Most k budoucnosti: Evropská politika odborného vzdělávání a přípravy 2002-10 Národní zpráva o politice odborného vzdělávání – Česká republika
Národní konsorcium ReferNet Česká republika
Upozornění: Tato publikace je jednou ze série evropských zpráv o vývoji politiky odborného vzdělávání, které byly zpracovány v rámci sítě ReferNet, jejímž koordinátorem je Cedefop. ReferNet je evropská síť národních sítí, která Cedefopu poskytuje informace a analýzy národního odborného vzdělávání a rozšiřuje informace o evropském odborném vzdělávání a o práci Cedefopu mezi zainteresovanými aktéry v členských zemích EU, v Norsku a na Islandu. Zprávu vytvořil ReferNet České republiky jako příspěvek k čtvrté zprávě o politice, jejímž prostřednictvím Cedefop mapuje vývoj v oblasti odborného vzdělávání směrem k naplnění cílů Kodaňského procesu. Názory prezentované v této národní zprávě nemusí odpovídat názorům Cedefopu.
Autoři Ing. Martin Bakule, Ph.D. PhDr. Maria Bezchlebová, NÚOV Ing. Jolana Blaţíčková, MBA, Trexima, s.r.o. Ing. Jiří Braňka, NVF Ing. Jaromír Coufalík, CSc. Ing. Věra Czesaná, CSc., NVF Mgr. Michala Čičváková, NÚOV Ing. Hana Čiháková, NÚOV RNDr. Zuzana Dvořáková, PhD., NÚOV Ing. Věra Havlíčková, NVF Ing. Lukáš Hula, NÚOV Ing. Zorka Husová, NÚOV RNDr. Miroslav Kadlec, NÚOV Mgr. Martina Kaňáková, NÚOV Ing. Michal Karpíšek, SŠVS PhDr. Jana Kašparová, NÚOV PhDr. Olga Kofroňová, NVF Ing. Michal Lapáček, NVF
Mgr. Dagmar Maňásková, NÚOV Ing. Zdeňka Matoušková, NVF RNDr. Jana Motyková, NÚOV PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D. Mgr. Irena Palánová, NÚOV Ing. Miloš Rathouský, MŠMT PaedDr. Miroslava Salavcová, NÚOV Ing. Marta Salavová, NVF Mgr. Helena Slivková, NAEP Mario Stretti, NÚOV PhDr. Pavla Šafránková, NVF Mgr. Zdeňka Šímová, NVF Mgr. Leona Šteigrová, Ph.D., MŠMT Mgr. Markéta Tučková, NVF Mgr. Marek Velas, NÚOV Mgr. Richard Veleta, NÚOV Mgr. Hana Ţáčková, NVF
Editor: Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání, Národní vzdělávací fond Opletalova 25 CZ 110 00 Praha 1 www.nvf.cz/observatory
Vypracování této zprávy bylo spolufinancováno Evropskou unií. Projekt inicioval a šablonu zprávy připravil Cedefop. © ReferNet Česká republika, únor 2010
2
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 5 TÉMA 1: ................................................................................................................................ 6 SOCIOEKONOMICKÉ VÝZVY PRO BUDOUCÍ VÝVOJ POLITIKY ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ...................................................................................................................... 6 1.1 Dopad globalizace na odborné vzdělávání ................................................................................... 6 1.2 Dopad technologického vývoje na odborné vzdělávání ................................................................ 8 1.3 Dopad demografických změn a mezinárodní migrace na odborné vzdělávání ........................... 11 1.4 Dopad rostoucího významu „zelené“ ekonomiky na odborné vzdělávání .................................. 21 1.5 Další výzvy pro odborné vzdělávání ........................................................................................... 27 TÉMA 2: .............................................................................................................................. 29 HOSPODÁŘSKÁ KRIZE – POLITIKY ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ JAKOŢTO NÁSTROJE K JEJÍMU PŘEKONÁNÍ ............................................................................... 29 2.1 Iniciativy směřující k oživení....................................................................................................... 29 TÉMA 3: .............................................................................................................................. 34 EVROPSKÉ PRINCIPY A NÁSTROJE – JEJICH VLIV A DŮSLEDKY ......................... 34 3.1 Dopad evropských principů a nástrojů na národní politiku a praxi celoživotního vzdělávání a na rozvoj odborného vzdělávání ............................................................................................................ 34 3.2 Podpora geografické mobility žáků/učňů/studentů a učitelů/lektorů v odborném vzdělávání .... 38 TÉMA 4: .............................................................................................................................. 40 POSILOVÁNÍ VAZEB MEZI ODBORNÝM VZDĚLÁVÁNÍM A TRHEM PRÁCE ......... 40 4.1 Zjišťování a předvídání kvalifikačních potřeb ............................................................................ 40 4.2 Integrace kvalifikačních potřeb trhu práce do odborného vzdělávání ....................................... 43 4.3 Zapojování aktérů trhu práce do odborného vzdělávání ............................................................ 48 4.4 Podpora vzdělávání na pracovišti............................................................................................... 54 TÉMA 5: .............................................................................................................................. 57 ROVNÉ PŘÍLEŢITOSTI, SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ A AKTIVNÍ OBČANSTVÍ ........ 57 5.1 Rovné příležitosti v odborném vzdělávání................................................................................... 57 5.2.Podpora ohrožených skupin ........................................................................................................ 72 5.3 Aktivní občanství ......................................................................................................................... 76 TÉMA 6: .............................................................................................................................. 80 KVALITA, EXCELENCE A ATRAKTIVITA ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ................. 80 6.1 Zvyšování kvality odborného vzdělávání .................................................................................... 80
3
6.2 Podpora excelence v odborném vzdělávání ................................................................................ 84 6.3 Vyšší kvalifikace v odborném vzdělávání .................................................................................... 85 6.4 Zlepšování horizontální a vertikální propustnosti vzdělávacích systémů ................................... 89 6.5 Učitelé a lektoři........................................................................................................................... 93 TÉMA 7: .............................................................................................................................. 98 PODPORA KREATIVITY A INOVACÍ ............................................................................. 98 7.1 Kreativita, inovace a podnikatelství v odborném vzdělávání ...................................................... 98 7.2 Zlepšování kvality výuky ........................................................................................................... 102 7.3 Instituce přátelské k inovacím ................................................................................................... 106 7.4 Podpora partnerství .................................................................................................................. 111 TÉMA 8: ............................................................................................................................ 115 FINANCOVÁNÍ ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ............................................................. 115 8.1. Zlepšování efektivity, rovného přístupu a úrovně financování odborného vzdělávání ............ 115 8.2 Využití fondů Programu celoživotního vzdělávání (Lifelong Learning Programme) ............... 120 8.3 Využití ostatních fondů EU ....................................................................................................... 124 8.4 Zlepšování systému řízení odborného vzdělávání ..................................................................... 128 TÉMA 9: ............................................................................................................................ 132 MODERNIZACE EVROPSKÝCH SYSTÉMŮ ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI KODAŇSKÉHO PROCESU A PRIORITY PRO PŘÍŠTÍ SPOLUPRÁCI ........................ 132 9.1 Vliv evropské spolupráce v odborném vzdělávání na rozvoj národních politik ........................ 132 9.2 Řízení a spolupráce různých aktérů Kodaňského procesu na evropské úrovni ........................ 133 9.3 Spolupráce v oblasti odborného vzdělávání se zeměmi mimo EU ............................................ 134 TÉMA 10: .......................................................................................................................... 138 BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................... 138 10.1. Zdroje, reference a webové stránky ....................................................................................... 138 10.2. Seznam zkratek ....................................................................................................................... 142
4
ÚVOD Národní zpráva o politice odborného vzdělávání 2010 mapuje a hodnotí vývoj ve vzdělávací politice ČR v kontextu evropského Kodaňského procesu (2002-2010). Vývoj je dokumentován konkrétními příklady projektů a opatření. Témata zprávy pokrývají celou oblast odborného vzdělávání v širokém kontextu – řeší vazby odborného vzdělávání s trhem práce, problematiku rovných příleţitostí, dopady ekonomické krize na vzdělávání, zvyšování kvality a podporu inovací, rozvoj systémů financování a v neposlední řadě i vlivy globalizace, technologického rozvoje a ekologické politiky na odborné vzdělávání. Zpráva vznikla v rámci mezinárodního projektu ReferNet, který zaloţila a koordinuje agentura Evropské komise Cedefop (Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání). Obdobné zprávy ve stejné struktuře kapitol vznikly ve všech zemích EU a slouţily Cedefopu jako podklady pro vytvoření celoevropské zprávy hodnotící pokrok dosaţený v rámci Kodaňského procesu. Tato celoevropská zpráva byla předloţena na jednání ministrů školství 6. -7. 12. 2010 v Bruggách pod názvem „A bridge to the future: European policy for vocational education and training 2002-10― a slouţila jako hlavní materiál pro stanovení strategie evropské vzdělávací politiky v oblasti odborného vzdělávání do budoucna. Zprávy o politice odborného vzdělávání jsou zpracovávány jednotlivými zeměmi periodicky v intervalu dvou let. První zpráva vznikla v roce 2008 a mapovala kratší období 6ti let. Souhrnným materiálem, který byl vytvořen na základě zpráv všech zemí EU, byla publikace „Continuity, consolidation and change: Towards a European era of vocational education and training― (Kontinuita, konsolidace a změna: Směrem k evropské éře odborného vzdělávání a profesní přípravy). Tato publikace se rovněţ stala důleţitým podkladem pro Evropskou komisi. Zpráva z roku 2010 je druhou v pořadí a s obdobnými se počítá i v příštím období práce sítě ReferNet.
5
TÉMA 1: SOCIOEKONOMICKÉ VÝZVY PRO BUDOUCÍ VÝVOJ POLITIKY ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
1.1 Dopad globalizace na odborné vzdělávání V důsledku globalizace se do značné míry mění i poţadavky na znalosti a dovednosti lidských zdrojů a tím i poţadavky na obsah vzdělávacích programů poskytovaných počátečním i dalším vzděláváním. Rozhodující dopady globalizace na odborné vzdělávání lze shrnout do následujících bodů: a) Potřeba rozvíjet znalost cizích jazyků jako důsledek rostoucího propojení české a světové ekonomiky (turistický ruch, import a export, investice zahraničních podniků v ČR, investice českých podniků v zahraničí), b) Potřeba rozvíjet znalosti kultur, zvyků a sociálních vazeb v jiných zemích a společenstvích (ze stejných důvodů jako v bodě b), c) Potřeba předvídat významné změny a trendy globální ekonomiky, mající vliv na ekonomiku a trh práce v ČR, d) Potřeba zvyšovat znalosti a dovednosti lidských zdrojů jako reakce na zrychlující se technologický rozvoj, způsobený rychlejší výměnou informací a know-how v globalizovaném světě. e) Potřeba zvyšovat zapojení českých pracovníků do mezinárodních projektů a získat v oblasti rozvoje lidských zdrojů pokročilé know-how, Opatření vztahující se k bodu e) je uvedeno níţe v této kapitole. Opatření reagující na potřeby b) – e) jsou obsaţeny v dalších částech této zprávy. 1. Název iniciativy / opatření Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost, Prioritní osa 5 – Mezinárodní spolupráce 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Globálním cílem prioritní osy je zintenzivnění mezinárodní spolupráce v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti. To přispěje k zavedení inovativních přístupů, rozšíření dobrých zkušeností a kvalitnějších návrhů politik zaměřených zejména na trh práce.
(b)
Cíle (měřitelné) Specifickými cíli tohoto opatření jsou: Zvýšení efektivnosti strategií a politik v oblasti lidských zdrojů a zaměstnanosti; Rozvoj partnerství, paktů a iniciativ v oblasti lidských zdrojů a zaměstnanosti.
(c)
Cílové skupiny Cílovými skupinami jsou instituce odpovědné za příslušné politiky a dále instituce podílející se na implementaci OP LZZ a jejich zaměstnanci. Dalšími cílovými skupinami jsou ústřední orgány státní správy, úřady práce, kraje, obce, svazky obcí a jejich asociace, NNO, sociální partneři, výzkumné a vzdělávací instituce a místní partnerství.
6
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) K 31. 1. 2010 byly vypsány dvě výzvy k předkládání grantových projektů. Podporu získalo 36 projektů a výše celkové podpory dosáhla přes 183 miliónů CZK, coţ je méně neţ 20 % celkových prostředků, alokovaných pro tuto prioritní osu.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Opatření je řízeno z národní úrovně, jeho realizace probíhá na národní, regionální i lokální úrovni.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, jehoţ globálním cílem je zvýšit zaměstnanost a zaměstnatelnost lidí v ČR na úroveň průměru 15 nejlepších zemí EU.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Řídícím orgánem operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost je Ministerstvo práce a sociálních věcí.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Za hodnocení je odpovědné Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pro potřeby hodnotícího procesu je sestaven výčet evaluačních aktivit výsledky jednotlivých hodnocení budou veřejně přístupné tak, aby byla zabezpečena transparentnost realizace programu a přenos získaných zkušeností. V současné době dosud není průběţné hodnocení prioritní osy k dispozici.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Měřitelné indikátory této výzvy jsou počet podpořených projektů, osob a organizací, počet vytvořených partnerství a produktů, počet proškolených osob, udrţitelnost vytvořených partnerství a zvýšení efektivity strategií a politik v oblasti lidských zdrojů a zaměstnanosti.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost byl vypracován zejména ve vazbě na Národní strategický referenční rámec České republiky, který vymezuje priority České republiky pro podporu ze strukturálních fondů a Kohezního fondu v období 2007-2013, na Národní program reforem 2005-2008 a Strategii hospodářského růstu.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání?
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Vzhledem k tomu, ţe tato prioritní osa Operačního program Lidské zdroje a zaměstnanost je realizována poměrně krátce (rozhodnutí o prvních podpořených projektech je z března 2009), dosud nelze hodnotit.
7
6. Zdroje, legenda http://www.esfcr.cz
1.2 Dopad technologického vývoje na odborné vzdělávání Rapidní technologický rozvoj se promítá do vzdělávání dvěma hlavními způsoby: a) mění se poţadavky na znalosti a dovednosti absolventů vzdělávání, včetně nově vznikajících kvalifikací; b) mění se podoba vzdělávacího procesu, a to zejména vlivem vyuţívání informačních a komunikačních technologií. Způsob ad a) je podrobně popsán v kap. 4.2, způsobu ad b) se budeme věnovat v této části textu. Podpora rozvoje ICT ve vzdělávání je průřezově obsaţena v hlavních strategických dokumentech české vzdělávací politiky (Bílá kniha – r. 2001, Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy – 2002, aktualizace v r. 2005, 2007). V letech 2001-2006 byla realizována tzv. Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ), která měla směřovat k postupnému zajištění a zvyšování informační gramotnosti na školách a role ICT ve vzdělávání. Pokrývala celý vzdělávací proces včetně počátečního i dalšího odborného vzdělávání. Zaměřovala se zejména na: zajištění potřebné ICT infrastruktury (počítače, kvalitní připojení k internetu apod.) zvyšování informační gramotnosti pedagogů pomocí kurzů zvýšení dostupnosti výukového softwaru prostřednictvím podpory rozvojových projektů škol. SIPVZ byla kritizována pro nízkou transparentnost při vybavování škol ICT infrastrukturou. České školství však přesto nastoupilo díky této iniciativě trend přibliţování se vyspělým evropským státům v uţívání informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání. V následujícím období (2006-2008) role státu jako realizátora politických cílů v této oblasti ustupuje. Výrazné rozšíření ICT ve vzdělávání bylo umoţněno zlepšením dostupnosti, výkonu a sniţováním cen ICT vybavení a sluţeb. Nicméně míra a úroveň jejich vyuţívání ţáky a studenty ve volném čase značně převyšuje moţnosti, které jim poskytují v rámci vyučování školy, a tento rozdíl se stále zvyšuje. Příčinou je jednak nedostatek prostředků škol, které od ukončení SIPVZ nedostávají systémovou finanční podporu pro pořizování infrastruktury a připojení k internetu, a jednak nízké sebevědomí pedagogů. Většina z nich sice absolvovala základní kurzy v rámci SIPVZ, ale od jejího ukončení dovednosti učitelů rychle zastarávají. Udrţení a aktualizace je závislá hlavně na individuální aktivitě jednotlivých škol. Realizuje se sice mnoţství projektů zaměřených na podporu učitelů v oblasti ICT (např. financovaných z ESF), nicméně systémový přístup spojený s metodickou podporou pro jednotlivé disciplíny chybí. Problémem je také stále více se rozevírající tzv. digitální propast mezi různými sociálními skupinami ţáků. Tyto problémy se snaţí řešit Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání pro období 2009-2013 a její akční plán „Škola pro 21. století (Škola21)―, přijaté v roce 2008, které navázaly na starší strategické dokumenty. Obecně formulované dlouhodobé cíle jsou obdobné jako ve starších strategických dokumentech (zajištění informační gramotnosti všech občanů, dostupnost ICT vč. výukových programů, vzdělávání 8
pedagogů apod.). Plán Škola21 rozpracovává tyto cíle podle současných aktuálních potřeb, jeţ jsou shrnuty do čtyř hlavních okruhů: (i) systémové řešení v oblasti tvorby, sdílení a zpřístupňování digitálního obsahu; (ii) rozšíření výukového prostředí o vyuţití online sluţeb a sociálních sítí; (iii) podpora všem školám prostřednictvím regionálních Školících center; (iv) zpětná vazba pomáhající růstu školy (monitorování a hodnocení). Ke globálním cílům zmiňované politiky patří informační gramotnost celé populace, avšak konkrétní opatření jsou cílena zejména na oblast počátečního vzdělávání do stupně ISCED 5B. Od roku 2008 se také snaţí tuto problematiku řešit jednotlivé kraje v rámci svých projektových záměrů, k čemuţ vyuţívají zejména podporu ESF prostřednictvím OP VK. Na vysokých školách je vyuţívání ICT podporováno prostřednictvím Fondu rozvoje vysokých škol a/nebo prostřednictvím rozvojových programů MŠMT. Pro kaţdý z těchto mechanismů jsou kaţdoročně vyhlašovány prioritní osy, jejichţ pravidelnou součástí je i podpora zavádění a rozvoje ICT a inovace technologického vybavení. Oblastí, ve které došlo v posledním desetiletí k velkému rozvoji, je distančního vzdělávání vyuţívající ICT. Podrobně o této oblasti pojednává kapitola 7.3. V oblasti dalšího vzdělávání neexistoval do roku 2007 jednotný centrální koncepční přístup. Různé strategické dokumenty však dílčím způsobem řešily nutnost podpory pro zvyšování ICT gramotnosti celé populace. Jde např. o Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 – 2010 v gesci Ministerstva kultury, která obsahuje bod týkající se rozšíření moţností veřejného vyuţití internetu, tzv. Program Veřejné informační sluţby knihoven (VISK). Jeho základním cílem je inovace veřejných informačních sluţeb knihoven na bázi informačních a komunikačních technologií, včetně poskytnutí veřejně přístupných míst s kvalifikovanou obsluhou a vybavených ICT, která garantují rovné podmínky přístupu k informačním zdrojům a sítím pro všechny skupiny občanů. Programem cíleně zaměřeným na zvyšování počítačové gramotnosti dospělých, zejména na zprostředkování moţnosti získat základní dovednosti osobám dosud bez přístupu k ICT (tj. zejména starším osobám a slabším sociálním vrstvám) byl Národní program počítačové gramotnosti (NPPG). NPPG byl zaloţen na praktických dvouhodinových cenově dostupných kurzech, během kterých účastníci postupně zvládnou v doprovodu zkušených lektorů ovládání počítače, připojení k internetu, základy vyhledávání na internetu a práci s elektronickou poštou. Bliţší informace – viz příklad. 1. Název iniciativy / opatření Národní program počítačové gramotnosti (2003-2006) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Rychlé a masivní rozšíření ICT vede k tomu, ţe osoby, které nejsou zvyklé ICT pouţívat (zejm. starší generace a nízkokvalifikovaní), mají horší pozici na trhu práce. S pronikáním ICT do všech oblastí ţivota se zhoršují i jejich moţnosti zapojení do občanského běţného ţivota a hrozí jim sociální vyloučení. Toto byly důvody, které vedly Ministerstvo informatiky k zahájení Národního programu počítačové gramotnosti.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem programu bylo poskytnout příleţitost široké veřejnosti k získání základních počítačových a internetových dovedností a pomoci překonat obavy z nových technologií. Jádro programu tvořily praktické dvouhodinové kurzy, během kterých se účastníci postupně naučili pouţívat počítač, připojit se na internet, vyhledávat informace a pracovat s elektronickou poštou.
9
(c)
Cílové skupiny Primární cílovou skupinou byla široká veřejnost, zvláštní důraz byl kladen na starší lidi, kteří se nesetkali během školního vzdělávání s IT a i během profesního ţivota měli omezenou moţnost s nimi pracovat. Nízká cena kurzů (100 Kč) také odstranila finanční bariéru pro nízkopříjmové skupiny. Byly realizovány i speciální programy pro znevýhodněné osoby.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt byl ukončen v r. 2006
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní, regionální, místní (města a obce)
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Jedná se spíše o izolovaný ucelený program, jehoţ cíle jsou v souladu s prioritami národní politiky týkajícími se podpory vyuţívání ICT a prevence informační nerovnosti (―digital divide‖).
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo informatiky (zrušeno v r. 2007), vybraní poskytovatelé kurzů (soukromé firmy, školy).
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Projekt byl Ministerstvem informatiky hodnocen jako velice úspěšný. Partnerství vzdělávacích center podporujících počítačovou gramotnost se školami a veřejnými knihovnami se ukázalo jako velmi efektivní. Školy uvítaly příleţitost vyzkoušet si poskytování kurzů celoţivotního vzdělávání a navázat kontakt s rodiči či prarodičky svých ţáků. Veřejné knihovny mohly díky pořádání počítačových kurzů přilákat nové zájemce o své sluţby.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Indikátorem úspěšnosti je zejména počet osob, které absolvovaly kurz, a podíl těch skupin obyvatel, které jsou nejvíce ohroţeny sociálním vyloučením na základě obtíţného přístupu k ICT. Programu se zúčastnilo celkem 101 856 osob. Většina absolvovala dva vzdělávací kurzy. 45,23 % účastníků bylo starších neţ 51 let a 24,38% patřilo do věkové skupiny 51 – 60 let.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Program byl bohuţel na celostátní úrovni ukončen bez přímých navazujících opatření. Forma kurzů se velmi osvědčila a předpokládá se, ţe podobné iniciativy budou podporovány v rámci operačního program Vzdělávání pro konkurenceschopnost pro období 2007-2013.
10
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Během prvních let projektu se objevily pokusy čerpat opakovaně podporu za téhoţ účastníka a také se stávalo, ţe se lidé účastnili kurzů vícekrát. Aby se tomu zabránilo, bylo kontrolováno čerpání fondů (příspěvků na jednotlivé kurzy) prostřednictvím centrální správy elektronických záznamů, kterou mohli vyuţívat jednotliví vzdělavatelé k uloţení záznamů o účastnících.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Vzhledem ke zrušení programu nyní chybí plošné opatření, které by jednoduchou formou zpřístupňovalo daným cílovým skupinám moţnost základního ICT vzdělávání. U projektů, které budou podporovány v rámci operačního programu, bude hlavním problémem jejich udrţitelnost po skončení spolufinancování z ESF. Vzhledem k tomu, ţe absolvování základních kurzů motivovalo mnohé účastníky k zájmu o další prohloubení znalostí, bylo by v budoucnu přínosné připravit pokročilejší e-learningové kurzy jako pokračování po základních kurzech.
6. Zdroje, legenda http://www.epractice.eu/cases/1042 http://www.mkcr.cz/article.php?id=1150
1.3 Dopad demografických změn a mezinárodní migrace na odborné vzdělávání Stárnutí populace a sniţující se počet osob v mladém věku je problémem v celé Evropě. Česká republika je na tom z hlediska demografického stárnutí ještě hůře neţ EU-27 jako celek. Populace ve věku 15-64 let poklesne podle projekce EUROSTATu1 do roku 2050 v EU-27 o 12 %, v ČR o 24 %, pokud je uvaţována migrace. V hypotetickém případě nulové migrace by populace ČR v produktivním věku klesla o 37 % a v EU-27 o 27 %. Dlouhodobě budou tedy počty mladých lidí vstupujících do počátečního odborného vzdělávání klesat. Ve střednědobém horizontu se však český vzdělávací systém bude muset vyrovnat s jejich přechodným nárůstem. Podle střední varianty demografické projekce ČSÚ2 do roku 2065 budou počty obyvatel ve věku 15-19 let klesat aţ do roku 2016, ve věku 20-24 let pak aţ do roku 2021. Poté nastane zhruba desetiletý vzestup populace v těchto věkových skupinách způsobený nedávným dočasným vzrůstem porodnosti. Po tomto desetiletém období však opět začnou počty mladých lidí klesat. Tato demografická situace klade značné nároky na vzdělávací systém. Počet osob vstupujících do vzdělávání bude kolísat a není moţné krátkozrace sniţovat kapacity vzdělávacích institucí, které by v horizontu dalších několika let musely být opět navyšovány. Měnící se poptávku po kvalifikacích, kterou v budoucnu nebudou schopni plně uspokojit absolventi počátečního vzdělávání, budou muset začít naplňovat dospělí prostřednictvím rekvalifikací a dalšího vzdělávání. Tomu se musí začít přizpůsobovat i celý systém odborného vzdělávání.
1
EUROSTAT: Population and social conditions, EUROPOP 2008, (online databáze), 18.11. 2009 ČSÚ. Projekce obyvatelstva do roku 2065, střední varianta. Praha, ČSÚ 2009, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4020-09. 2
11
K řešení demografické situace a jejích negativních důsledků pro trh práce můţe přispět imigrace. Česká republika vykazuje dlouhodobě kladné migrační saldo, počet cizinců pobývajících v České republice tedy stále roste. Trend růstu se výrazně zrychlil po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004. Mezi lety 2003 a 2008 vzrostl počet cizinců pobývajících v ČR téměř o 80 %3. Hlavním důvodem imigrace do ČR je snaha získat uplatnění na zdejším pracovním trhu. Studium není v České republice příliš významným faktorem přitahujícím migraci. Jedním z důvodů můţe být jazyková bariéra a stále ještě malá kapacita studijních programů realizovaných ve světových jazycích. Většina cizinců přichází do ČR v produktivním věku a většinou po ukončení počátečního vzdělávání. Většina pracovní migrace přicházející do České republiky je však krátkodobá a velmi rychle reaguje na měnící se podmínky trhu práce. Aby mohla přispívat k dlouhodobému a účinnému řešení demografické situace v ČR, je třeba usilovat o trvalou imigraci cizinců do České republiky a jejich integraci mezi domácí populaci. Systém odborného vzdělávání se proto musí začít přizpůsobovat tak, aby byl otevřen i přicházejícím cizincům pro další vzdělávání i jejich dětem pro počáteční odborné vzdělávání. a) Příklad iniciativy odpovídající na efekty sniţování počtu studentů v odborném vzdělávání 1. Název iniciativy / opatření Podpora rozvoje kapacit škol pro vzdělávání dospělých (2002 - ) a pro uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení (2005 -) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Demografický vývoj způsobuje postupné sniţování počtu středoškolských studentů a tento trend bude pokračovat i v dalších letech. Zároveň se mění nároky na znalosti a dovednosti pracovní síly a zvyšuje se tak nutnost dalšího vzdělávání, ale i potřeba uznávat výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení. Reakcí na tyto skutečnosti je snaha vyuţít uvolňovanou kapacitu středních škol pro další vzdělávání dospělých, ale i pro uznávání znalostí a dovedností nabytých mimo formální vzdělávání. Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy z roku 2002 stanovil jako jednu z priorit vytváření regionálních center dalšího vzdělávání. Regionální centra dalšího vzdělávání (dále RCDV) jsou vytvářena propojením několika škol počátečního vzdělávání, které mají různé odborné zaměření a popř. poskytují i různé stupně vzdělání (GYM, SOŠ, SOU, VOŠ…) a které jsou schopné vzájemně koordinovat vzdělávací nabídku (tzv. místní centra dalšího vzdělávání). Předpokládá se rovněţ efektivní zapojení nestátních subjektů včetně zaměstnavatelské sféry.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem vytváření RCDV je podpořit vyuţívání volné kapacity škol k poskytování dalšího vzdělávání a tím přispět k rozšíření a zkvalitnění nabídky dalšího vzdělávání.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou zájemci o další odborné vzdělávání, především dospělá populace v daném regionu. Opatření není specificky zaměřeno na určité sektory či vzdělanostní
3
Ţáčková, H.: Flexibilita trhu práce – Zahraniční zaměstnanost. In Konkurenceschopnost České republiky 2008-2009. ISBN 978-80-86131-87-0 (v tisku)
12
skupiny, nicméně se předpokládá, ţe projekty RCDV budou reagovat na specifickou situaci v daných regionech. (d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) V letech 2003-2005 byla zaloţena první dvě RCDV na základě individuálních projektů. V jednom případě na základě iniciativy kraje, ve druhém jako samostatná iniciativa škol. V současné době se jedná jiţ o samostatné právní subjekty, které zajišťují pravidelnou výuku a podílejí se na dalších projektech v oblasti celoţivotního vzdělávání. Od roku 2005 do roku 2008 byla další RCDV vytvořena v rámci systémového projektu UNIV (Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby dospělým) v 7 krajích. Od roku 2009 běţí navazující projekt UNIV 2, jehoţ záměrem je vytvořit RCDV v kaţdém ze 14 regionů ČR. (Více informací - viz kapitola 7.4).
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Opatření RCDV je koncipováno na celostátní úrovni, ze které je také poskytována koncepční a metodická podpora. Vlastní realizace probíhá na regionální úrovni a v jednotlivých krajích se liší. Projekt většinou probíhá za podpory příslušného krajského úřadu.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí širší strategie. Je propojeno s politickými přístupy, které se snaţí řešit dopady demografického vývoje pomocí optimalizace školské soustavy a zároveň podporují rozvoj dalšího vzdělávání, zejména poskytování dalšího vzdělávání středními a vyššími odbornými školami.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Na celostátní úrovni: MŠMT (koncepční vedení), NÚOV (metodická spolupráce); Na regionální úrovni: krajské úřady (předkládání a realizace projektů dle specifických regionálních potřeb); školy – SOU, SOŠ a VOŠ, příp. další poskytovatelé vzdělávání.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Evaluační studie specificky zaměřené na rozvoj regionálních center nejsou k dispozici. Činnost RCDV je monitorována, případně i hodnocena krajskými úřady. Projekt UNIV je monitorován MŠMT. Na základě výročních zpráv krajských úřadů Libereckého a Moravskoslezského kraje, ve kterých vznikla dvě první RCDV, lze dovozovat, ţe činnost center je velmi úspěšná a můţe slouţit jako příklad dobré praxe na regionální úrovni: zvyšují se počty kurzů a jejich účastníků, centra se podílejí na mnoha dalších projektech. Je zjevné, ţe déle fungující centra fungují lépe a s širším počtem aktivit neţ centra nově vzniklá.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Měřitelným indikátorem můţe být počet vytvořených RCDV, počet škol, které jsou součástí jednotlivých RCDV, počet poskytovaných kurzů dalšího vzdělávání, počet účastníků těchto kurzů, úspěšnost ukončení kurzů; event. počet škol, které poskytují kurzy dalšího vzdělávání. Do vytváření RCDV se do konce roku 2009 zapojilo 8 regionů a celkem 120 škol (z toho
13
66 nově v rámci projektu UNIV). Projekt UNIV 2 počítá se zapojením 25 škol z kaţdého kraje. (c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Projekt UNIV zaměřený primárně na rozvoj uznávání výsledků dalšího vzdělávání vyuţil zkušeností z vytváření prvních RCDV. Ty budou dále rozvíjeny v navazujícím projektu UNIV 2, který by měl dát základ pro rozvoj RCDV ve všech krajích ČR. Záměr vytváření RCDV byl začleněn do Strategie celoţivotního učení v oblasti dalšího vzdělávání (viz dále)
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Přeměna škol na centra celoţivotního učení naráţela na negativní postoje škol a učitelů k zaměření se na další vzdělávání a jejich malou motivaci ke změně. Ochota a tedy i účast dospělých v dalším vzdělávání je v ČR na velmi nízké úrovni ve srovnání s EU. V ČR nejsou zavedeny nástroje, které by stimulovaly a v některých případech i umoţňovaly účast dospělých na vzdělávání. Lze předpokládat i určitou preferenci vzdělávacích agentur před školami u těch jedinců, kteří mají se školským prostředím spojeny negativní zkušenosti, resp. neúspěchy. Studie, které by potvrdily tento předpoklad, však nejsou k dispozici.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Ačkoli na základě opatření vzniklo několik příkladů dobré praxe spojování škol na regionální úrovni, přesto tento způsob rozšiřování aktivit stále není pravidelnou součástí fungování středních a vyšších odborných škol. Zároveň i účast populace na dalším vzdělávání se zvyšuje jen pomalu. Proto intenzivnější podpora této oblasti, ať uţ formou podpory síťování škol nebo prostřednictvím jiných programů bude i v budoucnu ţádoucí.
6. Zdroje, legenda http://www.nuov.cz/univ2k http://www.univ.nuov.cz/ http://www.univcz.cz/centra-uznavani/
14
b) Příklady iniciativ pro zvýšení účasti dospělých na odborném vzdělávání. 1. Název iniciativy / opatření Strategie celoţivotního učení – oblast dalšího vzdělávání (2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Česká populace však v účasti na dalším vzdělávání poměrně výrazně zaostává za průměrem EU-27, obzvláště nízká je účast na dalším formálním vzdělávání. Rekvalifikacemi prochází jen asi 10% nezaměstnaných, coţ je výrazně méně neţ ve většině zemí EU. Podniky vzdělávají zaměstnance poměrně ve velkém rozsahu, ale většinu kurzů tvoří povinná školení a ke skutečnému rozvoji odborných znalostí tak dochází i v rámci podnikového vzdělávání v nedostatečné míře.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem Strategie celoţivotního učení a jejího Implementačního plánu je v oblasti dalšího vzdělávání vytvořit koncepční řešení a podpořit účast dospělých na dalším vzdělávání. V rámci Strategie bylo pro další vzdělávání definováno 7 opatření: (a) Stimulovat jednotlivce i zaměstnavatele k rozšíření účasti na dalším vzdělávání, provázat systémovou a programovou sloţku finanční podpory dalšího vzdělávání, (b) zajistit uznávání různých vzdělávacích cest k získání kvalifikace, (c) vytvořit podmínky pro sladění nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce, (d) rozvinout nabídku dalšího vzdělávání podle potřeb klientů a zajistit dostupnost vzdělávacích příleţitostí, (e) zvýšit úroveň vzdělávání zaměstnanců podniků tak, aby se stalo účinným faktorem posilování konkurenceschopnosti podniků a profesní flexibility zaměstnanců, (f) zvýšit kvalitu dalšího vzdělávání, (g) rozvinout informační a poradenský systém pro uţivatele dalšího vzdělávání.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou je dospělá populace ČR – potenciální účastníci dalšího vzdělávání, dále pak jejich zaměstnavatelé a sekundárně i poskytovatelé dalšího vzdělávání.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Strategie celoţivotního učení byla schválena v roce 2007. V roce 2008 byl vytvořen a na počátku roku 2009 schválen vládou Implementační plán strategie CŢU, který rozvíjí jednotlivé okruhy do konkrétních opatření, definuje termíny splnění v rozmezí let 20092015, zpřesňuje gesce a definuje způsob a výši finančního zabezpečení jednotlivých oblastí. V průběhu roku 2009 jiţ započaly některé projekty, jejichţ prostřednictvím by měla být Strategie CŢU v oblasti dalšího vzdělávání naplňována.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Strategie celoţivotního učení a její Implementační plán jsou strategickými dokumenty na národní úrovni. Aktivity, které ze strategie vyplývají, však mohou být realizovány na různých regionálních, lokálních či sektorových úrovních.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Oblast dalšího vzdělávání je součástí Strategie celoţivotního učení – základního strategického dokumentu pro oblast vzdělávání.
15
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo vnitra, Kraje, Technologická agentura ČR, Český statistický úřad
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Hodnocení postupu prací na naplňování Strategie CŢU jako celku je realizováno prostřednictvím Zpráv o plnění Implementačního plánu Strategie celoţivotního učení. Řada projektů je zatím pouze ve fázi jednání či schvalování příslušnými rezorty a dochází k časovým prodlevám oproti plánu. Kromě toho budou průběţně jednotlivými gestory monitorovány jednotlivé projekty, které strategii naplňují, ty jsou však zatím ve fázi příprav či počátku realizace.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Jedním z nejvýznamnějších ukazatelů úspěchu Strategie CŢU v oblasti dalšího vzdělávání, bude zvýšení účasti na dalším vzdělávání, dále pak sniţování strukturální nezaměstnanosti, zvyšování kvalifikační úrovně dospělé populace apod. Vývoj indikátorů pro oblast dalšího vzdělávání je jedním z úkolů, jeţ Strategie vytyčuje. V současné době jsou však opatření vycházející ze Strategie v příliš rané fázi na to, aby mohly být na základě indikátorů hodnoceny její výsledky.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Jedná se o základní strategický materiál, který bude průběţně vyhodnocován a bude na něj navazováno při tvorbě politik v oblasti dalšího vzdělávání.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Řada projektů, které mají naplňovat strategii CŢU, narazila na delší proces schvalování a dochází ke zpoţděním v realizaci. Vzhledem k omezené době, pro kterou je moţné čerpat finance z ESF, můţe zpoţdění projektů znamenat významné riziko, které by mohlo ohrozit naplňování cílů Strategie.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Naplňování Strategie CŢU je teprve v počátcích, neboť většina opatření je plánována na období let 2009-2015. Je tedy třeba dále pokračovat v naplňování opatření, které Strategie vytyčuje, a snaţit se omezit nastávající zpoţdění. Protoţe velká část opatření definovaných v rámci Strategie počítá s financováním z ESF, bude dalším úkolem zajistit dlouhodobé pokračování aktivit i po skončení programového období.
6. Zdroje, legenda http://www.msmt.cz/uploads/Zalezitosti_EU/strategie_2007_CZ_web_jednostrany.pdf http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/projekty-v-realizaci-ipn http://www.msmt.cz/uploads/VKav_200/Implementace_SCU/I_plan_SCU.pdf
16
1. Název iniciativy / opatření ROZAM – Vzdělávání pro malé a střední podniky (2007-2008) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Další vzdělávání zaměstnanců je velmi důleţité pro sledování nových technologií a trendů v oboru, pro rozvoj a aktualizaci znalostí a dovedností zaměstnanců. Je významné také vzhledem k tomu, ţe příliv absolventů přicházejících na trh práce s čerstvými znalostmi bude slábnout. Rozsah dalšího odborného vzdělávání je výrazně menší u malých a středních podniků, jak vyplývá například s výsledků šetření CVTS.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem projektu ROZAM je podpořit vzdělávání zaměstnanců malých a středních podniků, zpřehlednit přístup ke vzdělávací nabídce a podpořit vícezdrojový systém financování. Projekt nabízí podnikům moţnost získat poukázky, které z 50% hradí cenu vzdělávacích kurzů pro zaměstnance.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou malé a střední podniky (do 250 zaměstnanců).
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt ROZAM byl realizován jako pilotní. V letech 2007-2008 proběhl ve třech krajích ČR. Navazuje na něj projekt s obdobným zaměřeními rámci operačního programu ESF Lidské zdroje a zaměstnanost.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Pilotní projekt probíhal ve třech regionech. Kraj definoval zaměření kurzů, které budou podporovány, s ohledem na regionální specifika trhu práce.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Pilotní projekt byl realizován v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Podpora dalšího vzdělávání vychází ze Strategie celoţivotního učení a jejího Implementačního plánu v oblasti dalšího vzdělávání.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo práce a sociálních věcí Trexima, spol. s r.o. a Sodexho Pass ČR, s.r.o. Zlínský kraj, Ústecký kraj, kraj Vysočina Instituce nabízející další vzdělávání Malé a střední podniky ve vybraných krajích
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Na závěrečné konferenci byl projekt ROZAM hodnocen jako úspěšný, není však k dispozici souhrnná hodnotící zpráva z projektu. Podniky oceňovaly v rámci projektu zejména malou administrativní zátěţ nutnou pro získání prostředků z ESF a kladně byla hodnocena také transparentnost poukázkové metody. Prostředky z projektu byly díky velkému zájmu vyčerpány jiţ před koncem plánovaného období. Podle tiskových zpráv se
17
do projektu celkem zapojilo asi 100 podniků a 560 zaměstnanců-účastníků kurzů. (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Účast zaměstnaných osob na vzdělávání byla podle Výběrového šetření pracovních sil v roce 2008 vyšší neţ v roce 2007 v celé ČR. V krajích zapojených do projektu ROZAM byl tento nárůst nadprůměrný, i kdyţ nelze přesně usuzovat, zda se jedná o přímý dopad projektu.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Bylo schváleno pokračování navazujících projektů pro další programové období v rámci operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Pokračování projektu je začleněno ve Strategii CŢU (viz výše).
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Největším rizikem, které projekt očekával, byl malý zájem podniků. Toto riziko však nakonec nebylo překáţkou realizace projektu a poukázková forma podpor se ukázala jako vhodná.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Projekt se setkal s poměrně velkou úspěšností, byl však zásadním způsobem postaven na finanční podpoře z ESF. Do budoucna zůstává významným úkolem nalézt cesty, jak malé a střední podniky dlouhodobě podporovat ve vzdělávání zaměstnanců i v období, kdy moţnosti financování z těchto zdrojů z ČR vymizí.
6. Zdroje, legenda http://www.rozam.cz/ http://www.eu-dat.cz/dat/act/rozam_index.act http://www.finance.cz/zpravy/finance/174075-rozam-pilotni-vzdelavaci-projekt-uspesneskoncil/
c) Příklady iniciativ pro vyrovnání se s efekty mezinárodní migrace (imigrace, emigrace) v dalším odborném vzdělávání 1. Název iniciativy / opatření Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků (2003) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Kvalifikovaní odborníci na českém trhu práce jiţ v současné době chybějí a předpokládá se, ţe situace se bude v budoucnu zhoršovat, zejména vlivem rychlého stárnutí populace. Pracovní mobilita domácí populace (regionální i profesní) je navíc zatím poměrně malá, a proto je vysoká poptávka po zahraničních pracovnících pro specifické profese. Projekt výběr kvalifikovaných pracovníků se snaţí na tuto situaci reagovat, a přilákat do země natrvalo kvalifikované zahraniční odborníky, či dosáhnout toho, aby zde zůstali ţít a pracovat cizinci, kteří v ČR získali vzdělání.
18
(b)
Cíle (měřitelné) Projekt chce přispívat ke konceptu řízené imigrace do ČR. Jeho cílem je trvalá integrace kvalifikovaných zahraničních pracovníků do české společnosti. Proto projekt umoţňuje vybraným kvalifikovaným zahraničním pracovníkům získat povolení k trvalému pobytu v ČR ve výrazně kratší době, neţ je zákonná. Pro vysoce kvalifikované pracovníky zařazené do projektu po 1,5 roce pobytu a práce v ČR, pro ostatní kvalifikované pracovníky po 2,5 letech. Standardní doba pro získání trvalého pobytu v ČR je přitom 5 let. Účastníci projektu navíc získávají právo na ochrannou lhůtu v případě ztráty zaměstnání, během které mohou hledat další práci bez toho, ţe by přišli o povolení k pobytu.
(c)
Cílové skupiny Projekt je určen pro kvalifikované zahraniční pracovníky z 51 vybraných třetích zemí. Pracovníci, kteří se chtějí do projektu hlásit, musejí mít ukončené minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou (ISCED 3a) a alespoň půlroční praxi. Kromě nich mohou do projektu vstoupit pracovníci z jakékoli třetí země, kteří dokončili vysokoškolské nebo středoškolské vzdělávání s maturitou nebo výučním listem v České republice, a dále pak drţitelé zelených karet. Specifickou cílovou skupinou uvnitř projektu jsou vysoce kvalifikovaní pracovníci – pracovníci, kteří mají VŠ vzdělání, alespoň 1,5 roku praxe, pokud pracují v ČR na pozici odpovídající jejich kvalifikaci. Těm projekt nabízí ještě výhodnější podmínky.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Pilotní fáze projektu zahájená v červenci 2003 skončila po plánovaném pětiletém období v roce 2008. V říjnu 2008 bylo schváleno pokračování projektu jiţ v nepilotní podobě. K 1. 7. 2009 bylo do projektu zahrnuto 1451 pracovníků, z toho 1165 pracovníků s vysokoškolským vzděláním. Největší část z nich působila v IT oborech.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt je v ČR realizován na národní úrovni. V současné době se do něj mohou hlásit občané 51 zemí.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt se snaţí naplňovat koncept řízené migrace. Vychází z mezirezortní Koncepce integrace cizinců schválené vládou.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo práce a sociálních věcí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) – mise IOM v daných zemích
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Projekt měl poměrně výraznou informační kampaň, coţ přispělo k jeho úspěšnosti. Postupně byl rozšiřován okruh zemí zahrnutých do projektu, coţ rovněţ svědčí o zájmu o něj. Závěrečná zpráva z pilotní fáze projektu hodnotí pozitivně především funkčnost projektu, rostoucí zájem o něj a potenciál dalšího růstu počtu zájemců, vysokou míru integrace úspěšných absolventů pilotního projektu do české společnosti a dobrou mediální kampaň i
19
zahraniční prestiţ projektu. Negativně je naopak hodnocen absolutní počet zájemců, který je niţší, neţ se na začátku projektu předpokládalo, sloţitost některých administrativních postupů při ověřování kvalifikací a dalších dokladů a při procesu zaměstnávání, slabou právní základnu projektu a neexistenci seznamu dlouhodobě nedostatkových profesí a predikce počtu absolventů jednotlivých oborů. (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Cílem pilotní fáze projektu bylo především ověření procesu udělování povolení k pobytu ve zkráceném termínu. Za indikátor úspěchu je moţné povaţovat zahrnutí 1451 osob do projektu. Pozitivní je také to, ţe většina osob zahrnutých do projektu pracovala v nedostatkových profesích – např. v IT a dalších technických oborech. Nedaří se však příliš lákat zdravotnický personál. Projekt však zatím nedosáhl takového rozsahu, aby bylo moţné hodnotit jeho vliv na zmírňování negativních dopadů demografického stárnutí na pracovní trh.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Po ukončení pilotní fáze bylo rozhodnuto o dalším pokračování projektu, byl rozšířen počet zemí, jejichţ občané mohou do projektu vstupovat. Během pilotní fáze projektu přispíval projekt k průběţným úpravám imigrační legislativy – např. k zavedení ochranné lhůty při ztrátě zaměstnání.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Pilotní fáze projektu skončila v roce 2008. V té době ovšem český trh práce zasáhly dopady ekonomické krize, která způsobila narůstající nezaměstnanost a zastavila příliv zahraničních pracovníků do ČR. Ačkoli tedy došlo k rozšíření počtu zemí, nenastal během roku 2009 masívní příliv zájemců. Zatím tedy není moţné říci, ţe by projekt fakticky přispíval k řešení demografické situace v ČR. Pokud ekonomické zotavení po krizi opět pozvedne zájem cizinců o pobyt v ČR, lze předpokládat, ţe projekt nalezne další uplatnění.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Projekt během své pilotní fáze ověřil především procedurální aspekty. Významným úkolem pro další fáze projektu zůstává rozšíření počtu udělovaných pobytů, aby projekt skutečně mohl přispět ke kompenzaci problémů souvisejících s demografickým vývojem v ČR. Bude třeba také posílit právní základnu, na které projekt stojí, aby bylo moţné dosáhnout administrativních zjednodušení.
6. Zdroje, legenda Webové stránky projektu: http://www.imigracecz.org/ IOM - http://www.iom.cz/programy.php?headline=7&rubrik=20&program=5
20
1.4 Dopad rostoucího významu „zelené“ ekonomiky na odborné vzdělávání Ve sledovaném období došlo ve vývoji obsahu a pojetí ekologické výchovy a vzdělávání v České republice k posunu zejména: a) směrem k aktivnějšímu a širšímu pojetí vzdělávacích cílů (od ekologické výchovy zaměřené na ochranu přírody směrem k udrţitelnému rozvoji a komplexnímu vzdělávání o ţivotním prostředí), b) v zpracování metodiky EVVO (tj. environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty) c) od příleţitostného zařazování jednotlivých aktivit k uceleným vzdělávacím programům, d) kromě počátečního odborného vzdělávání se promítá v posledních letech i do dalšího vzdělávání v rámci celoţivotního učení. EVVO je realizována prostřednictvím škol, ale i nestátních neziskových organizací (např. centra a střediska ekologické výchovy) a dalších vzdělávacích subjektů (např. environmentální poradny), veřejnou správou na národní, regionální i lokální úrovni. Základním rámcem pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu se stal Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR4 (dále jen SP EVVO ČR), strategický dokument pro zajištění dlouhodobého cíle rozvoje EVVO v ČR. Vládou ČR byl schválen na podzim roku 2000 a jeho realizace je postavena na meziresortní spolupráci MŠMT a MŢP. Aktuální Akční plán SP EVVO na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 byl schválen usnesením vlády dne 19. října 2009. SP EVVO ČR stanovuje cíle, nástroje a úkoly pro následující cílové skupiny: a) b) c) d)
veřejná správa, děti, mládeţ a pedagogičtí a odborní pracovníci, environmentální vzdělávání a osvěta v podnikové sféře, informace, osvěta a poradenství pro veřejnost.
V České republice platí od roku 2002 Metodický pokyn MŠMT, novelizovaný v říjnu 2008, k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), kterým je ředitelům škol doporučováno pověřit pedagogického pracovníka koordinováním EVVO ve škole a přípravou. Metodický pokyn poskytuje názorný a konkrétní návod, jakým způsobem realizovat environmentální vzdělávání ve škole a jak tuto realizaci zakotvit v dokumentech školy. V roce 2008 schválila vláda ČR Strategii vzdělávání pro udrţitelný rozvoj České republiky pro léta 2008-2015. Jedná se o koncepční dokument aplikující základní principy a témata udrţitelného rozvoje do vzdělávání všech typů a úrovní, který ve vzdělávání výrazně akcentuje především propojování souvislostí (zejména mezi ekonomickými, sociálními a environmentálními aspekty rozvoje společnosti). Strategie hodlá vyuţívat především rozvoje kompetencí vzdělavatelů na všech stupních vzdělávání, rozvoje kompetencí příjemců vzdělávání a dostatečnou a dostupnou nabídkou vzdělávacích programů. Přijetím Strategie se Česká republika připojila k právě probíhající Dekádě UNESCO pro vzdělávání k udrţitelnému rozvoji 2005-2014 vyhlášené OSN v roce 2005. 4
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice ( 2007 – 2009; 2010-2012 s výhledem do roku 2015)
21
V roce 2005 MŠMT schválilo Standardy pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO5. Ve sledovaném období do roku 2009 bylo MŠMT akreditováno více neţ 102 školících organizací k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO. Uvedená problematika je také nedílnou součástí nových rámcových vzdělávacích programů. Základními dokumenty EVVO ve školách jsou školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP) a školní program EVVO6. Koordinací EVVO při tvorbě ŠVP mohou ředitelé škol pověřit jednoho (případně více) pedagogického pracovníka, tzv. koordinátora EVVO, který by měl mít odpovídající kvalifikační úroveň. Financování implementace problematiky EVVO v odborném vzdělávání ve sledovaném období je vícezdrojové, tzn. ze státního rozpočtu (např. rozvojové programy MŠMT, programy Státního fondu ţivotního prostředí) a operačních programů ESF. V oblasti dalšího vzdělávání probíhá vzdělávání také na neformální úrovni. Jedná se o aktivity zaměřené na informování veřejnosti. Informování veřejnosti o ŢP a EVVO se aktivně věnuje MŢP, které spravuje portál pro informování veřejnosti a vyhledávání ekologických poraden www.ekoporadny.cz. V letech 2005 - 2008 MŢP rozdělilo 350 milionů korun na realizaci 30 projektů zaměřených na environmentální poradenství a osvětu. Financování bylo čerpáno z ESF a státního rozpočtu České republiky. 1. Název iniciativy / opatření Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 (AP EVVO pro 2010 – 2012 předloţen vládě ČR do 30. září 2009, vládou schválen dne 19. října 2009 usnesením č. 1302) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Materiál vznikl na základě usnesení č. 1048/2000, o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice a jeho plnění vychází i z §13 – Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ţivotním prostředí ve znění pozdějších předpisů. Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 (dále jen Akční plán) představuje soubor konkrétních opatření pro daný tříletý časový úsek, které napomohou dosaţení cílů Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (dále jen Státní program). Akční plán navazuje na předešlé akční plány a reaguje na klíčové výstupy a doporučení studií a analýz k EVVO zpracovávaných v roce 2009 z prostředků technické asistence Operačního programu ţivotní prostředí a Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost. Část opatření má průběţný charakter (jedná se zejména o průběţnou metodickou, informační či finanční podporu vzdělávacích institucí v oblasti EVVO a jejich sítí) a část opatření představuje nové aktivity, které pomáhají lépe nastavit systém EVVO na národní i regionální úrovni (jedná se zejména o úpravu vzdělávacích dokumentů, finančních mechanismů, sběr a distribuce dat, tvorba portálů apod.).
5
MŠMT: Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO) RNDr. Dáša Zouharová: Zkušenosti z implementace průřezového tématu Environmentální výchova do školního vzdělávacího programu v České republice 6
22
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem Akčního plánu je zajistit: funkční prostředí pro poskytovatele, zadavatele a uţivatele sluţeb EVVO, systematický rozvoj sluţeb a infrastruktury EVVO na území ČR s ohledem na přiměřenou dostupnost, standardizaci a zvyšování kvality sluţeb EVVO prostřednictvím zavádění systému evaluace na úrovni vzdělávacích programů i kompetencí a systému certifikace vzdělávacích programů a institucí, koordinaci a metodické vedení EVVO včetně rozvoje spolupráce na národní, krajské i místní úrovni, dlouhodobé a stabilní financování sluţeb EVVO, vytvoření systému funkčního financování EVVO po skončení podpory z prostředků strukturálních fondů EU.
(c)
Cílové skupiny děti 0-6 let ţáci základních a středních škol studenti VOŠ a VŠ pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci ve školství pracovníci vzdělávacích institucí neziskového charakteru pracovníci veřejné strávy, podnikové sféry a neziskového sektoru veřejnost
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Východiskem jsou: Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (Součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o ţivotním prostředí) Usnesení vlády České republiky ze dne 23. října 2000 č. 1048 o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2001 - 2003 Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2004 - 2006 Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2007 - 2009 Akční plán EVVO navazuje na předchozí akční plány, jeho implementace probíhá na úrovni celého státu dle plánovaného harmonogramu7.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) AP EVVO zohledňuje úroveň národní i regionální – viz výše
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Jedná se o iniciativu rozsáhlého charakteru, zahrnuje celý vzdělávací systém pro všechny cílové skupiny včetně vzdělávání vzdělavatelů v rámci ČR.
7
www.cenia.cz
23
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Koordinační roli plní Ministerstvo ţivotního prostředí, klíčovým partnerem většiny opatření je Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. K úspěšné realizaci opatření přispívá zejména spolupráce s dalšími resorty a organizacemi (MPSV, MZd, VUP, NUOV, NNO, kraje, města, obce aj.)
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) U kaţdého cílového stavu/opatření jsou stanoveny indikátory, které budou monitorovány a vyhodnocovány příslušnými resorty. Jednotlivá opatření obsahují termín plnění, odpovědného garanta a spolupracující subjekty. Garantující resort koordinuje plnění daného opatření a zodpovídá i za jeho vyhodnocení.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Vzhledem k tomu, ţe tato iniciativa je plánována na rok 2010 – 2012 nelze provést vyhodnocení úspěšnosti.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Předpokládá integrace výstupů v rámci ČR, neboť jde o iniciativu na národní úrovni.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Cíle AP jsou nastaveny reálně k účelnému a efektivnímu vyuţití finančních prostředků na jejich implementaci, tj. na vytvoření systému indikátorů EVVO pro různé cílové skupiny a úrovně, certifikaci sluţeb EVVO a vytvoření nástrojů evaluace vzdělávacích programů, školních vzdělávacích plánů, autoevaluaci škol atp.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? AP neobsahuje opatření týkající se environmentálního poradenství, které je upraveno samostatně Rozvojovým programem environmentálního poradenství v České republice pro období 2008 – 2013. Důvodem pro to je skutečnost, ţe environmentální poradenství je od roku 2010 vyčleněno ze Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR. V této době se připravuje i Akční plán SVUR na léta 2010 – 2012. Pověřený zpracováním je resort MŠMT, který ve spolupráci s MŢP a dalšími resorty a organizacemi (MPSV, MZd, VUP, NUOV, NNO aj.) zpracoval návrh AP, který by měl být v dubnu 2010 předloţen do vlády. Materiál vzniká na základě Strategie vzdělávání pro udrţitelný rozvoj České republiky (2008-2015). Charakterizuje soulad s cíli strategických oblastí vymezených SVUR a předkládá vlastní návrh konkrétních cílů a opatření na dané období.
6. Zdroje, legenda Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ţivotním prostředí Operační program Ţivotní prostředí Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost Rozvojový programe environmentálního poradenství v České republice pro období 2008 – 2013 Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice
24
Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (2007 – 2009; 2010-2012 s výhledem do roku 2015) Strategie vzdělávání pro udrţitelný rozvoj České republiky (2008-2015)
1. Název iniciativy / opatření Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Standard byl vydán Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy v roce 2005 a upravuje podmínky dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě.
(b)
Cíle (měřitelné) Standard definuje vzdělávací cíle, rámcový obsah vzdělávání, kompetence a další obligatorní poţadavky, které si mají pedagogičtí pracovníci osvojit. Specifikace studijních programů jednotlivých kurzů zahrnuje: kompetence a činnosti, ke kterým je účastník kurzu způsobilý po jeho absolvování, časovou dotaci kurzu v hodinách, formu a způsob organizace kurzu, obsah kurzu, charakteristiku vyučovacích metod, způsob ukončení a certifikace kursu. Standard upravuje následující programy: 1. Další vzdělávání všech pedagogických pracovníků: Specializační kurs pro školní koordinátory EVVO, Seminář pro ostatní pedagogické pracovníky 2. Další vzdělávání řídicích pracovníků škol (ředitelů a zástupců) Seminář pro řídící pracovníky škol.
(c)
Cílové skupiny Školní koordinátoři, ostatní pedagogičtí pracovníci a řídící (pedagogičtí) pracovníci.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Standard nabyl platnosti v roce 2005. Od té doby byla akreditována k výše uvedeným kurzům a seminářům řada vzdělávacích středisek a vysokých škol (např. Masarykova univerzita v Brně, Sdruţení středisek ekologické výchovy Pavučina, sdruţení TEREZA, Školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka aj.). Specializační kurzy probíhají průběţně od roku 2005.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Jedná se o změny na národní úrovni. Standard je právní úprava dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě vydaný Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy v roce 2005 upravuje podmínky. Dokument se řídí vyhláškou č. 317/2005 Sb. (o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků) blíţe specifikuje podmínky vzdělávání v dané oblasti.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)?
25
Standard byl přijat na základě poţadavků formulovaných Státním programem EVVO v České republice. Jednotlivé programy vzdělávání pedagogických pracovníků stanovené Standardem byly spolufinancovány operačními programy - OP RLZ, OP VPK a JPD3, a byly realizovány jak na národní, tak regionální úrovni. Například specializační studium koordinátorů ekologické výchovy bylo v hl.m. Praze zintenzivněno dvouletým projektem Ekogramotnost, který byl realizován v síti 31 praţských škol a spolufinancován ESF (JPD3), státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl. m. Prahy. (c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, školy, školící centra a vzdělávací instituce oprávněné akreditační komisí k výuce vzdělávacích programů stanovených Standardem.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) K dispozici jsou údaje o počtu kurzů a předpokládaný počet účastníků za jednotlivé poskytovatele vzdělávání. Celkový údaj o absolventech seminářů není k dispozici, ale například jedno z akreditovaných center Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání proškolilo v letech 2006 aţ 2008 v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků jiţ více neţ 80 koordinátorů EVVO.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Zvýšil se počet vyškolených školních koordinátorů v EVVO. Zájem pedagogů základních i středních škol o studium k výkonu specializovaných činností koordinátor EVVO nadále trvá.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Další vzdělávání pedagogů v EVVO a zavedení školního koordinátora v tomto oboru umoţňuje efektivně realizovat environmentální vzdělávání ve školách. Úkolem koordinátora EVVO je zejména: vytvářet ve spolupráci s ostatními pracovníky školy a dalšími partnery školní program EVVO, dbát, aby byl školní program EVVO v souladu s další dokumentací školy a navrhovat řediteli školy začlenění EVVO do další dokumentace školy; koordinovat realizaci EVVO na škole či školském zařízení, průběţně zvyšovat svou odbornou a metodickou připravenost pro aktivity školního koordinátora EVVO poskytovat ostatním pracovníkům školy či školského zařízení konzultace a podporu v začlenění EVVO do jejich činností koordinovat realizaci plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti EVVO.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Komplexně pojatá EV nemůţe být zaloţena pouze na aktivitách vyučujících tzv. nosných předmětů pro EV, jako je biologie, zeměpis, chemie, občanská nauka či základy společenských věd, ale je důleţité, aby podle moţností byla aplikována i v oblasti cizích jazyků, matematiky, dějepisu a dalších. Nelehkým úkolem školního koordinátora EV je navozovat a rozvíjet spolupráci celého pedagogického sboru, kooperaci s vedením školy,
26
se zřizovateli školy, komunikaci s rodiči, vyuţívání různých celoškolních a mimoškolních příleţitostných akcí a postupně podněcovat i ekologizaci provozu školy a zlepšovat podmínky pro EV. Hlavním úkolem je tedy začlenění EVVO do celého řízení školy. (b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Dlouhodobé zajištění financování, např. pokračovat v dotačních titulech MŠMT ČR na podporu EVVO ve školách – obdoba dotací poskytnutých školám v roce 2008.
6. Zdroje, legenda MŠMT: Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO), Švecová M, Kvasničková D.: Specializační studium koordinátorů ekologické výchovy v rámci projektu Ekogramotnost má své první absolventy, Nabídka akreditovaných kurzů DVPP pro oblast EVVO/VUR v databázi kurzů DVPP na webových stránkách MŠMT (http://dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp).
1.5 Další výzvy pro odborné vzdělávání 1. Koncept práce s klíčovými kompetencemi v odborném vzdělávání Je třeba dotáhnout koncept práce s KK na jednotlivých typech programů vyššího sekundárního vzdělávání do uceleného myšlenkového i praktického modelu plně vyuţitelného v celém počátečním vzdělávání – jako nutný základ pro celoţivotní učení zaloţené na rozvoji a vyuţití klíčových kompetencí. 2. Reforma vzdělávání učitelů S úspěšnou realizací ŠVP souvisí i kvalita vysokoškolské přípravy učitelů ve smyslu kurikulární reformy (směřovat ke kvalitativním změnám, být připraven na práci podle ŠVP) a změna systému DVPP poskytující širokou nabídku v této oblasti. Je třeba přizpůsobovat akreditační podmínky vysokoškolských programů tak, aby podpořily reformní kroky, upravovat v daném smyslu studijní programy a systém vzdělávání učitelů, který by na samém počátku kariéry učitelské profese nezaváděl překonané postupy a strategie práce. Dále je nezbytné zpracovat kvalifikační standard učitele odborných předmětů a odborné přípravy a kariérní řád pro pedagogy. 3. Zvýšit prestiţ středního vzdělávání s výučním listem V současné době klesá prestiţ středního vzdělání s výučním listem a v souvislosti s demografickým poklesem hrozí tomuto proudu, ţe se stane převáţně zbývající volbou pro ţáky, kteří se neumístili jinde, se všemi průvodními efekty kumulace různých negativních, aţ sociálně patologických jevů. Propad prestiţe zvl. dělnických, ale do značné míry i technických povolání (a přípravy pro ně) posiluje na jedné straně chybějící pozitivní či motivující reklama zvl. v médích a na druhé straně důsledky nedomyšlené vnější diferenciace základního vzdělávání po r. 1989 (obnovení víceletých gymnázií). Je potřeba podporovat především řemeslné obory, podporovat stipendijní programy pro ně apod. To se jiţ zhruba od roku 2009 začíná velmi pomalu dařit- např. kampaň Řemeslo má zlaté dno.
27
4. Vyuţít personálních a materiálních kapacit škol poskytujících počáteční odborné vzdělávání pro poskytování dalšího odborného vzdělávání Vzhledem k demografické křivce je potřeba stimulovat SOŠ a SOU v poskytování DV, propojování počátečního a dalšího vzdělávání v zájmu udrţení škol a oborů, o které není v počátečním vzdělávání zájem 5. Navrhnout ucelený systém finančních nástrojů zaměřených na zvýšení účasti na dalším vzdělávání Za jednu z klíčových překáţek pro vstup osob do dalšího vzdělávání je označována vysoká cena tohoto typu vzdělávání, zejména pak pro osoby znevýhodněné na trhu práce a obecně pro osoby s nízkými příjmy. 6. Vytvořit podmínky pro sladění nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce Poţadavky trhu práce se mění rychleji pod tlakem konkurence a globalizačních procesů. Stále častěji vzniká napětí v důsledku nedostatku kvalifikovaných pracovníků, přičemţ tradiční kvalifikace rychle zastarávají a v krátké budoucnosti se některá pracovní místa přesunou do zemí s levnější pracovní silou. Nabídka dalšího vzdělávání musí být pruţná. Vzdělávací instituce by měly mít snadno dostupné informace nejen o současné poptávce po vzdělávacích sluţbách, ale i o budoucích trendech, na které je třeba se připravit. 7. Podpora zajišťování kvality v odborném vzdělávání Dokončení projektu nová závěrečná zkouška a státní maturita.
28
TÉMA 2: HOSPODÁŘSKÁ KRIZE – POLITIKY ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ JAKOŢTO NÁSTROJE K JEJÍMU PŘEKONÁNÍ Důsledky celosvětové ekonomické krize se nevyhnuly ani České republice. Rychlý hospodářský růst, který ČR zaznamenávala v letech 2005-2007, se v roce 2008 zastavil a v roce 2009 změnil v pokles a začala výrazně narůstat nezaměstnanost. Nejvíce jsou ohroţena málo kvalifikovaná místa ve zpracovatelském průmyslu, který v ČR představuje významnou část zaměstnanosti. Pro zotavení se z krize budou podniky muset sahat k inovacím výrobních postupů a dalším opatřením, které kladou na pracovníky nové kvalifikační poţadavky. Dopady hospodářské krize mohou mít vliv také na strukturu české ekonomiky, a tím i na poptávku po profesích a kvalifikacích. To vše jsou úkoly, na které musí odborné vzdělávání odpovídat. V době hospodářského růstu se podniky příliš nezabývaly dlouhodobými investicemi do lidských zdrojů, protoţe kapacita lidských zdrojů byla plně vyuţívána k produkci. Období hospodářské krize je z tohoto úhlu pohledu moţné vnímat téţ jako příleţitost pro další vzdělávání pracovníků. V praxi k němu však často nedochází vzhledem k tomu, ţe podniky musí hledat úspory ve svých nákladech a výdaje na vzdělávání jsou tímto sniţováním postiţeny jako jedny z prvních. V České republice se proto objevují iniciativy státu, které další vzdělávání zaměstnanců podniků v době krizi podporují. Tyto iniciativy jsou zaměřeny nejen na zvýšení určitých znalostí a dovedností zaměstnanců podniků postiţených ztrátou zakázek, ale i snahou zabránit růstu nezaměstnanosti. Prostřednictvím počátečního vzdělávání je prozatím vzhledem ke krátkému časovému horizontu velmi obtíţné důsledky krize mírnit. Je však třeba vzdělávací systém připravovat pro období zotavování se z krize a následná období, ve kterých můţe dojít ke změně struktury ekonomiky. Krize negativně ovlivnila šance na získání uplatnění především pro čerstvé absolventy středního odborného vzdělávání, zejména vyučené. Dopady rostoucí nezaměstnanosti jsou pro ně velmi silné, i kdyţ jsou a budou zmírňovány demografickým vývojem. I ve střednědobém horizontu se ukazuje, ţe tito absolventi by mohli mít problémy se získáním zaměstnání, protoţe jejich znalosti a dovednosti nebudou odpovídat novým poţadavkům zaměstnavatelů. V době krize jsou navíc ztíţené moţnosti poptávku po dovednostech předvídat. Je proto třeba, aby počáteční vzdělávání zabezpečovalo v dostatečné míře rozvoj přenositelných dovedností, které rozšíří moţnosti uplatnění a zjednoduší případné budoucí rekvalifikace. Počáteční i další vzdělávání musí tvořit společně ucelený proces celoţivotního učení, pomocí něhoţ budou jedinci schopni flexibilně reagovat na měnící se podmínky na trhu práce.
2.1 Iniciativy směřující k oţivení Zlepšování dosavadních a získávání nových dovedností k překonání krize 1. Název iniciativy / opatření ŠKOLENÍ JE ŠANCE (březen 2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Ekonomická krize můţe být i příleţitostí k inovacím, změnám strategií a optimalizaci
29
podnikových procesů. Pro zavádění inovativních opatření, které mohou pomoci krizi překonat, však podniky potřebují kvalifikované a kompetentní zaměstnance. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto vypsalo v rámci operačního programu ESF Lidské zdroje a zaměstnanost projekt Školení je šance, která má pomoci podnikům v době hospodářské krize investovat do lidských zdrojů. (b)
Cíle (měřitelné) Projekt Školení je šance podporuje následující cíle: (a) Rozvoj kvalifikační úrovně a kompetencí zaměstnanců, (b) Rozvoj podnikových systémů řízení lidských zdrojů a rozvoje lidských zdrojů s vyuţitím inovativních přístupů, (c) Motivace zaměstnavatelů k prosazování odborného vzdělávání v rámci organizace a (d) Posílení udrţitelnosti pracovních míst.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou zaměstnanci těch podniků, které čelí současné nepříznivé ekonomické situaci.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Výzva k předkládání ţádostí byla vyhlášena v březnu 2009, původně do konce roku 2009. Z důvodu vysokého počtu přijatých ţádostí, které výrazně převýšily vyčleněné prostředky, však bylo pozastaveno přijímání nových ţádostí jiţ v září 2009. K 16. 12. 2009 bylo k financování doporučeno 227 projektů.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Výzva je vyhlášena na celostátní úrovni, projekty mohou realizovat podniky ze všech regionů ČR kromě Prahy, coţ vyplývá z podmínek operačního programu ESF Lidské zdroje a zaměstnanost (rozhodující je místo výkonu práce).
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí širšího balíčku výzev a projektů, ke kterým přistoupilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v souvislosti s ekonomickou krizí a v souladu s vládními plány na její řešení. Jednotlivé výzvy a projekty jsou formulovány tak, aby se vzájemně doplňovaly a pokrývaly různé situace, v jakých se nacházejí zaměstnavatelé i zaměstnanci v současných nepříznivých hospodářských podmínkách, a aby byl také dán prostor pro různé formy řešení těchto situací.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo práce a sociálních věcí; podniky
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) O projekty byl velmi vysoký zájem, jejich přínos pro konkurenceschopnost podniku a udrţení zaměstnanosti bude moţné vyhodnotit teprve s časovým odstupem. Výsledky jednotlivých projektů jsou monitorovány v rámci administrace programu Lidské zdroje a zaměstnanost.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Za indikátor úspěchu výzvy je moţné povaţovat počet podpořených podniků a počet
30
proškolených zaměstnanců. Významná je však také kvalita absolvovaných kurzů a jejich skutečný dopad na rozvoj dovedností zaměstnanců a následně na zlepšování konkurenceschopnosti podniku. Tu je však velmi obtíţné měřit, neboť do úspěšnosti podniku můţe vstoupit řada dalších faktorů. Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky
(c)
Očekává se pozitivní dopad do politiky zaměstnanosti a celoţivotního učení. 5. Závěry: Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání?
(a)
I přes navýšení původně alokované částky nemohlo být vyhověno všem zájemcům o tuto formu podpory a příjem projektových ţádostí musel být předčasně zastaven. Co zbývá dořešit v budoucnu?
(b)
Opatření se soustřeďuje na zaměstnance podniků. Ti jsou však obecně skupinou, která se vzdělává v největší míře. V rámci boje s krizí nebyla zatím rozvinuta ţádná nová iniciativa, která by se zaměřovala na vzdělávání nezaměstnaných. 6. Zdroje, legenda http://www.mpsv.cz/cs/6565
Specifické cílové skupiny (např. nedávno propuštění zaměstnanci, zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, mladí pracovníci, starší pracovníci, migranti, učitelé). 1. Název iniciativy / opatření VZDĚLÁVEJTE SE (březen 2009- červen 2010) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění V souvislosti s ekonomickou krizí dochází v podnicích k omezování výroby, rušení pracovních míst a následně pak k růstu nezaměstnanosti. Cílem projektu je omezit propouštění, stát chce namísto vyplácení příspěvku v nezaměstnanosti investovat do toho, aby lidé, kteří přišli o náplň práce v důsledku ekonomické krize, vyuţili tuto dobu na vzdělávání a rozvoj svých kompetencí. Projekt je realizován v rámci operačních programů kofinancovaných z ESF.
(b)
Cíle (měřitelné) V rámci projektu mohou zaměstnavatelé získat finanční prostředky na realizaci vzdělávacích kurzů pro své zaměstnance, kteří jsou ohroţeni negativními důsledky organizačních změn podniku v důsledku krize. Zaměstnancům se tak dostane moţnosti účastnit se dalšího vzdělávání, zdokonalit si své odborné znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti tzv. obecného vzdělávání a zaměstnavatelé získají prostor pro efektivnější řešení personální situace podniku v období krize. Zaměstnavatelům projekt financuje náklady na vzdělávání zaměstnanců ohroţených rušením pracovního místa a náhradu jejich mzdy. Specifické cíle projektu byly definovány jako: (a) rozvoj podnikových systémů RLZ, (b) zvýšení odbornosti jednotlivých zaměstnanců od dělnických pozic po management, (c) zvýšení úrovně dovedností a kompetencí zaměstnanců i zaměstnavatelů, (d) podpora motivace zaměstnanců k celoţivotnímu
31
vzdělávání, (e) překonání finančních obtíţí v době krize. (c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou zaměstnanci, kterým zaměstnavatel nemůţe z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků nebo poptávky po sluţbách přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby a v důsledku toho jim náleţí sníţená náhrada mzdy (částečná nezaměstnanost), případně těch podniků, které tuto situaci zatím nechtějí řešit prostřednictvím částečné nezaměstnanosti.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt byl zahájen v březnu 2009 a je realizován ve dvou fázích. Na realizaci první fáze bylo vyčleněno 0,5 mld. Kč, prostředky musely být vyčerpány do 30. 6. 2009. Do této fáze se zapojilo 923 podniků. Vzdělávací aktivity byly díky krátkému trvání první fáze projektu krátkodobé. Celkem se projektu účastnilo 57 454 zaměstnanců, bylo realizováno cca 2 200 000 výukových hodin. Na druhou fázi projektu byla původně vyčleněná částka 1 mld. Kč, která byla vzhledem k velkému zájmu navýšena na téměř 3 mld. Kč. Předpokládaná doba trvání projektu je do 30.6.2010.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt je realizován na celém území ČR kromě Prahy, coţ vyplývá z podmínek daného operačního programu. Řízen je lokálně prostřednictvím úřadů práce, u kterých zaměstnavatelé podávají návrhy svých projektů.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí širšího balíčku výzev a projektů, ke kterým přistoupilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v souvislosti s ekonomickou krizí a v souladu s vládními plány na její řešení.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo práce a sociálních věcí, úřady práce, podniky
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) O účast v projektu byl ze strany zaměstnavatelů velký zájem, proto na něj bylo navázáno druhou fází v rámci nového programového období. Lze se tedy domnívat, ţe alespoň v některých případech přispěl k prevenci nezaměstnanosti. Negativem bylo velmi krátké období první fáze, kdy bylo moţné realizovat pouze krátkodobější vzdělávací kurzy.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Za indikátor úspěchu je moţné povaţovat počet pracovníků, kteří byli do projektu zapojeni. První fáze projektu se zúčastnilo cca 58 tisíc zaměstnanců. V případě, ţe by se tito pracovníci stali nezaměstnanými, znamenalo by to nárůst míry nezaměstnanosti o jeden procentní bod.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Výstupy projektu přispívají k cílům politiky zaměstnanosti a celoţivotního učení.
32
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Během projektu několikrát došlo k tomu, ţe si zaměstnavatelé nechávali vyplácet náhradu mzdy za zaměstnance, kteří nebyli na školení, ale normálně pracovali. Projevily se také nejasnosti ve vykazování odučených hodin. Výuková hodina trvala 45 minut, ale náhrada mzdy byla poţadována za 60 minut. Proto bylo nutné zvýšit nároky na vykazování a zvýšit kontrolu realizace projektů na jednotlivých podnicích. To bylo spojeno s růstem nároků na pracovníky úřadů práce.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Opatření se soustřeďuje na zaměstnance podniků, kteří jsou ohroţeni propouštěním. V rámci boje s krizí nebyla zatím rozvinuta ţádná nová iniciativa, která by se zaměřovala na nezaměstnané. Je nutné, aby tito lidé neztráceli své kompetence a byli schopni v období ekonomického oţivení nabídnout znalosti a dovednosti poţadované trhem práce.
6. Zdroje, legenda http://www.mpsv.cz/cs/6565
33
TÉMA 3: EVROPSKÉ PRINCIPY A NÁSTROJE – JEJICH VLIV A DŮSLEDKY
3.1 Dopad evropských principů a nástrojů na národní politiku a praxi celoţivotního vzdělávání a na rozvoj odborného vzdělávání Vývoj evropských principů a nástrojů ovlivňujících odborné vzdělávání a kvalifikace, např. EQF, ECVET a EUROPASS je v ČR soustavně a dlouhodobě sledován a analyzován. Akcent na kvalitu, zahrnutí relevantních partnerů do odborného vzdělávání, transparentnost a přístup akcentující výsledky učení, které jsou základními principy evropské politiky ve vzdělávání, se staly i součástí politiky a reforem uskutečňovaných v České republice. V roce 2000 byl vyvinut pod gescí MPSV Integrovaný systém typových pozic, který představuje systematický popis jednotlivých povolání, včetně stanovení kvalifikačních a jiných poţadavků pro jejich výkon. Tento systém je postupně přepracováván do Národní soustavy povolání. První krok směrem k vytvoření národní soustavy kvalifikací představovala účast ČR v projektu OECD „Role národních systémů kvalifikací v prosazování celoţivotního učení― která probíhala v letech 2003 - 2005. Moţnost srovnávání způsobů řešení podobných problémů v různých zemích, které účast na projektu umoţnila, byla velmi inspirativní a znamenala urychlení procesů, které v ČR vyústily do přípravy systémových projektů MŠMT (např. projekt Národní soustava kvalifikací). V rámci jiných dílčích projektů byly diskutovány strategicko-operační kroky směřující k rozvoji soustavy kvalifikací v České republice. Tyto aktivity posílily zájem zúčastněných (zástupci organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců, ministerstev, krajů, podniků a škol) pokračovat v započaté komunikaci o kvalifikacích a pomohly nastínit první obrysy konceptu dílčích kvalifikací. Od roku 2005 se začaly práce na tvorbě Národní soustavy kvalifikací rozvíjet velmi intenzivně za podpory prostředků ze státního rozpočtu a z ESF. Příkladem významných projektů realizovaných v období 2005 – 2008 jsou: NSK - řešící v široce zaloţené spolupráci se zástupci světa práce zejména pojetí a celkovou architekturu Národní soustavy kvalifikací a její naplnění pro úroveň niţších kvalifikací (blíţe viz také kapitola 4.3); UNIV - zaměřený na rozvoj uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby pro dospělé. V roce 2007 nabyl účinnosti Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zákon stanovuje univerzální systém hodnocení vzdělání dosaţeného mimo vzdělávací soustavu a zavádí jednotný, transparentní a objektivní způsob ověření vědomostí a dovedností jedince. Umoţňuje získat osvědčení o uznání tzv. dílčí kvalifikace, tedy takových dovedností nabytých neformálním vzděláváním nebo informálním učením, které vedou k uplatnění jedince na trhu práce. V souvislosti s platností uvedeného zákona bylo rovněţ zahájeno praktické vyuţívání mechanismů Národní soustavy kvalifikací pro kvalifikační úroveň ISCED 3C. Zahájení činnosti umoţnilo to, ţe v systémovém projektu NSK byly (mimo jiné) zpracovány kvalifikační i hodnoticí standardy v oblasti niţších úrovní kvalifikací a v projektu UNIV byl pilotně otestován proces uznávání. Práce na Národní soustavě kvalifikací pokračují aţ do současné doby, kdy jsou do definování kvalifikačních poţadavků zapojeni v široké míře zaměstnavatelé prostřednictvím svého členství v tzv. sektorových radách, kteří mohou také upravovat a aktualizovat kvalifikační a hodnoticí standardy v NSK. Následně v roce 2009 byly nastartovány víceleté národní individuální projekty financované ze státního rozpočtu a z ESF, které byly zaměřeny na dokončení zpracování kvalifikačních
34
standardů a jejich implementace v rámci Národní soustavy kvalifikací. Jde o projekt NSK 2 zaměřený na kvalifikace středních úrovní a o projekt Q-Ram - zaměřený na vysokoškolské kvalifikace. ČR se také zapojila do mezinárodních projektů podporujících implementaci EQF. Projekt SECCOMPAT zkoumá moţnosti pouţití EQF při srovnávání kvalifikací v sektorech stavebnictví a pohostinství a projekt EQF-Ref umoţňuje výměnu zkušeností v oblasti přiřazování úrovní kvalifikací k EQF. V roce 2009 byla zahájena činnost národního Koordinačního centra EQF (KC EQF). Toto KC EQF má klíčovou roli v procesu přiřazování národních úrovní kvalifikací k úrovním EQF. Při centru byla zřízena Poradní skupina, která je sloţená ze zástupců MŠMT, MPSV, odborných institucí z oblasti vzdělávání, vysokých škol a sociálních partnerů. Úkolem skupiny je hodnocení, metodická a konzultační podpora činnosti Koordinačního centra. V rámci přípravy na zavedení kreditního systému do odborného vzdělávání (ECVET) proběhl z iniciativy EK v ČR konzultační proces. Česká zpráva vyjádřila určitou opatrnost doporučením postupného zavádění ECVET v kombinaci s rozsáhlým mezinárodním ověřováním. Zároveň zdůraznila relativně dobré podmínky pro zavádění v souvislosti s tvorbou a rozvojem Národní soustavy kvalifikací a probíhající reformou kurikula středních škol, jejichţ společným jmenovatelem je důraz na výsledky učení. Přípravu kreditního systému v České republice výrazně urychlil v roce 2008 systémový projekt MŠMT Partnerství a kvalita. V jeho rámci proběhla rozsáhlá diskuse o tomto evropském nástroji zachycená v textu „Studie ECVET―. Součástí studie byla i SWOT analýza připravenosti systému odborného vzdělávání v ČR a návrh akcí, které mohou podpořit implementaci ECVET. Česká republika se zapojila do mezinárodního testování ECVET a účastní se dvou z jedenácti velkých pilotních projektů podporovaných LLP. Jedná se o projekty CREDCHEM (přenos kreditů v oblasti chemie) a RECOMFOR (přenos kreditů v oblasti zahraničního obchodu). Národní centrum Europass ČR bylo zřízeno v roce 2005 a od svého vzniku patří k nejaktivnějším centrům v rámci Evropské unie. Zabezpečuje vydávání nebo poskytování všech druhů dokumentů Europassu, coţ v celé řadě zemí EU není zatím zcela běţné. Jiţ v roce 2005 navázalo spolupráci s organizacemi, které zajišťují koordinaci komunitárních programů Společenství a organizují mobilitní projekty nekomunitární, vytvořilo vzájemné vazby se vzdělávacími institucemi vydávajícími dodatek k diplomu, vymezilo jejich kompetence a vypracovalo mechanismus pro vydávání Europass-dodatků k osvědčení pro středoškolské obory vzdělávání. Hlavními aktivitami NCE ČR je zejména koordinace vydávání dokumentů Europassu a propagace této evropské iniciativy v široké veřejnosti, coţ se setkalo s mimořádnou odezvou. Tento zájem veřejnosti byl podporován i mediálně. Webové stránky NCE ČR od roku 2005 navštívilo téměř 200 000 uţivatelů. V rozmezí let 2005 - 2009 bylo vydáno 9 050 kódovaných formulářů Europass-mobility, dále bylo vypracováno 1 418 druhů Europass-dodatků k osvědčení, a to jak pro současné obory vzdělání, tak i pro starší obory vzdělání, které ţadatelé absolvovali po roce 1969. Absolventům těchto oborů vzdělání bylo vydáno 141 803 dokumentů. Aktuální informace o připravených dodatcích pro jednotlivé obory vzdělání jsou průběţně poskytovány zejména prostřednictvím webových stránek NCE ČR8. V roce 2006 centrum také vypracovalo pro vyšší odborné školy podkladové materiály k vypracování a vydávání Europass-dodatků k diplomu absolventa VOŠ. V rozmezí let 2005 2009 se na NCE ČR obrátilo se ţádostí o poskytnutí těchto dokumentů 106 vyšších odborných škol. Europass-dodatek k diplomu absolventa VOŠ v češtině a angličtině tak do 8
www.europass.cz
35
konce roku 2006 získalo 6 375 absolventů VOŠ. Vysoké školy vydaly v této době 268 525 dodatků k diplomu. Počty staţených formulářů dokumentů Europass-ţivotopis a Europassjazykový pas nebo jejich vyplnění on-line se neustále zvyšují – do konce roku 2009 si je takto obstaralo z webových stránek NCE ČR a evropského portálu Europassu téměř 270 000 občanů České republiky. 1. Název iniciativy / opatření Podpora implementace Evropského rámce kvalifikací (EQF) v České republice 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Příprava na implementaci EQF začala v ČR v roce 2005. Prakticky současně s prvními informacemi o cílech a pojetí EQF byl zahájen systémový projekt MŠMT, jehoţ cílem bylo řešit celkovou architekturu Národní soustavy kvalifikací (NSK) a její naplnění. V roce 2006 doplnil východiska implementace EQF zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který mimo jiné legislativně zakotvil NSK. V témţe roce byl dopracován vládní dokument Strategie celoţivotního učení ČR. Současně probíhala na evropské úrovni příprava nástroje EQF k implementaci, kterou tvůrci NSK soustavně sledovali a přizpůsobili její vývoj potřebě budoucího přiřazování úrovní kvalifikací v ČR k úrovním EQF. V roce 2010, který je klíčovým rokem pro implementaci EQF, je v ČR: fungující národní koordinační středisko, jehoţ úkolem je zajistit přiřazení úrovní kvalifikací k úrovním EQF, začíná se realizovat národní individuální projekt (podporovaný i z prostředků ESF) zaměřený na naplnění a implementaci NSK (NSK2) a národní individuální projekt zaměřený na vysokoškolské kvalifikace (Q-RAM.
(b)
Cíle (měřitelné) Cíle implementace EQF v ČR odpovídají cílům evropským: posilování role kvalifikací jako můstku mezi trhem práce a odborným vzděláváním, podpora rozvoje partnerství „vzdělávání – trh práce―. Na systémové úrovni i na úrovni škol, posilování role dalšího vzdělávání, uznávání výsledků předchozího učení, důraz na kvalitu.
(c)
Cílové skupiny Počáteční i další vzdělávání. Nejširší cílovou skupinou jsou všichni učící se v systému formálního, neformálního i informálního vzdělávání.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Na národní úrovni jsou vytvořeny předpoklady pro to, aby byly ve stanovených termínech splněny poţadavky uvedené v doporučení EP a Rady k EQF.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Implementace EQF je podporována na celostátní úrovni.
36
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Politika je součástí národních reforem. V roce 2010 je dosaţeno takového stupně implementace, který odpovídá poţadavkům stanoveným v doporučením EP a Rady k EQF.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MŠMT, NUOV, odborné instituce v oblasti vzdělávání, sociální partneři, školy
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Postup a výsledky přiřazení úrovní kvalifikací k úrovním EQF jsou předmětem vyhodnocování a diskusí na národní úrovni a budou hodnoceny i na úrovni evropské.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Pro implementaci EQF v ČR jsou stanoveny konkrétní úkoly, které pro všechny státy EU formuluje doporučení EP a Rady k EQF a evropsky závazná kritéria pro přiřazování.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Implementaci EQF, která patří k evropským prioritám, podporují v České republice aktivity zakotvené ve Strategii celoţivotního učení ČR - zejména vytváření a implementace NSK, rozvoj dalšího vzdělávání a uznávání výsledků učení.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Hlavním problémem je značná náročnost souvisejících procesů, které podporují implementaci EQF, zejména vytváření NSK a rozvoj procesů uznávání výsledků učení.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Včas a v ţádoucí kvalitě dokončit zahájený proces přiřazování úrovní kvalifikací k úrovním kvalifikací v EQF. Realizovat související aktivity, které implementují NSK do praxe.
6. Zdroje, legenda Pracovní materiál NÚOV: Návrh souboru dílčích aktivit přispívajících k úspěšné implementaci doporučení EP a Rady o ustavení Evropského rámce kvalifikací pro celoţivotní učení http://www.nuov.cz/evropsky-system-prenosu-kreditu-v-odbornem-vzdelavani http://www.nsk.nuov.cz/ http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/partnerstvi-a-kvalita http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/ipn-pro-oblast-terciarniho-vzdelavani-vyzkumua-vyvoje/kvalifikacni-ramec-terciarniho-vzdelavani http://www.nuov.cz/dalsi-informace-o-koordinacnim-centru-eqf
37
3.2 Podpora geografické mobility ţáků/učňů/studentů a učitelů/lektorů v odborném vzdělávání Mobilitu jako prostředek umoţňující přenos zkušeností, rozvoj dovedností a získávání nových poznatků pro učně, studenty, učitele, trenéry a dalšími účastníky v oblasti odborného vzdělávání povaţuje Česká republika za významný způsob zlepšování kvality odborného vzdělávání. Podpora mobility je zdůrazňována v řadě strategických dokumentů. Česká republika dobře vyuţívá příleţitostí, které jsou poskytovány v rámci Lifelong Learning Programme a před ním i v rámci jednotlivých programů Comenius, Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundtvig. Je rovněţ úspěšně zapojena do Průřezového programu a programu Jean Monnet. Zapojení do těchto programů je zaštítěno Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, takţe mobilitní aktivity v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a výzkumu jsou propojeny do jednoho kompaktního celku. V rámci podpory mobility v programu Leonardo da Vinci patří mezi nejpočetněji zastoupené aktivity mobilit projekty mezinárodních odborných stáţí v podnicích nebo vzdělávacích institucích pro osoby v počátečním odborném vzdělávání (IVET). Vyuţívají jich zejména ţáci a studenti středních a vyšších odborných škol. Mezi další typ patří mezinárodní odborné pracovní stáţe pro osoby na trhu práce (PLM). Cílová skupina těchto projektů je reprezentována osobami pracujícími, osobami samostatně výdělečně činnými, nebo osobami, jeţ mohou být zaměstnány – např. absolventy a nezaměstnanými. Třetí cílovou skupinu v Projektech mobility tvoří pracovníci v odborném vzdělávání a přípravě, kteří se mohou zúčastnit mezinárodních stáţí s výměnou zkušeností zaměřených na jejich další profesní rozvoj (VETPRO). Dle dlouhodobých statistik a analýz se mobilit v rámci programu Leonardo da Vinci účastní ročně více neţ 2 000 účastníků a jejich počet neustále stoupá. Počet účastníků přesáhl v letech 2002-2006 10 tisíc a v jednotlivých letech vykazoval progresivní tendence. Pro ilustraci uveďme, ţe v roce 2002 byl počet účastníků 1064 a o čtyři roky později jiţ dosahoval hodnoty 2982. Majoritní skupinu tvořili studenti a ţáci středních odborných škol a učilišť, naopak ve skupině s nejniţším počtem účastníků byli zastoupeni učitelé a lektoři v oblasti jazykových dovedností. Nejčastější destinací mezinárodní mobility bylo Německo, dominovala také Velká Británie a v posledních letech i Slovensko. Statistická data implementace programu Leonado da Vinci za období 2007-2009 deklarují stabilní hodnotu počtu mobilit přesahující více neţ 2000 zahraničních výjezdů ročně. Cílová skupina Rok 2007 2008 2009
IVET
PLM
VETPRO
Celkem
1777 1922 1675
25 126 105
160 445 365
2561 2634 2144
Velký přínos pro mezinárodní mobility má i další program pod názvem Comenius. Mobilita prostřednictvím účasti na kurzech dalšího vzdělávání přispěla k profesní progresi učitelů odborných předmětů. Za účelem získání odborných znalostí, praktických profesních dovedností a jazykových kompetencí, včetně dalších neméně důleţitých pedagogických dovedností, byl mezi lety 2002 aţ 2006 subvencován zahraniční pobyt více neţ 800 pedagogickým pracovníkům. V letech 2007-2009 bylo vysláno na zahraniční mobilitu 767 učitelů, a z tohoto počtu bylo 238 učitelů ze SOŠ.
38
Od školního roku 2010/2011 se ţákům základních a středních škol otevírá moţnost výměnných studijních pobytů na zahraničních partnerských institucích. Jedná se o naprostou novinku vzhledem k věku vysílaných ţáků. Cílem těchto mobilit je umoţnit ţákům poznat studium a ţivot v jiné evropské zemi, rozvinout u nich porozumění pro rozmanitost jazyků a kultur a osvojit si kompetence nezbytné pro jejich osobní rozvoj. Mobility je zatím moţné uskutečňovat pouze mezi institucemi ze 13 zemí, které jsou do této aktivity zapojeny. V rámci pilotní Výzvy v roce 2009 bylo přijato 13 ţádostí o projekt, v rámci nichţ má být realizováno 32 mobilit. Mobilita osob, které se přímo podílejí nebo mají vliv na utváření vzdělávací politiky a vzdělávacího systému v České republice (tzv. „decision-makers“), je na domácí půdě také podporována v rámci Programu celoţivotního učení. Původní název Arion se v novém programovém období transformoval na Studijní návštěvy pro odborníky v oblasti vzdělávání. Mobility zaměřené na podporu evropské spolupráce, výměnu zkušeností či získaní nových informací jsou realizovány prostřednictvím týdenních studijních pobytů v zahraničí. Celkem bylo za období 2002 - 2010 přiděleno 474 grantů. Nejčastější destinací pro pobyt byla Velká Británie, kam bylo za období implementace této aktivity vysláno více neţ 100 osob. Více neţ 50 mobilit bylo uskutečněno do Španělska a Německa. Na úrovni terciárního vzdělávání je mobilita velmi pozitivně ovlivňována uplatněním mezistátních dohod. V rámci programu Erasmus byla mobilita studentů a učitelů podporována kaţdoročně Národním akčním plánem, jenţ deklaroval národní priority pro daný akademický rok a stanovoval pravidla a hodnoty pro finanční zajištění. Od roku 2002 se kaţdoročně zvyšoval počet vyslaných i přijatých studentů. Statistická data ukazují, ţe od roku 2002 do roku 2007 došlo k absolutnímu nárůstu počtu vyslaných studentů z 2533 na 5080, tedy nárůst o sto procentních bodů. Nárůst ve výši 122 % se také projevil u vyslaných učitelů na profesní mobilitu a to ze 782 na 1737. V akademickém roce 2007/2008 bylo uskutečněno 5587 mobilit studentů a 1942 mobilit zaměstnanců. V následném roce 2008/2009 byl deklarován nárůst mobilit studentů i zaměstnanců. Podpořeno bylo 6038 mobilit studentů a 2596 mobilit zaměstnanců. Program Erasmus nabízí pro studenty kromě studijních pobytů v zahraničí i moţnost účasti na pracovních stáţích konajících se v podniku, školicím, výzkumném středisku nebo i v jiné organizaci v minimální délce 3 a maximální délce 12 měsíců. V akademickém roce 2007/2008 bylo uskutečněno 252 pracovních stáţí a jejich nárůst na 598 byl zaznamenán v dalším roce 2008/2009. I přes existenci řady nástrojů usnadňujících mobilitu (např. Europass, ECVET), naráţí realizace mobilit v České republice v oblasti odborného vzdělávání stále na přetrvávající překáţky. Mezi nejzávaţnější patří jazyková bariéra přímých aktérů. Mezi další bariéry lze zařadit malou informovanost a přehled o moţnostech a opatřeních mimo rámec evropských programů či nedostatečné vyuţívání informačních portálů. Současně však můţeme definovat i finanční bariéry, coţ se projevuje malou účastí na zahraničních mobilitách bez podpory evropských programů. Organizátorům mobilit se jen zřídka daří získat dostatečné spolufinancování ze strany relevantních orgánů v kraji, sociálních partnerů či hostitelských firem. Významnou překáţkou mobilit v odborném vzdělávání a přípravě je stále malé zapojení podnikatelských subjektů. Problémy jsou podchyceny a řešeny v dlouhodobých záměrech krajů a Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. V neposlední řadě také v Zelené knize zabývající se mobilitou ve vzdělávání s cílem vyvolat diskusi o této problematice mezi zainteresovanými subjekty.
39
TÉMA 4: POSILOVÁNÍ VAZEB MEZI ODBORNÝM VZDĚLÁVÁNÍM A TRHEM PRÁCE
4.1 Identifikace a předvídání kvalifikačních potřeb V ČR neexistuje specifická politika zaměřená na realizaci předvídání kvalifikačních potřeb. Důleţitý mezník ve vývoji předvídání kvalifikačních potřeb představuje koncepční dokument Strategie celoţivotního učení (2007) a Implemetační plán Strategie celoţivotního učení, který rozděluje kompetence v této oblasti mezi MPSV a MŠMT. V gesci MPSV je zajištění rozvoje systému předvídání kvalifikačních potřeb, v gesci MŠMT rozpracování výsledků předvídání do informačních produktů pro vzdělávací instituce. Předvídání kvalifikačních potřeb9 se začalo v ČR rozvíjet na základě iniciativ výzkumných institucí na počátku uplynulého desetiletí. Proces byl pozvolný a byl realizován prostřednictvím individuálních projektů financovaných z prostředků na rozvoj vědy a výzkumu především MPSV. Poţadavek na slaďování kvalifikačních nároků ekonomiky s odborným vzděláváním se začal objevovat v politických materiálech kolem r. 2002. To bylo vyvoláno jednak aktivitami ze strany EU a jednak strukturálním nesouladem na pracovním trhu ČR, pro jehoţ včasnou identifikaci a řešení chyběly nástroje. Dalším impulsem pro zvýšení pozornosti tomuto tématu byl vstup ČR do EU (2004). Opatření zaměřená na rozvoj předvídání kvalifikačních potřeb byla začleněna do operačních programů kofinancovaných z Evropského sociálního fondu, a to jak pro programové období 2004-2006, tak pro období 2007-2013. Jedním z důleţitých principů, na nichţ má být předvídání v ČR rozvíjeno je vyuţití různých metodických postupů (kvantitativních, kvalitativních) a kombinace jejich výsledků s dalšími informacemi o budoucích nárocích pracovního trhu. V rámci jednotlivých národních projektů v gesci MPSV byl od r. 2000 vyvíjen a postupně zdokonalován kvantitativní prognostický model ROA-Cerge, který na národní úrovni měří napětí na trhu práce mezi nabídkou a poptávkou po kvalifikované práci pro definované širší vzdělanostní skupiny v pětiletém časovém horizontu. K dalšímu rozvinutí kvantitativních a kvalitativních metod předvídání, zpracování kvantitativních projekcí a kvalitativních sektorových studií došlo v rámci projektu MPSV Moderní společnost (2004-2009). Zpracování konceptu rámcového návrhu systémového řešení předvídání kvalifikačních potřeb bylo umoţněno realizací projektu Institut trhu práce (2007-8), který byl realizovaný v rámci OP RLZ. Prognostické práce byly v uplynulém desetiletí rozvíjeny také v rámci projektů MŠMT. Jejich výsledkem je Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce (www.infoabsolvent.cz). (viz příklad 4.2) Na tomto webu jsou kromě jiného prezentovány také výsledky projekce zaměstnanosti v odvětvích a profesích do r. 2015 v ČR. Další rozvoj předvídání kvalifikačních potřeb bude umoţněn prostřednictvím operačních programů pro období 2007-2013 kofinancovaných z ESF. Jedná se především o OP LLZ v gesci MPSV, v jehoţ rámci bude realizován projekt Překvap zaměřený na rozpracování a ověření funkčnosti systému předvídání kvalifikačních potřeb, rozvoj metodik, pravidelné zpracování kvantitativních a kvalitativních projekcí, rozpracování jejich výsledků pro praktické vyuţití ve sféře zaměstnanosti. Řešení projektu bude probíhat v letech 2010-2013. Rozpracování základních prognostických výsledků do informačních produktů pro specifické skupiny
9
Viz téţ VET in Europe – Country Report – Czech Republic, 2009, kapitola 7
40
uţivatelů z oblasti vzdělávání a pilotní ověření jejich vyuţitelnosti bude předmětem řešení projektu Koncept v rámci OP VK. Řešení se předpokládá v letech 2010-2012. V dosavadním vývoji lze pozitivně hodnotit především skutečnost, ţe byla postupně překonána určitá averze vůči jakémukoli předvídání, která se odvíjela od zkušeností s centrálním plánováním v období do roku 1989. Byla vytvořena nezbytná znalostní základna pro předvídání kvalifikačních potřeb, ČR se aktivně zapojila do prací realizovaných na úrovni EU. Pozitivní je také začlenění aktivit předvídání do OP kofinancovaných z ESF. Slabým místem je však stále chybějící systém, který by institucionálně a finančně zajistil trvalou realizaci předvídání kvalifikačních potřeb, kvalitu výsledků a jejich vyuţívání v praxi. Negativní je také zpoţdění ve vyhlašování výzev k realizaci projektů jednotlivých OP na období 2007-2013, prostřednictvím kterých by mělo dojít k rozvoji předvídání kvalifikačních potřeb. 1. Název iniciativy / opatření Informační portál Budoucnost profesí 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Pro zajištění maximálního efektu z předvídání potřeby kvalifikované práce je třeba výsledky prezentovat co nejširšímu okruhu uţivatelů. V ČR neexistovalo veřejné informační médium specializované na předvídání kvalifikačních potřeb. Nárůst poznatků v této oblasti a zejména zkvalitňování výsledků předvídání umoţnil vytvoření v ČR první webové stránky (www.budoucnostprofesi.cz) věnované předvídání potřeby kvalifikované práce a budoucím změnám na pracovním trhu.
(b)
Cíle (měřitelné) Vytvořit informační platformu pro prezentaci aktivit probíhajících v oblasti předvídání kvalifikačních potřeb trhu práce a výsledků zpracovaných projekcí.
(c)
Cílové skupiny pracovníci státní správy a samosprávy pracovníci úřadů práce / poradenští pracovníci vzdělávací systém / tvůrci vzdělávacích programů zájemci o studium odborného vzdělávání a o rekvalifikace zájemci o pracovní uplatnění zaměstnavatelé a investoři další odborná veřejnost široká veřejnost
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Webová stránka Budoucnost profesí byla vytvořena v letech 2008-9 v rámci řešení dvou projektů Ministerstva práce Společnost vědění – nároky na kvalifikaci lidských zdrojů a na další vzdělávání (období řešení projektu 2004-9) a Institut trhu práce(období řešení projektu 2007-8). Je naplněna dosavadními výstupy projekcí kvalifikačních potřeb a dále bude rozvíjena a naplňována novými informacemi z výstupů připravovaného projektu Překvap.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová)
41
Národní, sektorová, regionální, lokální úroveň (b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Řešení je součástí politiky slaďování obsahu vzdělávání s budoucími kvalifikačními nároky ekonomiky; předpokládá se udrţitelnost i po období skončení projektů začleněním do systému pravidelných analýz a prognóz trhu práce, který by měl postupně vzniknout.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Národní vzdělávací fond, VÚPSV, Ministerstvo práce a sociálních věcí
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Stránka je uţivateli hodnocena velmi pozitivně z hlediska přehlednosti a komplexnosti informací.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Návštěvnost internetových stránek Budoucnost profesí: R. 2009 měsíční průměr unikátních uţivatelů 539 (počet návštěvníků začal růst aţ od května 2009) Leden 2010 - počet unikátních uţivatelů 1574.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Součást širší politiky, řešení zapadá do rámce politiky přizpůsobování vzdělávání potřebám trhu práce (zejména budoucím), váţe se na Strategii celoţivotního učení, politiku kurikulární reformy a rozvoje poradenství, vytváření Národní soustavy povolání.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Vzhledem k ukončení projektů, jejichţ výsledky jsou uváděny na webové stránce není v současné době moţno aktualizovat prognostické výsledky. Nové prognostické výsledky vyuţitelné k aktualizaci obsahu webové stránky budou k dispozici z řešení projektu Překvap či jiných zdrojů, které budou případně vytvořeny.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Zpracovávat pravidelně analýzy a prognózy trhu práce, které jsou zdrojem informací pro webovou stránku Budoucnost profesí.
6. Zdroje, legenda www.budoucnostprofesi.cz
42
4.2 Integrace kvalifikačních potřeb trhu práce do odborného vzdělávání Důraz na integraci kvalifikačních potřeb trhu práce do počátečního i dalšího odborného vzdělávání je součástí politických dokumentů přijatých vládou, a to zejména Strategie rozvoje lidských zdrojů (2003)10 a dále Strategie celoţivotního učení (2007)11. Odráţí se i v nově přijatých zákonech, a to především ve Školském zákoně (561/2004 Sb.) a v Zákonu o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (179/2006 Sb.). Tématu je vyhrazen prostor i v operačních programech vyuţívajících prostředků ESF, a to jak v minulém, tak i v současném programovacím období – zejména se jedná o OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost v gesci MŠMT a OP Lidské zdroje a zaměstnanost v gesci MPSV. Na základě Zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání je vytvářena s podporou ESF Národní soustava kvalifikací (dále NSK)12, která vychází z připravované Národní soustavy povolání opírající se o údaje o existujících pracovních pozicích v ekonomice. NSK je nástrojem, který umoţňuje promítat poţadavky sféry práce do vzdělávacích programů počátečního odborného vzdělávání i do dalšího vzdělávání. NSK bude zahrnovat všechny kvalifikace uznávané na trhu práce a umoţní identifikaci, třídění a zařazování výsledků učení získaných formálním i neformálním vzděláváním do osmi kvalifikačních úrovní a do soustavy dílčích a úplných kvalifikací. V návaznosti na EQF (evropský kvalifikační rámec) by pak měla existence NSK podpořit transparentnost a uznávání kvalifikací získávaných v ČR na evropské úrovni včetně jejich mezinárodního uznání. V současné době je vytvořeno a schváleno 115 úplných kvalifikací na úrovni 3 (NSK – EQF), 197 dílčích kvalifikací na téţe úrovni a dalších cca 100 dílčích kvalifikací je ve fázi schvalovacího procesu. Kvalifikační standardy úplných kvalifikací NSK jsou postupně tak, jak vznikají srovnávány s rámcovými vzdělávací programy (dále RVP) pro počáteční odborné vzdělávání. Vzhledem k tomu, ţe RVP byly MŠMT schváleny dříve (v letech 2007-09) neţ byly vytvořeny úplné kvalifikace NSK, k jejich úpravě můţe dojít aţ následně. Toto bude úkolem tzv. oborových skupin, které jiţ 12 let pomáhají při reformě odborného vzdělávání (viz příklad 4.3). Na základě RVP si školy vytvářejí vlastní školní vzdělávací programy (ŠVP), do kterých jiţ v současné době mohou promítat kvalifikační standardy NSK (viz příklad 4.3). Od roku 2012 by všechny střední odborné školy měly učit podle nových školních vzdělávacích programů. Metodické vedení pro tvorbu ŠVP je poskytováno s podporou projektů ESF a konzultačních center v jednotlivých krajích ČR13. Projekty podporují spolupráci škol s regionálními zaměstnavateli a dalšími sociálními partnery při tvorbě ŠVP a při výuce podle nich. Konkrétní příklady dobré praxe jsou uveřejňovány na webu projektu: jedná se zejména o zajišťování praxí studentů, angaţovanost školy, resp. jejího ředitele v příslušném profesním svazu či cechu, apod. Tyto nástroje se ukazují jako zásadní pro naplňování cíle „přizpůsobování obsahu výuky potřebám zaměstnavatelů―.
10
Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. Národní vzdělávací fond, Praha. 2003. Strategie celoţivotního učení ČR. MŠMT, Praha. 2007. 12 Projekt realizovaný NÚOV v letech 2005-08 NSK I- Rozvoj národní soustavy kvalifikací podporující propojení počátečního a dalšího vzdělávání; navazující projekt realizovaný NÚOV v letech 2009-15 NSK II- Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací 13 Projekt Pilot S – Tvorba a ověřování pilotních školních vzdělávacích programů ve vybraných středních odborných školách realizovaný NÚOV v letech 2005-2008; navazující projekt Kurikulum S – Podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání realizovaný NÚOV v letech 2009-12 11
43
Kvalifikační poţadavky formulované NSK se promítají téţ do obsahu závěrečných zkoušek ve středním odborném vzdělávání s výučním listem (úroveň 3 NSK-EQF). S podporou projektů ESF14 jsou odbornými týmy sloţenými ze zástupců zainteresovaných škol a zaměstnavatelů vytvářena jednotná zadání pro tyto zkoušky v jednotlivých oborech. Jednotná zadání závěrečných zkoušek jsou srovnávána s kvalifikačními a hodnotícími standardy NSK pro příslušené úplné kvalifikace. K tomu, aby se poţadavky zaměstnavatelů promítaly do poţadavků na absolventy při závěrečných zkouškách, přispívá také povinná účast zástupců zaměstnavatelů na závěrečných zkouškách ţáků daná Školským zákonem z r. 2004. Pro integraci kvalifikačních potřeb trhu práce do dalšího odborného vzdělávání budou mít význam zejména dílčí kvalifikace NSK a jejich uznávání na základě výše uvedeného zákona č. 179. Tento zákon vytváří legislativní rámec pro uznávání kvalifikací získaných neformálním vzděláváním a informálním učením. Zároveň jsou vytvářeny institucionální předpoklady fungování celého procesu uznávání, tj. především síť autorizovaných institucí, které budou hodnotit adepty a vydávat příslušné certifikáty. Jsou jiţ vytvořeny předpoklady také pro to, aby rekvalifikační kursy byly ukončeny certifikátem o získání dílčí kvalifikace podle NSK. Vzhledem k tomu, ţe dosud bylo schváleno pouze omezené mnoţství dílčích kvalifikací, další vzdělávání není v tomto směru dosud rozvinuto. Největším problémem zůstává motivace zaměstnavatelů i lidí k získání těchto kvalifikací. S podporou projektů ESF15 jsou vytvářeny sítě škol – center celoţivotního učení, která budou disponovat širokou nabídkou kursů dalšího vzdělávání vytvořených ve spolupráci se zaměstnavateli. Absolventi těchto kursů pak budou připraveni získat certifikát o dílčí kvalifikaci NSK. Potřeby trhu práce na kvalifikace pracovníků se dále promítají do systému kariérového poradenství. S podporou projektu ESF16 byl vytvořen informační systém komplexní podpory kariérového rozhodování ţáků základních a středních škol včetně metodické a vzdělávací podpory pedagogů. Integrovaný Informační Systém o uplatnění Absolventů škol (ISA) umoţňuje shromaţďovat a analyzovat informace vztahující se k ekonomickému a demografickému vývoji, potřebám trhu práce a vývoji vzdělávacího systému. Součástí ISA je rovněţ informační predikační subsystém určený ţákům ohroţeným předčasným odchodem ze střední školy. Integrujícím prvkem je multimediální průvodce usnadňující orientaci ve vzdělávacím systému a ve světě práce, navigující ţáky k vyuţívání informačních zdrojů o vzdělávacích a profesních moţnostech. Výstupy z ISA jsou součástí metodické podpory výuky předmětů Výchova k volbě povolání a Úvod do světa práce. Lze tedy konstatovat, ţe synergií uvedených opatření a aktivit zpravidla realizovaných s podporou ESF, se v ČR postupně vytváří základy uceleného systému jak pro stálé předvídání potřeby kvalifikované práce, tak pro integraci těchto potřeb do vzdělávacích programů odborného vzdělávání i do poradenství pro uchazeče o odborné vzdělávání.
14
Projekt Kvalita I – Nová závěrečná zkouška realizovaný NÚOV v letech 2005-08; projekt NZZ – Nová závěrečná zkouška realizovaný NÚOV v letech 2009-12 15 Projekt UNIV – Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby dospělým realizovaný NÚOV v letech 2005-08; projekt UNIV 2 – Proměna škol v centra celoţivotního učení realizovaný NÚOV v letech 2009-2012 16 Projekt VIP Kariéra – Rozvoj a zdokonalení integrovaného diagnostického informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání a volby povolání (www. www.infoabsolvent.cz) realizovaný NÚOV v letech 2005-08.
44
1. Název iniciativy / opatření Informační systém: www.infoabsolvent.cz (od roku 2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Informační systém byl vytvořen jako platforma k přenosu informací získaných na základě analýz trhu práce cílovým skupinám. Zahrnuje např. informace o tom, co očekávají od absolventů zaměstnavatelé, jaké jsou moţnosti uplatnění oboru vzdělání na trhu práce, včetně nezaměstnanosti absolventů i jaké je finanční ohodnocení profesí. Ke staţení jsou k dispozici podrobné analytické studie.
(b)
Cíle (měřitelné) Zprostředkovat informace o uplatňování absolventů odborného vzdělávání na úrovni ISCED 3 a o kvalifikačních poţadavcích zaměstnavatelů na tyto absolventy.
(c)
Cílové skupiny zájemci o odborné vzdělávání na úrovni ISCED 3 (ţáci základních škol, dospělí uchazeči o studium v jiných neţ denních formách), zájemci o pracovní uplatnění, pedagogičtí a poradenští pracovníci, pracovníci státní správy a samosprávy ovlivňující oborové zaměření škol v regionech, zaměstnavatelé, pracovníci úřadů práce
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Pilotní projekt financovaný z ESF
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Informační systém byt vytvořen na národní úrovni, zahrnuje i regionální specifika
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Informační systém je součástí komplexní politiky v oblasti vzdělávání a zaměstnání směřující k posílení vazeb mezi odborným vzděláváním a trhem práce. Tento přístup zahrnuje mj. tvorbu Národního rámce kvalifikací, vznik sektorových rad, které schvalují standardy kvalifikací v příslušném odvětví, projekty podporující analýzy a prognózování vývoje trhu práce a zjišťování poţadavků zaměstnavatelů apod.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Národní ústav odborného vzdělávání, Institut pedagogicko-psychologického poradenství
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Pilotní provoz celého systému byl zahájen 17. září 2007. Podle šetření, které provedla agentura STEM/MARK, ho zná uţ více neţ 70 % výchovných poradců na základních a středních školách, 95 % z nich ho povaţuje za velmi uţitečný. Podle statistiky provedené k 15. lednu 2008 se na www.infoabsolvent.cz dosud připojili uţivatelé z 26 848 počítačů či serverů (IP adres). V případě, ţe je počítač napojen na lokální server, jako je tomu často ve školách, zachycuje statistika jen jedinou IP adresu, přesto, ţe jde třeba o 30
45
počítačů, z nichţ si stránky prohlíţejí různé skupiny ţáků i učitelů. Celkový počet uţivatelů je tedy výrazně vyšší neţ uvedené hodnoty. Z nich je zřetelné, ţe na webové stránky stále vstupuje velké mnoţství nových uţivatelů a informovanost veřejnosti o existenci stránek se zvyšuje. (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Ovlivnění volby vzdělávací dráhy se zřetelem k moţnostem uplatnění na trhu práce, méně absolventů, kteří jsou nezaměstnaní nebo nepracují ve svém oboru.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Informační systém je součástí národní politiky v oblasti kariérového poradenství
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Mnozí přímí zájemci o uvedené informace (např. někteří ţáci základních škol) nejsou schopni samostatně pracovat s informačním systémem a vyţadují podporu výchovných poradců. Proto má být v dalším pokračování projektu věnována pozornost školení těchto poradců v práci se systémem a další rozvoj školních poradenských pracovišť.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda www.infoabsolvent.cz
1. Název iniciativy / opatření Sektorové rady (SR) (od roku 2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Hlavním důvodem ustavení sektorových rad bylo posílit úlohu zaměstnavatelů v procesu rozvoje lidských zdrojů na národní a regionální úrovni. Situace na národním i mezinárodním trhu práce vyţaduje změnu v přístupu k popisu potřeb trhu práce a k roli zaměstnavatelů v procesech identifikace a předvídání kvalifikačních potřeb ve vztahu k formálnímu i dalšímu profesnímu vzdělávání. Hlavní podnět pro zaloţení SR dal nový Zákon o zaměstnanosti, který stanovil povinnost vytvořit a rozvíjet Národní soustavu povolání, a Zákon č. 179 o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který byl základem pro vznik Národní soustavy kvalifikací (vztahující se k Evropskému kvalifikačnímu rámci).
(b)
Cíle (měřitelné) Hlavní cíle SR jsou: revidovat strukturu a obsah povolání a typových pozic v daném sektoru pro Národní soustavu povolání, spolupracovat na optimalizaci kompetencí ve vztahu k povoláním a typovým pozicím, revidovat kvalifikační a hodnotící standardy částečných a úplných kvalifikací, navrhovat nové částečné kvalifikace pro Národní soustavu kvalifikací a spolupracovat s autorizujícími osobami na realizaci ustanovení zákona 179 o uznávání výsledků dalšího vzdělávání v oblasti kvality procesů a výstupů.
46
(c)
Cílové skupiny mladí lidé rozhodující se o své profesní kariéře, studenti, zájemci o změnu nebo zvýšení kvalifikace a tedy zlepšení šancí na trhu práce, tvůrci politik a vzdělavatelé v oblasti středního odborného vzdělávání, nástavbového studia a terciárního vzdělávání, atd. zaměstnavatelé a profesní sdruţení, odbory.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Systém sektorových rad byl implementován v rámci pilotního projektu (2007-2008). Během roku 2009 byla realizována evaluace, ze které vzešla doporučení na některé změny a návrh navazujícího projektu. Cílem nového projektu bylo dokončit síť sektorových rad tak, aby pokrývala všechny sektory národního hospodářství (v současném stavu je pokryto zhruba 40 % sektorů). Klíčovými aktéry v procesu vytváření sítě sektorových rad jsou Hospodářská komora ČR a Svaz průmyslu ČR. Společně zaloţily Koordinační radu, která zodpovídá za zakládání sektorových rad. Tento proces je rozdělen do 4 fází: úvodní fáze (analýza sektoru, jeho klíčových aktérů, situace a důleţitosti sektoru, identifikace potenciálních členů atd.); ustavující fáze (delegování členů klíčovými aktéry – profesními sdruţeními a cechy, první zasedání potenciální sektorové rady); fáze licencování (posouzení reprezentativity SR a udělení licence Koordinační radou na určité období); fáze činnosti (plnění úkolů a cílů SR a její evaluace). Sektorová rada sdruţuje zástupce zaměstnavatelů, profesních organizací, odborů, vzdělávacích organizací a další odborníky na lidské zdroje v daném sektoru a jejím hlavním úkolem je zastupovat sektor na poli rozvoje lidských zdrojů.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň činnosti; cílem nového projektu je zahájit a testovat detailnější sektorový přístup v kaţdém regionu.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Sektorové rady hrají důleţitou roli ve vzdělávací politice a politice zaměstnanosti. Tato role je definována jejich strategickými cíli: být hlavním a uznávaným zdrojem informací o trendech vývoje v sektorech, jejich pracovní síly a potřeb zaměstnavatelů; stát se důleţitým partnerem vlády a tvůrců politik v oblasti zaměstnanosti a systémů odborného vzdělávání; ustanovit roli, funkčnost a vzájemnou komunikaci mezi NSP a NSK; zajistit relevanci a optimální fungování obou soustav; stát se klíčovým aktérem vytváření odpovídajícího prostředí pro rozvoj lidských zdrojů v sektorech.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MPSV, MŠMT, Hospodářská komora ČR a její členská základna, Svaz průmyslu ČR a jeho členská základna, Agrární komora ČR, NÚOV, Trexima.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Vzhledem k tomu, ţe sektorové rady jsou poměrně novým nástrojem, hodnocení efektivity dosud neexistuje. Během první pilotní fáze projektu byly ustavovány hlavní procesy, pravidla a témata. Změny v procesech, strategii, v systému zajištění kvality a hodnocení efektivity budou součástí pilotního projektu II, který bude pravděpodobně
47
zahájen v polovině tohoto roku (očekávaná doba realizace 2010-2012). (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Indikátory úspěšnosti budou stanoveny během druhého pilotního projektu.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky V současné době (2010) jsou běţné výstupy práce sektorových rad součástí NSP (profesní standardy) a NSK (kvalifikační a hodnotící standardy).
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Hlavní obtíţe bude moţné identifikovat během roku 2011, aţ budou zhodnoceny první zkušenosti a navrţeny další kroky či změny.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Hlavní záleţitostí, kterou bude v budoucnu třeba řešit, je nedostatečné legislativní zakotvení SR.
6. Zdroje, legenda http://www.NÚOV.cz/sektorove-rady http://info.nsp.cz/sektorove_rady/_informace.aspx
4.3 Zapojování aktérů trhu práce do odborného vzdělávání Vývoj státní politiky směřující k zahrnování aktérů trhu práce do vývoje odborného vzdělávání na sekundární úrovni rámcově dokumentuje zpracování, diskutování a schválení tří klíčových dokumentů. Na jejich základě se odehrávají všechny dílčí aktivity související se státní politikou posilování vazeb mezi odborným vzděláváním a trhem práce. Pro počáteční odborné vzdělávání má klíčový význam Školský zákon17, který nabyl účinnosti v roce 2005. Prostřednictvím dvoustupňové tvorby kurikul jsou posilovány vazby vzdělávacích programů na poţadavky trhu práce; poţadavky trhu práce jsou zohledněny jak v rámcových vzdělávacích programech (celostátní úroveň), tak školních vzdělávacích programech (regionální a lokální úroveň). Pro další vzdělávání má klíčový význam Zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání18, který nabyl účinnosti v roce 2007. Zákon je pojat tak, aby (a) motivoval dospělou populaci k dalšímu vzdělávání, (b) rozšířil moţnosti jednotlivců získat novou kvalifikaci a tím si zlepšit uplatnitelnost na trhu práce a (c) zlepšil reakci vzdělávacího systému na potřeby trhu práce. Třetím klíčovým a zastřešujícím dokumentem je „Strategie celoţivotního učení ČR―, která byla schválená v roce 2007. Představuje ucelený koncept celoţivotního učení a je základním dokumentem pro ostatní průřezové a dílčí koncepce a politiky v této oblasti. Stanovuje
17
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání). 18
48
postupně dosaţitelné cíle, které jsou - v rámci probíhající implementace - podpořeny mimo jiné i prostředky z ESF v programovacím období 2007 – 2013. Relevantní partneři - zejména zástupci zaměstnavatelů - jsou na základě zmíněných tří klíčových dokumentů zapojeni do všech procesů počínaje stanovováním kvalifikačních poţadavků povolání a popisem kvalifikací, přes vytváření a realizaci vzdělávacích programů aţ po proces uznávání výsledků dalšího vzdělávání a učení. V souvislosti s tím je rozvíjena a udrţována spolupráce se sociálními partnery. Jde jak o spolupráci stálou a institucionalizovanou, tak o aktivity vyvolané potřebou spolupráce pro zajištění kvality splnění úkolů v důleţitých projektech. Na úrovni terciárního vzdělávání je spolupráce veřejných vysokých škol s aktéry trhu práce umoţněna Zákonem o vysokých školách z roku 1998. Ti se mohou podílet jednak na usměrňování činnosti a tím i zaměření vzdělávacích programů prostřednictvím členství ve vědecké radě vysoké školy (nejméně z jedné třetiny musí být členy významní představitelé příslušných oborů, kteří nejsou členy akademické obce dané školy) a ve správní radě vysoké školy (je tvořena výlučně představiteli veřejného ţivota, územní samosprávy a státní správy). Aktéři trhu práce mohou vzdělávací programy ovlivňovat také prostřednictvím darů, a to jak materiálních, tak finančních. Na aktivitě školy závisí, do jaké míry se jí podaří zajistit účast významných představitelů zaměstnavatelů přímo na samotném vzdělávacím procesu (přednášková činnost, zadávání témat a vedení diplomových prací). Spolupráce veřejných vysokých škol a aktérů trhu práce je podporována na základě Dlouhodobých záměrů vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovávané MŠMT („Dlouhodobý záměr ministerstva―). Tyto záměry se zpracovávají na pětileté období (2000-2005, 2006-2010) (http://www.msmt.cz/vzdelavani/dlouhodobe-zamery-a-jejich-aktualizace) a aktualizují se pro kaţdý rok. V obou dlouhodobých záměrech se klade důraz na spolupráci s průmyslovou sférou, zaměstnavateli a dalšími partnery. Tato spolupráce je podporována prostřednictvím rozvojových programů financovaných ze státního rozpočtu a programů kofinancovaných z ESF platných pro uplynulé i současné programové období. Důraz je kladen na udrţitelnost spolupráce i po ukončení podpory. Přes určitý pokrok je spolupráce vzdělávacích institucí s aktéry trhu práce stále na nedostatečné úrovni. Je velmi závislá na individuální aktivitě jednotlivých vzdělávacích institucí. Podniky nejsou dostatečně stimulovány zejména k zabezpečování praktické výuky v případě středních odborných škol. 1. Název iniciativy / opatření Oborové skupiny 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Podporou projektu oborových skupin reaguje MŠMT na potřebu stanovovat poţadavky na znalosti, dovednosti a kompetence, které je třeba promítat do programů odborného vzdělávání vytvářených na celostátní úrovni – rámcových vzdělávacích programů.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem je přispět k tomu, aby vzdělávací programy zejména počátečního odborného vzdělávání na středoškolské úrovni odpovídaly ve své „profesionalizační funkci― poţadavkům trhu práce. Nepřímým indikátorem výsledků činnosti je kvalita celostátně platných rámcových vzdělávacích programů.
49
(c)
Cílové skupiny Střední školy, které mají zákonem uloţenou povinnost zpracovávat školní vzdělávací programy na základě rámcových vzdělávacích programů.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt funguje od roku 1997, v roce 2005 byl upraven a je plně implementován. Činnost oborových skupin se řídí ročním plánem, který je pravidelně vyhodnocován. Svou činností oborové skupiny pokrývají všechny sektory. Typickými a nejdůleţitějšími vzdělávacími úrovněmi, na něţ je činnost oborových skupin zaměřena, jsou ISCED 3C a ISCED 3A.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Fungování oborových skupin má rozměr celostátní (tzv. koncepční skupina a odborné skupiny), sektorový (23 oborových skupin pokrývajících všechny moţnosti uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání) i rozměr lokální (pracovní skupiny spolupracující na lokální úrovni s pověřeným členem oborové skupiny). Stále rostoucí význam mají mezinárodní aktivity oborových skupin - součástí projektu je např. Národní síť pro podporu a zajišťování kvality odborného vzdělávání, která je součástí Evropské sítě pro zajišťování kvality v odborném vzdělávání (ENQA-VET). Projektem oborových skupin je od roku 2009 podporována i činnosti národního koordinačního centra, které bude přiřazovat úrovně kvalifikací v České republice k úrovním kvalifikací v EQF.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Jedná se o součást rozsáhlejšího přístupu – kurikulární reformy
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Zástupci škol, zaměstnavatelů, NÚOV, ministerstev, krajských orgánů.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Činnost oborových skupin se řídí ročním plánem, který je pravidelně vyhodnocován. Aktivity a výsledky činnosti jsou popsány ve zprávě předávané MŠMT. Aktuální stav je hodnocen následovně: Projekt oborových skupin se osvědčil a splnil předpokládanou roli v přípravě a dosud realizované části implementace kurikulární reformy v odborném vzdělávání. Poslední změna statutu oborových skupin (2005) umoţnila pruţné reagování na aktuální výzvy odborného vzdělávání. S dobrým výsledkem byla vyzkoušena moţnost zapojení oborových skupin do mezinárodních aktivit. Zaměření, komplexnost a organizační schéma projektu oborových skupin je pozitivně hodnoceno i v mezinárodním prostředí, např. v rámci aktivity OECD. Projekt je trvale podporován MŠMT, coţ zakládá soustavnost a kontinuitu aktivit oborových skupin. Platná verze statutu umoţňuje zahájit navrhované rozvojové aktivity při úzké součinnosti MŠMT (odbor 23) - NÚOV v roce 2010.
50
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Konkrétní indikátory úspěchu jsou stanovovány v souvislosti s úkoly, na jejichţ řešení se oborové skupiny podílejí. Příkladem bylo kaţdoroční vyhodnocování procesu vytváření podkladů pro tvorbu rámcových vzdělávacích programů (RVP). RVP byly postupně vytvářeny tak, aby byly předloţeny MŠMT ke schválení ve čtyřech jednoletých etapách. Indikátorem úspěchu byly počty RVP předloţených ke schválení.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Výstupy směřují do politiky vzdělávání, očekávají se pozitivní dopady do zaměstnanosti absolventů škol, tzn. do aktivní politiky zaměstnanosti.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Přetrvávajícím problémem je zapojení zástupců organizací zaměstnavatelů a odborů do práce všech oborových skupin. V roce 2010 bude ve spolupráci MŠMT realizováno opatření k podpoře dostatečného zastoupení relevantních zástupců zaměstnavatelů.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda Informační text Činnost oborových skupin, který je zpracováván kaţdoročně od roku 2000, (kromě roku 2009, kdy byla zapracována pouze anglická verze textu z roku 2008). Informační svodka o činnosti oborových skupin, zpráva pro MŠMT (2009). http://www.nuov.cz/prace-oborovych-skupin
1. Název iniciativy / opatření Národní soustava kvalifikací (NSK) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Podstatou opatření je vytvoření a implementace NSK. Mezi důvody pro její vytvoření patří potřeba transparentně popsat a integrovat kvalifikace a vytvořit systémový rámec pro počáteční i další vzdělávání a uznávání výsledků učení. Potřeba rozvíjení soustavy kvalifikací úzce souvisí také s potřebou zajištění trvalého dialogu mezi tvůrci vzdělávacích programů a sférou výkonu práce. Uvedené a další cíle jsou postupně naplňovány systémovými (národními) projekty MŠMT, které se realizují s podporou ESF. Jsou to projekty: NSK (2005-2008) - řešící v široce zaloţené spolupráci se zástupci světa práce zejména pojetí a celkovou architekturu NSK a její naplnění pro úroveň niţších kvalifikací UNIV (2005-2008) zaměřený na rozvoj uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby pro dospělé. Q-Ram (zahájen 2009) zaměřený na vysokoškolské kvalifikace NSK2 (zahájen 2009) zaměřený na kvalifikace středních úrovní a implementaci NSK.
51
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem je přispět ke zkvalitňování vzdělávání a umoţnění procesu uznávání výsledků neformálního vzdělávání. Specifickým cílem je propojování počátečního a dalšího vzdělávání, a to rozvojem a implementací NSK, která umoţňuje popisovat vzájemné vazby mezi kvalifikacemi v jednotném, přehledném a srozumitelném prostředí, dostupném všem aktérům celoţivotního učení (internet).
(c)
Cílové skupiny Systém odborného vzdělávání (počátečního i dalšího) jako celek, osoby, které nemají v daném oboru formální kvalifikaci, ale disponují potřebnými kompetencemi získanými praxí
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Vytvořený informační systém NSK je běţně dostupný a funguje od zahájení platnosti zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání v srpnu 2007. V informačním systému NSK (www.narodni-kvalifikace.cz) i na internetových stránkách MŠMT jsou k dispozici i statistická data popisující vývoj a implementaci soustavy, např. počty schválených standardů, počty autorizovaných osob, počty realizovaných zkoušek (viz graf).
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí komplexu aktivit, které se dotýkají vymezování a popisu povolání i kvalifikací, vzdělávacích programů a zkoušek i uznáváním výsledků učení.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Zástupci škol, zaměstnavatelů a jejich organizací, NÚOV, MŠMT, rezortních ministerstev
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Klíčovým ukazatelem efektivity, účinnosti a vlivu NSK je stav implementace. Změny stavu v prvních měsících realizace projektu NSK2 popisují údaje v grafu (křivka autorizací doplňuje informaci o počtu autorizovaných osob - počty autorizací jsou vyšší, protoţe jediná autorizovaná osoba můţe být autorizována k provádění zkoušek pro více dílčích kvalifikací).
52
Vývoj jednotlivých ukazatelů v průběhu řešení projektu NSK2 900 800 700
Počet
600 500 400 300 200 100 0 V-09
VI-09
VII-09
Realizované zkoušky
(b)
VIII-09
IX-09
Autorizované osoby (AOs)
X-09 Schválené DK
XI-09
XII-09
Autorizace
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Jsou stanoveny v implementaci Strategie celoţivotního učení i v podpůrných projektech a jejich dosahování je pravidelně vyhodnocováno - příkladem konkrétního indikátoru je počet nově vytvořených a projednaných kvalifikačních a hodnotících standardů, které vstupují do procesu schvalování.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Vytváření NSK je součástí přijaté a schválené Strategie celoţivotního učení v České republice.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Stanovení ceny zkoušky podle zákona v takové (rovnováţné) relaci, která by vyhovovala všem zúčastněným stranám a neomezovala a priori běţné vyuţívání moţností, které poskytuje NSK. Pro proces validace výsledků předchozího učení jsou nezbytné sluţby kariérového poradenství. Zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání však s rolí kariérového poradce nepočítá. Takováto role byla pilotně testována v projektu EPANIL a v rámci projektu UNIV.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Mezi témata, která je nutné řešit, patří podstatné rozšíření zájmu o moţnosti vyuţívání NSK zejména mezi potenciálními zájemci o uznání výsledků neformálního učení a mezi zaměstnavateli. Pro maturitní obory se kvalifikační a hodnotící standardy teprve připravují a skládání zkoušek pro uznání kvalifikace bude moţné za několik let.
6. Zdroje, legenda http://www.nuov.cz/nsk2?lchan=1&lred=1, www.narodni-kvalifikace.cz, www.msmt.cz, www.nuov.cz v části věnované sociálnímu partnerství, zákon č.179/2006 Sb.
53
4.4 Podpora vzdělávání na pracovišti (a) Počáteční odborné vzdělávání Spolupráce škol a zaměstnavatelů v oblasti praktického vyučování se řídí školským zákonem a příslušnými vyhláškami19. Praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Opomenuty jsou však ekonomické aspekty takové spolupráce a příslušná vyhláška navíc obsahuje některá více či méně sporná ustanovení (max. počet ţáků vedených v rámci odborného výcviku instruktorem omezuje na tři, vychází z týdenních bloků odborné praxe apod.). Na ţáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce20, která upravují např. pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebo odměnu za produktivní práci. Nutnost systematičtější podpory vzdělávání na pracovišti, resp. podpory spolupráce škol a podniků se začala objevovat v koncepčních a strategických dokumentech zejména od počátku 21. století. Jednalo se o materiál MŠMT (2001) Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha21, který upozorňuje na potřebu uţší spolupráce mezi školami a zaměstnavateli. Jako jeden z důvodů obtíţného přechodu absolventů do praxe vidí i v tom, ţe se praktický výcvik uskutečňuje převáţně ve školních dílnách a nikoliv v reálném pracovním prostředí podniků a firem. Partnerství a spolupráce mezi školami a podniky je identifikována jako jedna z důleţitých cest k naplnění cílů Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku, která byla vládou schválena v roce 2003. Důraz na propojení vzdělávání ve školách s potřebami trhu práce je kladen také ve Strategii celoţivotního učení přijaté vládou v červenci 2007 a v Implementačním plánu Strategie celoţivotního učení (MŠMT, 2008). Plán si klade za cíl do roku 2015 zvýšit podíl odborných praxí a řešit legislativní a organizační bariéry, které brání širšímu rozšíření praxí ţáků a učitelů v podnicích (a to na straně zaměstnavatelů i škol). Implementační plán navrhuje také provést analýzu schválených rámcových vzdělávacích programů (RVP) z hlediska toho, do jaké míry umoţňují realizaci praxí; shromáţdit a vyhodnotit příklady dobré praxe, které ukazují, jakým způsobem je zapracována praxe do školních vzdělávacích programů (ŠVP). Současně vyzývá k preferování cílené spolupráce škol se zaměstnavateli s prioritou posilování odborných praxí studentů (včetně zahraničních praxí) v podnikové sféře, za zvýhodněných podmínek financování. V roce 2008 vydalo MŠMT Akční plán odborného vzdělávání22, na jehoţ základě plánuje vláda prosazovat výcvik na pracovišti pomocí souboru nových opatření, která např. zahrnují finanční pobídky pro společnosti, aby se výcviku ujaly; navrhuje, ţe by školy mohly přesouvat část mzdových prostředků (normativ), které by jinak pouţily na odborný výcvik ve školních dílnách, zaměstnavatelům/smluvnímu partnerovi zajišťujícímu odbornou přípravu. Akční plán si dále klade za cíl např. ošetřit přímé i nepřímé financování středního a vyššího odborného vzdělávání ze strany zaměstnavatelů jeho zohledněním jako uznatelného výdaje v příslušných ustanoveních zákona, pokud tyto výdaje není povinen uhradit stát či zřizovatel. 19
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon; konkrétně § 65 („Organizace středního vzdělávání―), § 96 („Organizace průběh vyššího odborného vzdělávání―) a § 122 („Hmotné zabezpečení, odměny za produktivní činnost a úplata za vzdělávání a školské sluţby―), následně vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, v části „Praktické vyučování― (ustanovení §§ 12 – 15) a vyhláška č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání, v části „Organizace vzdělávání― (zejména ustanovení § 3). 20 zákon č. 262/2006 Sb 21 http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-bila-kniha-2001 22 http://www.msmt.cz/vzdelavani/akcni-plan-podpory-odborneho-vzdelavani
54
Současně chce také posílit kvalitu výcviku na pracovišti (školení školitelů) a dále ji rozšířit. Doposud neexistuje externí hodnocení kvality výcviku na pracovišti, Česká školní inspekce totiţ kontroluje kvalitu vzdělávání a odborného výcviku poskytovaného ve školách a školních dílnách, nikoliv ovšem ve firmách. Na počátku roku 2010 vydalo MŠMT Zprávu o plnění Implementačního plánu Strategie celoţivotního učení za rok 2009, ve které uvádí, ţe vydávané RVP umoţňují konat praktické vyučování na pracovištích zaměstnavatelů. Za zapracování praktického vyučování do ŠVP nese zodpovědnost ředitel školy. Hodnocení souladu mezi ŠVP a RVP je podle zákona pověřena Česká školní inspekce. Účinným nástrojem pro vytváření podmínek k prohlubování spolupráce mezi školami a zaměstnavateli jsou dotační programy jednotlivých resortů. Pozitivním příkladem je Ministerstvo zemědělství, které na základě § 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, podporuje spolupráci se zaměstnavateli formou dotací podnikatelským subjektům, které obdrţely statut „školního závodu― ve spolupráci se středními školami, vyššími odbornými školami zabezpečujícími přípravu budoucích pracovníků v resortu. Předmětem dotace je podpora na vytváření podmínek pro praktickou přípravu ţáků středních škol a studentů vyšších odborných škol ve stanovených resortních oborech. Přestoţe rozhodující bariéry vzdělávání studentů/učňů v reálném pracovním prostředí a návrhy na jejich odstranění byly jiţ součástí materiálu zpracovaného pro Radu vlády pro rozvoj lidských zdrojů (Bariéry spolupráce škol a zaměstnavatelů a moţnosti jejich řešení, prosinec 2005), tyto bariéry nadále přetrvávají. Podniky ke spolupráci se školami nejsou motivovány vhodnými finančními pobídkami (např. daňovými úlevami). Zaměstnavatelé si mohou odečítat z daňového základu náklady na výcvik svých zaměstnanců, nikoli však studentů/učňů. Ani legislativně není vzdělávání studentů/učňů na podnicích dostatečně ošetřeno. Podniky vnímají v současné době systém přijímání studentů na praxe jako komplikovaný (administrativně, organizačně, časově i finančně) a nejsou proto v tomto ohledu příliš vstřícné. To je zřejmě hlavní důvod, proč sociální partneři doporučují realizovat praxi formou fiktivní firmy a jsou ochotni ji v maximální míře podporovat. (b) Další odborné vzdělávání Značná část dalšího vzdělávání se realizuje prostřednictvím podnikového vzdělávání, ať uţ uskutečňovaného přímo na pracovišti nebo mimo něj. Politika podpory vzdělávání v podnicích je realizována jednak na základě zákonů a příslušných vyhlášek a jednak prostřednictvím programů vyhlašovaných na určitá období. Příslušné zákony jsou v platnosti po celé analyzované období (rok 2000 a dále). Vzdělávání na podnicích je rámcově upraveno Zákoníkem práce, který stanovuje podnikům určité povinnosti v proškolení zaměstnanců (proškolení zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zabezpečit přiměřenou odbornou praxi přijatých absolventů středních a vysokých škol, zaučit nebo zaškolit zaměstnance bez kvalifikace, zaučit stávající zaměstnance na nový druh či způsob práce). Výkon některých profesí je prostřednictvím vyhlášek podmíněn absolvováním určitých, obvykle periodicky se opakujících školení (např. řidiči, pracovníci finančních úřadů apod.). Zákon o zaměstnanosti umoţňuje podnikům získat na základě dohody s úřadem práce plnou nebo částečnou úhradu nákladů spojených s rekvalifikací zaměstnanců. V rámci této rekvalifikace je zaměstnancům poskytnuta taková teoretická a praktická příprava, která jim umoţní nové uplatnění u stávajícího zaměstnavatele.
55
Podniky mohou při splnění určitých podmínek získat také dotaci na školení nebo rekvalifikací zaměstnanců v rámci politiky podpory investování na území ČR. Tato politika je od roku 2000 upravena zákonem o investičních pobídkách. Podmínky pro získání této dotace byly postupně měněny jak z hlediska (a) objemu investice (byl sníţena minimální výše investice), tak (b) oborové příslušnosti investice (posun od zpracovatelského průmyslu k činnostem s vysokou přidanou hodnotou), ale i (c) lokalizace investic (do regionů s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti). Důleţitým mezníkem v podpoře vzdělávání na pracovišti byl vstup ČR do EU, který umoţnil prostřednictvím operačních programů kofinancovat nejen samotné vzdělávání v podnicích, ale i výstavbu či rekonstrukci vzdělávacích zařízení. Tyto oblasti podpory byly začleněny do operačních programů jak pro období 2004-2006, tak následující období 20007-2013. Podpora vzdělávání je v gesci MPSV (OP RLZ pro období 2004-2006; OP LZZ pro období 20072013) a je realizována v rámci priorit zaměřených na adaptabilitu. Cílem je prostřednictvím zvýšení kvalifikace zaměstnanců i zaměstnavatelů přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů ve vybraných odvětvích ekonomiky. Podpořeny mohou být jak samotné vzdělávací aktivity, tak i příprava studijních materiálů či pomůcek. V programovém období 2004-2006 bylo podporováno výlučně vzdělávání specifické, v následujícím období i vzdělávání obecné. Výše podpory je diferencovaná podle velikosti podniků (např. pro období 2007-2013 můţe podpora malých podniků dosáhnout 45 %, středních podniků 35 % a ostatních podniků 25 % z celkových způsobilých výdajů). V souvislosti s ekonomickou krizí byly v rámci OP LZZ vyhlášeny dva specifické programy Vzdělávání je šance a Vzdělávejte se (blíţe viz část 2.1, opatření 1, 2). Podpora výstavby, rekonstrukce, pořízení či vybavení školících center nebo místností probíhá v gesci MPO a je realizována prostřednictvím příslušných operačních programů pro jednotlivá programová období. (pro období 2004-2006 OP Průmysl a podnikání, pro období 2007-2013 OP Podnikání a inovace). Podmínkou pro získání dotace je, aby se ve školicím středisku vzdělávali především zaměstnanci podniků, které působí ve vymezených oborech definovaných ve výzvách k předkládání projektů. Tyto obory jsou identifikovány ve výzvách k předkládání návrhů projektů. Přestoţe v souvislosti se vstupem ČR do EU se výrazně rozšířila podpora vzdělávání v podnicích, slabým místem zůstává vzdělávání v malých podnicích. Ty čelí nejen nedostatku vlastních finančních zdrojů pro zajištění vzdělávání svých zaměstnanců, ale i omezeným kapacitám nezbytným pro zpracování ţádostí pro přiznání podpory v daných OP. Pro malé a střední podniky jsou pravidla předkládání ţádostí příliš komplikovaná, zpracování ţádosti a účast v programu administrativně příliš náročná. Proto je jejich zastoupení mezi podpořenými podniky nízké. (http://www.esfcr.cz/file/7365/).
56
TÉMA 5: ROVNÉ PŘÍLEŢITOSTI, SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ A AKTIVNÍ OBČANSTVÍ
5.1 Rovné příleţitosti v odborném vzdělávání Vytvořit rovné šance v oblasti vzdělávání a odbourávání překáţek, v jejichţ důsledku mají určité skupiny sníţený přístup ke vzdělání, je v ČR jedním z hlavních dlouhodobých cílů. V oblasti odborného vzdělávání došlo v ČR od roku 2002 k řadě změn směřujících k větší otevřenosti vzdělávacího systému. Téma rovného přístupu ke vzdělání se stalo součástí řady národních strategických a koncepčních dokumentů. V rámci koordinace lisabonské strategie bylo toto téma zapracováno do Národního program reforem ČR jak na období 2005-2008 tak i na období 2008 – 2010. V roce 2007 byla schválena vládou Strategie celoţivotního učení České republiky, která je základním dokumentem pro všechny další průřezové i dílčí koncepce a politiky v této oblasti, jejichţ cílem je poskytnout všem skupinám populace v průběhu celého ţivota příleţitosti k získávání a uznávání kvalifikací pouţitelných na trhu práce a ke zdokonalování klíčových kompetencí. Rovný přístup ke vzdělání je explicitně uveden jako jeden z hlavních principů nového školského zákona (zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, v platnosti od roku 2005). Zvláštní pozornost je věnována vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Konkrétněji jsou tyto zásady rozpracovány v dlouhodobých záměrech vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR zpracované MŠMT v letech 2002, 2005 a naposledy 2007. Obdobné dokumenty se zpracovávají i na krajské úrovni. Téma rovnosti příleţitostí ke vzdělání nabývalo v těchto dokumentech na důleţitosti. Aktuální dlouhodobý záměr povýšil rovnost příleţitostí ke vzdělání na jeden ze strategických směrů, v jehoţ rámci stanovuje cíle a navrhuje konkrétní opatření k realizaci v oblasti podpory individuálních vzdělávacích potřeb (sociálně a zdravotně handicapovaných dětí, ţáků a studentů), rozvoje poradenství ve školách a zlepšení klimatu v těchto zařízeních. Většina opatření směřuje do počátečního vzdělávání. V oblasti dalšího vzdělávání se cíle a opatření zaměřují na vytváření rámce systému. Na konci roku 2009 MŠMT vypracovalo Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, který má představovat dlouhodobé koncepční řešení podpory inkluze v oblasti základního, sekundárního a terciárního vzdělávání. Plán vymezuje cíle a rámec aktivit v oblasti meziresortní koordinace a plánování, legislativy, strategických dokumentů pro vzdělávání aj. k zajištění rovného přístupu ke vzdělávání. Plán byl předloţen k připomínkám zainteresovaným subjektům. Školský zákon dal také legislativní rámec zahájené kurikulární reformě, jejíţ podstatou je zavedení dvoustupňové tvorby kurikula, kdy si školy na základě rámcových vzdělávacích programů mohou vytvářet vlastní školní vzdělávací programy, které reagují na vzdělávací potřeby ţáků, včetně ţáků ze zdravotně nebo sociálně znevýhodněných skupin, i na potřeby trhu práce. V roce 2009 vláda schválila Bílou knihu terciárního vzdělávání obsahující vedle základního konceptu reformy terciárního vzdělávání i řadu návrhů na podporu rovnosti šancí a lepší zpřístupnění terciárního vzdělávání pro různé skupiny (např. studenty ze sociálně nepříznivého prostředí). Tyto návrhy se dotýkají jak struktury terciárního vzdělávání a jeho
57
financování, tak zejména uplatnění speciálních strategií zacílených na redukci sociálních a ekonomických bariér (např. finanční pomoc – granty stipendia, půjčky aj.; přijímací řízení – transparentnost, univerzalizace kritérií aj.). Kniha se stala základem pro debatu o novele vysokoškolského zákona. Významnou sloţkou odborného vzdělávání je rekvalifikační vzdělávání, jehoţ poskytování je upraveno v zákoně o zaměstnanosti. V roce 2004 došlo k rozšíření a zpřesnění aplikace rekvalifikací a k rozšíření škály nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti vyuţívaných vůči znevýhodněným osobám na trhu práce. Novelizacemi této normy (naposledy v roce 2009) se měnilo a zpřesňovalo indikativní vymezení rizikových skupin (např. zdravotně postiţené osoby, osoby starší 50 let, dlouhodobě nezaměstnaní atp.), kterým má být věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání veřejnými sluţbami zaměstnanosti, coţ v praxi znamená např. zvýšenou šanci na účast v rekvalifikaci. Důleţitým pokrokem při zvyšování šancí na zvýšení či rozšíření odborné kvalifikace je nastartování procesu uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení. Na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který je v platnosti od 2007, mají dospělí šanci nechat si na základě přesně definovaných dílčích kvalifikačních a hodnotících standardů uznat své znalosti a dovednosti (tzv. dílčí kvalifikace), které získali v praxi během vykonávání povolání. Po sloţení předepsané zkoušky tak získají formální osvědčení o svých profesních dovednostech. Otevřenost vzdělávací soustavy pro znevýhodněné skupiny obyvatel významně od roku 2004 podporují různé aktivity realizované na bázi operačních programů (OP), které jsou financovány z Evropského sociálního fondu (ESF). Znevýhodněným skupinám osob je v těchto programech věnována prioritní podpora, mezi cílové skupiny patří zejména dlouhodobě nezaměstnaní, osoby ohroţené sociálním vyloučením, příslušníci menšin – v případě ČR zejména romské, matky po návratu z mateřské dovolené atp. Programy podporují tyto skupiny v oblasti vzdělávání, prevence sociálního vyloučení a pracovního uplatnění. Kromě zlepšování situace cílových skupin je moţné také realizovat projekty na podporu systémových změn v oblasti vzdělávání. Podpora z ESF umoţnila např. rozvoj poradenského systému při školách, který přispívá ke kvalifikovanému rozhodování o vzdělávací a profesní dráze ţáků, a přispívá k zajišťování rovných příleţitostí ve vzdělávání a prevence předčasných odchodů ze vzdělávání. V neposlední řadě se rovným zacházením v přístupu k odbornému vzdělávání zabývá také antidiskriminační zákon (v platnosti od roku 2009), který aplikuje do české legislativy příslušné směrnice EU z různých oblastí. Zákon se zabývá vymezením a způsoby zajištění rovného zacházení a ochrany před diskriminací ve vyjmenovaných oblastech, včetně explicitně uvedené oblasti přístupu ke vzdělání a jeho poskytování. Silné a slabé stránky: Důleţitým krokem k řešení otázek rovnosti v odborném vzdělávání je, ţe dochází ke zdokonalování legislativního rámce pro reformy počátečního odborného vzdělávání a přípravy a pro řešení diskriminace. Byla rovněţ nastartována moţnost uznávání výsledků neformální vzdělání a učení. Výhodou současného období je finanční zabezpečení z fondů EU na realizaci potřebných opatření a zacílení podpory z operačních programů na problém rovnosti šancí. Zatím není příliš velká politická i odborná shoda na směrech reformy terciárního vzdělávání, čímţ je odsouváno i řešení rovného přístupu ke vzdělávání na této úrovni. Slabým místem je neexistence legislativy komplexně řešící další odborné vzdělávání a přípravu. Přetrvává existence sociálních bariér účasti v dalším vzdělávání, nabídka formálního vzdělávání pro
58
dospělé ne vţdy odpovídá potřebám a uplatnitelnosti na trhu práce, chybí systematické hodnocení kvality dalšího vzdělávání.
5.1.1
Předčasné odchody ze vzdělávání a nízkokvalifikovaní
Účast mladých lidí v počátečním odborném vzdělávání a přípravě je v České republice tradičně vyšší neţ průměr EU. Je zaznamenán také relativně malý počet osob, které ukončí vzdělávání předčasně, aniţ by získaly jakoukoli kvalifikaci (průměr nedokončení školní docházky činí přibliţně 6 %). V rámci poradenství je ţákům ohroţeným předčasným odchodem ze školy věnována zvýšená pozornost ze strany školních poradců, pedagogickopsychologických poraden. Potřebné informace a poradenskou podporu mohou studenti získat i na webovém portálu www.infoabsolvent.cz, kde je těmto problémům věnována samostatná sekce (viz rovněţ kapitola 5.2). Základní a střední školy poskytují bezplatné kurzy pro dokončení základního vzdělání, jehoţ zvládnutí je důleţité pro úspěšné zapojení do dalšího vzdělávání. Vedle toho realizují školy také různé programy podpory rizikových osob (osoby ze sociálně nepodnětného prostředí, příslušníci menšin apod.) v dokončení školní docházky ve spolupráci s neziskovým sektorem formou grantových projektů z operačních programů. Důsledkem předčasného odchodu ze vzdělávání je nízká kvalifikace, která se následně často prolíná s jinými riziky jako je dlouhodobá nezaměstnanost, sociální vyloučení, apod. Opatření aktivní politiky zaměstnanosti zaměřená na různé znevýhodněné skupiny tak často zahrnují i osoby s nízkou kvalifikací. Ze své podstaty je nízká kvalifikace jedním z klíčových kritérií pro zařazení do rekvalifikací realizovaných veřejnými sluţbami zaměstnanosti. Rekvalifikace mohou být poskytovány jak nezaměstnaným, tak preventivně osobám ohroţeným nezaměstnaností, např. z důvodu nízké kvalifikace. Dostupnost rekvalifikací a dalšího vzdělávání výrazně zvyšují různé projekty z operačních programů. Zlepšení uplatnitelnosti na trhu práce slibuje osobám s nízkým formálním vzděláním rovněţ nastartování procesu uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení. 1. Název iniciativy / opatření Organizace kurzů pro doplnění a získání základního vzdělání 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Přesto, ţe pro vstup na střední školu není podmínkou ukončení základního vzdělání, můţe být v individuálních případech nedostatek znalostí reálnou překáţkou úspěšnosti v dalším studiu nebo i v běţném ţivotě. Proto jsou školami organizovány kurzy na doplnění základního vzdělání. Kurzy pro doplnění získání základního vzdělání organizují základní a střední školy i školy samostatně zřízené pro ţáky se zdravotním postiţením (bývalé speciální školy). Jsou poskytovány bezplatně mohou být organizovány v denní i dálkové formě vzdělávání.
(b)
Cíle (měřitelné) Zajistit všem zájemcům doplnění základního vzdělání v návaznosti na výběr střední školy. Vzdělávacím cílem je zvládnutí trivia, tzn. základů čtení, psaní, počítání a věcného učení nebo osvojení si alternativního způsobu komunikace. Absolventi kurzu získají doklad o ukončení základního vzdělání.
(c)
Cílové skupiny Mladí lidé s poruchami učení, etnické minority, nízkokvalifikovaní.
59
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Opatření je realizováno dlouhodobě.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Opatření je realizováno školami v celé republice na základě jednotné legislativy. Školy organizují příslušné kurzy podle lokálních potřeb.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Jedná se o systémové opatření, které je realizováno v souladu s ustanovením § 55 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, a v souladu s § 12 a 13 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MŠMT, krajské úřady, základní a střední školy.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Zájem o tyto kurzy není příliš vysoký a navštěvuje je víceméně ustálený počet frekventantů.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Kurzy pro získání základního vzdělání navštěvovalo v roce 2007/08 344 frekventantů a 307 frekventantů docházelo na kurzy pro získání základů vzdělání.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Opatření je součástí vzdělávací politiky.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Značná část ţáků předčasně opouštějících školu je mládeţ ze znevýhodněného prostředí. Takto znevýhodnění jedinci, ať jiţ jde o mládeţ či dospělé osoby, zpravidla nejsou dostatečně motivováni k doplnění svého vzdělání. Z tohoto důvodu je zájem o tyto kurzy slabý.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Přístup ke znevýhodněným osobám by měl být více holistický. Větší důraz by měl být kladen na doprovodná motivační opatření.
6. Zdroje, legenda http://www.msmt.cz/uploads/soubory/vyrocni_zpravy/VZ_MSMT_2007_I_dil.pdf http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakony/Uplne_zneni_SZ_317_08.pdf
60
5.1.2
Starší pracovníci
V souvislosti s demografickými trendy byly v ČR vypracovány Národní programy přípravy na stárnutí (na období let 2003 aţ 2007 a následně 2008 aţ 2012). Aktuální program, který je v mnoha aspektech konkrétnější neţ ten předcházející, si vytyčuje jako jednu z pěti strategických priorit aktivní stárnutí. Klíčovou myšlenkou je investicemi do vzdělání udrţet ekonomickou aktivitu lidí do vyššího věku. Proto se v rámci tohoto konceptu se zdůrazňuje potřeba podpory celoţivotního vzdělávání (v ČR je míra účasti dospělých v dalším odborném vzdělávání niţší, neţ je průměr EU). Koncepce navrhuje konkrétní opatření a jejich gestory, např. zvýšit nabídku a dostupnost celoţivotního vzdělávání pro zaměstnavatele a zaměstnance, zpracovat koncepci rozvoje systému dalšího vzdělávání a jeho financování, nabízet starším osobám speciální programy rekvalifikace a poradenství a nezaměstnaným osobám starším 50 let povinně nabízet individuální akční plány aj. V oblasti aktivní politiky zaměstnanosti jsou osoby starší 50 let jiţ delší dobu povaţovány znevýhodněnou skupinu, které věnují veřejné sluţby zaměstnanosti zvýšenou péči. To se projevuje v cíleném zařazování těchto osob do různých programů, jejichţ součástí je i odborné vzdělávání. Silné a slabé stránky: Pozitivem současného stavu je strategická zakotvenost problematiky starších osob a existence různých intervenčních programů. Negativem je přetrvávání podmínek, které příliš nepodporují motivaci starších osob ke vzdělávání a ekonomické aktivitě, např. měkká sociální síť. Nabídka vzdělávání je často neadekvátní specifickým potřebám této skupiny. 1. Název iniciativy / opatření Regionální individuální projekt V padesáti nekončíme (realizace 7/2009 - 6/2012) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Projekt usiluje o zlepšení postavení starších osob na trhu práce, a to prostřednictvím realizace poradenského, vzdělávacího a motivačního programu a zprostředkovatelských sluţeb včetně pracovní praxe a dotovaného zaměstnání pro starší nezaměstnané pobývající dlouhodobě mimo zaměstnanost v Ústeckém kraji. Navrhovatelem a realizátorem projektu je Úřad práce v Ústí nad Labem. Obdobné projekty mohou být realizovány i v jiných krajích, přičemţ jejich obsah je přizpůsoben regionálním potřebám.
(b)
Cíle (měřitelné) Hlavním cílem projektu je zlepšení přístupu cílové skupiny k zaměstnání, a to inovativním vyuţitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, zvýšením jejich efektivnosti, individuálním přístupem a specifickou péčí kaţdému jednotlivci, zvýšením kvality informačních, poradenských, vzdělávacích a zprostředkovatelských sluţeb
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou projektu jsou uchazeči a zájemci o zaměstnání starší 50 let, přičemţ zvláštní pozornost je věnována věkové kategorii 55 a více let, která se vyznačuje kumulací problémových faktoru, které jim znesnadňují moţnost uplatnění se na trhu práce.
61
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt se nachází stále v počáteční fázi realizace (1/2010).
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt je svým dosahem regionální, tzn. v rámci jednoho kraje ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Tento projekt je součástí aktivní politiky zaměstnanosti financované z ESF a je typem projektu vycházejícího z regionálních potřeb úřadů práce. Zacílení a obsah tohoto typu projektů se v jednotlivých krajích liší.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Realizátorem projektu je Úřad práce v Ústí nad Labem. V rámci výběrového řízení je většina aktivit projektu svěřena soukromé vzdělávací firmě.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Hodnotící studie nejsou zatím k dispozici.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Jsou stanoveny indikátory vztahující se k výstupům/výsledkům (jedná se zejména o počty podpořených osob, počty účastníků a absolventů kurzů a počty nově vytvořených pracovních míst).
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Projekt je součástí aktivní politiky zaměstnanosti a má přispět ke zmírňování regionálních disparit na trzích práce. Zkušenosti z realizace projektu se promítnou do budoucích iniciativ.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? V počáteční fázi projektu je příliš brzy na hodnocení obtíţí z průběhu realizace.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu?
Projekt pomáhá řešit přetrvávající důsledky strukturálních změn, které v kraji budou přítomny i po realizaci projektu, stejně tak jako problémy spojené se zaměstnáváním starších osob. 6. Zdroje, legenda http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/esf/op_lzz__2007_-_2013_/rip/vpn http://www.esfcr.cz/uploads/.procurements/14169/zd-vpn-v5.pdf
62
5.1.3 Migranti (ze třetích zemí mimo EU) Cizinci čelí při vstupu do odborného vzdělávání, stejně jako do ostatních oblastí fungování společnosti, bariérám vyplývajícím z kulturních, jazykových a jiných odlišností. Na jejich odstraňování se zaměřuje integrační politika, jejíţ je vzdělávání klíčovou komponentou. Primárním zájmem státu je usnadnit integraci těm cizincům, kteří na území ČR pobývají, případně hodlají pobývat, dlouhodobě či trvale. V roce 2006 byla vládou přijata Koncepce integrace cizinců na území České republiky, která aktualizovala stejnojmenný dokument z dřívější doby (2000). Koncepce definuje dvě skupiny praktických a legislativních integračních opatření. První skupinou jsou tzv. cílená specifická opatření – seznam konkrétních kroků v oblastech koncepcí identifikovaných jako klíčových pro úspěch integrace (znalost českého jazyka, ekonomická nezávislost a soběstačnost cizince, orientace cizince ve společnosti a vztahy cizince s členy majoritní společnosti). Realizace probíhá prostřednictvím Státního integračního programu, v rámci kterého jsou poskytovány např. bezplatná výuka českého jazyka, sociokulturního minima apod. Druhou skupinou opatření jsou podpůrná opatření – zejména legislativní kroky zohledňující integraci cizinců při revizi politik. Vzdělávání na veřejných středních a vysokých školách je pro cizince zdarma, pokud prokáţou dostatečnou znalost českého jazyka, která jim umoţní studium v češtině. Silné a slabé stránky Pozitivem současného stavu je existence koncepčního rámce pro integrační opatření státu vůči cizincům. Negativem je ad hoc regulace přílivu cizinců s ohledem na poptávku zaměstnavatelů po pracovní síle, coţ nevytváří vhodné podmínky pro integraci a účast na vzdělávání. 1. Název iniciativy / opatření Centra na podporu integrace cizinců (2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Aktivity vedoucí k integraci cizinců do většinové společnosti mají předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, jejich společenské izolaci a sociálnímu vyloučení. Důleţité jsou nejen aktivity směřující k imigrantům, ale i k většinové společnosti, které se musí odehrávat jak na celostátní tak regionální / místní úrovni.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem opatření je vznik regionálních integračních center ve všech 14 krajích ČR (13+ hl. m. Praha), a tak zajistit do určité míry srovnatelnou úroveň péče o integraci cizinců na celém území ČR. Ta byla doposud zajišťována zejména prostřednictvím aktivit nestátních neziskových organizací. V roce 2009 zahájila činnost Centra v šesti krajích, v roce 2010 zahájí činnost Centra v dalších čtyřech krajích. Činnost Center je kofinancována z prostředků Evropského integračního fondu (EIF). Cílem fungování center je koordinace lokální integrace cizinců, poskytování poradenství pro cizince, kurzů a další preventivní činnost, permanentní monitoring situace a podpora rozvoje občanské společnosti.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou cizinci z třetích zemí, kteří pobývají legálně na území ČR.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Centra poskytují zdarma intenzivní kurzy češtiny, sociokulturní kurzy, ale také
63
poradenství týkající se kromě jiného vzdělávání a trhu práce 3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Opatření je aplikováno ve všech krajích ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je realizováno na základě celorepublikové mezirezortní Koncepce integrace cizinců, respektuje situaci v jednotlivých regionech, která je odlišná z hlediska zastoupení cizinců v populaci jednotlivých krajů.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Klíčovými aktéry jsou Ministerstvo vnitra a nestátní neziskové organizace.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Hodnotící studie zatím nejsou k dispozici.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Monitorovací ukazatele jsou nastaveny jednotně. Jedná se zejména o ukazatele výsledků/výstupů projektu (např. počet osob, kterým bylo poskytnuto právní poradenství, účastníci kurzů českého jazyka atp.)
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Zavedené opatření je součástí širší Koncepce integrace cizinců.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Kritizováno je jednotné nastavení hodnot monitorovacích ukazatelů (např. počet cizinců, kterým bylo poskytnuto právní poradenství), přestoţe počty cizinců ţijících v jednotlivých krajích jsou odlišné.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=570 http://www.integracnicentra.cz/cz/ http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210832
64
5.1.4
Studenti se speciálními potřebami (hendikepovaní)
Po roce 2004 dochází v souvislosti s přijetím nového školského zákona k výraznému omezení speciálních škol,23 preferovanou formou vzdělávání je, pokud to odpovídá potřebám a moţnostem ţáka, ale i podmínkám a moţnostem školy, individuální integrace do běţného školního kolektivu (popř. doplněná individuálním vzdělávacím plánem). Kromě individuální integrace se často uplatňuje integrace skupinová. K podpoře ţáků se zdravotním postiţením a jejich integrace (inkluze) do běţných škol slouţí různé podpůrné nástroje, např. moţnost zavedení funkce asistenta pedagoga, osobního asistenta pro ţáky se sníţenou soběstačností, učitele nebo tlumočníka znakové řeči, finanční příspěvky škole na zvýšení nákladů spojených s výukou ţáka a zabezpečení jeho potřeb speciálními učebnicemi a dalšími pomůckami na úpravu prostředí. Vytvořila se síť výchovných poradců na školách a speciálních poradenských pracovišť. V souvislosti s kurikulární reformou jsou v nově vydávaných rámcových vzdělávacích programech, které nahrazují dosavadní učební dokumenty, vymezeny základní podmínky vzdělávání ţáků se specifickými vzdělávacími potřebami, které školy musí zohlednit ve svých školních vzdělávacích programech. Pokud se týká odborného vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a moţností získání kvalifikace, uplatňuje se rovný přístup v tom, ţe všechny obory vzdělání jsou přístupné kaţdému ţákovi, pokud to odpovídá jeho zdravotnímu stavu, individuálním moţnostem a schopnostem. Pro kaţdý obor vzdělání stanoví Ministerstvo zdravotnictví základní zdravotní předpoklady ke studiu, zejména s ohledem na nároky odborné přípravy a podmínky praktického vyučování. Další moţnost pro získání odborného vzdělání a kvalifikace představují kratší - dvou a tříleté vzdělávací programy na úrovni ISCED 2C a ISCED 3C, které připravují pro výkon jednoduchých povolání nebo méně náročných pracovních činností. V těchto oborech se vzdělávají převáţně ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami. V roce 2004 přijala vláda ČR Střednědobou koncepci státní politiky vůči občanům se zdravotním postiţením, z jejíchţ cílů a úkolů vychází Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postiţením na období 2006 – 2009 přijatý v roce 2005 (aktualizovaný v roce 2009). Národní plán je komplexním dokumentem, který vymezuje konkrétní opatření pro jednotlivé resorty a ţádoucí cílový stav, kterého se má dosáhnout. Úkoly pro vzdělávání směřují do oblasti kurikulární, výchovného a profesního poradenství, vzdělávacích podmínek pro některé skupiny ţáků, podpůrných pedagogických a sociálních opatření. Kromě počátečního je zahrnuto také terciární a další vzdělávání. Tyto úkoly a opatření se promítly také do dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy a řady legislativních a jiných opatření v oblasti vzdělávání. Zvýšit míru inkluzivního vzdělávání a zabezpečit rovný přístupu ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami ke vzdělávání si klade za cíl Národní akční plán inkluzivního vzdělávání vypracovaný v roce 2009. Návazně na tento plán byl zahájen národní systémový projekt financovaný z ESF „Centra podpory inkluzivního vzdělávání. Osoby se zdravotním postiţením jsou jednou z explicitně uvedených skupin v zákoně o zaměstnanosti, jímţ má být věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání, coţ znamená zvýšenou šanci na účast v různých programech APZ, jejichţ součástí je i odborné vzdělávání. Moţnosti odborného vzdělávání mládeţe i dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami rozšiřují různé projekty z operačních programů financovaných z ESF.
23
Kromě vzdělání se zde ţákům poskytovala speciální pedagogická péče podle druhu a stupně postiţené a podle potřeby také sociálně a zdravotně rehabilitační péče
65
Silné a slabé stránky Pozitivem dosavadního vývoje je zřejmý trend ke stále větší inkluzi zdravotně postiţených do běţného vzdělávání. Tento trend souvisí se změnou chápání zdravotního postiţení a postoje společnosti k občanům s postiţením, která se odráţí ve strategických a koncepčních dokumentech i legislativě. Zlepšování podmínek pro vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením je dlouhodobý proces vyţadující součinnost mnoha subjektů, zejména na regionální a místní úrovni (orgány samosprávy, zřizovatelé škol, školy, zaměstnavatelé). Je ţádoucí prohloubit vzdělávání učitelů o specifiku vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením, zlepšit individuální poradenskou péči těmto ţákům a celkově zlepšovat materiální a organizační podmínky pro jejich vzdělávání.
5.1.5
Návraty na trh práce po přerušení zaměstnání
Nejčastějším případem návratu na trh práce je návrat ţen a muţů po mateřské, respektive rodičovské dovolené zpět do zaměstnání. Veřejné sluţby zaměstnanosti věnují těmto osobám, především ţenám a osobám pečujícím o dítě, zvýšenou péči, v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Velká část projektů je realizovaná z operačních programů financovaných z ESF, které jsou zaměřeny na rovné příleţitosti ţen a muţů na trhu práce, sladění pracovního a rodinného ţivota a podporu vstupu na trh práce. Výhodnou projektů realizovaných z operačních programů je moţnost individuálního přístupu, kterým lze řešit i subjektivní bariéry vstupu do zaměstnání a účasti v odborném vzdělávání na straně jednotlivců. Důleţitým nástrojem podpory osob vracejících se na trh práce jsou tzv. doprovodná opatření v projektech ESF, coţ je druh přímé podpory, který má umoţnit účast v projektu např. rekvalifikacích. Jedná např. o různé druhy příspěvků na péči o dítě či jinou blízkou osobu, hlídání dětí, dopravu apod. Silné a slabé stránky Pozitivem současného stavu je existence legislativního a programového rámce pro projekty ESF a jejich zacílení na skupinu osob vracejících se na trh práce po mateřské/rodičovské dovolené. Negativem jsou omezené kapacitní moţnosti takových intervencí při existenci řady bariér, např. malých kapacit v oblasti péče o (předškolní) děti, nerozvinutost systému dalšího vzdělávání, které vzdělávání a návrat do zaměstnání ztěţují. 1. Název iniciativy / opatření Regionální individuální projekt Rodina není handicap (realizace 6/2009 - 5/2012) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Projekt usiluje o zlepšení postavení nezaměstnaných pečujících o dítě do 15 let (zejména z řad osob na mateřské nebo rodičovské dovolené) v Plzeňském kraji. Navrhovatelem a realizátorem projektu je Úřad práce v Plzni.
(b)
Cíle (měřitelné) Hlavními cíli projektu jsou sniţování nezaměstnanosti, aktivní předcházení dlouhodobé nezaměstnanosti a prosazování rovných příleţitostí ţen a muţů. Cílové skupině bude především poskytnuta pomoc v udrţení a obnovení profesní orientace nebo v získání nových dovedností a posílení jejich profesního sebevědomí prostřednictvím motivační, poradenské a zprostředkovatelské sluţby, řady rekvalifikačních kurzů a pracovní praxe. Doprovodná opatření ve formě příspěvků přímé podpory budou slouţit k odstranění bariér spojených s účastí klientů v projektu (např. o proplácení jízdného, příspěvků na hlídání dětí, na stravování, na zdravotní potvrzení, ochranné pomůcky apod.).
66
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou projektu jsou osoby pečující o dítě do 15 let věku evidované na úřadech práce jako uchazeči nebo zájemci o zaměstnání (zejména z řad osob na mateřské nebo rodičovské dovolené).
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt se nachází stále v počáteční fázi realizace (1/2010).
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt je svým dosahem regionální, tzn. v rámci jednoho kraje ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Tento projekt je součástí aktivní politiky zaměstnanosti financované z ESF a je typem projektu vycházejícího z regionálních potřeb úřadů práce. Zacílení a obsah se v jednotlivých krajích liší.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Realizátorem projektu je Úřad práce v Plzni. V rámci výběrového řízení je většina aktivit projektu svěřena soukromé vzdělávací firmě.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Hodnotící studie nejsou zatím k dispozici.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Jsou stanoveny indikátory vztahující se k výstupům/výsledkům (jedná se zejména o počty podpořených osob, počty účastníků a absolventů kurzů).
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Projekt je součástí aktivní politiky zaměstnanosti a má přispět ke zmírňování regionálních disparit na trzích práce. Zkušenosti z realizace projektu se promítnou do budoucích iniciativ.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? V počáteční fázi projektu je příliš brzy na hodnocení obtíţí z průběhu realizace.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Projekt pomáhá řešit situaci určitého počtu jiţ nezaměstnaných v rámci jednoho kraje. Příčiny, které vedou k této situaci, zůstanou touto intervencí nezměněny.
6. Zdroje, legenda https://portal.mpsv.cz/sz/local/pm_info/esf/rodina_neni http://www.esfcr.cz/projekty/rodina-neni-handicap
67
5.1.6
Dlouhodobě nezaměstnaní
Dlouhodobá nezaměstnanost obvykle spojená s různými druhy sociální exkluze (včetně neúčasti na vzdělávání) je jedním z negativních jevů, který je různou měrou identifikován ve strategických dokumentech ČR (Národní programy reforem, Národní akční plány sociálního začleňování vypracovávané ve dvouletých intervalech od roku 2004). Politika zaměstnanosti povaţuje dlouhodobě nezaměstnané (tzn. osoby evidované na úřadě práce déle neţ 6 měsíců, od roku 2009 déle neţ 5 měsíců) za osoby, jimţ má být věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání veřejnými sluţbami zaměstnanosti. To znamená zvýšenou šanci na účast v různých programech, jejichţ součástí je i odborné vzdělávání. Zvýšenou šanci na vstup do odborného vzdělávání skýtají projekty realizované z operačních programů ESF, kde lze individuálněji neţ běţnými opatřeními APZ řešit různé příčiny sociálního a pracovního vyloučení kombinací různých nástrojů (poradenství, rekvalifikace, doprovodná opatření atp.). Většina oblastí podpory zaměřená na zvyšování zaměstnanosti a zaměstnatelnosti je explicitně či implicitně pojímána zároveň jako prevence dlouhodobé nezaměstnanosti a související sociální deprivace. Opatření pro dlouhodobě nezaměstnané musí kombinovat různé prvky pozitivní a negativní motivace k řešení nepříznivé situace. Programy pro obnovení této motivace jsou základním předpokladem pro smysluplnou účast ve vzdělávání. Silné a slabé stránky Pozitivem současného stavu je existence základního rámce pro řešení problematiky dlouhodobé nezaměstnanosti a s ní spojované sociální exkluze, včetně neúčasti na vzdělávání. Negativem je nedostatek vhodných intervenčních programů, které by řešily problematiku pracovní a sociální exkluze komplexněji (např. případový management) a přetrvávání řady prvků (hlavně v oblasti daní a sociálních dávek), které umoţňují části pracovní síly zaujímat alternativní strategie k aktivní účasti na trhu práce a ve vzdělávání. 1. Název iniciativy / opatření Zavedení povinné aplikace individuálních akčních plánů pro osoby nezaměstnané déle neţ 5 měsíců (realizace od 1.1. 2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Individuální akční plán byl po pilotním testování v rámci několika projektů zaveden do legislativy v roce 2004 jako moţnost nabízená nezaměstnaným ze znevýhodněných skupin, kterým úřady práce věnují zvýšenou péči. Zavedení povinného vypracovávání a uzavírání individuálních akčních plánů na úřadech práce (novelou zákona o zaměstnanosti) s nezaměstnaným po 5 měsících evidence, měl být především podpořen aktivní přístup nezaměstnaných k řešení vlastní situace.
(b)
Cíle (měřitelné) Hlavním cílem tohoto opatření je prevence dlouhodobé nezaměstnanosti a zvýšení moţnosti uplatnění na trhu práce pro osoby, které překročily časovou hranici 5 měsíců nezaměstnanosti prostřednictvím individuálně plánovaných aktivit (včetně vzdělávání). IAP má umoţnit úřadu práce strukturovaným způsobem stanovit nezaměstnanému povinnosti (při odmítnutí uzavření IAP nebo jeho neplnění je nezaměstnaný vystaven sankcím).
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou povinné aplikace IAP jsou všichni nezaměstnaní, kteří jsou vedeni
68
v evidenci úřadu práce nepřetrţitě déle neţ 5 měsíců. (d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Opatření je v platnosti od 1. 1. 2009.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Opatření je svým dosahem celostátní. Realizuje se na regionální úrovni.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Toto opatření je součástí aktivní politiky zaměstnanosti.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření)
Realizátorem opatření jsou sluţby zaměstnanosti prostřednictvím jednotlivých oddělení poradenství úřadů práce a jejich poboček. 4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Dopady a efektivita se nesledují. Po zavedení opatření byla zpracována zatím 1 rozsáhlejší hodnotící studie (viz níţe). Povinné zavedení IAP je hodnoceno jako neadekvátní kapacitám sluţeb zaměstnanosti, kvalifikaci poradců na úřadech práce a vývoji počtu evidovaných nezaměstnaných.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Sledováno je především dodrţování termínu uzavření IAP a jejich počet. Úspěšnost se kvantitativně nevyhodnocuje.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Opatření je součástí národní aktivní politiky zaměstnanosti.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Opatření bylo zavedeno legislativní cestou bez rozsáhlejších přípravných opatření. Převládá formální přístup. Vzhledem k situaci státního rozpočtu nelze očekávat nápravná opatření, která by zvyšovala výdaje sluţeb zaměstnanosti (zvýšení kvalifikace a poradenských kapacit úřadů práce).
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Opatření aktivizuje nezaměstnané hrozbou sankcí. Schází individuální přístup k situaci osob, které se mohou stát dlouhodobě nezaměstnanými se všemi negativními důsledky.
6. Zdroje, legenda Aplikace IAP ve sluţbách zaměstnanosti v ČR: analýza a doporučení, výzkumná zpráva pro MPSV, Národní vzdělávací fond, 2009 (http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/z_435_2004)
69
5.1.7
Romská menšina
Postavení Romů v české společnosti a otázky jejich integrace jsou dlouhodobým problémem. Patří k nim také oblast vzdělávání romských dětí a ţáků. Současné výzkumy dokládají, ţe romské děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí mají niţší šance na získání kvalitního základního vzdělání a v průběhu školní docházky vykazují ve srovnání s ostatními ţáky niţší školní úspěšnost, která jim znemoţňuje další studium na střední a vysoké škole, coţ negativně ovlivňuje i jejich budoucí pracovní kariéru. Vzdělávání je tedy dlouhodobě jednou z priorit vládní politiky podpory romské menšiny a její integrace do majoritní společnosti. Pokud jde o přijatá opatření v oblasti inklusivního vzdělávání, je nutné zmínit koncepci včasné péče a akční plán jejího naplňování (opatření cílená na děti před vstupem do základních škol), vyuţívání integračních nástrojů v oblasti školství (asistent pedagoga, přípravné ročníky, vzdělávací aktivity a poradenství pro romské ţáky a studenty, stipendia pro romské ţáky středních škol a finanční podporu studentů VŠ ze sociálně slabých rodin). Silné a slabé stránky Pozitivním rysem současné situace je existence koncepčního rámce pro integraci romské menšiny a zvyšování její účasti ve vzdělávání. Negativem je absence relevantních údajů o počtech romských ţáků, jejich potřebách a školní úspěšnosti a nedostatečná připravenost pedagogů. Omezující pro šance na kvalitní vzdělání je působení sociokulturních faktorů (vliv alternativních ţivotních strategií sociálně vyloučených rodin). 1. Název iniciativy / opatření Koncepce romské integrace (aktualizace 2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Údaje o počtech Romů ţijících na území ČR se podle jednotlivých zdrojů značně liší. Podle sčítání obyvatelstva z roku 2001 ţije v České republice 11 716 občanů, kteří se přihlásili k romské národnosti, z analýzy sčítání bytů a domů je Romů kolem 72 000. Podle odhadů romských organizací ţije v Česku 300 - 350 tisíc Romů. Odhaduje se, ţe kolem 80 000 Romů lze označit za sociálně vyloučené. Romská komunita se vyznačuje sociálními problémy a vysokou mírou nezaměstnanosti.
(b)
Cíle (měřitelné) Většina Romů se vyznačuje nízkým vzděláním, coţ je hendikepuje v uplatnění na trhu práce. Cílem je zvýšit vzdělanostní úroveň romské komunity a podpořit celoţivotní učení Romů.
(c)
Cílové skupiny Romská komunita, romští ţáci v počátečním odborném vzdělávání.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Základním strategickým dokumentem, který vymezuje cíle a nástroje podpory romské menšiny je Koncepce romské integrace, kterou přijala vláda České republiky v roce 2000. Koncepce byla jiţ několikrát aktualizována, naposledy v prosinci 2009, kdy vláda schválila Koncepci romské integrace na období 2010 -2013. Součástí této koncepce je i Realizační plán koncepce romské integrace 2010-2013, kde je uveden celkový výčet konkrétních úkolů pro jednotlivé resorty a doporučení pro další subjekty (orgány regionální a místní samosprávy). Úkoly pro resort školství směřují především do oblasti primární péče (předškolního vzdělávání) a základního vzdělávání. Jejich cílem je zlepšit
70
připravenost romských dětí na vstup do školy, podpořit jejich inkluzi do hlavního vzdělávacího proudu a zvýšit jejich úspěšnost v základním vzdělávání a tím i podíl romských ţáků ve středním vzdělávání. Na základě vládní Koncepce romské integrace vytváří Ministerstvo školství a mládeţe (MŠMT) vlastní strategii na podporu vzdělávání dětí, ţáků i dospělých příslušníků romské komunity. MŠMT vyhlašuje také různé dotační programy na podporu vzdělávání a integrace romské komunity. Vyuţívá i programy s podporou ESF. Směrem k počátečnímu odbornému vzdělávání se jedná především o rozvojové dotační programy Podpora romských ţáků středních škol a Financování asistentů pedagoga pro děti, ţáky a studenty se sociálním znevýhodněním. 3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Rozsah opatření je národní. Implementace probíhá na všech úrovních.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Řešení potřeb Romů je součástí širší koncepce inkluzivního vzdělávání a rovného přístupu ke vzdělávání.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Realizátory jsou Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR, orgány regionální a místní samosprávy, školy.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Příslušníci romské komunity se mohou vzdělávat v kterémkoli oboru počátečního vzdělávání. Školský zákon ukládá školám, aby zohlednily speciální vzdělávací potřeby těchto ţáků ve svých školních vzdělávacích programech. V odborném vzdělávání neexistují speciální vzdělávací programy určené primárně pouze pro ţáky z romské komunity s výjimkou tří: V roce 1998, kdy vznikla Soukromá romská střední škola (nyní Střední odborná škola managementu a práva), byl vytvořen vzdělávací program Sociální péče – sociální činnost pro etnické skupiny (ISCED 3A), který připravuje studenty zejména pro komunitní práci s romskou menšinou (obor se vyučuje na třech školách, celkový počet ţáků v roce 2009/2010 je 457). Další obdobný vzdělávací program Sociální činnost v prostředí etnických minorit (ISCED 2 C a ISCED 3A) je prioritně určen pro dospělé Romy, kteří pracují v různých nevládních organizacích nebo jako koordinátoři a poradci v orgánech státní správy a samosprávy (obor se vyučuje pouze na jedné škole, celkový počet studentů je kolem 50). V roce 2003 byl vytvořen vzdělávací program Pedagogika pro asistenty ve školství. Záměrem bylo umoţnit Romům, kteří pracují ve školách jako asistenti učitele (původně romský asistent) získat střední pedagogické vzdělání na úrovni ISCED 2 C a ISCED 3A. Celkový počet ţáků vzdělávajících se v obou oborech je 226; obor se vyučuje na dvou školách. Prostřednictvím dotačních programů vyhlašovaných dvakrát ročně je poskytována romským ţákům středních škol finanční podpora. Ve školách s větším počtem ţáků romské národnosti, resp. ţáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, je moţno zavést funkci asistenta pedagoga, který pomáhá ţákům při zvládání studijních nároků a začleňování se do školního prostředí. Práce asistentů pedagoga je zajištěna prostřednictvím speciálního dotačního programu.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Očekávaným výsledkem je zvýšení podílu Romů v počátečním odborném vzdělávání a
71
zamezení jejich předčasným odchodům ze vzdělávání. (c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Opatření jsou součástí národní politiky na podporu a integraci romské komunity, národního a regionálních programů dlouhodobého rozvoje vzdělávací soustavy.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Z hlediska vzdělávání romských ţáků v počátečním odborném vzdělávání chybí relevantní údaje o počtech romských ţáků, jejich potřebách a školní úspěšnosti. MŠMT připravuje šetření zaměřené na vzdělávání romských ţáků ve středních školách, které by mělo tento nedostatek odstranit a ukázat, kam směřovat systémová opatření. Rovněţ pedagogové nejsou dostatečně připraveni na práci s těmito ţáky. Zatím je rovněţ nedostatečný počet asistentů pedagoga na středních školách, který souvisí i s nezájmem ze strany škol. V této souvislosti hraje roli skutečnost, ţe na jednotlivých středních školách se často vzdělává pouze několik ţáků, přitom počet ţáků je jednou z podmínek pro ustavení funkce asistenta pedagoga.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Zvyšování vzdělanostní úrovně romské komunity je dlouhodobý proces, vyţadující součinnost mnoha subjektů včetně romských nevládních organizací.
6. Zdroje, legenda http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/ministri-pri-uradu-vlady/michael-kocab/tz/170--kekoncepci-romske-integrace-schvalene-vladou-65966/
5.2 Podpora ohroţených skupin Poradenství pro znevýhodněné skupiny mládeţe i dospělých je poskytováno v rámci celkového systému poradenství. V současné době je většina sluţeb kariérového poradenství součástí dvou paralelních systémů. Prví spadá pod zodpovědnost Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, druhý je administrován Ministerstvem práce a sociálních věcí. Systém poradenských sluţeb MPSV je zaměřen na řešení problémů souvisejících s přechodem ze školy do zaměstnání a na podporu zájemců a uchazečů o zaměstnání při hledání pracovního místa a zvýšení jejich zaměstnatelnosti prostřednictvím rekvalifikací. Kariérové poradenství ve školách a školních poradenských pracovištích, které spadá pod pravomoc MŠMT, je primárně zaměřeno na problémy dětí a mladých lidí během školní docházky a studia a na proces výběru či změny jejich vzdělávací dráhy. Dlouhodobě funguje dobře organizovaná a regionálně dobře dostupná síť pedagogicko-psychologických poraden, které kromě běţného studijního poradenství jsou schopny řešit i problémy znevýhodněných skupin. Vedle toho existují při školách vzdělávajících ţáky s různými zdravotními hendicapy i Speciální pedagogická centra, která poskytují specifické poradenství a podporu studentům. (Více informací o poradenském systému – viz publikace ReferNetu Odborné vzdělávání v Evropě – Přehledová zpráva: Česká republika, 2009, kapitola 8). Ve sféře poradenství MŠMT, zaměřeného zejména na počáteční vzdělávání, došlo od roku 2002 aţ do současnosti k dynamickému vývoji a posílení poradenských sluţeb na základních a středních školách, zejména v oblasti kariérových potřeb studujících, včetně zdravotně a 72
jinak znevýhodněných skupin. Jednotlivá opatření realizovaná ve sledovaném období se opírají o upravenou školskou legislativu, zejména o nový školský zákon a doprovodné prováděcí předpisy a také o Implementační plán Strategie celoţivotního učení. V roce 2005 bylo vybudováno Centrum kariérového poradenství, které provádí individuální poradenství při výběru studia na středních a vyšších odborných školách pro zájemce o studium včetně zdravotně a jinak znevýhodněných skupin klientů, zprostředkovává různým skupinám uţivatelů informace o situaci na trhu práce a uplatnitelnosti absolventů škol, poskytuje pomoc při řešení váţných problémů při studiu a provádí metodickou a informační podporu poradcům a učitelům. Vzhledem k tomu, ţe součástí poradenské praxe je práce s informačními zdroji a zajištění věrohodných kariérových informací, vznikl v rámci Centra kariérového poradenství v roce 2007 internetový informační systém www.infoabsolvent.cz. Tento moderní informační nástroj slouţí nejen učitelům a kariérovým poradcům, ale mohou s ním samostatně pracovat i studenti a uchazeči o vzdělávání. Obsahuje čtyři tematické části, přičemţ jedna část je specificky zaměřena na informace a poradenství pro studenty mající problémy při studiu, nebo kterým hrozí předčasné ukončení studia. Pokud se týče dalšího odborného vzdělávání, jsou hlavními institucemi poskytujícími ucelené poradenské sluţby úřady práce. Většinou jsou tyto sluţby soustředěny v Informačně poradenských střediscích pro volbu povolání (IPS). Tato střediska byla v době svého vzniku zaměřena spíše na děti a mládeţ. Krátce po zveřejnění Lisabonské strategie se cílová skupina IPS začala měnit, stále více pozornosti bylo věnováno dospělým. Úřady práce mají mnoho zkušeností s prací se sociálně ohroţenými skupinami. Podpůrné sluţby pro další vzdělávání poskytované úřady práce a jejich IPS jsou tedy poskytovány do značné míry právě těmto skupinám. K podpoře dalšího vzdělávání pouţívají IPS několik poradenských a informačních nástrojů. Jedním z nich je online přístupná databáze s celorepublikovým přehledem škol, včetně moţností dálkového, kombinovaného a distančního studia. K dispozici jsou i diagnostické nástroje, např. počítačová diagnostika COMDI (diagnostika profesních předpokladů, doporučení k volbě vhodného vzdělání). Dále se rozvinulo vyuţívání psychologické metody bilanční diagnostika a od roku 2000 existuje síť center vyuţívajících tuto metodu. Bilanční diagnostika je komplexní poradenství v oblasti pracovního uplatnění, které vyuţívá i psychologických diagnostických metod a zaměřuje se na zjištění moţností jedince, které jsou významné pro jeho optimální pracovní zařazení. Nejde jen o jednotlivé schopnosti a dovednosti, ale také o jejich vzájemné propojení v celkovém osobnostním profilu. Diagnostika je vyuţívána zejména v případě dlouhodobě nezaměstnaných osob nebo osob se znevýhodněním ke zjištění jejich osobnostního potenciálu a k podpoře osobnostního rozvoje. Umoţňuje věnovat těmto klientům dostatek pozornosti a podpořit či obnovit jejich pracovní kompetence formou motivačního kurzu ještě před zapojením do dalšího vzdělávání. IPS rovněţ začaly více vyuţívat informační podpůrné online nástroje, například Integrovaný systém typových pozic (ISTP), který se skládá z více modulů. Pro poradenství v oblasti dalšího vzdělávání je určen modul „Jobtip―, neboli Analýza individuálního potenciálu. V tomto modulu lze sestavit pracovní profil a navrhnout vhodnou oblast vzdělávání nebo vhodnou pracovní pozici. ISTP dále nabízí modul DAT CZ, databázi vzdělávacích příleţitostí a rekvalifikačních kurzů od řady vzdělávacích společností z celé ČR. Po roce 2004 přispěly programy financované z ESF k podstatnému rozšíření nabídky poradenství a podpůrných sluţeb pro ohroţené skupiny uchazečů o zaměstnání na trhu práce – např. pro osoby se zdravotním postiţením, osoby nad 50 let, mládeţ po ukončení formálního vzdělání, osoby pečující o děti do 15 let, osoby po mateřské, resp. rodičovské dovolené, osoby s nízkým či zcela ţádným vzděláním a jiné skupiny ohroţené
73
nezaměstnaností. Z finančních zdrojů ESF byla financována rovněţ řada projektů zaměřených primárně na vzdělávání ohroţených skupin, které často obsahovaly i sloţku poradenství. Příkladem je projekt Iniciativy Společenství EQUAL „RAP – Rehabilitace, aktivace, práce―, jehoţ cílem bylo připravit komplexní systémové řešení pracovní rehabilitace osob zdravotně postiţených, včetně poradenství při přípravě na získání pracovních míst. Vedle poskytování přímé podpory cílovým skupinám byly z prostředků ESF financovány také tzv. systémové projekty, které vytvářely či rozvíjely systémové prostředí v oblasti poradenství. Mezi nejvýznamnější patří projekt „Informačně poradenský systém pro další profesní vzdělávání―, jehoţ cílem bylo sjednotit zdroje informací o dalším vzdělávání včetně nabídky vzdělávacích aktivit a nabídnout poradenský nástroj poradcům v dalším vzdělávání a jejich klientům. V roce 2007 byla ustanovena platforma pro setkávání profesionálů v oblasti celoţivotního poradenství, Národní poradenské fórum (NPF), které je začleněno evropské sítě European Lifelong Guidance Policy Network (ELGPN). Silné a slabé stránky Podpůrné informační a poradenské sluţby fungující v gesci MŠMT i MPSV mají oporu v příslušných zákonech a jejich praxe je zaloţena na dlouhodobé zkušenosti s prací s ohroţenými skupinami mládeţe i dospělých. Po roce 2004 bylo ve velké míře umoţněno vyuţívání finančních zdrojů z ESF na podporu projektů celoţivotního vzdělávání a poradenství (operační programy řízené MPSV a MŠMT), přičemţ jednou z priorit byla podpora znevýhodněných skupin. Existuje snaha o systémové řešení informačněporadenských sluţeb v systémových projektech; Nedostatkem je, ţe jednotlivé sloţky poradenství zaměřeného na ohroţené skupiny nejsou dostatečně provázané. Poradenství zaměřené na další vzdělávání není dostatečně systémově vystavěno a kapacitně dimenzováno, přičemţ podpůrné informační a poradenské sluţby pro další vzdělávání ohroţených skupin osob jsou poskytovány ve větší míře převáţně na úřadech práce. Komerční sektor se věnuje soustavné poradenské práci pro další vzdělávání ohroţených skupin osob jen v rámci dočasných projektových aktivit z projektů ESF, o kterých není veřejnost dostatečně informována. 1. Název iniciativy / opatření Centrum Kariérového poradenství (CKP) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Činnosti centra kariérového poradenství (dále jen CKP) se zaměřují na rozvoj sluţeb v oblasti kariérového rozhodování a zkvalitňování informačního a metodického zázemí pro poskytovatele i příjemce kariérového poradenství.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem centra je poskytovat poradenství zaměřené na: Profesní volbu ţáků základních a středních škol, včetně ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami (zjišťování profesního zájmu ţáka, výběr vhodného vzdělávání, návrhy vzdělávací cesty, přijímací řízení, postup při neúspěchu). Podporu vzdělávání zdravotně či jinak znevýhodněných ţáků (pomoc při volbě oborů a škol pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami, otázky integrace do běţných škol, konzultace k vybraným oborům a školám, projektování návrhů vzdělávacích cest, kontakty na speciální poradny apod.) Studijní, výchovné, zdravotní a další problémy vznikající v průběhu vzdělávání
74
(hrozící a reálné vyloučení ze školy, moţnosti přestupu na jinou školu nebo obor, přerušení vzdělávání, záškoláctví, šikana, nezájem o obor, konflikty s vyučujícími a spoluţáky, postup po neúspěšné maturitní a závěrečné zkoušce. Celoţivotní učení, vzdělávání v pozdějším věku a při zaměstnání (moţnosti doplnění vzdělání, dokončení před léty přerušeného vzdělávání, změna nebo zvýšení kvalifikace, vzdělávání při zaměstnání, získání dílčí a úplné kvalifikace, kontakty na autorizované osoby). Zájem o nástavbové a vyšší odborné vzdělávání (výběr vhodného nástavbového oboru vzdělání, školy a formy vzdělávání, informace o obsahu vzdělání, změna oboru, moţnosti pracovního uplatnění). Informace pro výchovné poradce, management škol a pracovníky mimoškolních poradenských pracovišť - informace o novinkách, platné legislativě, konzultace, zpracování různých podkladů či kontaktů dle zadání aj. (c)
Cílové skupiny Mládeţ i dospělí klienti – zájemci o studium včetně osob se zdravotním i jiným znevýhodněním; rodiče; výchovní poradci; mimoškolní poradci.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) CKP funguje jako veřejná sluţba jiţ devátým rokem a od roku 2005 má CKP k dispozici nové prostory v NÚOV pro profesionální práci s klienty a zároveň pracovní zázemí pro poradce.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) CKP poskytuje sluţby klientům z celé ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření je součástí širší politiky zdokonalování poradenských sluţeb zejména v oblasti kariérového poradenství.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MŠMT, Národní ústav odborného vzdělávání, školy, poradci, studenti, rodiče a dospělí zájemci o studium.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Provoz CKP je hodnocen jako úspěšný a přispěl k rozvoji kariérové sloţky poradenství na školách a ve vzdělávacím systému, která byla zatím méně rozvinuta. CKP nabízí denně různé druhy kontaktů (telefon, e-mail, klasická pošta, osobni návštěva), aby si klient mohl komfortně zvolit pro něj nejvhodnější formu dotazování. Zhruba polovina klientů vyuţívá telefonických konzultaci, které jsou velmi často doplňovány o speciální výběr vzdělávací nabídky, zpracování individuálních informací a o zaslání teto komplexní informace e-mailem nebo klasickou poštou. Při práci s klienty je uplatňován holistický přístup. Činnost CKP se osvědčila jako komunikační rozhraní mezi zájemci o vzdělávání a školami. Centrum vybudovalo odborné zázemí, které umoţňuje provázání údajů o vzdělávacích programech odborného vzdělávání s informacemi o kvalifikačních poţadavcích trhu práce, čímţ přineslo do poradenské práce vysokou kvalitu i z hlediska
75
komplexnosti kariérových informací. (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Počet individuálních klientů centra se pohybuje kolem 110 osob měsíčně. Rozšiřuje se nejen počet klientů ale i témat a oblastí, ve kterých je poskytována podpora. Stále více pozornosti je věnováno klientům se zdravotním a jiným znevýhodněním
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Činnost CKP je součástí politiky rozvoje kariérového poradenství.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? ---
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Informačně poradenské sluţby poskytované Centrem by mohly být rozšířeny o další nové oblasti, zejména poradenství k uznávání kvalifikací, integrace imigrantů do českého vzdělávacího systému, apod.
6. Zdroje, legenda NUOV Annual Report 2008, http://www.nuov.cz/uploads/Publikace/Dokumenty_NUOV/VZ08.pdf
5.3 Aktivní občanství Vzdělávací programy odborného vzdělávání obsahují tradičně vedle odborné sloţky také relativně velký podíl všeobecně vzdělávací sloţky. V současné době probíhá v odborném školství v České republice kurikulární reforma24, směřující k tomu, aby ţáci v odborném školství získali vědomosti, dovedností a postoje, které potřebují pro plnohodnotný ţivot v 21. století. Reforma je zakotvena ve Školském zákoně (561/2004 Sb.). Kurikulum je tvořeno dvoustupňové – na národní úrovni jsou stanoveny tzv. Rámcové vzdělávací programy (RVP) obsahující státem stanovené minimální poţadavky na vzdělávání (národní kurikulum) a na úrovni jednotlivých škol jsou zpracovávány tzv. školní vzdělávací programy. Od roku 2007 do 2010 jsou RVP jsou postupně schvalovány a vydávány Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. Jsou určeny pro 270 oborů středního odborného vzdělání různých kategorií (buď oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou, nebo oborů středního vzdělání s výučním listem)25. I kdyţ jde o kurikulum odborného školství, definuje národní kurikulum vedle odborných kompetencí i klíčové kompetence, na které se ve výuce klade stale větší důraz. Tyto klíčové kompetence zahrnují i občanské kompetence, kam patří schopnost jednat odpovědně ve vlastním zájmu i v zájmu veřejném, respektovat morální a demokratické principy, uvědomovat si vlastní kulturní a národní identitu a přistupovat s aktivní tolerancí k identitě jiných lidí, zajímat se o politické a společenské dění, uvědomovat si odpovědnost za ochranu ţivota a zdraví vlastního i ostatních. 24 25
Více na http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma Více na http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy
76
Občanské competence a výchova k aktivnímu občanství je rozvíjena prostřednictvím všeobecně vzdělávací sloţky kurikula, kterou je tzv. Společenskovědní vzdělávání. Vedle toho stanovují RVP (národní kurikulum) také tzv. průřezová témata prostupující celým studiem, která představují společensky významné vzdělávací priority. Jednou z těchto priorit je take výchova k aktivnímu občanství. Ve všeobecně vzdělávací sloţce RVP “Společenskovědní vzdělávání” jsou definovány cíle vzdělávání a učivo, které je třeba zvládnout. Obecným cílem společenskovědního vzdělávání je připravit ţáky na aktivní a odpovědný ţivot v demokratické společnosti. Dílčí postojové cíle jsou zaměřeny na formování a posilování následujících citů, postojů, hodnot a jejich preferencí: jednat odpovědně, občansky aktivně, preferovat demokratické hodnoty před nedemokratickými; jednat v souladu s humanitou a vlastenectvím; respektovat lidská práva, chápat meze lidské svobody a tolerance; jednat solidárně; kriticky posuzovat skutečnost kolem sebe, tvořit si vlastní úsudek a nenechat se manipulovat; na základě vědomí vlastní identity ctít identitu jiných lidí; jednat v duchu udrţitelného rozvoje; váţit si hodnot lidské práce; klást si v ţivotě otázky filozofického a etického charakteru. V učivu předepsaném RVP ve společenskovědním vzdělávání jsou, kromě výše uvedených témat i obsahy směřující ke kultivaci historického vědomí ţáků, zejména v moderních dějinách, obsahy vedoucí k porozumění společnosti, v níţ ţáci ţijí, politická výchova určená k porozumění politice a utváření schopností ţáků politiku ovlivňovat, zejména na komunální úrovni. V rámci tzv. průřezových témat je definováno téma ―Občan v demokratické společnosti”. Kromě podobných vzdělávacích cílů, které jsme jiţ uvedli výše, obsahuje i prvky osobnostní a sociální výchovy (schopnost komunikovat o kontroverzních a citlivých otázkách, vyjednávat a řešit konflikty) a rozvíjení mediální gramotnosti ţáků. Zdůrazňuje se vytvoření demokratického edukačního klimatu, a to také pomocí zapojení ţáků do tvorby pravidel školního ţivota, do školní samosprávy, vytváření bezpečného prostředí ve škole, prostředí s pozitivními vztahy mezi ţáky navzájem i mezi dospělými a mládeţí. V současné době nejsou k dispozici informace o tom, jak se plánované vzdělávací obsahy z RVP realizují v kurikulu jednotlivých škol. Implementace kurikulární reformy je podporována také dalším vzděláváním pedagogických pracovníků. Na podporu vzdělávání a výchovy k občanským kompetencím probíhají v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků kurzy, semináře, letní školy, přednášky, workshopy, konzultace atp., které jsou určeny učitelům společenskovědních předmětů, případně učitelům jiných humanitních předmětů. Tyto vzdělávací aktivity realizuje Národní institut dalšího vzdělávání (NIDV)26, dále některé vysoké školy27, především fakulty vzdělávající budoucí učitele, profesní svazy učitelů, neziskové a nestátní organizace (např. Člověk v tísni28). Další vzdělávání učitelů se však opozdilo za počátkem kurikulární reformy a není ani zcela správně projektováno a koordinováno tak, aby zasáhlo všechny učitele a včas. Také je známo, ţe mnoho učitelů se s reformou kurikula neztotoţnilo, nejsou pro reformu ani motivováni.
26
Více na http://www.nidv.cz Např. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci pořádá jiţ 14 let vţdy v srpnu Letní školu pro učitele občanské výchovy a základů společenských věd. 28 Člověk v tísni se v souvislosti s výchovou k aktivnímu občanství zabýval a v posledních desíti letech mediální výchovou, kultivací historického vědomí ţáků o komunistické totalitě v Československu, interkulturním vzděláváním nebo globálním rozvojovým vzděláváním- Více např. na http://www.varianty.cz 27
77
1. Název iniciativy / opatření Kurikulum S 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění V rámci kurikulární reformy jsou jako součást klíčových kompetencí nově koncipovány také občanské kompetence. V současné době jsou vytvořeny standardy národního kurikula, které jsou postupně rozpracovávány jednotlivými školami do podoby školních kurikulí. Projekt Kurikulum S je zaměřen na metodickou a konzultační podporu a na výměnu zkušeností při plošném zavádění školních vzdělávacích programů (ŠVP – školní kurikulum) v odborném vzdělávání. Není tedy specificky zaměřen pouze na podporu občanského vzdělávání, ale implementace školního kurikula v oblasti občanských kompetencí je jednou z jeho součástí. V říjnu 2009 zahájilo svou činnost 11 regionálních konzultačních center, která byla právě zaloţena při vybraných školách a dalších vzdělávacích institucích. Konzultační centra pomáhají středním odborným školám při zpracování školních vzdělávacích programů i při jejich praktickém zavádění do výuky. O zřizování a činnost center se stará Národní ústav odborného vzdělávání ve spolupráci s MŠMT.
(b)
Cíle (měřitelné) Podpora zavádění školních kurikulí na středních odborných školách.
(c)
Cílové skupiny Střední odborné vzdělávání
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt je v úvodní fázi implementace. Trvání projektu: 2009 - 2013.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt je implementován na národní úrovni, přičemţ byla vytvořena regionální centra.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt je součástí národní politiky související s implementací kurikulární reformy.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MŠMT, NÚOV, školy
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Opatření je v počáteční fázi a nebylo zatím vyhodnocováno.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Nejsou k dispozici.
78
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky V projektu Kurikulum S bude vyhodnocena úspěšnost implementace kurikula na školách. Konkrétní příklady budou slouţit jako inspirace pro ostatní školy. Jsou zjišťovány překáţky v uţší spolupráci škol, které je třeba odstranit.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Příprava učitelů na kurikulární reformu se opozdila, je třeba se soustředit na jejich intenzivnější podporu.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Bude vyhodnoceno na konci projektu.
6. Zdroje, legenda http://www.nuov.cz/kurikulum
79
TÉMA 6: KVALITA, EXCELENCE VZDĚLÁVÁNÍ
A
ATRAKTIVITA
ODBORNÉHO
6.1 Zvyšování kvality odborného vzdělávání Na úrovni strategických dokumentů je zdůrazňována zásadní úloha zlepšování kvality odborného vzdělávání a podpora profesního rozvoje učitelů v odborném vzdělávání po celé sledované období. Strategické dokumenty v zásadě vycházejí z Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha) z r. 2001. Důraz na kvalitu a úlohu učitelů v odborném vzdělávání je moţné nalézt v klíčových koncepčních a strategických dokumentech rovněţ navazujících na Bílou knihu: Dlouhodobé záměry29 a nejnověji i Strategie celoţivotního učení ČR. Podpora kvality je obsaţena i v Operačním programu „Vzdělávání pro konkurenceschopnost― k vyuţití prostředků z ESF pro programové období 2007-2013. Rozvoj kvality vzdělávání (včetně odborného vzdělávání a přípravy) nově upravuje nový Školský zákon30 platný od roku 2005. Zákon ukládá nejen školám poskytujícím odborné vzdělání a přípravu tyto povinnosti: pravidelně realizovat vlastní hodnocení školy (autoevaluace) na základě rámcového vzdělávacího programu vytvořit pro příslušný obor vzdělání vlastní školní vzdělávací program (školní kurikulum) – blíţe o kurikulární reformě pojednává kapitola 4.2. ustanovit školskou radu („správní― orgán). Zákon o pedagogických pracovnících31 se snaţí zajistit určitou kvalitativní úroveň pedagogů tím, ţe upravuje předpoklady pro výkon jejich činnosti, povinnost jejich dalšího vzdělávání a kariérní systém (blíţe viz kapitola 6.5). Rozvíjení jednotlivých prvků Školského zákona bylo v období 2005-2008 realizováno s podporou ESF finančních prostředků prostřednictvím systémových projektů (např. PILOT S - Tvorba a ověřování školních vzdělávacích programů ve vybraných SOŠ a SOU, Kvalita I Nová závěrečná zkouška pro tříleté obory s výučním listem). Cílem projektu Pilot S (2005-2008) bylo připravit školy na tvorbu vlastních ŠVP a vytvořit pro ni postupy a podpůrné prostředky včetně prvních pilotních ŠVP. Dále byl projekt zaměřen i na získání informací potřebných pro tvorbu rámcových vzdělávacích programů a pro přípravu (další vzdělávání) pedagogů na plošné zavedení dvoustupňové tvorby kurikula. Projektu se zúčastnily vybrané pilotní SOŠ a SOU. Do tvorby školních vzdělávacích programů byli zapojení i sociální partneři, coţ mělo přispět ke zvýšení kvality ŠVP a jejich realizace (např. vytvořením lepších podmínek pro odborné, zejména praktické vyučování) a ve svých důsledcích k lepšímu uplatnění absolventů na trhu práce, zvláště v regionu. Systémový projekt Kvalita I (2005-2008) podporoval spolupráci mezi školami a sociálními partnery v oblasti závěrečné evaluace. Jeho cílem bylo vytvořit systém externího monitorování a hodnocení a zřídit Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (včetně informační a poradenské činnosti). V rámci projektu byla vytvořena koncepce Nové 29
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy 2002 a jeho aktualizace z let 2005 a 2007. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 31 Zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících 30
80
závěrečné zkoušky v oborech středního vzdělání s výučním listem (typu ISCED 3 C) a otevřen významnější prostor pro systematickou spolupráci mezi školskou sférou a sociálními partnery při přípravě a realizaci závěrečné zkoušky. I v dalším období 2009-2012 se vyuţívá prostředků ESF a na výše uvedené projekty navazují projekty Kurikulum S a Nová závěrečná zkouška. Projekt Kurikulum S podporuje plošné zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání. Umoţňuje odborným školám získat radu a pomoc v regionálních konzultačních centrech, která byla pro tento účel zřízena v roce 2009. Při zavádění SVP jsou vyuţívány zkušenosti získané pilotními školami v rámci projektu Pilot-S. Hlavním cílem projektu Nová závěrečná zkouška je zavedení jednotné závěrečné zkoušky v učebních oborech Ve zmiňovaném období bude také realizován projekt Cesta ke kvalitě - plným názvem „Autoevaluace-Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení―. Projekt je určen všem školám kromě vysokých. Cílem projektu je podpořit školy v jejich autoevaluačních procesech, nabídnout jim metodickou podporu, školení a příleţitost vzájemně sdílet zkušenosti. Pro školy budou připraveny evaluační nástroje, jako jsou dotazníky pro ţáky, rodiče i učitele, hospitační protokoly, kroniky akcí školy či rozhovory se ţáky, rodiči apod. Ředitelé škol a učitelé se budou moci zúčastnit akreditovaných vzdělávacích programů. Vznikne databáze příkladů dobré praxe v oblasti řízení kvality. Přímo ve školách budou pomáhat „terénní― poradci a učitelé se budou moci obracet o radu na call centrum. Na základě konsenzu všech stran vč. zřizovatelů škol bude stanoven nejvhodnější přístup České školní inspekce k výsledkům vlastního hodnocení škol. Role sociálních partnerů v oblasti zajišťování kvality byla posílena od roku 2005 s novým Školským zákonem, který stanovuje povinnost sociálních partnerů účastnit se projednávání rámcových vzdělávacích programů. Zástupce zaměstnavatelů také musí být přítomen učňovským závěrečným zkouškám. České republice zodpovídá na národní úrovni za externí monitorování a vnější hodnocení činnosti škol (kromě vysokých) Česká školní inspekce (ČŠI). Kaţdoročně stanovuje plán inspekcí a kritéria hodnocení, které následně schvaluje Ministerstvo školství. Hodnocena je zejména efektivita vzdělávání, podmínky, průběh a výsledky vzdělávání v jednotlivých školách zvolených pro inspekci, soulad školního vzdělávacího programu s rámcovým vzdělávacím programem, apod. V období reformy vzdělávacího systému se výrazné změny projevují zejména v metodice inspekční činnosti, jejímţ cílem je nastartovat procesy podporující vlastní hodnocení škol zaměřené na jejich rozvoj a inovace. V roce 2007 ustanovilo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy Národní síť pro podporu zajišťování kvality odborného vzdělávání (reakce na existenci European Network on Quality Assurance in Vocational Education and Training – ENQA-VET). Síť se zaměřuje na šíření informací, monitorování a šíření inovací a příkladů dobré praxe, rozvoj partnerství na národní a mezinárodní úrovni, apod. Na úrovni politických opatření je jednoznačně patrné, ţe kvalita vzdělávání dostává značný prostor a nabývá na významu. Implementace EQARF však zatím v ČR neprobíhá, zůstává dosud v rovině diskusí. Kvalita vzdělávacích programů dalšího vzdělávání není řešena systémově. Je zajišťována pouze pro určité okruhy programů formou akreditace. Akreditačními orgány jsou: Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (pro rekvalifikační programy, programy tělovýchovné a programy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků), Ministerstvo vnitra (pro vzdělávání ve veřejné správě), Ministerstvo práce a sociálních věcí (vzděláván sociálních pracovníků) a Ministerstvo zdravotnictví (vzdělávání nelékařských profesí).
81
Významným počinem v této oblasti byl systémový projekt Kvalita v dalším profesním vzdělávání (2007 – 2009). V projektu je navrhován systém certifikace řízení kvality vzdělávacích institucí, systém certifikace lektorů a návrh sjednocení způsobů akreditace vzdělávacích programů. Byl vytvořen návrh informačního systému podporující certifikace a akreditace v oblasti DPV a navrţena variantní strategie pro implementaci komplexního systému uplatňování nástrojů prokazování a hodnocení kvality v DPV. Kromě toho je na trhu jiţ 5 let certifikační systém AIVD ČR pro lektory a manaţery dalšího vzdělávání. Problémem je nesystémovost řízení kvality dalšího vzdělávání v ČR. Neexistuje odpovědný orgán za řízení kvality a institucionalizace, navrhovaná ve výše zmiňovaném programu, nebyla realizována.
1. Název iniciativy / opatření Systémový projekt Pilot S – Tvorba a ověřování pilotních školních vzdělávacích programů ve vybraných SOŠ a SOU (2005 – 2008) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Tento systémový projekt Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy podpořený z ESF se uskutečnil jako součást operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Obecným cílem projektu bylo zkvalitnit vzdělávání ve školách pomocí školních vzdělávacích programů (ŠVP) a ověřit proces dvoustupňové tvorby kurikul. Prostřednictvím těchto nástrojů by se vzdělávání mělo soustředit na výsledky, tj. kompetence, které mladí lidé získávají ve škole a vyuţívají v ţivotě. Ţáci a studenti by měli mít více příleţitostí být aktivní, učit se vyhledávat informace, řešit problémy a obhajovat názory. V rámci projektu proběhly následující aktivity: příprava učitelů SOŠ a SOU na tvorbu a ověření pilotních ŠVP; spolupráce se sociálními partnery v regionu; hodnocení aktivit školy – příprava na plánovanou změnu; tvorba pilotních ŠVP, ověřování pilotních ŠVP.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem projektu Pilot S bylo připravit školy na vytváření jejich vlastních ŠVP a stanovit politiky a podpůrné nástroje pro toto vytváření. Projekt pomohl školám: a) uplatnit nové přístupy při tvorbě vzdělávacích projektů, b) lépe začlenit vlastní vzdělávací cíle a podmínky a c) reagovat rychle na změny ve společnosti, na trhu práce a ve vědě a technologii.
(c)
Cílové skupiny Hlavní cílovou skupinou projektu byly školy, jejich učitelé a také studenti, kteří se začali učit podle nově vytvořených ŠVP. 30 SOŠ a SOU (tj. škol poskytujících vzdělání na úrovních ISCED 3A a 3C) z celé České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy, se podílelo na projektu.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Školy vytvořily 55 ŠVP v následujících skupinách oborů: 23 Strojírenství a strojírenská výroba, 26 Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika, 28 Technická chemie a chemie silikátů, 29 Potravinářství a potravinářská chemie, 31 Textilní výroba a oděvnictví, 33 Zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojů, 36 Stavebnictví, geodézie
82
a kartografie, 41 Zemědělství a lesnictví, 63 Ekonomika a administrativa, 65 Gastronomie, hotelnictví a turismus, 66 Obchod, 68 Právo, právní a veřejnosprávní činnost, 78 Obecně odborné příprava, 82 Umění a uţité umění. 3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní a regionální – v projektu participovaly vybrané pilotní školy z celé ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt byl součástí dlouhodobé strategie tvůrců politik (státu a samosprávných celků) zaměřené na přeměnu odborných škol na profesionální instituce poskytující studentům vysoce kvalitní vzdělání. Projekt byl součástí kurikulární reformy odborného vzdělávání. Společně s dalšími systémovými projekty (NSK – Rozvoj Národní soustavy kvalifikací podporující propojení počátečního a dalšího vzdělávání, UNIV – Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby dospělým, Kvalita I – Nová závěrečná zkouška pro učební obory s výučním listem) přispěl ke zvýšení transparentnosti vzdělávání a rozvoji celoţivotního učení.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Národní ústav odborného vzdělávání NÚOV, školy, sociální partneři.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Pravidelná a závěrečná evaluace hodnotila projekt jako úspěšný a cíle jako splněné. Ukázal se velký potenciál odborných škol vytvářet své vlastní ŠVP. V rámci projektu si stovky učitelů v odborném školství rozšířily kompetence v pedagogickém plánování a didaktice a částečně změnily své staré přístupy, byl akreditován a realizován program vzdělávání lektorů pedagogických pracovníků, navrţen vzdělávací program pro vzdělávání ředitelů škol a koordinátorů tvorby ŠVP. Poprvé se sociální partneři z řad zaměstnavatelů, popř. i vysokých škol, zapojili cíleně do přípravy vzdělávacích programů na úrovni školy. To podpořilo i jejich zájem o vlastní vzdělávací proces a vedlo k prohloubení spolupráce se školami. Získané poznatky (mimo jiné i z autoevaluací škol) byly vyuţity pro inovaci metodiky tvorby ŠVP a pro dopracování RVP. Podle vytvořených pilotních ŠVP probíhá výuka na 30 pilotních školách.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Kvalita vytvořených vzdělávacích programů, reálnost zavedení metod do všech škol v ČR, zapojení sociálních partnerů.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Projekt byl vyhodnocen jako důleţitý pro probíhající kurikulární reformu, proto pokračuje i v současném programovém období ESF 2007-2011.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Implementace projektu ukázala, ţe přeměna odborné školy na místo, kde jsou vyuţívány moderní výukové metody, znamená hlubokou a zásadní změnu v přístupu všech zúčastněných stran (pedagogů odborných škol, rodičů, sociálních partnerů). Tento vývoj
83
byl v některých případech brzděn nedostatečnou schopností některých učitelů odborných škol přizpůsobit své výukové metody moderním pedagogickým trendům a soustředit se nejen na znalosti, ale také na dovednosti a postoje studentů, tj. na kompetence, a neochotou rodičů a sociálních partnerů přijmout tyto změny. (b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Moţné riziko do budoucna je formálnost, ke které by díky nedostatku času ve školách i na straně dalších zúčastněných aktérů mohlo dojít.
6. Zdroje, legenda http://www.pilots.nuov.cz/
6.2 Podpora excelence v odborném vzdělávání V České republice systémové iniciativy specificky zaměřené na podporu excelence v odborném vzdělávání zatím nejsou příliš rozvinuty, nicméně ve strategických záměrech (např. kurikulární reforma – viz kapitola 4.2, Strategie celoţivotního učení, Bílá kniha terciárního vzdělávání) je obsaţena snaha v dalších letech zvyšovat kvalitu odborného vzdělávání a podporovat vznik center excelence, která by úzce propojovala výzkum, vývoj a vzdělávání. Některé iniciativy tohoto typu jiţ existují na úrovni regionů a středních či vysokých škol. Velkou roli hraje iniciativa vysokých škol a některých institucí, jako je třeba Hospodářská komora nebo např. Svaz soukromých škol Čech, Moravy a Slezska a ochota rozvíjet spolupráci se sociálními partnery, kteří si často uvědomují potřebu změny. V letech 2007-2013 se nově otvírá moţnost financovat infrastrukturu center excelence prostřednictvím operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Při některých SŠ vznikla v polovině 90. let centra odborné přípravy (COP), zaloţená na spolupráci škol se sociálními partnery, která umoţnila úzké propojení s moderními technologiemi a jejich vyuţívání ve výuce. Takovéto školy/centra nabízejí i programy celoţivotního učení pro zájemce ze všech věkových skupin a různé rekvalifikační, kvalifikační a specializační kurzy, školení a semináře. Další vytváření podobných center podporuje Implementační plán Strategie Celoţivotního učení přijatý v roce 2008. K jeho naplnění v oblasti odborného školství má přispívat zejména projekt UNIV II. Cílem pro období 2009-2015 je podporovat vznik regionálně odvětvových center odborné přípravy, která umoţní získat odborné vzdělání různé úrovně i druhu širokému spektru zájemců a rozšíří nabídku dalšího vzdělávání nad rámec odborného vzdělávání či rekvalifikací. Strategie počítá s pilotním ověřováním těchto regionálně-odvětvových center odborné přípravy za spolupráce se zaměstnavateli (včetně sdruţování finančních prostředků). Od devadesátých let vznikají tzv. vědeckotechnické parky (VTP). Jejich zakladateli jsou státní a regionální orgány, univerzity, výzkumné a vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce, soukromé firmy, sdruţení a svazy. Vznikají většinou v úzké spolupráci více subjektů, zvláště z podnikatelské, vzdělávací a vědecko-výzkumné sféry. VTP poskytují systémovou podporu v oblasti rozvoje inovačního podnikání, transferu technologií, podporují malé a střední firmy inovačního charakteru. Příkladem jsou soukromé školy DAKOL32 z Petrovic u Karviné, které jsou moderním vzdělávacím zařízením s 15letou tradicí, s výrazně rozvinutými podnikatelskými aktivitami a 32
www.dakol-karvina.cz
84
s neustále rostoucí prestiţí v Moravskoslezském kraji. Školy DAKOL nabízí střední, odborné a vyšší odborné vzdělání v oborech zaměřených na sluţby, gastronomii, strojírenství a stavebnictví. Ve vzdělávacím komplexu DAKOLu se nachází moderní zařízení pro výuku teorie i praxe, které odpovídá současnému vývoji a inovativním výukovým metodám s nejnovější informační, komunikační a multimediální technologií. Součástí škol je Vědeckotechnologický park DAKOL. Jeho hlavní prioritou je rozvoj malých a středních inovačních firem v regionu, které se zabývají vývojem nových technologií, materiálů a informačních procesů, zvýšení jejich konkurenceschopnosti a exportního potenciálu. Vědecko-technologický park nabízí firmám poradenství a zvýhodněný pronájem prostor a technologického zařízení. V současné době jsou školy DAKOL jedinou soukromou školou v České republice, která takovéto vědecké a inovační centrum obhospodařuje. Dlouhou tradici mají v České republice soutěţe studentů středních a vysokých škol, včetně soutěţí odborně zaměřených. Podporována je i účast úspěšných studentů na soutěţích v zahraničí. Jedná se například o tzv. „Středoškolskou odbornou činnost― (SOČ), soutěţ pro talentované středoškoláky v řešení odborných problémů v 18 vědních oborech, která má tradici vice neţ 30 let. Od roku 1996 existuje tzv. Soutěţní přehlídka řemesel33, která se týká ţáků stavebních oborů. Novějším příkladem jsou národní soutěţe Czechskills, které si kladou za cíl propagovat kvalitu odborných dovedností a kompetencí a být protiváhou proti trendu klesajícího zájmu o odborné vzdělávání v posledních letech.34 Na začátku stála iniciativa Hospodářské komory v roce 2007, při které bylo zřízeno Národní centrum CzechSkills. Centrum iniciuje a zaštiťuje národní soutěţe v odborných dovednostech a vysílá vítěze soutěţí na mezinárodní soutěţe EuroSkills. Při výběru soutěţících a zajištění jejich účasti na EuroSkills úzce spolupracuje s příslušnými profesními organizacemi, školami, firmami a dalšími organizacemi. Různé národní i mezinárodní soutěţe mají oporu i v Implementačním plánu Strategie Celoţivotního učení (MŠMT, 2008), který v několika svých opatřeních plánuje jejich další podporu a rozvoj. Silné a slabé stránky V současnosti jsou střední školy převáţně uzavřenými institucemi poskytujícími především tradičně chápané počáteční vzdělávání a vyučují relativně ustálený okruh programů. Případné sluţby či aktivity nad rámec tohoto přístupu chápou pedagogové často pouze jako určitou moţnost přivýdělku, ne jako integrální součást činnosti školy. I spolupráce se sociálními partnery je v některých případech spíše pouze formální. Příklad iniciativy: V České republice neexistují systémové politické iniciativy směřující specificky k podpoře excelence v odborném vzdělávání.
6.3 Vyšší kvalifikace v odborném vzdělávání Sektor vyššího odborného vzdělávání vnikl v České republice začátkem 90. let. Nejprve se jednalo o experiment pilotující potenciální kroky k diverzifikaci do té doby monolitického terciárního vzdělávání, kterého se účastnil vzorek 15, později 35 středních škol s postsekundárními (nástavbovými) studijními programy. Po několika letech trvání experimentálního statutu byl Školským zákonem upravujícím i základní a střední vzdělávání ustanoven nový segment školské soustavy, vyšší odborné vzdělávání. V roce 2002 existovalo 33 34
http://suso.cz Česká republika se účastní také jejich mezinárodní podoby na evropské úrovni- Euroskills
85
169 škol nabízejících programy vyššího odborného vzdělávání, od té doby jejich počet vzrostl na současných 184. Na druhou stranu, počet zapsaných studentů mírně klesl z 12 733 v roce 2002 na 11 003 v roce 2008, ve školním roce 2008/2009 bylo ve vyšším odborném vzdělávání celkem 28 027 studentů. Studenti jiných forem vzdělávání neţ prezenční (dálkové, večerní, distanční nebo kombinované) představují stále významnější podíl (přes 25 % zapsaných). Vysokoškolské vzdělávání zaznamenalo ve stejném období rovněţ masivní expanzi, zvláště bakalářské studijní programy, ve kterých se počet zapsaných studentů zvýšil z 31 522 v roce 2002 na 80 907 v roce 2008. Vyšší odborné vzdělávání láká niţší počet zájemců patrně díky své nejasné pozici a specifikaci cílů. Existuje snaha přiblíţit tento segment více k vysokoškolskému vzdělávání pomocí různých nástrojů a mechanismů včetně probíhající diskuse o kvalifikačním rámci a o pevné integraci části transformovaných vyšších odborných škol do systému vysokoškolského vzdělávání. Zavedení akreditačního mechanismu bylo zamýšleno jako jeden z těchto nástrojů.
1. Název iniciativy / opatření Zavedení akreditačního mechanismu ve vyšším odborném vzdělávání 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Zavedení akreditačního mechanismu v rámci vyššího odborného vzdělávání Školským zákonem z roku 2004 (účinným od roku 2005) bylo jedním z nástrojů, které měly vyšší odborné vzdělávání přiblíţit přístupům uplatňovaným ve vysokém školství; zvyšovat pozornost věnovanou zajištění kvality společně s podporou autonomie institucí. Očekávalo se, ţe se tak podpoří rozdíl ve srovnání se středním odborným školstvím, kde byly ve stejné době zaváděny společné standardy. Akreditační mechanismus měl také podporovat spolupráci vyššího odborného vzdělávání a jeho klíčových partnerů. Předpokládalo se, ţe velká část členů bude nominována z řad zaměstnavatelů a vysokých škol.
(b)
Cíle (měřitelné) Specifické konkrétní cíle nebyly stanoveny. Záměr zavést akreditaci byl součástí předchozích politických diskusí, deklarovali jej zejména zástupci vyšších odborných škol a byl reflektován i v dlouhodobé strategii Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Legislativní změny nebyly doprovázeny ţádnými dalšími prohlášeními o očekávaných cílech. Příslušné související legislativní dokumenty byly vypracovány zpětně, včetně statutu nově zaloţené Akreditační komise vyššího odborného vzdělávání. (AK VOV).
(c)
Cílové skupiny Opatření cílilo na vyšší odborné školství. Očekávalo se, ţe akreditace pomůţe udrţet stávající úroveň autonomie a zároveň zvýší transparentnost a důvěru zaměstnavatelů a vysokých škol ke kvalitě vyššího odborného vzdělávání a jeho absolventů. Opatření mělo jakoţto nástroj zajištění kvality v rámci sektoru VOŠ, ovlivnit i širokou veřejnost, neboť pozice a cíle tohoto sektoru patrně nebyly veřejností dobře chápány.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) AK VOV byla zformována na začátku roku 2005, brzy po té, kdy nabyl účinnosti nový Školský zákon. Byli jmenováni její členové včetně různých představitelů profesionální sféry, akademiků a zástupců vyšších odborných škol. AK VOV se od svého zaloţení do roku 2008 zabývala 468 ţádostmi o akreditaci vzdělávacích programů, z nichţ bylo 256
86
schváleno a 152 (37 %) zamítnuto. Nicméně zdá se, ţe implementace je slabší částí plánu. Prakticky neexistovala přípravná fáze ani pilotáţ nového přístupu. Cíl akreditace nebyl zřejmý, neexistoval popis role akreditační komise a metodika pro její práci. Tyto otázky projednávala komise teprve během prvních let své činnosti a mnoţství diskusí a nejasností vedlo ke spíše nekonzistentnímu přístupu ke zpracovávání a hodnocení ţádostí škol o akreditaci studijních programů. Teprve v roce 2007 Ministerstvo podpořilo projekt za účelem specifikace cílů a charakteru vyššího odborného vzdělávání a rozvoje kritérií a parametrů hodnocení ţádostí o akreditaci. Projekt vyústil v očekávané cíle. Jeho součástí byl krátký popis předpokládaných výsledků (do určité míry návrh deskriptorů) pro vyšší odborné vzdělávání a návrh kritérií a parametrů pro akreditaci. Návrhy byly schváleny akreditační komisí v březnu 2008, nicméně následné diskuse o jejich relevanci ve vztahu k legislativě neumoţnily jejich zveřejnění do října roku 2009. Projekt navrhoval vytvořit specifický metodický nástroj upravující formát ţádosti o akreditaci a procesy v rámci akreditace. Tento návrh však přijat nebyl a problém zůstal nevyřešen, dokud skupina členů AK VOV nevytvořila metodický rámec a zahájila jeho pilotní testování na začátku roku 2010. V roce 2009 byl zahájen projekt Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání financovaný z evropských strukturálních fondů. Předpokládá se, ţe v rámci projektu budou vyvinuty národní derkriptory pro terciární vzdělávání a jejich specifikace pro jednotlivé segmenty vzdělání vč. vyššího odborného. Výstupy projektu by měly napomoci lépe definovat pozici vyšších odborných škol v rámci vzdělávacího systému, popsat jeho očekávané výsledky a být přeneseny do akreditačních poţadavků a procesů. 3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Jedná se o opatření na národní úrovni; je relevantní pro celý sektor vyššího odborného vzdělávání.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Bílá kniha (Národní program rozvoje vzdělávání v České republice) z roku 2000 potvrzuje záměr pevněji integrovat vyšší odborné vzdělávání do struktur terciárního vzdělávání a propojit jej s vysokoškolským vzděláváním. Tento politický dokument předpokládal transformaci některých škol na vysoké školy a podporoval zavádění některých opatření (např. akreditace, kreditní systémy, atd.) s cílem podpořit posilování vazeb a propustnosti mezi vyšším odborným vzděláváním a vysokoškolským vzděláváním. Byl zaveden program podpory spolupráce vyšších odborných škol s univerzitami v oblasti poskytování bakalářských studijních programů. Zároveň však tento politický dokument nevěnoval pozornost dalším klíčovým otázkám, jako např. legislativnímu nebo finančnímu zajištění.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Klíčovým hráčem bylo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, neboť Akreditační komise byla ustanovena jako poradní orgán Ministerstva a její členové jsou jmenováni Ministrem. Vyšší odborné školy představují další významné aktéry; skupinou dalších zainteresovaných účastníků jsou profesní organizace a vysoké školy.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Opatření obecně – zavedení akreditace – je hodnoceno velmi pozitivně jakoţto krok k plné integraci do terciárního vzdělávání a posílení vazeb k jiným vzdělávacím dráhám v rámci
87
vysokoškolského vzdělávání. Uvítáno bylo pozvání dalších zainteresovaných stran k práci v AK VOV. Díky němu se zvýšilo jejich povědomí o problémech vyššího odborného vzdělávání a podpora jejich řešení. Nicméně implementace opatření byla od počátku nedostatečná a vedla k prodluţovaným diskusím, zpoţděním při vyřizování ţádostí o akreditaci a nejednoznačnému přístupu. Ačkoli neexistují data, která by to prokázala, školy nemají ţádná pravidla jak postupovat a jsou patrně zmateny poţadavky a očekáváními spojenými s akreditací. (b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Specifická data o výsledcích opatření neexistují. Jsou k dispozici pouze data o práci AK VOV. Rozhodnutí AK VOV Počet ţádostí Rok podíl škol schváleno neschváleno neschválených 2005 54 7 10 59 % 2006 74 34 40 54 % 2007 184 126 58 32 % 2008 156 89 44 37 % Celkem 468 256 152 37 % Zdroj: Výroční zprávy AK VOV 2005 - 2008 Data z let 2005 a 2006 odráţejí obtíţe při rozhodování a nejednotnost v cílech a přístupech k akreditaci. V roce 2005 komise nezpracovala podané ţádosti z důvodu jejich nedostatečnosti nebo nejednoznačného pochopení přístupu k jejich hodnocení a zpracování. Vysoké procento zamítnutí svědčí o obtíţích škol při plnění poţadavků AK VOV, které nebyly veřejně dostupné. Nicméně procento zamítnutí zůstalo relativně vysoké i v následujících letech. Jiný zdroj dat, který by indikoval vliv na kvalitu programů, zaměstnatelnost absolventů a obecný přínos opatření k budoucímu rozvoji vyššího odborného vzdělávání, není k dispozici.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Akreditace pravděpodobně zůstane nástrojem pro zajištění kvality vyššího odborného vzdělávání i do budoucna. Je to zřejmé z detailů reformy terciárního vzdělávání, která v posledních letech probíhá. Předpokládá se, ţe akreditace vyššího odborného vzdělávání bude sjednocena s akreditací vysokých škol, zároveň však politické plány berou v úvahu některé její specifické prvky (např. zapojení sociálních partnerů). Cíle a charakteristiky vyššího odborného vzdělávání vypracované v rámci projektu pro účely specifikace kritérií a parametrů pro akreditaci programů byly pouţity jako výchozí materiál pro diskuse o národních deskriptorech.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Hlavní problém akreditace vyššího odborného vzdělávání byla implementace. Myšlenka je obecně vítaná a zapojení sociálních partnerů je vysoce ceněno. Proces akreditace nebyl od začátku dobře připraven a teprve během počátečních let existence AK VOV začala být řada neřešených problémů zřejmá mnoha zúčastněným aktérům: nejednoznačná definice cílů a charakteristik vyššího odborného vzdělávání a jeho pozice v rámci národního vzdělávacího systému; absence jasného úkolu a role AK VOV; absence kritérií a parametrů pro hodnocení kvality programů dalšího odborného
88
vzdělávání a ţádostí o akreditaci; absence metodických nástrojů pro práci AK VOV – procesů a procedur hodnocení ţádostí včetně role členů komise a sekretariátu, společný rámec hodnocení, kostra pro obsah ţádostí; příprava členů AK VOV na očekávané úkoly. Nedostatky jsou rovněţ patrné, kdyţ uplatníme sadu kritérií stanovených v Evropě pro terciární vzdělávání v rámci Boloňského procesu – Standardy a pravidla pro zajišťování kvality v Evropském vysokoškolském prostoru, která vytvořila ENQA (2009). Projekt Analýza stavu a moţného vývoje sektoru vyššího odborného vzdělávání (Karpíšek, 2009) se pokusil srovnat existující praxi AK VOV se souborem pokynů. Výsledek naznačuje – i z velmi obecného hlediska – ţe AK VOV měla váţné obtíţe naplnit minimálně pět (ne-li sedm) z osmi kritérií. Nejzávaţnější body se týkaly procesu externího hodnocení kvality, srozumitelnosti a dostupnosti kritérií pro hodnocení, procesů podporujících cíle, publicitu informací a pravidelnosti posuzování. (b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Část otázek, které byly zmíněny výše, byla do určité míry řešena nebo je diskutována. Cíle a charakteristiky pro účely akreditace, stejně jako kritéria a parametry pro akreditaci, byly vytvořeny a schváleny v letech 2007 a 2008. Další impuls přinese Národní soustava kvalifikací, zejména projekt věnovaný kvalifikacím na úrovni terciárního vzdělávání. Komise začala diskutovat relevantní metodiku a rozdělení rolí, nicméně tyto diskuse jsou v úvodní fázi a navrhovaná metodika by měla být testována v následujícím roce. Dosud existuje určitá nejednoznačnost v administrativních procesech a rozdělení rolí mezi sekretariátem a komisí. Dosud nebylo diskutováno školení členů komise, které by podporovalo vyšší srovnatelnost a objektivitu jejich práce a rozhodování. Není však pravděpodobné, ţe k tomuto dojde vzhledem k pokračujícím debatám o novém uspořádání akreditace pro celé terciární školství a velmi pravděpodobné integraci úkolů AK VOV pod Akreditační komisi vysokých škol.
6. Zdroje, legenda AK VOV – Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání, ENQA. Standards & Guidelines for Quality Assurance in the European Higher education Area. European Association for Quality Assurance in Higher Education, 2009, Helsinki, 3rd edition. ISBN 952-5539-05-9 ( http://www.enqa.eu/pubs_esg.lasso), Karpíšek, M. a kol. Vyšší odborné školy na rozcestí. Analýza stavu a moţného vývoje sektoru vyššího odborného vzdělávání. MŠMT, 2009, Kritéria, parametry a hodnoty pro hodnocení ţádostí o udělení akreditace vzdělávacího programu vyššího odborného vzdělávání. Interní dokument, Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání, MŠMT, 2008, Roskovec, V.; Koucký, J.; Karpíšek, M. Národní soustava kvalifikací pro terciární vzdělávání. Podkladová studie pro zpracování individuálního projektu národního CSVŠ, 2008, Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
6.4 Zlepšování horizontální a vertikální propustnosti vzdělávacích systémů V ČR byly jiţ v průběhu druhé poloviny 20. století vytvořeny základy pro podstatné zlepšování vertikální i horizontální prostupnosti vzdělávání a odborné přípravy. Jedním z opatření bylo stanovení právní rovnocennosti všech maturit bez ohledu na studijní obor, ve
89
kterém byly sloţeny Z kteréhokoli studijního oboru s maturitou35 lze vstoupit do kteréhokoli oboru terciárního vzdělávání. Dále byl vytvořen systém nástaveb na učební obory, který umoţňuje absolventům učebních oborů (ISCED 3C) získat maturitu36(ISCED 3A), ale také absolventům studijních oborů s maturitou získat dodatečně výuční list v jiném oboru ve zkráceném studiu. Záměrem dále zvýšit jiţ tak značně vysokou vertikální a poměrně dobrou horizontální prostupnost byl veden i celý vývoj reforem v odborném vzdělávání a přípravě po roce 1989, který vyústil v dvouúrovňovou institucionální koncepci rámcových a školních vzdělávacích programů (blíţe ke kurikulární reformě – viz kapitola 4.2.). Vytvoření národního a školského kurikula dále zvyšuje prostupnost, především horizontální. Umoţňuje totiţ na úrovni národní (rámcové vzdělávací programy) sníţení počtu oborů rozšířením jejich profilů, a zároveň na úrovni školní (školní vzdělávací programy) jejich přizpůsobování potřebám místního rozvoje a trhu práce i preferencím škol a studentů. Propojení počátečního a dalšího vzdělávání umoţňuje od roku 2007 zákon č. 179/2006 Sb. o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (viz příklad opatření). Zajišťuje moţnost nechat si ověřit a uznat výsledky dalšího neformálního a/nebo informálního vzdělávání a získat tak tzv. dílčí kvalifikací37 (dílčí kvalifikace), jejichţ soubor je základem pro dosaţení kvalifikace poskytované ve formálním vzdělávání (tzv. kvalifikace úplné). Získá-li občan osvědčení o dílčích kvalifikacích, z nichţ lze sloţit kvalifikaci úplnou, můţe se přihlásit ke zkoušce na příslušné škole a získat úplnou kvalifikaci. Zákon byl tak významným legislativním krokem, který zkrátil cestu k získání stupně vzdělání pro dospělé. V České republice probíhá v současné době řada významných procesů, které zásadním způsobem ovlivňují prostředí související s tvorbou a implementací systému přenosu kreditů, zejména v oblasti kvalifikací a odpovídajícího terciárního a nyní i vyššího sekundárného vzdělávání. K aktivitám na terciární úrovni (boloňský proces a ECTS v jeho rámci) se později připojily obdobné evropské iniciativy pro niţší kvalifikační úrovně odpovídající OVP v rámci kodaňského procesu a snaha propojit oba procesy v jediný, směřující k vytvoření evropského prostoru celoţivotního učení (pro všechny kvalifikační úrovně a obory), a tedy i opatření a nástrojů potřebných k jeho implementaci. Vedle evropského rámce kvalifikací (EQF) a jemu odpovídajících nástrojů národních (NQF, resp. NQS) jde právě i o kreditový systém ECVET, vytvářený pro oblast OVP. V roce 2006 proběhl z iniciativy Evropské komise také v ČR konzultační proces k ECVET. Od roku 2007 jsou zkoumány moţnosti implementace systému ECVET (např. systémový projekt Partnerství a kvalita (2007) aj.). Silné stránky Právní rovnocennost všech oborů vzdělání s maturitou a systémová existence nástavbových programů k získání maturity u oborů vzdělání s výučním listem a k získání výučního listu ve zkráceném studiu u oborů vzdělání s maturitou – v rámci sytému počátečního (formálního) vzdělávání včetně všech forem řádného studia dospělých v rámci vzdělávání "druhé šance". Implementace NSK a systému uznávání výsledků předchozího učení dle zákona č. 179/2006 Sb., s výše uvedenými důsledky pro propojení a tím i prostupnost počátečního (formálního) vzdělávání a (formálně uznatelných) výsledků učení dospělých bez ohledu na cesty k jejich dosaţení. Odborné vzdělávání, které vede k získání stupně vzdělání, je ve státních školách pro všechny jeho účastníky bez ohledu na věk zdarma. Pokud u zaměstnaných dospělých zaměstnavatel se studiem souhlasí, poskytuje obvykle zaměstnanci různé úlevy a studijní volno. 35
Takovým studijním oborem je míněno i studium v gymnáziích, a v OVP maturitní obory SOŠ i SOU. Ta je aţ na výjimky, jako jsou umělecké obory, nezbytnou podmínkou vstupu do terciárního vzdělávání 37 Tj. kvalifikací pro kvalifikované činnosti samostatně uplatnitelné na trhu práce, v tom zvl. těch, z nichţ sestávají kvalifikace úplné 36
90
Slabé stránky V rámci počátečního (formálního) vzdělávání jsou v ČR stále na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3) tři vnějšně diferencované vzdělávací proudy – všeobecný, odborný s maturitou, odborný s výučním listem, mezi nimiţ je zajišťována dostatečná prostupnost spíše v rovině koncepčních záměrů a právních předpisů neţ v rovině faktické. Vzdělávací programy jsou totiţ stále koncipovány jako lineární 3 aţ 4leté studium. Patnáctiletí ţáci se tak musí jiţ před vstupem na střední školu rozhodnout, který proud a obor si zvolí, a moţnost korigovat toto rozhodnutí je značně omezená. Navíc v současné době klesá prestiţ středního vzdělání s výučním listem a v souvislosti s demografickým poklesem hrozí tomuto proudu, ţe se stane převáţně zbývající volbou pro ţáky, kteří se neumístili jinde, se všemi průvodními efekty kumulace různých negativních, aţ sociálně patologických jevů. Posilujícím momentem propadu prestiţe zvl. dělnických, ale do značné míry i technických povolání, je na jedné straně negativní obraz v médích a na druhé straně důsledky nedomyšlené vnější diferenciace základního vzdělávání po r. 1989 (obnovení víceletých gymnázií) namísto skutečně promyšlené změny koncepce formativního působení v příslušné věkové etapě i forem a metod jeho realizace (uvést je v této souvislosti třeba zvl. přeceňování postupu učení se cestou "od teorie k aplikacím v praxi" a podceňování postupu učení se opačnou cestou "od praktických činností k teoretickým poznatkům―. Z hlediska škol je studium dospělých z finančního hlediska velmi nevýhodné, protoţe normativ na studujícího při zaměstnání je velmi výrazně krácen oproti normativu na denního studenta. Počet studujících při zaměstnání je započítáván do povoleného počtu studentů ve škole, a proto se školy snaţí nabrat co nejvíce studentů denního studia (počáteční vzdělávání) a nesnaţí se vůbec otevírat studium při zaměstnání. Současná legislativa omezuje formy dalšího vzdělávání pouze na formy, které jsou odvozeny od klasického systému pravidelné docházky do školy, klasického rozdělení školního roku do pololetí, včetně pololetních a závěrečných vysvědčení. Z tohoto důvodu jsou školy omezeny ve vyuţívání dalších organizačních forem vzdělávání, jako jsou například: sandwichové programy (střídání výuky a praxe) speciální blokové programy (intenzívní několikatýdenní kurzy) distanční kurzy s rozsáhlým vyuţíváním nových informačních a komunikačních technologií.
1. Název iniciativy / opatření Zákon č. 179/2006 Sb., ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (v platnosti od 1. srpna 2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Zákon byl připravován s cílem motivovat dospělou populaci v České republice k dalšímu vzdělávání, rozšířit moţnosti jednotlivců získat novou kvalifikaci a zlepšit svou uplatnitelnost na trhu práce a zpruţnit reakci vzdělávacího systému na potřeby trhu práce.
(b)
Cíle (měřitelné) Zákon stanovuje tvorbu Národní soustavy kvalifikací a uznávání výsledků předchozího učení bez ohledu na to, jakým způsobem bylo získáno. Implementace Zákona o uznávání výsledků předchozího učení přispěje ke zlepšení moţnosti mobility jedinců v rámci
91
odborného vzdělávání, mezi odborným a všeobecným či terciárním vzděláváním - jak během počátečního formálního, tak i jejich celoţivotního vzdělávání. (c)
Cílové skupiny Zákon je směřován na celou dospělou populaci, nicméně vyuţijí ho zejména dospělí bez kvalifikace nebo s kvalifikací niţšího stupně (na úrovni ISCED 2 nebo niţší), případně další osoby, které získaly pracovní zkušenosti v oboru, pro nějţ nemají formální kvalifikaci a mají zájem ji získat.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Zákon je platný od roku 2007. K jeho plné funkčnosti je však třeba, aby byla kompletně dokončena Národní soustava kvalifikací, která stanovuje standardy pro dílčí a úplné kvalifikace. V současné době jsou dokončovány kvalifikační a hodnotící standardy pro oblast středního odborného vzdělávání s výučním listem (ISCED 3C). Standardy pro maturitní úroveň budou zpracovány v rámci projektu NSK 2 letech 2009-2015. Se zpracováním standardů pro terciární vzdělávání se do budoucna počítá, zatím však nebylo započato. V praxi jsou zatím moţnosti dané tímto zákonem vyuţívány zřídka, veřejnost je málo informována. Blíţí informace viz příklad iniciativy (Národní soustava kvalifikací) v kapitole č. 4.3.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Zákon je součástí politického směřování k podpoře a rozvoji celoţivotního vzdělávání, jak jej deklarovaly strategické dokumenty jiţ od roku 2001. Spolu s přípravami Zákona č. 179/2006 Sb. o uznávání výsledků dalšího vzdělávání začaly systémové projekty a jiné reformní aktivity, jejichţ cílem byla implementace zákona do praxe – projekty NSK (viz výše) a UNIV (Uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol). Cílem těchto aktivit je implementace Evropského konceptu celoţivotního učení (LLL) v národních podmínkách ČR.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Školy, zaměstnavatelské svazy a asociace, pracovní úřady, krajské úřady, Hospodářská komora ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a ostatní ministerstva.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Není k dispozici.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Do tvorby kvalifikačních a hodnotících standardů jsou zapojeni představitelé zaměstnavatelských svazů a sdruţení. Při realizaci projektu UNIV se osvědčilo zapojení i přímých zaměstnavatelů do pilotního ověřování. Indikátorem úspěchu bude míra vyuţívání zákona veřejností, počet zkoušek a udělených kvalifikací.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Je součástí konceptu celoţivotního učení v ČR a napomáhá jeho implementaci.
92
Zkušenosti a výsledky jeho implementace byly vyuţity při vytváření Strategie celoţivotního učení a jejího implementačního plánu, který nastoluje základní směřování vývoje oblasti vzdělávání v ČR v příštích letech. 5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Neexistuje systematický přístup, jak zájemce informovat, coţ je jeden z důvodů nízkého vyuţívání a nedostatečné motivace zájemců. Poradenství a konzultace jsou nezbytně nutnou součástí procesu ověřování a uznávání výsledků předchozího učení, ale zákon roli poradce nedefinuje. Problémem zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel mohly být poplatky za zkoušky.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? V ČR je poměrně deregulovaný trh práce, to společně s faktem, ţe veřejnost a přímí zaměstnavatelé nejsou o systému dostatečně informováni, vede k tomu, ţe systém není dosud příliš vyuţíván. Dalším problémem je absence mechanismu zajišťování kvality procesů ověřování dílčích kvalifikací a nízký počet zatím schválených kvalifikací.
6. Zdroje, legenda Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání)
6.5 Učitelé a lektoři V České republice učitelé působí v naprosté většině ve školách, tedy v počátečním vzdělávání. Lektoři, trenéři, instruktoři, mentoři atd. působí v naprosté většině v sektoru dalšího vzdělávání. Školy se v rostoucí míře podílejí na dalším vzdělávání a vyuţívají k tomu kapacit svých učitelů, takţe existuje skupina učitelů, kteří zároveň působí jako lektoři. Učitelé V roce 2001 byl zveřejněn „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice― (tzv. Bílá kniha)38. Učitelům je v Bílé knize věnována kapitola „Pedagogičtí pracovníci jako nositelé změn―, který stanovoval hlavní priority pro následující období včetně priorit pro rozvoj profese pedagogických pracovníků. Cílem bylo zejména: zlepšovat postavení pedagogických pracovníků jako socioprofesní skupiny (zvyšovat platy ve školství, podporovat profesní sdruţování apod.); zvyšovat kvalitu a funkčnost přípravného vzdělávání učitelů (rozšířit poţadavek vysokoškolského vzdělání i na další kategorie pedagogických pracovníků, zavést standard učitelské kvalifikace atd.) diferencovat pedagogické činnosti a realizovat systém kariérového a platového postupu.
38
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha: MŠMT, 2001.
93
zaloţit systém řízení lidských zdrojů (navrhnout systém monitorování vybraných informací o pedagogických pracovnících, zaloţit systém předběţného výběru a dlouhodobé přípravy pro náročné řídící a metodické funkce, apod.) Profesní postavení učitelů v ČR bylo ve sledovaném období redefinováno zejména Zákonem o pedagogických pracovnících, který vstoupil v platnost 1. 1. 2005. Zákon vymezuje jednotlivé kategorie učitelů, včetně několika kategorií učitelů v odborném vzdělávání a stanovuje pro ně kvalifikační poţadavky. Dále vymezuje jejich další vzdělávání a kariérní systém. Je stanoveno, ţe pedagogickou kvalifikaci získávají učitelé odborného vzdělávání v rámci akreditovaného vysokoškolského studia, ale zároveň je připuštěna i moţnost získat pedagogickou kvalifikaci v neakreditovaném nevysokoškolském vzdělávacím programu. Na základě těchto ustanovení jsou poţadavky na kvalifikaci učitelů značně sníţeny a důsledkem je devalvace profesního postavení učitelů. Kariérní systém definovaný zákonem se neopírá o kvalifikační standardy pro profesi, je tedy velmi formální a v praxi málo účinný. Učitelé jsou podle tohoto kariérního řádu odměňováni stále zejména za počet let praxe, nikoli za kvalitu práce. Výrazným negativem této legislativy je, ţe nebyly ustanoveny některé velmi potřebné specializované pozice – např. uvádějící učitel, kariérový poradce, předmětový metodik. Nový školský zákon, který vstoupil v platnost rovněţ 1. 1. 2005, odstartoval školskou reformu, která rozšířila role, pravomoci a zodpovědnost učitelů. Byla posílena především role učitelů jako tvůrců kurikula, a to prostřednictvím tvorby tzv. školních vzdělávacích programů (blíţe viz kapitola 4.2). Tyto rozšířené nároky na učitele ovšem nebyly ze strany decizní sféry zajištěny dostatečnou profesní podporou v podobě dalšího vzdělávání, a proto má značná část učitelů k reformě negativní nebo pasivní postoj. Platové ohodnocení učitelů je stále nedostatečné a demotivující, návaznost výše platu na kvalitu práce není standardně uplatňována. Reálné platy se pohybují pod úrovní průměrných platů jiných zaměstnanců v oborech se srovnatelnou zodpovědností. Platové poměry jsou demotivující zejména pro mladé učitele. V celém sledovaném období se opakovaně projevuje rozpor mezi deklarovanou hodnotou vzdělávání ze strany decizní sféry a velmi slabou reálnou pozicí rezortu školství. Potřebný růst platového ohodnocení učitelů je vzhledem k početnosti této profesní skupiny paralyzován dlouhodobě neefektivním hospodařením státu se zdroji. Učitelé v ČR si dosud nevytvořili svou profesní organizaci, která by poskytovala zázemí pro kvalitní výkon profese. Decizní sféra je v této oblasti pasivní. Učitelé se jen málo podílejí na výzkumu a vývoji. Učitelská profese se nachází ve stavu krize: Kvalifikovanost učitelů se sniţuje, roste průměrný věk učitelů a nedaří se dosahovat genderové rovnováhy. Do profese se dostávají lidé, kteří by se v jiných oblastech patrně neuplatnili. Ve sledovaném období nebyl decizní sférou vyjednán a zaveden profesní standard pro učitele, který byl navrhován v Bílé knize, i kdyţ v roce 2009 byl učiněn ze strany ministerstva neúspěšný pokus. Přípravnému vzdělávání učitelů a jeho ukončování tedy chybí potřebný jednotící prvek v podobě deklarovaných kompetencí. Důsledkem je značně rozkolísaná kvalita absolventů učitelského studia. Nebyly zavedeny ani systémové nástroje pro výběr vhodných uchazečů o učitelské povolání. Validita státních zkoušek ověřujících kompetence absolventů učitelského studia je nadále nízká. Opakovaně je ze strany zaměstnavatelů učitelů kritizována špatná připravenost absolventů k řešení běţný profesních situací. Budoucí učitele často vyučují akademičtí pracovníci bez pedagogických kompetencí. Decizní sféra nepodporuje funkce tzv. fakultních škol a fakultních učitelů podílejících se na praktickém výcviku budoucích učitelů. Tvorba oborových a předmětových didaktik pro odborné vzdělávání je rozvíjena v některých oborech, nikoliv však systematicky. Pozitivní roli v této oblasti sehrává Partnerství TTnet ČR, které bylo zaloţeno s přispěním MŠMT v roce 2005. 94
Ve zvyšování kvality přípravného vzdělávání učitelů sehrál stát pozitivní roli prostřednictvím financování mnoha projektů zejména v rámci Evropského sociálního fondu. Další profesní vzdělávání učitelů postrádá systém podepřený kvalifikačními standardy. Existuje jen velmi omezená nabídka vzdělávacích programů pro učitele v odborném vzdělávání, jde většinou o jednorázové, nesystémové vzdělávací akce. Pozitivní roli sehrávají vzdělávací programy realizované v rámci nejrůznějších projektů financovaných z Evropského sociálního fondu a rozpočtu ČR. Tyto vzdělávací programy byly a jsou zaměřeny na nové vyučovací metody, kompetence v oblasti tvorby kurikula, na rozvoj lektorských dovedností a na potřebné pedagogické znalosti. Toto vzdělávání však není zasazeno do rámce kariérového a platového postupu. V průběhu sledovaného období se objevila také nová témata související s profesí učitele: Zákon 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání otevírá cestu k strukturovanému uchopení profese prostřednictvím tzv. kvalifikačních standardů a hodnoticích standardů. V této souvislosti v současné době probíhá projekt Q-RAM, jehoţ jedním z výstupů má být rámec pro přípravné vzdělávání pro učitele. Objevuje se také téma uznávání výsledků předchozího učení, tako cesta k získání učitelské kvalifikace je však zatím více neţ teoretická. Školy se začínají orientovat na dospělé klienty a v rámci různých projektů rozšiřují kompetence svých učitelů o dovednosti pedagogické a poradenské práce s dospělými. Je velmi pozitivní, ţe tyto tendence jsou dlouhodobě podporovány decizní sférou, a to zejména prostřednictvím financování rozvojových projektů. Lektoři v dalším profesním vzdělávání Postoj decizní sféry k profesi vzdělavatelů dospělých zůstával i ve sledovaném období značně liberální. Tato profese nemá kvalifikační standard a vstup do profese není regulován. Podnikání v této profesi také není výrazněji regulováno. Určité minimální poţadavky jsou pouze stanoveny, pokud chce lektor získat ţivnostenský list. Postupně se rozvíjí certifikace lektorů pro určité specifické účely. Standard kvalifikace lektorů je praktikován zejména ve výuce cizích jazyků, kdy mezinárodním certifikátům např. z angličtiny a němčiny, případně dalších jazyků, pro účastníky musí odpovídat příslušná zkouška způsobilosti pro lektory. Jedním z dalších příkladů je Asociace institucí pro vzdělávání dospělých (AIVD), která pořádá lektorské kurzy, jejichţ výstupem je certifikát, který posiluje pozici jednotlivých lektorů ať jiţ u dodavatelů (vzdělávacích institucí) či odběratelů (podniků a organizací) této sluţby. Další ověřování profesní způsobilosti lektorů probíhá nepřímo. Děje se tak při procesu, kterým vzdělávací instituce ţádají MŠMT o udělení certifikace pro rekvalifikaci. Podobně funguje Česká asociace manaţerských škol (CAMBAS) při udělování akreditací pro provozování studia MBA v ČR apod. Další ověřování způsobilostí lektorů se provádí při získávání standardu kvality ve vzdělávání, ať jiţ jde o systémy ISO, QFOR, IES či Cametin. Příprava lektorů dospělých v České republice je součástí vzdělávacího trhu. Důleţitým segmentem trhu jsou vysoké školy nabízející studium andragogiky. Dalším segmentem jsou specializované, komerčně zaměřené lektorské kurzy, které mají ve své nabídce poradenské a vzdělávací instituce. Dalšími poskytovateli vzdělávání lektorů jsou obecně prospěšné společnosti, asociace, informační střediska apod. Pozitivní roli sehrála řada projektů financovaných z Evropského sociálního fondu, které byly zaměřeny na rozvoj kompetencí lektorů i firem, které je zaměstnávají. Významnou úlohu sehrál projekt Kvalita v dalším profesním vzdělávání (2007-2008), v jehoţ rámci byl navrţen
95
a pilotně ověřen systém certifikace řízení kvality vzdělávacích institucí včetně systému certifikace lektorů (viz téţ kapitola 6.1).
1. Název iniciativy / opatření Tvorba profesního standardu kvality učitele (2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Hlavní cíle projektu: Vytvořit prostor pro profesní dialog a diskusi o standardu učitelské profese Vytvořit návrh formulací pro standardizaci profesních činností učitele v návaznosti na kurikulární reformu, Podpořit motivaci dobrých učitelů, Vytvořit podklad pro efektivní odměňování učitelů, Vytvořit východisko pro další vzdělávání učitelů v rámci inovovaného kariérního řádu
(b)
Cíle (měřitelné) Soubor měřitelných kritérií pro kvalitní výkon učitelské profese zaloţených na kompetencích.
(c)
Cílové skupiny Učitelé Zaměstnavatelé učitelů Vzdělavatelé učitelů v přípravném i dalším vzdělávání Decizní sféra Pracovníci ve výzkumu a vývoji Veřejnost.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Vznikl návrh kritérií pro kvalitní výkon učitelské profese, bez rozlišení učitelských subkategorií. Dále vznikl rozsáhlý soubor informací z veřejné diskuse.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní kontext.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt se stal součástí národní strategie pro rozvoj učitelského povolání, navazoval na doporučení a cíle v Bílé knize (základní strategický dokument českého vzdělávacího systému z roku 2001). Záměr byl v souladu s výzkumnými zjištěními.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Učitelé všech stupňů a typů škol, zaměstnavatelé učitelů, vzdělavatelé učitelů, pracovníci z decizní sféry, experti,
96
veřejnost. 4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Projekt měl značný ohlas u cílových skupin, do národní diskuse se zapojilo velké mnoţství osob a institucí. Názorová paleta byla velmi široká, od úplné akceptace záměru na vytvoření standardu aţ po jednoznačné odmítání. Veřejná diskuse byla důkladně vyhodnocena. V průběhu projektu došlo k personální výměně na ministerstvu školství a projekt byl pozastaven, nedošlo tedy k pilotnímu testování výsledků.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) V průběhu projektu došlo k pozitivními oţivení veřejné diskuse o učitelské profesi, došlo k potřebnému tříbení názorů a výměně argumentů. Pozitivním efektem byl rozvoj dialogu mezi aktéry a rozvoj spolupráce mezi různými stranami.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Výsledky a výstupy projektu nebyly vzhledem k pozastavení projektu implementovány do praxe.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Projekt bohuţel postrádal komplexní zarámování do kariérního systému a finanční zajištění kariérního systému. Proto se jevil jako teoretický a „nerealizovatelný―. Byl brán jako prostor pro diskusi, ale většina zúčastněných vyjadřovala skepsi vůči moţnostem implementace výsledků.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Eventuelní vytvoření a zavedení standardu v budoucnu by mělo být doprovázeno promyšleným systémovým přístupem zohledňujícím legislativní rámec a kariérní systém jako celek včetně finančního zajištění.
6. Zdroje, legenda www.msmt.cz/standard
97
TÉMA 7: PODPORA KREATIVITY A INOVACÍ
7.1 Kreativita, inovace a podnikatelství v odborném vzdělávání Kreativitu, inovativnost a podnikání shrnujeme do termínu výchova k podnikavosti. Podnikání a výchova k podnikavosti v průběhu minulého desetiletí získávaly na evropské úrovni na významu. Česká republika participovala na projektech DG Inustry and Enterprises jako byl např. projekt Minicompanies in Secondary Education, Entrepreneurship in higher education, Entrepreneurship Education in Vocational Education and Training39. Výchova k podnikatelství je v kurikulu pro základní a střední vzdělávání zpracována v souladu s dokumenty EK40 tak, aby ţáci získali základní poznatky o podnikání a moţnostech, jak vystavět svou budoucí kariéru na samostatné výdělečné činnosti resp. na podnikání. Analýzy ukázaly, ţe podpořit konkurenceschopnost lze mimo jiné i důrazem na rozvíjení klíčových kompetencí. A právě důraz na klíčové kompetence je jedním z prvků probíhající kurikulární reformy. Rozvoj klíčových kompetencí prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů je uveden v příkladu č. 1. Začlenění výchovy k podnikatelství do národního kurikula. Podnikání jako součást klíčové kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Ačkoliv je v názvu této klíčové kompetence zmíněno podnikání a zaměstnanost rovnoměrně, je obsah klíčové kompetence zaměřen především na zaměstnatelnost a podnikání je spíše doplňkem. Podnikání jako součástí průřezového tématu Člověk a svět práce. V hlavních cílech průřezového tématu je uvedeno: „Vysvětlit ţákům základní aspekty pracovního poměru, práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů i základní aspekty soukromého podnikání, naučit je pracovat s příslušnými právními předpisy―. Průřezové téma je zaměřeno především na podnikání podle ţivnostenského zákona. Podnikání jako součást ekonomického vzdělávání podle obchodního zákoníku je rozpracováno v ekonomickém vzdělávání. Ačkoli je výchova k podnikavosti zapracována do kurikula, důraz ni kladený není příliš velký. Nicméně lze vysledovat první kroky, které by mohly vést ke koncepčnímu materiálu upravujícímu výchovu k podnikavosti Významným počinem na poli výchovy k podnikavosti byla organizace jednoho ze čtyř High Level Reflection Panel (HRLP) v průběhu českého předsednictví EU (červen 2009). Ideou těchto panelů byla výměna zkušeností s podporou podnikavosti v kurikulu mezi zeměmi z jednoho regionu. Více informací o HLRP je k dispozici na webových stránkách EK41. Projekty na podporu výchovy k podnikání: Fiktivní firmy (probíhají od roku 1992, resp. 2002 v NÚOV, podrobněji viz příklad 2). Práce ve fiktivní firmě simuluje činnost reálného podnikatelského subjektu a tím ţákům zprostředkuje zkušenosti běţnou výukou obtíţně získatelné. Organizační 39
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/promoting-entrepreneurship/education-training-entrepreneurship/minicompanies/index_en.htm 40 „Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikatelského smýšlení― KOM(2006) 33 v konečném znění 41 http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/promoting-entrepreneurship/education-training-entrepreneurship/reflectionpanels/index_en.htm#h2-high-level-reflection-panel-3---central/east---prague
98
struktura fiktivní firmy odpovídá organizační struktuře podniku (s výjimkou výrobního oddělení, protoţe produkt, s nímţ firma obchoduje, a peníze, které za něj firma platí, jsou pouze fiktivní). Při výuce je vyuţíváno podkladů z hospodářské praxe a ţáci se řídí platnými právními předpisy. Junior Achievement (probíhá od roku 1992) - základem vzdělávacího systému Junior Achievement je spolupráce s firmami. Manaţeři přednášejí ţákům a podílejí se na výuce kurzů i na vedení organizace. Prostřednictvím Junior Achievement školy navazují a vyuţívají partnerství se subjekty podnikatelské a firemní sféry, které obohacují výuku praktickými informacemi a zkušenostmi z reálného světa byznysu. SIMGAME. Projekt Leoparda da Vinci realizovaný v letech 2002 - 2004. Výstupem projektu je ekonomická hra, která ţákům ukáţe, jak probíhá oběh zboţí a peněz ve firmě a ve své dynamické verzi jim zprostředkuje i proměnlivou situaci na trhu.
1. Název iniciativy / opatření Rozvoj klíčových kompetencí prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů (od r. 2006) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Z analýz poţadavků zaměstnavatelů na absolventy vyplývají zvyšující se nároky na tzv. měkké – klíčové dovednosti vedle odborných. Zaměstnavatelé poţadují, aby absolventi byli ochotni se dále učit, týmově pracovat, přijímat zodpovědnost apod. Vzhledem k tomu se tyto klíčové kompetence postupně stávají součástí tzv. rámcových vzdělávacích programů, podle kterých si jednotlivé školy vytvářejí vlastní školní vzdělávací programy.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílevědomě rozvíjet ve vzdělávacím procesu klíčové kompetence (tj. kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, personální a sociální kompetence, občanské kompetence a kulturní povědomí, kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám, matematické aplikace, kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi), a to zejména cestou projektové výuky.
(c)
Cílové skupiny Tvůrci školních vzdělávacích programů a všichni ţáci v odborném vzdělávání na úrovni ISCED 3
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Opatření je implementováno postupně plošně na národní úrovni, jeho zavádění je podporováno pilotním projektem financovaným z ESF.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň (rámcové vzdělávací programy), lokální úroveň (školní vzdělávací programy).
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Začleňování klíčových kompetencí do RVP a ŠVP odborného vzdělávání je součástí komplexní kurikulární reformy probíhající na základních a středních školách, která je
99
zaměřena na překonání encyklopedického pojetí výuky a podporu takových strategií výuky, které směřují právě k rozvoji klíčových kompetencí. (c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Národní ústav odborného vzdělávání, Národní institut dalšího vzdělávání (učitelů), všechny školy.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Klíčové kompetence jsou nedílnou součástí 225 RVP pro odborné vzdělávání schválených MŠMT v letech 2007 - 2009, v letošním roce bude schváleno dalších 45 RVP pro odborné vzdělávání. Začleňování klíčových kompetencí do školních vzdělávacích programů bylo pilotně ověřováno v rámci projektu Pilot S podporovaného z ESF ve 30 pilotních školách, kde bylo dosud zpracováno více jak 50 ŠVP. Vzdělávací proces podle těchto ŠVP probíhá od 1. září 2006 do r. 2010 (pro ŠVP ISCED 3C) resp. do r. 2011 (pro obory ISCED 3A). Zároveň probíhá průběţná evaluace. Na projekt PILOT S navazuje další projekt nazvaný Kurikulum S.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Očekávaným výsledkem je vzrůstající úroveň klíčových kompetencí absolventů odborného vzdělávání umoţňující jejich snadnější a flexibilní pracovní uplatnění odpovídající potřebám zaměstnavatelů; zatím nejsou měřitelné výsledky k dispozici.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Klíčové kompetence jsou součástí kurikulární reformy realizované na národní úrovni, nicméně výsledky se projeví na místní úrovni, v kaţdé škole a u kaţdého ţáka.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Mnozí učitelé nepochopili smysl rozvoje klíčových kompetencí, zejména proto, ţe je spojen s jinými strategiemi výuky. Projevuje se nebezpečí pouze formálního začlenění klíčových kompetencí do ŠVP, aniţ by se zásadně proměnilo pojetí výuky. Vzhledem k tomu je věnována velká pozornost vzdělávání učitelů, avšak ke změnám dochází pomalu a mají dlouhodobý charakter.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda http://www.pilots.nuov.cz/ http://www.nuov.cz/kurikulum
100
1. Název iniciativy / opatření Projekt fiktivních firem (od r. 2002) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Je třeba podporovat podnikatelské dovednosti ţáků středních škol. A právě tomuto má project fiktivních firem napomoci.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem je podpořit podnikatelské dovednosti ţáků středních škol, především ekonomického zaměření.
(c)
Cílové skupiny Ţáci středních škol, vyučující
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Projekt je financován v rámci projektového financování MŠMT a běţí na NÚOV, a to od roku 2002 (vznikl v roce 1992 a střídavě byl a nebyl financován MŠMT, kvůli financování došlo k přesunu na NÚOV).
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Na národní úrovni se jedná o samostatnou aktivitu, ale existuje celosvětová síť fiktivních firem EUROPEN/PEN International (www.europen.info).
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Národní ústav odborného vzdělávání – Centrum fiktivních firem.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Kaţdoročně projde programem více jak 3000 ţáků středních odborných škol.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Vyšší zaměstnatelnost absolventů projektu, zaloţení vlastní firmy
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Není součástí národní politiky. Příprava takovéto politiky je teprve na začátku, ale dá se předpokládat, ţe aţ dojde ke vzniku národní politiky zabývající se výchovou k podnikavosti, tak její součástí pravděpodobně bude.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Pro zapojení do projektu jsou nutné určité vstupní znalosti ţáků.
101
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Rozšíření projektu i na neekonomické typy škol.
6. Zdroje, legenda http://www.nuov.cz/centrum-fiktivnich-firem
7.2 Zlepšování kvality výuky Nejdůleţitějším faktorem ovlivňujícím kvalitu vzdělávání je úroveň profesních kompetencí učitelů. Učitel je ve strategických dokumentech nazýván nositelem změn. Druhým důleţitým předpokladem pro kvalitní výuku v odborném vzdělávání je vysoká úroveň materiálně technického zabezpečení výuky. Problematika profesních kompetencí, které jsou přímým způsobem spjaty s výukou, má v případě učitelů odborného vzdělávání ve sledovaném období následující aspekty: V konsekutivním modelu, který je typický pro získávání učitelské kvalifikace učitelů v odborném vzdělávání, je jen velmi omezený prostor pro výcvik kompetencí k výuce. Profesionalizace učitelů odborného vzdělávání probíhá „naostro― v praxi, je nedostatečně reflektována a podporována profesionály, často je zatíţena laickým přístupem. Systém nepodporuje práci tzv. uvádějících učitelů, kteří by se věnovali začínajícím učitelům. Nabídka dalšího vzdělávání pro učitele v odborném školství v oblasti vyučovacích metod a strategií je sporadická a nesystémová. Neziskové organizace úspěšně se věnující rozvoji kompetencí učitelů jsou zaměřeny téměř výhradně na předškolní, základní a všeobecné střední vzdělávání. Je velmi málo profesionálně zpracovaných oborových a předmětových didaktik a metodik. Mnoho metodických materiálů a pomůcek si vytvářejí učitelé „na koleně―. Výměna zkušeností a rad z oblasti výuky probíhá neformálně mezi učiteli jedné školy, zřídkakdy mezi učiteli z více škol. Úroveň kolegiální podpory v metodické oblasti je na některých školách vysoká; obecně závisí na úrovni kultury kaţdé jednotlivé školy. Prakticky neexistují oborové sítě (networks) učitelů slouţící k výměně zkušeností na úrovni regionů a státu. Nevychází ţádný odborný časopis, který by se věnoval podpoře výuky v počátečním odborném vzdělávání. V této oblasti nevycházejí ani odborné knihy a učebnice. Technická vybavenost škol často převyšuje úroveň dovedností učitelů pracovat s těmito výukovými prostředky. Stáţe učitelů v podnicích, které by podporovaly růst kvality vyučování, fungují velmi zřídka. Chybí profesní standard kvality učitele42, který je zmiňován v Bílé knize. V roce 2009 byla při MŠMT vytvořena pracovní skupina pro tvorbu standardu. Předpokládá se, ţe i v roce 2010 bude probíhat další kolo veřejné diskuse. Pozitivní úlohu sehrávají nejrůznější projekty zaměřené na výměnu pedagogických zkušeností. Tyto projekty měly a mají ve sledovaném období trvalou podporu decizní sféry. 42
http://www.msmt.cz/standarducitele
102
Jde o projekty v programu Leonardo da Vinci, dále projekty financované z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu. Jedním z cílů probíhající kurikulární reformy je zvýšení kvality výuky. Na učitele jsou kladeny nové role spočívající v účasti na tvorbě kurikula školy a na jeho realizaci ve vyučování. V metodickým materiálech je zdůrazňováno, ţe učitelova volba metod a strategií výuky je odvislá především od definovaných vzdělávacích cílů. Učitelé v odborném školství jsou v tzv. rámcových vzdělávacích programech motivováni k výběru inovativních vyučovacích metod a k vyuţívání moderních výukových prostředků, včetně ICT. Tyto didaktické aspekty se skutečně dostávají do školních vzdělávacích programů, ale zatím není zcela jasné, zda je učitelé skutečně přenášejí do výuky. Podle školních vzdělávacích programů se naplno na většině odborných škol vyučuje aţ od školního roku 2009/2010, takţe komplexní informace nejsou zatím k dispozici. Velký potenciál pro kvalitu výuky by mohl mít národní projekt Metodika II, jehoţ jedním z hlavních výstupů je metodický webový portál pro učitele v odborném školství. Za tuto část projektu zodpovídá Národní ústav odborného vzdělávání, který je v současné době nejvýznamnějším poskytovatelem vzdělávacích sluţeb pro učitele v odborném školství a zásadně vstupuje do tvorby koncepčních materiálů týkajících se rozvoje jejich profesionality, např. prostřednictvím sítě TTnet ČR. Opatření na zvyšování kvality výuky v dalším profesním vzdělávání Zaměstnavatelem většiny lektorů jsou soukromé firmy. Jde o firmy, jejichţ hlavním předmětem podnikání je profesní vzdělávání, ale také o firmy, které podnikají v jiných oborech a zaměstnávají interní lektory pro výcvik vlastních zaměstnanců. Péče o profesionalitu lektorů je na vysoké úrovni. Soukromé firmy zaměstnávající lektory mají většinou vyspělé procedury pro výcvik lektorských dovedností. Rostoucí kvalitu mají také lektoři v nestátních neziskových organizacích. Na trhu se vzděláváním je poměrně velké mnoţství kurzů lektorských dovedností, některé z nich nabízejí národní certifikát, např. Certifikovaný kurz lektorů vzdělávání dospělých organizovaný ve spolupráci s Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR, o.s. Kniţní trh nabízí značné mnoţství publikací věnovaných lektorským dovednostem od českých i zahraničních autorů. Přínosem je také vydávání měsíčníku Andragogika, který je částečně věnován lektorským dovednostem. Ve sledovaném období se začal v problematice lektorských dovedností angaţovat i stát. Prostřednictvím operačních programů zaměřených na rozvoj lidských zdrojů spolufinancovaných ze státního rozpočtu a ESF byly podpořeny stovky projektů, jejichţ menší či větší částí byl rozvoj lektorských dovedností zapojených osob. Velmi pozitivní dopad měla podpora systémových projektů na národní úrovni, např. projekt Inovační centrum pro rozvoj dalšího profesního vzdělávání nebo projekt Interní trenéři – klíč k úspěchu malé firmy (Oba projekty řídila Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR, o.s..) V roce 2009 začal národní projekt ministerstva školství Koncept, který je spolufinancovaný státním rozpočtem a ESF. Řešitelem tohoto projektu je Národní ústav odborného vzdělávání. Jedním z cílů je „zvýšení úrovně kurzů dalšího vzdělávání―, a to prostřednictvím nastavení systematické podpory profesionality lektorů. Zásadním programovým dokumentem státu je Strategie celoţivotního učení z roku 2006, která klade velký důraz na růst profesionality lektorů a stanovuje způsoby její podpory v budoucnu.
103
1. Název iniciativy / opatření Metodický portál rámcových vzdělávacích programů – RVP.cz (vytvořený v rámci systémového projektu Metodika v letech 2006-8, pokračování 2009-11 v projektu Metodika II) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Metodický portál www.rvp.cz vznikl jako hlavní metodická podpora k zavedení rámcových vzdělávacích programů ve školách. Jeho smyslem je vytvořit prostředí, ve kterém se budou moci učitelé navzájem inspirovat, informovat o svých zkušenostech a sdílet učební materiály. Portál má sekce věnované jednotlivým typům škol, takţe jeho jednou ze součástí je databanka metodických materiálů pro učitele v odborném školství.
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem je podpořit: schopnosti učitelů efektivně vyuţívat různých forem a metod učení, vzájemné sdílení zkušeností mezi učiteli, celoţivotní učení pedagogů. Výstupy: 2500 nových metodických příspěvků a 4100 digitálních učebních materiálů. Systém moderních nástrojů (často označovaných termínem Web 2.0) uţívaných na Metodickém portálu, který umoţní aktivním pedagogům participovat na obsahu dle předem stanovených a zveřejněných pravidel. E-learningové prostředí umoţňující vkládat kdykoliv nové kurzy. V průběhu realizace projektu bude vytvořeno celkem 15 kurzů, které budou postupně ověřeny. Pilotními kurzy při ověřování kombinované formy e-learningu v průběhu 3 let projde postupně 500 účastníků. Po pilotním ověření budou všechny kurzy volně k dispozici uţivatelům Metodického portálu pro absolvování distanční formou studia. Prezentace pro odbornou veřejnost, kterých se zúčastní cca 6000 pedagogů, 75 publikovaných PR článků o metodické podpoře poskytované portálem, 3 vytištěné propagační sborníky a 1 DVD
(c)
Cílové skupiny Učitelé všech typů škol.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) K 3. 2. 2010 obsahoval portál ve všech svých sekcích následující mnoţství příspěvků od učitelů: Články 3036 Digitální učební materiály 2371 Stránky ve wiki 794 Příspěvky v diskusích 4852 Příspěvky v blozích 432 Portfolia uţivatelů 94 Komentáře 1475 Uţivatelé 4380
104
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Jde o součást celonárodní aktivity vyplývající z politiky státu při zavádění tzv. kurikulární reformy odstartované v r. 2005 školským zákonem.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Učitelé, MŠMT, Výzkumný ústav pedagogický a Národní ústav odborného vzdělávání.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Projekt je naplánován do konce roku 2011. Má stanoveny jednoznačné měřitelné cíle (viz výše). V současné době plní všechny indikátory, o portál je mezi učiteli velký zájem.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Počet registrovaných uţivatelů a počet vloţených metodických materiálů učiteli.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Portál je integrální součástí tzv. kurikulární reformy v ČR.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Nejsou zatím známy.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda www.rvp.cz
105
7.3 Instituce přátelské k inovacím Oblast počátečního vzdělávání Značnou volnost – ve smyslu inovativnosti a kreativity – pro školy přinesla kurikulární reforma vycházející z Národního programu vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha z r. 2001), a Školského zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). Vedle nového systému tvorby vzdělávacích programů vychází také z předpokladu zvyšování informační gramotnosti ţáků a pedagogických pracovníků a počítá s masivním vyuţíváním informačních technologií ve výuce jako nezbytným prostředkem k dosaţení změn. Z hlediska celkového rozvoje informační společnosti byla významná zejména opatření vyjádřená v dokumentu Státní informační politika: cesta k informační společnosti (z r. 1999), na ni navazující akční plány realizace této politiky (r. 2002, 2003) a dále Státní informační a komunikační politika – e-Česko 2006 (z r. 2004). Tyto dokumenty se dotýkaly i rozvoje a vyuţívání moderních ICT ve vzdělávání. V posledně jmenovaném dokumentu byly stanoveny jako hlavní úkoly a cíle v oblasti informatizace vzdělávacích institucí: dokončit vybavení vzdělávacích institucí ICT s cílem dosáhnout a udrţet alespoň evropský průměr vybavenosti, do konce roku 2006 dokončit připojení všech vzdělávacích institucí (včetně knihoven) k internetu, podporovat vytvoření odpovídající nabídky výuky informační gramotnosti a příleţitostí pro elektronické vzdělávání jako součásti celoţivotního vzdělávání, zvyšovat rychlost přístupu k internetu vzdělávacích institucí s cílem dosáhnout alespoň evropského průměru v rychlosti přístupu, systematicky zvyšovat informační gramotnost pracovníků vzdělávacích institucí, zvyšovat schopnost škol vyuţívat ICT technologie e-learningu a vzdělávacího software, včetně jejich zavádění do výuky. Problematika informační gramotnosti byla v roce 2000 vydělena do samostatného koncepčního dokumentu Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ, 2001-6) v gesci MŠMT. Byla zaměřena na zajištění (a) informační gramotnosti pedagogických pracovníků, (b) vybavenosti výukovými programy a informačními zdroji a (c) vybavení škol ICT technikou, pracovními stanicemi, LAN, připojením k internetu. Přestoţe měla být prováděna podle vládou schváleného programu (usn. vlády 351/2000), došlo ve skutečnosti ke značným odchylkám a všechny cíle se splnit nepodařilo. Realizace byla provázena netransparentností při financování a i kdyţ byla koncepce prodlouţena do r. 2010, byly další dotace v r. 2007 zastaveny. Přes vzniklé problémy nelze SIPVZ vnímat pouze negativně. Kromě centrálních dodávek infrastruktury a sluţeb konektivity do některých vybraných škol pořídily školy z účelově vázaných dotací do roku 2006 značnou část stávajícího vybavení. Ve více neţ 700 školicích SIPVZ střediscích probíhalo promyšlené několikastupňové modulární vzdělávání pedagogických pracovníků nejen v oblasti samotné práce s počítačem a internetem, ale především uţívání výpočetní techniky ve výukovém procesu. O tato školení byl mezi učiteli velký zájem. Většina škol disponuje fyzickým připojením k internetu, kvalita připojení a školních sítí však nedosahuje dnes poţadovaných parametrů, a to zejména v zasíťování prostor školních budov a v rychlosti připojení. Vnitřní infrastruktura u většiny škol je často řešena nesystémově a svépomocí, přetrvávají stará řešení neodpovídající poţadavkům doby z hlediska bezpečnosti, datové kapacity a funkčnosti. Současný stav v oblasti vzdělávacího digitálního obsahu v prvotním vzdělávání v ČR však vykazuje nejednotnost a nesystémovost. Jediným opravdu funkčním zdrojem je metodický portál RVP.cz (viz kap. 7.2, příklad 1), který je primárně zaměřen na podporu kurikurální
106
reformy a disponuje výhradně garantovanými materiály. Kromě něj existují i jiné dílčí projekty, které jsou však zaměřené pouze na určitou oblast. Např. portál Veskole.cz se zabývá především interaktivními tabulemi nebo www.metodik.cz, je portálem pro ICT metodiky (koordinátory) působící na školách, pro učitele pouţívající ICT při výuce a metodickou pomocí pro vyuţívání eLearningu. Dále existuje řada regionálních a školních projektů či aktivit, které se soustřeďují digitální obsah lokálně43. V roce 2008 proběhl pod záštitou Moravskoslezského kraje a Jednoty školských informatiků první ročník soutěţe ORIGIN.44 Soutěţ má za cíl podpořit aktivitu učitelů v tvorbě digitálních výukových materiálů, zájem škol o inovaci edukačního procesu a vyuţívání výukových materiálů v rámci výuky a samostudia ţáků. Po přerušení podpory zavádění ICT do vzdělávacího procesu ze strany státu v r. 2007 vyvstala potřeba jejího dalšího pokračování. To je nezbytné i v návaznosti na probíhající kurikulární reformu, která s vyuţitím ICT počítá. V říjnu 2008 přijala proto vláda ČR dokument Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období 2009 – 2013 (dále jen „Koncepce 2009―). Centrální podpora dalšího rozvoje pouţívání ICT technologií ve vzdělávacím procesu je zachována, ale částečně se mění forma této podpory. MŠMT si nadále ponechává metodickou roli – postupně definuje závazné standardy, které ICT sluţby musí školy poskytovat ţákům, rodičům, zřizovatelům i veřejnosti. Zároveň musí finální koncepce podpory ICT v realizační fázi reflektovat přesahy rámce MŠMT a projektů eEducation s oblastmi jakou jsou eHealth a eGovernment. MŠMT předpokládá realizaci 8 programů: Konektivita (finanční i administrativní podpora připojení škol k internetu), Infrastruktura (podpora vybavení škol i samotných učitelů), Školský portál (centrální portál o vzdělávání), Vzdělávání učitelů k dovednostem uţívat ICT prostředky při výuce (vývoj a zpřístupnění digitálního vzdělávacího obsahu), Monitoring (pravidelný sběr dat a jejich vyhodnocování), Řízení kvality (vytvoření konzultačního orgánu, spolupráce s externími odborníky), Podpora přijímacího řízení (podpora přijímání na střední školy), Výsledky ve vzdělávání (centrální podpora zjišťování výsledků ve vzdělávání). Počátkem února 2010 projednala vláda zprávu o plnění této koncepce za první rok její realizace. Výsledky zatím nejsou zveřejněny. Vzdělávání dospělých Podpora rozvoji moderních metod vzdělávání dospělých včetně distančního vzdělávání je vyjádřena prakticky ve všech strategických a programových dokumentech ke vzdělávání. Významným aktuálním dokumentem je Strategie celoživotního učení z r. 2007 a navazující Implementace strategie celoživotního učení z r. 2008, která je rozpracovaná do konkrétních opatření s termíny plnění, odpovědností a zdroji financování. Pro oblast nabídky dalšího vzdělávání a zajištění dostupnosti vzdělávacích příleţitostí se uvádí mimo jiné poţadavek na rozvíjení metodologie a technologie dalšího vzdělávání, šíření inovací prostřednictvím metodické podpory vzdělavatelům při tvorbě vzdělávacích programů, studijních materiálů a pomůcek, při osvojování nových výukových metod, vyuţívání moderních technologií k výuce. Důleţitým předpokladem realizace studia jsou rovněţ opatření na straně poptávky. V ČR stále chybí účinné nástroje pro stimulaci dospělých ke vzdělávání a přehledné informace o nabídce.
43
Příkladem zajímavého projektu z OPVK je např. „Implementace e-learningových technologií do ŠVP, který realizuje Střední průmyslová škola chemická v Brně, více viz: www.spschbr.cz Cílem projektu je zkvalitnění práce ţáků a učitelů s informacemi a komunikačními technologiemi a zatraktivnění výuky odborných předmětů. 44 www.hladnov.cz; Soutěţ a minikonferenci organizuje Informační centrum Moravskoslezského kraje na Gymnáziu Hladnov, Slezská Ostrava. Soutěţ je určena učitelům ze ZŠ a SŠ Moravskoslezského kraje, na minikonferenci, která je součástí soutěţe, je zvána široká pedagogická veřejnost.
107
Ve vzdělávání dospělých se ICT technologie uplatňují zejména při on-line vzdělávání vyuţívaném při distanční formě výuky. V legislativě je distanční vzdělávání upraveno školským zákonem, podle kterého je lze poskytovat na středních a vyšších odborných školách. Je definováno jako samostatné studium uskutečňované převáţně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi. Prakticky však není na této úrovni příliš rozšířeno. Je to dáno tím, ţe poptávka po on-line vzdělávání na této úrovni není vysoká a náklady spojené s přípravou a realizací výuky by byly neúměrné. Rozvoj distančního vzdělávání probíhá zejména na vysokých školách, které uskutečňují programy celoţivotního vzdělávání. Těch je v současné době většina. Poskytování distančního vzdělávání na vysokých školách není zákonem upraveno, bliţší podmínky si stanovují jednotlivé školy samostatně. Nevýhodou absolvování programu celoţivotního vzdělávání na vysoké škole ať jiţ distanční či jinou formou je podle zákona uznání max. 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení příslušné úrovně vzdělání na vysoké škole. Úplné vysokoškolské vzdělání je pak třeba dokončit mimo program celoţivotního vzdělávání. Systém distančního vzdělávání není budován jako centralistický s jednou řídící institucí, ale jako soustava spolupracujících subjektů otevřená všem, kteří realizují tuto formu vzdělávání. Distanční vzdělávání se začalo rozvíjet jiţ v první polovině devadesátých let minulého století s vyuţitím evropských zkušeností a mezinárodních programů. Od roku 1995 existuje při Centru pro studium vysokého školství Národní centrum distančního vzdělávání (NCDiV http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/), které podporuje jeho rozvoj na vysokých školách a v dalších vzdělávacích institucích. Centrum poskytuje informační a koordinační podporu vyuţívání moderních technologií ve vzdělávání. Zaměřuje se také na vzdělávání pedagogických pracovníků pro oblast distančního vzdělávání a provádí v této oblasti výzkum. Pravidelně pořádá konference o stavu a rozvoji distančního vzdělávání v ČR, o vyuţívaných technologiích a realizovaných projektech. V NCDiV existuje Databáze distančních a kombinovaných kurzů celoţivotního vzdělávání realizovaných na českých vysokých školách. Tím je částečně eliminována špatná přehlednost nabídky distančního vzdělávání jednotlivých škol. Od r. 1993 působí rovněţ Česká asociace distančního universitního vzdělávání (ČADUV http://www.lojda.net/caduv/) zaloţená pověřenými zástupci vysokých škol. Členství v asociaci je dobrovolné a její působnost se vztahuje na území celé České republiky. V rámci ČADUV byla vytvořena expertní základna na podporu distančního vzdělávání. ČADUV organizuje kaţdoročně nejméně jednu konferenci a jako garant participuje na řadě dalších vědeckých konferencí s mezinárodní účastí. V roce 1998 byla ČADUV přijata za člena European Association of Distance Teaching Universities (EADTU), která sdruţuje distanční university a asociace distančního vzdělávání v Evropě. Tím se českým studentům otevřel přístup k evropským distančním vzdělávacím programům a vytvořila se moţnost přímého transferu této vzdělávací technologie do ČR. Pro podporu rozvoje e-learningu a vyuţití informačních technologií ve vzdělávání bylo v roce 2002 zaloţeno Sdruţení CELN (Czech Efficient Learning Node). Jeho členy jsou především školy všech stupňů, ale i soukromé firmy, spolupracují s ním významné ICT společnosti (např. Intel, Microsoft, HP nebo Český Telecom). Sdruţení podporuje pouţití e-learningu při vzdělávání dospělých, vyuţívání výpočetní techniky při výuce na školách a v podnicích. Téměř ve všech velkých firmách je vyuţíván E-learning ve firemním vzdělávání. Vzdělávací portály se v některých firmách stávají součástí portálu sdílených informací. E-learningové kurzy jsou, v některých případech i zdarma, nabízené celou řadou organizací prostřednictvím internetu. Nejčastěji to jsou jazykové kurzy (zejm. angličtina) a kurzy 108
věnované problematice IT, ale také bezpečnosti práce, účetnictví, managementu i jiným odborným předmětům. Při Asociaci institucí vzdělávání dospělých (AIVD) bylo zřízeno Inovační centrum dalšího profesního vzdělávání. Zde funguje databanka pro sdílení informací z oblasti dalšího vzdělávání Andromedia.cz. Slouţí k vzájemné inspiraci pro inovaci a rozvoj vzdělávacích programů. AIVD jiţ 10 let podporuje kaţdoroční pořádání konference o rozvoji e-learningu v ČR. Významnou příleţitost pro rozvoj dalšího vzdělávání a jeho moderních forem přineslo vyuţití evropských fondů. Například podpora realizaci vzdělávacích programů s vyuţitím moderních technologií - distanční vzdělávání, e-learningové kurzy, M-learningové kurzy (učení se s přenosným multimediálním přehrávačem), které sniţují nedostupnost „klasického― prezenčního vzdělávání, je řešeno ve výzvě krajům k předkládání globálních grantů z Operačního programu Vzdělávání a konkurenceschopnost pro období 2007-13 (OPVK). V roce 2010 se začne s realizací jednotlivých projektů. Stávající stav distančního vzdělávání a vyuţívání moderních technologií je přes rostoucí rozvojový trend povaţován za nedostatečný. Nabídka studijních programů v plné distanční formě s vyuţitím ICT usnadňující studium při zaměstnání je stále zanedbatelná a studijní účast malá. Samostatné statistiky pro distanční formu vzdělávání a vyuţívání moderních technologií ve výuce dospělých nejsou k dispozici. Určitý obrázek lze odvodit jen zprostředkovaně z mezinárodních srovnání. Pravidelné vyuţití internetu, které je pro on-line studium předpokladem, je v ČR od r. 2004, od kdy je srovnání k dispozici, stále pod průměrem EU. Rovněţ vyuţití internetu ke studijním účelům v rámci formálního vzdělávání je i přes rostoucí podíl výrazně niţší neţ evropský průměr.
1. Název iniciativy / opatření Vzdělávání, podpora praxe úředníku územních samosprávných celků (ÚSC) eLearningovými kurzy (období realizace: 4/2006 – 11/2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Podpora vzdělávání dospělých, vyuţití moderních technologií ve vzdělávání, rozvoj lidských zdrojů ve veřejné správě
(b)
Cíle (měřitelné) Cílem projektu bylo: Napomoci realizovat průběţné vzdělávání úředníků ÚSC dle zákona 312/2002 Sb, ověřit vhodnost distanční formy vzdělávání (eLearningu) a najít její vhodné začlenění do vzdělávání úředníků samospráv Realizovat průběţnou podporu správních činností vzhledem k tomu, ţe obsah kurzů je k dispozici neomezeně a účastníci jej mohou vyuţívat jako podporu při výkonu kaţdodenních správních činností Na základě prvotní analýzy vzdělávacích potřeb vyvinout nebo inovovat eLearningové kurzy
(c)
Cílové skupiny Zaměstnanci státní správy a samosprávy na regionální úrovni
109
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Přihlášeno bylo 219 úředníků ÚSC ze 40 měst a obcí Středočeského kraje.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Regionální
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Širší politický přístup: Rozvoj vzdělávací nabídky dalšího profesního vzdělávání (nové programy, distanční formy vzdělávání, eLearning, zdokonalení anticipace potřeb zaměstnavatelů) Rozvoj distančních a kombinovaných forem dalšího profesního vzdělávání Rozvoj dalšího vzdělávání jako součásti celoţivotního učení Projekt byl realizován v rámci grantového schématu „Rozvoj kapacit dalšího profesního vzdělávání― z Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů a spolufinancován z ESF.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Krajský úřad Středočeského kraje Západočeská univerzita v Plzni - Ústav celoţivotního vzdělávání Rentel, a.s.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Na základě prvotního vyhodnocení dat získaných během realizace celého projektu bylo zjištěno, ţe: 93 % účastníků akceptovalo a vyjádřilo spokojenost s eLearningovou formou vzdělávání 96 % účastníků kladně hodnotilo moţnost neustálého přístupu do eLearningových kurzů na internetovém vzdělávacím portálu ve srovnání s prezenčními kurzy 90 % účastníků uvedlo moţnost studia v eLearningových kurzech za přínosnou pro svoji praxi
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Byly vyvinuty nebo inovovány eLearningové kurzy: Správní řád Rovné příleţitosti ţen a muţů Environmentální minimum Vypisování veřejných zakázek Účetnictví a ekonomika malých obcí. Sloţením závěrečného testu dokončilo vzdělávání v eLearningových kurzech 148 účastníků, tj. 74% úspěšnost. Celkem bylo odevzdáno 224 testů, coţ znamená, ţe někteří účastníci úspěšně ukončili vzdělávání ve dvou a více kurzech. Během pilotního ověření bylo zaznamenáno 40 590 aktivit účastníků (např. otevření výkladového článku, spuštění testu nebo autotestu), coţ představovalo v průměru asi 200
110
studijních aktivit na jednoho účastníka projektu. On-line studium a studium z výukového CD: Všechny kurzy byly dostupné po zadání přiděleného přihlašovacího jména a hesla na Internetu na portálu http://krs.rentel.cz v záloţce Vstup do on-line kurzů. Vznikla rovněţ výuková CD bez nutnosti připojení k Internetu. Na CD je stejný obsah kurzu a autotesty, závěrečný test bylo však nutno sloţit v on-line podobě kurzu na Internetu. (c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Cíle projektu byly naplánovány v souladu s celospolečenskými rozvojovými prioritami v oblasti dalšího vzdělávání. Výsledky jsou vyuţitelné k dalšímu vzdělávání pracovníků jiných krajských úřadů
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Realizace projektu byla hodnocena jako úspěšná, stanovené úkoly byly splněny v souladu se zadáním.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? ---
6. Zdroje, legenda http://krs.rentel.cz/web/skraj.nsf/All/560210474B0EE873C1257178003559A9
7.4 Podpora partnerství Podpora partnerství vzdělávacích institucí a zaměstnavatelů se stala jednou z priorit českého předsednictví EU v oblasti vzdělávání v r. 2009. Je zdůrazněna i v dokumentech Strategie celoţivotního učení (MŠMT, 2007) a v Implementačním plánu Strategie celoţivotního učení (MŠMT, 2008). Jedním z cílů popsaných v těchto dokumentech je usnadnění přechodu absolventů škol do praxe, které má být mimo jiné dosaţeno realizací následujících opatření: Podpora vyuţívání NSK při tvorbě rámcových a školních vzdělávacích programů a poţadavků k závěrečným zkouškám a profilové části maturitních zkoušek tak, aby absolventi byli vybaveni kvalifikací, která je potřebná ve světě práce; při tom podporovat účast a spolupráci se sociálními partnery (v letech 2005-2008 projekt Kvalita I – Nová závěrečná zkouška, nyní projekt Nová závěrečná zkouška 2009-2012). Systémovým základem provázání cílů a obsahu vzdělávacích programů s poţadavky trhu práce je to, ţe standardy kvalifikací jsou – jako součást Národní soustavy kvalifikací – vytvářeny ve spolupráci se sociálními partnery. Ti navíc mohou vstupovat (a také to činí) nejen do všech kroků, jimiţ je naplňován národní kvalifikační systém na národní úrovni, ale i do vlastní přípravy a realizace školních vzdělávacích programů. V rámci počátečního vzdělávání je cílem, aby na kvalifikační standardy úplných kvalifikací (které vznikají na základě objednávky ze sféry výkonu práce) reagovaly rámcové vzdělávací programy a dále i školní vzdělávací programy. Podpora praxí studentů a odborných stáţí učitelů v podnicích, a to i zahraničních v rámci EU. Tato podpora je realizována např. prostřednictvím projektu Nová závěrečná zkouška, v rámci Programu celoţivotního učení EU Evropské programy mobility. Odborné
111
stáţe učitelů v podnicích jsou podporovány např. v rámci operačního programu Jihočeského kraje Vzdělávání pro konkurenceschopnost v projektu „Stáţe pedagogů― (Centrum uznávání celoţivotního učení Jihočeského kraje, o.p.s.). Dalším příkladem opatření, která podporují rozvoj partnerství mezi školami, zaměstnavateli a dalšími aktéry (např. úřady práce), jsou projekty UNIV (viz příklad 1). Silné a slabé stránky Mezi silné stránky patří především výše popsané zapojení sociálních partnerů (především představitelů různých svazů zaměstnavatelů na sektorové úrovni a hospodářské komory ČR) na národní úrovni do tvorby Národní soustavy kvalifikací a tím i ovlivňování tvorby rámcových vzdělávacích programů. Na regionální a sektorové úrovni dochází k zapojování sociálních partnerů regionální a lokální úrovně do tvorby školních vzdělávacích programů, do poskytování programů dalšího vzdělávání a do realizace uznávání podle zákona č. 179/2006 Sb. ve školách (projekty UNIV). Velmi kladně lze hodnotit i to, ţe se sociální partneři zapojují i do realizace závěrečných zkoušek na středních odborných školách a učilištích. Jako slabou stránku lze identifikovat především pomalý postup od stavu, který nastal po roce1989, kdy se rozpadl systém, ve kterém podniky povinně participovaly na přípravě ţáků v rámci odborného vzdělávání, především na úrovni vyučení. Někteří zaměstnavatelé si stále neuvědomují, ţe veřejné školství zde není k tomu, aby jim připravovalo absolventy "na míru" (nýbrţ ţe jeho úkolem je především poskytnout jim dobré základy pro CŢU a kompetence (způsobilosti) pro bezprotřední zaměstnatelnost v jednom či více povoláních, ovšem po potřebném adaptačním procesu či dokvalifikaci v zastávané pozici), a velmi často si neuvědomují, ţe je potřeba, aby se na přípravě budoucích absolventů podíleli (např. umoţňováním praxí v podnicích, odborných stáţí pedagogů, stipendijními programy pro ţáky, poskytováním vybavení školám, atd.). Chybou je, ţe podniky k této činnosti nejsou motivovány např. daňovými úlevami či jinými finančními opatřeními a ţe záleţí na jejich ochotě na spolupráci se školou přistoupit. Chybí vícezdrojové financování této spolupráce, většina aktivit (včetně činnosti sektorových rad) je financována především z prostředků evropských fondů. Dosud není připravena koncepce financování po ukončení financování z těchto zdrojů. V ČR není dosud dostatečně legislativně ošetřena spolupráce škol se zaměstnavateli, zaměstnavatelé dosud většinou neprojevují velký zájem o zapojení do tohoto procesu, protoţe to krátkodobě vede k finančním nákladům.
1. Název iniciativy / opatření UNIV – Uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol (2005 – 2008) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Projekt podpořil rozvoj dalšího vzdělávání, které je v ČR stále na nedostatečné úrovni ve srovnání s vyspělými zeměmi EU. Realizoval přeměnu středních škol účastnících se projektu (66 škol) v centra celoţivotního učení, která budou nejen učit ţáky v rámci počátečního vzdělávání, ale budou nabízet i nejrůznější formy dalšího vzdělávání pro dospělé a poskytovat moţnost uznávání výsledků předchozího učení. Realizací projektu dochází k propojování počátečního a dalšího vzdělávání i šíře učení vůbec (v celé šíři forem CŢU) a k podpoře škol při spolupráci se zaměstnavateli. Projekt přinášel školám zapojeným do projektu především tato pozitiva: rozvoj profesních kompetencí učitelů; vyšší respekt k poţadavkům světa práce;
112
provázanost a vzájemné obohacování počátečního a dalšího vzdělávání; rozvoj spolupráce se sociálními partnery, nová partnerství. Projekt UNIV byl pokračováním úspěšných regionálních projektů KRAJ (Moravskoslezský kraj) a CVLK (Liberecký kraj), které ukázaly, ţe je velmi uţitečné podporovat školy v poskytování kurzů dalšího vzdělávání a v posilování spolupráce s regionálními a místními sociálními partnery. (b)
Cíle (měřitelné) Projekt slouţil jako úvodní projektová studie pro tvorbu NSK v České republice a pro vyuţití soustavy kvalifikací v rámci dalšího vzdělávání a pro uznání předchozího učení na úrovni kvalifikací ISCED 3 (tzn. EQF 2 a 3). Úrovně ISCED 3A a ISCED 5B (tzn. EQF 4 a 5) budou následovat. Prvním cílem projektu byla podpora implementace vzdělávání dospělých na středních školách – příprava škol na tvorbu a realizaci modulárních programů pro dospělé. Druhým cílem bylo pomocí pilotních studií ověřit postupy uznávání předchozího učení. Oba cíle se navzájem doplňují – vytvořené modulární programy mohou vyuţívat uchazeči o uznání kvalifikace. Jedním z dalších cílů byla podpora škol při rozšiřování spolupráce se sociálními partnery. V projektu byly vytvořeny standardy a jiné systémové nástroje umoţňující uznávání předchozího učení, byla zaloţena centra celoţivotního učení, vznikly sítě škol a konala se školení pro pedagogy, hodnotitele a poradce pro uznávání předchozího učení.
(c)
Cílové skupiny Cílovou skupinou té část projektu, která se zabývala uznáváním předchozího učení, byli zejména ti, kteří předčasně odešli ze školy, (bývalí studenti); studenti, kteří nenašli práci ve svém oboru, zaměstnanci zapojených podniků a lidé bez potřebné kvalifikace.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) V rámci projektu bylo realizováno 208 zkoušek, bylo otestováno 47 částečných kvalifikací, 146 uchazečů skládalo zkoušku vedoucí k získání částečné kvalifikace, 8 uchazečů bylo neúspěšných, 32 uchazečů získalo všechny částečné kvalifikace nezbytné pro získání úplné kvalifikace, bylo vydáno 200 osvědčení o částečné kvalifikaci. V průběhu projektu bylo vytvořeno 137 modulových vzdělávacích kurzů pro dospělé.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Národní úroveň, regionální úroveň.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Součást širšího politického přístupu - implementace evropského konceptu celoţivotního učení v podmínkách České republiky.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ve spolupráci se zástupci dalších zúčastněných stran (66 škol, zaměstnavatelé, úřady práce, krajské úřady ze šesti krajů zapojených do projektu, Hospodářská komora ČR)
113
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Podpora implementace Zákona č. 179/2006, Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který vstoupil v platnost v srpnu 2007. Pilotní testování 47 standardů částečných kvalifikací. Podpora středních odborných škol a učilišť v poskytování kurzů dalšího vzdělávání a ve spolupráci se zaměstnavateli.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Přímé zapojení sociálních partnerů (zaměstnavatelů a zaměstnanců) do tvorby hodnotících standardů pro částečné kvalifikace, které byly vybrány pro účely pilotního testování a také do realizace procesu uznávání kvalifikací, do způsobu, jakým budou probíhat další aktivity (praktické zkoušky).
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Výsledky projektu přispívají k realizaci národní strategie celoţivotního učení. Hlavním přínosem bylo pilotní testování a implementace zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a vyhlášky č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání), který vstoupil v platnost v srpnu 2007.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Projekt UNIV byl ohodnocen jako úspěšný a potřebný.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? V roce 2009 byla zahájena realizace návazného projektu UNIV 2 Kraje, jehoţ cílem je podpora dalšího vzdělávání v 325 školách ze 13 regionů ČR. V současné době je připravován projekt UNIV 3, jehoţ cílem bude podpora a pilotní ověřování procesů spojených s uznáváním výsledků dalšího vzdělávání v celé ČR.
6. Zdroje, legenda http://www.univ.nuov.cz/ http://www.nuov.cz/nzz http://www.msmt.cz/uploads/VKav_200/Implementace_SCU/I_plan_SCU.pdf http://www.msmt.cz/uploads/Zalezitosti_EU/strategie_2007_CZ_web_jednostrany.pdf
114
TÉMA 8: FINANCOVÁNÍ ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
8.1 Zlepšování efektivity, rovného přístupu a úrovně financování odborného vzdělávání Počáteční odborné vzdělávání Školství je v ČR v rozhodující míře financováno z veřejných rozpočtů. Objem prostředků z veřejných rozpočtů věnovaných na vzdělávání se od roku 2002 postupně navýšil z 6,361 mld. € na 8,655 mld. € v roce 2006. Z hlediska mezinárodního srovnání není situace v ČR příznivá. Zatímco v zemích EU-25 se podíl výdajů z veřejných rozpočtů na vzdělávání na HDP pohyboval v letech 2002-2006 nad hranicí 5 %, v ČR to bylo v roce 2002 pouze 4,32 %. V roce 2006 se veřejné výdaje na vzdělávání podílely na HDP 4,61 %.45 K významné změně ve způsobu financování a řízení středního odborného školství došlo v letech 2002-2003 v souvislosti s decentralizací veřejné správy. MŠMT si podrţelo především koncepční kompetence, zatímco zřizovatelské a běţné správní kompetence přešly do pravomoci územně správních celků. V případě veřejných středních a vyšších odborných škol jsou zřizovateli a zdroji financování kraje. Soukromé a církevní střední školy jsou financovány soukromými či církevními zřizovateli. Kontext národní politiky ve správě a financování počátečního OVP byl zásadně ovlivněn v roce 2004 schválením nového školského zákona46. Ze všech škol se staly školské právnické osoby a jejich příjmy jsou stanoveny zákonem. Jedná se zejména o finanční prostředky ze státního rozpočtu, rozpočtů územně samosprávných celků, od zřizovatele, příjmy z hlavní a doplňkové činnosti, úplata za vzdělání a školské sluţby, příjmy z vlastního majetku, dary a dědictví. Neinvestiční výdaje jsou financovány prostřednictvím tzv. normativu na ţáka, který stanovuje MŠMT. Příslušná částka je převáděna z rozpočtu MŠMT do rozpočtu příslušného zřizovatele. Normativně je financována převáţná část činnosti škol (např. mzdy, učebnice, další vzdělávání učitelů), menší část je financována účelově. Tím jsou nastaveny rovné podmínky pro všechny zřizovatele. Z vlastních rozpočtových příjmů zřizovatelů jsou financovány investiční výdaje a neinvestiční náklady, které nejsou náklady vzdělávacími (např. správa majetku, provoz a investice), Část prostředků školy získávají vlastní hospodářskou činností, projektovou činností (např. z fondů ESF) a účastí na mezinárodních projektech a programech. Finanční účast podniků na profesní přípravě ţáků je velmi malá. Financování soukromých škol upravuje vedle Školského zákona i samostatný zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením47. Dílčím zdrojem financování soukromých středních odborných škol, a soukromých ale i veřejných vyšších odborných škol jsou prostředky, které vybírají tyto školy za poskytování vzdělávání nebo školských sluţeb. Podmínky pro určování výše úplaty a maximální výše úplat pro veřejné vyšší odborné školy jsou stanoveny předpisem MŠMT. Stanovování školného, které vybírají soukromé školy, je plně v jejich kompetenci. 45
Zdroj dat: Eurostat 2010 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – platný od 1. 1. 2005. 47 Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění zákonů č. 132/2000 Sb., č. 255/2001 Sb., č. 16/2002 Sb., č. 284/2002 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 383/2005 Sb. a č. 179/2006 Sb. 46
115
Financování veřejných vysokých škol je upraveno zákonem o vysokých školách z roku 1998. Určitá rovnost ve financování je zajištěna prostřednictvím normativního financování ze státního rozpočtu. Normativy na studenta stanovuje MŠMT. Dalším příjmem jsou příspěvky z veřejných rozpočtů na výzkum a vývoj48, dotace ze státního rozpočtu, poplatky spojené se studiem, jejichţ horní hranice je stanovena MŠMT, výnosy z majetku, z doplňkové činnosti, příjmy z darů. K efektivnějšímu hospodaření s finančními prostředky by měla přispět novela zákona o vysokých školách49, která vstoupila v platnost od začátku roku 2006. Vysokým školám je nově umoţněno vytvářet zisk a zároveň převádět část (5%) finančních zdrojů určených na výzkumné a vývojové projekty do následujícího finančního roku. Rozsáhlejší reformy financování vysokých škol jsou ve stádiu příprav. Otázkami financování vysokého školství se zabývá také koncepční dokument MŠMT „Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011-2015―. Tento dokument konstatuje, ţe je nezbytné usilovat nejen o zvýšení objemu veřejných finančních prostředků věnovaných na terciární vzdělávání alespoň na průměrnou evropskou úroveň, ale je téţ nutné usilovat o získávání více soukromých finančních zdrojů. Upozorňuje téţ na nutnost změn v metodice rozdělování veřejných financí pro oblast vysokého školství. Nové mechanismy získávání finančních zdrojů V souvislosti se vstupem ČR do EU se otevřela moţnost čerpat prostředky z ESF. V letech 2004-6 byla z programů ESF na podporu počátečního odborného vzdělávání nastartována řada reforem a v programovém období 2007-13 je jiţ čerpání finančních prostředků na projekty plně sladěno se Strategií celoţivotního učení ČR50. Systém čerpání prostředků z ESF se pod vedením MŠMT zčásti decentralizoval a respektuje tak i regionální priority a potřeby (viz příklad Regionálních globálních grantů pro počáteční i další odborné vzdělávání). Pro oblast výzkumu a vývoje byl MŠMT připraven samostatný investiční program, financovaný z ERDF. Ten motivuje zejména vyšší odborné a vysoké školy. Projektová činnost škol se rozšířila díky implementaci programů ESF. Školy vyuţívají nové moţnosti financování především pro inovace vzdělávacího obsahu, metod a forem výuky, další vzdělávání učitelů, nákup informačních technologií a vybavení. Další odborné vzdělávání Financování dalšího vzdělávání není v ČR řešeno jednotným systémovým způsobem. První strategický dokument, který navrhuje systémová opatření v této oblasti, je Strategie CŢÚ přijatá vládou v roce 2007, jejíţ implementační plán (vytvořený v roce 2008) navrhuje vypracovat na základě analýz komplexní systém financování dalšího odborného vzdělávání včetně změny daňových podmínek takovým způsobem, aby motivoval k dalšímu vzdělávání všechny cílové skupiny. Navrhuje zvaţovat zejména daňové pobídky, přímou finanční podporu vybraných vzdělávacích aktivit a systém vícezdrojového financování. Praktická realizace strategie je zatím v počáteční fázi a reálné změny v systému dalšího odborného vzdělávání by teprve měly být postupně implementovány v příštích letech.
48
Poskytování příspěvku je od roku 2002 upraveno zákonem 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků 49 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) ve znění pozdějších předpisů. 50 Strategie celoţivotního učení ČR, MŠMT 2007
116
Dlouhodobě existují v jednotlivých oblastech dalšího vzdělávání různé dílčí mechanismy financování. (a) Financování dalšího odborného vzdělávání, které je poskytováno středními nebo vysokými školami v rámci večerního, distančního a dálkového studia a je ukončeno stejně jako denní studium, se řídí stejnými pravidly jako počáteční vzdělávání. Kromě toho mohou školy v rámci své vzdělávací činnosti poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoţivotního vzdělávání orientované na výkon povolání nebo zájmově. Bliţší podmínky jsou stanoveny vnitřními předpisy škol. (b) Vzdělávání zaměstnanců v podnicích je v rozhodující míře financováno zaměstnavateli. Při rozhodování o výši výdajů nejsou podniky vázány ţádnými právními normami. Výjimku představuje povinné vzdělávání pracovníků určitých povolání, které je zaměstnavatel povinen zajistit. Od roku 2009 je moţné veškeré náklady na vzdělávání zaměstnanců, související s předmětem činnosti zaměstnavatele, zahrnout do nákladů pro účel výpočtu daně. V předchozích letech byla tato daňová pravidla předmětem častých legislativních úprav. Náklady na externí vzdělávání bylo moţné zařadit do celkových nákladů, pouze pokud odborný rozvoj zaměstnanců byl podle zákoníku práce povaţován za výkon práce (tj. jednalo se o tzv. „rozšiřování kvalifikace―). Náklady vynaloţené na velmi frekventované „zvyšování kvalifikace― byly povaţovány za daňově neúčinné (tj. bylo nutné je financovat ze zisku). V praxi bylo toto členění problematické a nejasné. Nejnovější úprava tuto bariéru odstraňuje a přináší do této oblasti liberálnější náhled. Podniky mohou získat určité příspěvky na vzdělávání svých zaměstnanců: V rámci aktivní politiky zaměstnanosti mohou získat od úřadu práce příspěvek na zajištění rekvalifikací, které umoţní setrvání těchto zaměstnanců v daném podniku (toto opatření platí od počátku devadesátých let). V souvislosti se vstupem ČR do EU v roce 2004 se otevřela moţnost čerpání prostředků na zajištění specifického vzdělávání z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačních programů, ve kterých se uplatňuje princip kofinancování z národních zdrojů, případně ze zdrojů ţadatele. (Viz kapitola 8.3) Od roku 1998 jsou poskytovány investiční pobídky, v jejichţ rámci mohou investoři získat i dotaci na školení nebo rekvalifikaci zaměstnanců. Pravidla a výše dotací jsou pravidelně upravována, částka se pohybuje v rozmezí 25-45 % nákladů na školení. Původně byla většina investičních pobídek realizována v ekonomicky nejsilnějších regionech, coţ prohlubovalo rozdíly mezi regiony, a podpora byla vyuţívána spíše velkými investory. Postupné změny legislativy měly za cíl zlepšit tuto situaci a posílit podporu regionů více postiţených nezaměstnaností a menších firem, zároveň byla podpora přesměrována z oblasti zpracovatelského průmyslu do oblasti progresivních technologií a aktivit s vysokou přidanou hodnotou a velkým exportním potenciálem v oblasti inovací, informačních technologií a strategických sluţeb. V kontextu ekonomické krize zahájilo Ministerstvo práce a sociálních věcí dva nové projekty spolufinancované z ESF (viz kapitola 2.1). V rámci projektu „Vzdělávejte se― mohou podniky získat finanční zdroje na obecné vzdělávací kurzy a na mzdy zaměstnanců účastnících se vzdělávání. Mzdy mohou být kompenzovány aţ do výše trojnásobku minimální mzdy. Veřejná podpora je poskytována buď v reţimu―de minimis‖ nebo v souladu s Nařízením komise (ES) č. 800/2008. Maximální míra veřejné podpory závisí na typu podniku.
117
V roce 2007-8 byla pilotně ověřována moţnost vyuţití voucherů pro podporu rozvoje lidských zdrojů v podnicích do 250 zaměstnanců. Projekt byl spolufinancován z ESF, byly do něj zapojeny 3 kraje, kaţdý kraj stanovil věcné zaměření vzdělávání a rozsah podpory, která se pohybovala v rozmezí 50-80% nákladů na vzdělávací kurz nebo byla stanovena pevnou částkou (např. u jazykových kurzů). Největší zájem byl o kurzy zaměřené na ICT, technické a řemeslné dovednosti a jazyky. Projekt byl hodnocen jako velmi úspěšný jak ze strany MPSV, tak zúčastněných podniků i vzdělávacích institucí. V rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (2007-2013) se připravuje projekt Podpora individuálního vzdělávání občanů. Vzdělávací vouchery budou pouţívány pro vzdělávání v oblastech jazyků, IT a podnikání. Na podporu podniků, které usilují o získání standardu―Investors in People” existuje specifický program. Kromě podniků je podpora určena také pro poskytovatele dalšího vzdělávání. (c) Rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání je financováno ze státního rozpočtu, z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí. Finanční prostředky jsou prostřednictvím Správy sluţeb zaměstnanosti MPSV převáděny na jednotlivé úřady práce. Jejich výše se odvíjí od kalkulací nákladů na jednotlivá opatření aktivní politiky zaměstnanosti, které vypracovávají úřady práce. Úřady práce hradí zejména kurzovné, ale mohou v závislosti na svých zdrojích přispívat i na úhradu dalších nákladů spojených s rekvalifikací. V souvislosti se vstupem ČR do EU v roce 2004 začaly být čerpány i prostředky z ESF na kvantitativní i kvalitativní rozšíření rekvalifikací zabezpečovaných úřady práce. (d) Individuální vzdělávání občanů si principielně financují sami občané. Jediné systémové zvýhodnění bylo zavedeno v roce 2007 v souvislosti s nově přijatým zákonem o ověřování a uznávání kvalifikací (viz kapitola 4.2). Náklady na zkoušky konané podle tohoto zákona si uchazeč můţe odečíst z daňového základu. Dosud však moţnost této zkoušky vyuţilo velmi málo osob a význam daňové úlevy jako pobídky je zanedbatelný. Projekty cílené na podporu individuálního dalšího vzdělávání občanů budou podporovány v období 2007-2013 v rámci jedné z priorit operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost financovaného z ESF. Silné stránky Decentralizace ve financování umoţnila zohlednění regionálních podmínek, priorit a lepší návaznost na trh práce v regionu. Projektová činnost doplňuje portfolio aktivit škol a zvyšuje jejich rozpočet na inovace, další vzdělávání učitelů a nákup technologií. Slabé stránky Se sniţováním počtu ţáků v sekundárním vzdělávání (populační mezera) klesá i objem prostředků v počátečním odborném vzdělávání. Zaměstnavatelé nejsou přímo finančně motivováni ke spolupráci se školami. Projektová činnost na školách podléhá enormně velké administrativní zátěţi ze strany poskytovatelů prostředků z ESF. Oblast financování dalšího vzdělávání není dosud nijak systémově řešena (návrhy na změny však obsahuje nově přijatá Strategie celoţivotního učení – viz výše). Současná podoba financování vysokého školství neodráţí nové strategické cíle a aktuální potřeby tohoto sektoru vzdělávání.
118
1. Název iniciativy / opatření Globální granty (GG) v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), Prioritní osa 1 OP VK, oblasti podpory 1.1 – Zvýšení kvality vzdělávání a 1.3 – Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Cílem je přiblíţení podpory ESF regionům. Podporované aktivity pro projekty v rámci GG jsou stanovené ze strany MŠMT, kraje je však mohou částečně doplnit vzhledem ke svým regionálním potřebám. Obsahové cíle jsou stanoveny v OP VK i pro další typy implementace programu.
(b)
Cíle (měřitelné) Měřitelným ukazatelem fungování Globálních grantů je počet projektů v regionech realizovaných konečnými příjemci a mnoţství vyčerpaných prostředků prostřednictvím těchto projektů.
(c)
Cílové skupiny Pro 1.1: Školy a školská zařízení, sdruţení a asociace škol, právnické osoby působící ve vzdělávání a kariérovém poradenství, odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, hospodářská komora vysoké školy, ostatní vzdělávací instituce, kraje, nestátní neziskové organizace. Grantové projekty pak podporují především ţáky a pracovníky škol a školských zařízení.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Stanovené prostředky pro všechny kraje jsou: oblast podpory 1.1: 134 791 438 €, oblast podpory 1.3: 61 268 836 €. Od schválení Globálních grantů jiţ kraje vyhlásily v obou oblastech podpory 3 časově omezené výzvy k podávání grantových projektů. Vyhodnocení proběhlo v případě 1. výzvy. Podle vyhodnocení bylo v rámci oblasti 1.1 schváleno 155 regionálních projektů o celkové částce 34,7 mil €, v rámci oblasti 1.3 to bylo 53 projektů a 13,7 mil €. Jedná se o údaje o projektech, týkajících se středních odborných škol. Globální granty podporují také základní a střední obecně vzdělávací školy, které nejsou do údajů zahrnuty. Projekty jsou jiţ v realizaci.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) GG mají národní úroveň, výzvy pro grantové projekty jsou vyhlašovány pro jednotlivé regiony, konečné grantové projekty jsou realizovány na úrovni regionální či místní.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Cíle OP VK jsou v souladu s národní politikou v oblasti vzdělávání a celoţivotního učení. Díky GG se do konečných projektů promítnou také strategie regionů ČR.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, kraje (krajské úřady), koneční příjemci viz 2c
119
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici)
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.)
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Zavedením Globálních grantů byla zajištěna částečná decentralizace podpory z ESF, čímţ dochází k jejímu efektivnějšímu a rovnoměrnějšímu vyuţití. Co se týká cílů programu OP VK, budou Globální granty vyhodnoceny spolu s ostatními typy implementace programu, který k tomuto účelu stanovil soubor indikátorů.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Schvalování grantových projektů kraji zpočátku provázela velká časová náročnost. Během 1. výzev trvala doba od podání ţádostí ke schválení projektů téměř půl roku. Se získáním zkušeností krajských úřadů se však doba zkrátila a u druhé výzvy nepřesáhla 3 měsíce.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Problémem pro kraje i konečné příjemce je náročná administrativa při přípravě, realizaci a kontrole projektů, kterou se stále nedaří dostatečně zredukovat.
6. Zdroje, legenda
8.2 Vyuţití fondů Programu celoţivotního vzdělávání (Lifelong Learning Programme) V roce 2007 v České republice vznikla Národní Agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP) jako součást Domu zahraničních sluţeb MŠMT. Tato agentura je zodpovědná za realizaci Programu celoţivotního učení v ČR a některých dalších evropských programů v České republice (viz téţ 3.2). Leonardo da Vinci – Projekty mobilit Účast v projektech mobility (program Leonardo da Vinci) zlepšuje odborné a jazykové dovednosti ţáků a má také pozitivní vliv na jejich zaměstnatelnost. Odborným školám pomáhá rozšiřovat jejich zahraniční spolupráci, zlepšovat jejich dovednost připravovat a řídit nadnárodní vzdělávací projekty a uplatňováním poznatků ze zahraničních stáţí zvyšovat kvalitu poskytovaného vzdělávání. Následující tabulka nabízí přehled celkového rozpočtu projektů mobilit. Informuje také o počtu realizovaných projektů v rámci jednotlivých typů: mobilita osob v počátečním odborném vzdělávání (IVT), mobilita osob na trhu práce (PLM), mobilita pracovníků v odborném vzdělávání (VETPRO).
120
Tabulka 1 - Leonardo da Vinci – projekty mobilit 2007-2009 2007 2008 LdV Počet Počet Počet € projektů osob € projektů Projekty mobilit 3 092 947 175 2561 3 199 980 121 IVT 119 1777 77 PLM 16 25 12 VETPRO 40 160 32 Zdroj: NAEP 2010
Počet osob
2009 Počet Počet projektů osob
€
2634 3 507 400 1922 126 445
141 106 16 19
2144 1675 105 365
Největší zájem je o mobility IVT, kaţdý rok je podáno více přihlášek a kvalita schválených projektů roste. Mezi úspěšnými ţadateli jsou především SOŠ a VOŠ. Na základě těchto projektů často vzniká dlouhodobá mezinárodní spolupráce mezi školami a podniky různých zemí. PLM představují pracovní nebo rekvalifikační stáţe organizované úřady práce, vysokými školami nebo firmami pro větší skupinu pracujících osob, osob samostatně výdělečně činných nebo absolventů, i u tohoto typu jsou rozpočty mobility kryty ze 100 % projektem. Nejčastější cílové země všech mobilit v rámci programu Leonarda da Vinci jsou Německo, Slovensko, Spojené království, Itálie a Španělsko. Program Erasmus Ve vysokoškolské oblasti je mobilita studentů a učitelů podporována v rámci podprogramu Erasmus. Do programu je zapojeno 82% českých institucí poskytujících vzdělání na terciární úrovni. Počet studentů účastnících se mobilit roste. Prioritou pro období 2007-2010 je soustředit se zejména na kvalitu mobilit, nikoli pouze na jejich kvantitu, prodluţovat délku mobilit a zapojit do podprogramu více soukromých vysokých škol. Tabulka 2 - Erasmus – projekty mobilit 2007/8 2007/2008 Název aktivity: Počet vyslaných osob studijné pobyty (SMS ) 5335 pracovní stáţe (SMP) 252 výukové pobyty (STA) 1781 školení (STT) 161 * konečné údaje zatím nejsou k dispozici Zdroj: NAEP 2010
Počet přijatých osob 3195 * 709 *
Leonardo da Vinci – Partnerství Projekty partnerství existují od roku 2008. Vyplňují mezeru v jiţ existujících akcích Leonardo da Vinci. Na rozdíl od projektů mobilit se LdV - Partnerství zaměřuje na větší přenos inovací, protoţe umoţňuje spolupráci v oblasti odborného vzdělávání nad rámec aktivit mobilit. Zároveň není podmínkou, aby byla spolupráce realizovaná ve velkém měřítku, která by vyţadovala velký rozpočet, jako tomu je při přenosu inovací (viz níţe). Tabulka 3 – Leonardo da Vinci – Partnerství 2008/9 2008 252 000 € Rozdělené dotace
2009 410 400 €
Zdroj: NAEP 2010
121
Leonardo da Vinci – Přenos inovací Od roku 2007 se nově rozbíhají Multilaterální projekty/Přenos inovací, které navazují na pilotní projekty a Multilaterální projekty/vývoj inovací. Výhodou projektů je spolupráce zaběhnutých týmů expertů a institucí, na druhou stranu je při výběru a schvalování projektů velká konkurence. 25% minimální výše spolufinancování ze strany partnerství nepředstavuje pro ţadatele překáţku. Tabulka 4 - Leonardo da Vinci – multilaterální projekty/ Přenos inovací 2007-2009 2007 2008 2009 Počet Počet Dotace projektů Dotace projektů Dotace LdV 1 088 944 € 1 253 020,5 € 1 187 952,84 € TOI 5 7
Počet projektů 5
Zdroj: NAEP 2010
Zájem o tento typ projektů také roste, ačkoliv úspěšných ţadatelů je málo. V ČR je pouze 7 příjemců podpory v rámci tohoto programu, převáţně institucí výzkumného charakteru. Střední odborné školy a podniky se zde uplatňují velice špatně, pouze na pozici partnerů. Průměrná výše grantu je 200 tis. € a délka trvání projektu 2 roky. Témata projektů jsou velice úzce zaměřená, zatím pro stejně úzké cílové skupiny v rámci odborného školství. Silné stránky Oproti národním operačním programům (ESF, ERDF) jsou podmínky ţadatelů v programu celoţivotního učení ze všech regionů ČR stejné, bez ohledu na ekonomickou vyspělost těchto regionů. Rozpočty Projektů mobility i Partnerství nevyţadují dofinancování z vlastních zdrojů. Projekty Přenos inovací umoţňují vyuţití ověřených a kvalitních výstupů projektů z jiných zemí EU. Projekty z programu celoţivotního učení zakládají dlouhodobou mezinárodní spolupráci mezi odbornými školami a podniky z různých zemí EU.
1. Název iniciativy / opatření EBC*L on the road“, projekt typu Transfer inovací (doba trvání realizace: 11/2007 – 04/2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění The European Business Competence* Licence (dále také EBC*L) je mezinárodně uznávaný certifikát, který dokládá, ţe jeho drţitel/drţitelka mají dostatečnou kompetenci v oblasti podnikové ekonomiky. EBC*L je v současnosti uznávaným kvalifikačním standardem pro oblast řízení a obchodu ve více neţ 20 zemích a v průběhu příštího roku by měl být rozšířen ve všech evropských státech. Certifikát umoţňuje sbliţování firem a jednotlivců a podporuje mobilitu studentů a pracovníků, proto mnoho firem přijalo EBC*L do svých programů interního personálního rozvoje a zájem organizací stále roste. Systém EBC*L je tak ideálním nástrojem pro srovnatelnost kompetencí.
(b)
Cíle (měřitelné) Projekt „EBC*L on the road― měl za cíl implementovat podmínky pro fungování systému EBC*L do tří cílových zemí, kterými jsou Česká republika, Slovensko a Rumunsko. Systém EBC*L zvyšuje zájem o další vzdělávání, konkrétně o další vzdělávání v oblasti podnikové ekonomie. Cílem projektu bylo rovněţ podpořit mezinárodní uznatelnost
122
kvalifikací. (c)
Cílové skupiny Studenti, zaměstnanci a zaměstnavatelé, poskytovatelé dalšího odborného vzdělávání.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Byla vytvořena síť akreditovaných zkušebních center (v ČR je to 20 institucí), která organizují přípravné kurzy a vlastní zkoušky EBC*L. Část projektových aktivit byla zaměřena na překlady a lokalizace didaktických materiálů, které jsou podkladem pro přípravu na zkoušku. Dodrţení standardů kvality při transferu a implementaci systému EBC*L podléhalo kontrole společnosti EBC Licensing, drţitele mezinárodní licence pro systém EBC*L.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt má působnost po celé ČR.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt nenavazuje na systémové opatření, podporuje finanční gramotnost, transparentnost kvalifikací a další vzdělávání.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) EuroProfis, s.r.o., Slovenská obchodná a priemyselná komora v Trnavě, EBC Licensing a Asociata EUROED, instituce, které mají oprávnění provádět standardizované testování EBC*L.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Zkušební centra jsou akreditována společností EuroProfis a musí striktně splňovat a dodrţovat nastavené standardy a směrnice kvality pro testování a vzdělávání.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Počet udělených certifikátů.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Kursy jsou nabízeny ve všech regionech ČR a mají velkou návštěvnost. Zaměstnavatelé povaţují EBC*L za konkurenční výhodu pracovníka na trhu práce.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání?
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Způsob přípravy na zkoušku závisí na preferencích jednotlivých uchazečů o certifikát. Buď se mohou věnovat samostudiu, nebo se účastnit některého z přípravných kurzů. Všichni uchazeči, kteří se přihlásí na testování, obdrţí veškeré studijní materiály potřebné pro úspěšné sloţení zkoušky.
123
6. Zdroje, legenda http://www.ebcl.cz/
8.3 Vyuţití ostatních fondů EU V rámci předvstupní pomoci pro kandidátské země měla ČR moţnost čerpat jiţ od roku 1993 podporu prostřednictvím programu Phare. V letech 1993 – 2001 z něj ČR získala celkem 632 mil. €, které byly vyuţity i v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Z těchto prostředků byl mj. v letech 1994 – 1998 spolufinancován pro oblast odborného vzdělávání zásadní projekt Phare Reforma odborného vzdělávání (Phare VET), který nastartoval transformaci a inovace systému počátečního odborného vzdělávání. Z následného programu Phare 2000 bylo moţné podpořit projekty rozvoje lidských zdrojů ve dvou regionech NUTS 2 se strukturálními problémy (regiony Severozápad a Moravskoslezsko). V letech 2002-2003 zde bylo realizováno celkem 65 projektů, které navázaly např. na Phare VET (projekt POSUN – Pomozme školám učit nově) a rozšířily podporu odborného vzdělávání i v oblasti poradenských a informačních systémů (RISA – Regionální informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce pro Moravskoslezsko) a dalšího vzdělávání na regionální úrovni (KRAJ - Komplexní rozvoj aktivit jednotlivců Moravskoslezského regionu). Prostředky fondu Phare 2000 byly sloţeny z 50% z prostředků EU a z 50% z českého státního rozpočtu. Celkový objem prostředků v rámci Phare 2000 byl navýšen přesunem z jiných programů na 12,4 mil. €, z původních 8 mil. €. Výše uvedené příklady projektů navazovaly na Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy z roku 2002, který se stal východiskem pro čerpání pomoci ze strukturálních fondů ve zkráceném programovacím období 2004-2006. V tomto období byl realizován Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ s kofinancováním ESF aţ 75%) na území celé ČR vyjma Hlavního města Prahy, které mělo vlastní Operační program JPD3 (JPD 3 s kofinancováním ESF aţ 50%). Řízení OP RLZ se ujalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Jedna z priorit OP RLZ byla přímo zaměřena na rozvoj celoţivotního učení a byla na ně vyčleněna částka 143,6 mil. €, coţ bylo nejvíce ze všech pěti priorit. O její implementaci se dělilo MPSV (oblast dalšího profesního vzdělávání) a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (MŠMT), které implementovalo opatření zaměřené na zkvalitňování vzdělávání a ustavení systémů podporujících rozvoj vzdělávání a jeho vazby na trh práce. K naplnění opatření bylo vyuţito systémových projektů (k rozvoji národních politik a systémů), národních projektů (podpora národních politik) a grantových projektů (k doplnění národní politiky pro cílové skupiny jednotlivců na regionální a místní úrovni). Příklady systémových projektů jsou popsány u jiných kapitol, např. PILOT S, UNIV, NSK aj. Operační programy financované z ESF byly doplněny Iniciativou Společenství EQUAL (CIP EQUAL) zaměřenou na podporu příslušníků znevýhodněných skupin a investičním Společným regionálním operačním programem – SROP (financovaným ESF a ERDF). Důraz SROP byl kladen zejména na podporu vyváţeného a udrţitelného ekonomického rozvoje regionů, včetně rozvoje lidských zdrojů.
124
Celkový objem finanční pomoci z ESF (období 2004-2006) ESF celkem OP RLZ JPD 3 CIP EQUAL SROP
Podpora z EU v mil. EUR 457,00 318,82 58,80 32,10 47,28
Zdroj: www.esfcr.cz Alokace prostředků z ESF (období 2004-2006) v EUR 2004 2005 74 308 763 106 433 869 OP RLZ 19 211 006 19 595 226 JPD 3 7 618 158 10 698 543 CIP EQUAL Celkem za programy 101 137 927 136 727 638
2006 138 076 651 19 987 131 13 784 228 171 848 010
Celkem 318 819 283 58 793 363 32 100 929 409 713 575
Zdroj: www.esfcr.cz
Na financování výše uvedených programů se podílel 25-50% státní rozpočet ČR v závislosti na jednotlivých opatřeních. Třetí období vyuţívání fondů EU v České republice probíhá v horizontu 2007-2013. Zvýšil se jak počet operačních programů relevantních pro odborné vzdělávání, tak i objem disponibilních finančních zdrojů. Operační programy vycházejí z priorit, stanovených v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2007 a ve Strategii celoţivotního učení ČR. Z hlediska odborného vzdělávání jsou klíčové tyto operační programy: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK s kofinancováním ESF aţ 85%) je zpracovaný MŠMT. Definuje zaměření a hloubku intervencí v oblasti rozvoje lidských zdrojů prostřednictvím vzdělávání ve všech jeho rozmanitých formách s důrazem na komplexní systém celoţivotního učení a utváření vhodného prostředí pro výzkumné, vývojové a inovační aktivity a stimulaci spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnou a výrobní sférou.51 OP VK je provázán s dalším zásadním Operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ s kofinancováním ESF aţ 85%), zpracovaným MPSV. Prostřednictvím OP LZZ bude podpořeno další vzdělávání primárně zaměřené na zvyšování zaměstnatelnosti, získávání a prohlubování způsobilosti pro výkon povolání. Pro území hlavního města Prahy je na podporu celoţivotního učení připraven samostatný Operační program Praha Adaptabilita (OP PA s kofinancováním ESF aţ 50%), který bude rovněţ financován z prostředků ESF. Investiční stránku výše uvedených programů doplňují Regionální operační programy (ROPy) financované z ERDF. Představují investiční projekty do rozvoje vzdělávací infrastruktury, zařízení, vybavení, podporu inovací, nových technologií a spolupráci se sociálními partnery. V rámci cíle Konvergence je pro období 2007—2013 připraveno celkem 7 regionálních operačních programům (ROP) určených pro celé území České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy.
51
OP VK verze k 31. 10. 2006, str. 1.
125
Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj bude rozvinut investicemi z ERDF prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VV). Tento operační program zpracovalo MŠMT s cílem posílit výzkumný, vývojový a inovační potenciál ČR zajišťující růst, konkurenceschopnost a vytváření pracovních míst v regionech prostřednictvím vysokých škol, výzkumných institucí a dalších relevantních subjektů. Alokace prostředků z EU na operační programy (období 2007-2013) v EUR Operační program OP Lidské zdroje a zaměstnanost (ESF) OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (ESF) OP Výzkum a vývoj pro inovace (ERDF) OP Regionální operační programy (ERDF) OP Praha - Konkurenceschopnost (ERDF) OP Praha - Adaptabilita (ESF) Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz
Alokace v EUR 1 837 421 405 1 828 714 781 2 070 680 884 4 659 031 986 234 936 005 108 385 242
Na financování výše uvedených programů se podílí 15-50% státní rozpočet ČR v závislosti na jednotlivých opatřeních. K naplnění opatření OP VK a OP LZZ je opět vyuţito národních projektů (k rozvoji národních politik a systémů) a globálních grantů (pro cílové skupiny jednotlivců na regionální a místní úrovni). První projekty na podporu odborného vzdělávání byly zahájeny od začátku roku 2009 a nyní jich běţí 6 na národní úrovni a téměř 100 na regionální úrovni. Silné stránky Nárůst alokace ESF do operačních programů na podporu celoţivotního učení pro období 2007-13, která významně pomáhá naplňovat Strategii celoţivotního učení ČR. Decentralizace implementace OP VK i OP LZZ (viz příklad u části 8.1). Více jak 10 let trvající systematická finanční podpora záměru i realizace kurikulární reformy z ESF a státního rozpočtu ČR. Samostatný investiční Operační program na podporu Výzkumu a vývoje pro inovace, financovaný z ERDF a státního rozpočtu ČR. Slabé stránky Hlavní město Praha s vlastními operačními programy a jinou mírou kofinancování i niţší celkovou alokací zůstává často mimo systémová opatření pro počáteční i další odborné vzdělávání. Pravidla implementace projektů financovaných z EU vytváří neúměrnou administrativní zátěţ pro ţadatele, příjemce podpory a řešitelské týmy. Procedury schvalování projektů jsou zdlouhavé a rozhoduje v nich často formální stránka přihlášky projektu nad obsahovou.
1. Název iniciativy / opatření Koncepce dalšího vzdělávání – KONCEPT (zahájen 1.7.2009) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Dosud byly řešeny pouze dílčí aspekty systému dalšího vzdělávání (DV) zejména s
126
ohledem na Zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (ve znění pozdějších předpisů). Tento projekt je prvním záměrem směřujícím k vytvoření systémových mechanismů v prostředí DV tak, aby bylo umoţněno propojení počátečního a dalšího vzdělávání. Projekt by měl podpořit všechny potenciální dospělé uchazeče o další vzdělávání po ukončení školy. V ČR se dosud dále vzdělává jen šest procent dospělých lidí v aktivním věku. To je velmi málo nejen ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, ale hlavně je tato situace nepříznivá z hlediska moţností pracovního uplatnění a budoucí konkurenceschopnosti naší země. (b)
Cíle (měřitelné) Hlavním cílem projektu je systematická podpora dalšího vzdělávání, která nahradí dosavadní dílčí, nekoordinovaná řešení a izolované aktivity. Tato podpora by měla přinést zvýšení účasti v dalším vzdělávání, sladění nabídky kurzů dalšího vzdělávání s potřebami trhu práce, zvýšení úrovně kurzů dalšího vzdělávání, vytvoření uceleného informačního systému o moţnostech dalšího vzdělávání a tím i zlepšení jeho dostupnosti.
(c)
Cílové skupiny
Účastníci dalšího vzdělávání. (d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) V současné době probíhají analyticko-koncepční práce. Je analyzován současný stav dalšího vzdělávání v ČR a bude navrţeno komplexní systémové prostředí pro další vzdělávání v následujících oblastech: Sladění vzdělávací nabídky s potřebami trhu práce; Kvalita dalšího vzdělávání; Podpora nabídky dalšího vzdělávání; Podpora zvyšování úrovně vzdělávání zaměstnanců malých a středních podniků; Informační a poradenský systém; Uznávání výsledků dalšího vzdělávání; Stimulace poptávky po dalším vzdělávání.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Projekt má národní působnost.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Projekt vznikl na základě současných východisek a dosavadních koncepčních materiálů (např. Dlouhodobý záměr, Strategie celoţivotního učení, platné právní předpisy ovlivňující další vzdělávání, atd.) a podílí se na naplnění Strategie celoţivotního učení ČR.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) Koncept je individuální projekt národní Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, jehoţ řešitelem je Národní ústav odborného vzdělávání.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Není k dispozici
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Zvýšení kvality a účasti v dalším vzdělávání.
127
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Výstupy přispějí ke zvýšení zaměstnatelnosti pracovní síly a tím k politice zaměstnanosti
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Projekt je v počáteční fázi řešení.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Výsledků projektu mohou vyuţít všichni potenciální účastníci dalšího vzdělávání, vzdělávací instituce, které poskytují další vzdělávání, a také zaměstnavatelé, kteří chtějí podporovat vzdělávání svých zaměstnanců a tím zkvalitňovat lidské zdroje pro konkurenceschopnou ekonomiku (projekt se zaměřuje hlavně na potřeby malých a středních podniků, které mají na další vzdělávání svých zaměstnanců méně vlastních zdrojů).
6. Zdroje, legenda www.nuov.cz
8.4 Zlepšování systému řízení odborného vzdělávání Organizace školského systému prodělala po r. 2000 výrazné změny zaměřené na decentralizaci a diverzifikaci systému. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (MŠMT) si podrţelo především koncepční kompetence, zatímco zřizovatelské a běţné správní kompetence v odborném školství jsou v pravomoci krajů (zřizování a spravování středních škol). Veřejná správa školství je výrazně decentralizována, jednotlivé stupně správy i jednotlivé školy mají vysoký stupeň autonomie. Kontext národní politiky ve správě odborného vzdělávání byl zásadně ovlivněn v roce 2004 schválením nového školského zákona52: Zákon zpřesňuje proces řízení soustavy prostřednictvím dlouhodobých záměrů ministerstva53 a krajů tak, aby se zachovala její soudrţnost. Na základě dlouhodobého záměru ministerstva zpracovávají vlastní záměry i jednotlivé kraje. Ministerstvo jejich tvorbu metodicky řídí a koordinuje. Vedle rejstříku škol (informační systém o institucích) se jako další informační systém o ţácích zavádí i školní matrika. Zákon definuje a posiluje úlohu sociálních partnerů zejména u závěrečných a maturitních zkoušek, přípravě rámcových vzdělávacích programů a přípravě soustavy oborů vzdělání. Zákon stanoví orgány státní správy ve školství, jimiţ jsou ředitelé škol a školských zařízení, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (ve stanovených případech jiné ústřední orgány státní správy) a Česká školní inspekce.
52
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – platný od 1. 1. 2005. 53 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy 2002, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2005, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2007
128
Zákon dále stanoví orgány samosprávy, jimiţ jsou obec, kraj a školské rady. Jednotlivým orgánům státní správy a samosprávy stanoví tento zákon kompetence, které umoţňují vznik a fungování škol. Zákon upravuje právní postavení školy a kromě dosavadních moţných právních forem škol zavádí novou právní formu školy - školskou právnickou osobu, u níţ zdůrazňuje neziskový charakter, a to v reakci na to, ţe právní formy soukromých a církevních škol jsou totoţné s podnikatelskými subjekty. Podstatná část diskusí o organizaci a správě školství je ovlivněna rychlým demografickým poklesem (po roce 2000) a s ním spjatou nutností redukovat počet škol.54 Na vyšší sekundární úrovni je problémem převaha odborných škol, u nichţ je rozmanitost vzdělávacích programů překáţkou pro zvětšování a sdruţování institucí. Úkol je náročný i politicky: zachování husté sítě, a tedy snadné dostupnosti škol, významně ovlivňuje volitelnost politiků na lokální i regionální úrovni samospráv, které jsou zřizovateli škol. Zatím se současné problémy řeší především slučováním škol, v menší míře jejich rušením. Orgány státní správy ve školství (kromě legislativy) formálně rozhodují jen o velmi omezeném okruhu podmínek, které zajišťují základní funkce a soudrţnost vzdělávací soustavy. Decentralizace přesto nefunguje ideálně, lze proto očekávat změnu právního řádu ve vzdělávání. Řízení vysokých škol je upraveno zákonem o vysokých školách z roku 1998. Školám je přiznána vysoká míra autonomie. Do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří zejména její vnitřní organizace, přijímací řízení, tvorba a uskutečňování studijních programů, organizace studia, zaměření a organizace vědecké, výzkumné a vývojové činnosti. Vedle samosprávných orgánů (akademický senát, rektor, vědecká rada, disciplinární komise) je důleţitým orgánem také správní rada. Okruh kompetencí samosprávných i správních orgánů je vymezen zákonem. Chod školy se řídí vnitřními předpisy, které podléhají registraci MŠMT. Ta je zamítnuta, pokud je shledán nesoulad s relevantními právními předpisy. Východiskem pro strategické řízení systému vysokoškolského vzdělávání jsou Dlouhodobé záměry, které zpracovává MŠMT pro pětiletá období a které jsou aktualizovány pro jednotlivé roky. V návaznosti na tyto záměry pak jednotlivé vysoké školy zpracovávají svoje dlouhodobé koncepční dokumenty a rovněţ je aktualizují na příslušné roky. Dlouhodobé záměry tak tvoří rámec rozvoje systému, resp. jednotlivých škol, kaţdoroční aktualizace pak konkrétní plán pro daný rok. V současné době je jiţ zveřejněn Dlouhodobý záměr zpracovaný MŠMT pro období 2011-2015. Jedním z cílů pro toto období je i zefektivnění systému řízení vysokého školství, vyjasnění rozloţení pravomocí a odpovědností mezi klíčovými aktéry zodpovědnými za fungování sektoru vysokého školství (ministerstvo, Akreditační komise, jednotlivé vysoké školy a jejich reprezentace, vnější aktéři). Reforma terciárního vzdělávání, její základní principy, jsou v ČR diskutovány jiţ od cca druhé poloviny této dekády. Koncem roku 2009 byla při MŠMT ustanovena Rada pro reformu vysokoškolského vzdělávání, jejímţ úkolem je nastavit další směřování této reformy. Cílem je navrţení struktury systému terciárního vzdělávání, jeho řízení a financování (a jejich vzájemné provázanosti) s ohledem na celosvětové trendy, doporučení OECD a poţadavky společnosti, ekonomiky a trhu práce. Je připravován zákon o finanční pomoci studentů. 54
V počátečním vyšším sekundárním vzdělávání se jedná o radikální pokles počtu osob věkové skupiny absolventů ZŠ (teoreticky patnáctiletých), která se od roku 2008 (více neţ 120 tis.) do svého minima v roce 2015 sníţí o 31 %. Míra účasti na středoškolském vzdělávání (tedy počet ţáků středních škol vztaţený k odpovídající generaci 15-18letých osob) se přitom pohybuje na úrovni okolo 90 %.
129
1. Název iniciativy / opatření Školské rady (od r. 2004) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění Školská rada je orgán, který umoţňuje rodičům, zletilým ţákům, pracovníkům školy, občanům a dalším osobám podílet se na správě školy. Povinnost zřídit školskou radu je dána novým školským zákonem. Zřizuje ji zřizovatel základní, střední nebo vyšší odborné školy, který zároveň určí počet jejích členů a vydá její volební řád. V soukromých a církevních školách plní tuto funkci ředitel. Pokud je součástí instituce více druhů či typů škol, lze zřídit jen jednu školskou radu, pro vyšší odbornou školu se však školská rada zřizuje vţdy samostatně.
(b)
Cíle (měřitelné)
Cílem opatření je zainteresovat cílové skupiny na činnosti a správě školy, získávat zpětnou vazbu k návrhům vzdělávacích programů apod. (c)
Cílové skupiny
Rodiče, zletilí ţáci, pracovníci školy, občané (d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Školské rady by měly být v současné době zavedeny na všech školách
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) T Opatření bylo schváleno na národní úrovni, vznik školských rad je v kompetencích škol – opatření je realizováno lokálně.
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Opatření vychází z nového školského zákona.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) MŠMT, kraje, školy.
4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Školské rady zatím nejsou takovým přínosem, jak se očekávalo.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Počet škol, které mají vytvořené školské rady
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Vzdělávací politika
130
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Viz ad b)
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Školské rady dosud většinou nejsou plně funkčním prvkem samosprávy škol. S vývojem občanské společnosti v ČR lze očekávat pozitivní změny ve vývoji školských rad, v uplatňování jejich kompetencí a veřejnou kontrolou kvality vzdělávání poskytovaného školou.
6. Zdroje, legenda http://www.msmt.cz/dokumenty/skolsky-zakon
131
TÉMA 9: MODERNIZACE EVROPSKÝCH SYSTÉMŮ ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI KODAŇSKÉHO PROCESU A PRIORITY PRO PŘÍŠTÍ SPOLUPRÁCI
9.1 Vliv evropské spolupráce v odborném vzdělávání na rozvoj národních politik Česká republika se jako řádný člen Evropské unie podílí na všech klíčových aktivitách EU zaměřených na rozvoj odborné přípravy a vzdělávání. V rámci poslední dekády, členské státy EU přijaly několik zásadních dokumentů a iniciativ v oblasti vzdělávání, které se buď primárně, nebo částečně dotýkaly oblasti odborné přípravy a vzdělávání a Česká republika na nich od svého přistoupení do EU aktivně participovala. Příprava národních strategických a prováděcích dokumentů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy je orientována cíli evropského rozvoje vzdělávání a příklady dobré praxe při jejich realizaci. Na jejich základě byl zpracován v r. 2001 Národní program rozvoje vzdělávání (Bílá kniha), který respektoval základní evropské principy vzdělávání a zároveň vyjadřoval dlouhodobé záměry a rozvojové programy národní (realizace celoţivotního učení pro všechny, přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám ţivota společnosti znalostí, monitorování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání, podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí, proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků). Strategické linie Bílé knihy byly rozpracovány v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy v ČR v r. 2002 Rozvoj byl zaloţen na osmi základních strategických směrech: Reforma a modernizace cílů a obsahu vzdělávání Reforma ukončování středoškolského studia Péče o kvalitu, monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání Rozvoj integrovaného diagnostického, informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání Optimalizace vzdělávací nabídky a institucionální struktury regionálního školství Zkvalitnění podmínek práce pedagogických a řídících pracovníků škol Vznik veřejných vysokých škol neuniverzitního typu a rozvoj dalších forem terciárního vzdělávání Rozvoj dalšího vzdělávání jako součásti celoţivotního učení. Problémem doby, ve které Dlouhodobý záměr ČR 2002 vznikal, byla neexistence legislativního rámce, který by umoţnil zavádění změn vedoucích ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávání. Připravené změny mohly být uskutečňovány pouze na základě dobrovolného přístupu škol. Lepší situace nastala po r. 2004 zejména s přijetím nového Školského zákona (256/2004 Sb.), Zákona o pedagogických pracovnících (563/2004 Sb.), Zákona o uznávání odborné kvalifikace (18/2004 Sb.) a Zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (179/2006 Sb.). Přijaté legislativní normy podpořily realizaci priorit Lisabonského procesu vymezeném specificky pro odborné vzdělávání v Kodaňské deklaraci z r. 2002 zaměřením na zlepšení 132
výkonnosti, kvality a atraktivnosti odborného vzdělávání zejména cestou podpory transparentnosti a uznávání kompetencí a kvalifikací, uznávání výsledků neformálního a informálního vzdělávání, stanovení kritérií pro zajišťování kvality a podpory vývoje referenčních úrovní kvalifikací a kreditního systému. Následující Dlouhodobé záměry z r. 2005 a 2007 provádějí částečné změny v prioritních směrech na základě vyhodnocení stavu plnění předchozích záměrů a posunu v národních, ale i evropských cílech vzdělávání, neboť vstupem do Evropské unie v r. 2004 byly převzaty i cíle evropského rozvoje vzdělávání. K hlavním prioritám stále patří provádění kurikulární reformy, péče o kvalitu, monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání, rozvoj a podpora dalšího vzdělávání. Důraz je kladen téţ na přístup ke vzdělávání a zajišťování rovnosti příleţitostí ke vzdělávání. V r. 2007 je mezi prioritami deklarována podpora výuky cizích jazyků, informačních a komunikačních technologií. Lze tedy konstatovat, ţe výběr priorit pro realizaci v odborném vzdělávání je v souladu s cíli evropské vzdělávací politiky. Při jejich realizaci však je klíčovým problémem absence systému strategického řízení. Cíle jsou často formulovány příliš obecně, chybí jejich odstupňování vzhledem k významu a důsledná provázanost s navrhovanými opatřeními. Realizace pokračuje pomalu a obtíţné je i vyhodnocování výsledků. Na základě výzvy orgánů EU z r. 2004 členským zemím v souvislosti s předloţením zprávy o stavu realizace pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, která poţaduje vypracování komplexních národních strategií celoţivotního učení, ČR připravila v r. 2007 svoji Strategii celoţivotního učení. Strategie vychází z analýzy základních strategických dokumentů ČR i EU souvisejících s otázkami celoţivotního učení. Akceptuje komplexní pojetí CŢU prezentované v těchto dokumentech, zahrnující jak ekonomický, tak environmentální a sociální aspekt. Přínos Strategie spočívá především v propojení dílčích oblastí zmíněných v jednotlivých dokumentech do myšlenkově uceleného konceptu a dále v záměru propojit úsilí všech zainteresovaných aktérů při její realizaci. Strategické směry rozvoje jsou dále konkretizovány do opatření, přičemţ je sledována jejich vazba na relevantní operační programy ESF. Strategie CŢU zastřešuje celý vzdělávací systém od základního a středního vzdělávání aţ po vzdělávání terciární. Neopomíjí ani témata související s jiţ rozběhnutou kurikulární reformou, podporou ICT ve školách, sniţováním nerovnosti v přístupu ke vzdělávání a mimoškolním a zájmovým vzděláváním. Hlavní důraz je však kladen zejména na podporu dalšího vzdělávání. V návaznosti na Strategii celoţivotního učení byl vypracován v r. 2008 Implementační plán strategie CŢU. Přijatá Strategie byla doplněna o řadu konkrétních prováděcích opatření, kterými budou její cíle v období 2009 - 2015 naplňovány. Plán navrhuje postup, organizaci, odpovědnosti, časový harmonogram a finanční zajištění implementace Strategie do praxe. Plnění implementačního plánu bylo jiţ v r. 2009 vyhodnoceno. Pokud by se podařilo opatření stanovená Implementačním plánem důsledně realizovat, přineslo by to významný posun i ve směru realizace evropských cílů vzdělávání.
9.2 Řízení a spolupráce různých aktérů Kodaňského procesu na evropské úrovni Všechny členské státy EU společně s kandidátskými zeměmi a státy EHP-ESVO přijaly v listopadu 2002 tzv. Kodaňskou deklaraci, zabývající se zlepšováním evropské spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy. Tato deklarace definovala strategii zvyšování celkového výkonu, kvality a atraktivity odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Česká republika se ke Kodaňské deklaraci připojila spolu s ostatními státy.
133
Přistoupením do EU ČR dále přijala za svoji realizaci pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010― (Eduaction and Training 2010). V rámci tohoto programu se rozhodla participovat v několika aktivitách vzájemného učení (peer learning activities), které souvisely s tématem odborného vzdělávání a přípravy. Český reprezentant například participoval na všech aktivitách klastru „přístup a sociální inkluze do celoţivotního učení― (Access and Social Inclusion in Lifelong Learning) či klastru pro „uznávání vzdělávacích výsledků― (Recognition of Learning Outcomes). Relevantní pracovníci MŠMT a Národního ústavu odborného vzdělávání (coţ je přímo řízená organizace MŠMT) se také účastnili na několika mezinárodních konferencích a seminářích na EU úrovni, které se danou oblastí zabývaly. V rámci Programů celoţivotního učení se Česká republika aktivně podílí na realizaci podprogramu Leonardo da Vinci, který umoţňuje např. stáţe studentů v počátečním odborném vzdělávání v podnicích v zahraničí, vzdělávací moţnosti v zahraničí pro osoby na trhu práce a stáţe a výměny zaměřené na další profesní rozvoj pracovníků v odborném vzdělávání a přípravě. (Blíţe viz kapitola 8.2) Na národní úrovni se Česká republika snaţí implementovat Evropský kvalifikační rámec (European Qualification Framework) v podobě vytvoření vlastní Národní soustavy kvalifikací. Konkrétně Národní ústav odborného vzdělávání realizuje individuální projekt národní (dále jen „IPn―) spolufinancovaný z ESF, který se nazývá Národní soustava kvalifikací (dále jen „NSK―) – viz téţ kapitola 4.2. NSK dnes obsahuje především kvalifikace řemeslné a kvalifikace z oblasti sluţeb. V současnosti se realizuje jiţ druhé pokračování projektu, tzv. NSK 2. Hlavním cílem projektu NSK 2 je doplnit kvalifikační soustavu o kvalifikace dalších úrovní, tj. zejména úrovně maturitní a v závislosti na poptávce trhu práce i o kvalifikace vyšších úrovní. Potřebnost a kvalita výstupů budou zaručeny širokým zapojením expertů ze všech oblastí světa práce. Také se realizuje IPn Kvalifikační rámec terciárního vzdělávání, který vytváří kvalifikační soustavu pro vysokoškolskou úroveň vzdělávání. V neposlední řadě přijetím Doporučení Rady a Evropského parlamentu o zajišťování kvality odborného vzdělávání a přípravy (EQARF) a Doporučení Rady a Evropského parlamentu o zřízení Evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET) se stejně Česká republika zavázala tyto iniciativy realizovat na národní úrovni. V přípravě implementace se angaţuje opět Národní ústav odborného vzdělávání, zástupci kterého se stanou i reprezentanti v pracovních skupinách pod Evropskou komisí určených pro výměnu zkušeností a postupů při implementaci EQARF a ECVET na národní úrovni. Další informace viz téţ kapitola 3.1.
9.3 Spolupráce v oblasti odborného vzdělávání se zeměmi mimo EU Česká republika je zastoupena v Řídícím výboru Evropské nadace odborného vzdělávání (European Training Foundation; dále jen „ETF―) prostřednictvím reprezentanta Národního ústavu odborného vzdělávání. Tímto způsobem se podílí na poslání a funkcích ETF, která pomáhá partnerským zemím mimo EU modernizovat jejich systémy vzdělávání a odborné přípravy, aby poskytovaly znalosti a schopnosti potřebné v dynamické ekonomice a společnosti. ETF např. podporuje příslušné subjekty v partnerských zemích, aby budovaly kapacity v oblasti rozvoje lidských zdrojů, či podporuje navazování kontaktů a výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů jak mezi EU a partnerskými zeměmi, tak mezi partnerskými zeměmi navzájem. V oblasti středního a vyššího odborného školství je pozornost soustředěna zejména na rozvoj mezinárodní spolupráce v rámci EU. Programy spolupráce se zeměmi mimo EU mohou
134
existovat na úrovni iniciativ jednotlivých regionů či škol, centrálně však nejsou monitorovány. Záměr rozvíjet mezinárodní spolupráci včetně spolupráce se zeměmi mimo EU se dlouhodobě odráţí v koncepčních dokumentech vysokého školství. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy pravidelně kaţdý rok vydává Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol a jednou z jeho klíčových priorit je podpora mezinárodní spolupráce, která má umoţnit co největšímu počtu studentů, kteří mají zájem a schopnosti, studovat alespoň jeden semestr v zahraničí. Rovněţ se jedná o podporu veřejných vysokých škol v přijímání zahraničních studentů, zejména do magisterských a doktorských studijních programů, či přípravy a zahájení programů typu „joint/double degree―. Podpora ministerstva je směřována i do oblasti přípravy a inovace programů uskutečňovaných v cizích jazycích nebo zlepšování podmínek pro působení významných zahraničních odborníků na vysokých školách v ČR apod. Vysoké školy by měly zaměřit pozornost i na spolupráci s institucemi ze zemí mimo Evropskou unii, a to nejen ve vzdělávání, ale i ve výzkumu a vývoji. České vysoké školy se v rámci spolupráce se zeměmi mimo EU úspěšně zapojily do programů typu Erasmus Mundus, EU-USA, EU-Canada apod. Pro podporu plnění výše zmíněných dlouhodobých záměrů vyhlašuje MŠMT rovněţ kaţdý rok tzv. rozvojové programy pro veřejné vysoké školy. V rámci jednotlivých priorit dlouhodobého záměru poté veřejné vysoké školy předkládají projekty, které napomohou jejich plnění. Ty se dělí na decentralizované (vycházejí z dlouhodobého záměru konkrétní vysoké školy) a centralizované (na kterých má MŠMT prioritní zájem). V rámci decentralizovaných programů je důleţitý Program na podporu mezinárodní spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, který mimo jiné podporuje stipendijní programy pro nadané studenty z rozvojových zemí. V rámci projektů centralizovaných lze uvést Program na podporu spolupráce českých a zahraničních vysokých škol při tvorbě a/nebo uskutečňování společných studijních programů typu „joint degree― nebo „double degree― či Program na podporu spolupráce s vysokými školami v Gruzii. Údaje o zahraničních studentech v ČR či českých studentech studujících v zahraničí nabízí následující tabulka: Studenti z ČR studující v zahraničí Zahraniční studenti studující v ČR celkem Zahraniční studenti ze zemí mimo současnou EU studující v ČR
2002 6 146 9 753 3 964
2003 6 934 10 338
2004 6 764 14 923
2005 6 931 18 522
2006 6 969 21 395
2007 7 361 24 483
2 548
6 309
7 084
5 174
6 132
Zdroj: UNESCO - Institute for Statistics, Indicator ―International (or internationally mobile) students‖ http://www.uis.unesco.org/glossary/Term.aspx?name=International%20(or%20internationally%20mobile)%20st udents&lang=en, 8.2.2010
135
1. Název iniciativy / opatření „The International Masters in Economy, State and Society (IMESS)“ – program v rámci Erasmus Mundus (první studenti jiţ v roce 2007) 2. Přehled iniciativy / opatření (a)
Zdůvodnění IMESS je dvouletý ―double degree‖ program v rámci programu Erasmus Mundus, který podporuje mezinárodní mobilitu studentů. Nabízí tři studijní obory: Ekonomie a obchod; Politika a bezpečnost; Národ, historie a společnost. Studentům z České republiky umoţňuje studium v zahraničí, díky němuţ získají mezinárodní přehled a mají moţnost zdokonalit se v cizích jazycích.
(b)
Cíle (měřitelné) Hlavním cílem tohoto programu je zvýšit globální povědomí o Evropském prostoru v širším kontextu a zvýšit kulturní a jazykové znalosti v západní i východní Evropě. Studenti tak získají schopnosti identifikovat a analyzovat klíčové faktory ovlivňující ekonomiky a společnosti rozšiřujícího se evropského prostoru.
(c)
Cílové skupiny Studenti posledních ročníků vysokých škol a relevantní odborníci, kteří si chtějí rozšířit své znalosti o Evropském prostoru v širších souvislostech.
(d)
Stav implementace včetně statistických dat, pokud jsou k dispozici (ve fázi plánování, pilotní projekt, celostátně zavedený a fungující program, atd.) Program IMESS byl v České republice implementován v roce 2007 v rámci první etapy programu Erasmus Mundus, která probíhala v letech 2004-2008. Ve školním roce 2008/2009 studovali v rámci tohoto programu v ČR 4 zahraniční studenti, a to 2 z Ruska, 1 ze Srbska a 1 z Ghany. Studium úspěšně ukončili tři z těchto studentů (student z Ghany neobhájil diplomovou práci). Ve školním roce 2009/2010 studovalo jiţ pod tímto programem v České republice 9 zahraničních studentů, a to 2 z Uzbekistánu, 1 z Ruska, 2 z USA, 1 z Litvy, 1 ze Španělska, 1 z Číny a 1 z Německa. Údaje o jejich úspěšnosti nejsou prozatím dostupné.
3. Průběh a způsob zajištění iniciativy / opatření: (a)
Úroveň činnosti (národní, regionální, místní, nebo sektorová) Program je realizován na mezinárodní úrovni, spolupracuje na něm 7 států (Velká Británie, ČR, Estonsko, Rusko, Polsko, Maďarsko, Finsko).
(b)
Jedná se o izolovanou iniciativu/opatření nebo o součást širšího politického přístupu (v oblasti vzdělávání/odborné přípravy/zaměstnanosti/sociálních věcí)? Program IMESS je součástí mezinárodního programu studentské mobility Erasmus Mundus, jehoţ cílem je zvyšovat kvalitu evropského vysokého školství, podpořit mezikulturní porozumění prostřednictvím spolupráce s mimoevropskými zeměmi a přispět k udrţitelnému rozvoji třetích zemí v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Program Erasmus Mundus je v ČR administrován Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy v kooperaci s dalšími programy mobility.
(c)
Klíčoví aktéři (hlavní instituce, které se podílejí na přijetí a realizaci opatření) University College London, Velká Británie (Koordinující instituce) Univerzita Karlova v Praze, Česká republika University of Tartu, Estonsko University of Helsinki, Finsko Corvinus University of Budapest, Maďarsko
136
Jagiellonian University, Polsko University - Higher School of Economics, Moscow, Rusko Národní agentura pro evropské vzdělávací programy 4. Hodnocení: (a)
Hodnocení efektivity, účinnosti a dopadů (včetně závěrů evaluačních zpráv, pokud jsou k dispozici) Hodnocení efektivity by mělo být zaloţeno na úspěšnosti studentů ve studiu těchto programů a jejich následnému uplatnění na trhu práce. V současné době však pro toto hodnocení nejsou dostupná potřebná data.
(b)
Indikátory úspěšnosti opatření (např. velký zájem, zvýšení zaměstnanosti, nízká mrtvá váha, atd.) Stejně jako v případě hodnocení efektivity se jako vhodný indikátor úspěšnosti jeví poměr mezi přijatými studenty a studenty, kteří program úspěšně absolvují či míra jejich následné nezaměstnanosti. Opět však prozatím nejsou pro jejich výpočet potřebná data.
(c)
Začlenění výstupů opatření do širší (národní, sektorové, regionální, místní) politiky Není relevantní.
5. Závěry: (a)
Nastaly nějaké komplikace? (Co nefungovalo a proč?) Jaké kroky byly uskutečněny (jsou plánovány) k jejich překonání? Překáţkou pro zapojení do programu můţe být administrativní procedura nutná pro vyřízení všech náleţitostí, která je poměrně komplikovaná. Program je nicméně doprovázen webovou podporou, jejímţ prostřednictvím a prostřednictvím kontaktů na administrátory programu je moţné případné překáţky překonat. Překáţkou však můţe být také to, ţe stipendium není dostačující pro pokrytí všech nákladů spojených se studiem a pobytem v cizí zemi.
(b)
Co zbývá dořešit v budoucnu? Program IMESS je jedním z 9 společných programů Erasmus Mundus, ve kterých jsou zapojeny české vzdělávací instituce. V budoucnu by bylo vhodné pracovat na rozšíření programů i na další obory, neboť současná nabídka je značně omezená. Obecně je třeba v ČR rozšiřovat nabídku studijních programů, které lze studovat ve světových jazycích a které by byly atraktivní pro zahraniční studenty.
6. Zdroje, legenda Webové stránky programu IMESS: http://www.imess.eu Webové stránky Národní agentury pro evropské vzdělávací programy: http://www.naep.cz/index.php?a=view-project-folder&project_folder_id=169&
137
TÉMA 10: BIBLIOGRAFIE
10.1 Zdroje, reference a webové stránky Akční plán podpory odborného vzdělávání. MŠMT, Praha 2008. Akční plán Státního programu EVVO na léta 2001 - 2003, 2004 - 2006, 2007 - 2009, 2010 2012. Usnesení vlády č. 1302/2009. Bílá kniha terciárního vzdělávání. MŠMT, Praha 2009. Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2006 – 2010. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy 2002, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2005, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2007. ENQA. Standards & Guidelines for Quality Assurance in the European Higher education Area. European Association for Quality Assurance in Higher Education. 3. vydání. ISBN 9525539-05-9. Helsinki 2009, http://www.enqa.eu/pubs_esg.lasso. Implementační plán Strategie Celoţivotního učení. MŠMT, Praha 2008. Implementační plán Strategie Celoţivotního učení. Praha, MŠMT 2008. Karpíšek, M. a kol.: Vyšší odborné školy na rozcestí. Analýza stavu a moţného vývoje sektoru vyššího odborného vzdělávání. MŠMT, Praha 2009. Koncepce romské integrace (2000), Koncepce romské integrace na období 2010 -2013. Vláda ČR, Praha 2000, 2009. Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období 2009 – 2013. MŠMT, Praha 2008. Kritéria, parametry a hodnoty pro hodnocení ţádostí o udělení akreditace vzdělávacího programu vyššího odborného vzdělávání. Interní dokument, Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání. MŠMT, Praha 2008. Kvalita odborného vzdělávání a role sociálních partnerů. NÚOV, Praha 2008. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání. MŠMT, Praha 2009. Národní plán pro podporu a integraci občanů se zdravotním postiţením na období 20062009. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. MŠMT, Praha, Tauris 2001. Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost 2007-2013. Praha: MPSV, 2007. Dostupné z internetu: http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz/dokumenty-1 (citováno 26.6.2009). Operační program Podnikání a http://www.mpo.cz/zprava46969.html.
inovace
2007-2013.
Praha:
MPO,
2007.
Operační program Praha – Adaptabilita. Praha: Magistrát Hl. m. Prahy, 2007. http://www.prahafondy.eu/userfiles/File/OPPA%20dokumenty/OPPA_EN_final.doc
138
Operační program Rozvoj lidských zdrojů. MPSV, http://www.msmt.cz/uploads/soubory/ESF/SG070924_EC_OP_a.PDF
Praha
2003.
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost 2007-2013. Praha: MŠMT, 2007. http://www.msmt.cz/uploads/soubory/ESF/SG070924_EC_OP_a.PDF PhDr. Jana Kašparová a kol.: Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. NÚOV, Praha 2007. RNDr. Dáša Zouharová: Zkušenosti z implementace průřezového tématu Environmentální výchova do školního vzdělávacího programu v České republice. Online dokument: http://www.erbbk.sk/_subory/dokumenty/zlozka/c.5.SkusenostizImplementacie.pdf Roskovec, V.; Koucký, J.; Karpíšek, M.: Národní soustava kvalifikací pro terciární vzdělávání. Podkladová studie pro zpracování individuálního projektu národního. CSVŠ, Praha 2008. Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO). MŠMT, Praha 2005. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR (EVVO). Usnesení vlády č. 1048/2000. Strategie celoţivotního učení ČR. MŠMT, Praha 2007. Strategie vzdělávání pro udrţitelný rozvoj České republiky pro léta 2008-2015. MŠMT, Praha 2008. Strategie vzdělávání pro udrţitelný rozvoj ČR (2008 – 2015). MŠMT, Praha 2008. Škola pro 21. století „Škola21―. Vláda ČR, MŠMT, Praha 2009. Švecová M, Kvasničková D.: Specializační studium koordinátorů ekologické výchovy v rámci projektu EKOGRAMOTNOST má své první absolventy. Online dokument: http://kev.ecn.cz/esf/doc/novinky/unzari.pdf. Trhlíková, J.: Volba střední školy a spokojenost ţáků se zdravotním postiţením se studiem. NÚOV. Praha 2009. Vyhláška MŠMT č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náleţitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání). Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Zákon. č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). Zpráva o plnění implementačního plánu za rok 2009. MŠMT, Praha 2010. Webové stránky: Budoucnost profesí/Czech Future Skills (webová stránka o zaměstnanosti a předvídání budoucích kvalifikačních potřeb): www.budoucnostprofesi.cz, www.czechfutureskills.eu. Centrum vzdělanosti Libereckého kraje: http://www.cvlk.cz Cesta ke kvalitě – AUTOEVALUACE – individuální národní projekt: http://www.nuov.cz/ae
139
Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce: www.infoabsolvent.cz Integrovaný systém typových pozic: www.istp.cz Koncept (Koncepce dalšího http://www.nuov.cz/koncept
vzdělávání)
-
individuální
národní
projekt:
Kurikulum S – individuální národní projekt: http://www.nuov.cz/kurikulum Kvalita 1 – systémový projekt: http://kvalita1.nuov.cz Metodika II – individuální národní projekt: www.rvp.cz Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: www.msmt.cz Národní agentura pro evropské vzdělávací programy: www.naep.cz Národní centrum Europass Česká republika: www.europass.cz Národní institut pro další vzdělávání (pedagogů): www.nidv.cz Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání (při Národním vzdělávacím fondu): www.nvf.cz/observatory Národní soustava kvalifikací: http:/www.nsk.nuov.cz Národní ústav odborného vzdělávání: www.nuov.cz Nová závěrečná zkouška – individuální národní projekt: http://www.nuov.cz/nzz Pilot S – systémový projekt: http://www.pilots.nuov.cz/ Projekt EPANIL, 10/2004 – 09/2006: www.epanil.net Soukromé školy DAKOL: www.dakol-karvina.cz Svět vzdělávání – síť http://www.svetvzdelavani.cz/
místních
center
celoţivotního
vzdělávání:
UNIV – Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby dospělým. – systémový projekt: www.univ.nuov.cz UNIV 2 Kraje – individuální národní projekt: http://www.nuov.cz/univ2k Výzkumný ústav pedagogický: www.vuppraha.cz www.csicr.cz www.dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp www.ebcl.cz/ www.ekoporadny.cz www.epractice.eu/cases/1042 www.europen.info www.hkcr.cz www.hladnov.cz www.metodik.cz www.msmt.cz/standard www.narodni-kvalifikace.cz
140
www.nuov.cz/ttnet www.socialnipartnerstvi.cz www.spschbr.cz www.srtukturalni-fondy.cz www.suso.cz www.varianty.cz www.veskole.cz
141
10.2 Seznam zkratek AIVD
Asociace institucí vzdělávání dospělých
AK VOV
Akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání
AP EVVO
Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice
CAMBAS
Česká asociace manaţerských škol
CKP
Centrum kariérového poradenství
COP
centra odborné přípravy
CVTS
Continuing Vocational Training Survey
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
ČŠI
Česká školní inspekce
DPV
další profesní vzdělávání
EC
European Commisssion (Evropská komise)
ECTS
European Credit Transfer System (Evropský systém přenosu kreditů)
ECVET
European Credit System for VET (Evropský kreditní systém pro odborné vzdělávání)
EEA-EFTA
European Economic Area- European Free Trade Association (Evropský hospodářský prostor-Evropské sdruţení volného obchodu)
ENQA-VET
European Network for Quality Assurance in Higher Education (Evropská síť pro zajišťování kvality v odborném vzdělávání a přípravě)
EP
European Parliament (Evropský parlament)
EPANIL
European Common Principles for the Accreditation of Non-formal and Informal Learning in Lifelong Learning (Společné evropské principy pro identifikaci, hodnocení a uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v rámci celoţivotního učení)
EQARF
European Quality Assurance Reference Framework (Evropský rámec pro zajištění kvality)
EQF
European Qualifications Framework (Evropský kvalifikační rámec)
ERDF
European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje)
ESF
European Social Fund (Evropský sociální fond)
ETF
European Training Foundation (Evropská vzdělávací nadace)
EU
European Union (Evropská unie)
EVVO
environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
GG
globální granty
HR
human resources (lidské zdroje)
ICT
information and communication technologies (informační a komunikační technologie)
IOM
International Organization for Migration (Mezinárodní organizace pro migraci)
IPn
individuální projekt národní
IPPP
Institut pedagogicko-psychologického poradenství
142
IPS
Informačně poradenské centrum
ISA
Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce
ISCED
International Standard Classification of klasifikace vzdělávání)
ISTP
Integrovaný systém typových pozic
IVET
initial vocational education and training (počáteční odborné vzdělávání)
JPD 3
Jednotný programový dokument pro Cíl 3 regionu NUTS2 hlavní město Praha
LdV
LEONARDO DA VINCI – Evropský program pro odborné vzdělávání
LLL
lifelong learning (celoţivotní učení)
LLP
Lifelong Learning Programme (Program celoţivotní učení)
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy
MŢP
Ministerstvo ţivotního prostředí
NAEP
Národní agentura pro evropské vzdělávací programy
NCE
Národní centrum Europass
NIDM
Národní institut dětí a mládeţe
NIDV
Národní institut pro další vzdělávání
NISP
Národní informační středisko pro poradenství
NNO
nestátní neziskové organizace
NPPG
Národní program počítačové gramotnosti
NSK
Národní soustava kvalifikací
NSP
Národní soustava povolání
NÚOV
Národní ústav odborného vzdělávání
NUTS
Nomenclature of Territorial Units for Statistics (Nomenklatura územních statistických jednotek)
NVF
Národní vzdělávací fond
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
OP
operační program
OP LZZ
Operační program Lidské zdroje a zaměstnanosti
OP RLZ
Operační program Rozvoj lidských zdrojů
OP VK
Operační program Vzdělávání a konkurenceschopnost
OP VVPI
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace
OPPA
Operační program Praha Adaptabilita
OVP
odborné vzdělávání a příprava
PLM
mobilita pracovníků v odborném vzdělávání
Q-Ram
Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání
RCDV
regionální centrum dalšího vzdělávání
Education (Mezinárodní
standardní
143
RISA
Regional Information System on the Labour Market Success of School-Leavers
ROZAM
Vzdělávání pro malé a střední podniky
RVP
rámcové vzdělávací programy
SIPVZ
Státní informační politika ve vzdělávání
SOČ
Středoškolská odborná činnost
SOŠ
střední odborná škola
SOU
střední odborné učiliště
SP EVVO
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR
SR
sektorová rada
SWOT
strenghts-weaknesses-opportunities-threats (silné stránky-slabé stránky-příleţitostihrozby) – analýza
ŠVP
školní vzdělávací programy
TT-net
Training of Trainers Network (Síť pro vzdělávání učitelů)
ÚIV
Ústav pro informace ve vzdělávání)
UNIV
Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol
VOŠ
vyšší odborná škola
VOV
vyšší odborné vzdělávání
VŠ
vysoká škola
VTP
vědeckotechnické parky
VÚP
Výzkumný ústav pedagogický
144
