Měsíčník členů a přátel sboru

5

2013

Měsíčník členů a přátel sboru

Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? Ezechiel 18:23 strana 1 - květen 2013

Obsah 2 3 4 4 5 5 6 8 10 12 12 13 14 15 15 16

Obsah, tiráž Úvodník D. Fajfra Zápis ze schůze staršovstva (L. Raus) Foto - přijetí J. Dalhaus do sboru Katastrofální grilování (A. Navrátil) Otoč se čelem (J. Sikorová) Moje Camino de Santiago de Compostela (barcza) Trocha Izraele (I. Petlan) Něco „malého“ do našeho spěchu (A. Navrátil) Společný půst (D. Kubíček) Foto - Stella Kutnohorská Family English Camp 2013 Náměty k modlitbám Oznámení, inzeráty a pozvánky Narozeniny Pravidelná setkání, informace o sboru

Foto na titulní straně pochází u Konce světa. Víc v článku barczi na straně 6. Foto Stelly Kutnohorské zaslala Gisela. Fotky z přijímání Jarky Dalhaus za členku sboru poslal Pepa Kubeš.

Tiráž Redakce Měsíčníku Barbora Telferová Kšírova 177 619 00 Brno - Horní Heršpice tel. 777 138 117

Příspěvky a připomínky k Měsíčníku [email protected] Toto čáslo neprošlo jazykovou korekturou. Cena kopírování odpovídá počtu stran x 1 Kč.

Pokud byste navíc měli zájem dostávat plnou verzi Měsíčníku přímo do Vaší e-mailové schránky, stačí dát vědět barczi, a to nejlépe na její e-mail [email protected] Pokud máte zájem napsat pro Měsíčník nějaký článek (zážitek, komentář, inzerát), neváhejte a pošlete jej na tentýž e-mail. Vaše články co nejdřív otiskneme. Měsíčník je Váš a pro Vás - bez Vás to tedy nejde. Příští Měsíčník vyjde v neděli 9. června. Uzávěrka pro toto číslo bude ve středu 5. června. Církev bratrská je společenstvím lidí, kteří věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého Zachránce. Přijímá Bibli za měřítko víry, učení a života. Členem se může stát každý, kdo vyznává víru v Ježíše a jeho život tomu odpovídá. Chce být otevřeným společenstvím, do něhož může kdokoliv přijít a slyšet biblické odpovědi na nejdůležitější životní otázky. Svůj úkol vidí ve vyznávání křesťanské víry, ve vedení k této víře, ve vytváření společenství věřících a v pomoci potřebným. květen 2013 - strana 2

Úvodník (úryvek ze zprávy předsedy CB přednesené na jarní konferenci církve, plný text si můžete přečíst na webu našeho sboru) Uplynulý církevní rok byl opravdu výjimečný. Nebudu se zabývat jen kalendářním rokem 2012, ale obdobím mezi dvěma konferencemi, tedy až do března 2013. Tentokrát jsem neměl problém s volbou aktuálního tématu, neboť je jaksi samo dáno. Mám na mysli dva důležité momenty, které podle mého názoru vyčnívají nad ostatní a bude dobré je reflektovat ve vztahu k Církvi bratrské. Ten první: listopadové přijetí zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Nový zákon, kterým se současně ruší platnost starého z roku 1949, upravuje a zmírňuje některé majetkové křivdy, které byly spáchány komunistickým režimem. Rád bych některé věci z minulosti připomenul a zamyslel se nad tím, co bylo a co je před námi. Mám zato, že jsme svědky zlomové události. Nyní je proto poslední možnost připomenout ještě některé skutečnosti z minulosti jako aktuální, neboť přijetím nového zákona se uzavírá jedna neblahá éra spojená s církevním zákonem 18 z roku 1949. Zrušením posledního residua komunistické legislativy se tak období vymezené paragrafem 218 konečně stává minulostí a od nynějška už bude jen historickým materiálem pro poučení budoucím generacím. Ten druhý: V roce 2013 si připomínáme 1150 let od příchodu soluňských bratří na naše území. Přinesli s sebou Písmo ve srozumitelné řeči – staroslověnské hlaholici. S tím se pojí 400. výročí vydání Bible kralické. Obě výročí spojuje jeden prvek, nesmírně důležitý pro životaschopnost křesťanské církve. Je jím dostupnost Bible ve srozumitelné řeči a její vliv na člověka, potažmo na společnost křesťanskou i tu sekulární. Stojí tedy za to zamyslet se nad tím, jak bude či nebude Bible ovlivňovat budoucnost CB. Daniel Fajfr, zaslal David Kubíček

strana 3 - květen 2013

Zápis ze schůze staršovstva 7. května 2013 MLÁDEŽ Mládež je nyní, oproti podzimu, poněkud v útlumu, jako by chybělo nějaké pevné jádro, jako by se vždycky sešli noví lidé. Jedním z důvodů by mohlo být, že lidé pracují, studují, maturují, státnicují, nemají čas. Zaznělo též, že „mládež je někdy malým lákadlem...“ ALFA KURZY Jsme vděční, že si Ivan Petlan vzal Alfa kurzy na starost. Místem konání bude Skleněná louka na Kounicově, kde jsou tomu příznivě nakloněni. Občerstvení si budeme zajišťovat sami. Prosíme o uvážení, kdo by mohl svojí službou přispět k tomuto společnému dílu, zájemci nechť se hlásí u Ivana Petlana. Začínat se bude od září. JARNÍ SBOROVÁ DOVOLENÁ a Velké Lhotě na Valašsku v termínu 17. až 19. května: Úkoly jsou rozděleny, John přiveze 10 kg kuřecího masa, David 6 kg kuskusu. Je tedy snad možno počítat se dvěma společnými teplými pokrmy. Ostatní, tj. večeře, snídaně a jídno na sobotní výlet si přiveze každý sám. KŘESTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ odkládá se na září či říjen.

zapsal Luboš Raus

12. května jsme přivítali novou členku sboru, Jarku Dalhaus.

květen 2013 - strana 4

Katastrofální grilování? Naše mládež grilovala. Na ohni a bez grilu, ale bylo to pěkné a komorní. S novým letním obdobím se postupně probouzíme a začíná se schylovat k akčním aktivitám, jako plánovaná víkendovka s mládeží nebo letní tábor a English camp, kde si budeme moci zaskotačit a ještě k tomu to bude mít smysl, protože tím i posloužíme tam, kde je třeba. Tím zaskotačit mám na mysli službu hrami a programem, ale pohromadě. A tím katastrofálním u grilovačky mám na mysli malý počet účastníků, který přišel. Nicméně abych to uvedl na pravou míru, tak si nemyslím, že by to bylo na škodu. Přijde mi, že společná služba je skvělá, právě když nechybí humor, a že i malý počet účastníků může mít velký potenciál pro bližší vztahy. To jen pro pořádek. Jinak za mládež vám přejeme krásné první letně-jarní měsíce a těšíme se napočtenou i na viděnou. Aleš Navrátil

Otoč se čelem Moje dcera dostala za úkol napsat slohovou práci na citát Jana Wericha: „Až ti bude úzko, otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.“ Představila jsem si sama sebe, jak se otáčím za hřejivými paprsky slunce, a najednou se mi vybavilo, jak jsme si jako děti hrály na chytání – lépe řečeno šlapání po stínech našich kamarádů. Už jen samotné protáhlé šedivé postavičky v nás vyvolávaly salvy smíchu a což teprve, když se podařilo spolužákovi nečekaně šlápnout na jeho stínovou hlavu! Naopak si nevzpomínám, že by slunce - původce těchto zkreslených obrazů nás samých – tehdy upoutalo nějak naši pozornost. Ano, bylo dobře, když svítilo, nebylo potřeba si brát čepici nebo teplou bundu, ale když v létě bez přestávky vysávalo každou kapku vody z našich těl, tak to už žádný přítel nebylo. Později jsem vnímala slunce jako fascinující, obrovské, žhavé těleso putující vesmírem s přesností atomových hodin. Pokud bych chtěla, vím, že na internetu bych si mohla najít podrobné informace o této podivuhodné hvězdě – např. kolik stupňů má na povrchu, jaké plyny ji obklopují, její vzdálenost od Země nebo třeba její pravděpodobnou dobu vzniku či zániku. To díky poznatkům vědy jsme přestali obdivně vzhlížet ke slunci jako zdroji tepla a světla, tedy dárci života, ale naopak se před ním chráníme, protože může spustit nádorové onemocnění kůže. Když to shrnu - slunce nám hodně pro život dává, ale také vše může v jednom okamžiku vzít zpět. A jak vnímal stejný zlatý kotouč člověk před takovými 4 tisíci lety? „Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.“ To jsou slova 19. žalmu. Neměla bych zapomenout, že slunce také bylo zdrojem inspirace pro básníky, nebo uctívání božských vlastností. Vždyť splňovalo mnoho důvodů, proč jej uctívat: bylo tu odnepaměti, nedosažitelné, nepochopitelné, závisela na něm úroda – tedy život nás lidí. A navíc bylo nestranné, vždyť když zářilo ze své výšky, vznikly ke všemu živému i neživému odpovídající stíny – slunce nedělalo rozdíly mezi malým a velkým, králem či chudákem. strana 5 - květen 2013

I když se mi slunce líbí a těším se po dlouhé zimě, až mě zase zašimrá na tváři, ani mě nenapadne ho oslavovat jako boha. Není totiž ani neměnné, ani dokonalé, ani milosrdné a rozhodně nepanuje nad mým životem. Je vesmírným tělesem, stvořením, které plní svůj úkol, tak to vnímá křesťan, žid či vyznavač islámu. I když vím o této hvězdě více než Izraelita před dávnými časy, uvidím při pohledu na bezmračnou oblohu ten stejný obrázek: „Slunce za úsvitu vyjde vesele jako ženich ze svého domu. Nic ho v tento den nezastaví, jako nepřemožitelný hrdina spěchá ke svému cíli. Od východu na západ obloukem probíhá nebem a nic se neskryje před jeho žárem.“ Ale proč obdivovat dílo a ne jeho stvořitele? I tak lze chápat moudrost Jana Wericha. A proto, až se příště otočím čelem ke slunci, řeknu si sama pro sebe: „Až ti bude úzko, otoč se čelem k Hospodinu. A všechny tvé stíny ti položí za záda.“ Jitka Sikorová

Moje Camino de Santiago de Compostela Ve středověkém světě existovala tři nejsvětější místa, kam směřovaly statisíce poutníků ročně. Řím, tam jsem byla před sedmi lety, Jeruzalém, tam jsem byla před dvěma měsíci, a Santiago de Compostela. A tam mě pracovní povinnosti zavály na začátku května. No, povinnosti. Výcvik. Naprosto dobrovolný výcvik, o který jsem si sama zažádala. Ale při práci byla trocha času i na nějaké to poznávání. A můžu vás ujistit, že jsem poznala, že Santiago je úžasné místo. Velice se mě dotklo, a tak se o to s vámi chci podělit. Santiago? Trocha zeměpisu – tušíte, kterým směrem na mapě zaostřit? Aha! Moc ne. Asi jsme už někdy slyšeli něco o pouti do Santiaga, někomu možná něco řekne i to slovo v názvu – Camino – tedy název této pouti. Ale jak dlouhá tato pouť je? A proč vůbec ti lidi už 1200 let do Santiaga putují? Santiago de Compostela je na západě Španělska těsně nad Portugalskem v oblasti nazvané Galície. Je to dost svérázný kraj, má vlastní jazyk, vlastní zvyky. Na rozdíl od zbytku Španělska ho nikdy nedobyli muslimové, a tak si uchoval původní keltský (ano, keltský) ráz. Ulicemi řvou dudy, folklorní tance připomínají poskakováním ty irské. Stela znamená hvězda a Compo znamená pole. Compostela je tedy pole, kde se ukázala hvězda. Proto taky poutníci do Santiaga chodí. V těchto místech se totiž údajně v hlubokém středověku ukázala hvězda na louce, kde byl se svými dvěma učedníky pohřben jeden z Ježíšových učedníků, Jakub. To on pomáhal tehdejším vojskům odrážet dobyvačné Araby. Tehdejší věřící hrob odkryli a přesunuli. Truhla s ostatky apoštola je teď srdcem obří a velice působivé katedrály. Proto ty miliony lidí. Všichni se chtějí poklonit jednomu z Ježíšových nejbližších. A teď, proč to pro mě byl tak silný zážitek. Camino měří zhruba 800 kilometrů. Začíná ve Francii v podhůří Pyrenejí a prochází hory doly celým severním Španělskem. Vlastně pokračuje ještě i dalších 80 km za Santiago, ale to je už fakt jenom pro silné povahy. Poutníci (peregrinos) odjakživa tuhle štreku váží proto, aby měli čas přemýšlet, květen 2013 - strana 6

rozjímat, rozmlouvat s Bohem, hledat smysl existence, zkrátka aby mohli utéct od každodennosti, od toho věčného shánění chleba a zajišťování rodiny, k Bohu. Přičemž jen tak mimochodem prošlapou dvoje goretexové boty. Santiago je pro ně celou dobu symbol, cíl, ke kterému míří. Viděla jsem slzy v očích poutníků, kteří přišli na náměstí před katedrálou, úsměvy, oteklé nohy, absolutní únavu, objímání, ale v tom všem především obrovskou radost. Že to dokázali. Že po měsíci došli do cíle. Že našli, co hledali. Takhle nějak si představuju nebe. Dobře, bude to asi trochu větší a nebude tam pořád pršet. Ale ty pocity budou nejspíš podobné. Únava z dlouhé cesty, bolavé nohy, vysílení, ale taky slzy štěstí, úsměvy, které i beze slov řeknou všechno, a hlavně ta všeobjímající radost. Podobný pocit jsem pak prožila ještě jednou. To když jsme se vypravili na Konec světa. Ano, vím, že svět je kulatý, takže vlastně nemá konec a ostatně ani začátek, ale to středověký člověk nevěděl. A tak když přišel na nejzápadnější výběžek Španělska, věřil, že dál už to nejde. A ten výběžek příhodně nazval Fisterra (tedy Konec světa). Na Konci světa jsou skály, maják, pamětní deska s českým národním znakem a nějakým nápisem ve španělštině. A jsou tam hromádky popela. Když totiž poutník došel až na Konec světa, spálil svoje oblečení a boty, aby tak symbolicky ukončil svoji pouť a s novým oblečením naznačil i nový začátek svého života. Ten zvyk lidem zůstal dodnes a je to další věc, která mě hluboce zasáhla. Ty verše o oblečení nového člověka, o vyprání svých šatů a oblečení čistého roucha... Na Konci světa se úplně uhmotňují. Hned je to všechno silnější, když to člověk vidí takhle doslova před sebou (a cítí – hořící goretexy fakt nevoní po fialkách). Ještě jedním zážitkem vás potrápím. Ale snad vás taky nalákám, abyste se na toto úžasné místo někdy podívali. Katedrála v Santiagu má jednu zvláštnost: obří kadidelnici. Říkají jí botafumeiro a používají ji při nedělních poledních mších a při různých zvláštních příležitostech. Měla jsem to úžasné štěstí, že jsem v Santiagu byla zrovna na letnice a šla jsem s dalšími dvěma kolegy na slavnostní letniční mši. Nevím, co farář povídal, mluvil španělsky, ale jelikož každou chvíli řekl „Maria“, asi bych s ním úplně nesouhlasila. Je to jedno. Znáte tu letniční pasáž v Bibli, jak Ježíš odchází od svých učedníků a zároveň na ně vylévá svého ducha. Tak si představte, že stojíte v přeplněné katedrále a nad hlavou se vám houpe přivázaná na 30metrovém laně obří kadidelnice, ze které se samozřejmě valí oblaka kouře. Je potřeba nějaký konkrétnější obraz letnic? Zkrátka tuhle služební cestu jsem si vrchovatě duchovně užila. Teď jenom doufám, že si tyhle obrazy udržím v srdci co nejdýl. A všem vřele doporučuju, jeďte tam. Je tam krásně a dýchá tam Duch Boží. barcza

strana 7 - květen 2013

Trocha Izraele Obsáhlá reportáž z cest po biblických krajích tady byla už minule. Dneska doplníme něco, co se posledně neřeklo, a něco z toho, co se případně řeklo, řekneme asi znovu. Když tak listuji v evangeliích, připadá mi to docela biblické. Ivan Petlan ***

Hot line

Na ochozu sousedního domu sedm tmavých hrdliček – zčernalé špičky knotů hebrejského svícnu

Tramvaje jsou pojízdné telefonní budky To už jsme si zvykli

Naproti na domě balkóny uskakují sudé a liché vpravo a vlevo jako když kráčí námořník A všude kolem Izrael s nožem na krku Už od dob kdy Bůh neutratil Izáka

Překvapením kdysi bylo vidět sjezdaře kličkovat s mobilem u ucha na svahu ledovce Ale teď v Jeruzalémě kulturní šok Ten vedle mě levačkou vytáhl telefon a přijal hovor čelo a pravou dlaň nalepené na Zdi nářků

T-shirt (Size XL)

T-shirt (Size XXL)

Hříčka odkazující na rockovou kapelu:

F16 či kolik s uklidňujícím vzkazem do Spojených států Don’t worry America – Israel is behind you!

Guns & Moses Guns and Moses – něco jako Modli se a pracuj v místní mutaci

květen 2013 - strana 8

Obavy Obamy jsou ty tam

The Cat

***

Prostranství poblíž parkoviště A stánek plný suvenýrů a k němu náležící náležitý vtíravý hlas

Je to jak řazení v autě Anebo kolo s přehazovačkou

Nedomluvíme se Nechci žádné dreky Snažím se předejít očnímu kontaktu ignoruji zboží a upírám veškerou pozornost na potulnou pouliční kočku Není úniku: Do you want to buy – a cat??

Když potřebují náhle zdražit řeknou že je ta cena v dolarech Stouni (Bonus)

Matouš, 13. kap.

Podle očekávání jsem byl odkloněn Prý ať že otevřu kufr Tak jo

*** (Reflexe) Zbytky hradu poblíž Cezarei V arabském světě křesťanům doposud říkají křižáci Je to stejné slovo Chápu je Někdy jsem takovej divnej pavouk…

A už se mi v něm hrabká Jedná s ním v rukavičkách Ale stejně uvnitř nezůstane kámen na kameni Devět kg hornaté svaté země No nic Some little stones říkám smířlivě Ale on mých komentářů nežádá Hledám jeden konkrétní, říká a ostatní vážně ignoruje A pak ho nalézá báječný bílý valounek zvící malé miny

Unikum

Oba jsme rádi

Pod okny hřbitov A s jediným jen hrobem Celý pro Ráchel

Tak tu nakonec ještě na poslední chvíli prožívám podobenství o veliké perle

strana 9 - květen 2013

Něco „malého“ do našeho spěchu Rád bych Vám zde dal k přečtení text, který jsem zpracovával do školy. Původně jsem jej chtěl parafrázovat, ale nakonec mi přišlo, že bych tomu akorát ubral na celkovém smyslu. Přijde mi to nejlepší tak, jak to napsal sám autor. Je to z knihy G. MacDonalda: „Uspořádej svůj svět“ a tato část kapitoly pojednává o tom, jak se můžeme inspirovat Kristovým životem a jeho využíváním času. Je zde vidět, jaké byly jeho priority. Tato část navazuje na úvod, kde autor promlouvá k chaotikům a snaží se jim poradit, jak to lépe zvládat. Jen pro představu: první je důraz na osobní vůli se rozhodnout změnit svůj chaos a pak je tu důraz na snahu zorganizovat si to (podobně jako rodinný rozpočet). Podle MacDonalda jde jako první to podstatné (desátek, dary), pak potřebné (nájem, jídlo…) a až pak věci pro potěšení (kino, restaurace, let balonem), přičemž dluhům a chaosu se dá vyhnout, když respektujeme, že jsme jak finančně, tak časově omezení. „Když se dívám do Bible, hluboký dojem ve mně vyvolávají praktické lekce o hospodaření s časem, které můžeme získat ze života a působení Ježíše Krista. Všichni čtyři pisatelé evangelií nám předkládají obraz Ježíše pod neustálým tlakem, kdy ho vyhledávají přátelé i nepřátelé. Každé jeho slovo bylo sledováno, každý jeho čin rozebírán, každého jeho gesto komentováno. Ježíš v podstatě neměl soukromý život. Snažil jsem se představit si našeho Pána v dnešním světě. Absolvoval by dlouhé meziměstské telefonáty? Létal by víc, než chodil pěšky? Zajímaly by ho všechny možné reklamní letáky, které by dostával poštou? Jak by zvládal obrovské množství vztahů, které můžeme udržovat díky moderní technice? Jak by zapadal do doby, kde se vyřčené slovo může během několika vteřin rozletět po celém světě a druhý den se ocitnout v novinových titulcích? Ačkoli jeho svět byl ve srovnání s naším mnohem menší, zdálo se, že byl vystaven velice podobným rušivým vlivům a požadavkům, jaké známe my. Když však studujeme Kristův život, vůbec nemáme pocit, že někdy spěchal, že se musel „honit“ nebo že by ho někdy něco zaskočilo. Nejen, že zvládal svou veřejnou službu bez sekretářky, která by mu domlouvala setkání, ale dokázal si zařídit dostatečné množství času jen na modlitbu a rozjímání a na to, aby mohl být s několika lidmi, které kolem sebe shromáždil jako učedníky. I to bylo možné díky tomu, že měl svůj čas pod kontrolou. Stojí za to věnovat určitý čas otázce, jak se projevuje, že náš Pán měl čas pevně v rukou. Co ho přivedlo k tomu, že měl v životě takový řád? Tím prvním, co mi vyvstává před očima, je skutečnost, že jasně chápal své poslání. Měl vykonat klíčový úkol a to, jak bude nakládat se svým časem, poměřoval na základě tohoto poslání. To je dobře vidět během jeho poslední cesty do Jeruzaléma, kde pak byl ukřižován. Lukáš píše (18. kapitola), že když se Ježíš blížil k Jerichu, zaslechl pronikavý hlas slepce a zastavil se, což silně vyvedlo z míry jeho přátele a kritiky. Podráždilo je, že Ježíš nebere v úvahu, že Jeruzalém je ještě šest nebo sedm hodin daleko a že se tam chtějí dostat, aby dosáhli svého cíle, oslavy Velikonoc. A svým způsobem měli pravdu – pokud Kristovým cílem bylo pouze dorazit do Jeruzaléma včas na náboženskou oslavu. Jak se však brzy dozvíme, to nebylo Ježíšovým hlavním posláním. Dotýkat se zlomených lidí, jako byl ten slepec, bylo pro Ježíše mnohem významnější a považoval to za natolik důležité, aby tomu věnoval svůj čas. květen 2013 - strana 10

Krátce po tomto prvním setkání se Ježíš zastavil znovu, tentokrát pod větví stromu, a zavolal odtud dolů na Zachea, známého výběrčího daní. Byl to Pánův nápad, že si spolu pohovoří v Zacheově domě. Zástup kolem Ježíše byl znovu rozhořčen, zaprvé proto, že se cesta do Jeruzaléma znovu přerušila, a za druhé kvůli Zacheově pověsti. Z jejich pozice se zdálo, že Ježíš plýtvá časem. Z Ježíšova úhlu pohledu však šlo o dobře využitý čas, protože odpovídal kritérií jeho poslání. Lukáš zaznamenává, co právě o této skutečnosti řekl sám Ježíš: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (L 19, 10). Pro učedníky to bylo těžké pochopit a Pán Ježíš je musel neustále upozorňovat na konkrétní fakta týkající se jeho poslání. Dokud tomuto poslání neporozuměli, nemohli pochopit, jak a podle jakých kritérií si organizoval čas. Druhým vodítkem k Ježíšovu hospodaření s časem je to, že chápal svoje vlastní meze. Když Pán Ježíš přišel na zem jako vtělený Syn Boží, odložil určitá práva nebeského Prince a na čas přijal jistá lidská omezení, aby se s námi mohl plně ztotožnit. Sdílel naše omezení, ale efektivně se s nimi vypořádal – což je i náš úkol. Neodvažujeme se podceňovat skutečnost, že Pán Ježíš během své veřejné služby vyhledával čas o samotě se svým nebeským Otcem před každým důležitým rozhodnutím a krokem. Než Pán Ježíš vystoupil se svým posláním na veřejnost, uplynulo třicet let relativního mlčení. Až když se s Kristem setkáme na věčnosti, plně pochopíme důležitost těchto tří desítek let. Nyní můžeme maximálně dospět k závěru, že představovaly významné období přípravy. Je působivé uvědomit si, že zde máme třicet let poměrné neznámosti a soukromí jako přípravu na tři roky důležité aktivity. Nemělo by nás tedy překvapovat, že než Mojžíš předstoupil před faraona, strávil čtyřicet let na poušti. Pavel prožil dosti dlouhou dobu na poušti, kde naslouchal Bohu, a teprve pak se chopil apoštolských povinností. Zkušenost těchto mužů není výjimečná. Těsně před tím, než Pán Ježíš vstoupil do veřejné služby, strávil čtyřicet dní na poušti v obecenství se svým Otcem. Nezapomeňme na noc, kterou naplnil modlitbami, než vybral svých dvanáct. Po rušném čase v Kafarnaum ho časně zrána vidíme na svahu hory opět v modlitbách. A samozřejmě zde byl odchod na horu Proměnění, kde se připravoval na poslední cestu do Jeruzaléma. Nakonec tu máme modlitby v Getsemane. Pán Ježíš dobře znal svoje meze. Může nám to připadat zvláštní, ale Ježíš věděl, na co my pohodlně zapomínáme: že je nutné si vyhradit dostatečné množství času na čerpání vnitřní síly a odvahy, abychom po vypuknutí duchovního boje mohli kompenzovat své slabosti. V Ježíšově časovém rozpočtu byly tyto chvíle o samotě pevnou položkou, protože znal své meze. Plně to docenit nedokázali ani ti, kdo mu byli nejblíže. Myslím, že Pán Ježíš do své filosofie hospodaření s časem zahrnul ještě třetí důležitý prvek, protože si vždy vyhradil čas na vyučování svých dvanácti. Ve světě, kde se mohl věnovat milionům, si Ježíš většinu času vyhradil na to, aby měl možnost být s několika prostými muži. Nejlepší čas věnoval tomu, že je prováděl Písmem a dělil se s nimi o své nebeské poznání. Klíčové okamžiky strávil tím, že sloužil spolu s jednotlivci a nechal je sledovat každý jeho krok a poslouchat každé jeho slovo. Některé dny vyhradil na to, aby jim vysvětlil hlubší význam svých promluv k zástupům. A cenné hodiny padly na to, že s nimi probíral jejich zkušenosti po jejich návratu z míst, kam je poslal, napomínal je, když selhali, a chválil je, když uspěli. Najednou bychom mohli být v pokušení zeptat se, proč Ježíš trávil tolik cenného času strana 11 - květen 2013

se skupinou prostých mužů, zatímco mohl učit ty, kteří bývali mohli intelektuálně ocenit jeho teologické mistrovství. Pán Ježíš si však uvědomoval, co je doopravdy důležité a kde jsou priority. A kde jsou vaše priority, tam bude i váš čas. Z těchto důvodů Pán Ježíš nikdy neměl nedostatek času. Protože znal své poslání, protože ve chvílích o samotě s Otcem prohluboval svou duchovní vnímavost a protože věděl, kteří lidé budou pokračovat v jeho poslání dávno poté, co vstoupí do nebe, nikdy mu nebylo zatěžko říci jasné NE pozváním a požadavkům, které by nám připadaly dobré a přijatelné. V mém vlastním životě přišel čas, kdy ve mně studium Ježíšova života probudilo hlubokou touhu po této schopnosti.“ (MacDonald, Gordon: Ordering Your Private World) Na závěr bych k tomu rád přidal, že jde pouze o zajímavost a ne celek, který by byl návodem na lepší vnitřní řád. V případě většího zájmu o pomoci „chaotikům“ bych doporučil tuto knihu G. MacDonalda. Jen dodám, že je to těžký boj a myslím, že bez neděle a Boží milosti to nejde.:) Požehnané dny. Aleš Navrátil Společný půst Milí přátelé, jako starší našeho sboru jsme se rozhodli, že se vždy první pátek po setkání staršovstva budeme jako starší postit za náš sbor. Postit se lze od čehokoli, jídlem počínaje, televizí, novinama konče. Uspořený čas lze skvěle využít pro modlitbu či čtení - zkrátka čas s Bohem. Kdybyste se chtěli někdo připojit, tak neváhejte. Budu rád, když mi pro povzbuzení dáte vědět. Váš David Kubíček

Stella Kutnohorská Narozena dne: 13.4.2013 ve 13:30 hod. Váha: 3 340 gr Míra: 51 cm

květen 2013 - strana 12







strana 13 - květen 2013

Náměty k modlitbám 1) SBOR: • za kazatele Davida Kubíčka, za staršovstvo, za diakony, za vedoucí skupinek. Vyprošujme jim moudrost, sílu a odvahu víry při službě Bohu i lidem; • za vztahy v našem sboru. Prosme, ať se naučíme povzbuzovat jedni druhé a žehnat si navzájem; • za pracovní skupiny ve sboru, které se věnují např. pastoraci, domečku, informovanosti, liturgii; • za sborový dům na KP74 – za dostatek financí i za to, abychom ho dokázali využít k Boží slávě. Taky za pravidelné brigády a ochotu lidí se jich účastnit. 2) AKCE SBORU: • nedělní bohoslužby, rodinné bohoslužby, modlitební setkání, klub Rybka, mládež, domácí skupinky; • tábor Hobit, English Camp, chystané Alfa kurzy. 3) NEMOCNÉ: • za Věru Tumovou a jejího manžela, Anežku Hlavičkovou, Marii Novotnou, Lýdii Luklovou, Davida Kubíčka ml., Karla Nováka, Evu Buchtovou, jejího bratra a maminku... • novopečenou maminku Nikolu Kutnohorskou a její dceru Stellu; • a těhotnou Martinu Sýkorovou. 4) POTŘEBNÉ: • za Vlaďku Matýzkovou a její dceru Evu; • manžele Dolníčkovy, kteří prožívají těžké období; • Nikolu Kutnohorskou; • Tomáše a Radku Studené. 5) NAŠE OKOLÍ: • za Brno, aby bylo více otevřené víře a zažilo probuzení; • za naše sousedy, kolegy, přátele a příbuzné; • za bratry a sestry, kteří jsou pro svou víru pronásledováni; • za Izrael. Bohu díky za všechny vyslyšené modlitby. Víte-li o dalších modlitebních tématech, prosím neváhejte a sdělte je Norice Veselé kdykoli a jakkoli – osobně po nedělní bohoslužbě, telefonicky nebo smskou nebo písemně na emailu [email protected] . Kontaktovat můžete i barczu, jak je uvedeno v tiráži. Tato výzva platí nepřetržitě. Prostor pro vaše modlitební předměty:

květen 2013 - strana 14

Oznámení a pozvánky na akce Staršovstvo se sejde v úterý 4. 6. v 18:00 na KP74. 24. - 26. 5. Gondolin - chata s Rybkou, Pustá Rybná 3. - 10. 8. English Camp 12. - 23. 8. Tábor Hobit - více informací na sborovém webu Rybka se v tomto školním roce naposledy sejde 12. června. Podrobnosti o dalších akcích a setkáních naleznete v kalendáři na sborovém webu. Rozesílání informačních emailů Pokud chcete ostatní ve sboru o něčem informovat, někam pozvat, nabídnout jim něco k prodeji nebo třeba byt k pronájmu, zkrátka pokud máte něco, co ostatním chcete mailem poslat, využijte k tomu nový sborový rozesílací mail: [email protected] Tam vše pošlete a odtud to bez prodlevy rozešleme dál. barcza Stránky tábora Hobit byly spuštěny. Najdete je na: cb.cz/brno.kralovopolska/web/tabor Stránky Family English Camp byly spuštěny taky. Najdete je na:cb.cz/brno.kralovopolska/web/fec/

Narozeniny Všem vyprošujeme hodně Boží milosti a požehnání do dalších let jejich života. 8. 5. Květoslav Krejčí 10. 5. Miriam Turoňová 18. 5. Jindřiška Nešpůrková 20. 5. Karolína Janoušková 23. 5. Renata Řezníčková 25. 5. Jana Studená 26. 5. Alžběta Kubešová 26. 5. Barbora Telferová

3 roky 3 roky 3 roky 17 let 30 let

2. 6. Radka Láznická 6. 6. Lýdie Kubíčková 13. 6. Radka Pospíšilová 13. 6. Jitka Zobačová 15. 6. Zbyněk Veselý 16. 6. Daniela Petlanová 20. 6. Martina Sýkorová 27. 6. Jakub Raus 27. 6. Jakub Urban 28. 6. Jiří Lukl

9 let

13 let 7 let

strana 15 - květen 2013

Shromáždění

Rubínek, Poznaňská 10, neděle 10:00 26. 5. 2. 6. 9. 6. 16. 6. 23. 6.

P. Láznický / J. Lukl L. Raus / D. Kubíček - dětská bohoslužba, křest (Olšákovi) J. Olšák / D. Kubíček - požehnání - Lázničtí J. Kubeš / D. Kubíček P. Láznický / J. Olšák

Pravidelná setkání v týdnu Úterý 18:00 - Základy víry, každých 14 dní, KP74 Středa 17:00 - Rybka - klub pro děti Středa 19:00 - mládež Čtvrtek 17:00 - skupinka kluků (liché týdny) Čtvrtek 18:00 - skupinka holek (liché týdny) Všechna setkání se konají ve sborovém domě v Královopolské 74. Podrobnější informace sledujte na webu sboru v sekci Kalendář. O sboru na internetu: www.cb.cz/brno.kralovopolska Na stránkách naleznete například: - aktuality - program týdne - sborový kalendář - záznam kázání - měsíčník v elektronické podobě - fotogalerii Stránky mládeže našeho sboru www.cb.cz/brno.kralovopolska/mladez/ Bankovní účty sboru běžný provozní účet 2100242241 / 2010 spořící účet (na splátky domečku) 2800242242 / 2010 květen 2013 - strana 16

Kazatel sboru David Kubíček [email protected] Kontakt na sbor Královopolská 74 616 00 Brno-Žabovřesky tel. 511 111 044