listopad - prosinec 2014

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

na m č n Pu mské lé Bet le svět

listo 23. čís lo pad - pro sine

c 20

14

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo

2

Středisko Nazdar, toto číslo nabídne mnohé, ale jedno nenabídne. Chybí tradiční rozhovor. Nějak se mi nedařilo sehnat někoho, s kým by rozhovor ještě nebyl a kdo by mi jej včas dodal. Věřím, že pauza nebude dlouhá a brzy vám jej opět nabídnu.

Listopadová výprava

3

Setkání vůdců 2014

6

Co je nového? Opět jsem obnovil rubriku Představujeme. V následujících číslech se budete moci seznamovat s bývalým střediskovým vůdcem Jiřím Prášilem - Šilkem. Standa Dostál nabídl další novinku, která věříme zaujme naše mladší čtenáře a to tip na PC hru. Začínáme hrou Dragon Age, hrou pro milovníky fantasy. Jako tradičně nechybí mnoho článků od rozličných autorů, z výprav vlčat a z vyhánění řízků, ze dvou školení, konkrétně ze setkání vůdců a manažerského kurzu Hopík. Velmi aktivní byly skautky. Nejprve pilně cvičily, poté pletly věnce, aby nakonec předvedly své skvělé představení Šíleně smutná princezna v Kyjově. Činovníci měli své předvánoční setkání, zabíjačku a společně s rovery vyráběli tyče na tee - pee. Nenudili jsme se ani v listopadu a prosinci.

Hopík 8 Kateřinský jarmark

9

Skautský muzikál

12

Výroba tee - pee

17

Předvánoční setkání

19

Skautská zabíjačka

22

Betlémské světlo

24

Vyhánění řízků

27

Benjamínci 31 Světlušky 34 Vlčata 36 Skautky 40 Skauti 43 Roveři 46 Tipy Tip na knihu: M. Žamboch

48

Tip na výlet: Letecká havárie Když se řekne:

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected]

Orlice 51

Přispěli: Viktor Charvát, Jitka Babicová, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Adéla Kuchařová, Pavel Čechura, Zuzana Moravcová, Eliška Hrubešová, Lucie Štursová, František Drnovský, Jana Jarkovská, Helena Vlasáková Fotografie: Přemysl Pistora, Matěj Horák, František Drnovský, Viktor Charvát, Pavel Čechura, Ropuš, Jitka Babicová, Akéla, Barbora Klingerová, Lucie Štursová, Anna Belková, Helena Vlasáková, Magdaléna Pistorová, archiv juntrebech.com Jazyková korektura: Lucie Dostálová

2 Obsah

49

Tip na PC hru: Dragon age

52

Ostatní Z naší historie: Byl jsem skautem DTJ

57

Představujeme: www.juntrebech.com

Jří Prášil - 1. díl

58

Středisko

listopadová výprava vlčat Přeme k Pisto 1. 11. 2014 ra

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Zdenda, Kecka, pes Gino, Christien, Přemek, Kuba, Zuza, Lucka a Matouš v kočárku na výpravě. Fotí Fanda, skryt za objektivem

foto:František Drnovský Předpověď počasí pro naši listopadovou výpravu byla příznivá. Slunečno, na listopad velmi teplo a relativní bezvětří. Jaké bylo ovšem naše nemilé překvapení, když jsme se na nádraží sešli ve složení: vedoucí Přemek a Zuza, vlčáci: Kuba, Christien, Zdenda a Kecka. Z patnácti vlčáků jeli 4. To bylo veliké zklamání. Cestou vlakem do Petrovic jsme se zamýšleli nad tím, co asi budou kluci doma dělat, když jim v tak krásném počasí bylo zatěžko vyrazit na výpravu. A zejména nad tím, jak je možné, že se nám nikdo dopředu neomluvil. Chmurná nálada nás opustila hned v Petrovicích. Vzali jsme sebou jako hosty Fandu a Lucku a s nimi syna Matouše a psa Gina. Keckovi jsme na nádraží svěřili mapu. Musel s kluky dohledat, kde

3 STŘEDISKO

na mapě se právě nacházíme. A pak nás vedl podle mapy do Štěnkova. Cesta byla pěkná, vede podél Orlice, stromy podél vody hrály všemi barvami. Byl krásný podzim. Bloudili jsme pouze jednou, když nás Martin – Kecka zavedl do slepého ramena. Zhruba o půl jedenácté jsme dorazili do Štěnkova. Tam jsme si oddechli, roztopili ohniště a dali se do vaření čaje. Přemek s Fandou mezitím připravili terč na lukostřelbu a Viktor, který nezávisle na nás dorazil do Štěnkova, navázal 5 lanových překážek. I jeho poněkud rozladilo, když se dozvěděl, že to dělal pro 4 vlčáky. Autem za námi dorazil Ondra, který po nemoci nemohl absolvovat celou trasu. Díky Fandově pomoci jsme uvařili čaj, zahřáli se jím a šli střílet z luku. Velmi nás to

Středisko

bavilo a tak jsme střílením strávili takřka hodinu času. Poté jsme si nad ohništěm opekli buřty. Následovala Poradní skála, při které jsme mezi sebe přijali nováčky, připjali nové stuhy na totemovou hůl a předali si bodování za měsíce září a říjen. Vyhrál Christien, ač nováček, byl po právu nejlepší, druhý byl Ondra a třetí David. Po krátké siestě jsme šli na lana. Pět lanových překážek, od lehké po docela obtížné, na nás čekalo na druhé louce. Přemek nám nejprve ukázal, jak na danou překážku a pak jsme si to všichni, pod dohledem Přemkových stopek, vyzkoušeli. Nejvíce se dařilo Keckovi a Christienovi. Lana nás zaměstnala na delší dobu, než jsme předpokládali. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli ještě stihnout GPS navigaci, museli jsme přidat. Přemek v nám v rychlosti vysvětlil práci s GPS a my jsme podle toho nacházeli 5 různých stanovišť. Na každém jsme měli správně určit zvíře, které bylo na obrázku. Více se dařilo Bobrům, kteří o bod zvítězili. Následoval úklid areálu a odchod ke skautskému domovu, kde jsme vše uklidili, nalepili si stopy do zápisníků a rozešli se domů. Výprava byla krásná, plná slunce a skvělých aktivit. Ti, kteří nešli, mohou litovat.

foto:František Drnovský

Zapsal: Přemek foto:František Drnovský

Zdenda střílí, za ním další natěšení střelci

4 středisko

Přemek, Kuba, Fanda a Zdenda opé kají buřty

Středisko

foto:František D rnovský


Stavba ohniště

Zdenda zdolává

lana


Fanda, Ondra a Zuza opékají

foto:František D rnovský

Drnovský foto:František

Kuba na lanech

5 středisko

Ondra se snaží zdolat překážku

Středisko

setkání vůdců 7. -9. 11. 2014

Helča Vlasák ová zást

upk 5. odd yně vedouc í oddí íl lu skautk Skautky ou od roku 2 001

Matěj, Pavel, Viktor, Zuza, Magda, Jitka a Helča na Setkání vůdců královéhradeckého kraje

foto:Ropuš Na vzdělávací víkend pro vedoucí Setkání vůdců jsme vyjeli z Třebechovic v pátek odpoledne ve složení Pavel, Jitka, Magda, Helča, Viktor, Zuzka a Matěj. Po tom, co jsme se zapsali a ubytovali ve třídě na místním gymnáziu, kde celá akce probíhala, bylo v sedm oficiální zahájení, kde nám byla představena přítomná střediska, samotná akce, její hlavní organizátoři a servis tým. Po tom jsme se přesunuli na přednášku Trabantem Jižní Amerikou. Přednáška byla opravdu zajímá a poučná, akorát skončila mnohem později než měla a téměř jsme si kvůli ní nestihli dojít na plánovanou večeři. V sobotu jsme se vydali už v sedm na snídani, která mě trochu zklamala, především svojí absencí kafe. O to se sice dalo později požádat, ale bohužel se připravovalo z jedné rych6 středisko

lovarné konvice, takže to znamelo vystát dlouhou frontu. Obecně mě moc organizace celého kurzu nenadchla – všude jsme čekali, jídla bylo podle mě málo (ani sušenku a ani jablko nepovažuji za svačinu) a třeba to, že výuka probíhala, kde spíme a tím pádem se tam během výuky bloků nedostanete taky nepovažuji za nejlepší nápad - a je to škoda, protože to kazí dojem jednotlivých vzdělávacích bloků, které byly fakt dobré. V sobotu nás tedy čekaly jednotlivé bloky podle toho, jaké jsme si zvolili. Magda s Jíťou si vybraly bloky vhodné především pro světlušky, Matěj se Zuzkou zase pro vlčata - například symbolika nebo rozvičkový workshop, Viktor vedení střediska a rovering a my s Pavlem na vedení oddílů skautů a skautek. Jednotlivé bloky se mi opravdu hodně líbily, odnes-

Středisko

la jsem si z nich opravdu hodně tipů a nápadů a je fakt zajímavé poslechnout si, jak to chodí v jiných střediskách. S Pavlem nás především zaujaly velké oddílové projekty s Bumerangem, kdy jsme se rozhodli, že se se svým oddílem také musíme do nějakého pustit. Další velmi dobrý blok byl vedení oddílu skautek, kde jsme si povídaly a navzájem předávaly rady, tipy a různé tradice. Potom se nám také líbily alternativní skautské stezky s Radarem, protože ani jeden stezky s oddílem nepoužíváme z důvodu jejich obsáhlosti a zjistili jsme, že nejsme jedinný, kdo měl tenhle problém. Tak jsme se taky rozhodli s tím něco udělat a stezky si trochu upravit, aby se s nimi líp pracovalo. V sobotu nás také čekalo sportovní odpoledne, když Jitka a Pavel šli hrát pingpong, Magda fandit a zbytek na florbal. Trošku nás zklamalo, že skoro po hodině čekání, co se bude dít, si náš tým Nemáme hokejky odehrál dva zápasy po šesti minufoto: Akéla

tách, tedy celých 12 minut a tím pro nás sportovní odpoledne skončilo. Tak jsme se vydali pro změnu do restauračního zařízení. Večer nás ještě čekaly dva koncerty, které opět začaly později než měly, takže na druhý, který začal až kolem půlnoci jsme už ani nepočkali. V neděli dopoledne ještě probíhala výuka, kterou si opět většina z nás pochvalovala. Pak už jsme jen zabalili, uklidili, proběhlo oficiální ukončení akce (opět se zpožděním) a poděkování organizátorům a jeli jsme domů. Zapsala: Helča foto:Pavel Čechura

Helča Pavel, Magda, Jitka a u nt ba u proslulého tra

foto: Akéla

Přednáška

foto:Magdaléna Pistorová

Magda s Jitkou na koncer

7 Středisko

tu

Radost z úspěchu: Matěj, Helča, Zuza a Viktor

Středisko

Manažerský kurz hopík 13. -17. 11. 2014 Přeme k

Pistor a


V listopadu vyrazili Lucka, Fanda a Přemek na manažerský kurz Hopík. První dva na sekci hospodářskou a Přemek na sekci organizační. Čekal nás velmi náročný kurz, jak jsme tušili a také, jak jsme hned první den zjistili. Přijeli jsme o půl šesté, ubytovali se a vyrazili na polévku, kterou jsme tak tak stihli, jelikož v osm bylo zahájení. Po něm začaly první dvě hodiny studia, které se protáhly a tak jsme hned první den končili po jedenácté večerní. S představou, že v sedm vstáváme na snídani, jsme se vydali do centra Pardubic, které bylo nutné prozkoumat a také spláchnout nabyté dojmy. A tak to pokračovalo každý den. V sedm snídaně, v osm začátek přednášek, krátká pauza na oběd, odpolední přednášky do sedmi. Poté večeře a po večeři do deseti, neřkuli do jedenácti další přednášky. Celkem jsme za 3 a půl dne absolvovali neuvěřitelných 36 hodin přednášek. Trochu jsem se při tom čísle podlamoval v kolenou a ještě dnes mě bolí zadnice od neustálého sezení. Ale na druhou stranu: stálo to za to! Přednášeli nám opravdu skvělí lektoři, např. Špalek, ředitel městské knihovny v Praze. Jeho 10 hodin personalistiky bylo nejen poutavých, ale povětšinou i velmi, velmi vtipných. Dále Vrána, předseda Rozhodčí a smírčí rady Junáka, jakéhosi skautského ústavního soudu atd. Mnohé jsme se naučili, i po večerech jsme plni dojmů, o mnohém diskutovali a nakonec jsme všichni byli rádi, že jsme tam byli. Věřím, že zkušenosti a znalosti prodáme a budou ku prospěchu střediska. Zapsal: Přemek Lucka, Přemek a Fanda

8 středisko

Středisko

výroba věnců a kateřinský jarmark Janďa Jarkov 5. 10. 2014 ská členka 5 skautk . oddílu skau ou od tek ro skauts ký slib ku 2007 - tábor 2013

Adéla, Viki, Barča, Janďa, Helča a Vanes

foto:Lucie Štursová O schůzce jsme se domluvily, že budeme motat a zdobit věnce jako minulý rok. Kvůli přípravě muzikálu jsme neměly tolik času, tak nám vlčata pomohli, když poskládali noviny, světlušky udělaly miminka a roveři papírové korpusy, za což všem moc děkujeme!!! Áďa s Helčou nám řekly, že v pondělí 17.11. budou ve skautu motat věnce a ať přijdeme v 9:00 hodin. Áďa s Helčou byly od devíti hodin samy ve skautu, protože nepřišel nikdo! Já jsem do skauťáku přišla kolem desáté a byla jsem ve skautu první ze skautek. Áďa mi řekla, že nejdřív musím udělat dva korpusy a pak můžu jít motat větvičkové korpusy. A protože hrajeme muzikál Šíleně smutná princezna tak jsme si ho k práci pustily. Okolo dvanácté hodiny Áďa šla uvařit Hrobařovi oběd a my s Helčou jsem tam 9 středisko

zůstaly. Chvilku po tom, co odjela Áďa domů tak přijel Helči táta s párečkama v těstíčku. Tak jsme se taky naobědvaly a pustily další pohádku tentokrát Blonďatá a Blonďatější. Byla to hovadina, ale přesto jsme na to koukaly. Asi okolo jedné hodiny potom přišla Eliška a taky musela nejdříve udělat dva korpusy na věnec a pak dělala větvičkové korpusy. A protože jsme přišly jen my s Eliškou, tak jsme si mohly dva věnce ozdobit. Kolem čtvrté hodiny začali všichni chodit. Ve středu 19.11. jsme dělaly znovu věnce. Ale tentokrát od 14:00. A přišly jen Janča, Eliška, Barča a Helča. Tak jsme začaly znovu dělat korpusy a obmotávat větvičkami. A Barča s Eliškou musely ve čtyři hodiny jít domů ale to nevadilo, protože ve

Středisko

čtyři přišly Péťa, Lea a Anička. V šest hodin měli roveři a vedoucí střediskovou radu, ale Áďa s Helčou musely dělat věnce, tak měli střediskovou radu u nás v klubovně. Ve čtvrtek 20.11. jsme dodělávaly věnce i když jsme potřebovali nacvičovat na Muzikál. Dozdobování věnců nám trvalo asi půl hodiny.

V sobotu 22.11. jsme prodávaly věnce na Kateřinském jarmarku a sraz jsme měli v 7:00 u skauťáku. Šídlo nám dovezl stoly a věnce autem na náměstí. Tak jsme si to tam vystavily a mohly jsme začít prodávat. Taky jsme si šly obejít náměstí, aby jsme zjistily, co vše je na jarmarku. Když jsme si to obešly, tak jsme zjistily, že máme docela dost velkou konkurenci, protože na jarmarku byly asi tři stánky s věncema. Většinou jsme byly u našeho stánku tak dvě nebo tři. Docela si lidi kupovali věnce, nejvíce skauti. K obědu jsme si daly buďto klobásu nebo kýtu (obojí bylo výborné). A protože nám (Eliška, Janča a Nikol) byla zima, tak jsme se šly ohřát do skauťáku. A v 14:30 jsme šli na náměstí s kárkou abysme vše odvezly. Když jsme přijely ke skauťáku tak jsme to všechno uklidily. S Áďou a Nikol jsme ještě uklidily skautskou kuchyňku a pak jsme šly domů.

foto:Lucie Štursová

Vanessa vyrábí věnce


Zapsala Janča Jarkovská foto:Lucie Štursová

Johča a Nikola


Anička s věncem

10 středisko

Terka a Barča s vě nc

i



Středisko


Jitka, Zdenda nakupují

Eliška vyrábí


Kupovaly se


íky



Krása

Věnce čekají na své zákazn

Prodavačky


Barča

Janďa a Vanes Viki, Helča, Barča, Adéla,

foto:Lucie Štu rs

rsová

tu foto:Lucie Š

amin Kupující m

ky

Směs ozdob

foto:Lucie Štursová 11 středisko

Věnce

ová

Středisko

skautský muzikál v kyjově 28. - 30.11. 2014

Adéla Kucha řová vedo

ucí skautk skautek a držitelk od roku 199 7 a med aile Jiř 2012 ího Pr ášila

Trojka a Pětka na muzikále

foto: Anna Belkova I letos se rozhodli naše skautky z Pětky a kluci z Trojky, že sehrají představení na skautský muzikál v Kyjově. Po několika debatách jsme se rozhodli, že sehrajeme představení Šíleně smutná princezna. Několikráte jsme cvičili, vyráběli rekvizity. Den D nadešel 28. listopadu. V Kyjově jsme měli zahájení v 19:00, nejprve proběhl nástup a poté seznamovací hra. Protože už jsme byli unaveni z dlouhé 4 hodinové cesty, šli jsme spát, abychom načerpali dostatek energie. Druhý den nás čekalo vystoupení, celkový počet osob na muzikále byl závratných 249. Nebyl vůbec čas si na podiu vyzkoušet své představení, a proto se jelo hned na ostro. Celkem bylo 14 soutěžních vystoupení. Rozdělení bylo následující: malé děti (světlušky- vlčata) vystupovali ráno a starší skautky-skauti po obědě, a roveři až k večeru. V naší 12 středisko

kategorie skautky-skauti se na 1. místě umístil Chlumec n. Cidlinou, 2. místo vybojovali Rybaříci, 3.místo obsadilo představení Červená Karkulka. Pokud se děti nechtěly koukat na probíhající vystoupení, měly možnost si vyrobit z nití kofoláčka, skautskou placku nebo si nechat pomalovat obličej. Během představení jsme se mohli kouknout na hudebníka Michala Horáka, který seděl, jako člen poroty a večer nás bavil svou interpretací. Byl to pěkný kulturně vyčerpávající den, škoda jen, že odpadla noční hra pro děti, na kterou se tak těšili. Vystoupení v Kyjově je za námi! Všem účastníkům děkuji za velkou účast na skautském muzikálu, a věřím, že to ještě někdy zopakujeme. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Ráda bych poděkovala všem za super výkony a velkou odvahu na jevišti. Dále bych chtěla poděkovat Gábině Mi-

Středisko

kulecké za taneční choreografie k písni Miluju a Maluju. A především Ivě Charvátové a Kajče Drašnarové za odbornou pomoc při nacvičování a zapůjčení divadelních kostýmu, bez kterých by to nebylo ono. Šíleně smutná účinkující:


princezna

okouzlují princ - Renda Sunkovský krásná princezna - Barča Bělková hlasitý král - Johča Václavková křoví a doprovod na klavír - Péťa Kuchařová stylová vypravěčka - Terka Kuldová zábavný kokoška - Matěj Petreje

zvládnutí více rolí - Eliška Školníková za kata s klobáskou - Janča Jarkovská za rychlé vžití do krále - Jíťa Jarkovská za rádce X - Anička Sibeková

Helča maskérkou

za rádce Y - Vaness Sunkovská za pomoc u zvukaře - Lucka Štursová


kamera - Pavel Čechura za pevné nervy při nacvičování - Helča Vlasáková Zapsala: Adéla



Eliška s Barčou

Renda v plném vlaku Eliška

13 středisko

Středisko

foto: Anna Belkova

foto:Lucie Štu rs


ová

Na zahájení

Zahájení

e

foto:Lucie Štu rs

ová

rsová

tu foto:Lucie Š

Mohli jsme si vyrobit placku

Matěj vyrá bí


foto:Lucie Štu rs

Generálka ve tříd

14 středisko

Cvičíme, cvič ím

ě

Spaní

ová

foto: Anna Belkova

Středisko

foto: Anna Belkova

Přijíždí princ

Smutná princezna Bára

foto: Anna Belkova

foto: Anna Bel kova

Rádce Péťa u

krále a prince

A maluju ...

foto: Anna Bel kova

zny

Princezna Bar ča a princ Ren

foto: Anna Belkova

da

Poradci Vanes a Anička

15 středisko

Král Johča

foto: Anna Belkova

Středisko

foto: Anna Belkova

Adéla, Helča, Lucka a Pavel

foto: Anna Bel kova

va foto: Anna Belko

a Vanessa a Aničk foto: Anna Belkova

foto: Anna Bel kova

Eliška a Bára

Matěj a Renda

va foto: Anna Belko

Johča a Jitka

Barča a Ren

da

16 středisko

Středisko foto:Matěj Horák

výroba tyčí na tee - pee Listopad 2014

Přeme k


Hrobař s Přemkem čistí tyče

Zapsal: Přemek

17 středisko

foto:Matěj Horák

Když už jsme se rozhodli, že chceme na náměstí při Betlémském světle tee -pee, vyskytl se menší problém: tyče na naše tee - pee jsou v Orlickém Záhoří. Po několika pokusech si je vypůjčit, Viktor rozhodl, že si je vyrobíme. Domluvil s hajným kde si je pokácíme a tak jsme vyrazili. Nejprve Radek s Viktorem, posléze jsem se přidal já s Tomášem Kopeckým st. Tyče jsme měli, Tomáš nám je dovezl, zbývalo je odkornit. Na tom se podílelo zhruba ve dvou týdnech několik lidí, roveři, činovníci a další pomocníci. Všem patří náš velký dík, tyče máme a stihli jsme to i před Betlémským světlem, jak se můžete přesvědčit v článku o něm. Když jsme jednu sobotu pracovali na tyčích, upravil naše dvě lípy, které stojí vedle skautského domova pan Vít Munzar. Byli jsme mu k ruce a jemu se práce povedla. Lípy prokoukly.

Pistor a

Hotovo

foto:Matěj Horák

foto:Matěj Horák

foto:Matěj Horák

Středisko

Tyče v noci

Pan Munzar na stromě

Výroba v plném proudu

foto:Matěj Horák

Kopr, Zuza a Radek odklízejí nadrcené větve

18 středisko

arvát foto:Viktor Ch

foto:Matěj Horák

Lezci na stromech

em Kopr s Robin

hoblují


Středisko

Předvánoční setkání 6. 12. 2014 Přeme k

Pistor a


Přemek přednáší výroční zprávu

Počátkem prosince se všichni těšíme nejen ze začínajícího adventu, ale i z předvánočního setkání činovníků, roverů a oldskautů. Letos tomu nebylo jinak a tak jsme se v sobotu v 16. hodin sešli v Sedmičce, abychom poseděli, zhodnotili končící rok a společně se pobavili. Začátek se lehce zdržel, neb Fanda přivezl důležité projekční zařízení později, než jsme doufali. A tak Přemek začal s Výroční zprávou o stavu střediska zhruba kolem tři čtvrtě na pět. Mluvil o stavu členské základny (stoupáme), hospodaření střediska, vzdělávání, o akcích, které proběhly i o těch, co nás čekají. Poté si vzal slovo Vik a seznámil nás s pravidly AZ kvízu. Rozdělili jsme se do 4 skupin. Budeme jim pro usnadnění říkat 1, 2, 3 a 4 a dejme tomu, že jim ustanovíme vedoucího. V jedničce jím byl Dědek, ve dvojce Šídlo, v trojce Jana a ve čtyřce Standa. Začalo se soubojem týmu Dědka s Šídlovým týmem. Záležitost to byla jednoznačná, Dědkův tým zvítězil na plné čáře, zejména prý pro to, jak 19 středisko

Šídlův tým upozorňoval, že si vylosoval nesrovnatelně jednodušší otázky. Poté proběhlo druhé semifinále, které bylo napínavější, ale nakonec vyhrál Janin tým, který oproti Standovu měl řekněme vyšší věkový průměr. Následoval souboj o třetí místo, dlouho velmi napínavý, který pro sebe mocným finišem získal tým Šídla. A poté finále. Moc se nechybovalo, jedna správná odpověď střídala druhou. První propojil tři strany trojúhelníku Dědkův tým a umístil se na prvním místě. Odměnou mu byl hřejivý pocit z vítězství. To už jsme byli plni očekávání na táborové video. Honza jej v časovém presu, jelikož mu Přemek pozdě předal, vytvořil. Ale Honza je náš super střihač, takže opět vzniklo skvělé video nad kterým jsme se bavili. Poté jsme si promítli fotografie, povídali si a plánovali co jak dál. Byl to hezký večer, byť se nás nesešlo tolik, kolik bychom rádi. Zapsal: Přemek


vá foto:Lucie Šturso

Středisko

Viktor, Dědek a Přemek

y

čk Vynikající chlebí


Paní Čadková

20 středisko

Fanda


Středisko



Výroční zpráva


Eva, Háňa, paní Čadková a Jana


Balů, Matěj, Robin, Fanda a před nim i Tom


aa Maruška, Ruda, Jan

paní Čadková


anda

Eva, Lucka a St

Matěj a Robin

21 středisko


Lucka, Fanda a Matouš

Středisko foto:Matěj Horák

Skautská zabíjačka 20. 12. 2014 Přeme k


Připravená zabíjačka

V sobotu 20. prosince se uskutečnil teprve druhý ročník, ale již legendární akce: Skautská zabíjačka. V období tradičního půstu skauti hřeší a tak se pod taktovkou pořadatelů Fandy, Radka a Balůa plnily břucha pivem, zabíjačkovým gulášem, kroupami, ovarem a dalšími pochutinami. Přes několik, dejme tomu, karambolů, se nikomu nic nestalo a to je vlastně nejdůležitější zpráva. Tak vyvrcholil advent ve skautu.

foto:Matěj Horák

Zapsal: Přemek

22 VZOR

Pistor a

Balů míchá ktoupy

foto: Pavel Čechura

Připraveno

První štamgasti

foto: Pavel Čec hu

ra


Středisko

foto:Matěj Horák

Ovar

Ovarové koleno

k foto:Matěj Horá


eTopilo se i v te

pee

Fanda kontroluje ovar

foto:Matěj Horák

Jako vždy - plno

23 středisko

Středisko foto:Lucie Štursová

betlémské světlo 23. 12. 2014 Zuzka M Prouž oravcová ek členka 7 skautk . oddílu Rov e ou od roku 2 rů 005

Zuzka, Pavel, Terka, Jitka, Pavel, David a Viktor

Dne 23. 12. 2014 se v Třebechovicích pod Ore- čaj nám zůstal skoro všechen. Celkem jsme rozbem uskutečnilo rozdávání Betlémského světla, dali 138 světýlek. Už se těšíme na příští rok. které k nám docestovalo až z dalekého JeruzaZapsala: Proužek léma. Ráno se kluci sešli v 8 hodin ve skautském foto:Lucie Štursová domě a na náměstí přepravili indiánské teepee a následně i postavili. Holky jsme se sešly v 9 hodin, abychom uvařily pro zájemce vánoční punč a čaj (samozřejmě zdarma). Když se blížilo ke 12 hodině, uvařili jsme špagety, abychom se najedli. Po jídle jsme ani nestihli uklidit, a už jsme spěchali na náměstí, protože v 1 hodinu mělo vypuknout rozdávání světla, které se rozdávalo až do 5 odpoledne. V průběhu rozdávání nám odpoledne přišel zpříjemnit Jirka se svojí kytarou, u které jsme si krásně zazpívali a vytvořili poklidnou vánoční atCedule mosféru. Vánoční punč měl podle reakcí lidí, kteří se přišli podívat, velký úspěch, vypil se celý, ale 24 středisko

Středisko


foto:Lucie Šturs ová

Připalování

foto:Lucie Šturso vá

Viktor nese sv ětlo, které pov ezeme do charitního domu Zdislava


Jana a Míla Rückerov

Verča Štursová

i



Stavba tee - pee

Večerní tee -pee

foto:Lucie Štursová 25 středisko

Pavel připaluje

Lucerničky byly různé


Středisko



Děti nakukují


Vánoční punč

Pavel připaluje Jitce

Emilka Šl Háňa, Honza a


Betlémské světlo

26 Středisko

apákovi


ová foto:Lucie Šturs

Roveři v tee - pee


em

lo před Betlém

Betlémské svět

Středisko foto:Lucie Štursová

vyhánění řízků 28. 12. 2014

Fanda Drnov ský

člen re viz okresu ní komise s tředisk i kraje a, držitel Medail e Jiřího 2013 Prášila správc e štěnk ovské základ ny

Janďa, Kopr, Terka, Matěj, Makulka, Tom, Vik, Zuza, Pavel, Lucka a vpředu Gino, Fanda, Robin, Bára a Vojta

Krátce po vánočních svátcích 28. 12. 2014 Viktor Charvát tradičně připravil procházku nazvanou „Vyhánění řízků a kaprů“. Letos Viktor využil nových skautských GPS zařízení, nelenil a den předem připravil trasu se zajímavým programem pro rovery, činovníky našeho střediska a jejich přátele. Tradičně se začínalo u našeho střediska Na Stavě. Počasí bylo dost mrazivé bylo okolo -7 stupňů a lehce foukalo, ale skaut je „vždy připraven“ a někteří měli s sebou opravdu kvalitní zahříváky, které prohřály nejen tělo, ale i mysl. Trasa byla tajná a tak nikdo do poslední chvíle nevěděl, jak daleko nás Viktor zavede, aby trošku naklepal naše tukové vrstvy, které vznikly nadměrnou konzumací během svátků. Těsně před odchodem jsme se rozdělili na 27 středisko

foto:Lucie Šturs ová

Šlo se podle G

PS - nové skau tské

Středisko

dvě družiny (Perníčky a Trubičky). Viktor nám vysvětlil pravidla hry, která se prolínala celou vycházkou a dal nám šifry, které jsme měli luštit v průběhu celé výpravy. Naším úkolem bylo podle GPS zařízení nalézt jednolivé stanoviště, kde se ukrývaly portréty známých osobností. Už podle prvních stanovišť bylo jasné, že směřujeme do Bědovických lesů. Družina, která nalezla portrét mohla hádat první, pokud neuhodla měla šanci i ta druhá. Byly tam známí spisovatelé, politici nebo i populární zpěváci. Viktor často vybíral netradiční portréty, takže nebylo snadné rozpoznat i opravdu všeobecně známé osobnosti. Za uhodnutí družina získávala body a dostávala klíč k rozluštění šifry.

Na některých stanovištích byly připraveny i aktivity. Například jsme měli přijít na to, která stopa opravdu patří yettimu. Jednalo se o to, že jeden z družiny měl před sebou originál stopu a zbytek skupiny se rozprostřel po lese, aby našel identickou stopu, aniž by viděl originál. Museli


Matěj, Makulka, Janďa, Kopr, Robin a Pavel luští šifru

28 středisko

jsme tedy stopy, které jsme zahlédli v lese, popisovat tomu, který držel originál. Také jsme svazovali stromy lanem, se kterým se k mému údivu celou dobu táhnul Viktor na zádech. Stromy, byly označeny poměrně složitými matematickými příklady a naším úkolem bylo s jedním lanem pospojovat co nevíce stromů s celkově nejvyšším výsledkem za omezený čas. Nakonec jsme skončili v restauraci na Roli, kde jsme mohli malinko prohřát naše promrzlá těla, doluštit zbývající střípky rozsáhlé šifry a napojit naše vyprahlá hrdla. Proto nás Viktor asi obšťastnil poslední disciplínou pití piva na čas. Tajenkou šifry byla nakonec báseň trochu perverzního básníka z Potštejna nad Orlicí, na kterého roveři narazili a velmi si ho oblíbili na procházce z Litic do Potštejna. Souboj o body byl opravdu vyrovnaný, ale nakonec zvítězili lepší, tedy Perníčci. Tímto chci poděkovat všem zúčastněným za dobrou zábavu a hlavně Viktorovi, který si dal velkou práci s přípravou procházky. Doufám, že se příští rok zase sejdeme na této skvělé výpravě Vyhánění řízků. Zapsal: Fanda


foto:Lucie Štu rs

ová

Středisko

Štursová ie c u :L o t o f

m Terka, To

a Zuza

foto:Luc ie Šturso vá

Volá se kam

arád na telefonu


Porada nad placaticí

29 středisko

Luštění


Na stromě Jestřáb

Robin zakrojí slan

inu

Štursová ie c u :L o t o f

Baťa A Tomáš

Středisko

foto:Luc ie

Štursová

rsová

cie Štu foto:Lu

Šifra...

... ňovala

apl tupně z .se pos


..

...na vyluštění pracoval celý tým...

foto:Lucie Štu rs

vá ie Šturso foto:Luc

...stále a

pořád...

foto:Lucie Štu rs

...nakonec i

v restauraci ...

30 středisko

ová

...s malými

přestávkam i.

ová foto:Lucie Šturs

ědami. chránil nápov

za ...ale Viktor to

..

ová

Benjamínci foto:Barbora Klingerová

benjamínci

Eliška Hrube šová vedo

ucí skautk družinky Be ou od n roku 2 jamínků 009

Benjamínci se svými výrobky

První listopadovou schůzku jsme se sešli v hojném počtu a ve skvělé náladě. Schůzku jsme pojali na téma „Naslouchání okolí“. Zahráli jsme si pár her, první hra se jmenovala Ptáčku pípni. Uprostřed kruhu stojí jeden benjamínek se zavázanýma očima, kterého jsme zatočili a poté ukázal a řekl „ptáčku, pípni“. Ten na kterého ukázal musel pípnout a benjamínek uprostřed kruhu musí poznat kdo to byl, když ho pozná vymění se s ním. Dále jsme vytvářeli zvuky předměty (cinkání klíčů, píšťalka, zvoneček, kostky, papír, louskání ořechů a tak podobně). Benjamínci ty to zvuky museli poznat a zakroužkovat je na pracovních listech. Další hru děti měly zavázané oči šátky a musely jít za zvukem, který jsme dělali. 31 benjamínci

Druhá listopadová schůzka se nesla v duchu pohádkových postav. Na pracovních listech děti rozlišovaly kladné a záporné postavy a zařazovaly je do pohádek. Dále měly za úkol společně vyprávět pohádku O Červené karkulce. Velice dobře si vedla Markétka H. Pak jsme každému rozdali jednu z pohádkových dvojic. Jejich úkolem bylo najít druhou dvojici pomocí otázek. Poté děti hádaly podle našeho popisu další pohádkové postavy. Třetí listopadovou schůzku jsme kvůli zabrané klubovně strávili se světluškami, kde jsme si zahráli spoustu hezkých pohybových her. Na další schůzce jsme se už připravovali na příchod Mikuláše. Vyráběli jsme papírové čerty na

Benjamínci

foto:Barbora Klingerová

Společně se Světluškami

špejlích a přitom jsme si povídali o příchodu Mikuláše. Naučili jsme se i mikulášskou básničku: Mik, mik, Mikuláš, přišel s čertem na koláč. Čerte, čerte chlupatý, nechej pytel za vraty. Slibuju ti, slibuju, že už zlobit nebudu. Poté jsme si ještě zahráli pár her. Na začátku prosince u nás proběhla mikulášská besídka. Přišel k nám Mikuláš s čerty a anděly. Dětem za odříkání básničky přinesli balíčky. Jen Báru si čerti odnesli do pekla, ale protože se děti přimluvily, tak jí brzo vrátili. Bára jim slíbila že příští rok bude už hodná. Poté nás navštívil vedoucí vlčat Matýsek a připravil pro benjamínky hru přehazovanou, která děti moc bavila. Na další schůzce děti vyráběly stromečky z papírových jehlanů a krepového papíru. Stromečky se dětem velice povedly. Při vyrábění jsme si povídali o Vánocích. O co děti napsali Ježíškovi a co mají na Vánocích nejradši. Potom jsme si zahráli naše oblíbené hry jako ptáčku pípni, mrazíka, přehazovanou a nebe-peklo-nos.

vá foto:Barbora Klingero

Hra v klubovně

stole cukroví. Po příchodu jsme si všichni zaplili prskavky a zpívali vánoční koledy. Potom jsme si povídali o Vánocích, jedli cukroví a popíjeli dětské šampaňské. Hlavně bychom chtěli poděkovat za všechny benjamínky Jítě Babicové za krásně přiNa poslední prosincové schůzce se konala Vá- pravenou klubovnu. noční besídka, kterou jsme strávili se světluškami. Zapsala: Eliška Nejdřív jsme se společně sešli v horní klubovně a poté nás velká světluška dovedla do klubovny č.7. V celé klubovně byli rozsvícené svíčky a na

32 benjamínci

Benjamínci

foto:Barbora Klingerová;


Vyrábíme stroměčky

Eliška koordinuje

hru

lingerová foto:Barbora K

Výroba

Opakujme po


Naši maňásci

foto:Barbora Klingero vá

Elišce

Volejbal v klubovně

33 benjamínci

Pohádkové postavy



Světlušky

Světlušky

Jitka B abicov á

vedou cí držite oddílu - 1. r oj Svět lka M ed lu Prášil a - 201 aile Jiřího šek 0 Zdrav otnice našich táborů

Velké svícení Světlušek

Měsíc listopad jsme věnovali učení. Snažili jsme se světluškám vysvětlit světluškovský zákon. No a nejlépe se vysvětluje pomocí příkladů. Byli jsme rádi, že při přečtení jednotlivých bodů zákona světlušky hned napadaly věci, které se za jednotlivými slovy skrývají. A aby si světlušky zákon dobře zapamatovaly, dali jsme jim k dispozici tuto krásnou pomůcku, kterou jsme našli v nováčkovi:

k pravdě vždycky chce se znát. Nezapírá, pravdu mluví, jenom nikdy nechce lhát. Světluška vždy poslušná je, to ví každou chvilinku. Neodmlouvá, nezarmoutí

Náš zákon má pět svých bodů,

tatínka a maminku.

Jak prstů na ruce mám,

Dobré slovo, úsměv milý

všechny si jej pamatuji,

druhým radost působí.

všechny body dobře znám.

Pomáhá jak nejlíp umí,

Světluška vždy mluví pravdu,

doma nikdy nezlobí.

34 světlušky

foto:Jitka Babicová statečné jsme, veselé, hezký úsměv, radost v srdci každému vždy neseme. Čisté tělo, čisté srdce pátý zákon světlušek. Teď jsme vám to dokázaly, že náš zákon má pět vět. Předávání šátku

První prosincovou schůzku jsme celou věnovaly výzdobě naší klubovny. Přes celou klubovnu jsme vyrobili krásný, barevný, papírový řetěz a několik papírových vloček. Také k nám zavítal mikuláš s krásnými anděly a samozřejmě čerty. I když zpočátku byl vidět v očích světlušek strach, nedaly na sobě téměř nic znát a zazpívaly Mikulášovi několik krásných vánočních koled. Na další schůzce jsme si opakovaly zákon světlušek a zahráli pár her. Poslední prosincovou schůzku jsme si uspořádaly Vánoční svícení. Celá klubovna byla osvícena pouze září svíček a našich luceren. Povídali jsme si o vánočních tradicích a zvycích, zazpívali vánoční koledy, zaprskali prskavkami, snědli cukroví a připili jsme si na zdraví. A protože Vánoce jsou svátky klidu, tak i my světlušky vám všem přejeme příjemné a hlavně pohodové vánoce, bohatého Ježíška a do nového roku nejen štěstí, ale především velkou hromadu zdraví. Zapsala: Jitka foto:Jitka Babicová

Svíčky

35 světlušky

Pěkně uvázat

Dostala i Káťa

foto:Jitka Babicová

Poslední listotopadovou schůzku jsme vyráběly vánoční ozdoby jen z bavlnky, lepidla a třpytek. Výsledky dopadly nad očekávání a nejdůležitější bylo, že světkušky měly z této výroby velikou radost.

ová foto:Jitka Babic

Světlušky

Při práci a na výletě

Vlčata foto:Matěj Horák

vlčata

Přeme k

Pistor a


Vlčáci v klubovně

První listopadová schůzka měla začátek odlišný od obvyklých. Po pokřicích si vzal slovo Přemek a ptal se nás, proč jsme nejeli na sobotní výpravu. Někteří z nás přiznali, že na to zapomněli, někteří, že nemohli a jiné, že stonali. Přemek nás upozornil, že na něj všichni máme číslo a tak bychom se měli řádně omluvit. Poté výpravu pár slovy zhodnotil, těm, kteří jeli, se moc líbila a vrhli jsme se do první činnosti. Tou byla foukaná. Matěj nás rozesadil podél jednoho stolu, z jedné strany Jezevce, z druhé Bobry a začali jsme hrát. Pingpongový míček létal ze strany na stranu a ne a ne se dostat do branky soupeře (vytvořené ze dvou kolíčků na straně stolu). Bitva to byla urputná, nakonec se jediné dvě branky podařilo „vsítit“ Bobrům a ti tak vyhráli celý zápas. Poté Matěj rozdal svíčky a to už jsme všichni tušili, co bude následovat. Velmi oblíbená hra: Sfoukni svíčku. Za pět minut kaž– dý držel v ruce zapálenou svíci a očekával lítý boj. Zuza zhasla a to byl signál k tomu, uchránit svou svíčku a sfouknout soupeřovu. Hrála se dvě kola 36 Vlčata

jednotlivců (obě vyhrál David) a poté si to daly družiny proti sobě (jednou vyhráli Jezevci, jednou Bobři). Po skončení hry jsme se rozesadili kolem stolů a Přemek nám rozdal noviny. Skautky nás požádali o pomoc při výrobě věnců. Naštěstí jsme měli za úkol, velmi jednoduchý úkon. Noviny vyskládat tak, aby z nich poté skautky mohly dělat korpusy na věnce. Manuálně náročnější úkol bychom asi nezvládli, při pohledu na některé brášky, kteří zápasili i s tak dost triviálním úkolem. foto:Matěj Horák

Vyrábíme draky

Vlčata

Poté jsme uklidili naše Doupě, zakřičeli si pokřik a šli domů. Na další schůzce jsme trénovali ambulantní uzel. Matěj a Přemek nám jej ukazovali, a za pomoci těch, kteří to již uměli, učili ostatní. Poté, co jsme uzel všichni zvládli, zahráli jsme si štafetu. V ní rychleji uzle stihli Jezevci, kteří si připsali několik málo bodů do bodování. Opět jsme se přesvědčili, že letící karta opisuje rozličné trajektorie, při další hře, kterou tentokrát byl hod kartou do cílové krabice. S házením jsme se velmi prali, jen jeden z nás umístil ze šesti karet dvě do krabice. To bylo pro dnešek vše a my jsme šli domů. Na další schůzce 18. 11. 2014 nás čekalo překvapení. V naší klubovně jsme našli spoustu propriet na věnce, které skautky vyráběly na Kateřinský jarmark a to doslova po celé klubovně. Proto jsme se sebrali a půjčili si klubovnu Světlušek. Za to, že nám poskytly azyl, jsme jim nanosili dřevo do jejich přihrádky. Když byla přihrádka plná a klubovna vytopená, začali jsme s výrobou draků. Ti naši sice nebudou létat, ale ozdobí naši klubovnu a pohledem na ně se budeme kochat až do Vánoc. Nejprve jsme si udělali základní formu, poté jsme drakovi udělali ocas a nakonec jsme dovolili naší fantazii, aby drak vypadal co nejoriginálněji. Naše výsledky vidíte na fotografii na straně 39. Když

foto:Matěj Horák

Oblíbená hra - sfoukávání svíč ek

jsme skončili s výrobou draka, prohlásil Stoupa, že si připravil aktivitu. Tou byla střelba pěnovými náboji na cíl. Cílem byla plastová lahev a za ní papírová deska. Zásah lahve byl za dva body, deska za jeden. Projevili jsme se jako dobří střelci, každý vlčák zaznamenal několik bodíků. Poté už byl konec schůzky a my jsme vyrazili domů. Příště se prý opět sejdeme u Světlušek a zahrajeme si na jejich stole hru Boj o zlaté ostrovy. A tak jsme se znovu po týdnu setkali v klubovně Světlušek, kde jsme si na ping-pongový stůl nakreslili několik ostrovů, dva základní velké domovské ostrovy a vyrazili za pomoci jedné letadlové lodi s pěti letadélky, dvou křižníků, tří fregat, tří torpédoborců a tří člunů, dobývat soupeřův ostrov. Nejprve nám Přemek v prvních deseti minutách vysvětlil pravidla hry. S Matějem nám kladli na srdce, abychom nestříleli jak zběsilí a neměli všechny lodě hned ztroskotané. Za hodinu hry neměli Bobři ani jednu

foto:Matěj Horák

Vyráběli jsme svítící domečky

37 vlčata

Vlčata

foto:Matěj Horák

Boj o zlaté ostrovy - Jezevci

foto:Matěj Horák

Přemek radí Bob rů

m

foto:Matěj Horák

Kuba před vyplutím lodí

mobilní loď a tak se zachraňovali jen pomocí letadélek. Tolik asi tomu, jak ten apel dopadl. Zkrátka, nedařilo se. Jezevci si počínali o mnoho lépe. Zhruba po hodině dobyli ostrov Bobrů dvěma loděmi. Zdálo se být vše jasné. Ale nebylo. Bobři se zmátořili a mocným finišem osvobodili dvě lodě, z nichž jednu dostali na soupeřův ostrov. Situace se zdramatizovala, ale nakonec druhou loď, která by jim zajistila vítězství (měli by dvě lodě s vyšší palebnou silou na ostrově, než soupeř), tam nedostali. Tak vyhráli Jezevci, slavnostně si zakřičeli pokřik a mazali jsme domů. Druhého prosince jsme se vrátili do našeho doupěte. Zatopili jsme si, nanosili dříví a než se klubovna řádně vytopí, rozhodli jsme se, rozhýbat svá těla při volejbale v klubovně. Přemek s Matějem dali stoly na stranu, Zuza natáhla provázek a šlo se na věc. Bobrů bylo tentokrát méně, tak jim v týmu vypomohla Martinka. Probíhala zuřivá bitva, v níž se nafukovací míček přesouval na obě strany. Tu se proti pravidlům 38 Vlčata

protivili Jezevci, kterým spadl na zem, tu Bobři, když hrál jeden hráč dvakrát za sebou atd. Nakonec byli Jezevci šťastnější a vyhráli o bod. To už jsme ale z dáli slyšeli, že k nám někdo jde. Zhasnuli jsme a do doupěte k nám vtrhli čerti, za nimi Mikuláš a anděl. Poté, co se rozsvítilo, Mikuláš si vzal od čertů knihu hříchů a postupně k sobě pozval Ondru, Zdendu a Mikuláše (ne toho, co přišel, ale našeho Mikuláše). Ti všichni zazpívali písničku nebo řekli básničku a poté anděl všechny obdaroval něčím sladkým. Každý si strčil sladkost do úst a šli jsme si zahrát další hru. Jmenovala se Zuřivý kuchař. Jeden z nás si stoupl před stůl, dostal do ruky pánvičku, za ním Matěj rozestavil pět kelímků a do jednoho schoval klíč. Ostatní měli za úkol trefit se do kelímků, nejlépe do toho s klíčem, který byl bonusový. Zuřivý kuchař, představovaný našimi vlčáky se jim v tom pánvičkou snažil zabránit. Ještěže, byly míčky pěnové, jinak by klubovna utrpěla nemalé ztráty. A to už se nachýlil konec

Vlčata

foto:Matěj Horák

Ondra recituje básničku

schůzky a my jsme si zakřičeli pokřik a šli domů. Poslední schůzkou roku 2014 byla tradiční besídka. Sešli jsme se 16. prosince do řádně vytopené klubovny, k tomu účelu vyzdobené. Přinesli jsme si cukroví, uvařili jsme si čaj a pustili si video z tábora 2014. Velmi jsme se bavili, při pohledu, jak jsme dováděli na letošním táboře. Zejména nás pobavil Jindra a jeho stylový pád s kolečkem. Poté jsme si pustili ještě loňský tábor a poté si povídali o vánocích. Na konci jsme si zahráli několikrát na schovku a mazali vstříc vánocím. Zapsal: Přemek foto:Matěj Horák

Výroba domečků

39 vlčata

foto:Matěj Horák

Námi vyrobení drac i

Skautky foto:Helena Vlasáková

skautky Lucka Šturso v

á

hospo d zástup ářka středis ka kyně v e 5. odd íl Skau doucí oddílu t hospo dářka ky našich táborů

Vánoční besídka

pomohl divadelní spolek Symposion, který velké množství rekvizit zapůjčil, královské pláště a vojenské kápě ušila Mirka Štursová, a zbývající už si každý musel sehnat sám. Pokud jde o kulisy, tak skautky vyrobily koňské hlavy, koruny pro krále i princeznu, cylindry pro rádce a mnohé další. Generální zkouška včetně rekvizit proběhla ve čtvrtek před muzikálem v kulturním domě, opět pod dohledem Ivy a Káji, které daly dětem ještě poslední odborné rady. Pak už nezbývalo nic jiného, než si vše potřebné včetně dobré nálady a odhodlání sbalit do krosny, a vydat se na dlouhou cestu Mimo samotný nácvik textů a choreografie pís- na muzikál do Kyjova (více o samotném průběhu ně „Miluju a maluju“ bylo také zapotřebí sehnat muzikálu už v samostatném článku). patřičné kostýmy a vyrobit kulisy. S kostýmy vyVíkend před muzikálem se konala ještě jedna Už od konce října se skautky (spolu s Rendou a Matějem jako zástupci skautů) intenzivně věnovali nácviku na skautský muzikál, a ve stejném duchu se nesly i listopadové schůzky. Role už byly finálně rozděleny, přičemž hlavní postavy si zahrála Barča (princezna) a Renda (princ), a tak se při každé schůzce určitý čas věnoval pilování hereckého projevu jednotlivých účastníků. Aby jim režisérky/scénaristky Adél s Helčou byly schopné jasněji vysvětlit, jak si tu kterou scénu představují, tak ji nejprve vždy přehrály sami, a poté ji po nich opakovaly děti.

40 skautky

Skautky

vá foto:Helena Vlasáko

foto:Helena Vlasáková

Vyzdobený stůl

dost významná akce, a to prodej ručně vyráběných adventních věnců na tradičním Kateřinském jarmarku na třebechovickém náměstí. Skautky se celý týden před jarmarkem scházely v klubovně a vyráběly. Pomocnou rukou jim přispěly i ostatní oddíly, a to výrobou miminek (ozdobička ve vlašském ořechu ve tvaru miminka), skládáním

Adéla naděluje

hod vydržel. Zelené věnce už se potom mohly pomocí tavné pistole zdobit – a to sušeným ovocem (pomeranče, jablka), přírodninami (šišky, žaludy, kaštany, vlašské ořechy, skořice, bukvice, arašídy a podobně), barevnými kuličkami, miminky, mašlemi, a asi na polovinu věnců přišly

foto: obsluha kuželek

Společně se skauty na kuželkách

novin na výrobu korpusů i výrobou také svíčky. Podrobněji o průběhu výroby věnců i samotných korpusů. Když byl papírový korpus Kateřinském jarmarku se také dočtete na dalších hotový, bylo ho potřeba dobře obalit chvojím a stránkách tohoto vydání Třesku. omotat drátkem, aby lidem až do Vánoc bez neAni v prosinci nebylo o zajímavé akce nouze – 41 skautky


Skautky

hned za začátku se skautky převlékly za čerty, anděly a Mikuláše a šly se podívat nejprve na schůzku vlčat, a hned druhý den na schůzku světlušek. Zejména benjamínci a menší vlčata a světlušky měli z této návštěvy veliký respekt, ale drobné balíčky s nadílkou jim tu chvilku strachu určitě vynahradily. Další týden se pak konala každoroční návštěva místní kuželkárny, kde si smíšená družstva skautů a skautek dala přátelský mač. Před odchodem domů pak ještě proběhlo vyhlášení vítěze dosavadního bodování skautek, které vyhrála Anička Sibeková. Poslední prosincová schůzka už se nesla ve vánočním duchu, protože byla na pořadu besídka. V klubovně byly ozdobené větve, pod které se postupně vršily dárky, které kaž– dá každé ručně vyráběla. Výrobky byly opravdu pěkné – různé náramky, svícínky, přáníčka, a dokonce domácí muffinky. Závěrem večera si skautky ještě v rámci tradice pustily po vodě v lavoru svíčky, a poté už se rozešly do svých domovů, aby se příště sešly opět až v novém roce. Zapsala: Lucka

Vanessa při kuželkách



Barča, Viki a Eliška


Janďa koulí

42 skautky

Anička, Lea a Viki

Skauti foto:Pavel Čechura

skauti

Pavel Čechu ra

vůdce 3 skaute . oddílu m od roku 2 004

Robin trefuje hřebík

Na začátku listopadu jsme s kluky postupně dodělávali nože, za odborného dohledu Martina Bělky. Jirka, Renda a Matěj pilně cvičili na muzikálový festival, který se letos konal v Kyjově. Schůzky jsme prokládali také hrami, abychom si taky na

foto:Pavel Čechura

Trefovali jsme se dobře

43 skauti

chvíli odpočinuli od neustálého broušení a pilování. Jednou z těchto her byla Zatloukaná. Pravidla hry byla jednoduchá. Ke hře stačilo jeden špalek, dvě kladiva a pár hřebíků. První hráč naťukne hřebík do špalku a druhý hráč mu to poté oplatí

Skauti

dalším úderem do hřebíku. Do hřebíku se může tlouct libovolnou silou. Cíl je jednoduchý, kdo jako poslední bouchne do hřebíku, tak vyhrává. Ke konci listopadu kluci odjeli na muzikálový festival, kde předvedli nádherný výkon. V prvních prosincových schůzkách jsme si ukazovali, jak uvařit litr vody v přírodě. Zkoušeli jsme vařit vodu na lihovém vařiči, propan butanu, na ohni, ale i na již méně používaném dřívkovém vařiči. Poslední schůzky v roce 2014 jsme tradičně zakončili vánoční besídkou. Přinesli jsme si cukroví, popíjeli čaj a připomněli si vánoční tradice jako posílání skořápek a oblíbené odlévání olova. Na závěr jsme si popřáli bohatého ježíška, šťastný nový rok a stisknutím levice se rozloučili a rozešli domů.

foto:Pavel Čechura

Zapsal: Pavel foto:Pavel Čechura

Jirka dodělává nů

ž

foto:Pavel Čechura

Matěj pracuje na noži

44 skauti

Dřívkový vařič

v akci

Skauti

foto:Pavel Čechura

foto:Pavel Čechura

Různé tipy na vaření v ešusu

ura foto:Pavel Čech

David tluče hřebík

Vojta top í

k Pouštění lodiče

foto:Pavel Čechura

Matěj zdobí perníčky

45 skauti

Výroba

foto:Pavel Čechura foto:Pave l Čechura

foto:Viktor Charvát

Roveři

roveři

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o ddílu střediska vedou cí držite tábora 201 l meda 4 ile Lili e a přá telství

David, Zuzka, Pavel, Ondra a Jitka

Konec roverského roku byl podobně jako vloni především zaměřen na přípravu a realizaci Betlémského světla. Letošní ročník byl toliko výjimečný tím, že týpí na náměstí již nebylo postavené ze zapůjčených tyčí z lesní školky U Tří veverek z Hradce Králové, ale že byly použity tyče nové a hlavně tyče vlastní!

jsme je ještě ten den všechny odvezli do skautu. Druhá fáze byla zaměřena na odkornění tyčí, kde jsme se dostali v průměru na zhruba 1,5 hodiny na jednu cca 7,5 m tyč. Závěrečná fáze spočívala v dočištění jednotlivých tyčí a vybraní nejvhodnějších a cvičné postavení našeho skautské týpí. Trochu jsme se obávali, že vzhledem k delším tyVýroba tyčí by se nechala rozdělit do třech fází. čím vůči rozměru týpí (7,5 m tyče vs 4,5 m týpí) Nejprve jsme domluvili možnost pokácení si smr- nebude týpko dobře vypadat, ale nakonec si mysků na tyčovinu s panem hajným Štěpánkem v lese lím, že to dopadlo dobře. Trochu jsme tedy během našich schůzek opusnad Marokánkou u Krňovic. Poté jsme v sobotu 22. 11. 2014 vydali společně s Hrobníkem a poté tili přípravu na čekatelské kurzy a věnovali se práještě s Přemkem a Tomášem Kopeckým st. vybrat vě Betlémskému světlu. Nicméně se v prosinci a pokácet tyče a následně hlavně díky Tomášovi spustilo přihlašování na kurzy a tak se 5 roverů

46 roveři

Roveři

rozhodlo ucházet o účast na čekatelském kurzu Řemřich a ArborVitae. V novém roce nás tak bude čekat řada jistě příjemných starostí s nabitím znalostí pro získání čekatelských dekretů!

velmi zajímavou a v současnosti populární zábavou a proto jsme rádi, že i náš program můžeme obohatit touto činností.

Za celý roverský oddíl č. 7 bych chtěl popřát všem do nového roku samá dobrá rozhodnutí a Poslední akcí v tomto roce bylo Vy- úspěchy! Žijte tak, jak chcete, ne tak jak byste hánění řízků letos formou GPS race měli. (závodu). Akce se doufám povedla i Zapsal: Vik přes mrazivé počasí, ale zas jsme si foto:Viktor Charvát aspoň trochu užili pravou zimní atmosféru. Více se o akci dozvíte nejspíš v samostatném článku.


Na podzim se nám povedlo vyjednat výhodnější ceny u společnosti GARMIN a zakoupili jsme dvě turistické GPS navigace na vyzkoušení. Věřím, že do budoucna ještě rozšíříme počet navigací a budeme je moci plně využívat pro program oddílový i táborový. GPS navigace není spásné zařízení a proto budeme stále dávat prioritu učení se práci s mapou a buzolou. Na druhou stranu je GPS navigace a lovení kešek

Charvát foto:Viktor

David osekává tyče

Cvičná stavba tee

- pee

ceduli foto:V ikatodrělá Terk Charvát


A je postaveno

47 roveři

Roveři na BS

Tip na knihu

M. Žamboch - In Nomine Sanguinis

Ty tam jsou doby, kdy se z hlubokých lesů v české kotlině ozývalo vlčí vytí. Ty tam jsou doby, kdy se lidé choulili v mihotavém světle svíčky a šeptali modlitby, aby to vytí bylo jen vlčí. Poslední známky strachu, které by v nás mohla vyvolat osoba měnící se za svitu měsíce do vlčí podoby, definitivně zlomila série středoškolských dramat. Ale ani sebevětší množství gelu na hlavě nemůže změnit fakt, že možná jsou mezi námi. innomineGoerge Maybach Frederickson, vlastním jménem Oziáš Jiří Rys, je vlkodlak. Na ulici byste to do něj asi neřekli, ale kdyby šlo o to se s ním poprat, rázem by došlo k zjištění, že vaše rány na něj mají efekt asi tak, jako kdybyste stříleli vzduchovkou do T90M. Jelikož být dlouhověkou bytostí, která vydrží i několik průstřelů samopalem, v reálném světě neobnáší svádění středoškolaček pomocí dlouhých pohledů a odhalených bradavek, mění Oziáš každých několik let své působiště. A jelikož jako správná šelma má rád krev, nevyhýbá se vojenskému řemeslu. Právě když ukončuje svou kariéru u britských SAS, dostihne ho zpráva jedné členky rodné smečky, která ho prosí o pomoc. Krev není voda a tak se Oziáš vydává do Frenštátu pod Radhoštěm. Jak ale s úžasem na místě zjistí, jeho smečka zmizela. Na otázku, kdo by dokázal během krátké chvíle odstranit několik desítek vlkodlaků, dostává vzápětí ostrou odpověď v podobě napadení, které málem nepřežije. Jak se zdá, Oziáš tentokrát stojí proti nepříteli, který má převahu jak kvalitativní, tak také kvantitativní. A palebná síla je to, oč tu běží. Miroslav Žamboch se ve svém posledním románu vrací do Čech dnešní doby, ale ve světě, kde v skrytu před zvídavými pohledy lidí zuří mocenské boje upírů. Ti byli i hlavními postavami jeho předchozí knihy Visio In Extremis, na kterou INS volně navazuje. Ke slovu ale přichází vlkodlaci, bytosti prakticky nerozpoznatelné od normálních lidí – liší se snad jen tím, že většina daného rodu jsou jedinci vzrostlí a fyzicky přitažliví.

48 tip na knihu

Standa D o

stál

skaut od rok člen oddíl u 1990 uo tvůrce táb ldskautů Orebité orovky M ASH

Celá kniha se odehrává v jediném schématu. Hrdina přijde, zmydlí záporňáky, dostane na kokos, dá se dohromady, zmydlí záporňáky, dostane na kokos od silnějších, dá se dohromady. A tak pořád dokola. Je to schéma osvědčené, ale buďme k sobě upřímní, kterémukoli autorovi jen trochu slabších schopností by tato jednoduchost děje neprošla. A myslím, že ani na úrovni redaktora. Ale knihu naštěstí nenapsal jen tak někdo, ale Žamboch, který skvěle zvládá nejen akční scény (a že jich je požehnaně), ale hlavně práci s postavami a prostředím. Hlavní postava je klasický drsný sympaťák s ne zrovna čistou minulostí (vzhledem ke smečce), který ale má ten správný žebříček hodnot a vhodně povyšuje záchranu rodu nad své zájmy a přežití. Copak takovému hrdinovi jde nedržet palce? Jeho dvě společnice jsou dostatečně sexy, aby udržovaly napětí na správném stupni a dělaly Oziášovi dostatečné zázemí. Zasazení děje do prostředí beskydských lesů, které je detailně zpracováno, včetně názorových specifik lokálních obyvatel, je pak už třešničkou na dortu. In Nomine Sanguinis je standardní akční řežba z pera zavedeného autora, který si je zatraceně vědom svých silných stránek a neváhá je využít. Knihou si rozhodně hanbu neudělá. Fanoušci autora dostanou, co chtějí a co mají rádi a ti ostatní mají dobře napsaný akční příběh. Ale všichni víme jedno – Žamboch to umí mnohem, mnohem lépe.

Tip na výlet

Letecká havárie kpt.Zdeňka Hornycha

Datum události: 7. 4. 1964 v 18:07 hodin Místo události: jižně od obce Krňovice Útvar: 28.sbolp Čáslav Letoun: Mig-15 SB ev.č.220552 trupové číslo 0552. Vyroben 19. června 1952. V době havárie nalétáno 585 hodin. Pilot: kpt.Zdeněk Hornych (*28.1.1930 +7.4.1964). Pilot-letovod 3.letky 28.sbolp. Absolvent LVA Hradec Králové (1951). Nalétal celkem 1249 hodin, na typu Mig15 420 hodin. Popis události: K letecké havárii došlo dne 7. dubna 1964. Dvojice letců mjr.Úlehla a kpt.Hornych, od 28.sbolp Čáslav, plnila dle cvičení číslo 33 a 38 nácvik bombardování a střelbu leteckým kanónem na pozemní cíl na střelnici Bělečko u Hradce Králové. Krátce po zařazení do okruhu při přechodu do zteče na střelnici ve výšce 500 metrů při rychlosti 500km/hod nastala na letounu Mig-15 SB trupového čísla 0552, pilotovaného třicetičtyřletým ka49 tip na výlet

Standa D o

stál


pitánem Zdeňkem Hornychem, technická závada. Na motoru RD-45 evidenční číslo 411043 došlo k destrukci disku turbíny motoru, který v dalším prorazil kryt turbiny, zadní palivovou nádrž, trup letounu a s velkou kinetickou energií opustil v okamžiku destrukce letoun. Došlo k požáru zadní palivové nádrže a explozi při které se oddělila od letounu zadní část trupu. Pilot kpt.Zdeněk Hornych se 3-4 sekundy po výbuchu katapultoval ve výšce pouhých 15 metrů nad zemí. Z důvodu malé výšky při katapultáži dopadl pilot v sedačce na zem a při dopadu okamžitě zahynul. Letoun dopadl střemhlav do lesního porostu jižně od Krňovic. Vytouženého přeškolení na nový typ Su-7BM se již nedočkal. Vyšetřování bylo velice podrobné a plně prokázalo technickou závadu motoru RD-45. Kapitán Hornych neměl na havárii žádný podíl. Bylo vyvinuto maximální úsílí k objasnění příčiny destrukce disku turbíny. Přes veškerou snahu příslušníků 10.Letecké armády se ho však nepodařilo nalézt. Na základě rozložení trosek letounu byl balistickým výpočtem rekonstruován let od okamžiku výbuchu až do pádu jednotlivých částí letounu na zem

Tip na výlet

se speciálním zaměřením na dráhu disku a pravděpodobné místo dopadu. Vzhledem k povaze terénu (močálovitý) však nebyl disk nikdy nalezen. Patrně se zarazil hluboko do země. Bylo proto třeba provést vyčerpávající analýzu bez možnosti rozboru hlavního článku případu, pouze na základě rozboru dostupných trosek. Na tomto základě byl za hlavní příčinu destrukce disku turbíny označen nezajištěný pojistný kroužek na hnacím drážkovaném pouzdru spojky transmise motoru, v důsledku čehož došlo k postupnému odjištění hnacího pouzdra spojky a k jeho vysunutí ze záběru s hřídelem kompresoru. K nezajištění pojistného kroužku došlo během nesprávné montáže před nedávnem defektostopicky kontrolované turbíny ze strany technických pracovníků Leteckých opraven Malešice. Celkové materiální ztráty byly vyčísleny částkou 366 720,95 Kčs. Jméno kpt.Hornycha je rovněž uvedeno na pomníku obětem leteckého výcviku na letecké základně Čáslav. Na místě katastrofy byl postaven pomníček připomínající památku kapitána Zdeňka Hornycha. Nachází se v zalesněné oblasti. Pokud by někdo chtěl pomníček na- Vydáme se od něj lesní cestou přímo na východ a povštívit, je za nejlepší výchozí místo zvolit rozcestník čer- čítáme možné odbočky v pravo. Ta třetí (asi 700 metrů vené turistické značky - rozcestí Obory - Hradecké lesy. od rozcestníku) o 90° je ta pravá a po necelých 50-100 metrech po pravé straně již pomníček nepřehlédneme. V dubnu 2014, tedy 50 let po katastrofě je pomníček stále v důstojném stavu. Vzorně se o něj stará pan Vlasta Krčmář - pamětník a houbař. N 50° 10.120 E 015° 58.476 - Rozcestník „Obory“ turistické červené značky N 50° 10.094 E 015° 59.268 - Odbočka „U PILOTA“ N 50° 10.054 E 015° 59.264 - Pomník

50 tip na výlet

Když se řekne

Orlice Tichá i Divoká Orlice je největší východočeský přítok Labe. V převážné délce svého toku je tvořena říční dvojicí - Divokou Orlicí, která pramení v rašeliništích v Polsku, a Tichou Orlicí pramenící na temeni Jeřábu v Jesenické oblasti. Zatímco délka toku spojené Orlice měří již pouze 35 km, obě zdrojnice jsou podstatně delší - Divoká Orlice překonává na našem území vzdálenost 99,3 km, Tichá Orlice pak 107,5 km.

Orlice Divoká Pramení v rašeliništích Topieliska a Czarneho Bagna v Polsku (dříve Jezerní pole) pod Bystřickými horami, jižně od polských lázní Duszniki Zdrój. Na naše území vstupuje v nadmořské výšce 695 m n.m. severně od Trčkova, kde zprava přijímá Černý potok. V délce necelých 30 km tvoří státní hranici až k Zemské bráně. Pod Kláštercem n.Orlicí napájí řeka přehradu na Pastvinách. Z Litic do Potštejna vede romantickým údolím Divoké Orlice červená značka (cca 6 km). Připočteme-li Anenské údolí v Potštejně s památnou lipovou alejí, je tento úsek řeky, podobně jako u Zemské brány, velmi vděčný pro výlety. Od Kostelce nad Orlicí (280-250 m n.m.) je opět meandrující podhorskou řekou s přírodními porostlými břehy. - plocha povodí Divoké Orlice - 806,5 km2 - délka toku v ČR - 99,3 km Orlice Tichá Pramení v kotlině u Králík ve svahu Jeřábu v nadmořské výšce 760 m. V údolí teče lukami, v převážné většině v řečišti bez významnějších technických zásahů. Dolní tok Tiché Orlice je pod Chocní lemován říčními terasami, dokládajícími složitý vývoj toku od mladších třetihor. Řeka je zde již poměrně hluboká, 10-15 m široká, a tvoří ostré zákruty a protisměrné smyčky s mírně proudící čistou vodou. Významné přítoky na horním toku jsou zleva ze 51 když se řekne

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

svahu Bukovohorské hornatiny, největším přítokem je však Třebovka v Ústí nad Orlicí, dále pak Retovský potok (rovněž zleva). - plocha povodí Tiché Orlice - 755,4 km2 - délka toku - 107,5 km spojená Orlice Vzniká soutokem Divoké a Tiché Orlice u Týniště nad Orlicí v nadmořské výšce 247 m. Protéká v četných meandrech s přirozenými břehovými porosty. Slepá ramena jsou bohatá na původní květenu. Rozlivy při jarním tání a vydatných deštích dosahují (převážně na lukách) až 2 km šíře. Do Labe se Orlice vlévá v Hradci Králové v nadmořské výšce 227 m n.m. po překonání 35 km toku z Týnište nad Orlicí. - plocha povodí celé Orlice - 2037 km2 - délka toku spojené Orlice - 35 km

Tip na PC hru

Dragon Age Prameny

Baldur’s Gate. Neverwinter Nights. Knights of the Old Republic. Mass Effect. To všechno jsou perly, které se nesmazatelně zapsaly do herní historie a zároveň i pojmy, při jejichž vyslovení mnozí vydechnou úžasem. Mají i něco společného, totiž stejné autory z kanadského studia Bioware. Fanoušci si na nich váží především toho, že dávají slovům „příběh“ a „atmosféra“ zcela nový rozměr. A nejinak je tomu i u jejich nejnovějšího klenotu. Dragon Age je vlastně pokusem o vytvoření úplně nového herního prostředí a nutno říct, že velmi povedeným. Výsledkem je temný fantasy svět plný zrady, předsudků, politiky a rasových problémů, v němž zároveň žijí draci a další podobná stvoření. Nejvíce je asi podobný Zaklínači a stejně tak je i nemilosrdný – církev tu má obrovskou moc a svým působením se snaží ovlivňovat vše, co se ve Fereldenu děje. Magií tu mohou vládnout jen členové Kruhu a všichni ostatní, co umí čarovat, jsou považováni za odpadlíky a vyhnance. Zbytek země pak žije ve strachu z temných stvůr, které ohrožují jejich životy a obydlí. I proto existují Šedí strážci, aby je před nimi chránili. Rozhodně to však nejsou žádní svatoušci a už jen přijímací rituál, při němž pijí krev zplozenců, mluví za vše. A jedním ze strážců se brzy stanete i vy. Autoři protentokrát nahradili klasický DnD systém svým vlastním a vyplatilo se. Odstranili tak mnohá jeho omezení a mohli i trochu popustit uzdu své fantazii (inspirace v mnohých MMORPG je celkem zřejmá). Tvorba postavy tu probíhá klasicky – zvolíte si pohlaví, rasu, povolání a potom si pomocí celkem komplexní nabídky posuvníků vytvoříte svůj obličej. Nechybí ani volba počátečních schopností a těch je k dispozici neuvěřitelné množství. Na začátku jich má každá postava přes padesát a později se dají prostřednictvím specializací odemknout i další. To mimo jiné znamená, že je během jednoho hraní určitě nevyzkoušíte všechny, i kdybyste v družině měli hned několik zástupců stejného povolání. Důležitá je také správná volba jednoho z nabíze-

52 Tip na PC hru

Standa D o

stál


ných původů, protože ten ovlivní výsledný zážitek ze hry asi nejvíce. Sice o nich bylo napsáno už mnohé, ale snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ještě žádná singleplayerová hra nenabídla šest různých začátků, které citelně ovlivní způsob, jakým na vás svět bude pohlížet. Vyrostli jste mezi mágy? Dobře, začnete své dobrodružství v čarodějné věži, kde vás předhodí démonovi při vaší finální zkoušce. Že vlastně patříte mezi chudé trpaslíky? Tak to si potom cestu na svobodu budete muset probojovat jako zločinci a utkat se s ostatními v aréně. Svou volbou si určíte i to, jak budete vnímat své okolí a ať už se z vás stane elfí mág nebo lidská šlechtična, můžete počítat s tím, že se váš výsledný zážitek bude od ostatních hodně lišit. Příběh zpočátku žene kupředu zběsilým tempem, nedá vám jen tak vydechnout a i později budete pod neustálým tlakem svého okolí. Vše se točí

Tip na PC hru

okolo vašeho přijetí mezi Šedé strážce a přetrvávajícího boje proti ničivé Nákaze. Snad neprozradím moc, když řeknu, že se záhy zúčastníte i jedné obrovské bitvy, na jejímž konci vás čeká první velký dějový zvrat. Zplozencům temnot se však budete plést do cesty i potom a pomoc proti tomuto nepříteli budete hledat všude. Když se do toho se zapletou ještě politické hry a osudy běžných obyvatel i vašich společníků, hned je o zábavu postaráno. Po úvodním boji dorazíte k vesnici uprchlíků, jež bude vaším odrazovým můstkem do dalšího světa. Podíváte se například do Brecilského lesa k elfům, které sužuje nebezpečná bestie, zavítáte do trpasličího Orzammaru, v němž o trůn soupeří dva znepřátelené klany, přispěcháte na pomoc do Rudoskalí, kde musí místní posádka čelit náporu nemrtvých, navštívíte i hlavní město Denerim a zapomenout nesmím ani na věž mágů, která ze všeho nejvíc připomíná noční můru plnou zoufalství a utrpení. Prostřednictvím nejrůznějších questů se vám pak odemkne ještě spousta dalších oblastí, jež nejsou o nic méně zajímavé, než ty zde zmíněné. Vaši pouť také čas od času přeruší i nějaké to náhodné setkání a to nikdy nevíte, zdali to bude vstřícný obchodník nebo zběsilá smečka vlků. S něčím podobným přišli Bioware už v Baldur’s Gate a je to rozhodně dobrý způsob, jak se vyhnout stereotypu. Autoři vás navíc neustále něčím překvapují a ani v pozdějších fázích hry tak nenastane nuda – například ve věži mágů se dostanete do světa snů, kde žijí démoni a duchové. Tam se budete převtělovat do čtyř různých bytostí, přičemž každá z nich se hodí k něčemu jinému - myš se protáhne otvorem,

53 tip na PC hru

kudy by člověk neprošel, ohnivý muž je naopak imunní vůči plamenům stojícím v cestě, golem dokáže rozbít jakkoli pevné dveře, atd. Uvnitř tajemného chrámu v srdci hor, kde se odehrává bitva známá z traileru Sacred Ashes, zase čeká výzva v podobě různých hádanek a logických rébusů, a i na konci hry je jedno podobné překvapení. Každá oblast si tak zachovává svůj specifický ráz a dost se od těch předchozích liší. Na to, že Prameny běží na zrecyklovaném enginu Aurora, jenž byl použit již v prvních Neverwinter Nights a později například v Zaklínači, vše vypadá nadmíru dobře. Občas jsem sice narážel na mírnou koridorovost světa, ale to jen v některých oblastech. Filmové sekvence doplňujíc děj jsou opravdu dechberoucí a animátoři odvedli vskutku skvělou práci, to je bez debat. Postavy jsou také detailní a jejich obličeje během rozhovorů halí emoce. Okolní prostředí je rovněž velmi pěkné, zvláště z výšky. Některé textury by sice mohly mít vyšší rozlišení, ale pokud je to daň za to, že hra běží na většině počítačů svižně, tak proč ne. V pohybu to navíc vypadá ještě lépe, než

Tip na PC hru

na okolních screenshotech. Režimy zobrazení jsem využíval oba a zatímco pohled přes rameno se hodí do venkovních lokací, většinu času jsem trávil hlavně v tom izometrickém seshora dolů, jelikož v něm okolní prostředí vypadá prostě úžasně – občas dokonce natolik, že překonává i ony slavné rendery z her na Infinity enginu. Škoda jen, že autoři úplně vypustili systém střídání dne a noci. Jejich záměr je pochopitelný – navodit v dané lokaci přesně tu atmosféru, co potřebují a to se jim i povedlo (dá rozum, že některé nestvůry působí mnohem hrůzostrašněji za svitu měsíce). Přesto by to plynutí času v takto propracovaném světě bylo určitě zajímavé. Takhle je vše uzamčené v dané denní době a ta se mění jedině s posunem v příběhu. Ačkoliv je hra hodně ukecaná, podařilo se autorům množství dialogů, prozkoumávání a akce poměrně skloubit, takže se ani jednoho nepřejíte. Rozhovory jsou členité a ve většině případů máte hned několik možností, jak se v nich zachovat. Postavy, jež potkáváte, nejsou v žádném případě ploché a na svých cestách narazíte na spoustu zajímavých lidí - třeba na přecitlivělého kováře a panovačného šéfa obchodu, kněze, co mluví jen v písních, vykutáleného vraha, co se vydává za někoho, kým není či na zbabělého čaroděje ukrývajícího se ve skříni. Ve většině rozhovorů přitom platí, že i jedna špatná odpověď může vést k ukončení celé konverzace, a proto je vždycky dobré každé rozhodnutí pečlivě zvážit. A dilemata vás tu budou provázet na každém kroku.... Hráč sice nemůže dělat úplně všechno, ale na druhou stranu má celkem velkou volnost, jakou jsem snad ještě v žádném RPG neviděl (možná jen ve Fahrenheitu, ale to byla adventura). Mnohé úkoly tu jdou proti sobě a i na první pohled správná mož-

54 tip na pc hru

nost se může po chvíli ukázat jako chyba. Zabít, či nezabít draka, který vám nic neudělal, ale mohl by být hrozbou? Přidat se k tajnému kultu, nebo jej zničit? Vyhnat démona z duše malého chlapce, nebo se s ním spolčit a nechat si od něj raději splnit přání? Žádná rozhodnutí tu nejsou lehká a mnohdy je jedna volba špatná a druhá ještě horší. Myslíte-li přitom jen na vlastní obohacení, budete se mnohdy cítit provinile a stejně jako v reálném životě vás pak sžírají myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdybyste se rozhodli jinak. Na svých cestách za dobrodružstvím nebudete sami, doprovázet vás může hned osm, s bonusovým golemem Shalem celkem devět společníků. Poznáte vtipálka Alistaira, jízlivou Morrigan, šovinistického Stena, oddaného psa, věčně ožralého trpaslíka Oghrena, moudrou čarodějku Wynne, naivní Lelianu i zvrhlého elfa Zevrana. Takto se ovšem jeví jen zpočátku, každý má totiž své vlastní zájmy, svá tajemství a mnohé také pronásleduje temná minulost. Chtěli byste třeba vědět, proč Sten brutálně zavraždil osm dětí i s farmářkou a pak se sám dobrovolně vzdal? Anebo si raději poslechnete jeden z mnoha dojemných příběhů, které vám bardka Leliana naservíruje i s jejím roztomilým šlapáním si na jazyk? Postavy v Dragon Age nejsou dokonalé a mnohdy se utápějí ve vlastních pochybách, ale právě to je na nich tak lidské – všechno jsou to osobnosti a nejen díky tomu si je snadno zamilujete. Hloubka, do níž jsou jejich povahy vykresleny, je na herní poměry téměř nevídaná. Náladu společníků ovlivňují převážně rozhovory, a to, jak se v nich zachováte. Zalichotit jim můžete i prostřednictvím různých dárků a některé z nich mohou být i odrazovým můstkem pro nějaký quest. Půvabné přitom je, že to, co by chtěli, zmíní

Tip na PC hru

jen tak mimo řečí a je na vás, abyste si to zapamatovali. Časem si mezi sebou můžete vytvořit i nějaký ten romantický vztah a pokud vaše oblíbenost dosáhne maxima, budou některé osoby opačného pohlaví svolné i ke společné noci. Jejich náklonnost se ovšem projevuje i zvyšováním vlastností a v tom já osobně vidím dobrou motivaci, jak přimět hráče, aby tyto příběhy nenechali neprobádané (i když si sám neumím představit někoho, kdo by se o ně dobrovolně připravil). Vzhledem k tomu, že má každá postava jiný pohled na věc, může se klidně stát, že se někdy mezi sebou neshodnou a vás to pak bude stát velké úsilí si je udržet. Pokud jejich náklonnost přitom náhodou moc klesne, nebudou mít problém vás na místě opustit – a pak je už nikdy neuvidíte. Dost často je také přistihnete, jak se vzájemně mezi sebou baví - buď se hádají, popichují nebo třeba i řeší to, co se právě stalo. O vtipné momenty není v těchto slovních přestřelkách nouze – a s bravurou tak v pravou chvíli dokáží odlehčit jinak drsný příběh a ukázat jejich povahu i z jiné stránky. Dojdou-li vám v některé situaci slova, je nejvyšší čas vytáhnout meč a vrhnout se do víru boje. V něm si budou libovat především takticky založení hráči, jelikož záleží i na tom, zda své útoky vedete ze strany či zezadu. Protivníci navíc útočí na postavu, co způsobuje největší zranění a to je třeba brát v potaz – mágové a lučištníci v předních řadách tak logicky nepřipadají v úvahu. Možnost bitevní vřavu kdykoliv pozastavit a rozdat svým svěřencům nové rozkazy, se ukázala účinná už kdysi a funguje stejně dobře i dnes. Na nejlehčí obtížnost je sice možné útočit téměř bez přestávek, ale

55 tip na pc hru

na tu normální jsou už některé boje docela výzva. Naštěstí většinou stačí najít tu správnou strategii a pak už porazíte téměř kohokoliv – a třeba i s nějakou pěknou fatalitou na konci. Umělá inteligence spolubojovníků je na velmi dobré úrovni a jen málokdy se stane, že postavička dělá, co nemá. Pokud by vám přesto nevyhovovala, stačí otevřít rozsáhlou nabídku taktiky a nastavit si prostřednictvím zvláštních podmínek veškeré požadované chování sami. I přes výborné plánování se ale zásahům nepřátel nevyhnete - léčení tu je v rámci zachování dynamičnosti zrychlené a zdraví se po boji vrátí na maximum během chvilky. Pokud však postava v boji zemře, utrpí citelné zranění (a s ním i postih k vlastnostem), které už se tak lehce nevyléčí – jde to jen s pomocí hojivých sad a těch má družina vždycky nedostatek, takže je potřeba s nimi šetřit. Předmětů jsem ve hře nacházel celkem dost, i když se mnohdy lišily jen vlastnostmi a ne vzhledem. Brnění a zbraně se dělí podle kvality na několik stupňů a většinou platí, že čím vyšší, tím lepší. Jejich užívání je omezeno jen výší potřebné vlastnosti. S tím ovšem souvisí i únava, protože nosit těžší věci je namáhavější a to se projevuje hlavně navýšením požadavků na manu a výdrž při používání schopností – můžete tak sice navléct do těžkého brnění i mága, ale potom počítejte s tím, že asi moc kouzel nesešle. Je třeba se předem rozhodnout, co je pro vás lepší. Inventář mi zpočátku přišel dost konzolový a těžkopádný, ale postupem času jsem si na něj zvykl a naučil se v něm orientovat celkem rychle. Samostatná kategorie pro dárky společníkům by ale nebyla od věci. Trochu mi vadilo i to, že se při získání nového předmětu hned nedozvíte, co je zač a musíte pak složitě hledat žluté orámování v seznamu. Za krok vpřed naopak považuji to, že jsou všechny předměty v partě sdíleny a místo je

Tip na PC hru

omezeno jen dostupným úložným prostorem – tento se dá navíc rozšířit dokoupením dalších batohů. K dispozici je i speciální klávesa zobrazující všechny použitelné věci na zemi, takže vám neunikne nic, co byste jinak třeba přehlédli. Získanou výbavu je možné zpeněžit v kterémkoli obchodě. Zajímavá je i možnost nakupovat a prodávat u obchodníka přímo v kempu, který je po ruce kdykoliv. Na stejném místě jdou také očarovávat magické předměty. Chytří stratégové se tu budou věnovat i výrobě lektvarů, jedů a pastí ze sebraných surovin a tím si zajistí potřebnou výhodu v boji. Přivydělávat se dá i okrádáním obyvatel či páčením truhel, a pokud máte dost velkou lstivost, nechají to místní starousedlíci naprosto bez povšimnutí. Nepodaří-li se vám to ale několikrát za sebou, mohou se s vámi někteří z nich přestat i bavit a riskujete, že tak přijdete o některé vedlejší questy. Jednou z věcí přispívající velkou měrou k výsledné atmosféře hry, je i hudba a vůbec celá zvuková kulisa. O soundtrack se tentokrát postaral Inon Zur, jenž kdysi vytvořil geniální doprovod pro Throne of Bhaal a na výsledku je to znát. Ústřední téma je chytlavé už samo o sobě a melodie podbarvující rozhovory dokáží vytvořit přesně ten správný dojem, co je potřeba. Bez povšimnutí nemůžu nechat ani dabing, ten se dle mého velmi povedl. Namluveno je úplně vše, vyjma vašeho hrdiny a je vidět, že si tu někdo dal pořádnou práci s výběrem vhodných herců. Celkem zajímavou věcí je to, že hra průběžně v důležitých situacích dělá snímky vaší postavy, a pokud jste připojeni k BioWare účtu, vytváří vám tam profil vašeho hrdiny se vším, co dosáhl. Tento účet je také potřeba, chcete-li využít přídavného obsahu. Budoucnost zatím vypadá velmi příznivě a mnohé naplánované dodatky snad zajistí, že i po skončení hlavního dobrodružství bude co dělat - hra vás po splnění posledního úkolu hodí do jakéhosi odpočinkového tábora a zamkne všechny oblasti kromě kempu, ale do těch bonusových je stále možné přistupovat a vydávat se na nová a nová místa. Česká verze hry je překvapivě zdařilá - sem tam sice nějaká ta chybka utekla, ale tomu se dá v tak obrovském překladu, který dělá nějakých 1.3 milionu slov, vyhnout jen stěží. Na počeštěné termíny se dá zvyknout a důležité je, že hru obstojně zpří-

56 tip na pc hru

stupňuje všem, co nejsou zběhlí v cizím jazyce, aby si ji i oni mohli užít v celé své kráse. Ostatní pak mají na výběr hned několik dalších jazykových mutací, včetně angličtiny, takže spokojeni budou nakonec všichni. Po technické stránce je hra naprosto stabilní, odladěná a nenáročná na hardware i na plné detaily. Párkrát mi sice zazlobila kamera, ale to nebylo nic závažného. Samozřejmostí je i přehledné a funkční uživatelské rozhraní, které vám přejde do krve během chvilky. O trvanlivosti hry nemůže být pochyb - když jsem se po zhruba 60 hodinách hraní podíval na statistiky a s údivem jsem zjistil, že jsem teprve v polovině hry, došlo mi, že autoři mysleli své sliby naprosto vážně. Pokud budete chtít splnit každý quest a přečíst si všechna hesla v obsáhlém kodexu, vyhoupne se reálná hrací doba hodně nad sto hodin. Však jako příklad poslouží fakt, že znám hráče, který dohrál kampaň již na několikerý pokus stále za 88 hodin na druhou nejtěžší obtížnost a další, jakožto RPG nováček, dokonce za 111 hodin na obtížnost nejlehčí (lze ji měnit kdykoli v průběhu hry). A to ještě vůbec nepočítám dva bonusové dodatky, které budou zpřístupněny v den vydání a už tak obrovskou porci zábavy ještě o kus prodlouží. Svět Thedas má neuvěřitelně bohatou historii a to se netýká jen oblasti, kde se odehrávají Prameny, ale i všech okolních zemí, jejichž kultura a zvyky jsou prokresleny natolik, že jsem měl i po vypnutí hry touhu zjišťovat o nich víc a víc a to už se mi dlouho nestalo. Dragon Age mě od počátku uchvátil svou propracovaností a hlavně hutnou atmosférou. Hledat na této hře nějaké vykonstruované chyby by bylo čistým hnidopišstvím. Jistě že tu jsou, ale v porovnání s jejími klady se jeví naprosto nicotně. Ve Fereldenu na mě zas po dlouhé době dýchlo kouzlo všech těch klasik, které jsem vyjmenoval na začátku. Bioware se povedlo přiblížit jejich hratelnost dnešnímu publiku.

Z naší historie

byl jsem skautem dtj Vedle tzv. „svazových skautů“, tedy skautů registrovaných ve Svojsíkově spolku „JUNÁK-ČESKÝ SKAUT“, byli v Třebechovicích i „nesvazoví“ skauti DTJ. Nějakou konkurencí pro nás však nebyli. Krátkou dobu k nim docházel i br. Karel Hovorka, z jehož vzpomínek čerpáme:

Dělnická tělovýchovná jednota (zkráceně DTJ) byla dělnickou obdobou Sokola. Jako „žák“ (cvičenec školního věku) jsem se jako osmiletý přihlásil i do skautského oddílu DTJ. Bylo to v roce 1935. Oddíl tehdy vedl Ludvík Černý a schůzky jsme měli v altánu před budovou DTJ. Bylo nás jen asi deset, staří i mladí, žádnou zkoušku či slib jsem neskládal. Byl jsem tam ale jen krátce. V létě jsme chodili tábořit k rybníku u Nové Vsi. O nějakém prázdninovém táboře nevím, zřejmě žádný nebyl. Myslím, že taková činnost byla spíše podobná trampingu. Na veřejnosti vystupovali skauti jen s výstupy u táborových ohňů pořádaných před veřejnými tělovýchovnými vystoupeními DTJ. Naše sborová kronika uvádí, že v průvodu k otev– ření Skautského domova bylo několik nekrojovaných skautů DTJ, lehkoatletické soutěžení s DTJ zmiňuje kronika jen v roce 1923. Pokud si br. Hovorka vzpomíná, skauty DTJ byli také Fred Klemmer, Franta a Standa Mackovi, jeho bratr, V.Šesták, J.Barvíř, B.Runštuk a další, které si již nevybavuje. Slyšel , že po odchodu Ludvíka Černého do Zlína vedl skauty DTJ B.Runštuk, ale to byl již „svazovým“ skautem. O tom kdo a kdy třebechovický oddíl skautů DTJ založil a jak a kdy skončil (DTJ nebylo totiž nacisty rozpuštěno jako Junák či Sokol) se zjistit nepodařilo. Souhrnně lze konstatovat, že se skauti DTJ nějakou viditelnou veřejnou aktivitou alternativou a konkurencí „svazových“ junáků nestali.

57 historie

Přeme k

Pistor a


Představujeme

Jiří prášil - Šilek Přeme k

Pistor a


Po skončení s představováním Batyku jsem přemýšlel, co na těchto stránkách Vám nabídnout. Vzhledem k tomu, že již jen málo z nás pamatuje prvního Polistopadového střediskového vůdce Jiřího Prášila, rozhodl jsem se shromáždit skeny veškerých věcí, co jsem po Šilkovi našel. V následujích měsících Vám tedy představím skeny legitimací, diplomů, ocenění, která se týkají muže, po kterém se jmenuje středisková medaile. Začínáme jeho dvěma legitimacemi z 5. oddílu skautů, fotografií a dokladu o složení zkoušky 1. stupně. Přemek

58 Představujeme

listopad - prosinec 2014

Recommend Documents