ÚVOD Motto : „Znáte nejjistější prostředek, jak učinit dítě nešťastným? Přivykněte je tomu, aby dosáhlo všeho.“
„Vaše dítě by nemělo dostat nic jen proto, že to chce, nýbrž jen proto, že to potřebuje.“
Jean Jacques Rousseau
Předškolní věk je jedno z nejdůležitějších období dítěte. Má vliv na jeho správný tělesný i psychický vývoj. Trvá přibližně od 3 do 6 let života dítěte. Konec není určen fyzickým věkem, ale sociálně i psychicky - to znamená nástupem dítěte do základní školy. Charakteristickým znakem pro toto období je rozvoj jeho pohybové aktivity, intenzivního smyslového a citového vnímání. Formují se základy osobnosti dítěte, můžeme registrovat první projevy jeho sebeuvědomování, zrychluje se proces osamostatňování. Velký zásah do života dítěte je jeho vstup do mateřské školy. Dítě získává nové zkušenosti, dostává se do nového kolektivu. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda psychomotorické činnosti dítěte mají podíl na rozvoji jeho motorických schopností a to v období předškolního věku. Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. V první kapitole se věnuji psychomotorice a vysvětlení jejich základních pojmů. Druhá kapitola je zaměřena na motoriku. Třetí kapitola se zabývá motorickými schopnostmi. Ve čtvrté kapitole je nastíněna problematika osobnosti dítěte předškolního věku. Pátá kapitola je věnována psychomotorických hrám a šestá kapitola se zabývá cvičením v mateřské škole.
5
1 Psychomotorika Pojmem
psychomotorika
obecně
rozumíme
výchovu
pohybem.
Psychomotorika ukazuje úzké spojení psychického a motorického prožívání. Není to pouze cvičení pro zlepšení obratnosti, fyzické zdatnosti, nebo aktivní odpočinek. Napomáhá také k rozvoji psychických funkcí. Psychomotorická cvičení se s úspěchem využívají ve všech věkových kategoriích. Časté uplatnění je u jedinců zdravotně oslabených a méně pohybově nadaných (Blahutková, 2005).
1.1 Základní pojmy v psychomotorice Pojem psychomotorika vyjadřuje úzké spojení mezi psychikou a motorikou. Obsahuje více oblastí, které se vzájemně doplňují a prolínají. Patří sem neuromotorika, senzomotorika a sociomotorika (Szabová, 1999).
Neuromotorika - představuje motorickou výkonnou složku široce pojímané psychomotoriky. Zahrnuje pohybové aktivity podmíněné i nepodmíněné, reflexní, volní i mimovolní pohybovou aktivitu bez ohledu na druh podnětu, který ji vyvolává. Neuromotorika zahrnuje další oblasti a to jemnou motoriku, hrubou motoriku, koordinaci pohybů, tělesné schéma, rovnováhu a orientaci v prostoru.
Senzomotorika - představuje součinnost vnímání a pohybu. Jsou to procesy, které spojují oblast receptorů a senzomotorického vnímání s oblastí motoriky v rámci psychické regulace činnosti člověka. Senzomotorika ukazuje motorickou akci nebo reakci jednotlivce na podněty, které zachytí pomocí zraku, sluchu, hmatu, čichu, chutí atd.
6
Sociomotorika - představuje pohybové projevy, které se odrážejí na existenci člověka v jednotlivých sociálních skupinách, ve společenském životě a ve společnosti jako celku. Jsou to motorické odpovědi jednotlivce na podněty ze sociální sféry. Zahrnují pohyb a chování jednotlivce v rodině, ve škole, mezi vrstevníky, v práci, ale také ve specifických skupinách jako jsou děti, mládež, staří lidé, lidé různého postavení, různé sexuální orientace atd. Sociomotorika je předpokladem sociální komunikace.
Všechny tyto jednotlivé části psychomotoriky není možné od sebe oddělit, protože spolu souvisejí, prolínají se. Avšak při práci s jednotlivcem nebo skupinou je často potřebné zaměřit se na určitou oblast (Szabová, 1999).
7
2 Motorika Pohyb je všude okolo nás. Je jednou z nejdůležitějších podmínek existence hmoty a je základním projevem života organismu. Umožňuje růst, vývoj, dozrávání a formování. Motorika člověka je souhrn pohybových předpokladů, které spolu s psychickými a konstitučními činiteli umožňují člověku různé pohybové činnosti. Na pohybu člověka mají účast tyto složky: -
konstituční činitelé (stavba těla) - vytváří biomechanické předpoklady pro pohyb;
-
motorika (hybnost) - představuje potenciální pohybové předpoklady;
-
psychické činitele - účastní se na výběru, řazení a usměrňování pohybů (Szabová, 1999);
Motorika tedy představuje celkovou pohybovou schopnost organismu, je souhrnem tělesných pohybů člověka.
2.1 Motorický vývoj Děti získávají důležité zkušenosti, když poznávají své okolí - tak činí aktivním konáním a pohybem. Proto se pohybové orgány jako svaly, šlachy, paže, nohy, prsty atd. cvičí od prvních týdnů života. V době, kdy je dítě malé a pak v předškolním věku, je motorický a emociální vývoj silně propojen. Dobré ovládání těla činí dítě nezávislé na pomoci dospělých. Může jednat samostatně a osvojovat si různé znalosti, schopnosti a dovednosti (Hermová, 1994).
Předškoláci - tříleté až pětileté děti bývají plné energie, nadšení a zvídavosti. Ve všem co dělají, se projevuje fantazie a kreativita. Výrazně se jim zlepší slovní zásoba, lépe se vyjadřují. Předškoláci jsou pevně přesvědčeni o pravdivosti svých výroků. Chtějí být nezávislí, ale zároveň potřebují podporu dospělých (Allen, Marotz, 2000).
8
Tříleté dítě -
je většinou klidnější, uvolněnější a poslušnější. Konflikty
s dospělými, které u dvouletých dětí pramenily z potřeby získat vlastní nezávislost, jsou již méně časté. Děti většinou poslouchají rodiče. Mají velkou touhu poznávat okolní svět. Patří spíše do kapitoly o osobnosti předškoláka.
-
po schodech už chodí úplně samy;
-
umí skákat na místě;
-
umí kopat do velkého míče;
-
lépe manipulují s tužkou, fixem, pastelkami atd.;
Čtyřleté dítě - je plné energie a nápadů, neustále něco povídá a ani na chvíli se nezastaví. Děti v tomto věku mohou být vzdorovité a umíněné, bývají hlučné, veselé, ale někdy i agresivní. Pořád se na něco vyptávají, snaží se pomáhat dospělým a mají velmi živou představivost.
-
umí chodit v jedné přímce a poskakovat na jedné noze;
-
umí lézt po prolézačkách, stromech atd.;
-
přeskočí překážku 10 až 15 cm vysokou;
-
modelují si z plastelíny;
-
tužku drží ve třech prstech;
Pětileté dítě - umí se již lépe ovládat a to jak po stránce emoční, tak i po stránce tělesné. Pětileté děti jsou přátelské a společenské. Velký význam pro ně má přátelství a pohyb ve skupině. Zlepšují si své dovednosti, vše si chtějí vyzkoušet a prozkoumat.
-
zvládají chůzi pozpátku;
-
mohou se naučit dělat kotrmelec;
-
dokáží přejít přes kladinu;
-
naučí se skákat přes švihadlo;
-
podle vzoru dokáží nakreslit různé útvary (např. písmena);
-
zvládají stříhat nůžkami (Allen, Marotz, 2000);
9
2.2 Hrubá motorika Je to oblast, která patří do neuromotoriky a zahrnuje pohyby horních i dolních končetin a celého těla. Patří sem například lezení, chůze, sed, leh, házení, chytání, zaujímání různých poloh těla, běh, houpání, nošení atd. Hrubou motoriku stimulujeme už v raném věku cvičením například - sed, chůze, lezení. U dětí v předškolním věku pokračujeme ve zdokonalování těchto zručností, ale přibývají i další cvičení - skákání, běh, přelézání. S dětmi v mladším školním věku opět stimulujeme získané pohybové zručnosti a obohacujeme je o nové a složitější prvky (Szabová, 1999).
2.3 Jemná motorika Tato oblast se zabývá stimulací „jemných“ pohybů. Patří sem pohyby prstů, pohyby tváře (mimika), pohyby mluvidel a jazyka (orotomotorika). Stimulaci jemné motoriky začínáme už v raném věku. U předškoláků a dětí v mladším školním věku pokračujeme ve stimulaci podle vývojových norem a věkových zvláštností. Nejbližší činností je hra, proto volíme zábavná cvičení, pohádky, říkanky, písničky aj. (Szabová, 1999).
Cvičení jemné motoriky má zlepšit veškeré pohyby dětí. Má je regulovat a zavést do nich jemnost. Děti pak mohou pracovat snadněji a přesněji (Doyon, 2003).
10
3 Motorické schopnosti Schopnost obecně je trvalý, geneticky daný rys (vlastnost), který pokládá nebo podporuje různé druhy motorických aktivit. Díky schopnostem se ukazují rozdíly mezi lidmi ve výkonnosti. Všichni lidé mají schopnosti, ale u některých lidí jsou výraznější než u jiných (Měkota, Novosad, 2005).
Motorické schopnosti jsou obecné kapacity jednotlivce, které se projevují ve výsledcích pohybové činností. Limitují výkonové možnosti jedince. Ve svém celku vlastně představují určitý „strop“, který nelze překročit. Schopnosti představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování. Motorické schopnosti a další dovednosti jsou základem, z něhož se vytváří sportovní výkon. Avšak nejsou jediným faktorem, který má vliv na náročné pohybové činnosti. Pro úspěch je důležitý také somatotyp, vlastnosti osobnosti a motivace (Měkota, Novosad, 2005).
3.1 Rozdíly mezi motorickou schopností a dovedností Motorická schopnost patří mezi předpoklady pohybové činnosti. Není to předpoklad generalizovaný, ale specifický. Motorické dovednosti jsou získány učením. Úspěšnost u motorické dovednosti je jen v jedné činnosti nebo v malé skupině těchto hodně podobných činností (Měkota, Novosad, 2005). Motorická schopnost je vrozená, zatímco motorické dovednosti jsou získané.
Rozdílnosti mezi schopností a dovedností: Motorická schopnost
-
je částečně geneticky podmíněný předpoklad
pohybové činnosti. Je to dispozice k vykonávání činnosti a dosahování výkonu. Týká se rozsahu kapacity, je částečně vrozená, relativně stabilní a trvalá. Je základem pro mnohé různé dovednosti a činnosti. Patří sem například
11
schopnosti silové nebo rovnovážné. Dělí se na kondiční a koordinační. Jejich rozvoje dosáhneme tréninkem (Měkota, Novosad, 2005).
Motorická dovednost - je učením získaná pohotovost k pohybové činnosti. Týká se využití kapacity, je vytvořena praxí, je závislá na několika schopnostech. Mezi motorické schopnosti řadíme například smečovaní, řízení auta atd. Dělí se na otevřené a zavřené. Jejich rozvoje dosáhneme nácvikem a výcvikem (Měkota, Novosad, 2005).
3.2 Koordinační schopnosti Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci (Měkota, 2005).
Základní koordinační schopnosti: Měkota (2005) rozděluje koordinační schopnosti následovně:
Diferenciační schopnost - díky ní můžeme jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu. Umožňuje vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, výsledek se projevuje větší plynulostí, přesností a ekonomičností celého pohybu.
Orientační schopnost
-
díky ní můžeme určovat a měnit polohu těla
v prostoru a čase a to vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se předmětu. Nároky na tuto schopnost jsou velmi rozdílné, záleží na druhu činnosti - sportu.
12
Reakční schopnost - díky ní můžeme zahájit účelný pohyb na jednoduchý nebo složitý podnět v co možná nejkratším čase. Indikátorem je zde reakční doba.
Rytmická schopnost
-
díky ní můžeme postihnout a motoricky vyjádřit
rytmus, který je daný z vnějšku nebo obsažený v samotné pohybové činnosti.
Rovnováhová schopnost
-
díky ní můžeme udržet celé tělo ve stavu
rovnováhy. Současně umožňuje tento rovnovážný stav obnovovat při napjatých rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách prostředí.
Schopnost sdružování - díky ní můžeme navzájem propojovat dílčí pohyby těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového výsledného pohybu, který je zaměřen na splnění cíle pohybového jednání.
Schopnost přestavby - díky ní můžeme přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které na člověka během pohybu působí. Současně ji také můžeme přetvářet podle měnícího se zadání pohybové činnosti.
3.3 Kondiční schopnosti Jsou ve velké míře ovlivňovány metabolickými procesy - realizace pohybu závisí na získání a využití energie. Kondiční schopnosti jsou důležitou součástí sportovního výkonu a jejich rozvoj vychází z poznatků funkční anatomie, zátěžové fyziologie a biomechaniky. Zvyšování úrovně kondičních schopností je založeno na odpovědi organismu na opakované pohybové zatěžování (Měkota, Novosad, 2005).
13
Mezi kondiční schopnosti řadíme: Silové schopnosti
- jsou základem pro svalový výkon a vyžadují nasazení
síly. Hodnota této síly se pohybuje kolem 30 % individuálně realizovatelného maxima. Je to základní běžně užívaný silový potencionál (Dovalil, 1982).
Vytrvalostní schopnosti
-
vytrvalost je pohybová schopnost provádět
déletrvající tělesnou činnost na určité úrovni, aniž by se snížila efektivita této činnosti (Dovalil, 1982). Vytrvalost je schopnost udržet požadovaný výkon po dobu co nejdelší a také se rychle zotavovat po fyzické zátěži (Měkota, Novosad, 2005).
3.4 Smíšené (hybridní) schopnosti Smíšenými motorickými schopnostmi jsou považovány takové schopnosti, které jsou determinovány úrovní individuálních kondičních a koordinačních předpokladů (Měkota, Novosad, 2005).
Mezi smíšené (hybridní) schopnosti řadíme: Rychlostní schopnosti - díky nim můžeme konat krátkodobou pohybovou činnost – do 20 sekund, co nejrychleji v daných podmínkách. Je to schopnost reagovat co možná nejrychleji na daný podmět a provést pohyb co nejrychleji (Dovalil, 1982).
14
4 Osobnost dítěte předškolního věku Osobnost jako takovou, lze definovat jako duševní celek, charakteristický vnitřní jednotou a strukturovaností, individuální specifičností, kterou se liší od jiných osobností a vývojovou kontinuitou. Osobnost není vrozená. Jedinec si ji osvojí v dětství prostřednictvím procesu učení. Osobnost během života jedince prochází zákonitou postupnou proměnou psychických vlastností a procesů (Blahutková et. al., 2005).
Na utváření osobnosti mají vliv biologičtí činitelé a zkušenosti, které jedinec získá v určitém sociálním a kulturním prostředí, ve kterém žije. Tento proces se nazývá učení a probíhá už od raného dětství v rámci rodiny. Osobnost dítěte se pak dále rozvíjí ve škole - socializační prostředí (Blahutková et. al., 2005).
4.1 Růst a tělesný vývoj V tomto období života děti rostou pomaleji než v prvních dvou letech. Za rok dítě vyroste asi o 5 až 7 cm a průměrná výška předškoláka je asi 96,5 cm až 101,5 cm. Podle výšky u tříletého dítěte můžeme odhadnout jeho výšku v dospělosti. U chlapců je jejich výška ve třech letech asi 53 % jejich výšky v dospělosti, u děvčat je to asi 57 %. Na váze dítě ročně nabere asi 1,4 kg až 2,3 kg. Průměrná váha v tomto období je kolem 13,6 kg až 17,2 kg. Tepová frekvence je asi 90 až 110 tepů za minutu, dechová frekvence je asi 20 až 30 nádechů a výdechů za minutu. Nohy předškoláka rostou rychleji než ruce, proto vypadá štíhlejší a dospělejší. Obvod hlavy má stejný jako obvod hrudníku. Postoj dítěte je vzpřímený, břicho už není vystouplé. Má všechny mléčné zuby a denně potřebuje zkonzumovat asi 1500 kalorií (Allen, Marotz, 2002).
15
4.2 Psychologický vývoj U dětí předškolního věku je již celkem dobrá úroveň jednotlivých poznávacích funkcí. Počitky jsou již dostatečně rozvinuté, ale můžeme jejich kvalitu zlepšovat za pomocí her (například soutěže v rozpoznávání předmětů hmatem, čichem, chutí atd.). Vnímání u dětí v tomto věku zachycuje spíše celkový dojem. Předškolní děti jsou hodně energické, zvědavé a všechno si chtějí vyzkoušet. Přechod od zvědavosti ke zvídavosti je možno velmi dobře registrovat na změně jejich otázek. Už se neptají co to je, ale co to dělá? (Čačka, 1994).
Dětská pozornost je značně přelétavá a to díky jejich slabým nervovým buňkám. Paměť také není ještě úplně spolehlivá. Děti se učí bezděčně mechanicky například říkanky, písničky.
Jejich mechanické učení je však
velmi užitečné, protože vede k počátkům rozvíjení logické paměti. Se zvyšováním kvality paměti, pozornosti a emočního prožívání jsou jejich dětské představy bohatší. Dětská fantazie je velmi bohatá a často zasahuje do myšlení. Děti se nechávají unést fantazií a emocemi například u vyprávění si rády vymýšlejí nebo přibarvují celé pasáže. Nemůžeme to však brát jako lhaní, děti se nechávají prostě unášet svou fantazií (Čačka, 1994).
U předškolních dětí se začíná formovat svědomí, je však ještě nahodilé a nesystematické. Vyvíjí se „hlas svědomí“ a s ním spojená schopnost prožívat vlastní vinu. Děti ale ještě nedokáží při svém sebehodnocení brát v úvahu motiv činu (Čačka, 1994).
Předškolní věk je často označován jako „zlaté období dětské hry“. Hra je pro děti velmi důležitá, plní funkci tréninkovou, duševně - hygienickou a kolektivizující. Nejvyhledávanějšími hračkami jsou ty, které si s dětmi „hrají samy“ například míč (Čačka, 1994). Hra je pro předškoláky nezbytnou součástí jejich každodenního života. Dá se říci, že je to jejich základní potřeba a má
16
pozitivní vliv na psychický vývoj dítěte. Langmaier a Křejčířová (1998) řadí mezi herní činnosti dítěte v předškolním věku:
Konstruktivní hry: hlavním výsledkem je zde to, co dítě samo vytvoří.
Didaktické hry: jde o to dodržovat daná pravidla, dítě si procvičuje pozornost a utužuje rozumové schopnosti.
Receptivní hry: zde dítě přijímá podněty z vnějšku, zdokonaluje si tím smyslové funkce, poznávací, citové a volní procesy.
Dětská kresba a modelování: díky kresbě se dá diagnostikovat duševní vyspělost dítěte.
Vůle slouží k zajištění sebekontroly a autoregulace. Je to osobnostní vlastnost, kterou získáváme ze sociálního prostředí, rozvíjí se už od dětství. Vůle tedy není vrozená a její rozvoj je závislý na zkušenostech a učení (Blahutková et. al., 2005). Vůli předškoláka musíme posilovat zavedením určitých pravidel a návyků. Citová pohoda mezi rodiči a dětmi je nutná pro zdravý duševní vývoj dítěte. Každý z rodičů má při výchově svoji specifickou roli. Otec je spíše autorita usměrňuje, zakazuje, trestá. Matka je spíše ta laskající a ochraňující (Čačka, 1994).
4.2.1 Nevyrovnanost a výchovné potíže Podle Čačky (1994) mnohé situace, které působí na předškolní dítě, mohou být příčinnou výchovných potíží.
17
Zde je několik příkladů:
Nechutenství - loudání s jídlem je velmi často způsobeno chybným návykem.
Zlozvyky - (okusování nehtů, dloubání v nose) jsou příkladem nervozity a neuspokojených citových vztahů.
Neposlušnost - většinou je způsobena buď velkou nebo malou mírou příkazů.
Nepořádnost - je odrazem prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.
Strach - je navozen z nejistoty nebo z něčeho, co dítě děsí.
Noční pomočování - je poruchou až po 4 roce. Pokud nejde o duševní zaostalost, příčinnou může být narušení duševní rovnováhy.
4.3 Osobnostně - sociální vývoj Děti jsou velmi hravé, sdílné a neposedné. Jejich emoce jsou ještě labilní, velmi často přecházejí ve svůj protiklad například smích v pláč atd. Mají hodně vyvinutou představivost, ta se projevuje hlavně při hraní a je podporována příběhy a pohádkami, které mají děti tolik rády (Nakonečný, 2003).
-
Předškolní děti jsou přátelské, vstřícné, často se smějí a chtějí se zavděčit;
-
Některé děti trápí noční můry, nebo se bojí tmy, ohně atd.;
-
Rády si hrají ve skupině s ostatními dětmi, ale svoje hračky brání, berou je druhým dětem nebo je schovávají;
-
Často si mluví samy pro sebe;
-
Při hraní zapojují představivost a fantazii, která je v tomto věku opravdu bohatá - například si hrají na maminku a tatínka;
18
-
Dítě v předškolním věku dává najevo náklonnost k mladším dětem a má soucit k dětem, kterým se stalo něco nepříjemného;
-
Předškolák vydrží sedět a poslouchat vyprávění až 10 minut a zlobí se, když ho někdo ruší;
-
Hodně dětí má svůj oblíbený talisman nebo hračku, u které hledají útěchu (Allen, Marotz, 2002).
4.4 Vývoj řeči a jazyka Při vývoji dětské řeči v předškolním věku se vzájemně prolínají lexikální, gramatická, zvuková i pragmatická rovina verbálních projevů (Blahutková et. al, 2005).
-
Děti mluví o nepřítomných lidech, předmětech a událostech;
-
Mluví o tom, co dělají jiní lidé;
-
Dokáží správně odpovědět na jednoduché otázky;
-
Stále více se vyptávají na lidi, kteří se pohybují v jejich okolí;
-
Používají stále větší množství slovních obratů;
-
Snaží se organizovat chování jiných lidí;
-
Komentují to, co se kolem nich děje nebo to, co vidí;
-
Slovní zásoba se neustále rozšiřuje, používají tři sta až tisíc slov;
-
Rády vykládají říkanky, zpívají písničky atd.;
-
Mluví už celkem srozumitelně;
-
Zvládnou používat několik přívlastků za sebou a rozlišují mezi jednotným a množným číslem (Allen, Marotz, 2002);
4.5
Rozdíly v psychomotorickém vývoji u chlapců a
dívek Vývojové rozdíly jsou viditelné už ve věku malého dítěte a v předškolním věku. Jsou zde nápadné rozdíly v chování děvčat a chlapců. Děvčata se
19
zajímají spíše o lidi a činnosti v jejich okolí (například o ženskou práci). Chlapce zajímají spíše technické předměty a jejich funkce. Děvčata mají méně odvahy, síly, vytrvalosti a rychlosti než chlapci, dospělí jim musí pomáhat při vykonávání některých činností například šplhání, balancování atd. (Hermová, 1994).
Už od prvních dnů života je člověk vystaven určitým výchovným vlivům a různým specifikům, spojeným s pohlavím (růžová barva pro dívky, modrá pro chlapce). Pohybový vývoj úzce souvisí s motorickými rozdíly mezi chlapci a děvčaty a s pohlavně specifickou socializací (Hermová, 1994).
Při pohybové výchově v mateřské škole děti nejsou rozděleny, dívky a chlapci cvičí společně. Oproti pohybové výchově má školní tělocvik na základní škole již rozdílnou náplň, která se má přizpůsobit rozdílům mezi chlapci a dívkami. Dívky mají více rytmiky, gymnastiky a chlapci spíše míčové hry nebo soutěživé druhy sportů (Hermová, 1994).
Biologické rozdíly mezi dospělými muži a ženami jsou zřetelné - anatomická stavba, pojivové tkáně, svalové tkáně atd. Ženy mají menší svalovou sílu a v průměru jsou méně výkonné než muži. V praxi však chlapci i dívky v mateřské škole snesou stejné zatížení a jsou schopni podobných motorických výkonů (Hermová, 1994)
20
5 Charakteristika psychomotorických her a cvičení Psychomotorické hry mají pedagogický smysl, jestliže je hrajeme pravidelně delší dobu. Mají pozitivní vliv na všestranný vývoj dětské osobnosti. Tyto hry jsou velmi důležité, ale nevylučují jiné pedagogické záměry jako malování, hudební výchova, vycházky atd. Doba trvání her závisí na věku dětí, na jejich motivaci, soustředění atd..
Psychomotorické hry dělíme do šesti oblastí a to : -
tělesné schéma;
-
rovnováha;
-
prostorová orientace;
-
hmatové vnímání;
-
optické vnímaní;
-
akustické vnímání (Hermová, 1994);
Podle Hermová (1994) je dobré vytvořit si týdenní plán, kam tyto pohybové aktivity zařadíme.
Příklad plánu:
Pondělí
:
hmatové vnímání
Středa
:
tělesné schéma, akustické vnímání
Pátek
:
rovnováha, optické vnímání, prostorová orientace
21
5.1 Herní zásady psychomotoriky Pro realizaci psychomotorických činností uvádí Blahutková et al. (2005) následující herní zásady : -
Důležitá je motivace k činnosti, využívá se barevnosti pomůcek a jejich originality;
-
Pomůcky připravujeme před hodinou, kterou máme rozmyšlenu rozvrhově i časově;
-
Každou hru musíme důkladně vysvětlit a ujistit se, že ji všichni pochopili;
-
Je dobré se do hry zapojit;
-
Musíme vybrat vhodný hudební doprovod;
-
Je dobré dát dětem prostor pro jejich tvořivost a samostatnost;
-
Po skončení hry vyhodnotíme s dětmi její průběh a zeptáme se na pocity dětí ze hry;
-
Při hrách ve dvojicích vždy vyměníme role;
5.2 Didaktické zásady psychomotoriky Pro realizaci psychomotorických činností uvádí Blahutková et al. (2005) následující didaktické zásady :
-
Hodina začíná volně, děti si například prohlédnou připravené pomůcky;
-
Vlastní začátek hodiny probíhá v kroužku kolem učitele, povídá se o prvním úkolu;
-
Děti řeší úkol ve dvojicích nebo ve skupinách;
-
Učitel nepřikazuje, jen radí tam, kde je potřeba;
-
Děti musí mít pocit, že se podílejí na programu hodiny;
-
Nikdy nespěcháme, narušuje to pohodu v kolektivu;
-
Po každé hře se děti sesednou dohromady a baví se o dojmech ze hry;
-
Učitel se snaží, aby se dvojice a skupiny neopakovaly;
22
-
První pomůcky mají být nenáročné na manipulaci;
-
Nové pomůcky si vždy vyzkoušíme;
-
Na začátku podporujeme každého jedince a slabosti ignorujeme;
-
Pohybové pokroky jednotlivce neporovnáváme s ostatními;
-
Díky novým pohybovým zkušenostem se obohacuje poznání vlastního těla;
-
Závěr hodiny je ve společném seskupení - hodnotí se hodina a prožitky z ní;
5.3 Ukázky psychomotorických her Psychomotorika má důležitou roli a nezastupitelné místo v tělesné výchově. Není náročná, je proto vhodná pro všechny věkové kategorie. Najdou zde uplatnění i jedinci, kteří nemají cvičení zrovna v oblibě. Jsou za svoji činnost a snahu chváleni a povzbuzováni - to je velmi důležité pro jejich budoucí vztah k pohybu. Psychomotorické hry zdokonalují paměť, pozornost, postřeh, orientaci v prostoru a mají kladný vliv na odbourávání různých fobií. Při psychomotorických hrách se využívá také netradičního náčiní například noviny, kelímky, misky, chůdy, šlapadla atd. (Blahutková, et al., 2005). Při hraní psychomotorických her nejde o fyzické výkony jednotlivců. Cílem je, aby se hráči cítili dobře a měli radost ze cvičení a pohybu. Nejsou zde vítězové ani poražení. V následující části jsem uvedla praktické příklady psychomotorických her, je důležité, aby hraním těchto her docházelo k podpoře všech oblastí vnímání.
Zaměření her na tělesné schéma:
Zůstat stát Pomůcky
-
píšťalka, bubínek.
Postup
-
děti běhají volně po prostoru a na akustický signál si musí co nejrychleji lehnout na záda. Po opětovném
23
zaznění signálu se zvedají a znovu pobíhají (Hermová, 1994).
Kouzelná šňůra Pomůcky
-
elastická sňůra.
Postup
-
šňůra je pevně upevněna ve zvolené výšce nad zemí a děti ji podbíhají, postupně se úkol ztěžuje tím, že se sníží výška šňůry (Hermová, 1994).
Doba ledová Pomůcky
-
hudba.
Postup
-
děti se pohybují po prostoru a podle povelů vyučujícího se proměňují na různá zvířata - opice, hady, ještěry, ptáky atd. Když vyučující zvolá „doba ledová“, tak všichni musí „zmrznout“ v poloze, ve které se zrovna nacházejí. Na povel „oteplení“ se všichni zase začnou pohybovat (Szabová, 1999).
Zaměření her na rovnováhu:
Kladinka Jůlinka Pomůcky
-
kladinka, žíněnky.
Postup
-
děti musí přejít po kladince Jůlince a na jejím konci seskočit na žíněnku.
Balancování na gymnastickém míči Pomůcky
-
gymnastické míče.
Postup
-
děti jsou rozptýlené po celém prostoru tělocvičny a každé z nich má svůj gymnastický míč. Položí se na břicho na míč a snaží se balancovat, například zvednout paže (Hermová, 1994).
24
Štafeta Pomůcky
-
tenisové míčky a rakety.
Postup
-
děti vytvoří dvě skupiny a postaví se na určené stanoviště, každá skupina dostane raketu a míček. Úkolem hráče je dojít s míčkem na raketě z jednoho staviště na druhé a zpět, kde předá štafetu dalšímu hráči. Všichni se prostřídají.
Zaměření her na prostorovou orientaci:
Opičí dráha Pomůcky
-
kužely, žíněnky, obruče, tyče.
Postup
-
děti běhají v připravené opičí dráze a musí překonávat nachystané překážky například podlézt, přeskočit atd.
Jízda autem v kruhu Pomůcky
-
Postup
-
gymnastické obruče, píšťalka. gymnastické obruče představují auta. Děti je mají kolem pasu a jezdí v prostoru, aniž by do sebe narážely. Když uslyší zvuk píšťalky, musí zaparkovat auto tak, že si sednou dovnitř kruhu.
Had Pomůcky
-
kužely, tyče, obruče, žíněnky.
Postup
-
děti vytvoří zástup a chytí se za boky, tím vytvoří hada, ten se vydává do předem připravené překážkové dráhy. Děti musí při překonávání překážek spolupracovat, had se nesmí rozpojit.
25
Zaměření her na hmatové vnímání :
Slepá bába Pomůcky
-
předměty různých tvarů.
Postup
-
dítě má zavázené oči, uprostřed tělocvičny jsou hromádky s různými předměty, ze kterých si dítě jeden předmět vytáhne a musí pomocí hmatu poznat jeho základní tvar (kulatý, hranatý, ostrý atd.).
Popelka a holoubci Pomůcky
-
misky, hrách, čočka, fazole.
Postup
-
vyučující vypráví dětem pohádku „O Popelce“ jak chtěla jít na ples, ale musela přebírat hrách, fazoli a čočku. Pomohli jí hodní holoubci a děti si teď na holoubky zahrají a budou přebírat sesypaná zrnka.
Princeznička na bále Pomůcky
-
provázek, větší korálky, brambory.
Postup
-
děti se rozdělí na dvě skupiny. První skupina je princeznina a v určeném prostoru sbírá korálky, které navléká na provázek. Druhá skupina je Honzíkova, sbírá brambory v určeném prostoru a také je navléká na provázek. Během výroby náhrdelníků recitují básničku princeznička na bále, poztrácela korále. Skupiny se prostřídají (Szabová, 1999).
Zaměření na her optické vnímání:
Na schovávanou Pomůcky
-
žádné.
26
Postup
-
děti sedí po celé tělocvičně, dobrovolník jde za dveře a jedno z dětí v tělocvičně se schová, dítě co bylo za dveřmi, se snaží uhodnout, kdo chybí a kde je schován.
Co chybí? Pomůcky
-
přikrývka,
různé
předměty
(panenka,
autíčko,
stavebnicová kostka, atd.). Postup
-
děti sedí v kruhu, uprostřed jsou různé předměty. Děti si je ve stanoveném čase prohlédnou a pak se předměty přikryjí přikrývkou. Jeden předmět se oddělá. Po sejmutí přikrývky děti hádají, který předmět chybí (Hermová, 1994).
Semafor Pomůcky
-
zelený a červený balónek.
Postup
-
děti sedí v řadě a vyučující jim ukazuje střídavě zelený a červený balónek. Na zelenou děti dupou a tleskají a na červenou jsou tiše.
Zaměření her na akustické vnímání :
Tichá pošta Pomůcky
-
žádné.
Postup
-
děti sedí v jedné řadě a vyučující zašeptá prvnímu do ucha vymyšlené slovo, ten je pošeptá dalšímu, stejným způsobem se dojde až na konec řady a poslední dítě to slovo řekne nahlas. Hra se zdařila, pokud poslední dítě řekne stejné slovo jako vyučující.
Nahlas a potichu Pomůcky
-
žádné.
27
Postup
-
děti sedí na podlaze a hlasitě dupají, dupání se stupňuje, je stále hlasitější a hlasitější, potom zase postupně dupají tišeji a tišeji až úplně tiše (Hermová, 1994).
Rozlišování zvuků Pomůcky
-
píšťalka, bubínek.
Postup
-
děti sedí v kruhu zády k vyučujícímu, ten pískne na píšťalku a děti musí začít tleskat, když uslyší zvuk bubínku, musí naopak dupat.
28
6 Cvičení s předškolními dětmi Pohyb je velmi důležitý a tvoří nedílnou část lidského života. Dítě se za pomocí pohybu seznamuje nejen s okolním světem, ale učí se vnímat a ovládat své tělo. Tělesné aktivity mají kladný vliv na vývoj dítěte, dochází při nich k rozvoji pohybových dovedností, vytrvalosti, síly, celkové pohyblivosti, ale také k rozvoji osobnosti jako celku.
Při výběru pohybových aktivit musí vyučující přihlížet k fyzické zdatnosti jednotlivců, růstovým a vývojovým změnám dítěte. Tělesné aktivity bývají v mateřských školách zařazeny jednou až dvakrát týdně. V dnešní době nabízí mateřské školy mnoho možností pohybových aktivit, kromě klasických cvičebních jednotek jsou nabízeny kurzy plavání, lyžařské kurzy, pobyty v přírodě atd..
Cvičební jednotka se musí konat na vhodném a pro tyto účely vybaveném prostředí - tělocvična, třída s potřebným vybavením. Za dobrého počasí se může cvičit i venku.
6.1
Rámcový vzdělávací program předškolního
vzdělání Obsahuje hlavní podmínky a pravidla pro vzdělávání předškoláků. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti, které probíhají ve vzdělávacích a školních zařízeních (Smolíková, et al., 2006)
Mezi hlavní principy rámcového vzdělávacího programu podle Smolíková et al. (2006) patří:
-
přihlížení k výchovným specifikům předškoláka a také k jeho individuálním možnostem a potřebám;
29
-
kvalita předškolního vzdělání z hlediska cílů vzdělání, podmínek, obsahů i výsledků, které má přinášet;
-
zajištění
srovnatelné
pedagogické
účinnosti
ve
vzdělávacích
programech v jednotlivých mateřských školkách; -
možnost rozvoje programů pro individuální potřeby jednotlivých mateřských školek;
-
možnost přizpůsobovat vzdělání podle místních a regionálních podmínek;
Úkolem předškolního vzdělání je doplňovat rodinnou výchovu, obohacovat denní program dítěte, poskytnout mu odbornou péči a snažit se usnadnit mu jeho životní i vzdělávací cestu. Musí také přinášet předpoklady pro pokračování ve vzdělání (Smolíková, et al., 2006).
Mezi cíle rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělání řadí Smolíková et al. (2006) :
-
rámcové cíle - jsou to universální záměry předškolního vzdělání;
-
klíčové kompetence - jsou to výstupy obecnější způsobilosti, dosažitelné v předškolním vzdělání;
-
dílčí cíle - jsou to konkrétní záměry jednotlivých vzdělávacích oblastí;
-
dílčí výstupy - jsou to dílčí poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty, které odpovídají dílčím cílům;
Tyto jednotlivé kategorie spolu úzce souvisí.
Podle Smolíkové et al. (2006) je vzdělávací obsah hlavní prostředek vzdělání dítěte. Slouží k dosažení vzdělávacích cílů a stanovuje se pro celé věkové skupiny. Je uspořádán do pěti oblastí a to:
1. Dítě a jeho tělo 2. Dítě a jeho psychika
30
3. Dítě a ten druhý 4. Dítě a společnost 5. Dítě a svět
Na vzdělávání svých ratolestí se mohou podílet i rodiče např. účastí na dění ve školce. Mezi rodiči a pedagogy by měly panovat vstřícné a otevřené vztahy. Mateřská školka může také nabízet rodičům poradenství v oblasti výchovy a vzdělání (Smolíková, et al., 2006).
6.3 Ukázky cvičebních jednotek Hodina je rozdělena do tří částí: 1. Rušná část - dochází k zahřátí organismu. 2. Průpravná část - jsou to cvičení, která mají všestranně rozvíjející charakter. Připravují organismus ke sportovním pohybům.
Jsou
zaměřena převážně na harmonický rozvoj všech orgánů a jejich funkcí Blahutková, et al., (2005). 3. Relaxační cvičení - jsou důležitou součástí psychomotoriky, zařazují se na závěr hodiny. Děti se při nich zklidní a uvolní. Relaxace má kladný vliv na koncentraci pozornosti Blahutková, et al., 2005). Relaxaci děláme za doprovodu uklidňující hudby.
Samotná hodina má začínat volně, děti si můžou prohlédnout pomůcky, které budou při cvičení používat. Pak si sesednou do kruhu kolem učitele a povídají si o hrách, které je čekají. Většinou řeší dané úkoly ve dvojicích, nebo ve skupinách. Po skončení každé hry se znovu sesednou a povídají si o prožitcích a dojmech ze hry.
31
1. cvičební jednotka Rušná část: Vybíjená všichni proti všem Pomůcky
-
molitanový míč.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, orientace, pozornosti, herního myšlení.
Postup
-
učitel vyhodí míč do vzduchu, jakmile dopadne potřetí na zem, může ho kterýkoli hráč získat a vybíjet ostatní spoluhráče. Každý má tři životy a vyhrává ten, kdo zůstane poslední v poli (Blahutková, et al., 2005).
Novinová bitva Pomůcky
-
noviny.
Zaměření
-
rozvoj házení, rychlosti, vytrvalosti, pozornosti a obratnosti.
Postup
-
děti se rozdělí do dvou družstev a zmačkají noviny do tvaru koule. Pak se postaví na palebné čáry, ty jsou asi 2,5 m od sebe. Na povel učitele začnou bitvu - kdo je zasažen, vypadává ze hry (Blahutková, et al., 2005).
Průpravná část: Hra na potkávání Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj
neverbální
komunikace,
vnímání
hudby,
prostorové orientace. Postup
-
děti se pohybují libovolně po prostoru za doprovodu hudby. Každého, koho potkají, musí pozdravit například podáním ruky, pokynutím, úklonem, poplácáním atd. (Blahutková, et al., 2005).
32
Kruh Pomůcky
-
provázek.
Zaměření
-
rozvoj celkové pohyblivosti.
Postup
-
na podlaze udělá učitel kruh za pomocí provázku o průměru asi 2,5 m, děti pak snožmo skáčou do kruhu a ven z kruhu (Doyon, 2003).
Relaxační cvičení: Lavina rytmu Pomůcky
-
nástroje vhodné k rytmizaci.
Zaměření
-
uvolnění, svalová relaxace, senzomotorické vnímání.
Postup
-
děti sedí v kruhu kolem učitele a zavřou oči. Učitel vytleskává rytmus a určené dítě zkouší rytmus opakovat. Postupně se přidávají další děti, až nakonec vytleskávají rytmus všichni (Blahutková, et al., 2005).
2. cvičební jednotka Rušná část: Červení a bílí Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj akce, pozornosti, startovní rychlosti a orientace v prostoru.
Postup
-
děti jsou rozděleny na dvě družstva, jedno je označeno jako červení a druhé jako bílí. Určí se, které družstvo bude chytat protihráče. Na povel učitele vystartují obě družstva z různých poloh (ze stoje, z lehu, z podřepu apod.). Družstvo, které má chytat, se snaží dotknout svých protihráčů, ti se mohou zachránit útěkem za čáru záchrany. Když jsou chyceni před čarou, stávají se členy týmu protihráčů (Blahutková, et al., 2005).
33
Rybičky, rybičky rybáři jedou Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, prostorové orientace.
Postup
-
jedno dítě je určeno jako rybář, ostatní jsou rybičky. Rybář a rybičky stojí naproti sobě na koncích tělocvičny. Když rybář zavolá „rybičky, rybičky rybáři jedou“ rozběhnou se proti sobě a rybář musí chytit co nejvíc rybiček. Chycené rybičky se stávají rybáři, chytnou se za ruce, tím vytvoří síť, do které musí ulovit další rybičky, až žádná nezbude.
Průpravná část: Lávka z novin Pomůcky
-
noviny, lavičky.
Zaměření
-
rozvoj koordinace a rovnováhy.
Postup
-
děti jsou rozděleny na dvě družstva, která stojí naproti sobě na lavičkách. Jejich úkolem je přejít řeku po lávce z novin na protější lavičku dříve, než druhé družstvo.
Balónkový maratón Pomůcky
-
nafukovací balónky, provázky a hudba.
Zaměření
-
rozvoj koordinace pohybů v prostoru.
Postup
-
děti vytvoří taneční dvojice, jeden z dvojice má ke kotníku uvázaný balónek. Děti musí tančit v rytmu mezi ostatními a chránit si svůj balónek - komu praskne, ten vypadává ze hry (Szabová, 2001).
Relaxační cvičení: Pivní tácky Pomůcky
-
pivní tácky.
Zaměření
-
uvolnění, zklidnění dítěte, načerpání duševní rovnováhy a pohody.
34
Postup
-
děti jsou ve dvojicích, jedno z dětí leží na břiše a druhé na jeho tělo skládá pivní tácky. Až je všechny použije, tak je zase pomalu oddělává. Děti se prostřídají (Blahutková, et al., 2005).
3. cvičební jednotka
Rušná část: Honička dvojic Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, prostorové orientace.
Postup
-
začíná se jako při obyčejné honičce. Vybraný hráč se snaží dát někomu babu. Když však někoho chytí, nepředá mu úlohu, ale utvoří s ním dvojici. Potom pronásledují hráče společně a drží se za ruce. Až dají babu dalším dvěma, utvoří chycení novou spojenou dvojici a pomáhají chytit dosud volné hráče. Dvojic pronásledovatelů tak stále přibývá.
Zmrzlík Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti a prostorové orientace.
Postup
-
jeden vybraný hráč honí ostatní, když se mu podaří někoho chytit, tak chycený hráč musí zmrznout na místě ve stoji rozkročném. Ostatní hráči ho můžou zachránit tím, že mu prolezou mezi nohama. Honící hráč se během hry mění.
Průpravná část: Indiánský postřeh Pomůcky
-
šátek na zavázání očí.
35
Zaměření
-
pozornost, koncentrace, akustické a emoční vnímání.
Postup
-
děti sedí různě po prostoru na zemi a mají zavázané oči. Snaží se poslouchat a ukázat na děti, které se kolem nich pohybují (Blahutková, et al., 2005).
Tanec s knihou Pomůcky
-
knížky, hudba.
Zaměření
-
rozvoj koordinace.
Postup
-
děti stojí volně v prostoru, na hlavu si dají knížku, tak aby jim nespadla. V čele je vedoucí hry, který tančí, děti napodobují jeho pohyby, knížka jim nesmí spadnout. Vedoucí hry se může měnit.
Relaxační cvičení: Větřík a hromádka listí Pomůcky
-
šátky.
Zaměření
-
uvolnění, svalová relaxace, senzomotorické vnímání.
Postup
-
děti jsou ve dvojicích, jedno z nich leží na zádech a představí si, že je zasypané listím, druhé dítě dělá vítr a pomocí šátku z něj listí sfoukává. Děti se prostřídají (Blahutková, et al., 2005).
4. cvičební jednotka
Rušná část: Hon na zajíce Pomůcky
-
provázek.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, startovní reakce, prostorové orientace.
Postup
-
pomocí provázku se udělá uprostřed tělocvičny velký kruh, v něm stojí vybraný hráč a představuje myslivce.
36
Ostatní hráči jsou zajíci a snaží se proběhnout kruhem, tak, aby je myslivec nechytil. Když nějakého zajíce chytí, tak si vymění své role.
Klokaní honička Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, prostorové orientace.
Postup
-
jeden určený hráč dělá honiče, všichni hráči jsou klokani, takže se můžou pohybovat jen za pomocí skákání. Když honič někoho chytí, vymění si spolu své role.
Průpravná část: Hra na sochy Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj koordinace a rovnováhy.
Postup
-
děti se rozdělí do dvojic, jeden z nich je sochař a druhého modeluje do různých poloh a poté svoji sochu představí. Děti se vzájemně prostřídají.
Opři se o mě Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj
pohybové
koordinace,
spolupráce,
tělesný
kontakt. Postup
-
děti jsou ve dvojicích a opírají se o sebe zády. Zaklesnou se do sebe pokrčenými pažemi a společně se snaží měnit polohy např. podřep, sed apod. (Blahutková, et al., 2005).
Relaxační cvičení: Tygří tlapky Pomůcky
-
žádné.
37
Zaměření
-
uvolnění,
fantazie,
senzomotorické
vnímání,
uvědomování si vlastního těla. Postup
-
děti jsou ve dvojicích, jedno z nich se položí na záda a uvolní se. Druhé z dětí se mu prochází „tygřími tlapkami - dlaněmi“ po zádech. Začíná od nohou a jde až k hlavě, to stejné i na břiše. Děti se prostřídají (Blahutková, et al., 2005).
5. cvičební jednotka
Rušná část: Na čerty Pomůcky
-
šátky.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, startovní reakce, prostorové orientace.
Postup
-
všechny děti dostanou šátek, který si dají dozadu za pas, budou mít ocásky. Potom se všichni budou honit po prostoru a jejich úkolem bude uhlídat si svůj ocásek a co nejvíc jich sebrat ostatním hráčům.
Honička Pomůcky
-
žádné.
Zaměření
-
rozvoj rychlosti, vytrvalosti, startovní reakce, prostorové orientace.
Postup
-
jedno z dětí je honič, jeho úkolem je chytat ostatní, když se mu to podaří, chycený hráč si musí lehnout na břicho. Ostatní hráči ho můžou zachránit, když hráče překročí. Honič se během hry vymění.
38
Průpravná část: Hra s kelímky Pomůcky
-
kelímky a míčky.
Zaměření
-
koordinace ruka - oko, obratnost, orientace v prostoru.
Postup
-
dítě drží kelímek v jedné ruce, druhou rukou vyhazuje míček do vzduchu a snaží se ho chytit do kelímku (Blahutková, et al., 2005).
Co to je? Pomůcky
-
šátky, kuličky. Míče, obruče, kostky, stavebnice, miska s vodou.
Zaměření
-
pozornost, senzomotorické vnímání.
Postup
-
děti mají zavázané oči šátkem a vodíme je po prostoru, kde máme nachystané různé pomůcky. Jejich úkolem je věci si ohmatat rukama a pokusit se říct o jaký materiál se jedná.
Relaxační cvičení: Pomůcky
-
pohádka.
Zaměření
-
uvolnění, svalová relaxace.
Postup
-
děti si lehnou na záda, musí se cítit příjemně. Poslouchají pohádku, obě ruce si dají na břicho a cítí, jak se jim ruce při nádechu do břicha zvedají a naopak při výdechu klesají.
39
7 Závěr Cílem moji bakalářské práce bylo zabývat se podílem psychomotorických činností na rozvoj motorických schopností u dětí předškolního věku. V jednotlivých kapitolách jsem se snažila nastínit a vysvětlit základní důležité pojmy a to psychomotoriku, motoriku a motorické schopnosti. V této práci jsem se také věnovala osobnosti předškolního dítěte a charakteristice psychomotorických her. Poslední část práce jsem věnovala cvičení s dětmi předškolního věku., nastínila jsem také problematiku rámcového vzdělávacího programu pro předškolní děti. Součástí mé bakalářské práce jsou praktické ukázky
psychomotorických
her,
které
můžeme
uplatnit
při
cvičení
s předškoláky. Psychomotorické činnosti tvoří nedílnou část pohybové a tělesné výchovy. Dají se s úspěchem použít ve všech věkových kategoriích. Při cvičení v mateřských školách bych určitě doporučovala zařazení psychomotorických her, protože mají kladný vliv jak na rozvoj motorických schopností, tak i na celkový fyzický rozvoj, ale i na rozvoj psychických funkcí dětí. Díky své pestrosti, kreativitě a využívání neobvyklých pomůcek se určitě dětem neomrzí.
40
RESUMÉ Název práce zní: Podíl psychomotorických cvičení na rozvoj motorických schopností u dětí předškolního věku.
V první kapitole je charakterizována psychomotorika a její základní pojmy. Druhá kapitola charakterizuje motoriku, motorický vývoj, jemnou a hrubou motoriku. Třetí kapitola charakterizuje motorické schopnosti a také rozdíly mezi motorickou schopností a dovedností. Čtvrtá kapitola se zabývá osobností dítěte. Pátá kapitola charakterizuje psychomotorické hry a cvičení a obsahuje nabídku her vhodných pro děti předškolního věku. Šestá kapitola se věnuje cvičení s dětmi předškolního věku a obsahuje i ukázky cvičebních jednotek. Cílem mé bakalářské práce bylo zaměřit se na psychomotorické hry a cvičení, které slouží k rozvoji motorických schopností.
41
Summary The title of the paper is : Contribution of Psychomotor Exercise on the Development of Motor Skills of Preschool Children.
The first chapter deals with psychomotor skills and it’s basic terminology. The second chapter describes motor skills, motor development, gross and fine motor skills. The third chapter defines motor abilities and also the differences between motor skills and abilities. The chapter four deals with a child personality. The fifth chapter describes psychomotor games and exercise and contains of the selection of games appropriate for preschool children. The chapter six deals with the exercise for the development with children of preschool and contains examples of the exercise. The aim of my bachelor work was to concentrate on psychomotor games and exercise, which help to develop motor skills.
42
POUŽITÁ LITERATURA 1. ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 192 s. ISBN 80-7178-614-4 2. BLAHUTKOVÁ, M. Psychomotorika. 1. vyd. Brno: MU, 2003. 92 s. ISBN 80-210-3067-4. 3. BLAHUTKOVÁ, M., et. al. Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti. 1. vyd. Brno: MU, 2005. 56 s. ISBN 80-210-3627-3 4. DOVALIL, J. Malá encyklopedie sportovního tréninku. 1. vyd. Praha: Olympia 1982. 239 s. 5. DOYON, L. Hry pro všestranný rozvoj dítěte. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 184 s. ISBN 80-7178-754-X 6. ČAČKA, O. Psychologie dítěte. 3. vyd. Tišnov: Sursum a Hroch, 1994. 156 s. ISBN 80-85799-03-0 7. HERMOVÁ, S. Psychomotorické hry. 2. vyd.. Praha: Portál, 1994. 95 s. ISBN 80-7178-018-9 8 . LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada, 1998. 344 s. ISBN 80-7169-195-X. 9. MĚKOTA, K., NOVOSAD., J. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP, 2005. 173 s. ISBN 80-244-0981-X 10. NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2003. 507 s. ISBN 80-200-0993-0 11. SMOLÍKOVÁ, K., et. al. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělání. 1. vyd. Praha: Tauris, 2006. 46 s. IBSN 80-8700-00-5 12. ZABOVÁ, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 147 s. ISBN 80-7178-276-9 13. SZABOVÁ, M. Preventivní a nápravná cvičení. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 142 s. ISBN 80-7178-504-0
43
