Morální dopad sekt a nových náboženských hnutí na jejich členy Moral effect of the sects and New religious motions to their members

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Přírodovědně - humanitní a pedagogická

Katedra:

Studijní program: Filosofie Filosofie humanitních věd

Studijní obor:

Morální dopad sekt a nových náboženských hnutí na jejich členy Moral effect of the sects and New religious motions to their members Bakalářská práce: 11–FP–KFL– 101

Autor:

Podpis:

Pavla Bitterlichová Vedoucí práce: IC. Lic. Michal Podzimek, Th.D Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

64

-

-

-

23

-

V Liberci dne: 26. 4. 2011

Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:

Morální dopad nových náboženských hnutí a sekt na jejich členy Pavla Bitterlichová P08001065

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 26. 4. 2011

Poděkování Děkuji touto cestou vedoucímu mé bakalářské práce panu IC. Lic. Michalu Podzimkovi, Th.D za odborné vedení této práce, za jeho trpělivost a cenné rady a v neposlední řadě podporu, kterou mi poskytl.

………………………

Anotace Předmětem bakalářské práce s názvem „Morální dopad sekt a nových náboženských hnutí a sekt na jejich členy“ je problematika členství v sektách. V teoretické části se práce zabývá především průběhem členství v sektě, počínaje vstupem do sekty, následnému působení v sektě, až k opuštění sekty a vyrovnávání se s normálním životem. Zabývá se také žebříčkem hodnot, které sekta ovlivňuje. Další kapitoly rozebírají již samotné vybrané sekty. Praktická část pak analyzuje rozhovory s jednotlivými členy vybraných sekt. Cílem práce je ukázat nebezpečí členství v sektě na samotnou lidskou osobnost.

Klíčová slova: sekta, členství, morální dopad, nebezpečí, osobnost

Abstract The subject of this thesis, called „Moral effect of the New religious motions and sects to their members,“ is the issue of membership in sects. The theoretical part of this work deals mainly with process of membership in the sect, from entering to the sect, subsequent action in the sect, to leave the sect and dealing with the normal life. It also discusses the scale of values that the sect affects. Other chapters discuss some selected sects. The practical part of this work focus on some individual interviews with selected members of sects. The aim of this work is to show danger of membership in the sect to the human personality itself.

Key words: sect, membership, moral effect, danger, personality

Obsah 1

2 3

4

5

6

Úvod.....................................................................................................................8 Co je to sekta?.................................................................................................10 1.1 Etymologické vyjádření...........................................................................10 1.1.1 Definice pojmu sekta .......................................................................11 Charakteristika sekt a nových náboženských hnutí ..........................................11 Průběh členství v sektě....................................................................................13 3.1 Vytvoření vazby na sektu ........................................................................13 3.1.1 Přitahování jedince k sektě...............................................................13 3.1.2 Získání jedince ve prospěch sekty....................................................14 3.2 Uvedení do sekty.....................................................................................15 3.2.1 Typické znaky člena sekty ...............................................................16 3.3 Problematika opuštění sekty ....................................................................17 Postoj české právní legislativy k sektám..........................................................18 4.1 Postoj k náboženství v ČR .......................................................................20 4.1.1 Podmínky k vytvoření nového náboženského hnutí..........................21 4.2 Nejpočetnější sekty v ČR.........................................................................21 4.2.1 Svědci Jehovovi...............................................................................21 4.2.2 Transcendentální meditace...............................................................22 4.2.3 Satanismus.......................................................................................22 4.2.4 Scientologie.....................................................................................23 4.2.5 Kontaktéři Ivo Bendy.......................................................................23 Vybrané sekty .................................................................................................24 5.1 Církev Jeříše Krista Svatých posledních dnů............................................24 5.1.1 Historie............................................................................................24 5.1.2 Učení...............................................................................................25 5.1.3 Život mormonů................................................................................25 5.1.4 Nebezpečí........................................................................................26 5.2 Scientologie.............................................................................................27 5.2.1 Historie............................................................................................27 5.2.2 Učení...............................................................................................27 5.2.3 Život scientologů .............................................................................29 5.2.4 Nebezpečí........................................................................................29 5.3 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – Hare Krišna ......................30 5.3.1 Historie............................................................................................30 5.3.2 Učení...............................................................................................31 5.3.3 Život ve společenství .......................................................................32 5.3.4 Nebezpečí........................................................................................33 Jak sekty ovlivňují život lidí............................................................................34  Morálka...................................................................................................34 6.1 Tradiční lidské hodnoty...........................................................................35 6.1.1 Štěstí................................................................................................35 6.1.2 Zdraví..............................................................................................35

6.1.3 Rodina .............................................................................................36 6.1.4 Přátelství..........................................................................................37 7 Morální dopad na člena sekty..........................................................................38 7.1 Jason Beghe o scientologii.......................................................................38 7.1.1 Seznámení se scientologií ................................................................38 7.1.2 Krok kupředu...................................................................................41 7.1.3 Vnímání a nereálnost uvnitř organizace ...........................................42 7.1.4 Odchod............................................................................................45 7.1.5 Zkušenost a výčitky .........................................................................46 7.2 O Mormonismu – Desiré Norman............................................................48 7.2.1 Těžký život......................................................................................48 7.2.2 Setkání s mormony ..........................................................................50 7.2.3 První pochybnosti............................................................................51 7.2.4 Průběh opuštění sekty ......................................................................52 7.3 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – Hare Krišna – Steve Gelberg 55 7.3.1 Předmluva .......................................................................................55 7.3.2 Vnuknutí..........................................................................................56 7.3.3 První Pochybnosti............................................................................58 7.3.4 Celibát .............................................................................................58 7.3.5 Neúcta k ženám ...............................................................................59 7.3.6 Ztráta...............................................................................................60 Závěr ..................................................................................................................61 Seznam použité literatury....................................................................................63

Úvod Tématem této bakalářské práce je „Morální dopad sekt a nových náboženských hnutí na jejich členy.“ Důvodem pro volbu tohoto tématu je, že sekty ve velké míře ovlivňují člověka nejen, co se týče jeho duševní stránky, ale i jeho sociální projevy. Tato práce obsahuje teoretickou a praktickou část. První kapitola se zabývá významem a použitím termínu sekta. Definování tohoto pojmu je široké, proto je vybrána pouze jedna z mnoha definic. Druhá kapitola pojednává o charakteristice sekt a nových náboženských hnutích a jejich dopadu jak na společnost, tak na člověka samotného. Jsou zde uvedeny základní atributy, které se projevují v rámci sekt, a které jsou považovány za škodlivé. Následující kapitola mapuje problematiku členství v sektách. Od postupného „lákání“ až po destrukci osobnosti a v těch lepších případech opuštění sekty. Člověk je do sekty lákán vyškolenými řečníky ve své oblasti, kteří jsou velmi přesvědčiví a vypadají důvěryhodně. Z tohoto důvodu nemá jedinec, který je navíc nějakým způsobem narušený (například z rozvodu) problém se k nim přidat a uvěřit slibům v lepší budoucnost. Na počátku působení v sektě má člověk pocit, že se to, co mu bylo slibováno, naplnilo. Cítí se užitečný, vykonává s radostí zadané úkoly a po přerušení styků s rodinou a známými se cítí svobodný, že jim nikdo nemluví do toho, co chtějí dělat. Zároveň získává typické znaky člena sekty. Jako například odevzdávání části svého výdělku sektě, samozřejmě s radostí nebo slepé poslouchání vůdce bez racionálního uvažování nad jeho pokyny. Když si člověk uvědomí, že mu sekta škodí, tak se rozhodne ji opustit, to bohužel není jednoduché. Nejdříve se člověk musí postavit svému vůdci a přijmout zodpovědnost sám za sebe. Poté si musí umět přiznat chybu a odolat následnému přemlouvání a lákání zpět. Ve čtvrté kapitole je obsažena stručná historie sekt v České republice. Zmíněn je zde přelom v postoji k náboženství ve dvou zlomových letech naší historie a to v roce 1968 a v roce 1989. Je zřejmé, že se postoj majority k náboženství v uplynulých letech proměnil a zvýšil se počet nových náboženských hnutí. Nejrozšířenější v České republice jsou Svědci Jehovovi, Transcendentální meditace,

8

satanistické sekty, Scientologie, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a Kontaktéři Ivo Bendy (Vesmírní lidé). Z uvedených sekt jsou vybrány tři, CJKSPD, Scientologická církev a Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – Hare Krišna, a to z toho důvodu, že ačkoliv jejich počet v České republice stále stoupá, nejsou tolik v podvědomí lidí. Následující kapitoly pojednávají o historii, učení, životě členů a nebezpečí vybraných sekt. Poslední kapitolou teoretické části práce je téma, jak sekty ovlivňují život lidí. Jaké jsou tradiční lidské hodnoty a jak se na nich sekty podepisují a v čem jsou nebezpečné. Poté práce přechází do praktické části, která je věnována morálnímu dopadu sekt na život jejich členů. Svědectví jsou doloženy především z rozhovorů a doložených článků, jelikož bývalé členy sekt není lehké sehnat k osobnímu rozhovoru. Je to pro ně zkušenost, ke které se nechtějí z pochopitelných důvodů vracet. Cílem této práce je ukázat, jak sekta ovlivňuje život jejich bývalých členů. Konkrétně, jak ovlivnila jejich život tím, že do sekty vstoupili a tím, jak ji opustili. Také jak ovlivnila jejich morálku a životní hodnoty. Obsah práce proto chce přiblížit problematiku sekt nejen obecně, ale také na příkladech uvedených v praktické části.

9

1 Co je to sekta? Název sekta pochází z latinského sequor, což v překladu znamená následovat, tedy původní význam byl ten, že žák následuje mistra, který se odděluje od společnosti. Sekta je tedy skupinka lidí, která je odtržena od celku, s vlastními zákony, pravidly fungování, i s vlastním jazykem. Jedna z definic pojmu sekta od autora knihy Mechanismus sekt J. M. Abrgralla říká: „Rozvinutá skupina, shromážděná okolo jednoho vůdce či náboženské nebo jiné ideologie, která sice funguje podle uzavřeného a tajného modelu, ale přitom respektuje svobodnou vůli a identitu svého vyznavače.“ 1. Tato definice se od praxe zcela liší, hlavně co se týče zmíněného respektu ke svobodné vůli člena, která je naopak pk4lačG6ána.

1.1 Etymologické vyjádření Pro etymologické objasnění původu slova sekta si dovolím citovat ThDr. Odilona I. Štampacha, který je na tuto problematiku odborník na slovo vzatý: ,,Pojem sekta se dostalo do evropských jazyků včetně češtiny z latinského secta, které bývá odvozováno od sequor (následuji) nebo seco (řežu, krájím, sekám). Šlo zřejmě o vliv latinského překladu bible. Ve Vulgátě (latinský překlad bible) v Novém zákoně bývá toto slovo na místě původního řeckého hairesis, které se tam vyskytuje devětkrát, ve významech výběrová skupina, náboženská nebo filozofická škola, strana, frakce, názor. Tam souvisí se slovesy haireisthai (vybírat si, volit si), příp. hairetizein (vyvolit). Samo toto řecké slovo bylo do církevní latiny jednak přeloženo právě jako secta a jednak pouze přeneseno v mírně polatinštěné podobě haeresis pro označení věroučné odchylky (bludu). Snad proto měl a dosud má výraz sekta pro mnoho uživatelů doktrinální význam nebo aspoň konotaci.“2

1

ABGRALL, Jean - Marie – Mechanismus sekt, s. 11 ŠTAMPACH, Odilo Ivan – Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie, s. 15 2

10

Slovo sekta při vyřčení zní pejorativně a mnoho lidí si pod ním představuje něco negativního, nebezpečného a něco, čemu je potřeba se bránit. Proto má tohle slovo mnoho vysvětlení podle toho, kdo na ni má jaký názor.

1.1.1 Definice pojmu sekta Sekta je tedy vyjádřením nikoli toho, co je nebo jaká je nějaká náboženská skupina, ale jaký vztah k ní má většina dané společnosti. Nejčastěji, ale nikoli výhradně, je tímto negativním vztahem postiženo nějaké nové náboženské hnutí. Zdaleka ne každé náboženské hnutí, které je ve společnosti nové, je automaticky vnímáno jako sekta. Pojem ,,nové náboženské hnutí“ má tedy smysl v sociologii a religionistice jako vyjádření míry začlenění náboženské skupiny do společnosti. Pojem ,,sekta“ ale přirozeně vyjadřuje něco jiného: negativní vztah.3

2

Charakteristika sekt a nových náboženských hnutí Nová náboženská hnutí a sekty vznikají jako zvláštní varianta lidské

společnosti. Je tedy v prvé řadě potřeba si zodpovědět otázku, proč zde taková hnutí vůbec existují a proč je jim v dnešní době přikládán takový význam a proč jsou lidé kvůli nim schopni změnit od základu svůj život a opustit své blízké. Vstup do takového spolku lze přirovnat k jistému druhu závislosti. Člověk se stává závislým tehdy, když se cítí méněcenný, osamělý, pod tlakem. Dále ho může ovlivňovat jeho okolí, problémy v práci nebo nesrovnalosti v rodině nebo například vypětí před maturitní zkouškou. Moderní doba u lidí často rozbíjí jistoty, podle kterých žilo lidstvo od pradávna, lidé tedy mají potřebu někam patřit, najít opravdový smysl života, protože mají často pocit, že nic okolo nich nemá smysl a vše je jen povrchní záležitost. Proto tito jedinci potřebují změnu, snaží se najít jistotu a chtějí prožívat něco jiného,

3 ŠTAMPACH, Odilo Ivan – Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie, s. 23

11

opravdového a reálného. Bohužel si však neuvědomují, že tyto spolky jsou nebezpečné nejen z hlediska lidské individuality, ale také z hlediska společnosti. Z hlediska nebezpečí pro společnost, v knize Nebezpečí sekt uvádí autor základní atributy. Jedná se o: 

Odtržení od sociální reality



Parazitní způsob existence (tato společenství nemohou fungovat bez existence širší společnosti)



Člen je odpovědný struktuře mimo společnost



Manipulovatelnost a možnost zneužití jedince pro specifické cíle daného společenství

Z hlediska člověka: 

Člověk se stává závislým, mění se mu jeho identita



Chybí mu skutečný náhled na společenskou realitu



Izoluje se od širší společnosti a uzavírá se do sebe



Psychická labilita, duševní destrukce, tzv. vymývání mozků



Jedinec se stává poslušným nástrojem neschopným vlastního zdravého uvažování 4

Tito jedinci si ani neuvědomují, že tomu tak je. V následující kapitole se práce věnuje tomu, jak se vyvíjí závislost člověka na sektě a vlastnímu vstupu jedince do sekty, která má za úkol objasnit, jak snadno se člověk dostane do tohoto společenství, aniž by postřehl jakékoliv změny ve své osobnosti, které jsou uvedeny výše. Sice touží po něčem novém, ale neuvědomuje si, jak moc mu to změní nejen život, ale i chápání okolního světa a ve většině případů i jeho vlastní morálku, žebříček hodnot atd.

4

POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 92

12

3 Průběh členství v sektě Proces, kterým musí jedinec projít, aby se stal členem sekty je velmi dlouhý a náročný pro obě strany, tedy jak pro budoucího člena, tak pro stávající členy sekty. Tento proces je naplněný vytvářením vazby na sektu, a především ty, kteří do sekt lákají, to stojí obrovské úsilí a snahu zlomit člověka na svoji stranu. Další částí tohoto procesu je vlastní vstup do sekty, kdy se jedinec izoluje od své minulosti a přijímá novou budoucnost, učí se žít v sektě a přijímat její stanoviska a učení. A poslední zmíněnou fází je výstup jedince ze sekty. Jedná se o jev, který je nebezpečný pro psychiku člověka. Člověk také musí přijmout zklamání jak své vlastní, tak ze sekty a musí se naučit znovu žít sám, bez toho, aniž by někdo řídil jeho život.

3.1 Vytvoření vazby na sektu 3.1.1 Přitahování jedince k sektě Závislost na sektě se vyvíjí podle několika hlavních kroků, které podnikají tzv. „verbíři.“ Nejprve si ti, kdo chtějí jedince získat, svoji oběť vytipují a v prvé řadě ji musí okouzlit a vyvolat v ní zájem. Dále je třeba být zdvořilý a přátelský. Samozřejmě je také třeba mluvit o sektě jako o věci naprosto běžné a zároveň se zajímat o jedince jako osobnost, vyptávat se na různé jednoduché otázky týkající se oběti. Takto lákaný člověk získává pocit, že i v dnešní době je mu někdo schopen naslouchat a má o něj zájem. Ti, kdo verbují nové členy do sekt, jsou velmi dobře vyškoleni v oblasti jak psychologické, tak i komunikační. Jsou to zdatní řečníci a ví přesně, jak člověka zaujmout, co říci v pravou chvíli, jsou velmi pohotoví. I když dávají oběti pocit, že se může svobodně rozhodnout, v podstatě oni jsou pány celé situace, určují, kterým směrem se bude rozhovor stáčet. Samozřejmě své oběti pozorně naslouchají a používají věty typu: „Jsem tvůj přítel a dobře vím, co by sis přál. Nikdy jsi neměl přítele, jako jsem já.“ Stále víc a víc prohlubují náklonnost oběti k sobě samým. K prospěchu jim je také, když oběť není dostatečně sociálně ukotvena nebo se zrovna nachází v těžkém životním období. Sama jsem se setkala

13

s jistým pokusem o něco podobného. U dveří se mi objevili dva mile vypadající sympatičtí muži zhruba mého věku, byli seriózně oblečeni a usmívali se. Představili se a jejich první otázka byla ohledně mého štěstí, co mi jej přináší a zda bych ho ráda rozdávala ostatním lidem. Jednalo se o misionáře z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zde poukazuji na to, že se zajímali o mou osobu, tudíž mě zaujali během první minuty a byla jsem ochotná jim naslouchat dále. Naneštěstí pro ně jsem se nedala zmást a rychle se s nimi rozloučila. Tedy okouzlení a zaujetí je to nejdůležitější, protože poté jim se věnuje další pozornost. Bez úvodního okouzlení nelze s obětí dále pracovat.5

3.1.2 Získání jedince ve prospěch sekty Dalším krokem je znejistění v oblasti životních hodnot. Je třeba člověku ukázat rozdíl mezi jeho dosavadním životem a životem v sektě. Nenápadně poukazovat na to, že jeho dosavadní život nebyl k ničemu, když žil bez této sekty. To znamená ho jistým způsobem odtrhnout od jeho přirozeného prostředí. Vratislav Pokorný uvádí, že jde o tzv. „love bombing“ 6, tedy bombardování láskou. Oběť je zahrnována láskou a porozuměním a budoucnost je jí ukazována pozitivně, bez žádných problémů a negativních okolností. Samozřejmě „verbíři“ mají i doklady o tom, jak je život v sektě „skvělý a jedinečný.“ Třetím krokem ve vývoji závislosti na sektě je to, že se nováček zřekne své minulosti ve prospěch budoucnosti v sektě, kterou vidí a cítí jako atraktivní a lepší. Posledním krokem je jistá forma převýchovy jedince ve prospěch sekty. Ve výsledku pak „převychovaná“ osoba přijme zásady a přesvědčení sekty a chová se stejně, jako její členové. Spočívá to v tom, že nový člen je zavalen množstvím povinností a nemá čas na svůj osobní prostor. A tím, že plní své úkoly a je chválen a doceňován u něj stále více roste závislost a oddanost sektě. Najednou má pocit, že je užitečný, že má cíl, za kterým směřuje. A tím, že se chová jako ostatní členové sekty se vlastně svobodně a bez svého vědomí zbavuje své svobodné vůle. 5 6

POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 120 - 125 POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 125

14

3.2 Uvedení do sekty Chvílí, kdy člověk vstoupí do sekty, se mu od základů začíná měnit život. Ostatní členové kladou velký důraz na to, aby přerušil veškeré styky s rodinou, přáteli, známými, popřípadě změnil zaměstnání (tzn. přizpůsobit zaměstnání zájmům sekty a svůj výdělek sektě odevzdávat), protože tito lidé by ho mohli odrazovat od zvoleného záměru. Každý den je nový člen nucen hodiny a hodiny rozprávět s ostatními členy sekty a to vede k naprosté destrukci osobní jistoty. Je mu opět ukázáno, jak byl jeho dosavadní život bezcenný a nesmyslný. Nováček si tím uvědomuje, že do sekty opravdu patřit chce a svou minulost zahazuje na úkor vidiny lepší budoucnosti. Zároveň má pocit radosti z toho, jak dobře se sám dokázal rozhodnout pro své dobro. Vstupem do sekty nováček zaplňuje „prázdné“ místo ve svém životě a sektáři to dobře vědí, proto mu také zdůrazňují, jak moc ho poškodí, když ze sekty odejede. Častou metodou sektářů je také novému členu sekty připravit strasti a trápení, během kterých navíc poslouchá, jak je špatný a hříšný, na jejichž konci splyne se sektou a znamená to pro něj vysvobození z útrap, tím pádem se k sektě ještě více připoutá. Tento proces lze přirovnat k závislosti např. na drogách. Jedinec se snaží co nejrychleji dostat k tomu, co mu působí blaho, tedy drogově závislý například peníze nevydělává, ale krade, aby se dostal k droze co nejrychleji, a nový člen v sektě odbude danou práci co nejrychleji a nejdůkladněji, aby byl zase pochválen a oceněn. Po tomto procesu je nováček přijat a mění se jeho role. Nevystupuje jen sám za sebe, ale také za celou skupinu a je izolován od okolního světa, který vnímá jako negativní, nepřátelský. Dále je člen sekty natolik zahlcen prací a povinnostmi pro sektu, že nemá čas na své vlastní vzdělávání, tudíž se stále více uzavírá do života v sektě a eliminuje vše ostatní, co se sekty netýká. Pokorný uvádí, že se myšlení takového jedince stává černobílé a člověk se brání jakýmkoliv změnám, protože z nich cítí ohrožení své existence v sektě.7

7

POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 127 - 132

15

3.2.1 Typické znaky člena sekty Člen sekty není často schopen racionálně uvažovat. Je pro něj správné to, co je správné pro ostatní, aniž by se nad tím hlouběji zamýšlel. To, co je správné určuje vůdce sekty. Členové sekt berou velmi vážně morálku sekty, a to jim umožňuje se schovávat za platné normy, protože se bojí vlastní odpovědnosti. Tím, že nenesou odpovědnost téměř za nic, se v nich utváří strach z jejího nošení. Těmto lidem tedy chybí i vlastní svobodná vůle a samostatné rozhodování. A to je konečná fáze úplné závislosti na sektě, tedy to že člověk přišel o svůj způsob uvažování a uvažuje jako všichni ostatní v sektě. Ve většině příkladů jsou do sekt lákáni mladší úspěšní lidé, protože vydělávají větší množství peněz, které jsou samozřejmě pro sektu přínosem a jejich vůdci slouží k vytváření zisku. Například sekta Parsifala Imanuela Dvorského. Její členové mu postupně odevzdali částky v řádu milionů korun. Pro vstup do jeho sekty to totiž bylo podmínkou. I dnes přiznává, že se nechává sponzorovat ostatními, zbylými stoupenci.8 Dalším příkladem je Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Ti své sektě odevzdávají měsíčně 10%, ze svých příjmů, tedy desátky. Z části peněz sekta funguje a část se kamsi ztratí, nejspíše do kapsy svého vůdce. Jak již bylo řečeno, sektáři si vytipují oběť v nesnadné životní situaci a to i za cenu toho, že ji i několik měsíců sledují a čekají na správný okamžik. O nemocné, chudé a neúspěšné adepty zájem není, protože sektě nemají co nabídnout. Člen sekty má také problém v interpersonálních vztazích předtím, než do sekty vstoupil. Má problém navázat vztahy s okolím a sekta mu to v jeho očích umožňuje. Takový člen po vstupu do společenství nemusí řešit otázky jak lidmi navázat kontakt nebo hovor, protože to sekta dělá za něj. Má určeno s kým komunikovat. Nemusí tomu tak být vždy. Mnohdy je lepší, když je budoucí člen sekty extrovertní a výřečný, protože dokáže spoustu věcí vyřídit, zorganizovat, atd. Pokorný dále uvádí, že lidé vstupují do sekt i z důvodu toho, že se nedokážou vzepřít autoritě. Mají strach, že opačným názorem svého blízkého či nadřízeného ztratí. 8

KŘEMEN, Pavel – Boj se sektou

16

3.3 Problematika opuštění sekty Opuštění sekty je jev velmi vzácný a výjimečný a to z hlediska několika faktorů. Důvodem, proč člověk sektu opustí, mohou být jeho nenaplněné touhy a očekávání, zmařené radosti nebo se mu nedostalo očekávaného spasení, které, mu bylo při vstupu do sekty slibováno. Dostavuje se mu stejný pocit, jako když byl do sekty lákán, tj. cítí se nedostačující, nedoceněný, má pocit, že v životě sekty není schopen ničeho dosáhnout. Pro člověka, který chce sektu opustit, se jedná o vážné rozhodnutí, provázené psychickou vyčerpaností a stresem. Je opět nucen změnit svůj život a to od základů do nejmenšího detailu, aby se sekty a jejího vlivu zbavil. Je pro něj těžké přiznat si vlastní chybu (to dokáže málokdo). Je potřeba zavrhnout některé hodnoty a najít nový životní styl. Člověk se musí vzdát části své identity, kterou nesl po celou dobu v sektě a musí ji zaplnit něčím jiným, jak již bylo uvedeno, stejně jako na začátku vábícího procesu do sekty. Musí začít žít nový život ve světě, který dlouhou dobu vnímal jako nepřátelský a zlý. Člověk opouštějící sektu prožívá období velkého strachu. Bojí se, že když se stane odpadlíkem, sekta na něj bude dorážet a bude mu vyhrožovat. Děje se tak prostřednictvím nepříjemných telefonátů, dopisů i rozhovorů. Sektáři poukazují hlavně na čest, kterou odpadlík ztrácí tím, že odchází, to je jejich hlavní páka, protože si člověk nechce přiznat, že je nečestný. Tudíž i když se jedinec snaží sektu opustit, raději zůstává z hlediska své vlastní hrdosti a morálky a také proto, že málokdo odolá takovému psychickému nátlaku, jaký na něj sekta vyvíjí. Problémem je také, že se „odpadlík“ neobejde bez pomoci svých blízkých. Pokud ho rodina nepodpoří a nedá mu dostatečné sebevědomí, nikdy sektu neopustí. Jsou to ti, co mu ukážou, že život může být normální i bez sekty. Jedná se i o majetkovou stránku podpory, protože člen sekty jí všechen svůj majetek a výdělky ve většině případů odevzdal, tudíž například nemá kde bydlet a za co jíst a za co se šatit.

17

4 Postoj české právní legislativy k sektám Sekty a nová náboženská jsou sociálním a náboženským fenoménem již od nepaměti, nejedná se tedy o novodobou záležitost, jak si veřejnost myslí. Snaha o náboženskou reformu a protesty proti oficiálním církvím v období určité destabilizace společnosti provází lidstvo již po 2 tisíciletí. Svého rozkvětu dosáhly sekty po objevení Nového světa a největší počet vznikl na území Spojených států Amerických. Sekty, které jsou dnes úspěšné, se objevily po druhé světové válce. Jejich témata pochází ze vzdálené minulosti, ale rozkvětu dosahují až později. Je to dáno touhou lidí, po tom co prožili a duševně ochořeli, někam patřit, najít jistotu a pevnou půdu pod nohama.

Historie po roce 1968 Od května roku 1968 dochází k sociálnímu a duševnímu přerodu a naše země se stala místem tvrdého komunistického ateismu a náboženská svoboda byla výrazně omezena. Vztah komunismu k náboženství byl vysloveně nepřátelský a řídil se Marxovým výrokem, že náboženství je opiem lidstva, díky kterému mají lidé uspokojené pocity ze zjednodušeného výkladu světa a z komunistického pohledu je to prostředek k dočasnému překonání třídních rozdílů, což bylo pro komunisty nepředstavitelné. Proto muselo být náboženství odstraněno. I když v ústavě z roku 1968 není ani zmínka o náboženském vyznání, ústava z roku 1960 (článek 32) říká: „Svoboda vyznání je zaručena. Každý může vyznávat jakoukoli náboženskou víru, nebo být bez vyznání, i provádět náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem. Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem.“

9

Tudíž se jeví jako

jednoznačné, že náboženská svoboda by měla být dána zákonem. Bohužel komunisté zvolili cestu pronásledování náboženských vůdců za účelem likvidace jejich

9

Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Parlament České republiky. Dostupné z WWW: .

18

společenství. Některé náboženské a církevní společnosti se jim podařilo podmanit a využít k propagandistickým účelům. Těm církvím, které přistoupily na tuto cestu, byly umožněny vhodné podmínky pro existenci, i když se nepočítalo, že by měla dlouhodobě trvání. Podle mého názoru byly tyto metody dány pouze a jen strachem komunistů z toho, že by lidé mohli uznávat ideologii lepší a smysluplnější a tím pádem zničit jejich ideální komunistický svět. Historie po roce 1989 Po roce 1989 došlo k mnoha změnám ve všech oblastech společenského života, což se týká náboženských hnutí. Byl přijat zákon o náboženské svobodě a zákon o registraci církví. V článku 15 Listiny se uvádí, že „svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru, anebo být bez náboženského vyznání.“ 10 Článek 16 pak zajišťuje svobodu projevů náboženského přesvědčení: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“ 11 Druhý odstavec tohoto článku zaručuje svobodu náboženských institucí: „Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“ 12 Tím byl dán prostor pro svobodu vyznání a veřejné vystoupení církvím a vzniku dalších náboženských hnutí. Z počátku proti nim stát nevyvíjel žádné úsilí, proto došlo k náboženskému pluralismu v ČR. Proti zneužívání náboženské svobody se stát brání čtvrtým odstavcem článku 16:

10

Parlament České republiky [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: . 11 Parlament České republiky [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: . 12 Parlament České republiky [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: .

19

„Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“ 13 Při vzniku České republiky bylo zapsáno na 18 náboženských hnutí. Roku 1990 se oficiálně zapsala Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů s Misijním ústředím v Praze, která v té době čítala okolo 345 – ti členů.

4.1 Postoj k náboženství v ČR V současné době působí v České republice okolo 110 různých náboženských skupin, počítáme-li i malé lokální skupinky sdružené okolo jedné osoby, která skupinku řídí. K jejich vyznání se v České republice hlásí asi třetina obyvatel. Zdeněk Vojtíšek dle sčítání lidu v roce 2001 uvádí, že kolem milionu lidí se nechtělo k otázce víry vůbec vyjádřit a přes polovinu obyvatel, tedy kolem šesti milionů uvedlo, že jsou „bez vyznání.“ Je podle něj přípustné, že jde spíše o nezájem o náboženskou scénu v Česku, než o zamýšlený postoj odmítající náboženství. 14 Dále sčítání lidu ukázalo, že klesá počet lidí, kteří se hlásí k relativně velkým náboženským společnostem. Největší církve v ČR jsou Římskokatolická církev, Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. A právě u nich se ukázala ztráta svých členů dokonce v desítkách procent. Klesl také počet těch, u nichž nebylo vyznání zjištěno. A právě menšinové náboženské společnosti začaly prokazovat nárůst svých stoupenců. To dokazuje, jak v posledních letech lidé spíše sympatizují s netradičními hnutími a objevuje se touha nějakým způsobem se vymknout ze stereotypu, každodenního života a starostí.

13

Parlament České republiky [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: . 14

VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 13

20

4.1.1 Podmínky k vytvoření nového náboženského hnutí Aby mohlo vzniknout nové náboženské hnutí, je potřeba splnit několik podmínek obsažených v českém zákoně. Jednou z nich je podmínka tří set podpisů občanů České republiky starších osmnácti let, kteří se k této společnosti hlásí. Vojtíšek uvádí, že díky této právní normě byla roku 2002 zaregistrována například Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny. Některým hnutím je možno přiznat zvláštní práva jako například vyučování náboženství na státních školách, právo vykonávat duchovenskou činnost v ozbrojených silách či právo zakládat školy a uzavírat sňatky. V ČR je těchto spolků 21, jedním z nich je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Aby se k nim mohly připojit další skupiny, musí působit deset let, jako státem registrované náboženské společnosti a po dobu deseti let musí podávat výroční zprávy. Dále je nutné připojit podpisy tolika členů, hlásících se k tomuto hnutí, kolik čítá promile obyvatel v České republice. Česká společnost je na jednu stranu novým směrům otevřena, na druhou stranu je vůči nim opatrná. Možná i proto některé směry označuje pejorativním slovem sekta. V některých případech se o sektu nejedná, bohužel pořád nejsme schopni rozlišit, která společnost nám je prospěšná, a která nám může uškodit.

4.2 Nejpočetnější sekty v ČR V České republice působí mnoho hnutí, která mají vlastní víru a izolují se od společnosti. Patří mezi ně například Moonovo hnutí, Hnutí víry, satanistické sekty a podobně. Pro tuto kapitolu jsou zvolena ta hnutí, která patří k jedněm s největším počtem členů v České republice.

4.2.1 Svědci Jehovovi Zakladatelem Svědků Jehovových je Charles T. Russel, který sektu založil roku 1879, ale název Svědkové Jehovovi dostalo toto hnutí až v roce 1931. Ve svém díle předpověděl konec světa, který měl nastat v roce 1914. Podle jeho předpovědi k tomu mělo dojít v bitvě u Armagedonu a mělo ji přežít pouze 144 nejvěrnějších

21

stoupenců. K tomu však nikdy nedošlo, i přesto, že se toto zmíněné datum několikrát posouvalo. Toto hnutí je kontroverzní zvláště, co se týče víry a názorů. Nejznámější z jejich zásad je odmítání transfúze krve a to i pro své děti. Neoslavují narozeniny, Vánoce ani Velikonoce a odmítají vykonávat vojenskou službu. Svou misijní činnost berou velmi vážně a víru šíří skrze rozhovory s lidmi, kterým nabízejí „lepší svět.“ V současné době je v České republice okolo třiadvaceti tisíc lidí vyznávajících tuto víru, tedy podle posledního sčítání lidu v roce 2000. 15

4.2.2 Transcendentální meditace Jedná se o metody meditace, které navazují na jógu. Meditace je v tomto hnutí založena na tzv. „mantře.“ Jedná se o tajné slovo, které má každý člen a nesmí jej nikomu sdělit. Dvakrát denně pak na Toto slovo musí intenzivně myslet. Lidem, kteří do tohoto hnutí chtěj- vstoupit je slibováno, že dosáhnou čtvrtého stavu své mysli, tedy stavu blaženosti. Dále to, že se zbaví všech závislostí, jako na alkoholu, nikotinu, atd. Později bylo hnutí vydáváno za vědeckou metodu, proto mu byl umožněn přístup například do některých škol. 16

4.2.3 Satanismus Společným prvkem satanistů je vzdor a protest, který je symbolizován satanem, „padlým andělem,“ který je chápán jako protiklad Boha. Nemají žádnou posvátnou knihu, ani jednotné učení či společného vůdce. Toto hnutí má také kořeny v křesťanství, což dokazují některé satanské symboly. Například obrácený pentagram nebo číslo 666 vzaté z bible. Satanisté uznávají satana jako reálnou duchovní bytost a věří, že jim dává sílu a vede je ve složitých životních situacích.

15

VALČÍK, Miroslav. Náboženské sekty a nová náboženská hnutí a informovanost mládeže o této problematice. Technická univerzita v Liberci, 2000. 77 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. 16 VALČÍK, Miroslav. Náboženské sekty a nová náboženská hnutí a informovanost mládeže o této problematice. Technická univerzita v Liberci, 2000. 77 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci.

22

Členové tohoto hnutí se na sebe snaží velmi upozorňovat. Nosí například velmi specifické oblečení, poslouchají metalovou hudbu, mají zvláštní účesy apod. Satanismus je nebezpečný v tom, že se člověk snaží být tvrdý, někdy agresivní a neuvědomuje si, že jeho činy jsou nesmyslné. Satanismus se v mnohých případech projevuje vandalstvím.17

4.2.4 Scientologie Dalším velmi rozšířeným hnutím v České republice je scientologie, o které bude zmínka v této práci níže.

4.2.5 Kontaktéři Ivo Bendy Toto hnutí vzniklo v České republice v roce 1998. Ivo Benda, zakladatel této organizace, je podle všeho kontaktován velitelem vesmírné flotily, Aštarem Šeranem, který varuje pozemšťany před světovou zkázou. Členové tohoto hnutí se tedy brání tomu, aby na zem sestoupili negativní mimozemšťané, tzv. „ještěři,“ kteří chtějí z lidí prostřednictvím čipových systémů, tj. platebních karet a mobilních komunikací udělat loutky, které mohou být ovládány. Aštar Šeran si podle jejich víry vybere jen čisté a nezkažené jedince, které odnese na svoji vesmírnou loď a zachrání tak lidský rod, který bude na zemi stižen katastrofou.18

17

VALČÍK, Miroslav. Náboženské sekty a nová náboženská hnutí a informovanost mládeže o této problematice. Technická univerzita v Liberci, 2000. 77 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. 18 VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 281

23

5 Vybrané sekty 5.1 Církev Jeříše Krista Svatých posledních dnů 5.1.1 Historie Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vznikla roku 1830. Zakladatel je Američan Joseph Smith. Deset let před tímto datem se Smith odebral do lesa, aby se modlil. Údajně se mu zjevil Bůh, Otec a Syn. Smith se tázal, ke které církvi se má připojit a bylo mu odpovězeno, že všechny církve v té době jsou odpadlé, tedy se nemá k žádné připojovat, a že právě on prostřednictvím Boha obnoví svou pravou církev. Další zjevení ho dovedlo k nálezu zlatých desek, které byly popsány zlatými hieroglyfy. Smith sám egyptské písmo neuměl, ale údajně překládal s pomocí kouzelných kamenů, které vypadaly jako jakési zázračné brýle a jednotlivé znaky překládaly. Když Smith se svým společníkem, který vše zapisoval, překlad dokončil, desky byly údajně odneseny andělem Moronim zpět do nebe. Na základě tohoto překladu vznikla roku 1830 Kniha Mormon a kolem Smitha se začala vytvářet skupinka lidí, kterým se začalo říkat mormoni. Byli charakterističtí svou pílí a neochvějnou vytrvalostí šířit svoji víru mezi ostatní Američany. Společnost je nechtěla přijmout, proto tento odpor vyvrcholil až k ozbrojenému přepadení vězění Carthage, kde byl Joseph Smith zabit roku 1844. Mormoni poté putovali na Západ, kde chtěli najít zaslíbenou zemi. Pod vedením Brighama Younga, Smithova nástupce, ji nakonec našli ve státě Utah, kde vybudovali město Salt Lake City. Největší pobouření způsobili mormoni roku 1843, kdy Joseph Smith oficiálně povolil mnohoženství. Od té doby byl o ně projevován největší zájem široké veřejnosti. 19

19

VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 88

24

5.1.2 Učení Mormoni věří stejně jako Křesťané ve Svatou Boží trojici, s tím rozdílem, že místo Syna se vyskytuje Kristus, tedy jde o Otce, Krista a Ducha svatého. Popírají její jednotu, proto tvrdí, že se jedná o tři nezávislé a fyzicky odlišné osoby. V podstatě se podle mormonů jedná o tři Bohy, kteří spolupracují, ale nejsou jedna nejvyšší bytost. Pro mormonské učení jsou základní čtyři psané autority. První z nich je Bible. Samozřejmě z ní nečerpají osobně, ale věří v to, že původní rukopisy bible byly přesným zápisem slova božího. Jejich nauka říká, že tím, že se neustále přepisovala a špatně překládala, se do ní dostalo mnoho chyb, tudíž je dnes bible nedůvěryhodná. Věří tedy v prvotně napsaný originál. Klíčovým písmem pro toto hnutí je Kniha Mormon ,

díky

které

dostali

mormoni svůj název, jak již bylo uvedeno výše. V druhé části 8. článku víry se doslovně píše: „Také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.“ Kniha dává čtenářům pocit důležitosti, především Američanům, protože dle ní se Kristus zjevil v Americe, indiáni jsou potomci izraelských kmenů a ostatně všechny důležité události se udály na americkém kontinentě. Dalšími dvěma prameny mormonské nauky jsou Kniha nauk a smluv a Drahocenná perla. Nejsou tolik stěžejní, ale obsahují důležité doktríny, jako je struktura a organizace církve, popis jednotlivých stupňů kněžství a co je třeba splnit, aby ho daný člen dosáhl.

5.1.3 Život mormonů Pravověrní mormoni nekouří, nepijí alkohol ani kávu. Velmi málo jedí masité pokrmy a velmi často se postí. Pozůstatkem počátečního období, kdy mormoni očekávali blízký konec světa, jsou tzv. garmenty, zvláštní spodní prádlo, které má mormona ochránit před zlem, hříchem a nemocemi. Mormoni si také vedou nejrozsáhlejší databázi dat narození a smrti všech členů, protože věří, že i po smrti se člověk může stát mormonem nebo dosáhnout vyššího stupně svého kněžství. Částí jejich učení je víra v to, že každý mormon bude mít Poslední soud, ve kterém budou

25

všichni lidé souzeni podle víry a vykonaných skutků. V novém životě po smrti dochází ke znovuvzkříšení těla i duše a věřící se tak stává nesmrtelnou bytostí, která žije na věky. Ve svých chrámech uzavírá muž a žena věčný sňatek, díky kterému mohou vstoupit do třetího, tedy nejvyššího nebe. Bůh dal lidem posvátné rozmnožovací schopnosti, které se mají užívat jen mezi manžely, ale nesmí být zneužívány. Nejde tedy jen o samotný pohlavní akt, ale také o nečisté myšlenky, jednání a neslušné oblečení. Proto jsou mormoni velice konzervativní lidé. Suverénní hlavou rodiny je muž, i když jejich učení tvrdí, že jde o rovnocenný svazek bez nadvlády jednoho nad druhým. V dnešní době je udáván celkový počet mormonů kolem 11, 5 milionu. Ústředí se nachází ve státě Utah, ve městě Salt Lake City. V České republice je od posledního sčítání lidu evidováno 1366 členů. Na svých internetových stránkách hnutí uvádí dokonce přibližně 1800 členů.

5.1.4 Nebezpečí Z pohledu společnosti není tato sekta považována za nebezpečnou. Její členové vedou morální a slušný život. Například v roce 2002 finančně pomohli oblastem postiženým povodněmi, které v tomto roce Českou republiku zasáhly.

20

V minulých letech se v Americe objevily dohady, zda tato sekta nepraktikuje rituální vraždy, ale nic jim nebylo dokázáno. Tato sekta je vnímána jako nebezpečnou více z pohledu jedince. Jedná se o tak zdatné a vycvičené řečníky, že člověka dokážou naprosto zmást a donutit ho opustit svoji rodinu a vzdát se svých morálních zásad a přesvědčení.

20

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online]. 2005 [cit. 2011-03-14]. Humanitární služby. Dostupné z WWW: .

26

5.2 Scientologie 5.2.1 Historie Zakladatelem scientologické církve a dianetiky je americký spisovatel vědeckofantastické a dobrodružné literatury Lafayette Ron Hubbard. Roku 1950 vydal knihu „Dianetika – věda o duševním zdraví“ (Dianetics, The Modern Science of Mental Health). A roku 1952 pak založil Scientologickou společnost (Hubbard Association of Scientologists International) a v roce 1955 vzniká z dianetických center oficiální Scientologická církev. Ke vzniku tohoto hnutí také přispělo to, že: „Autor románů z budoucnosti podle mnohých vysnil i vznik svého náboženství a převedl své představy spojením různých filozofických směrů do svého učení“.21 Pokorný uvádí, že šlo jistým způsobem o únik před vyššími daněmi a před debaty s odborníky, kteří toto hnutí kritizovali a odmítali. V tomto hnutí jsou podle něj patrné známky buddhismu a hinduismu. 22

5.2.2 Učení Cílem scientologického učení je naplnit svět naprostou duševní svobodou. Ta umožní člověku rozvinout svou inteligenci a další schopnosti těla a duše. Každý scientolog usiluje o to, aby byl tvořivý, čistý, aby měl velkou myšlenkovou sílu a energii a IQ větší než 135. Scientologické učení se řídí spisy, které napsal Hubbard, a které jsou považovány za neomylné. Jádrem nauky je víra ve zvláštní mimozemské bytosti – „thétany“ – kteří sestoupili na zem a v průběhu minulých životů zapomněli na svůj božský původ. Vojtíšek uvádí, že Thétanem, který má božské schopnosti, je každý člověk. Jeho božské schopnosti jsou však omezeny zábranami jak z minulých životů, tak ze současného života, především z jeho prenatálního období. Člověk má tedy velký potenciál a vhodnou metodou (tzv. auditingem = „jedná se o terapeutické sezení 21

Víra a vyznání - Nová náboženská hnutí v České republice [online]. 2006 [cit. 2011-03-05]. Scientologická církev - Dianetická centra v České republice. Dostupné z WWW: . 22 POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 73

27

auditora - scientologa a auditovaného. Pečlivě vyškolený scientolog naslouchá a dává auditovanému, který je v lehkém hypnotickém stavu příkazy a společně tak objevují původ veškerého zla, které se nachází v těle auditovaného. Tento proces opakují několik hodin po sobě, až se auditovaný nepříjemného zážitku zbaví.“)23 si to uvědomuje a zbavuje se všech negativních nánosů. Po tomto procesu se člověk stává „clearem“ = čistým a nastupuje dráhu „operujícího thétana“. To znamená, že žije život, v němž neexistuje nic, co by ohrozilo jeho přežití.24 Hubbard ve své knize „dianetika – vývoj vědy“ doslovně vysvětluje pojem „clear:“ „Clear je racionální v tom směru, že vytváří nejlepší možná řešení, jakých je schopen na základě dat, která má, a na základě svého hlediska. Clear nemá žádné engramy (paměťové stopy podvědomé mysli), které by mohly být nestimulovány, aby tak vyřadily správnost jeho kalkulací vkládáním skrytých a nesprávných dat (informací). Clear je cílem dianetické terapie, cílem, kterého může člověk pomocí studia a trpělivosti dosáhnout.“ 25 Hubbard popisuje dianetiku následovně: “Dianetická technologie. Zaměřuje se na účinky ducha na tělo, zvládá je a může zmírnit takové věci, jako nechtěné pocity a emoce, následky nehod, zranění a psychosomatické nemoci. Dianetika znamená “skrze duši.” 26 Dianetika a scientologie jsou ovšem často zaměňovány za jeden stejný pojem. Opak je však pravdou. Dianetika je technologie, která zvládá zdroj nechtěných pocitů, emocí a psychosomatických nemocí. Scientologie je studium a zvládání ducha ve spojení k sobě samému a okolnímu životu. Cílem je údajně dosáhnout plného vědomí a poznatků o své minulosti a dosáhnout osvobození se z cyklu zrození a smrti.

23

Auditing(scientology) [online]. 2010, 29.12.2010 [cit. 2011-03-21]. En.wikipedia. Dostupné z WWW: . 24 POKORNÝ V., BLAŽEK R., TELCOVÁ J. – Nebezpečí sekt, s. 74 25 HUBBARD, R. Lafayette – Dianetika: Vývoj vědy, s. 27 26 HUBBARD, R. Lafayette – Scientologie – základy myšlení, s. 111

28

Symbolem scientologů je ezoterický kříž, který je podle nich znázorněním osmi dynamik lidské existence. Symbolem dianetiky je trojúhelník, který je podobný řeckému písmenu “delta.”

5.2.3 Život scientologů Scientologové žijí velice uzavřený život a do svého soukromí si pustí málokoho. Nejslavnějším příkladem je americký herec Tom Cruise. Od té doby, co se přidal k této církvi, si velmi začal chránit své soukromí a stáhl se do ústraní ze společenského života. Člověk, který se stává členem scientologické církve, musí absolvovat velké množství finančně nákladných přednášek, kurzů a cvičení. Dianetická centra vedou zájemce ke koupi stale dražších kurzů a auditingů, až si na ně jedinec utvoří návyk. Tehdy se začne jednat o typického člena sekty, jak již bylo uvedeno výše, který není schopen se sám rozhodovat a řídit svůj život bez pomoci sekty. Členové scientologie jsou činní nejen, co se týče organizačních procesů ohledně sekty, ale také v řadě firem, které jsou se scientologií spjaty. Zdeněk Vojtíšek ve své knize uvádí firmy jako Bussines Succes, Bernhard Schmitt či protidrogový program Narconon.

5.2.4 Nebezpečí Zdeněk Vojtíšek také zmiňuje, že kolem scientologie probíhají již řadu let vášnivé debaty. Jedním z témat těchto debat je tzv. auditing, zmíněný výše. Psychologové a psychiatři poukazují na jeho nebezpečnost, kdy se při něm uplatňuje tzv. syndrom falešné paměti. Nebezpečné je to, že špatné zážitky v mnoha případech ani nejsou reálné a scientologové s nimi zacházejí bez jakéhokoliv vzdělání či odborné praxe. Dalším tématem je to, že scientologická církev je velmi uzavřená a někteří politici se dokonce bojí moci a vlivu scientologických struktur v obchodu a politice.27

27

VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 260

29

5.3 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – Hare Krišna 5.3.1 Historie Na úvod je třeba si položit otázku, kdo je vlastně Krišna? Kdo je ten, který je v Indii po mnoha století uctíván, jako by byl Bůh? Jméno Krišna znamená doslova „černý“ nebo „tmavý“ a s první zmínkou o něm se lidstvo setkává již v nejstarší vrstvě indické literatury – tzv. upanišádách. Zde však ještě Krišna nevystupuje jako božská bytost, ale pouze jako žák, kterému je sdělována duchovní nauka. Jako o hrdinné postavě Krišny pojednává až slavný indický epos – Mahábhárata.28 Bengálský brahmán, kterého višnuisté považují za jedno z Krišnových vtělení, se nejvíce zasloužil o rozšíření tohoto indického náboženství. Kázal to, že božství může člověk dosáhnout pouze cestou oddanosti. Nejlépe tak, že člověk radostně zpívá slova „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna, Kršna, Haré, Haré, Haré Ráma, Hárá Ráma, Ráma, Ráma, Haré Haré.“29 V těchto verších se oslavuje bůh Krišna a jeho druhá inkarnace, princ Ráma. V rozšíření této víry na západ se zasloužil člověk jménem Abhaj Čaran De, který se roku 1922 rozhodl, že bude šířit posvátné indické knihy a deset let poté ho jeho učitel Bhaktisiddhánta Sarasvatí zasvětil do náboženského směru višnuismu. Jeho prvotním cílem bylo šíření višnuismu do anglicky mluvících zemí. Do angličtiny přeložil skladbu o Kršnovi, slavnou Bhagavadgítu, a dále překládal Kršnova díla. Ve věku 69 let odešel šířit víru do Ameriky. Po příjezdu založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON). V době jeho smrti již měla tato společnost mnoho chrámů, škol a farem. Jedněmi z jeho prvních příznivců se stali například hippies. Ze slavných osobností lze jmenovat například bývalého člena skupiny Beatles, kytaristu George Harrisona nebo slavného básníka, a jednu z vůdčích osobností beatnické generace, Allena Ginsberga. Za zmínku stojí skandál z konce devadesátých let, kdy bylo hnutí obviněno ze zneužívání dětí ve školách, které tato náboženská společnost provozuje. 28 29

MRÁZEK, Miloš – Děti modrého Boha, s. 8 VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 324

30

5.3.2 Učení Základ učení Společnosti pro uvědomování si Krišny je obsažen jedné z nejvýznamnějších knih hinduismu, Bhagavadgítě. To, jak jsou lidé Krišnovi oddaní, se projeví tehdy, až se ukáže, jak moc jsou věřící oddaní svému vůdci. Vůdce vede jednotlivce k uvědomení si sebe sama, své duchovní totožnosti a k poznání, že tělo je pouze dočasná schránka duše, která pak bude po smrti pokračovat dál. Mezi duchovními učiteli patří obrovská úcta Prabhupádovi, který má zvláštní pobožnost. Prabhupáda formuloval učení o Kršnovi do sedmi základních bodů. Jsou uvedeny v knize s názvem Děti modrého Boha: 1. „Systematicky propagovat duchovní poznání v celé společnosti a vychovávat všechny lidi podle pravidel duchovního života, aby se zabránilo nerovnováze životních hodnot a dosáhlo skutečné jednoty a míru ve světě. 2. Propagovat

vědomí

Kršny

podle

Bhagavadgíty

a

Šrímad

Bhágavatamu. 3. Sbližovat členy organizace a vést je ke Kršnovi, nejvyšší bytosti, a tak v nich a v celém lidstvu rozvíjet ideu, že každá duše je „kvalitativní částečkou Boha.“ 4. Učit a podporovat sankírtanové hnutí, sborové zpívání svatých jmen Boha, jak je naznačeno v učení Šrí Čaitanji Maháprabhua. 5. Vybudovat poutní místa určená k oslavě Šrí Kršny v duchovní prospěch členů a celé společnosti. 6. Sdružovat členy za účelem jednoduššího a přirozenějšího způsobu života. 7. Tisknout a rozdávat periodické publikace, časopisy, knihy a jinou literaturu s ohledem na výše zmíněné body.“ 30 Potenciální členové tohoto společenství přicházejí do kontaktu s Krišnou prostřednictvím ekologických farem, vegetariánských restaurací, literaturou, které 30

MRÁZEK, Miloš – Děti modrého Boha, s. 35

31

hnutí vydává a šíří nebo také přednášek. Jestliže se člověk rozhodne stát se členem této organizace, čeká ho dlouhý proces, který zahrnuje vyučování, duchovní přípravu a nakonec ho čeká obřad zasvěcení.

5.3.3 Život ve společenství Učedníci vyznávající Krišnu jsou vedeni k asketickému životu. Žijí v chrámech a na farmách, kde vstávají velmi brzy ráno, sprchují se studenou vodou, krmí božstva a společně uctívají Krišnu. Během dne pak překládají knihy či vykonávají všemožné činnosti týkající se chodu farmy nebo chrámu. Učedníci se mohou přiblížit Krišnovi především zpěvem „mahámantry.“ Tento zpěv provádí učedník hned ráno a poté několikrát během dne, podle jeho časových možností. V české republice žijí příznivci tohoto hnutí v Postupicích u Benešova na farmě, která nese název Krišnův dvůr. Přestože na první pohled vypadá, že je na farmě stále plno, má jen deset stálých obyvatel. Z toho tři manželské páry a čtyři svobodné muže. Ženy chodí oblečené v oděvu zvaném sárí a muži v dhótí. Spravují zde pozemek, který má okolo padesáti hektarů, kde chovají koně a krávy, věnují se zemědělství a výrobě potravin. Jako přivýdělek prodávají některé produkty do vegetariánských obchodů.31 Život v tomto společenství se lidem zvenčí zdá být velmi tvrdý. Učedníci vykonávají náročnou fyzickou práci i několik hodin denně. Dále nesmí jíst maso, tudíž jsou vegetariáni a potřebné živiny do těla nedoplní. Oddaný Kršnovi je také povinen se oprostit od veškerých hmotných požitků. Vyznavači této víry se řídí čtyřmi základními pravidly: 

Vegetariánství



Zákaz omamných látek



Zákaz sexu mimo manželství a v manželství jen tehdy, když chtějí zplodit potomka



Zákaz hazardních her

31

Krišnův dvůr [online]. 2002 [cit. 2011-04-19]. Krišnův dvůr. Dostupné z WWW: .

32

Ti, kdo ještě nedodržují tyto zásady, mohou praktikovat vědomí Kršny i mimo komunitu. Poté už v ní zůstanou uzavřeni.32

5.3.4 Nebezpečí Toto hnutí není podle mého názoru nebezpečné, co se týče společnosti a jejího mravního ohrožení, protože je to hnutí, které není agresivní a odmítá jakékoliv násilí. Vnímám je však jako nebezpečné pro jeho členy. Ve velké míře uznávají svého zakladatele a dlouholetého vůdce a snaží se s ním ztotožnit, tudíž tito lidé v jisté míře ztrácí část své identity a přijímají identitu jinou. Izolovaný život v komunitách může být nebezpečný zejména pro děti členů, které většinou nenavštěvují běžnou školu.33 Dále jak jsem zmínila výše, dodržují přísnou životosprávu, která podle mého může ohrozit jejich zdravotní stav.

32

VOJTÍŠEK, Zdeněk – Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 326 VOJTÍŠEK, Zdeněk. Náboženství a sekty v České republice. In Náboženství a sekty v České republice [online]. Praha : Portál, 2004 [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: . 33

33

6 Jak sekty ovlivňují život lidí Vzhledem k tomu, že se jedná o uzavřené a izolované skupiny lidí je zřejmé, že se morálka jednotlivce jistým způsobem přeformuluje a člověku se změní žebříček hodnot. Nejprve je úkolem této části definovat, co je to vlastně morálka a jak sekta ovlivňuje tradiční hodnotový žebříček jednotlivce.



Morálka

„Morálka je souborem představ a názorů o jednání lidí z hlediska dobra a zla.“34 Jinými slovy je morálka systém pravidel, které říkají, co je dobré a co zlé, co má člověk dělat a co ne. Tyto principy vycházejí ze společnosti, ve které žijeme. Morálka je braná, jako jeden ze základních regulativů lidského jednání, které máme zakořeněny hluboko ve své osobnosti. Morálka je univerzální kodex chování. Přirozené právo, tedy teorie morálky tvrdí, že jakákoliv osoba v jakékoliv společnosti, dokonce i ta, která má vadnou morálku, může znát obecné typy chování a akcí, které morálka zakazuje, umožňuje, podporuje a vyžaduje. Je dobré vyzdvihnout teologický pohled na morálku a to od Tomáše Akvinského, který tvrdil, že mravní posouzení důsledku nezávisí na jednání, ale na účelu, ke kterému směřuje.35 Morálkou se také významně zabýval německý filosof Immanuel Kant. Tvrdil, že morálka je podmíněna obecným rozumovým principem a tím je pro něj tzv. kategorický imperativ. Tento princip zjednodušeně říká: „Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili tobě.“ Je brán za základ pozitivistického myšlení. Sekty se na morálce jednotlivce velmi výrazně podepisují. To jak ji ovlivňují, je dále zmíněno dále v praktické části v přímých rozhovorech s bývalými členy jednotlivých hnutí.

34

ROSENZWEIG, Milan - Základní mravní hodnoty, s. 7 The definition of morality [online]. 2003 [cit. 2011-04-08]. Stanford encyclopedia of philosophy. Dostupné z WWW: . 35

34

6.1 Tradiční lidské hodnoty 6.1.1 Štěstí Definic štěstí je mnoho, velmi vystihující je například definice uvedena v sociologickém slovníku nakladatelství Portál: „Štěstí je stav lidské mysli spojený s realizováním osobních potřeb a schopností, úspěšným překonáváním překážek a zakotveností ve světě i v systému etických a sociálních hodnot. Pojem natolik obecný, že jeho přesná definice není možná.“ 36 Dnešní svět je plný otázek ohledně štěstí. Kdy je člověk šťastný? Co je to vlastně štěstí. Na amerických stránkách lze nalézt obrovský počet odkazů, zabývajících se touto problematikou. Každý člověk chce být šťastný, ale málokdo ví, jak toho dosáhnout. Podle mého názoru je problém v tom, že lidé jsou věčně nespokojeni, takže i když mají vše, co si přáli, šťastní nejsou a stále bádají po významu štěstí. Každopádně ať už člověk vnímá štěstí jakkoliv, sekty ho ohrožují v nemalé míře.

Ohrožení sektami Sekty se na štěstí jedince podepisují ze dvou různých pohledů, a to z pohledu jedince uvnitř sekty a jedince zvenčí, tedy před vstupem či po opuštění sekty. Člověk, který se před vstupem do sekty cítí nešťastný, zažívá obrovský pocit štěstí z přijetí do skupiny, cítí se užitečný. Naopak, když sektu opouští, ať už ze své vlastní vůle či je k tomu donucen, trápí se a je nešťastný, protože přišel o „smysl života“ a dále není schopen realizovat své potřeby a schopnosti.

6.1.2 Zdraví Další ze základních lidských priorit je zdraví. Zdraví je definováno jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody. Znovu se setkáváme s pojmem, který nemá jen jednu definici, proto je zde použito vymezení z elektronické encyklopedii Navajo.cz: „Zdraví je termín, který se odkazuje na kombinaci nepřítomnosti nemoci, schopnost zvládnout každodenní aktivity, tělesné zdraví a vysokou kvalitu života. 36 JANDOUREK, Jan – Sociologický slovník, s. 251

35

V každém organismu může být zdraví řečeno jako „stav rovnováhy“ nebo analogický s homeostasis, a to také implikuje dobrý předpoklad pro pokračující přežití.“ 37 Zdraví máme jen jedno a většina lidí se o něj dostatečně nestará. Především je dnešním trendem si ničit fyzické zdraví. Všude okolo nás je plno tipů a doporučení, jak být zdravý, ale lidé se stejně stresují, žijí nezdravě, kouří a pijí alkohol a to se na fyzické kondici velmi podepíše. Ohrožení sektami Sekty ohrožují zdraví jedince hned několika způsoby. Fyzicky je zdraví ohroženo přísnou životosprávou členů, například hnutí Hare Krišna. Tím, že vykonávají například těžkou fyzickou práci, velmi zatěžují své tělo a nedoplňují ho potřebnými živinami, jako je například maso. Mentálně je zdraví narušováno především ve scientologické církvi, která se svými členy pořádá výše zmíněné auditingy a může tak narušit duševní zdraví jedince tím, že jsou tyto procesy vykonávány neškolenými lidmi v oblasti psychologie a duševního zdraví. Jak bylo zmíněno výše, auditingy jsou nebezpečné právě z toho hlediska, že se člověk neustále vrací a utápí ve svých problémech a místo toho, aby je odstranil, tak je pouze zasune hluboko do svého podvědomí.

6.1.3 Rodina Fungující rodina je základem pro každého člověka, který chce dosáhnout štěstí a mít kvalitní život. Rodina je skupina osob, která je navzájem spojená pokrevními svazky, a její dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Ohrožení sektami Základní rodinu, kterou tvoří rodiče a jejich potomci sekty nijak neovlivní. Pro vstup do sekty se rozhodují rodiče a v případě, že vstoupí oba dva, na rodinných vztazích se to nijak nepodepíše. Svým dětem vštěpí učení náboženského hnutí většinou bez problémů. Samozřejmě, když se pro vstup do sekty rozhodne pouze jeden rodič, je jasné, že rodinu opustí a rodina se rozpadá. 37

Zdraví [online]. 2002 [cit. 2011-04-08]. Navajo - otevřená encyklopedie. Dostupné z WWW: .

36

Zatímco základní rodinu sekty ve většině případů výrazně ovlivní jen málokdy, rozšířenou rodinu, která zahrnuje prarodiče, tety, strýce, bratrance, atd., téměř stoprocentně poškodí. Jak je uvedeno v kapitole vlastní vstup do sekty, člen sekty je nucen přerušit styky s rodinou. A i když nucen není, tak na něj buď rodina zanevře, protože jeho vstup do sekty odmítá nebo jedinec zanevře na ni, protože k sektě má kladný vztah, ale rodina jeho „vyvolenou životní cestu“ odmítá.

6.1.4

Přátelství

Přátelství je další z několika důležitých hodnot v lidském životě. Jedná se o vřelý vztah dvou lidí, který se vyznačuje náklonností jednoho k druhému. Důležitá je také úcta, ochota pomoci a v neposlední řadě důvěra.

Ohrožení sektami: V přátelství hrozí stejná nebezpečí jako například u rodiny. Většinou se po vstupu do sekty přátelské vazby zpřetrhají a není možné je dát opět dohromady, protože se tito dva přátelé začínají lišit hlavně v názorech. Tudíž sekta ničí i tyto vazby. V případě rodiny je jistá možnost, že se nerozpadne po vstupu rodičů do sekty, ale u přátelství je rozpad tohoto svazku jistý.

37

7 Morální dopad na člena sekty Tato část práce se zabývá osobním morálním dopadem sekt na život jejich bývalých členů. Zdrojem jsou především přímé rozhovorů přeložených z videí vložených na internet a to z toho důvodu, že bývalé členy není lehké sehnat. Jednak sekty po jejich opuštění mažou jejich záznamy a veškeré informace o tom, že do sekty patřili. Po telefonickém rozhovoru se Zdeňkem Vojtíškem, ředitelem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů mi bylo sděleno, že tito lidé jsou rádi za to, že toto období mají za sebou a nechtějí se k tomu již vracet a toto bolestivé téma znovu otevírat.

7.1 Jason Beghe o scientologii První rozhovor, který je uveden, je s bývalým členem scientologické církve. Jason Beghe strávil ve scientologické církvi dlouhých 13 let. Je to americký herec známý především ze seriálů a filmů. Jedná se o jednu z prvních otevřených zpovědí proti scientologii. Jason uvádí, že kritizuje scientologii proto, že by chtěl lidem, kteří do tohoto hnutí chtějí vstoupit, pomoci a odradit je.

7.1.1 Seznámení se scientologií 

Můžete nám popsat, jak jste se do scientologie dostal?

Stále pro mě není lehké mluvit o tomto tématu, protože se stále cítím trochu ztracený a zmatený z toho, co se stalo. Kdybych měl napsat článek o tomto tématu, název by zněl: „Proč jsem vstoupil a vystoupil ze scientologické církve.“ Jako dítě jsem byl stále veselý a vnímal jsem lidi okolo sebe ještě dřív, než jsem se naučil mluvit. Vždy jsem se velmi zajímal o lidi a chápal jsem, co dělají, jak se chovají, atd. Nikdy jsem je však za to neodsuzoval. Vnímal jsem, kdo je můj otec, ne tatínek, prostě ten pán, co se mu říká táta, nebo strejda Jerry, již jako 3 – leté dítě.

38

Než jsem šel do první třídy, začínal jsem se zajímat o to, kdo vlastně jsem. Ne jak vypadám, ale jaká je moje osobnost. Na svůj věk jsem se možná zajímal až moc, kdo jsem já a kdo ostatní. Rád jsem se díval lidem do očí a pokládal si otázku: „Kdo to je?“ Nikdy jsem to však nezjistil a domníval jsem se, že je to prostě a jednoduše životní okolnost a že je těžké vnímat sám sebe, tak jsem tuto otázku uzavřel. V průběhu dospívání jsem dělal normální hloupé věci, jako hraní kulečníku s kamarády, zkoušení drog a podobně. Jenže tato otázka mi stále ležela v hlavě, někde vzadu, založená, téměř zapomenutá. Když mi bylo 21, vzpomínám si, že jsem se účastnil duchovního učení, přednášeného jedním mužem, který přednášel ve francouzštině. Mohl jsem si tedy tento jazyk zdokonalit, což pro mě bylo velmi důležité. Ale stále bylo vše v mém životě založeno na tom, kdo tedy jsem. A v té době jsem se začal seznamovat se scientologií. Bylo to na mé hodině herectví. Můj učitel, pan Melton, byl velký fanoušek a propagátor scientologie. Vždy mě velmi vytáčel, protože zbytečně mrhal časem, ve kterém jsme se měli vzdělávat v herectví. Vedl dlouhé monology o nějakých nesmyslech. Jednou jsem se ale zaposlouchal a zrovna se mě zeptal, v co věřím. Protože jsem z rodiny bez vyznání, řekl jsem, že nevěřím v nic. Podíval se na mně a řekl mi, že přece musím v něco věřit. Odpověděl jsem, že věřím svým rodičům. A v tu chvíli mi došla důležitá věc. Vždyť já nevěřím sám v sebe. A řekl jsem Meltonovi, nechte mě věřit někomu, třeba Vám. A protože jsem věděl, že byl scientolog, požádal jsem ho o knihu, která se věnuje tomuto učení. Dal mi tedy velkou tlustou knihu s názvem „Co je scientologie?“ Doslova jsem ji „shltal“ skoro za noc a všemu jsem porozuměl. Řekl jsem si, že to zkusím, proč ne, vše znělo příjemně a fajn. Dalším z důvodů, proč vstoupit do scientologie bylo to, že jsem v mládí užíval drogy a stále jsem to cítil ve svém těle. Chtěl jsem se toho zbavit, zapomenout na toto temné období. 

Jaké byly začátky v tomto hnutí? Začal jsem přijímat toto učení a víru z toho důvodu, že jsem chtěl objevit sám

sebe. Každý den byl pevný režim, vstávat v 10 hodin ráno, absolvovat dlouhé hodiny přednášek a kurzů, testů osobnosti a podobně a začalo mi z toho „hrabat,“ protože to

39

někdy trvalo až osm hodin denně. Když jsem se ptal, zda můžeme konečně provést sebepoznávací proceduru, říkali ano, samozřejmě, jen ještě tenhle test a tenhle test… Samozřejmě jsem na to přistoupil a všechny údajně potřebné kurzy jsem si koupil. Členové tohoto hnutí si velmi zakládali na tom, abych prošel školeními týkajících se komunikace a vyjadřování (tzv. kurz TR). Nejhorší na tom všem je, že se cítíte velmi zavázán tomuto spolku. Je to závazek na miliony let a vy máte pocit, že i když se vám to nelíbí, musíte zůstat a věřit v to, že lidstvo je jedinečný druh a scientologie je tady, aby ho zachránila, podpořila a utužila. Stále jsem tomu nechtěl věřit, ale znělo to tak, že to má smysl, tak jsem na to přistoupil, protože TR kurzy a sebepoznání se staly mým cílem. 

I když jste cítil lehké pochybnosti, pokračoval jste? Ano. Chtěl jsem vědět, co vše mne čeká. První opravdové scientologické

cvičení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jmenuje se „OTTR0.“ Jedná se o to, že sedíte na židli a máte zavřené oči a nemyslíte na nic, ale vůbec na nic. A osoba sedící metr od vás dělá přesně to stejné. První co mě napadlo, bylo, že přede mnou sedí Mark, má bradku, tmavé vlasy…A to byla chyba, protože jsem stále přemýšlel. Podstatou tohoto cvičení bylo, že komunikujete nějakým záhadným způsobem s člověkem naproti vám, ale beze slov, bez myšlení. Poté řekl jedno slovo a to bylo duše. „Jasone, představ si, že to nejsi ty a tvé tělo, ale pouze to, co je uvnitř tvoří Jasona.“ Je to, jako byste si koupili nové auto a já byl řidič. Účelem tohoto cvičení bylo uvědomit si sebe sama. A tehdy jsem konečně našel odpověď na otázku, kdo jsem. Po dlouhých letech trápení se a snahami nalézt odpověď jsem se konečně cítil sám sebou. A to pro mě znamenalo mnoho. Jediné na co jsem se zmohl, bylo říct WOW. A tak jsem si uvědomil, že scientologie není jen auditing, o kterém všichni mluvili, ale že je to velká věc, něco úžasného, oživujícího. Konečně jsem pochopil, proč mě lidé berou, proč se mnou komunikují. Vždy jsem měl lidi v oblibě, ale neviděl jsem jediný důvod, proč by měli oni mít rádi mně. Začal jsem si věřit, protože jsem poznal, kdo jsem.

40

7.1.2 Krok kupředu 

Jak to probíhalo po vašem oficiálním vstupu do sekty? Stejně jako ostatním mi po čase bylo nabídnuto stát se „clearem.“ Věděl jsem,

že to bude drahé, kurzy byly dražší a dražší, ale chtěl jsem to udělat, věřil jsem si, cítil jsem se silný a koneckonců měl jsem i něco našetřeno. A to byla další zvláštní věc. Bylo to velmi drahé, a způsob, jakým mi sdělili cenu, byl velmi vtipný. Jako když se zeptáte v obchodě, kolik stojí chleba. Tak automaticky a samozřejmě, bez mrknutí oka. Nepřišlo jim divné, že je to hromada peněz. Jenže já pro ně byl velkým přínosem, vzhledem k mému vysokému IQ a samozřejmě vysokým příjmům z herectví. Zaplatil jsem si tedy trénink na to, abych se stal clearem, což je snem každého scientologa. Šéf tehdejší scientologické pobočky, u které jsem testy a cvičení absolvoval, mi dokonce poslal několik dopisů, ve kterých mě chválil, podporoval v tom, co dělám a to mi dodávalo víc a víc síly. Nabídl mi stát se auditorem. Povídám mu, já jsem herec, nejsem žádný auditor. Přesvědčil mě, jak to scientologové umí. Koupil jsem si tedy E – meter za neuvěřitelných 75 000,(přepočteno z USD). Jedná se o přístroj, který se dá přirovnat k detektoru lži. Říkám si proč ne, jsou to hodní lidé, věřil jsem jim, neměl jsem důvod jim nevěřit, protože se tvářili jako slušní lidé. Když to teď vidím zpětně, přijde mi hloupé, že lidé utrácí tolik peněz zbytečně za tréninky k ničemu a je mi líto peněz, které jsem do scientologie vložil. 

Stal jste se tedy clearem? Clearem, vlastně něčím, co tomuto stupni předcházelo, jsem se stal

v následujících šesti měsících a cítil jsem to jako opravdový úspěch. Můj auditor se mnou prováděl auditingy každý den od osmi hodin od rána, trvalo to celý den, několik měsíců. Stal se ze mne nový člověk. Nebyl jsem už homo sapiens, ale „homonovous.“ Je to nový stupeň v evoluci, něco jako nadčlověk. To mi připomíná, jak velkou ztrátu jsem cítil po opuštění sekty. Není to jen ztráta, ale i lítost nad tím, jak moc jsem do toho investoval a vložil.

41



Co jste očekával jako clear? Když čtete knihu o dianetice, clear je definován jako člověk, který nikdy není

nemocný, má úžasnou paměť, dokonce může být nesmrtelný.

7.1.3 Vnímání a nereálnost uvnitř organizace 

Jak jste se cítil, když jste byl součástí sekty? Můj pocit po opuštění této organizace byl, že čím jsem tam byl déle, tím jsem

byl hloupější. Scientologie vás uzavře nejen do své komunity, ale i vás do své vlastní hlavy a vy tam kroužíte, jako ve vězení a nemůžete se dostat ven. Člověk je uvězněn sám v sobě. Ale když jste ve scientologii, ani vám to tak nepřijde. Vidíte to až zpětně, až jste venku. Scientologové také velice odsuzují psychiatrii. V celé scientologii není o psychiatrii napsán jediný článek nebo kniha. Sám L. R. Hubbard tvrdí, že psychiatři mohou za veškeré sexuální problémy lidí, že zavinili dětskou pornografii a spoustu dalších nesmyslů. Jak jsem již řekl, vnímám to tak, že jsem se stal hloupějším. Ale jsou to opravdu dobří lidé. Velmi hodní a opravdu chtějí pomáhat. Jsou neskutečně ochotní a schopni se vzdát vlastního osobního života, aby pomohli ostatním. Obecně je to vlastně velmi vzácné, jsou to řádní lidé. Když vstoupíte do scientologie, máte pocit, že se probouzíte do skutečné reality, do světa, kde vám nikdo nelže a vše je opravdové. Pravdou ale je, že se probouzíte do světa scientologie, světa, který je středem vesmíru. V podstatě podle mého názoru, nejlepším, čím můžete být, jste vy sami. A trikem scientologie je právě to, že vás přinutí si myslet, že vaše duše se stává sama sebou, ale je to tak, že moje jméno je Jason Beghe a nová identita je Jason Beghe – scientolog. To je vše. Nikdy jsem nebyl konzumní typ člověka, nepotřeboval jsem nosit boty, které mají všichni okolo, možná to je jeden z důvodů, který mi pomohl při opouštění tohoto společenství. Stal jsem se jedním z mnoha.

42



Jaké tradiční lidské hodnoty ovlivnila scientologie ve vašem případě?

Velmi silně si uvědomuju, jak se můj vstup do scientologie podepsal na přátelství. V deváté třídě k nám do třídy přišel nový žák. Dost mě zaujal na první pohled a pomyslel jsem si, ty a já budeme kamarádi a je to také první věc, kterou jsem mu řekl. A měl jsem pravdu. Je to úžasný člověk, mám ho moc rád. David Duchovny, můj nejlepší kamarád. Naše přátelství bylo hodně ovlivněno mým vstupem do scientologie. Já se cítil velmi dobře, užitečně, ale on tomu nerozuměl, protože toho nebyl součástí. Byl šťastný za mě a nikdy neřekl nic proti tomu, co dělá. Problém byl dle mého názoru v jeho ženě. Ona scientologii odsuzovala a měla pravdu a tím pádem ho ovlivnila ve svém negativním postoji. A nejen ona, ale spoustu našich společných přátel se mu snažilo vnutit myšlenku, že dělám špatnou věc. Stále jsme komunikovali, ale čím hlouběji jsem se dostával do scientologie, tím více jsme se oddalovali, až jsme se odcizili úplně. A to byla ohromná ztráta. Ztráta kvůli scientologii. První věc, co jsem chtěl udělat, když jsem odešel, bylo vidět Davida. Navštívil jsem ho, šli jsme na procházku a trochu jsme si povídali. Trochu o životě, něco málo o scientologii a jak jsem o tom vyprávěl, začal jsem se hrozně smát a on se mnou. Leželi jsme na zemi a váleli se smíchy. Oba jsme uznali, že jsme udělali chybu a získal jsem ho zpět. Mého nejlepšího kamaráda jsem ztratil kvůli tak hloupé věci, jako je scientologie! Jsem mu velmi vděčný za to, že mě vzal zpět, že přijal moji omluvu a byl ochoten mě znovu akceptovat. Dále to samozřejmě ovlivnilo vztahy v mé rodině. Moje rodina mě nikdy neodsuzovala za scientologii, ale cítil jsem určité napětí. Respektovali to, co dělám. Moje žena to také chvíli zkoušela. Vstoupila do scientologie pár měsíců po mně. Ale velmi rychle si uvědomila, co jí to způsobuje, a že nechce být součástí tohoto zla. Ale až teď vidím, že jsem nikdy nebyl víc spjat se svou rodinou, dokud jsem neodešel ze scientologie. Ale tak jako tak jsem obětoval vztah s mámou a tátou, protože jsou oba křesťané. Také s bratry a sestrami. Scientologie pro mě byla velmi důležitá i z toho důvodu, že když za něco platíte nehorázné peníze, tak se to pro vás stává hodnotné. Také máte pocit, že se

43

rozhodujete svobodně. Sice vás scientologové nutí ke kurzům a cvičením, ale tak zkušeným způsobem, že si myslíte, že je to váš nápad a že si můžete dělat, co chcete. Je to stejné jako s cigaretami. Byl jsem zvyklý kouřit. Mockrát jsem chtěl přestat, ale nepodařilo se. A pak přišel nový druh cigaret, přírodní, zdraví neškodný. A byly zdarma. Dopracoval jsem se k tomu, že jsem kouřil jen dvě cigarety denně. Protože když za ně nemusíte platit, nemáte potřebu je tak využívat. A o tom je scientologie. Platíte, tak z toho chcete vytěžit co nejvíc. Je to vaše hra, mentálně hrajete sám se sebou. 

Když jste začal pochybovat? Začalo to tím, že jsem dělal tolik auditnigů, že jsem z toho začal bláznit.

A začalo mě to nesnesitelně iritovat. Sice jsem měl zpočátku pocit, že se můžu rozhodovat svobodně. Ale začal jsem si uvědomovat, že mi vadí, jak mi stále někdo říká, dělej tohle a tamto. Mockrát jsem byl fyzicky i psychicky vyčerpaný ze všech auditingů a sezení a musel jsem jet dál, nepolevit, vytrvat. Například po týdnu s pár hodinami spánku jsem měl mít další náročný auditing a říkám si, nebudu to dělat, nejsem na to připravený. A oni mě pokutovali! Musel jsem zaplatit za to, že jsem si potřeboval odpočinout! Hrůza! A to už jsem se naštval. Dřel jsem dlouhé měsíce a roky a oni mi něco vyčítají? Nebyli ani schopni říct, co je špatně. Uvědomil jsem si, jak mě to ubíjí. A začalo přemlouvání. Dovolili si přijít až ke mně domů a nabízeli mi auditingy zdarma. Každý den mi volali, ať pokračuju, jenže já už byl rozhodnutý. Kdybych pokračoval, tak mě to zabije. Už jsem nemohl dále lhát sám sobě. Moje role totiž byla Jason Beghe, herec, scientolog, reprezentoval jsem scientologii na spoustě konferencí a srazech a došlo mi, jak moc jsem se přetvařoval. Ve scientologii jsem byl 13 let a tento stav trval posledních 8 let. Přetvářka, lži a předstírání, že mě to baví. Ale byl jsem užitečný. Potřebovali mě, alespoň jsem si to myslel. Ale teď jsem nejšťastnější v životě, nikdy jsem nebyl více šťastný. Vše to bylo vše o manipulaci s myslí. Denně jsem poslouchal nahrávky schůzí, jak mluvčí všechny radostně vítá, promlouvá, jmenuje nové a nové cleary. Byly to schůze z let 1964 – 1970. Každou schůzi „konečně našel toho pravého

44

cleara.“ A o třicet let později je to to stejné! A tak stále dokola jako kolotoč. Pořád ta stejná pohádka. Změnilo mě to. Nikdy jsem nebyl stydlivý nebo uzavřený, ale mockrát jsem se přistihl, jak sedím v koutě se sklopenou hlavou, nechci mluvit s lidmi. Nesnášel jsem to! Už jsem nebyl sám sebou. Už to nebyl Jason, ale nějaká agresivní a nevyrovnaná karikatura člověka.

7.1.4 Odchod 

Jak jste tedy odešel? Nechtěli mně nechat odejít. Opakovali stále ne, ne a ne. Požádal jsem o své

peníze. Dali mi však zpět jen peníze mojí manželky, která byla členkou hnutí pouze dva roky. Chtěli po mě podepsat papír, který říkal, že na své peníze nemám nárok. To jsem sice neudělal, ale nemohu z nich stále své peníze dostat zpět. Nemám na to čas ani sílu řešit to legální cestou, jsou to jen další výdaje a probírání se scientologií. 

Jaká byla další stránka opouštění? Víte, já mám syna, v té době mu byly čtyři roky. Je tak bystrý a chytrý. Dali

jsme ho s manželkou do scientologické školy. Poté, co jsem scientologii opustil a přestěhovali jsme se sem do Malibu, ho ze školy vyhodili. Byli to jeho jediní přátelé a takhle o ně přišel kvůli mně. Stále se ptal, proč je nemůže vidět a já mu nemohl říct, že je táta hloupý a je to kvůli němu. Celkově se ty okolnosti špatně sešly. Byli jsme oba zaneprázdnění, já pracoval a moje žena také, a nemohli jsme pro něj nic udělat, jen ho poslat do jiné školy, kde nechtěl být, chtěl se vrátit ke svým kamarádům. To mě velmi bolelo. Ten malý chlapec za nic nemohl a já ho připravil o kamarády.

45

7.1.5 Zkušenost a výčitky Z mých zkušeností plyne, že scientologie vás ničí a je především nebezpečná pro vaše duševní, psychologické, mentální a smyslové stránky vaší osobnosti. Čím více jste oddaný scientologii, tím více máte „vymytý mozek“ (přeloženo z výrazu brainwashing). A čím méně je člověk sám sebou, tím více je scientolog. Mám tušení, že toho, že jsem byl scientologem, se nikdy nezbavím. Je to temné tajemství, které si sebou ponesu celý život. Jsou to chyby, které jsem udělal. Moc bych chtěl tyto škody napravit, pomocí vlivných lidí a pomoci tak ostatním se stejným problémem, jako mám teď já, protože se cítím špatně. V průběhu mého působení ve scientologii jsem natočil několik videí, která měla motivovat další lidi k tomu, aby se přidali k tomuto hnutí. Teď je mi to velmi líto, protože když si představím, kolik lidí, nechci je raději počítat, vstoupilo jen kvůli mně, tak se mi chce doslova zvracet. Scientologie krade lidem život. Vezme ho a zahodí pryč. Je to zotročování lidských myslí. A čím více se posunujete na jejich stupnici hodnocení, tím horší jste osoba. Tak to vidím já.38

Osobní reflexe Z videa je patrné, že Jason stále není srovnaný se svou minulostí. Několikrát se chytal za hlavu, následovalo i několik minut ticha, kdy se uklidňoval, občas zatlačoval slzy. Jason popisuje přesně to, co uvádím, na začátku práce. Jak sekty manipulují s lidmi. Zdravý, nenarušený člověk do sekty nevstoupí. Jelikož ho trápily otázky po sebepoznání a krize identity, bylo jednoduché ho vlákat do scientologického hnutí. Na počátku svého působení v sektě se dostavil pocit užitečnosti, který sekta svým, členům velmi ráda poskytuje. Věděl, že se musí účastnit spousty cvičení a cítil se užitečný i proto, že je mediálně známý a sekta ho využívala k prezentování jejich 38

Ex-scientolog [online]. 2007 [cit. 2011-03-03]. R-Factor. Dostupné z WWW: .

46

učení na veřejnosti a v médiích. K pocitu užitečnosti se dále přidal pocit zvědavosti. Jason věděl, že má před sebou několik stupňů, které musí zdolat, aby se stal clearem, což byl jeho cíl. Nemohl odejít, dokud nezjistil, co bude následovat. A nakonec se dostavil pocit ten, že ví kdo je, zjistil, kdo je pravý Jason, a tím si ho sekta získala úplně. I když se u něj vyskytly pochybnosti, byl sektě zavázán, jak finančně, tak citově. Bohužel jeho působení ovlivnilo samozřejmě jeho morálku a důležité lidské hodnoty. Nejen, že ztratil kamaráda, ale změnil se i on sám. Věřil v to, že scientologové jsou dobří lidé, že chtějí pomáhat, ale opak je pravdou. Jason popisuje přesně to, co je uvedeno, na začátku práce. Jak sekty manipulují s lidmi. Zdravý, nenarušený člověk do sekty nevstoupí. Jelikož ho trápily otázky po sebepoznání a krize identity, bylo jednoduché ho vlákat do scientologického hnutí. Na počátku svého působení v sektě se dostavil pocit užitečnosti, který sekta svým, členům velmi ráda poskytuje. Věděl, že se musí účastnit spousty cvičení a cítil se užitečný i proto, že je mediálně známý a sekta ho využívala k prezentování jejich učení na veřejnosti a v médiích. K pocitu užitečnosti se dále přidal pocit zvědavosti. Jason věděl, že má před sebou několik stupňů, které musí zdolat, aby se stal clearem, což byl jeho cíl. Nemohl odejít, dokud nezjistil, co bude následovat. A nakonec se dostavil pocit ten, že ví kdo je, zjistil, kdo je pravý Jason, a tím si ho sekta získala úplně. Projevily se u něj typické znaky člena sekty uvedené v předchozí kapitole. Nebyl schopen racionálně uvažovat, myslel jen na své peníze na to, co bude následovat. Také se u něj vyskytla absence svobodné vůle, nechal si diktovat od scientologie, kdy má vstávat, kdy má podniknout jaké cvičení, atd. Bohužel jeho působení ovlivnilo samozřejmě jeho morálku a důležité lidské hodnoty. Nejen, že ztratil kamaráda, ale změnil se i on sám. Věřil v to, že scientologové jsou dobří lidé, že chtějí pomáhat, ale opak je pravdou.

47

7.2 O Mormonismu – Desiré Norman Desiré Norman strávil v tomto hnutí pět let. Existuje mnoho článků o mormonech, kteří jsou již bývalí členové. Desiré je vybrán proto, že vstoupil do této církve jako velmi mladý a do jisté míry ho to poznamenalo v dospívání, kdy člověk hledá sám sebe a dotváří se mu osobnost, tudíž ho tato brzká zkušenost poznamenala na celý život.

7.2.1 Těžký život 

Desiré, popište prosím vaše dětství.

Můj život byl vždy tak trochu jiný. Hodně jsem trpěl depresemi. Pamatuji si, když mi bylo sedm, měl jsem chuť popsat zdi slovy, že chci zemřít. Nikdy jsem nevěděl, proč jsem nešťastné dítě, ale vyrostl ze mě nešťastný adolescent. Mí rodiče řešili normální manželské strasti, jako každý jiný. Pamatuji si, že otec dělal noční směny v továrně a byl doma celý den, kdy byla v práci zase matka. Vždy jsem plakal, když odcházela do práce. Jen odešla, otec nás tloukl. I za to, co jsme neudělali špatně. Já a moje sestra, která je mladší o pár let, než já, jsme se ho hodně báli a snažili jsme se být po několik let až neviditelní. Má nejmladší sestra byla díky bohu moc malá na to, aby si to pamatovala. Mí rodiče se rozvedli, když mi bylo dvanáct. Samozřejmě jsme šli k matce, s otcem nebylo k vydržení. Přestěhovali jsme se do domu mých prarodičů a matka si velmi rychle našla přítele. Mám pocit, že s ním byla ještě před rozvodem. Odjížděla s ním pryč na dlouhé týdny a my zůstávali s babičkou a dědou. Z počátku to nebylo tak hrozné. Matka nám chyběla, ale milovali jsme své prarodiče. Velmi rychle se to však změnilo, když prarodiče bývali přes den pryč a já se musel starat o mladší sestry. Má desetiletá sestra mě nechtěla vůbec poslouchat, začala mít svoje názory a vzpurnost. Koncem léta dalšího roku jsme se přestěhovali do vlastního domu. Cítil jsem se jako chůva ve vlastním domě, jen s tím rozdílem, že mi nikdo nedával plat. Většinou v domě nebylo ani žádné jídlo. Sestry byly stále hůře zvladatelné. Každý večer jsem se uzavíral a stal se tím typem dospívajícího, který se zavírá ve svém

48

pokoji, aby poslouchal nahlas muziku a vyhýbal se rodině. Otce jsem navštěvoval o víkendech. Najednou se snažil být dobrým otcem, ale oba mí rodiče se chovali (a stále chovají) jako by byli v pubertě. Jednoho dne, když jsem jel navštívit otce, nás pozval na křest. Nikdy předtím jsem o mormonismu neslyšel. Ale zřejmě mí prarodiče z otcovy strany byli (a stále jsou) také mormoni. Byl jsem velmi zmatený a na křest jsem nešel, protože mi to přišlo divné. Naposledy, když jsem ho viděl, mi ukazoval nějakou knihu, kterou jsem si podle něj měl přečíst. Byla to Kniha Mormon. 

Proč jste si ji nechtěl přečíst?

Nezajímalo mě to. Byl jsem někde jinde, trápilo mě, co se doma děje, bylo to nesnesitelné. 

Co se tedy dělo dál?

O pár let později jsem začal chodit do tanečních a jiných aktivit, abych utekl od své rodiny. Vždy jsem se cítil být úplně jinde. Ve škole jsem byl šikanovaný. A když jsem přišel domů, tak si ze mne sestry dělaly legraci a říkaly mi, ať se zabiju. Má sestra, o hlavu větší než já, tak mě tloukla na potkání. A když to viděla má matka, také si dělala legraci. Cítil jsem, jak mě doma nenávidí a já je nenáviděl stejně tak. Jednou ráno, když mi bylo patnáct (nebyl jsem zrovna nejšťastnější), na mě matka začala křičet. Vadilo jí, že používám její kartáč na vlasy. Bylo to nedorozumění, ale cítil jsem pocit obrovské lítosti. Podvědomě nad svým životem, možná, nevím. Nevěděl jsem, proč se tak cítím. Prostě jsem neviděl smysl v tom, být stále naštvaný, jako byla ona. Slušně jsem se omluvil a kartáč odložil. Matka mě však překvapila svou reakcí. Položila mi otázku, proč nežiju se svým otcem, nechápal jsem ji. Ptal jsem se jí, zda mě vyhazuje a ona odpověděla ano. A v tu chvíli už jsem na ni nechtěl být milý a zdvořilý jako vždy, protože jsem musel. Sbalil jsem si věci a do víkendu jsem se odstěhoval.

49



Byl jste spokojenější, když jste začal žít s otcem?

Nevím, zda se dá říct spokojenější. Na jednu stranu se mi ulevilo. Nedělal si doma ze mě legraci, snažil se mě brát takového, jaký jsem. Poté, co jsem se přestěhoval, následovaly asi dva týdny, ve kterých otec nenaléhal, abych s ním šel do kostela. Nakonec jsem se nechal ale přesvědčit a šel s ním. První den tam byly tři ženy, misionářky. Jedna z nich měla právě řeč. Pozorně jsem poslouchal a byl jsem velmi zaujat myšlenkou, že je možné odejít ze země a potkat nové lidi. Tedy zemřít a žít nový život po smrti. Když otec viděl mou nadšenou reakci, sjednal mi s nimi setkání.

7.2.2 Setkání s mormony 

Bylo to tedy vaše první setkání s Mormony?

Ano. Byl jsem opravdu fascinován. A samozřejmě jsem byl zvědavý, co mi poví. Schůzka byla domluvená na den, kdy byl otec v práci. Přišly k nám domů, dali mi nějaké jídlo a povídali si se mnou. Mluvili o duchu, kterého nazývali utěšitelem. A já potřeboval utěšit ze svých životních depresí. Místo radostného dětství a dospívání jsem byl smutný a uzavřený sám do sebe. Tudíž utěšitel zněl velmi dobře. Zmiňovaly také, že když se člověk nechá pokřtít, je s ním utěšitel pořád. Jedinou věcí, kterou jsem v té chvíli chtěl, bylo vědět, jak se nechat pokřtít. Byl jsem zvědavý, ale dnes mám pocit, že se vše tou otázkou nějakým způsobem zamotalo. Bylo mi vybráno datum a dali mi neprodleně čtyři lekce o jejich nauce. Stále na mně naléhali, ať si přečtu knihu Mormon a ať se modlím ještě předtím, než se k tomuto hnutí přidám, abych mohl mít své vlastní svědectví. Dnes vidím, jak se do toho všeho pustili se vší vervou. Vidina nového člena je zase na chvíli oslepila a byli tak milí a hodní. Když se otec dozvěděl, že jsem pokřtěný, byl na mně pyšný. A to jsem přece vždy chtěl. Chtěl jsem mít milující rodiče, potřeboval jsem je. Když jsem začal církev navštěvovat pravidelně, všichni mě velmi vítali. Zbožňovali odpovídat na otázky. Jelikož jsem byl plný vzdělávání se o této církvi, byly mé otázky jednoduché. Bylo mi patnáct a toužil jsem po tom, aby mě někdo přijal. Lidé v tomto hnutí ke

50

mně byli úžasní. Jinak to vyjádřit neumím. Byli na mně hodní, měli pochopení pro mé starosti, cítil jsem se užitečný a sám sebou.

7.2.3 První pochybnosti 

Takže až do této chvíle jste byl šťastný. Kdy přišlo pochybování?

Začal jsem se ze dne na den cítit dost unavený. Abych to vyjádřil přesně, nešlo o fyzickou únavu, trýznilo mě něco psychického. Ale nevěděl jsem proč. Až po čase mi to došlo. Uvědomil jsem si, že je to sekta a život v ní, co řídí každou moji myšlenku Z toho, že se věnuji této sektě, jsem utahaný. Dusilo mě to a vytáčelo. I přesto jsem se snažil dodržovat veškerá přikázání, které dodržovali mormoni. Nepil jsem nic, o čem bych věděl, že obsahuje kofein, poctivě jsem nosil to zvláštní spodní prádlo, kterému se říká garmenty. Byl jsem velmi cudný. Bohužel první sex jsem měl ve velmi útlém věku a to, když mi bylo čtrnáct let. Myslel jsem si, že jsem do té slečny opravdu zamilovaný. Ale celibát jsem dodržoval a velice jsem se snažil o pokání. Svaté Písmo jsem četl každý večer před spaním a neustále jsem si opakoval osobní modlitby. Také jsem nic nedělal v neděli, přesně tak, jak mi bylo přikázáno. Netrvalo to dlouho a uvědomil jsem si, že jsem jediný z mladých členů tohoto hnutí, který to bere tak moc vážně. Neměl jsem už žádný společenský život a opouštělo mě původní zapálení pro záležitosti této organizace. Měl jsem pocit, že se moc přetvařuju. Nebyl jsem to já. I když se mi dostalo prvotního porozumění a pomoci, ve výsledku jsem na tom byl možná ještě hůř, než když jsem do sekty vstoupil. Napadaly mě dokonce takové myšlenky, že bych šel radši do pekla, než popírat svoji osobní svobodu. Abych tyto hříšné myšlenky zahnal, rychle jsem otevíral knihu Mormon a pozorně jsem v ní četl. I můj otec, zhruba ve stejnou dobu jako já, začal pochybovat o víře této společnosti. Začal mít deprese, těžké. Nechtěl se vzdát své víry, je to silně věřící mormon. Jakmile jsem začal vnímat, že tato víra ničí i mé okolí, byl jsem rozhodnut odejít. Otec dosáhl vyššího kněžství, proto nechtěl odejít. Dokonce začal brát antidepresiva.

51

7.2.4 Průběh opuštění sekty 

Co bylo rozhodným momentem, kdy jste se rozhodl odejít?

Jednoho dne jsem na našem shromáždění uviděl novou ženu. Nevím, zda to byl Bůh, kdo mi řekl, že si ji jednou vezmu za manželku. Prostě jsem to vnitřně cítil. Začal jsem být nervóznější víc a víc, protože jsem ji požádal o ruku mnohokrát a ona mne pokaždé odmítla. Ptal jsem se sám sebe, když se mýlím v tomhle, tak v čem ještě? Tak moc jsem se bál si přiznat pravdu, že se mýlím ve všem. Něco takového by mě zdrtilo. Nicméně po čase jsem si to přiznal, jak velkou jsem udělal chybu, že jsem se přidal k tomuto hnutí. Cítil jsem se hrozně. Mé deprese se prohlubovaly a byl jsem víc a víc podrážděn. Rozhodl jsem se udělat něco, co by ukončilo můj život. Měl jsem lahvičku s léky na bolest pro mého otce, které byly samozřejmě na předpis, a chodil jsem do školy okolo kolejí, kde často projížděl vlak. Čekal jsem jen na správný okamžik, skočit a umřít. Tak moc jsem byl unavený neustálým diktováním sekty, co mám dělat a co nedělat, z nezdravého dodržování jejich nesmyslných zvyků. Část mě vždy věděla, že učení je není smysluplné, ale podařilo se mi přesvědčit sám sebe, že jsem se snažil natolik, abych žil správný život. O necelý rok později jsem se během letní školy setkal se ženou, která vše změnila. Z nějakého důvodu se rozhodla, že chce udělat vše, co je v jejích silách, aby mi pomohla. Přemluvila mě, abych odešel od otce a začal žít s ní a s její rodinou. Nebyla to nejlepší zkušenost, ale znovu jsem získal svoji svobodu. Mohl jsem vstávat, kdy jsem chtěl, kdy a kde si dělat co jsem chtěl. 

Jaký je tedy život bez mormonů?

Z počátku bylo těžké zbavit se všech starých mormonských návyků. Pořád jsem si říkal osobní modlitby a četl jsem Písmo. Stále jsem se bál pít cokoli s kofeinem. Zbavit se toho bylo těžké. Nakonec jsem to zvládl. I když odchod od otce ze mě udělal bezdomovce a stálého návštěvníka levných motelů. I když se mi kolikrát stalo, že jsem neměl kde spát a co jíst, cítil jsem se svobodný a hlavně šťastný. Poprvé

52

v životě jsem pocítil štěstí. I když toto období bez domova bylo těžké, věděl jsem, že žiji svůj život pro sebe a své zkušenosti. Teď jsem starší a s mojí novou přítelkyní bydlíme spolu. Jsme šťastní a vedeme si dobře. Nepotřeboval jsem sektu, abych našel lásku. Beru to tak, že díky tomu, co jsem prožil, jsem si uvědomil, že svět okolo mne je plný lásky a porozumění. I když máte špatné dětství i dospívání, musíte se s tím naučit žít a překonat sám sebe. Když si uvědomím, že jsem se málem zabil kvůli takové hlouposti, jako je vymytí mozku někým jiným, tak se stále stydím. Naučil jsem se akceptovat sám sebe. Nikdo jiný mě to nenaučil. Nikdo jiný mě nemiloval, aby mě to naučil, a to je zkušenost, která je k nezaplacení.39

Osobní reflexe V tomto rozhovoru se opět ukazuje morální dopad sekty na jejího bývalého člena. Problémy, které Desirého provázely od dětství, se vykrystalizovaly až do té míry, že se pomýšlel na sebevraždu již ve velmi útlém věku. V době, kdy si měl užívat šťastného dětství, však prožíval krizi identity, strach z posměchu svých sester a nenávist ze strany celé rodiny. Častokrát neměli ani co jíst, protože matka nebyla doma. Poznamenal ho samozřejmě také rozvod rodičů, kdy otec od rodiny odešel a Desiré byl nucen se starat o své mladší sestry. Zde se tedy projevuje to, že do sekt vstupují lidé, kteří prožili nějaké nešťastné období. V sektách pak hledají porozumění a klid. Desiré ho zde samozřejmě našel. V první fázi byl sektou okouzlen, fascinován. Přesně tak, jak je cílem sekty. Okouzlit, zapůsobit na budoucího člena, který je v těžké životní situaci nebo není dostatečně sociálně ukotven. Když přišli k němu domů, pohostili ho, tedy si na ně utvořil okamžitě kladný názor, že tito lidé nejsou lakomí a dokážou se postarat o druhé. Desirého zaujala vidina posmrtného života. Možná doufal, že bude lepší než ten, který vedl doposud. A tím byl sektou

39

PostMormon.org [online]. 2002 [cit. 2011-04-17]. My escape. Dostupné z WWW: .

53

získán úplně. Navíc neměl důvod jim nevěřit, podle něj to byli neskutečně milí lidé, kteří mají zájem o to, aby se měl dobře a žil spokojený život. Byl sektou získán, což je další fáze průběhu členství v sektě. Stejně jako bývalý scientolog Jason, dostal Desiré pocit užitečnosti a také činnosti, který prováděl celý den, tudíž mu nezbýval čas na přemýšlení a sebevzdělávání, tedy se dostával hlouběji do jádra sekty. Přísně dodržoval jejich zásady, ani ho nenapadlo, že by některou z nich porušil. Moc dobře si totiž uvědomoval, že když nebude žít jako ostatní, může o svůj nový naplňující život přijít. Netrvalo dlouho a Desiré začal pochybovat. Cítil únavu z toho, jak někdo neustále řídí jeho život. Podepsalo se na tom i to, že začal pochybovat i jeho otec, který Desirého s mormony seznámil. Objevila se krize z opouštění sekty. Desiré viděl trpět svého otce, tudíž trpěl on sám. Navíc si uvědomoval, že učení sekty ho jen mate a to, že do tohoto hnutí vstoupil, byla obrovská chyba. Cítil takovou vinu, že chtěl dokonce spáchat sebevraždu. Až tak sekta poznamenala jeho nešťastné nitro. Musel opět změnit svůj život a přijmout skutečnost, že nový život nebude lehký, protože se musí vrátit do světa, ze kterého utekl. Do světa nenávistí, lží a posměchu. Desiré žil chvíli na ulici, chvíli v motelu, ale jak sám říká, nikdy nebyl šťastnější. Potkal dívku, která se rozhodla mu pomoci. Z jeho vyprávění je jasné, že zkušenost s ní a její rodinou není nejlepší, ale důležité je, že mu pomohla odejít a zbavit se sekty. Životní hodnoty u Desirého výrazně ovlivněny nebyly. Protože kamarády a dobré vztahy v rodině neměl ani před vstupem do sekty, tudíž o nikoho nepřišel, neporušily se mu žádné vazby. A tím, že je mladý, tak se jeho vstup do sekty nepodepsal ani, co se týče peněz či zaměstnání. Bohužel se změnila jeho osobnost po tom, co chtěl spáchat sebevraždu. Po odchodu ze sekty, však přišel o styky se svým otcem. Tím, že zradil svoji víru, otce velmi urazil a ten ho zavrhl. Desiré si to však již nepřipouští. Uvědomuje si, jak velkou chybu udělal. Desiré působí jako silná osobnost, protože se naučil žít s tím, co mu přihodilo před vstupem, v průběhu i po opuštění sekty. Bere to tak, že je to zkušenost, která je pro jeho život přínosem.

54

7.3 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – Hare Krišna – Steve Gelberg Steve Gelberg strávil v tomto hnutí 17 let. Když opustil tuto organizaci v roce 1986, dokončil studium na Harvardu, zaměřené na srovnávání náboženství. Dnes se věnuje fotografování a občasným přednáškám o životě v Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny – Hare Krišna. Jedná se o jednu z mála takto otevřených zpovědí. Lidé v tomto hnutí většinou zůstávají až do smrti nebo se o tuto nelehkou zkušenost nejsou ochotni podělit. Jeho zpověď pochází z roku 1992. Tento rozhovor není koncipován formou otázek a odpovědí, protože se jedná o esej, kterou Gelberg napsal po svém odchodu, aby varoval ostatní, kteří nad tím přemýšlí.

7.3.1 Předmluva Je těžké si představit zkušenost, která je více trýznivá než ta, že opustíte duchovní organizaci, místo, kde jste působili většinu svého života. Ztratit víru v rozsáhlý systém myšlenek, který utváří vědomí člověka a provází jeho chování, opustit komunitu, která utvořila něčí sociální svět a sociální identitu, vzdát se způsobu života, který žijete celou dobu působení v dané organizaci, to je zkušenost, která má závažné důsledky. Zejména, když komunita, kterou opouštíte, sama sebe nazývá místem veškerého dobra, významu, pravdy a slušnosti. Člověk v tomto hnutí by měl pracovat na tom, aby znovuobjevil svoji vnitřní jednotu, osobní zdroje poznání, pravdu a měl by žít v souladu s těmito vnitřními pohnutkami. Zároveň by se měl jedinec naučit žít s okolním světem, který je viděn jako zlý a nebezpečný příbytek pro lidskou populaci. Proto lidé vstupují do ISKCONU, aby žili daleko od strachu z okolního reálného světa. Na mé dlouhé cestě v tomto společenství jsem zažil podporu a chtěl bych ji nabídnout i ostatním. Ačkoli už v tomto společenství nejsem téměř šest let, stále cítím jakési příbuzenství s jeho vyznavači, v minulosti i přítomnosti. A jak bych nemohl? Byl jsem členem tohoto hnutí celých sedmnáct svého života (od svých osmnácti do třiceti

55

pěti let). Všichni mí přátelé byli také členové. Většinu času v tomto hnutí jsem věřil, že i zemřu jako jejich člen. Přijal jsem Prapbupadovo učení a kázal jsem jej s nadšením a sebejistotou, tak jak je pravdivé a účinné. Věnoval jsem se mým učedníkům, pobízel je k hlubokému ponoření se do nauky, dával jsem jim odvahu a podporoval je v učení o Krišnovi. Ačkoliv se mé myšlení obrátilo jiným směrem, po tom, co jsem tuto společnost opustil, stále nemohu zapomenout na všechny své bratry a sestry, kteří se mnou tuto zkušenost sdíleli. Stále bych je chtěl všechny obejmout. Musí tu být něco, co nás stále spojuje. Nějaké stejné duchovní zaměření, určitý stupeň upřímnosti, prostě něco, co nás přivedlo na stejnou duchovní cestu. Tento článek vznikl proto, že vím, že někteří lidé nebo většina z nich, možná všichni, mají pochybnosti o pravdě Krišnova učení. Alespoň já je v posledních letech v tomto hnutí rozhodně měl. Tyto pochyby jsem chápal jako vnitřní hlas, který nesouhlasil s tím, jak se učení jeví navenek a jaké opravdu je. Tento vnitřní hlas odmítal být formován v něco, co není pravda. Nezáleží na tom, jako moc uznáváte autoritu ISKCONu, když vaše osobnost nemá možnost se vyvíjet, protože dříve nebo později stejně začnete protestovat. Když mi tento vnitřní hlas začal poprvé napovídat, že něco není v pořádku, umlčel jsem ho tím, že jsem slova mantry zpíval hlasitěji a častěji nebo jsem si to prostě nepřipouštěl. Bohužel toto podvědomí se nedá umlčet. Tento pocit začal být důraznější a nezbylo mi nic jiného, než ho začít brát v úvahu. To, co chci udělat je, dát všem lidem, kteří mají stejné pochybnosti, důvod odejít a dále se netrápit. Chtěl bych přiblížit jednotlivé aspekty, které mě přiměly toto hnutí opustit.

7.3.2 Vnuknutí Do tohoto hnutí jsem vstoupil, když mi bylo 18 let. Mé dospívající podvědomí se bálo toho, že budu souzen za všechny úspěchy, kterých jsem dosáhl. Byl jsem nadané dítě, měl jsem dobré známky, bohužel děti jsou zlé a to, čeho jsem dosáhl ve škole, se vlastně obrátilo proti mně. Vyrůstal jsem ve spokojené a klidné rodině, bez hádek a rozvodů. Byl jsem však nešťastný, protože jsem neměl

56

kamarády. Matka mě sice podporovala ve všem, co jsem dělal, ale lpěla na tom tak moc, že jsem neměl skoro žádný volný čas. Ze školy rovnou domů, cvičit na piano, potom fotbalový trénink, basketbalový trénink, večer udělat úkoly a spát. O tomto hnutí jsem se dozvěděl v tisku. V novinách, které nám chodily denně domů, byl článek o tom, jak tito lidé pomáhají světu. Byl psán samozřejmě jedním z jejich členů. Nijak mě to však nezajímalo, měl jsem svých zájmů dost. O pár let později jsem se rozhodl, že budu vegetariánem a přestanu experimentovat s alkoholem se svými sousedy, které nemohu nazvat přáteli. A v této době se u mě projevil zájem o východní náboženství. Po tom, co jsem dokončil střední školu, jsem na vysoké škole potkal lidi z hnutí Hare Krišna. Začal jsem se o ně velmi zajímat. Neustále mi doporučovali, ať přijdu na některý z jejich seminářů. Zajímalo mě jejich učení, ale nebyl jsem si jistý, jestli se do toho chci pustit takhle vážně. Nakonec jsem se nechal přesvědčit. Začal jsem tedy studovat jejich nauku a přizpůsobovat se jejich životnímu stylu. Zároveň se z nás stali přátelé. Jak jsem říkal, nikdy jsem moc přátel neměl a tohle byli lidé, kteří o mě měli zájem, neposmívali se mi a brali mě takového, jaký jsem. Bohužel kvůli tomu začaly slábnout mé studijní výsledky. Propadl jsem u mnoha zkoušek a vlastně mi to ani nevadilo. Byl jsem šťastný, že někam patřím, a že mám své zázemí, které se netýká mé rodiny, protože s rodiči jsem byl před tím pořád. Mí rodiče nebyli nadšeni, když jsem se k tomuto hnutí přidal. Nejprve se snažili být tolerantní, pochopit mně. To se ale nestalo. Po dvou letech mého působení v Hare Krišna už to na ně bylo moc. Dali mi na výběr. Buď tuto organizaci opustím a zůstanu se svojí rodinou nebo v ní zůstanu, ale má rodina mě opustí. V tu chvíli jsem to nebral jako závažné rozhodnutí. Vybral jsem si pokračovat ve svém novém, naplňujícím životě. Měl jsem pocit, že to mí rodiče nemyslí vážně, jak se ale ukázalo, mysleli.

57

7.3.3 První Pochybnosti Celých dlouhých sedmnáct let jsem věřil v reinkarnaci a ve vše, co jsem se na začátku naučil. Přesto jednoho dne přišly pochybnosti. Jednoho večera jsem ležel v posteli a myslel na to, co se mnou vlastně bude. Až zemřu, vím, že se vtělím do něčeho či někoho jiného a budu žít dál, ale jak? Co když se mi to nebude líbit a moje duše bude bloudit spousty let, než najde spokojenost? Byl jsem najednou velmi zmatený. Nevěděl jsem, co chci, čemu věřit a začal jsem být nešťastný. V průběhu let jsem zjistil, jak ISKCON ovlivňuje lidi v mezilidských vztazích. Členové na veřejnosti působí mile, klidně a vyrovnaně. Ve skutečnosti jsou však dost chytří na to, aby věděli, jak neukázat svoji pravou tvář, která je záludná a zákeřná, schovaná za hlásání ve jménu pravdy. Sice je pro mě těžké toto hnutí obdivovat, nemám důvod, ale musím uznat, že umí perfektně definovat a kontrolovat svoji etiku. Klamání a přemlouvání naivních individuí, která do hnutí vstupují, aby finančně sektu podpořili, se navenek jeví jako projev „vyšší“ morálky, protože společnost oceňuje to, že nechtějí peníze od státu či obyvatel. Pro ostatní se tedy toto hnutí jeví, jako neškodné. Nikdo už nevidí, že jeho členové mu odevzdávají část svých platů a na farmách tvrdě pracují, bez mzdy.

7.3.4 Celibát Jak je známo, členové hnutí Hare Krišna mají zakázaný sex. Mohou ho provozovat jen za účelem zplození potomka. Učili nás, že sex je nechutný, trapný, ostudný a je to důkaz lidského selhání. Jenže touha po sexu se objevuje u každého člověka, jde o pudovou záležitost. A bylo tomu tak i u mě. Když jsme se s manželkou rozhodli mít dítě, bylo to povolené. Ale jindy ne a dá se říct, že to je jedna z prvních věcí, které mi začaly vadit. Nejsem žádný maniak, ale je přirozené na to myslet. Dokázal jsem se však ovládnout a nikdy jsem o tom nikomu neřekl. Pamatuju si, že ze začátku mě to velmi trápilo. Miloval jsem svoji ženu a tímto způsobem jsem jí chtěl být nejblíže, potěšit ji. Abych byl upřímný, je na tom něco smutného. Když se podívám na všechny učedníky, jak nekonečně bojují proti popření sexuálních pocitů, je to tragické.

58

Neustále je jim nadáváno, že nejsou hrdinové a nedokážou mít odstup od svého vlastního těla. Jednou se u nás ve spolku stalo, že kamarád to už nevydržel a zavřel se na toaletě za účelem masturbace. Bohužel na něj přišli a málem ho z hnutí vyloučili. Bylo mu to předhazováno několik měsíců, dokonce i před ostatními členy. Bylo to tak trapné a shazující. A všechno toto podvádění a pokrytectví, vina a stud, popírání a přetváření, činí ISKCON žalostným hnutím. Připouštím, že existuje pár učenců, malý počet, kteří mají ten dar, že umí žít v klidném a spokojeném celibátu. Po mnoha letech sledování této problematiky, celá ta věc s uctíváním celibátu začala vypadat trochu podezřele. Proč je sex brán za tak propastné selhání? Zpětně vidím, že je nesmysl popírat tak přirozenou věc.

7.3.5 Neúcta k ženám ISKCON samo sebe vždy prezentovalo jako báječné a úžasné duchovní hnutí, mělo však další vadu na kráse a tou je diskriminace ženského pohlaví. Bylo pro nás více a více těžké tolerovat tuto nedospělou, stupidní a svrchovanou mužskou mentalitu v tomto hnutí. Oficiální a urážející byl pohled na ženy jako na infantilní, nezodpovědné a iracionální bytosti. Když jsem konečně toto hnutí opustil, cítil jsem, jak se mi ulevilo, že jsem odešel ze sociálního a politického prostředí, které tak odhodlaně pošpiňovalo ženy a kladné ženské principy. ISKCON je jednoznačně mužská instituce, posedlá sílou, kontrolou, řádem, hierarchií a soupeřením. Je třeba navíc zmínit jejich perfektní rétoriku, kterou vás ovládají. Když jsem s něčím nesouhlasil, tak mi dotyčný člen v klidu naslouchal, nechával mě mluvit. Poté začal argumentovat, pokládat mi záludné otázky, až mě tak zmátl, že jsem ani nevěděl, proč jsme se vlastně začali bavit.

59

7.3.6 Ztráta Osobně mě toto hnutí velmi postihlo. Nejvíc si vyčítám to, že jsem kvůli tomu zatratil své rodiče. Když jsem odešel, nechtěli se mnou komunikovat. Tak moc je bolelo, že jsem je opustil, že mě nechtěli dále vídat. Ale vše si uvědomuju až zpětně. Zůstal jsem vegetariánem, pro to jsem se rozhodl ještě před vstupem do sekty, ale teď vidím, že dokážu svět vnímat reálně. Uvnitř bylo vše tak ideální a tak bezproblémové. Dokonce mám radost, když se mi vyskytne nějaký problém, protože vím, že teď ho můžu řešit normálně, bez nějakých nesmyslných modliteb či doprošování se někoho nahoře. Jsem tak rád, že už tam nejsem a žiju si svůj život tak, jak chci já.40

Osobní reflexe Vstup do sekty pro Steva nebyl tak zásadním vysvobozením z dosavadního života. Měl v podstatě spokojené dětství a jeho osobnost nebyla nijak závažně narušena. Motivem ke vstupu do tohoto hnutí byla spíše potřeba setkat se s jinými lidmi, potřeboval změnu, a také to, že si chtěl konečně najít přátele, na které neměl předtím čas. Zde se projevila první ztráta, kterou Steve prodělal a to ta, že přišel o svoji rodinu. Nijak ho to v té době však nepoškodilo, cítil se šťasten, že je členem hnutí. Z rozhovoru je patrné, že nejvíce byl Steve frustrován absencí sexuálního života. Vzhledem k pudové záležitosti je to pochopitelné. Očekávala jsem však, že aspektů, které ovlivnily jeho odchod, bude více. Nijak se nepozastavoval nad vírou, kterou vyznával jako nad celkem. Evidentně věřil v Krišnu a v celé jeho učení. Vadilo mu spíše celkové uspořádání organizace a podmínky života v ní. Jeho životní hodnoty se nezměnily v takové míře, jako například u Desirého, který je poznamenán dodnes. Steve se s odchodem ze sekty vyrovnal poměrně rychle a dnes se snaží pomoci lidem se stejným zážitkem.

40

On Leaving ISKCON [online]. 1998 [cit. 2011-04-17]. Trancenet. Dostupné z WWW: .

60

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo přiblížení problematiky členství v sektách. Tato práce může tedy dále posloužit jakožto materiál pro ty, kteří se tímto tématem chtějí hlouběji zabývat, ale zatím se s ním setkali pouze okrajově nebo vůbec ne. Nejdříve byla v práci vysvětlena terminologie tématu sekt a sektářství, jelikož tyto pojmy se v dnešní době objevují v různých interpretacích. Zde v této práci je termín sekta chápán především jako společnost, která svojí uzavřeností a exkluzivním chápáním se, škodí personálnímu a sociálnímu vývoji jejích členů. Dokazují to jednotlivé atributy uvedené v kapitole č. 2. Členství v sektě je zdlouhavý a náročný proces, na každého jejího člena, proto je na tento proces vývoje členství v sektě kladen v této práci důraz a je detailně popsán podle odborníků z Ústavu psychologického poradenství a diagnostiky v Brně. Člověk si na sektu vytvoří vazbu, aniž by si to uvědomoval a poté je pro sektu jednoduché získat tohoto zájemce o členství na svoji stranu. V průběhu členství uvnitř sekty už jedince netáhne nic ven. Získaný člen sekty pak omezuje nebo i úplně ruší sociální vazby s blízkými, protože začal jakýsi nový život, který mu byl slíben a prošel školením, která ho jen utvrdila v tom, že do sekty opravdu patří. Důvodů pro opuštění sekty je potom pro takového člena zpravidla málo. I přesto, že takovýto člověk začne být uvnitř nespokojený, není lehké sektu opustit. Drží ho například vidina toho, že se vše obrátí pozitivním směrem, materiální stránka, kterou do sekty vložil a strach z nového života a identity. Nedílnou součásti teoretické části práce je postoj české společnosti k náboženství a víře jako takové. Z historického hlediska vyplývá, jak se postoj české legislativy v průběhu let proměnil, zejména před obdobím komunistického režimu a po revoluci. V České republice v posledních letech sympatizuje čím dál méně lidí s tradičními náboženskými společnostmi, a proto mají lidé potřebu vstupovat do nových náboženských hnutí a tedy i do sekt. Jdou tedy za vidinou něčeho nového a revolučního.

61

V praktické části této práce jsou zmapovány morální hodnoty, které sekta ovlivňuje, a to na jednotlivých rozhovorech ze třech vybraných sekt. Jedná se o bývalé členy sekt Scientologie, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. Mormonů) a Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny – Hare Krišna. Všechny tři doložené rozhovory potvrzují základní tezi této práce a shodují se s odborným popisem průběhu členství v sektě. Tito bývalí členové prožívali krizi identity, proto do uvedených organizací vstoupili. Jason od dětství trpěl nejistotou ze své existence, Desiré byl utlačované dítě a Steve potřeboval útěk z rodinného stereotypu. Projevily se u nich typické znaky člena sekty, především pocity užitečnosti a součásti celku. Jejich morální hodnoty byly výrazně postiženy po vstupu i odchodu ze sekty. Ztratili rodinu i přátele, někteří ji po opuštění získali. Zastiženo bylo i jejich duševní zdraví, jak je doloženo například touhou spáchat sebevraždu či výraznou změnou v osobnostních rysech. Co se týče štěstí, tak všichni tři bývalí členové byli nešťastní po tom, co sektu opustili. A to z toho důvodu, že si uvědomili, jakou chybu udělali a o co všechno je členství v sektě připravilo. Tato práce z oblasti problematiky sekt upozorňuje na nebezpečnost těchto hnutí a chce přispět k širšímu varování odborné veřejnosti před tímto nebezpečím.

62

Seznam použité literatury Knižní publikace: 1) ABGRALL, Jean - Marie. Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000. 253 s. ISBN 80-7184-774-7. 2) HUBBARD, Ron Lafayette. Dianetika:vývoj vědy. Kodaň (Dánsko) : New Era Publications International Aps, 2002. 182 s. ISBN 87-7968-699-0. 3) HUBBARD, Ron Lafayette. Scientologie - základy myšlení. Kodaň (Dánsko) : New Era Publications International Aps, 1999. 183 s. ISBN 877816-708-6 4) KŘEMEN, Pavel. Boj se sektou. Praha: Duel, 1997. 118 s. ISBN 80-9023244-2. 5) MRÁZEK, Miloš. Děti modrého boha. Praha: Dignir, 2000. 75 s. ISBN 80902528-1-8. 6) POKORNÝ, Vratislav; BLAŽEK, Roman; TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 239 s. ISBN 80-86568-07-5. 7) ROSENZWEIG, Milan. Základní mravní hodnoty. Praha: Komenium Praha, 1990. 20 s. ISBN 57-169-90. 8) ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál, 1998. 205 s. ISBN 80-7178-168-1. 9) VALČÍK, Miroslav. Náboženské sekty a nová náboženská hnutí a informovanost mládeže o této problematice. Technická univerzita v Liberci, 2000. 77 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. 10) VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. 462 s. ISBN 80-7178-798-1. Internetové zdroje: 11) Auditing(scientology) [online]. 2010, 29. 12. 2010 [cit. 2011-03-21]. En.wikipedia. Dostupné z WWW: . 12) Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů [online]. 2005 [cit. 2011-03-14]. Humanitární služby. Dostupné z WWW: . 13) Ex-scientolog [online]. 2007 [cit. 2011-03-03]. R-Factor. Dostupné z WWW: . 14) JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník [online]. Praha: Portál, 2001 [cit. 2011-04-15]. Heslář, s. 285. Dostupné z WWW: . 15) Krišnův dvůr [online]. 2002 [cit. 2011-04-19]. Krišnův dvůr. Dostupné z WWW: . 16) On Leaving ISKCON [online]. 1998 [cit. 2011-04-17]. Trancenet. Dostupné z WWW: .

63

17) Parlament České republiky [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-03-14]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: . 18) PostMormon.org [online]. 2002 [cit. 2011-04-17]. My escape. Dostupné z WWW: . 19) The definition of morality [online]. 2003 [cit. 2011-04-08]. Stanford encyclopedia of philosophy. Dostupné z WWW: . 20) Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 [online]. 2001-02-01 [cit. 2011-0314]. Parlament České republiky. Dostupné z WWW: . 21) Víra a vyznání - Nová náboženská hnutí v České republice [online]. 2006 [cit. 2011-03-05]. Scientologická církev - Dianetická centra v České republice. Dostupné z WWW: . 22) VOJTÍŠEK, Zdeněk. Náboženství a sekty v České republice. In Náboženství a sekty v České republice [online]. Praha : Portál, 2004 [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: 23) Zdraví [online]. 2002 [cit. 2011-04-08]. Navajo - otevřená encyklopedie. Dostupné z WWW: .

64