-9pro 61-90 500

17

400

16

300

15

200

14

100

13

0

12

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Obr.1: Vývoj srážkových úhrnů a průměrných teplot pro kraj Vysočina v letech 1995 až 2010 (horní graf) a srážkových úhrnů a průměrných teplot za vegetační období duben až září (dolní graf) ve stejný letech podle dat ČHMÚ.


22



Smrkové porosty rostoucí mimo svoje ekologické optimum musely být touto klimatickou situací značně stresovány a následně ve zvýšené míře napadány biotickými škůdci (podkorním hmyzem a houbovými infekcemi). Pokud jsou smrkové kultury pěstovány v příznivějších podmínkách živných stanovišť 4. a 5. VS s dostatkem vláhy, mají tendenci k nadměrnému výškovému růstu, což spolu s charakteristicky mělkým kořenovým systémem zakládá nestabilitu vůči sněhu (mladší porosty) a později i vůči větru. Snížená porostní stabilita zvyšuje riziko rozpadu porostů a tím ztrátu funkčnosti. Ve smrkových porostech, zejména s nedostatečnou pěstební péčí, se může hromadit opad, který se v zapojeném porostu rozkládá pomalu a to brzdí koloběh živin v ekosystému a může způsobit narušení živinových cyklů. Spolu se stresem způsobeným nedostatkem vláhy a často zvýšenými depozicemi dusíku se mohou objevit příznaky chřadnutí porostů (na řadě lokalit v ČR se tak již stalo, např. na Opavsku, v Českém středohoří, atd.). Negativní ovlivnění půdních poměrů smrkovými monokulturami je dlouhodobě diskutováno bez jednoznačného závěru. Nebezpečí degradace stanoviště vlivem hromadění opadu a jednostranného vyčerpávání svrchních horizontů lze ve větším rozsahu předpokládat pouze na nejchudších stanovištích. Možné urychlení procesu podzolizace pod jehličnatými porosty naznačují chemické rozbory průsakových vod v různých půdních hloubkách. Vyšší zachytávání škodlivin z ovzduší stálezelenými jehličnany může urychlovat nepříznivé působení smrku na půdu. Na druhé straně jsou k dispozici výsledky studií dokládající možnosti snížení rizika degradace půdy vhodnými výchovnými zásahy, které urychlují dekompozici opadu a následně zlepšují koloběh živin i ve smrkových monokulturách (SLODIČÁK, NOVÁK 2003, 2005, 2006).

3 POSTUPY PŘEMĚN SMRKOVÝCH MONOKULTUR Postupy přeměn smrkových monokultur jsou podrobně popsány v recenzované metodice: SOUČEK, J. – TESAŘ, V.: Metodika přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů. Recenzovaná metodika. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 2008. 37 s. Lesnický průvodce 4/2008. ISBN 978-80-7417-000-3. Tato publikace obsahuje informace a návody k rozhodovacím postupům přeměn, k postupům obnovy a péče o vzniklé porosty a lze si ji volně stáhnout na internetu na adrese: http://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/lp_2008_04.pdf. Z těchto důvodů není potřebné podrobně tuto problematiku znovu opisovat. V publikaci je kromě praktických návodů diferencovaných podle CHS navržena také kategorizace naléhavosti. Pořadí naléhavosti přestavby porostů lze posuzovat podle různých hledisek: porostní stability, charakteru stanoviště, aktuálního a cílového stavu porostu, plnění požadovaných funkcí lesa a dalších. Naléhavost přestavby se může v průběhu času měnit podle aktuálního stavu lesa, změněných podmínek prostředí a požadovaných funkcí lesa. Pro optimalizaci procesu musí být definovány priority, podle kterých budou porosty pro přestavbu vybírány. Stanovištní kritéria charakterizují vysokou naléhavost přestavby smrkových monokultur zejména na lokalitách, kde nepůvodní smrkové porosty jsou málo stabilní, mají sníženou vitalitu a růst. Ekonomická kritéria pro přestavbu se týkají zejména stanovišť, kde smrk nemá odpovídající růst, kvalitu nebo perspektivu. Ekologická kritéria stanovení naléhavosti vycházejí v první řadě z nutnosti existence lesa, z dalších faktorů naléhavost ovlivňuje požadavek na plnění mimoprodukčních funkcí lesa. V publikaci jsou vylišeny tři stupně naléhavosti přeměn: Vysoká, Střední a Nízká. Pelhřimov 13. 9. 2011

23



Vysoká naléhavost přeměny je stanovena pro stanoviště mimo přirozený areál smrku, na kterých je smrkové hospodářství z hlediska ekologicky dané hospodářské setrvalosti nežádoucí (CHS 13, 19, 21, 23, 25, 27, 29, 31 a 35) a pro stanoviště s vysokým produkčním potenciálem smrku, ale s velkým rizikem rozvratu porostu (CHS 45 a také CHS 55). Střední naléhavost přeměny se předpokládá pro stanoviště mimo přirozený areál výskytu smrku a sníženou porostní stabilitou (CHS 41, 43, 47), pro stanoviště se středním až vysokým potenciálem růstu a sníženou porostní stabilitou (CHS 51, 53, 57) a pro stanoviště s převahou smrku v cílové dřevinné skladbě a sníženou porostní stabilitou (CHS 39, 75 a 79). Nízká naléhavost přeměny je pak na stanovištích s nízkou potenciální produkcí dřeva, kde převažují ekologické funkce lesa (CHS 59) a na stanovištích s dominancí smrku v cílové dřevinné skladbě a nižším produkčním potenciálem (CHS 71, 73, 77). Cílem je zde spíše postupná diverzifikace porostní struktury a textury. Přeměny smrkových monokultur jsou dlouhodobým procesem kladoucím vysoké nároky na lesního hospodáře a dodatečné vklady energie. V závislosti na výchozím stavu lesa a konečné představě může být doba přeměny delší než běžné obmýtí na daných stanovištích. S rostoucí délkou obnovní (transformační) doby se zvětšuje možnost dosáhnout diferencovanou strukturu, avšak ani dlouhá obnovní doba nezaručí trvalou tloušťkovou a výškovou diferenciaci. Prodlužování obnovní doby zvyšuje riziko poškození původního i následného porostu. Případná rizika poškození stabilních a jakostních porostů jsou kompenzována přírůstem nejkvalitnějších stromů i tvorbou výhodnějších ekologických podmínek pro obnovu MZD. Zahájení přeměn v dospívajících porostech (60 – 80 let podle stanovištních a porostních poměrů) snižuje riziko ekonomických ztrát a nabízí dostatečný čas pro dosažení smíšeného porostu s diferencovanou výstavbou, zvětšuje tedy úspěch přestavby. Obnovní rozpracování mladých porostů skýtá ještě větší možnost dlouhodobé strukturalizace porostu, může však mít za následek produkční ztráty. Zahájí-li se přeměna až v mýtním porostu, její výsledek může být ohrožen nezbytností porost urychleně obnovit, např. z důvodu jeho rozpadu nebo pro dodržení stanovené obmýtní doby. Jednoznačný postup přeměny smrkových monokultur nelze stanovit, použitý postup závisí na stanovištních podmínkách, současném i očekávaném stavu lesa. Proces přeměny zpravidla vyžaduje přechodnou úpravu hospodaření, např. předčasné zahájení obnovy lesa ve vztahu k lesnímu zákonu nebo naopak předržení porostních částí nad novou generací lesa. Úspěch přeměn se měří přítomností a stavem odrůstající následné generace lesa a využitím produkčního potenciálu původního porostu. Rychlý postup nese s sebou nebezpečí nepřiměřených produkčních ztrát a riziko rozvrácení lesa.

4 PŘÍPRAVA POROSTŮ NA PŘEMĚNU Pro zajištění konečného výsledku přeměny je nutné porost předem připravit především stabilizací lesního komplexu vnitřní výstavbou porostu spolu s vnějším zabezpečením proti bořivým činitelům a technologickým rozčleněním porostu na pracovní jednotky. Efekt stabilizace porostů výchovou se zvyšuje s včasným zahájením; zvýšení porostní i individuální stability opožděnými výchovnými zásahy se dosáhne stěží (obr. 2). Přeměnu starších nepřipravených porostů s nedostatečnou stabilitou je proto snazší a bezpečnější odložit na následný porost. Intenzivní podúrovňová výchova mladých porostů zajišťuje vytvoření stabilní porostní kostry díky nerušenému vývoji korun i kořenové soustavy a rozdílným ukládáním přírůstu po délce Pelhřimov 13. 9. 2011

24



kmene. Menší ohrožení porostů větrem v druhé polovině obmýtí umožňuje širší využití pozitivního výběru stromů v úrovni.

100

h200/d200

90 80

Z mladší Z starší K mladší K starší

70 60 0

5

10

15

20

25

30

35

40

h 200 Obr. 2: Štíhlostní kvocient dominantních stromů (200 nejsilnějších jedinců na 1 ha) v porostech s intenzivní výchovou v mládí (Z mladší) a v porostech se zahájením výchovy v pozdějším věku (Z starší) ve srovnání s kontrolními porosty (K) bez výchovy. Pozn.: Při zahájení výchovy v mladším věku, při horní porostní výšce 5 až 10 m, je štíhlostní kvocient horního stromového patra (200 nejsilnějších stromů na 1 ha) kolem 70, tj. velmi příznivý. Je to způsobeno především nižšími výchozími počty jedinců při obnově. Ve starších porostech založených vesměs hustotami kolem 10 tis. jedinců na 1 ha byl štíhlostní kvocient nad 80 a přes prováděné zásahy stále stoupal až k hodnotě 90. V době zahájení přeměn jsou takové porosty, přestože byly vychovávány, náchylné na poškození větrem. Pouze včasná a intenzivní výchova může být zárukou nižší míry rizika při přeměnách.

Postup stabilizace smrkových porostů pomocí výchovy je popsán v recenzované metodice: SLODIČÁK, M. - NOVÁK, J.: Výchova lesních porostů hlavních hospodářských dřevin. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 2007. 46 s. Recenzované metodiky. Lesnický průvodce 4/2007. ISBN 978-80-86461-89-2, kterou lze rovněž stáhnout z internetových stránek VÚLHM: http://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/lp_2007_04.pdf. Odolnost porostů při přeměnách, zejména vůči větru, zvyšuje systém okrajového (vnějšího) zpevnění a celistvost zápoje. Zapláštění porostních okrajů příznivě upravuje porostní stabilitu a ovlivňuje porostní mikroklima. Systém řazení mýtních článků spolu s volbou směru postupu obnovy a zpevňovacích sečí (odluky, rozluky, závory) předpokládá ohrožení působící z určitého směru. Při odlišném směru působení nebo po narušení systému vnějšího zpevnění účinnost systému klesá a na významu nabývá vnitřní zpevnění porostu. Velmi důležité je včasné a řádné rozpracování plošně rozsáhlých stejnověkých smrkových monokultur na pracovní pole, zpřístupňuje porost a umožňuje uskutečnit plánovaná opatření. Rozčlenění vychází z plánovaného postupu přeměny podle technologické typizace stanoviště. Rozčlenění lesa na přehledná pracovní pole s přibližovacími liniemi účelně napojenými na Pelhřimov 13. 9. 2011

25



cestní síť minimalizuje po celou transformační dobu škody na porostu vzniklé těžbou a vyklizováním dřeva. Při postupu obnovy porostů přiřazováním sečí nemá rozčlenění lesa takový význam jako při přeměně probíhající dlouhou dobu. Velikost pracovních polí závisí na stanovištních podmínkách a použité technologii. Rozestup přibližovacích linií 50 - 60 m odpovídá nejčastěji používané technologii vyklizování dřeva traktorem s navijákem. Velikost pracovních polí v lanovkových terénech ovlivňují technické parametry použité lanovky. Využití harvestorů a vyvážecích souprav zmenšuje nebezpečí poškození následného porostu, mechanizační prostředky však vyžadují hustší síť přibližovacích linií v závislosti na dosahu ramene stroje. Přibližovací linie a hranice pracovních polí je vhodné v terénu vyznačit barvou na stromech, protože zásadně poslouží směrovému kácení, sortimentní metoda omezí škody při vyklizování.

5 ZÁVĚR Snahy o zmírnění negativních dopadů smrkových monokultur byly vyvíjeny již v minulosti. Prvotní živelné snahy o druhově pestré porostní směsi byly většinou málo úspěšné, teprve zohlednění stanovištních podmínek, odvození přírodní dřevinné skladby porostů a produkčního potenciálu pomohlo zlepšit výsledky. Poměrně úspěšný rozmach transformačního úsilí vyvrcholil na území ČR širokým uplatňováním přeměn monokultur. Postupy publikované v 60. letech 20. stol. řešily odděleně problematiku přeměn dřevinné skladby monokultur a úpravu porostní diferenciace. Požadavek na plnění ekologických, sociálních i ekonomických funkcí vyžaduje odklon od monokulturního smrkového hospodaření. Současné snahy o přeměny smrkových monokultur směřují k zajištění trvale udržitelného hospodaření a uchování biologické rozmanitosti prostředí. Transformace lesa je značně dlouhodobý proces, změny zastoupení dřevin jsou pozvolné a výraznější výsledky se projeví v průběhu několika lesnických generací. V procesu přeměn smrkových monokultur je na většině stanovišť upřednostňován clonný nebo násečný postup obnovy kombinovaný s předsunutými skupinami pro vnášení stanovištně vhodných MZD. V případě požadovaného trvalého výskytu MZD v porostní úrovni je nutný časový předstih vnášení MZD do porostu. Výskyt MZD v porostní podúrovni má meliorační působnost, vliv na porostní stabilitu je však omezený. Výškový růst dřevin pod porostní clonou je ve většině případů nižší než na volné ploše, dlouhodobý zástin porostu umožňuje postupnou výškovou diferenciaci, která může snížit náklady na následné výchovné zásahy. Růst dřevin po uvolnění se záhy stabilizuje. Postupy transformace smrkových porostů podle cílových hospodářských souborů a stabilizace porostů před přeměnami zveřejněné ve výše uvedených metodikách byly navrženy na základě dlouhodobě sledovaných výzkumných a demonstračních objektů a empirických zkušeností lesnické praxe. Poděkování: Příspěvek vznikl v rámci plnění zakázky MZe „Expertní a poradenská činnost při obnově a výchově lesních porostů, včetně uplatnění biotechnologií a speciálních výsadeb rychle rostoucích dřevin, udržování a využití klonových archivů a demonstračních objektů“. Podkladové materiály byly získány při řešení výzkumného záměru MZe 0002070203 „Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí“


26



Literatura: ČÍŽEK, J. - KRATOCHVÍL, F. - PEŘINA, V. Přeměny monokultur. Praha, SZN, 1959, 191 s. SLODIČÁK, M. - NOVÁK, J. Výchova lesních porostů hlavních hospodářských dřevin. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 2007. 46 s. Recenzované metodiky. Lesnický průvodce 4/2007. ISBN 978-80-86461-89-2. SLODICAK, M. - NOVAK, J. Silvicultural measures to increase the mechanical stability of pure secondary Norway spruce stands before conversion. Forest Ecology and Management, 224, 2006, č. 3, s. 252 - 257. SLODICAK, M. - NOVAK, J. - SKOVSGAARD, J. P. Wood production, litter fall and humus accumulation in a Czech thinning experiment in Norway spruce (Picea abies (L.) Karst.). Forest Ecology and Management, 2005, č. 209, s. 157 - 166. SLODIČÁK, M. - NOVÁK, J. Effect of thinning of air-polluted Norway spruce stands in the Czech Republic. Ekológia (Bratislava), 22, 2003, Suppl. 1/2003, s. 340 - 353. SOUČEK, J. – TESAŘ, V. Metodika přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů. Recenzovaná metodika. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 2008. 37 s. Lesnický průvodce 4/2008. ISBN 978-80-7417-000-3. Kontakt:

DOC. RNDR. MARIAN SLODIČÁK, CSC., [email protected] ING. JIŘÍ NOVÁK, PHD., [email protected] Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Výzkumná stanice Opočno Na Olivě 550 517 73 Opočno


27



VENKOVNÍ POCHŮZKA MARTIN KODEŠ 1. Porostní skupina 51 b12 - plocha 9,91 ha, věk 111 let, zakm. 9, lesní typ 5K7, zastoupení dřevin – SM 100 % Porost vybrán jako ukázka typické smrkové monokultury v mýtním věku. Z dochovaných historických údajů lze usuzovat, že tato plošně poměrně rozsáhlá porostní skupina vznikla následkem úmyslných těžeb v rozmezí let 1880 - 1910. Pro zalesnění těchto velikých a v ploše navazujících sečí byl zřejmě použit výhradně smrk, možná s příměsí jiné dřeviny. Porostní skupina byla v roce 1995 silně postižena vrcholkovými zlomy a polomy způsobenými námrazou, jen v roce 1996 zde bylo zpracováno 700 m3 dřeva a v letech 19971999 dalších 250 m3 nahodilé těžby (většinou dodatečně uschlé stromy, ojediněle kůrovec). Polom měl plošný charakter bez vzniku holin, silně proředěná místa byla po nutných těžebních úpravách podsázena skupinami jedle a buku. Za období 1997 - 2010 provedeno zalesnění na ploše 1,15 ha, z toho 0,50 ha buk a 0,65 ha jedle. Při posledním těžebním zásahu v roce 2009 provedeno i odtěžení části porostu s přirozenou obnovou smrku na ploše 0,40 ha. Na části plochy porostní skupiny jsou v současnosti nárosty smrku vzniklé zmlazením. Ty je nutno dále doplňovat výsadbou buku a jedle, aby došlo k žádoucímu zpevnění nově vznikajícího porostu a naplnění povinného podílu MZD. 2. Porostní skupiny 41 e13, 40 d1 - 41 e13 – plocha 3,20 ha, věk 123 let, zakm. 8, lesní typ 5K2, zastoupení dřevin – SM 70 %, BK 30 % - 40 d1 – plocha 0,82 ha, věk 5 let, zakm. 10, lesní typ 5F3, zastoupení dřevin – BK 80 %, SM 20 % Porostní skupiny vybrány jako ukázka přirozené obnovy buku s provedeným těžebním zásahem a následnou prostřihávkou. V porostu 41 e13 provedena těžba v roce 2010 na ploše 0,25 ha, v roce 2011 provedena křovinořezem schematická prostřihávka v těžbou uvolněných bukových nárostech. V porostu 40 d1 v roce 2005 uvolněno přirozené zmlazení buku na ploše 0,20 ha, následně doplněno výsadbou jedle s individuální ochranou pletivem. V roce 2008 provedena v bukových nárostech prostřihávka křovinořezem. 3. Porostní skupina 42 a11 - plocha 3,52 ha, věk 101 let, zakm. 9, lesní typ 5K2, zastoupení dřevin – SM 95 %, MD 5% Porostní skupina vybrána jako ukázka přirozené obnovy buku z jednotlivých přimíšených buků ve smrkovém porostu. Na ploše porostu je jednotlivě vtroušen buk v celkovém počtu cca 20 ks. Tyto buky dosahují evidentně vyššího věku než zbytek porostu a pravděpodobně nebyly před cca 100 lety vytěženy s tehdejším porostem a byly ponechány do další generace lesa. V bezprostředním okolí vtroušených buků, zejména v místech s již sporadicky se objevujícími semenáčky buku, byl porost v roce 2000 a 2006 mírně procloněn. V současnosti je na ploše porostu cca 0,50 ha odrůstajícího zmlazení buku. Bukové nárosty nebyly oploceny, ani jiným způsobem chráněny proti okusu zvěří.


28



4. Porostní skupina 40 a16, 40 c14 - 40 a16 – plocha 2,43 ha, věk 159 let, zakm. 8, lesní typ 5J3, zastoupení dřevin –BK 65 %, KL 20 %, SM 10%, JD 5% - 40 c14 – plocha 4,67 ha, věk 135 let, zakm. 8, lesní typ 5F3, zastoupení dřevin – SM 45%, BK 45%, JD 5%, KL 5% Obě porostní skupiny jsou součástí Přírodní rezervace Křemešník. Tato byla vyhlášena v roce 1985 na výměře 37 ha, jako ukázka přirozených lesních společenstev Českomoravské vysočiny – suťové javořiny a jedlové bučiny. Zastoupení dřevin je následující – BK 46 %, SM 41 %, JV 7 %, JD 5 %, JS 1 %. Věková struktura – porosty na výměře 82 % plochy rezervace jsou starší 100 let. Nejstarší porosty se nacházejí na vrcholovém hřebenu – porosty 40 c17, d17. Přirozená a polopřirozená lesní společenstva s původní skladbou dřevin jsou pouze ve vrcholové části rezervace na ploše asi 7 ha. Při prvním Peikertově zařízení na období 1892-1901 byla část lesů, zhruba v rozsahu současné rezervace, vylišena pro odlišný způsob hospodaření. Navrženo obmýtí 120 let, doporučena přirozená obnova „tmavou“ (clonnou) sečí, nikoliv holosečně s následným zalesněním. Doslova je zde uvedeno: „.... z ohledu na poutnické místo Křemešník nebude odklízení starých tříd porostů zčerstva prováděno....“, dále určeno k obnově dvacetileté období a že vyklízení starého porostu se musí dít dle požadavků a potřeby náletu, „ ... a o tom zde nejsou dosud žádné zkušenosti....“. V roce 1892 byly všechny porosty v současných porostních skupinách 40 a16 a 40 c14 (tehdy oddělení 34 a 35) zařazeny do I. a II. třídy (věk do 40 let) a menší část i do III. třídy stáří (40 - 60let). Při popisu bylo konstatováno, že jsou to porosty naprosto zanedbané, samé keře a přehoustlé metly, namnoze jsou i velice nedostatečně zalesněné, nálety jsou silně poškozeny pastvou dobytka a ořezáváním vršků. Jmenovitě pak oddělení 35 a okolní porosty „ ... nečiní dojem lesa kultivovaného ...“. V navrhovaných opatřeních pak bylo uvedeno vyřezat břízu a jívu, proředěná místa doplnit umělou sadbou smrku, jedle a buku. Dále dle potřeby intenzivně vychovávat a dle potřeby vyvětvovat zejména buk. O převládajícím způsobu hospodaření v letech před tímto zařízením nejlépe vypovídá zjištěná převaha mladých věkových tříd. Hospodařilo se pravděpodobně nahodile spíše holosečným způsobem dle potřeby dřeva. Ze zachovaných záznamů vyplynulo, že největší množství listnáčů se v městských lesích těžilo až do 60. let 19. století právě v Koreckém revíru. Nepochybně velká část této těžby byla provedena v této lokalitě. V současnosti se v porostních skupinách 40 a16 a 40 d14 provádějí těžby formou maloplošných zásahů s cílem podpořit přirozenou obnovu buku, javoru a jedle. Bukové nálety odrůstají při dostatečném přístupu světla bez ochrany proti zvěři, zmlazení javoru a jedle nutno chránit oplocením. Dlouhodobým cílem pak je dosažení dřevinného a věkového rozrůznění těchto porostů. 5. Porostní skupina 35 b12/2 - 35 b12 – plocha 0,31 ha, věk 116 let, zakm. 3, lesní typ 5V7, zastoupení dřevin – BK 80 %, JD 20 % Porost vybrán jako ukázka přirozené obnovy buku a jedle pod mateřským porostem se smíšenou dřevinou skladbou. V roce 1990 byl tento porost v LHP na období platnosti 19901999 zařízen jako porostní skupina 622 B2 se zakmeněním 7 a zastoupením dřevin BK 65 %, JD 35 %. V roce 1995 byl celý porost oplocen. V následujících letech byl třemi těžebními zásahy postupně přicloňován s cílem podpořit přirozenou obnovu jedle a buku. V současnosti je téměř na celé své ploše podrostlý náletovou směsí dřevin buku, jedle a smrku. Zbývající


29



část mateřského porostu bude vyklizena jedním těžebním zásahem a po dosažení potřebné výšky nárostů bude odstraněno oplocení. Kontakt:

ING. MARTIN KODEŠ Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980 393 01 Pelhřimov [email protected]


30

Městská správa lesů Pelhřimov s. r. o. K Silu 1980, Pelhřimov tel.: ,

Recommend Documents