Měsíčník informací ze života našeho domova.
Sváteční vydání dvojčísla: LISTOPAD a PROSINEC 2014 Motto: Buďme vděční lidem, kteří nás dělají šťastnými, jsou to zázrační zahradníci, kteří umí naši duši nechat rozkvést. Marcel Proust
Listopad - název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince. Zajímavosti: 5. listopad Na Kubě dostal od tamních Indiánů roku 1492 Kryštof Kolumbus jako první Evropan kukuřici 7. listopad V roce 1957 začali v tehdejší NDR vyrábět Trabanty. 9. listopad Albert Einstein získal Nobelovu cenu. Bylo to v roce 1921 a nebylo to za teorii relativity, nýbrž za práci, týkající se fotoelektrického jevu. 18. listopad Smetanova Libuše otevřela roku 1883 Národní divadlo. 19. listopad V roce 1892 byla po dvou letech dokončena oprava Karlova mostu, který strhla velká voda 4. září 1890. 20. listopad V Berlíně roku 1906 přijala Mezinárodní telegrafická konvence signál .. – – – ..., (čili SOS) jako jediný oficiální nouzový. 11. listopad Svátek svatého Martina, který připadá na 11. listopadu, kdy k nám podle pranostiky má tento světec na koni přivézt první sníh. Svatý Martin se narodil roku 316 n.l. jako Martin Tourský. Jeho otec byl pohanský římský důstojník v římské provincii Horní Panonie,
dnešním Maďarsku, a už v patnácti letech donutil Martina stát se vojákem. Legenda říká, že jedné chladné temné noci uviděl Martin na ulici polonahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Martin ale peníze neměl, a protože chtěl žebráka alespoň ochránit před chladem, rozetnul svůj vojenský plášť na dvě poloviny a jednu mu daroval. Následující noc se mu zjevil Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Pravděpodobně pod vlivem tohoto zjevení přijal Martin na Velkou noc roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu. Na opuštění vojska si ale musel počkat dalších zhruba 15 let, než dosáhl důstojnické hodnosti. V roce 372 přijal biskupský stolec v Tours, ale i přes své jmenování biskupem žil dále jako mnich v chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Svatý Martin zemřel roku 397 v 81 letech v Candes u Tours. Je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů a nejčastěji bývá zobrazován na koni s půlkou pláště a žebrákem. Svátek svatého Martina patřil již v historii k jednomu nejoblíbenějších v roce. Na mnoha místech se konaly poutě, hojně se pořádala martinská posvícení. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy (zvané martiny) a roháče. Jídla byla tučná, jako by se chtěli lidé připravit na dlouhou chladnou zimu. Dříve byla martinská husa poslední pečení před šestitýdenním adventním postem. Tento den byl spojován nejen s příchodem prvního sněhu, ale také s pravým posvícením se vším, co k němu patří. Čeledi obvykle končila sjednaná služba, dostávala plat a hledala službu pro další rok. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Na mnoha místech se kromě posvícení konaly také dobytčí a výroční trhy. Ve vinařských oblastech pak tento den patři oslavě nového vína. K tomuto svátku neodmyslitelně patří dobře vykrmená a upečená
svatomartinská husa obvykle podávaná s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a červeným zelím. I k té se mimochodem pojí hned dvě legendy. Podle jedné se jí proto, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči. Druhá říká, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupem skrýval v husníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily. Na svatomartinskou tabuli patří také tradiční rohlíky plněné mákem nebo povidly a samozřejmě již zmíněné, ať už červené či bílé, mladé víno, které se k pokrmům české kuchyně výtečně hodí. Svatomartinská vína jsou první vína nového ročníku. Jedná se o vína svěží a ovocná, která sice zrála pouhých několik hodin, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter. Vinaři doporučují, aby se mladá vína vypila do Velikonoc, do kdy si uchovávají svou příjemnou svěžest. Aby mohlo nést víno značku Svatomartinské, musí být vyrobeno z hroznů odrůd Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský (bílá vína) nebo Modrý Portugal a Svatovavřinecké (růžová a červená vína) na území České republiky a projít hodnocením nezávislé komise. Komise naslepo posuzuje standardním stobodovým systémem vlastnosti vína, jakými jsou vzhled (čirost a barva), vůně (intenzita, čistota, harmonie), chuť (intenzita, čistota, harmonie, perzistence) a celkový dojem z vína. Tradičně se první Svatomartinská vína otevírají 11. listopadu v 11 hodin na mnoha slavnostních akcích po celém Česku. V posledních letech obliba Svatomartinských vín překročila hranice Česka a Svatomartinská vína tak měli možnost ochutnat také občané a návštěvníci Slovenska, ale třeba i vzdáleného Japonska. Také řada restaurací přijala obnovenou tradici Svatomartinského vína za svou a každoročně připravuje Svatomartinská menu. Stejně tak v obchodech a vinotékách se Svatomartinská vína poprvé objevují až 11. listopadu.
Tradice Svatomartinského vína se po staletí vyvíjela zcela svébytným způsobem vycházejícím z koloritu českých zemí, především Moravy. Tady mladé víno získalo svůj název podle pravidelného otvírání a prvního ochutnávání v den sv. Martina, tedy symbolicky 11. 11. Označení Svatomartinské víno ve spojitosti s vítáním nového vína se začalo užívat již na dvoře císaře Josefa II. Začátkem listopadu končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba a některá vína bývala už tou dobou ve sklepě „vyčištěna“, a proto bylo zvykem ochutnávat novou úrodu. Toto období připadalo na dobu, kdy byla sklizeň již v bezpečí pod střechou, a blížil se klidný advent spojený s předvánočním půstem. Svatomartinské tak bylo vždy spjato s časem bohatého hodování a bujarého veselí. Odtud pochází dnes již tradiční spojení – svatomartinská husa a Svatomartinské víno. Zpracovala: Mazurková Olga, aktivizační pracovník
Letecký snímek Jaroslava Hrachovce. Pohled na stanové městečko na prostoru u bazénu. Kdo ví, o jaký rok jde? ANO, JE TO ROK 1994 - FIM RALLYE motorky Zpracovala: Mazurková Olga, aktivizační pracovník
Advent (z lat. adventus příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv. V posledních dvou stoletích nabývá na důležitosti materiální příprava Vánoc - kupování vánočních dárků, pečení cukroví, úklid a výzdoba domovů adventními a vánočními dekoracemi. V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce, a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní, apod. Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní. Uplatňují se zejména při jitřních mariánských mších zvaných roráty. S adventním obdobím je spojena celá řada lidových i moderních tradic. Kromě adventních věnců se vily i prosté věnce bez svící z různých rostlin, které měly symbolický význam. Většinou měly zajistit svému majiteli štěstí, lásku, zdraví a bohatství. Samotný
adventní věnec se v dnešní době svojí podobou vzdálil od podoby původní, stále má ale vyjadřovat zastavení, radost a očekávání. V kostele bývala pod adventním věncem umístěna kasička, do které mohli věřící vkládat vánoční dary pro opuštěné děti a sirotky. Na svátek sv. Barbory, tzn. 4. prosinec, se vžila tradice řezání "barborek", tj. větviček jakýchkoli stromů a keřů, které mohou do Vánoc rozkvést, nejčastěji třešňových, ale i z jiných ovocných stromů, kaštanu, dřínu apod. "Barborka", která rozkvetla o Vánocích, přinášela do domu štěstí a děvčatům na vdávání předpovídala svatbu. I svatá Barbora přinášela v předvečer svého svátku dárky, podobně jako svatý Mikuláš odměňovala hodné a kárala zlobivé děti. V předvečer svátku sv. Mikuláše podle tradice obchází sv. Mikuláš ve společnosti anděla a čerta rodiny s dětmi, děti jsou tázány, zda jsou hodné, mohou přednést básničku nebo zazpívat písničku. Hodné děti dostávají sladkosti, v poslední době stále častěji i věcné dárky, zlobivé děti pouze uhlí, brambory a jiné produkty, které symbolizují původ dárku "od čerta". V některých rodinách Mikuláš děti nenavštěvuje, pouze rozdává dárky za okno apod. V době adventu si lidé rádi zdobí svoje domovy jmelím, které má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích Vánoc.
Adventní doba je také časem, který zhruba odpovídá době, kterou potřebují tradiční medové perníčky ke změknutí. Jejich pečení má v českých zemích tradici pravděpodobně od 12. století. Kromě jejich přímé konzumace a použití k ozdobení vánočního stromku je také možné připravit perníkový adventní věnec, perníkový betlém nebo perníkovou chaloupku, která dělá radost hlavně dětem. V této době se připravuje také vánoční cukroví. Pečení cukroví je významné pro rodinný život, umožňuje rodině strávit čas spolu v pohodlí a klidu domova, navozuje příjemnou atmosféru díky aromatickým kořením a dodává domovu nádech blížících se Vánoc. V mnoha rodinách se během pečení cukroví zpívají nebo poslouchají vánoční koledy. V dnešní době si zejména děti od začátku prosince otevírají adventní kalendář, který jim připomíná, že Vánoce se blíží a i ony musí svým způsobem dodržovat půst - být "hodné", aby jim Ježíšek přinesl dárky. Na samém sklonku adventu si lidé staví betlémy (jesličky) po vzoru sv. Františka z Assisi, pečou vánočky, zdobí vánoční stromky a upravují mísy s ovocem. Vánočky dříve pekli mistři pekaři. Do nich se zapékala mince, která předpovídala svému nálezci zdraví a bohatství po celý příští rok. Popraskaná a nepovedená vánočka znamenala neštěstí. Mísa s ovocem je hlubokým symbolem, který je nevědomky dodržován dodnes. Má symbolizovat tichou modlitbu za dobrou úrodu
a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý. Kromě čerstvého ovoce (tradičních českých jablek a hrušek) obsahovala často i sušené ovoce a ořechy. Ve druhé polovině dvacátého století se pozornost soustředila na citrusové plody a banány. Vánoční stromek má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. Ještě počátkem 16. století bylo zdobení stromků pronásledováno katolickou církví jako pohanský zvyk, později však bylo akceptováno. Větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. První stromky byly údajně zavěšovány za špičku ke stropu, později byly zavěšovány i špičkou dolů. K jejich zdobení se používalo pečivo, perníky, ovoce, ořechy, později stuhy, kraslice, slaměné ozdoby apod. Svíčky se ke zdobení údajně používají od roku 1860. Od roku 1986 se v předvánoční době zapaluje v Betlémské jeskyni plamínek, který je pak skauty a dobrovolníky rozšiřován do světa jako Betlémské světlo.
Zpracovala: Gabriela Kunčická, vedoucí sociálního útvaru s. Helios
Chvilka zamyšlení Adventní čas V prosincových dnech nás obklopuje vánoční atmosféra a každý ji prožíváme svým způsobem. Nakupujeme dárky ke Štědrému dni nebo pečeme cukroví. Děti chtějí po nás vysvětlení, jak to ten Ježíšek dělá, že dokáže každému přivézt dárek. Vždyť je nás na světě tolik! Zákonitě očekáváme ten den, kdy na nás vybafnou, že bychom jim konečně mohli říct pravdu. Rodič si uvědomí, že kromě vysvětlení si musí uvědomit, co vlastně pro něj Vánoce znamenají a jaký má k nim postoj. Když se zeptáte dospělých, jak se cítí v těchto dnech, odpoví většinou, že uspěchaně a unaveně. S blížícím se koncem roku přichází spousta pracovních povinností a starostí. V práci trávíme většinu svého aktivního dne a slyšíme, jak nás tlačí termíny a co ještě je třeba stihnout do konce roku. Přijdeme domů a nezbývá už energie pro vytváření adventní nálady. Z televize se na nás usmívají šťastné rodiny, které dostaly vše, co „potřebují, aby byly šťastné“. Upozorňují nás, že se vánoční čas blíží a je třeba vše zajistit, aby to proběhlo co nejlépe a každý byl spokojený. Je asi třeba si uvědomit, co pro nás tento čas znamená. Pro někoho vytváření krásně uklizeného domova a napečeného cukroví, pro někoho ježdění po nákupních centrech a shánění dárků a pro někoho možnost dokončit zbývající úkoly a zasloužený odpočinek během Vánoc. Každý máme možnost se cítit a prožívat vše tak, jak chceme
my a nikoli okolí bazírující na zachování všech tradic a zvyků. Pravděpodobně uslyšíme, jak lidé kolem nás měli doma obrovské množství druhů cukroví, krásných dárků a cítili se spokojeně. Samozřejmě to může některé nechtíc ovlivnit a vytvořit pocit, jestli něco nezanedbali. Stačí ovšem si vzpomenout, jak jsme sváteční dobu prožili. Prožili jsme ji tak, jak jsme chtěli. Krásné prožití svátečního času všem a nezapomeňte si uvědomit: vše může být takové, jak to cítíme my. Nikoli tak, jak se snaží okolí hodnotit. Prožijte spokojeně adventní a vánoční dobu a do nového roku 2015 plnou náruč zdraví a spokojenosti.
Autor: Andrea Bartošová, sociální pracovník
PRO BYSTRÉ HLAVIČKY
Milé bystré hlavičky, je to neuvěřitelné, ale je to tak. Rok se s rokem sešel a Vánoce opět klepou na dveře: Ježíšek čeká na dopisy, vánoční cukroví voní z lecjaké kuchyňky, tajná místa se plní dárky, vánoční atmosféra na nás dýchá z každého kouta i televize
.
A protože jsou vánoční svátky výjimečné, připravili jsme pro Vás i výjimečnou křížovku – jednosměrku. Pokyny na její rozluštění máte napsány níže. Doufáme, že se Vám bude změna líbit a přejeme dobrou zábavu. Na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: Štefániková Marie Gratulujeme! JAK NA JEDNOSMĚRKU ? V každém řádku jsou ukrytá slova, která se nějakým způsobem vztahují k Vánocům nebo k zimě. Pokud takové slovo najdete, přeškrtněte jej. Zbylá písmenka ponechte volně, vytvoří postupně
tajenku. VZOR: V prvním řádku je vepsáno první slovo „cukroví“, další slovo je „vánice“, písmenko „A“ nenáleží k žádnému slovu, proto bude součástí tajenky. Ve druhém řádku je ukryto slovní spojení „vánoční strom“, písmeno „H“ bude patřit k tajence. Ve třetím řádku najdeme dvě slova: „advent“ a „vrána“, písmena „O“ a „J“ nepatří k žádnému slovu, jsou tedy součástí tajenky. Tajenka zní: „AHOJ“. C
O
U
K
R
O
V
Í
A
V
Á
N
I
C
E
V
Á
N
O
Č
N
Í
S
T
R
O
M
H
A
D
V
E
N
T
V
R
Á
N
A
Zpracovala: Denisa Sapíková, sociální pracovník
J
VÁNOČNÍ JEDNOSMĚRKA J
A
B
L
K
O
K
S
N
Ě
H
U
L
Á
K
R
B
Í
L
É
V
Á
N
O
C
E
P
U
N
Č
M
I
K
U
L
Á
Š
K
O
L
E
D
Y
Á
S
Š
T
Ě
D
R
Ý
V
E
Č
E
R
L
E
D
N
S
T
R
O
M
E
Č
E
K
É
S
N
Í
H
D
Á
R
E
K
D
Ě
D
A
M
R
Á
Z
V V
Á
N
O
Č
N
Í
O
P
L
A
T
E
K
Á
P
Ů
L
N
O
Č
N
Í
M
Š
E
S
M
R
K
N
K
O
S
T
E
L
S
V
Í
Č
K
A
O
S
N
Ě
H
O
V
Á
V
Á
N
I
C
E
J
M
E
L
Í
E
Z
V
O
N
E
Č
E
K
V
O
Ň
A
V
Á
V
Á
N
O
Č
K
A
B
R
A
M
B
O
R
O
V
Ý
S
A
L
Á
T
M
E
L
I
CH
A
R
K
A
Š
P
A
R
Ř
Z
I
M
A
R
Y
B
Í
P
O
L
É
V
K
A
E
S
N
Ě
H
O
V
Á
V
L
O
Č
K
A
J
S
L
A
D
K
É
C
U
K
R
O
V
Í
E
S
A
N
T
A
K
L
A
U
S
S
O
A
D
V
E
N
T
N
Í
V
Ě
N
E
C
C
B
E
T
L
É
M
J
E
Ž
Í
Š
E
K
I
T
Ř
I
K
R
Á
L
O
V
É
A
N
D
Ě
L
P
A
N
N
A
M
A
R
I
E
J
O
S
E
F
L
E
D
O
V
Á
K
L
O
U
Z
A
Č
K
A
S
V
A
T
Á
L
U
C
I
E
S
Á
Ň
K
Y
S
V
A
T
Á
B
A
R
B
O
R
A
Á
L
N
S
N
Ě
H
O
V
Á
K
O
U
L
E
Í
R
A
M
P
O
U
CH
Ú
J
E
D
L
S
M
A
Ž
E
N
Ý
K
A
P
R
T
Z
L
A
T
Á
N
E
D
Ě
L
E
A
T
Ř
Í
B
R
N
Á
N
E
D
Ě
L
S
C
P
E V
E
R
Babička (Božena Němcová) z knihy Vánoce v české kultuře Byl to zvyk jak ve mlýně, tak v myslivně i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost měla ale tenkráte, když znenadání přišel před Štědrým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice. Celého půl dne radostí plakala a přes chvíli od pečení vánoček odběhovala do sednice, kde příchozí mezi dětmi seděli, aby se na syna podívala, aby se bratrovce zeptala, co dělá ten nebo ta v Olešnici, a dětem opakovala nejednou: "Jak tuhle vidíte strejčka, tak byl v tváři také váš dědeček, jenže vzrůst po něm nemá." Děti prohlížely strejčky se všech stran, a velice se jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich otázku odpovídali. Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. Na Štědrý den štědře podělen byl kdekdo, drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, hodila polovičku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čista a zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak drobty sesbírajíc hodila „ohni“, aby „neškodil“. Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes;" a v světnici slívaly děvčata olovo a vosk a děti pouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce loďky
života, od kraje ku středu se houpaly. Pak volal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!" "Ach milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlny loďkou tvého života smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přístav, z něhož jsi vyplul," řekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo "na štěstí" ve příční polovice. "Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti babičky potajmo, když se začalo uklízet se stolu. "To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní," řekla babička. Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší. "Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?" pravila babička. "Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonku hraní." Děti se dívaly do oken, nábožně babičku poslouchajíce. Vtom kmitla okolo oken světlá zář a zvenku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: "Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvědčila, vtom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezulátko jim nadělilo. To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním krásných darů! Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před Vánocemi vždy už sama pamatovala na strom a dceři okrašlovat ho pomohla. "V Nise a Kladsku panuje vesměs ten způsob; víš-li pak se pamatovat, Kašpare, byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už hodný hoch?" pravila
babička synovi, nechajíc děti těšit se s dary a usednouc vedle něho ke kamnům. "Jak bych se nepamatoval, hezký to zvyk a dobře, Terezko, děláš, žes ho zavedla; budou to někdy dětem krásné vzpomínky, až se octnou v trudech života. Na ten den si člověk dokonce v cizině nejraději vzpomíná, já to zkusil po kolik let, co jsem ve světě byl. Dost dobře jsem se mnohdy měl u mistra, ale vždy jsem si myslil: Kýž bych seděl raději u matky a měl kaši s medem, buchtičky s makovou odvárkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jídla bych vám za to dal." "Naše jídla," usmála se babička a přikývla hlavou; "ale ještě jsi zapomněl sušenou míchaninu (ovoce)." "To víte, o to jsem nehrubě dbal; v Dobrušce říkají tomu muzika. Na něco
jiného
jsem
ale
vzpomínával,
co
jsme
všickni
rádi
poslouchávali." "Však já vím, co myslíš: pastýřskou koledu, to je zde také, počkej, uslyšíš to zanedlouho," pravila babička, a sotva to dořekla, ozvala se zvenčí u okna pastýřská trouba. Nejdřív odtroubil melodii pastýřské písně kolední, pak začal zpívat: "Vzhůru vstaňte, pastýřkové, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě v chlívě." "Máš pravdu, Kašpare, kdybych neslyšela tu píseň, ani by mi Boží hod nepřicházel tak veselý," pravila babička, poslouchajíc s potěšením. Pak ale šla ven a naložila pastýřovi do mošny výsluhu. Zpracovala: Radka Chodilová, aktivizační pracovník střediska Helios
Český herec a filmový organizátor narozen 24. března 1947 Děčín. Jsem jednou z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších osobností na české filmové scéně. Mou životní láskou se stalo divadelní a filmové herectví, které jsem studoval a v roce 1972 i úspěšně absolvoval na brněnské JAMU. Na podzim 1991 jsem odešel s téměř celým souborem ze Zábradlí, a vytvořili jsme svou vlastní scénu Divadlo Bez zábradlí. Zde působím dodnes a společně se Zuzanou Bydžovskou, Danou Morávkovou, Bohumilem Kleplem, Jiřím Menzlem a dalšími hereckými osobnostmi vytváříme jedno z nejlepších pražských divadel, které má představení vždy na několik týdnů dopředu vyprodaná. Rok 1977 byl více než úspěšný. Režisér Jan Smidt mi nabídl roli v pravěké trilogii inspirované knihami Eduarda Štorcha. Ve filmech OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU, kde jsem vytvořil s Ludvíkem Hradílkem nezapomenutelnou loveckou dvojici Sokol & Havranpírko, která zažívá mnoho dobrodružství a napínavých příhod. Jednu z největších rolí v kariéře jsem ztvárnil ve zfilmovaném románu Eduarda Basse CIRKUS HUMBERTO z roku 1988. Zatímco na politické scéně se pomalu schylovalo k Sametové revoluci, herci Hanzlík, Kemr, já, Brzobohatý a mnoho dalších jsme vytvářeli pod taktovkou Františka Filipa jeden z nejlepších kultovních seriálů české kinematografie. Můj charismatický hlas můžete slyšet od roku 2006 pravidelně i na
televizních obrazovkách, kde s Miroslavem Donutilem uvádím úspěšné cestopisy České televize „NA CESTĚ PO...“ Už víte, kdo jsem?
Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího kalendářního měsíce aktivizačním
pracovnicím.
Každý
měsíc
vylosujeme
jednoho
šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme úspěšné řešitele. A na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: ANNA DOŠLOVÁ
ODPOVĚĎ Z MINULÉHO ČÍSLA: STELLA ZÁZVORKOVÁ
Zpracovala: Olga Mazurková, aktivizační pracovník střediska Helios
Fotostřípky z Mikulášské
Předvánoční čas se Slunečnicí Rok se s rokem sešel a naše středisko dne 5. 12. opět navštívilo se svým hudebním vystoupením Divadlo Slunečnice z Brna. Jak jsme již zvyklí, zazpívali nám písně známých interpretů a jelikož se blíží čas Vánoc, zařadili také písně s touto tématikou. Zážitek to byl opravdu krásný. Většina z nás se nechala „strhnout“ a chtě nechtě zpívala také, někteří stojící opodál dokonce neodolali a roztančili se. A zážitek to byl nejen, co se týká poslechu, ale i oko si přišlo na své. Ženy se vždy těší na sympatického, tmavovlasého zpěváka, který ani tentokrát svým vystupováním a šarmem nezklamal. Společnici mu dělala také velice milá a sympatická zpěvačka.
Již s předstihem jsme se domluvili, že se v nadcházejícím roce 2015 opět brzy setkáme.
Těšíme se Zpracovala: Radka Chodilová, aktivizační pracovník střediska Helios
Výstava prací našich uživatelů Jako domov jsme přijali pozvání na Mezinárodní prodejní výstavu prací uživatelů sociálních služeb, která se konala v Centru sociálních služeb Český Těšín. Po slavnostním zahájení začal dvoudenní prodej výrobků. Dostali jsme velkou pochvalu za naše práce. Obkoukaly jsme nové techniky a nápady na výrobky jiných zařízení. Celá akce byla velmi zdařilá a již se těšíme na přislíbené pozvání na další rok.
Zpracovala: Silvie Švecová, ergoterapeut střediska Helios
SLAVNOSTNÍ VEČER U PŘÍLEŽITOSTI MEZINÁRODNÍHO DNE DOBROVOLNÍKŮ Dne 2. prosince 2014 uspořádala pobočka humanitární organizace ADRA Havířov v KD Radost slavnostní večer, který se konal u příležitosti Mezinárodního dne dobrovolníků. Toto slavnostní setkání bylo věnováno hlavně všem dobrovolníkům, kteří pomáhají ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Účast přijali nejen zástupci přijímajících organizací, ale také primátor města Havířova Bc. Daniel Pawlas, náměstek pro sociální rozvoj Mgr. Daniel Vachtarčík, vedoucí odboru sociálních věci Ing. Bernarda Urbancová, ředitel ADRY ČR pan Michal Čančík a předseda Moravskoslezského sdružení Církve adventistů sedmého dne pan Karel Staněk.
S úsměvem na tvářích večerem provázeli paní Andrea Radomská, která u nás působí jako supervizorka dobrovolnické činnosti, a pan Stanislav Janalík, redaktor Českého rozhlasu. Všichni havířovští dobrovolníci byli oceněni a taktéž zástupci přijímající organizace obdrželi malý dárek jako poděkování. V průběhu večera byl představen nový program, který je sponzorován Nadací Taťány Kuchařové „Dobrovolníci domů“ a pozvání přijala seniorka, která se jako první do tohoto programu zapojila; paní Mária Marečková přišla v doprovodu svého dobrovolníka pana Michala Kálmána. Slavnostní večer všem zúčastněným zpříjemnil houslový orchestr „Dolceviolin“ ZUŠ Bohuslava Martinů. Zpestřením byla módní přehlídka probíhající ve dvou částech – první část „Proužky“ a druhá část pak byla pohádkově laděná – nesla se v duchu pohádky Tři oříšky pro Popelku. Zpestřením byla tombola a všichni doufali, že budou mezi šťastnými vylosovanými a odnesou si nádherné ceny. Závěr slavnostního programu patřil písni „Půlnoční“ od Václava Neckáře v podání Marie Ondruškové, kterou na kytaru doprovodil Michal Brož. Všichni přítomní byli posléze pozváni na raut, který připravila restaurace Radost a ruku k dílu přiložili také dobrovolníci Charitativního obchůdku a Sociálního šatníku ADRA. Oceněny byly i 3 dobrovolnické příběhy: manželé Eva a Petr Hyblovi s přítomnou
uživatelkou
střediska
Helios
DsH
paní
Libuší
Hutníkovou, dobrovolnice paní Veronika Budinová a dobrovolnice paní Jasana Valtrová.
Když jsem pak paní Libušku Hutníkovou na Heliosu oslovila a ptala jsem se na její dobrovolníky, doslova mi řekla: „Já jsem je vyhrála v loterii, oba dva – Evu i Petra. Jezdí za mnou i dvakrát do týdne, berou mě na vozíku ven, berou mě svým autem do obchodů, cukrárny, ale i na hřbitov. Jsou pro mě víc než rodina“. Tato slova naší uživatelky paní Hutníkové řekla vše, více není třeba dodávat. Zpracovala: Gabriela Kunčická, vedoucí sociálního útvaru s. Helios
Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. "Tolik dárků, všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich." Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: "Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!".
O Vánocích přijde klučina za tatínkem a zajímá se: „Tati, proč se u nás Ježíšek svléká?” „Prosím tě, jak tě to napadlo?” „No, když jsem včera přišel domů, maminka v ložnici říkala: Ježíši, rychle se obleč a vyleť oknem. Manžel přišel!” Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u sporáku: „Mamí, mamí, stromeček hoří!” „Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka. Chlapeček za chvíli zase začne křičet: „Mami, mami, záclony už také svítí!”
Čerešňová Marie Hanzelková Ludmila Hoková Evženie Knyblová Zdenka Košťálová Drahoslava Kudláč Matúš Pavelková Olga Teska Stanislav Tesková Alžběta Vrbová Ludmila
Lippa Helmut Przybylová Emilie Dunajczanová Janka Tichá Aurelie Madziová Eva Reková Libuše Puček Jan Hanzlová Helena Hradský Petr
Na tomto čísle spolupracovaly: Olga Mazurková Radka Chodilová Silvie Švecová Denisa Sapíková Andrea Bartošová Gabriela Kunčická Editace textů: Gabriela Kunčická
