MONTÉR SUCHÝCH STAVEB

MONTÉR SUCHÝCH STAVEB Ing. Marcela Slavíková 36-021-H-Montér suchých staveb

1

ÚVODNÍ SLOVO

Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).

Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.

1|

2

OBSAH

1

Úvodní slovo ............................................................................................ 1

2

Obsah .................................................................................................... 2

3

Regionální zaměstnavatelé v oboru ................................................................. 4

4

Montér suchých staveb................................................................................ 5

5

Profil absolventa ....................................................................................... 6

6

Průvodce studiem ..................................................................................... 7

7

Studijní opory .......................................................................................... 8

8

Učební text pro samostudium ......................................................................10

9

Bezpečnost a ochrana zdraví .......................................................................73

10

Zkoušky dle hodnotících standardů ................................................................74

11

Studijní zóna ..........................................................................................82

12

Rozpočet ...............................................................................................82

13

Materiál ................................................................................................83

|2

Představení autora Ing. Marcela Slavíková je absolventem -

ČVUT – stavební fakulta, ukončeno v roce 1984

-

Masarykův ústav vyšších studií – obor pedagogika, ukončeno v roce 1994

-

Certifikát CILS úroveň 3C, vydala Univerzita Siena

Praxe -

10 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství

-

9 let likvidace stavebních škod a oceňování rizika stavebních komplexů

-

10 let pedagogické praxe

Zaměstnavatelé -

Stavba Jaroměř s. d.,

-

Střední průmyslová škola a učiliště stavební, Královské Poříčí

-

Kooperativa, pojišťovna a.s.,

-

Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov, dosud.

Kontakt [email protected]

3|

3 Logo

REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU firma

adresa

kontakt

web

KV - ProIng, s.r.o.

Sokolovská 119/54 360 05 Karlovy VaryRybáře

[email protected]

www.kv-proing.cz

bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST, s.r.o.

Chebská 53 356 01 Sokolov

[email protected]

www.bss-so.cz

RENSTAV stavební s.r.o.

Dobrovského 530 356 04 Dolní Rychnov

[email protected]

http://www.renstav.cz

TIMA, spol. s.r.o.

Vančurova 9 360 17 Karlovy VaryStará Role

[email protected]

http://www.timakv.cz

SubteraS KV, s.r.o.

Ostrov-Kfely 6 363 01

[email protected]

http://www.subteras.cz

Dušan Mihok - Kohim Stav

Nerudova 1003 357 35 Chodov

[email protected]

http://www.kohimstav.cz

SOKOSTAV HT, s.r.o.

Kraslická 574 356 01 Sokolov

[email protected]

http://www.sokostav.cz

Firma Jirkovský, s.r.o.

U Porcelánky 1052 357 35 Chodov

[email protected]

http://www.jirkovsky.cz

LAJKA, spol. s r.o.

K. Havlíčka Borovského 447357 51 Kynšperk

[email protected]

http://www.lajka-cz.cz

|4

4

MONTÉR SUCHÝCH STAVEB

Montér suchých staveb (kód: 36-021-H) Autorizující orgán:

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Skupina oborů:

Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36)

Povolání: Montér suchých staveb Doklady potvrzující úplnou profesní kv:

Osvědčení o profesní kvalifikaci

Kvalifikační úroveň NSK - EQF:

3

Úplnou profesní kvalifikaci Montér suchých staveb (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací:

Zedník (kód: 36-020-H) Závěrečnou zkoušku z oboru Zedník (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací:

Montér zateplovacích systémů (kód: 36-022-H) Zedník (kód: 36-020-H)

nebo

Montér zdicích systémů (kód: 36-056-H) Omítkář (kód: 36-057-H)

5|

5

PROFIL ABSOLVENTA

Absolvent vzdělávacího programu Montér suchých staveb se uplatní ve stavebních firmách. Je připraven samostatně montovat všechny typy konstrukcí suché stavby (předsazené stěny, příčky, instalační příčky, podhledy, podlahy, půdní vestavby) zná zásady a možnosti jejich správného konstrukčního provádění. Umí připravit podklady pro správné osazení těchto konstrukcí, a je schopen provádět jejich povrchové úpravy. Je schopen zabezpečit v omezené míře základní zednické práce, (dobetonování, dozdění zdiva z různých druhů materiálů), provádí povrchové úpravy, jednoduché tepelné izolace a hydroizolace a izolace akustické. Osazuje výrobky přidružené stavební výroby a spolupracuje při přestavbě budov, vykonává speciální práce na stavbách – zateplování budov, sanace vlhkého zdiva, obkladačské práce.

Po získání nezbytné praxe je připraven uplatnit se i jako podnikatel v řemeslné živnosti. Po absolvování se může ucházet o přijetí do nástavbového studia.

|6

6

PRŮVODCE STUDIEM

6.1. Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventa v daném termínu „mentora“, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku sse členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK (www.narodnikvalifikace.cz). Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem.

Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Montér suchých staveb (kód: 36-67-H/01), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení.

6.2. Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. „Kurzu“, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu „36-020-H Zedník“, 120 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Cena „Kurzu“ je odvislá od podmínek a počtu zájemců (osobní náklady 180,- Kč/hodina, materiálové náklady, režie). Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část „Kurzu“ proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem.

7|

7

STUDIJNÍ OPORY

7.1. Normy 01 3420 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části ČSN ISO 1803 (73 0201) Tolerance – Vyjadřování přesnosti rozměrů – Zásady a názvosloví ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 1: Vnější omítky ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 2: Příprava návrhů a základní postupy pro vnitřní omítky ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS) ČSN 73 3450 Obklady keramické a skleněné ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení ČSN 73 8101 Lešení – Společná ustanovení EN 12811-1 Dočasné stavební konstrukce – Část 1: Pracovní lešení – Požadavky na provedení a obecný návrh

7.2. Internet Internetové stránky Wikipedia http://cs.wikipedia.org/>

[online].

[citováno

22.

4.

2013].

Dostupné

z

URL<

Internetové stránky Knauf http://www.knauf.cz/>

[online].

[citováno

22.

4.

2013].

Dostupné

z

URL<

Internetové stránky Rigips http://www.rigips.cz/>

[online].

[citováno

22.

4.

2013].

Dostupné

z

URL<

Internetové

[online].

[citováno

22.

5.

2013].

Dostupné

z

URL<

stránky

Rigips

http://www.rigips.cz/cad-vykresy/

7.3. Literatura Doseděl A. a kol.: Čítanka výkresů ve stavebnictví, Sobotáles, Praha 1995. Rigips, s.r.o., kolektiv autorů: Velká kniha sádrokartonu - Podklady k projektování, Rigips, s.r. o., Počernická 272/96, Praha 10 M. Nyč: Sádrokarton, 1 vydání Praha, Grada, 2005, ISBN: 80-247-0986-4. J. Toman: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, Montanex a.s, 1995, ISBN: 80-85780-27-5. s. 164-186

|8

9|

8

UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM

8.1. Obecné 8.1.1. Orientace ve stavební dokumentaci pozemních staveb, používání technické dokumentace konstrukcí suchých staveb, čtení prováděcích výkresů suchých staveb Projektant: fyzická nebo právnická osoba, vlastní osvědčení pro projektování tzv. autorizaci Investor: fyzická nebo právnická osoba, provádí financování stavby Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, vlastní osvědčení pro provádění stavby tzv. autorizaci Stavební úřad: zástupce státu, dohlíží na regulérnost výstavby Účastníci výstavby: zástupci jednotlivých složek – HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna, telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanská sdružení, apod.

Projektová dokumentace Archivace PD 1 x stavební úřad 1 x vlastník nemovitosti 1 x projektant Význam projektové dokumentace stavby. Hlavním úkol PD - podklad pro realizaci stavby. V rámci PD nutno zohlednit veškeré podklady, vydané pro konkrétní území (stavební uzávěry, územní řízení, atd.). PD garantuje samotnou stavbu i stavební činnost po stránce bezpečnosti, zajistit dlouhodobou životnost, ekonomikou stránku výstavby a odpovídající architektonický vzled koordinovaný ve vztahu k okolnímu prostředí.

Stupně PD: - PD k územnímu řízení - PD pro stavební řízení - PD pro provádění stavby.

| 10

Pravidla tvorby výkresů Problematiku řeší státní norma ČSN 01 3420 z července 2004. Základní pravidla tvorby výkresů – požadavky na kreslení Výkresy stavebních objektů slouží k: -

určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů,

-

určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky.

Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Musí splňovat nároky na obsahovou stránku, i na formální jakost, (vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod.)

Všeobecné požadavky Výkresy se kreslí černou barvou nebo jsou vícebarevné. Pro umístění stavby na výkrese platí zásady:

-

hlavní vstup se orientuje k dolnímu okraji výkresu,

-

převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu,

-

sever se umístí vždy nahoře (pokud tak není, musí se výkres doplnit grafickou značkou se šipkou směřující k severu),

-

situační výkresy stavebních objektů se vždy orientují k severu,

-

stavbu nutno jednoznačně výškově i polohově umístit (zodpovídá geodet, vytyčující stavbu a základní nosné prvky).

Formáty výkresů: Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457. Rozměry výkresových listů: A0

841 x 1189

A1

594 x 841

A2

420 x 594

A3

297 x 420

A4

210 x 297

11 |

Prodloužené formáty Prodloužené formáty lze získat prodloužením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům rozměrů formátu základního. Označení je potom označení základního formátu a jeho násobku (např. A0x2, 4xA4).

Zvláštní formáty U liniových staveb lze vytvořit podlouhlé formáty. Je nutné vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů.

Skládání výkresů Výkresy se složí podle pravidel normy ČSN 01 3111. Doporučuje se skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek). Skládá se nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu (viz obrázek).

Měřítka (ČSN ISO 5455) Měřítkem výkresu je poměr délkového rozměru předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož předmětu skutečného. Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad: -

1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro situační výkresy a situační schémata,

-

1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů,

-

1:200, 1:100, 1:50 – pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy,

-

1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 – pro zobrazování podrobností.

Čáry Druhy, tloušťky, označení, uspořádání a kreslení čar stanoví ČSN EN ISO 120-20.

Druhy čar: - plné čáry, tj. plynulé (nepřerušované),

| 12

- přerušované čáry, tj. s pravidelným opakováním stejných obrazových prvků (čárkované, tečkované), - střídavé čáry, tj. s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (např. čáry čerchované). Podle tloušťky: tenké čáry, tlusté čáry, velmi tlusté čáry.

13 |

Zásady kreslení čar - u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko sebe, se musí čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se dvě nebo více čar různého druhu, dodržuje se pořadí přednosti v tomto sledu: - viditelné obrysy a hrany, - zakryté obrysy a hrany, - označení polohy myšlených ploch řezu, - osy souměrnosti, - těžištní osy, - pomocné čáry.

Písmo a popis Tvar a rozměry písmen, číslic a značek, a základní požadavky na popis technických výkresů jsou v ČSN ISO 3098-0.

Popisy výkresů Výkresy stavebních objektů se popisují velkým kolmým písmem (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kPa, musí se dodržet i na výkresech).

Popisové pole Pro vypracování popisového pole na technických výkresech platí

ČSN ISO 7200.

Umístění popisového pole a tabulky změn řeší

ČSN EN ISO 9431.

Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, s kolonkami pro vepsání předepsaných údajů, o zpracovateli výkresu, stavebním díle, obsahu výkresu, měřítku, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu atd.

Označování materiálů v řezech

ČSN 01 3406

Grafické značení materiálů, se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu. Podrobnější údaje o druhu, jakosti apod. se uvedou v popisech (na odkazové čáře, ve specifikacích apod.). Převládající materiál se nemusí graficky značit. Plochu v řezu lze označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu.

| 14

Při použítí nenormového označení materiálu, se použije doplňujícího grafického označení, s vysvětlivkou v legendě na výkresu. Konstrukce určené k bourání se graficky označí tečkováním. Původní stav se graficky neznačí. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Nový stav se značí červeně.

15 |

Zakreslování zařizovacích předmětů Zařizovací předměty se kreslí zjednodušeným obrysem v příslušném měřítku, bez tvarových podrobností.

Zařizovací předměty se v půdoryse kreslí: 1. plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá. 2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách pod nimiž se prostor provozně využívá. 3. čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětů, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou.

Dray zařizovacích předmětů se označí: 1. číslem položky, popř. i referenčním označením, 2. grafickými značkami, 3. kombinace výše uvedených dvou způsobů.

Kótování Zásady kótování na výkresech stavebních objektů (délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406. Všeobecné zásady pro kótování: - pro určení rozměrů a polohy jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu, bez ohledu na měřítko v němž je obraz na výkrese zobrazen, - na výkrese se kótují všechny rozměry, potřebné k jednoznačnému geometrickému určení, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu, - kóty se uvádí tak, aby se potřebný rozměr četl přímo (nesmí se sčítat z více kót), - každý rozměr se kótuje jen jednou, - nekótují se rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů, jen tehdy, je-li rozměr jednoznačně a zřetelně určen, - u kótování pomocných rozměrů (doplňkových, informativních, teoretických) se použije okrouhlých závorek, - rozhodující je kóta, nikoli vyobrazení, kóta neshodující se nakresleným rozměrem,

| 16

se podtrhne, tak nevznikne pochybnost správnosti, - kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které lze na stavbě zjistit, (od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětů), - při kótování předmětů je třeba vzít v úvahu způsob provedení, při měření (na stavbě, na dílci apod.) musí být už dokončena část, od níž se kóty odvozují, -

pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek.

Typy kót Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (pouze číslo - jednotky se neuvádí), - výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (jednotka se neuvádí – např. + 5,876), výchozí vodorovná vztažná rovina (-0,000) se volí zpravidla pro úroveň povrchu podlahy prvního podlaží, - rovinné úhly lze udat ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám připíší (např. 1°15´23“). Je-li úhel menší než 1° píše se před údaj minut vždy 0°, - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj.

Kótování Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, např. Ø, R, □, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek.

Kótovací a pomocné čáry Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky), pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm.

Zásady pro kótovací čáry

17 |

-

čáry se umístí zpravidla mimo obraz předmětu,

-

při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem, je-li několik čar nad sebou, umístí se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu,

-

čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování,

-

čáry se pokud je to možné nemají protínat,

-

čáru nelze ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být jejich pokračováním,

-

čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou.

Zásady pro pomocné čáry -

při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr,

-

čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nesmí kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, čáry nesmí protínat kótovací čáry.

Zásady pro hraniční značky Kótovací čáry se hraničí při kótování: -

délkových rozměrů úsečkami,

-

rovinných úhlů šipkami,

-

poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami,

-

hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45°,

-

hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné.

Zásady pro odkazové čáry Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: -

jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz,

-

sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů.

Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí: -

se vzájemně přetínat,

-

být rovnoběžné se šrafami,

-

přetínat kótovací čáry,

| 18

-

procházet částmi prvku zobrazeného předmětu, na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar).

Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady: -

odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo k praporku,

-

odkazová čára může mít ve své šikmé části jen jeden zlom,

-

podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek,

-

jednou odkazovou čarou lze odkázat na více pozic,

-

odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem,

-

odkazovou čarou je osa, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem.

Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady: -

odkazová čára vychází ze zobrazené plochy a je kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce,

-

odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje, všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem,

-

sdružená odkazová čára se nahradí jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese.

Zapisování kót Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla dělí na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (např.: 2 353 876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658).

Pravidla pro zapisování kót Kóty se umísťují: 1. nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní, poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru, 2. do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru, kóty

19 |

musí být čitelné, proto se nesmí psát přes žádnou čáru (není-li to možné musí se příslušné čáry obrazu přerušit). -

psaní kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené) se šrafování v místě kóty přeruší, nebo se umístí mimo šrafovanou plochu,

-

kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají,

-

při nedostatku místa se řetězové kóty na jedné kótovací čáře píší střídavě,

-

kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku se musí podtrhnout.

Soustavy kótování Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije: -

řetězové kótování,

-

kótování do společné základny,

-

smíšené kótování.

Výškové kótování Výškové kóty se uvádějí: -

v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému,

-

v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztáhne ke zvolené základní rovině označené ±0,000, úrovně nad základní rovinou se označí kótou se znaménkem “+”, úrovně pod se označí kótou se znaménkem “-“.

V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech, se výškové kóty: -

vodorovných ploch – vepíší od obdélníků, kreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře,

-

vodorovných hran – uvedou na odkazové čáře vycházející od hrany bodů, nebo na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek,

-

ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.

Další způsoby kótování Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164 - 186. Doporučuji k samostudiu.

| 20

8.1.2.

Orientace v technologických postupech konstrukcí suchých staveb stanovených výrobci a technickými předpisy.

Sádrokartonové systémy současnosti další způsoby kótování Sádrokarton je představitelem současných potřeb moderního člověka. K jeho přednostem patří rychlá, jednoduchá montáž, schopnost se přizpůsobit různým stavebním podmínkám, snadná zpracovatelnost, nevyžaduje nároky při manipulaci na stavbě, při montáži se pracuje s minimálním počtem prvků velmi nízké hmotnosti, které mají mnohostranné použití v individuálních interiérech i přes svojí velkosériovou produkci. Údržba a oprava sádrokartonových prvků je nenáročná, dožilé prvky jsou snadno a kompletně recyklovatelné. Pro sádrokarton hovoří i ekologická nezávadnost. Systémy sádrokartonových konstrukcí se používají v občanských, průmyslových i bytových interiérech staveb. Systém je charakterizován komponenty (sádrokarton, nosné profily, spojovací prostředky, závěsy, táhla, třmeny, napojovací těsnění, povrchové úpravy, tepelné zvukové, požární izolace), jejichž správná montáž zajišťuje odpovídající užitné, technické a estetické funkce. Pokud dojde k nahrazení jakéhokoliv prvku prvkem nesystémovým, má to pro konstrukci většinou dodatečně se projevující následky. Název suchá výstavba se používá proto, že se jedná o technologii stavění, při které se eliminují klasické „mokré“ stavební procesy. Sádrokartonové konstrukce jsou použitelné pro nenosné většinou vnitřní konstrukce (příčky, předsazené stěny, instalační příčky, suché omítky, šachtové stěny, podhledy, suché podlahy, obklady ocelových i dřevěných sloupů a trámů, půdních vestaveb, jsou použitelné u rekonstrukcí opotřebovaných umakartových bytových jader). Sádrokarton umožňuje provádět i náročnější konstrukce (např. ohýbané konstrukce příček a obloukové stropní podhledy, fabiony, osvětlovací rampy, vnitřní římsy a v neposlední řadě i kopule, což lze s výhodou využít v interiérech vstupních hal i jiných prostor, určených pro reprezentativní účely). I přes svou nízkou hmotnost vykazují sádrokartonové konstrukce minimálně srovnatelné akustické vlastnosti s materiály klasickými, používanými v minulosti. Malá hmotnost je s výhodou využívána u rekonstrukcí staveb, kde není příliš vhodné stávající objekty nadměrně přitěžovat. Vliv nízké hmotnosti se projeví i při dopravě na stavbu a při skladování prvků před zahájením montáže (snížení nákladů na dopravu). Použití sádrokartonových děrovaných desek umožní snížit odrazivost zvuku od stropních i obvodových konstrukcí, což vyžadují přednáškové sály, nahrávací studia apod. Sádrokartonové lehké plovoucí podlahy jsou přínosem při snižování kročejového hluku mezi místnostmi a hlavně nevržou. Dvojité podlahy umožní vedení rozvodů instalací TZB v podlahovém meziprostoru.

21 |

Z hlediska požáru sádrokartonová deska není pro stavbu rizikem zvýšeného požárního nebezpečí – nehoří a z toho důvodu je možno jí použít s výhodou na obklady ostatních konstrukcí – např. obklady dřevěných a ocelových nosníků a sloupů. Z hlediska vlivu na životní prostředí jsou konstrukce suché výstavby ekologickým materiálem. Zpracování výchozí suroviny je významný přínos k ochraně životního prostředí – využívá se odpad vznikající při výrobě elektřiny a tepla. Mezi výhody sádry lze počítat i její schopnost redukce vzdušné vlhkosti. Při nadbytku vzdušné vlhkosti akumuluje a naopak při jejím nedostatku ji zpět uvolňuje do okolního prostředí. Povrchová hladkost sádrokartonové desky zabraňuje usazování prachu, což ocení především alergici. Sádra samotná je zdraví neškodný materiál. Tepelně technické vlastnosti jsou vhodně u sádrokartonu doplňovány kombinacemi s vláknitými izolacemi popřípadě pěnovým polystyrénem. Příznivě vnímáme tepelnou jímavost sádry (tzn. schopnost odvádět teplo z povrchu lidského těla) při doteku podlahy bosou nohou není povrch sádrokartonu vnímán studený, jako např. u keramické dlažby. Z hlediska kvalitní montáže sádrokartonových konstrukcí je vhodné řešit problematiku pomocí projektové dokumentace v souvislosti s ostatními stavebními konstrukcemi. Opomenutí této skutečnosti je zdrojem budoucích realizačních problémů, následných víceprací a sporů mezi účastníky výstavby (dodavatel, objednatel). Veškerá konstrukční řešení sádrokartonových konstrukcí jsou dnes v podstatě již do detailů vyřešena projektanty a je vhodné poradit se o nich včas a použít právě ta konstrukčně osvědčená řešení, která zaručí kvalitu a funkčnost provedené montáže. Mezi nejnovější produkty dnes patří i desky na bázi cementu desky, jejichž použití není vázáno pouze na prostředí s omezenou vzdušnou vlhkostí, ale lze je použít i v prostorách s vyšší vzdušnou vlhkostí i v exteriérech staveb. Rozdělení konstrukcí suché výstavby: - příčky, - předstěny a stěny šachet, - suché omítky, - podhledy, - podkroví, - podlahy, - bezpečnostní konstrukce ze sádrokartonu, - obklady nosníků a sloupů, - kabelové kanály, - sádrové omítky a stěrky,

| 22

- sádrové samonivelační potěry.

Výhody konstrukcí suché výstavby: - mnohostranné použití, - suchý proces montáže, - nízká hmotnost konstrukcí, - rychlost montáže, - snadný transport materiálu, - snadné zpracování všech prvků systému, - srovnatelné akustické parametry ve srovnání s klasickými materiály, - vynikající požární vlastnosti a nehořlavost, - příznivé vytvoření mikroklimatu, - zdravotní nezávadnost, - jednoduché vedení zdravotních instalací, - tvarová a rozměrová přesnost, - vysoký stupeň zprůmyslnění výroby s maximální variabilností použití, - snadné dodatečné úpravy, - snadná demontáž a možnost recyklace použitého matriálu. Nevýhody konstrukcí suché výstavby: - degradování materiálu v prostorách s vysokou vlhkostí, - lze použít pouze na prvky nenosné, - zvýšená prašnost při broušení tmelů, - dutý zvuk při poklepu na konstrukci, - nutnost použití nerezového nebo plastového nářadí, jinak vznikají neodstranitelné rezavé stopy, - citlivost povrchového kartonu na UV záření, při opomenutí vhodného penetračního nátěru.

23 |

9.1.3. Návrh pracovních postupů, volba materiálů, nářadí a pomůcek pro provádění suchých staveb Sádrokartonové systémy Jednou z relativních nevýhod sádrokartonu je sama jednoduchost montáže jednotlivých konstrukcí, která láká k provádění bez patřičných znalostí a zkušeností. Výsledkem práce jsou pak konstrukce nesplňující statické, akustické, tepelné ani požární požadavky, které později znepříjemní pobyt v daném prostředí a dodatečné odstranění nedostatků vede ke zvýšení finančních nákladů. V neposledním případě pak je potřebná i jistá řemeslná zručnost, která vede ke splnění výhody rychlosti montáže. Při laické montáži se stavební úpravy mohou z hlediska času neúměrně protahovat. Jednotlivé pracovní postupy u všech typů montáže začínají projektovou dokumentací, jejím důkladným prostudováním a následným správným výpočtem spotřeby materiálu. Nářadí a pomůcky pro montáž konstrukcí suché výstavby Pro veškeré práce při montáži konstrukcí suché stavby je nutno používat nástroje a nářadí z nerezavějící oceli (běžná ocel zanechává nepatrné špony, vlivem vzdušné vlhkosti je pak reakce, při níž vzniknou neodstranitelné rezavé skvrny).

Seznam nejdůležitějších pomůcek: - vysouvací nůž, - značkovací šňůra, - prořezávač sádrokartonových desek, - pilka ocaska, - kleště na spojování profilů, - kleště pro aktivaci kovových hmoždinek do dutých stěn, - výkružní pila na elektrokrabice, - elektrický šroubovák s nastavitelným momentem, nebo šroubovací nástavec na vrtačku HK 11, - truhlík na zpracování tmele, - špachtle pro tmelení desek (šíře 150mm), - špachtle pro finální tmelení (šíře 250 až 300 mm), - nůžky na plech, - ruční brousek a náhradní brusné síťky, - vodováha, - tesařská tužka,

| 24

- nerez hladítko na celoplošné tmelení (šíře 480mm), pistole na akrylové a silikonové tmely, nádoba na rozdělávání hmot, - rozmíchávací nástavec na vrtačku. Seznam nadstavbového nářadí: - rašple na hrany, - hoblík na hrany, - řezače desek pro různé šíře pruhů, - nosič sádrokartonových desek, - sádrokartonářské kladívko, - plochá špachtle (šíře 1000 mm), - elektrické nůžky na plech, - špachtle pro vnitřní a vnější rohy, - laserový zaměřovač. Pro některé typy montáže podlah a akustických podhledů je nutno opatřit si sesazovač desek, montážní soupravu pro rozdělání tmelu a pomůcky pro zajištění správné fixace otvorů v akustických deskách. Pro ohýbání desek za mokra je třeba váleček s ocelovými hroty na násadě na perforaci kartonu, aby lépe přijímal vodu. Pro lité sádrové podlahy jsou potřeba nivelační trojnožky na zajištění tloušťky potěru, hadicová vodováha, vibrační tyče pro hutnění potěru. Samonivelační stěrky potřebují plastový válec s plastovými trny, kterým se projíždí stěrka, aby se uvolnil vzduch. Pro tenkovrstvé omítkářské práce je vhodné pěnové a ocelové hladítko. Nyč, str. 97.

25 |

9.1.4. Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb

Vyměření polohy svislých nenosných konstrukcí Je nutné provést nejprve kontrolu: - rovinnosti podlahy a stropu, - vývodů elektroinstalací pokud jsou v příčce vedeny.

Svislé konstrukce suché stavby je možno montovat na dokončené podlahy za těchto podmínek: - je ochráněn povrch proti poškození povrchu, - jsou provedena opatření k zamezení šíření hluku konstrukcí podlahy, - podlaha je schopna unést zatížení od budoucí příčky.

Vytyčení se provede laserem nebo značkovací šňůrou. Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb před montáží se provede zaměřením hrany příčky na obou protějších stranách místnosti a vyznačením pomocí značkovací šňůry na podlahu (vyznačuje se hrana nosné konstrukce – tj. linie UW profilu a je nutno při měření zohlednit tloušťku sádrokartonové vrstvy pláště). Následně rysku z podlahy přeneseme pomocí olovnice případně laseru na stěny a strop. Na rovině podlahy a stropu je nutné vyznačit případné dveřní otvory. Nyč, str. 147

| 26

9.1.5. Výpočet spotřeby materiálu Spotřeba se určí za pomoci tabulek spotřeby materiálu, kde jsou uvedeny spotřeby jednotlivých prvků systému suché výstavby na 1m2 příslušné konstrukce. Pro spotřebu je nutné vybrat správnou tabulku, pro projektem navržený počet plášťů příčky, a způsob přišroubování plášťů do nosné konstrukce. Výpočet udává spotřebu orientační, která vychází z celkového množství materiálu potřebného na 100 m2 daného typu montované konstrukce, není zde započten prořez ani ostatní pomocné materiály. Doporučuje se na prořezy připočíst ještě min. 10 % z vypočítané tabulkové spotřeby. V tabulkách se uvádí jen hlavní položky nutné ke správnému systémovému provedení montáže. Jednotlivé firmy uvádí na svých internetových stránkách i kalkulační programy pro výpočet spotřeby materiálu:

Zdroj tabulky:http://www.rigips.cz/

27 |

9.1.6. Doprava a skladování materiálů Většina materiálů suché výstavby je citlivá na vlhkost, proto je nutné uskladnění v suchém prostředí. Vlivem vlhkosti může dojít ke zvlnění desek, které jsou pak nepoužitelné. Skladování desky vyžaduje rovný podklad, desky se skladují ve vodorovné poloze, při vzdálenosti podkladů (dřevěné latě nebo pásky ze sádrokartonu) 250 až max. 500 mm. Je nepřípustné skladovat desky ve svislé poloze. Při transportu je nutno vyloučit poškození hran desek, a povrchu kartonu. Při navlhnutí je nutné nechat desky dokonale vyschnout na rovném podkladě, poté zkontrolovat jejich rovinnost, dále proříznout křížem karton a pokusit se ho odtrhnout od sádrového jádra, zda-li nedošlo k uvolnění kartonu, (karton se musí trhat ve své vlastní hmotě, nikoliv odtrhovat od sádrového vnitřku). Práškové tmelící a stěrkovací nebo vyrovnávací hmoty působením vlhkosti tvrdnou, vyžadují tedy opět ke svému uskladnění suché prostory Pastózní produkty, disperzní přípravky a akrylátové tmely se skladují při teplotách nad +5 °C. Zmrznutím dojde k jejich znehodnocení. Profily jsou pozinkovány a je nutno je ochránit před dlouhodobým působením vlhkosti. Krátkodobé působení vlhkosti nevadí. Stejným způsobem se uskladní i šrouby. U profilů je potřeba zamezit deformaci profilu. Minerální izolace nesmí přijít do styku s vodou a vlhkostí. Nasáknutím dochází ke snížení izolační schopnosti všech tepelně izolačních materiálů. Záruční doba materiálů pro konečného spotřebitele je stanovena na 2 roky. Nyč, str. 98

| 28

9.1.7. Upravování rozměrů a tvarů desek a konstrukčních materiálů Práce se sádrokartonovými deskami je jednoduchá, nevyžaduje fyzickou sílu a ani nevytváří rizikové pracovní prostředí. Při řezání se uvolňuje min. množství prachu. Před započetím prací je potřeba provést kontrolu desky: - kontrola hran desek, - kontrola kartonu desek (zvrásnění), - kontrola rovinnosti desek, - kontrola zda deska nebyla dlouhodobě vystavena vysoké vzdušné vlhkosti (proříznout křížem karton a pokusit se ho odtrhnout – viz výše). Pokud byla deska vystavena delšímu vlivu vlhkosti, chová se podobně jako deska gumová. Zabudovat do systému vlhké desky se nedoporučuje (později by mohlo dojít k objemovým změnám).

Dělení desek: Deska se po lícové straně nařízne podle pravítka výsuvným nožem a lehkým úderem na rub desky se rozlomí. Karton z rubové strany se taktéž odřízne výsuvným nožem. Hrana se následně zarovná hoblíkem na hrany nebo znovu výsuvným nožem. Zarovnání je pod úhlem zhruba 22,5°do asi 2/3 tloušťky desky (zabezpečí se tím správný styk příčných hran desek - nikoliv na tupo, ale do písmene V). Nerovnosti řezu hrany lze začistit i rašplí. Vyříznutí desky praporovitým způsobem: První část se nařízne pilou, druhá se opět nařízne pomocí nože a zlomí se jako při běžném dělení desek. Pokud je potřeba vyříznout otvor pro elektrokrabice je vhodné použít výkružní nástavec na vrtačku. Po každém dělení je nutno řez začistit od otřepů, aby nekomplikovaly tmelení. Sendvičové desky s polystyrénem se řežou pilou ocaskou. Sádrovláknité desky se dělí naříznutím nožem na lícové straně, ale zlomit se musí podél pevné hrany pracovního stolu.

Dělení profilů: Je možné pomocí nůžek na plech. U profilu se nastřihnou nejprve boční strany a poté se přestřihne stojina. Pro fixaci profilů je vhodné použít procvakávací kleště, kterými se zajistí vzájemná poloha profilů. Pro vedení instalací jsou ve stojinách profilů tzv. H prostupy, které lze otevřít pomocí kladívka. V CW profilech lze provádět i další dodatečné otvory ve stojinách v závislosti na profilu a na opláštění příčky. Zásada je taková, že smí být max. 1 až 2 otvory na stojinu podle typu opláštění

29 |

(dvouvrstvé jeden otvor, jednovrstvé dva otvory) a rozměry čtvercového otvoru odpovídají profilu (CW 50 - rozměr 50x50, 1x na profil při dvouvrstvém opláštění) UA profily, které jsou z plechu tloušťky 2 mm, se řežou pouze úhlovou bruskou. U profilů je nutné zkontrolovat, zda nejsou zborcené bočnice. Vedle standardních profilů existují i profily pro ohýbané konstrukce a pro přestavitelné příčky tzv. HUT profily. Nyč, str. 45 - 46, 123 - 126

| 30

9.1.8. Dokončovací úpravy opláštění suchých staveb tmelením a broušením Tmelení patří v systému suché výstavby mezi nejdůležitější činnosti. Při nesprávném provedení může pokazit konečný výsledek práce. O jeho důležitosti svědčí i to, že zabírá cca 45 % času potřebného času pro montáž konstrukcí suché výstavby. Konečný výsledek tmelení je ovlivněn: - kvalita a typ tmelu a výztužné pásky, - správná volba nářadí, - typy spojovaných hran, - správné vyplnění spáry kombinací tmelů v závislosti na typu hrany desky a vhodném počtu vrstev tmelu, - vhodné skladování tmelu před použitím, - teplota a vlhkost okolního vzduchu při tmelení a při zasychání, - příprava desky před tmelením, - typ osvětlení dopadající na povrch desky, - kvalita použitého nářadí. Počet vrstev tmelu je závislý na požadavcích kladených na spáru. Výrobci rozlišují čtyři stupně tmelení od nejzákladnějšího (nezbytného) až po nejkvalitnější (splňující vysoké požadavky, které si vynucuje ostré boční osvětlení plochy sádrokartonu). Směrnice pro kvalitu povrchu Stupeň tmelení Q1 – technicky nutné - základní, dvakrát tmelem na bázi sádry, jsou splněny požární a akustické požadavky, Stupeň tmelení Q2 - standard , nejčastější použití, jako předchozí + finální tmelení pastou a penetrace doporučená výrobcem, Stupeň tmelení Q3 - nadstandardní kvalita povrchu - speciální , odstraní vizuální nerovnosti způsobené rozdílnou odrazivostí světla od nasákavých povrchů spár a méně nasákavého povrchu kartonu, od předchozího se liší celoplošným přetmelením na nulovou tloušťku tzn. vyplněním pórů sádrokartonu a poté se penetruje, Stupeň tmelení Q4 - špičkový povrch – celoplošné tmelení, použití pro boční osvětlení, jako předchozí + celoplošné přetmelením povrchu finální pastou s celoplošným přebroušením a uhlazením – tzv. kletováním. Na konec se použije penetrace plněná bílým tmelem. Tmelení je vhodné doplnit výztužnými páskami (samolepící, skelná, papírová). Páska se vkládá do čerstvé tenké vrstvy tmelu a po zaschnutí první vrstvy tmelu se spáry přestěrkují. Tmel se roztáhne hranou hladítka do obou stran kolem spáry do ztracena. Po zaschnutí se opět přebrousí speciální smirkovou mřížkou upnutou do ručního držáku. Tmelení hlav šroubů se provádí ve dvou krocích spárovacím tmelem.

31 |

Pracnost broušení je podmíněna kvalitním vytmelením (minimální nerovnosti – přebytky tmelu nebo rýhy). Broušení se provádí ručními brousky nebo brusnou síťkou. Při broušení nesmí dojít k probroušení tmelu až na karton nebo výztužnou pásku. Tento nedostatek má za následek vznik místa s odlišnou strukturou a následně i vzhledem povrchu. Broušení je zdrojem vzniku velkého množství prachu a proto je vhodné používat respirátor. V poslední době se hojně rozšiřuje broušení s odsáváním. Používají se nevibrační rotační brusky kombinované s vysavačem a se speciálním brusným papírem přímo na sádrokarton (tzv. „žirafa“). Broušení tímto způsobem je snadné, nakoupení brusky je však finančně poměrně nákladné. Rovinnost hotových konstrukcí musí splňovat toleranci rovinnosti. Tolerance se měří na rovném místě plochy pomocí příměrné latě (4m), která se přikládá k povrchu v libovolném směru. Po přiložení se sleduje největší vzdálenost příměrné latě od povrchu sádrokartonu. Maximální odchylky nesmí překročit hodnoty, dané tabulkou tolerance. Nyč, str. 128 - 138

| 32

9.1.9. Zhotovování nosných dřevěných a kovových konstrukcí stěn suchých staveb včetně jejich napojování na navazující stavební konstrukce Profily pro konstrukce ze sádrových desek (kovové profily pro spodní konstrukci). Profily se vyrábějí z ocelových oboustranně pozinkovaných plechů jmenovité tloušťky 0,6 nebo 0,7 (výjimečně) mm nebo 2 mm. Výroba profilů probíhá tvarováním za studena. Základní profily CW a UW se vyrábějí ve standardních šířkách 50, 75 a 100 (šířky 125 a 150 jsou pouze na objednávku). CW se používá jako stojka pro příčky, UW se použije jako vodící profil na podlahu a strop a do něj se vkládají CW. Bočnice CW jsou standardně 50 mm, UW mají bočnice 40 mm. Délky CW profilů se pohybují v rozmezí 2,5 m až 6,5 m. Ve stojinách CW jsou pro usnadnění vedení instalací předraženy H otvory o rozměru u nejužšího CW 35 x 35 mm, u širších CW pak 50 x 50 mm. Kromě těchto otvorů je možno do CW stojin prorazit otvory v závislosti na typu příčky a jejím opláštění. Délky UW profilů jsou 4 m a jsou v nich v osových vzdálenostech po 800 mm předraženy kruhové otvory, které slouží k upevnění profilu do podlahy a stropu hmoždinkou. CD a UD profily jsou určeny především pro podhledy a kotvené předsazené stěny. CD má rozměr 60 x 27 (šířka stojiny x šířka příruby) a vyrábějí se v délkách 2,6 m až 4 m. CD je optimálně tvarováno, aby splnilo hledisko tuhosti a snadného uchycení pomocí závěsů. Profil se používá především v místě styku CD profilů s okolními konstrukcemi (obvodové stěny u podhledů). UD profily mají rozměr 27 x 28 (šířka stojiny x šířka příruby) a délka je 3m. UA profily jsou z plechu tl. 2 mm a slouží především jako vyztužující profil u dveřních otvorů v příčkách, nebo jako pomocný profil pro zavěšení těžších předmětů v příčkách. UA profily je možné využít pro pomocné nosné konstrukce strupů nebo místo CW profilů pro zvětšení tuhosti stěn. UA profily se do podlahy nebo jiných obvodových konstrukcí kotví pomocí příslušných patek. Značení profilů: CW 100 x 50 x 0,6 – 100 Význam: profil CW šířky se 100 mm z plechu jmenovité tloušťky 0,6 mm a zinkovou vrstvou 100 g/m2 na každé straně. V rámci snahy o zdokonalování materiálů byly vytvořeny nové profily s daleko lepší výslednou tuhostí konstrukcí Rigi profily jsou vyráběny z ocelového pozinkovaného plechu, který je upraven tzv. rigizací (ztužením). Dojde ke zvětšení účinné tloušťky plechu na součet původní tloušťky materiálu a hloubky vzniklých prolisů. Dřevěné profily Nejsou tolik rozšířené jako profily kovové.

33 |

Dřevo je organický materiál, podléhá v průběhu používání stavby podstatně větším objemovým změnám než ocelové profily (sesychání, bobtnání) na následné změny tvaru. Nezanedbatelný není ani strach ze škůdců. Při použití dřevěných latí je nutno používat dřevo vysušené s obsahem vlhkosti do 20% (hmotnostní vlhkost). Pro příčky se používají latě (trámky 40x60 nebo 60 x 80, (b x h). Pro podhledy latě 24x48 nebo 30x50. U latí je větší rozměr nutný vždy pro uchycení sádrokartonové desky (vodorovný rozměr). Použití dřevěných latí pro příčky je obtížné kvůli spojování dřeva. Montáž je pracnější a pomalejší. Akustické vlastnosti příček s dřevěnou podkonstrukcí jsou horší (u příček vychází cca 2dB nižší ve srovnání s kovovou podkonstrukcí). Srovnání při požáru je pro dřevěné podkonstrukce příznivější, neboť ocelové profily velmi brzy vlivem teploty podléhají deformaci a ztrácí tvar. Nyč, str. 43

Montáž obvodových profilů Profily CW jsou ve svých stojinách opatřeny H-prolisy, které jsou určeny k protažení instalačních kabelů. Obvodová konstrukce budoucí příčky (vodorovné UW a svislé CW profily) se před osazením podlepí připojovacím těsnícím profilem. Připevnění k obvodovým konstrukcím se provede pomocí plastových natloukacích hmoždinek, případně jiných vhodných připevňovacích prostředků, podle druhu obvodových konstrukcí. Rozteč připevňovacích prvků je maximálně 800 mm, v rozích se vzdálenost od kraje rovná max. 200 mm. Každý profil však musí být upevněn minimálně ve třech bodech. Pro připevnění UW profilů do podlahy a stropu použijeme vhodný typ hmoždinek: - natloukací pro hutné materiály, - K 6/35 pro dutinové konstrukce, - univerzální hmoždinky rybinové konstrukce, - do dřevěné podlahy je možno použít šroub s plochou hlavou typu FN 5,1x35 mm. Montáž svislých profilů Mezi vodorovné profily UW se osazují v pravidelných vzdálenostech (rozteč podle systému max. 625 mm) CW profily nebo v některých případech AU profily. Přesná poloha svislých sloupků se upraví až během montáže opláštění. CW profily je nutno osazovat jednotně tzn. otevřením vždy ve směru montáže. CW profily se do UW profilů pouze volně zasunují, nedochází k jejich vzájemnému spojení. Délka svislých profilů je dána tak, aby při zasunutí do spodního UW profilu, přesah do horního profilu byl min. 20 mm. Toto opatření eliminuje případná vzniklá prohnutí stropní konstrukce.

| 34

H-prolisy, kterými jsou CW profily opatřeny, je nutno udržovat přibližně ve stejných výškových úrovních příčky, tak aby případný rozvod vedený těmito H-prolisy byl vodorovný. U CW profilů je možno vést horizontální odpady DN 40 nebo DN 50. V případě, že je nutné vést dutinou příčky instalace v určité výškové úrovni, kde není H-prolis, lze provádět otvory přímo ve stojinách CW profilů na stavbě během montáže příčky. Tyto dodatečně provedené otvory musí splňovat následující podmínky: - šířka prováděného otvoru musí být minimálně o 10 mm menší než šířka profilu – tedy dutiny příčky, - výška otvoru – otvor ve směru délky profilu nesmí překročit dvojnásobek šířky profilu, - při potřebě několika otvorů po délce profilu – nad sebou nesmí být jejich vzájemná vzdálenost menší než trojnásobek jejich délky, - otvory se doporučuje umisťovat pouze v horní nebo spodní třetině výšky CW profilu – část uprostřed se nedoporučuje otvory zeslabovat, - hrana otvoru musí být vzdálena od konce profilu nejméně o jmenovitou šířku daného profilu, - otvory nikdy neprovádíme v oblasti vzájemného napojování, prodlužování profilů. Některé zvláštní případy (zárubně) je nutné CW a UW profily spojovat pomocí prostřihů, které se vytváří speciálními perforačními kleštěmi, nebo pomocí šroubů do plechu (typ 421 LB), nebo pomocí ocelových nýtů. Nastavení CW profilu na délku je možné pomocí příložky z UW profilu. Délka příložky se rovnoměrně rozdělí na oba spojované profily, které se spojí „na tupo“. Druhá varianta nastavení je vzájemným zasunutím CW profilů do sebe, přičemž přesah musí být alespoň 50 mm u CW 50 minimálně desetinásobek šířky profilu (přesná délka se liší podle jednotlivých výrobců). Na koncích přesahů a uprostřed jejich délky se profily vzájemné spojí kleštěmi případně nýty. Napojení UA profilů se provádí pomocí příložky ze stejného profilu UA, přičemž délka příložky odpovídá šířce UA profilu. Příložka se rovnoměrně rozloží na oba protější konce spoje. Pro spojení příložky s profily použijeme 8 ks šroubů M8 s matkou a podložkou. Dvě dvojice jsou u okrajů příložky a dvě dvojice na okrajích spojovaných profilů. Napojování sousedních stojin je nutno vystřídat minimálně o 2 m a je vhodné ho provést v horní případně dolní části okraje příčky. Jednotlivé profily se nastavují střídavě v horní a dolní třetině nikdy ne v jedné úrovni. Příčky lze montovat i na zdvojenou nosnou konstrukci. Profily obou roštů zdvojené konstrukce jsou spojené přilehlými přírubami, mezi které se vkládá napojovací těsnění (postačí pouze terčíky 50x100 mm z napojovacího těsnění v odstupech cca 500 mm). Rošty dvojité konstrukce mohou být vzájemně nezávislé, v takovém případě je nutno dodržovat max. dovolenou výšku konstrukce.

35 |

Profily zdvojené konstrukce instalačních příček jsou ve třetině výšky vzájemně spřaženy pruhy sádrokartonových desek. Spřažení je provedeno z desek RBI nebo RFI o výšce min 300 mm, a příložky jsou umístěny ve třetinách výšky tak, aby vzájemně vytvořily komplexní celek. Do roštu stěny se podle potřeby provedou speciální nosné stojany - nosiče, které budou sloužit k přenesení zatížení působících břemen – bidety, umyvadla, záchodové mísy, regály, linky kuchyni, tabule atd. Tyto stojany nebo montážní desky je nutno zabudovat do roštu stěny. Je třeba zajistit, aby jejich povrch lícoval s rubem opláštění – tedy s přírubami CW profilů. (Nelze nosiče nahradit použitím nosných prken ze dřeva nebo nosič úplně opomenout. Elektrický rozvod nelze vést uvnitř profilů ve směru jejich podélné osy, mohlo by totiž dojít k jejich navrtání při připevňování desek a následnému úrazu. Vhodné je chránit elektrorozvody chráničkami. Nyč, str. 147

| 36

9.1.10. Provádění opláštění stěn stavebních konstrukcí a stěn suchých staveb deskami Sádrokartonové desky se montují na připravenou nosnou konstrukci ve svislém směru (až na několik výjimečných případů), vždy ve směru otevření profilů, čímž se eliminuje uhýbání přírub profilů při šroubování. Jedna strana u okraje se začíná polovinou desky, druhou stranu proti je nutné začít deskou celou (omezení průběžných spár přes příčku). Minimální přesah spár je 400 mm. Řezaná strana je seříznutá pod úhlem 22, 5° do 2/3 tloušťky desky, deska se přitlačí k profilům a obvodové stěně a samořeznými šrouby TN o průměru 3,5 mm se připevní, vzdálenost šroubů je u příček 250 mm. Pokud je opláštění dvouplášťové a montované téhož dne, může u první vrstvy být vzdálenost připevňovacích šroubů až 750 mm (neplatí pro požární příčky). Deska se šroubuje od středu ke krajům, nebo od jedné strany na druhou (nikdy ne nejdřív obvod a nakonec střed – vnáší se tím do desky napětí). Od podlahy se deska osadí cca s 1 cm mezerou - nedochází tím k vklínění mezi strop a podlahu a je možná dilatace, vyloučí se případné pnutí v případě nerovností podlahy. V případě, že je nutno nastavit desku po výšce, začíná se deskou 2 m dlouhou od podlahy a prodlouží se dořezem u stropu, vedlejší řadu začneme deskou seříznutou a nastavíme deskou dvoumetrovou. Desky se kladou „těsně vedle sebe“ tzn. s 5 milimetrovou zápornou tolerancí od osy profilu. Při nedodržení tohoto pravidla při velkém počtu desek může dojít k nesrovnalostem díky rozdílu mezi výrobním a skladebným rozdílem. Občas je nutno kontrolovat rovinnost příčky. Kontrola se provádí 2 m. latí, přičemž normou povolená tolerance je 2 mm na této délce. Při dvouvrstvém opláštění je třeba první vrstvu zatmelit, vyplnění spár má zásadní vliv na akustické a požární vlastnosti příčky a přispívá ke zvýšení tuhosti (tmelí se spáry a místa šroubů). Po vytvrdnutí první tmelící vrstvy (není třeba používat výztužných pásek pouze u příček požárních), se montuje druhá vrstva, ve které se na obou stranách příčky obě vrstvy vystřídají, tak aby se vystřídaly opět spáry mezi deskami. Pokud jsou v příčce vedené instalace, je třeba provést ještě před uzavřením příčky z druhé strany. Nyč, str. 147

37 |

9.1.11. Instalace tepelné a zvukové izolace do konstrukcí suchých staveb Minerální izolace se vkládá taktéž před uzavřením příčky z druhé strany. Je nutné vyplnit každou dutinu (důležitost platí nejen z hlediska požární, tepelné i akustické odolnosti). Uchycení izolace se provádí pomocí příchytek (tzv. trnů). Podle materiálu se dělí izolace: - minerální vlny (skelné nebo kamenné), - pěnový polystyrén (typu EPS pro podlahy).

Nejpoužívanější je minerální vlna: je lehce stlačitelná, a slouží zároveň ke zlepšení zvukových, požárních i tepelných vlastností. Kriteria pro vhodnost použití jednotlivých typů izolací. -

schopnost fixace v konstrukci (schopnost pružné deformace) – důležité pro izolaci mezi trámy,

-

bod tání – je důležité v případě pro izolace požárních, kamenná izolace taje při 1000°C, skleněná je 700°C,

-

objemová hmotnost tím lepší jsou požární vlastnosti, do jisté míry to platí i pro akustické vlastnosti – každých 15 kg/m3 zlepšuje váženou neprůzvučnost orientačně o 2dB,

-

odpor proti proudění vzduchu vlastnost ve stavební praxi obtížně měřitelná,

-

součinitel tepelné izolace je rozhodující parametr pro tepelně izolační funkci – u minerální vlny se pohybuje kolem 0,035 až 0,043 W/mK,

-

hydrofobizace - snížení nasákavosti, platí pravidlo, že čím vyšší vlhkost materiálu tím menší tepelně - izolační schopnost. (problematika se týká možnosti zatečení do půdních vestaveb, nebo u podlahových konstrukcí),

-

pevnost v tlaku/stlačitelnost je důležitá pro suché plovoucí podlahy je potřeba se vždy ujistit zda výrobce uvádí vhodnost typu izolace pro plovoucí podlahy.

Z hlediska fixace je vhodné použít dražší trvale pružné izolace, které nepotřebují žádnou fixaci, levnější izolace pak potřebují fixaci dodatečným opatřením – rádlovacím drátem nebo trny. Minerální izolace do plovoucí suché podlahy snižuje kročejový hluk cca o 15 a 30 dB podle typu izolace. Pěnový polystyrén je vhodný pro použití do sendvičových desek. Nejčastěji se používá pro lité podlahy. Pěnový polystyrén má dobré tepelně izolační vlastnosti, podstatně horší je to u vlastností akustickoizolačních (i u kročejového hluku i u vzduchové neprůzvučnosti). Nevýhodou polystyrénu je i nemožnost tvarování. Polystyrén je z hlediska propustnosti pro vodní páry je v podstatě parozábranou (má nižší propustnost pro vodní páry). Použití je pro izolaci podlah, suché omítky a objemově stálý pro fasády a střechy.

| 38

Nyč, str 67

39 |

9.1.12 Příprava pro elektrické instalace ve stěnách a stropních podhledech Elektroinstalace se provádějí nejpozději po osazení jedné strany opláštění příčky. Po našroubování desek se uvnitř příček rozvedou instalační rozvody do otevřených H otvorů. H výlis se otevře poklepnutím kladívka na z výroby připravený H výřez. Při stavění svislých CW profilů je nutno pamatovat na to, aby H výřezy byly přibližně ve stejné výšce. Rozvody se protáhnou vodorovně rozevřenými otvory. V případě kdy je nutné otvor provést mimo výlis, provádí se pomocí nůžek, přičemž šíře otvoru může být maximálně o 10 mm užší než šířkou stojiny, výška otvoru se rovná max. Je třeba pamatovat na to, že otvor ve stojině může být maximálně jeden při jednoduchém opláštění nebo dva v případě opláštění dvouplášťového. U CW 50 pouze jeden při dvojitém opláštění. Kruhové otvory lze provádět pomocí stupňovitého vrtáku do plechu, je však potřeba otvor situovat tak, aby od jeho kraje byl na každé straně ještě 1 cm ke kraji profilu, výška smí být maximálně dvojnásobek šířky. Mezi více otvory je třeba dodržet vzdálenost, alespoň trojnásobek výšky otvoru. Vzdálenost kraje prvního otvoru od konce profilu musí odpovídat minimálně šířce profilu. Otvory nelze provádět v místech napojení profilů. Kabely nelze vést v mezeře, která zůstává UW profilem připojeným na stropní konstrukce a horním koncem CW profilu. Při sesedání stropní konstrukce by mohlo dojít k přerušení instalovaných kabelů. Pro sádrokartované konstrukce se používají kabely, které nevyžadují žádnou další mechanickou ochranu a upevňovací prostředky je potřeba používat pouze nerezavějící. Pro snadné dodatečné vedení kabelů v příčce je vhodné použít pro vedení chráničky. Do příček, které mají stupeň hořlavosti A se ukládají za předpokladu dodržení stupně ochrany před nebezpečným dotykem izolací pouze vodiče zkoušené napětím 4KV (můstkové vodiče AYKYL, CYKYL, AYKY, CYKY). Je-li požadována možnost výměny vodičů bez demontáže, je nutné použít vedení jednokilovými vodiči typu AY, CY v tuhých nebo ohebných elektroinstalačních trubkách z PVC. Při ohýbání vodičů i elektroinstalačních trubek je potřeba dodržet minimální dovolené poloměry ohybu podle ČSN. U kabelů AYKY a CYKY je poloměr ohybu kabelů roven šestinásobku jejich vnějšího průměru. Ohebné trubky lze ohýbat s poloměrem ohybu rovným čtyřnásobku jejich vnějšího průměru. Vodorovně položené vodiče se provlékají otvory a v místě průchodů stojinou se upevní izolační páskou nebo se provlečou kouskem ohebné trubky průměru 29 z PVC vložené do otvoru. Elektrické rozvody se nesmí vést uvnitř profilů ve směru jejich podélné osy, mohlo by dojít k navrtání kabelu při připevňování desek do nosné konstrukce. Otvory pro vývody kabelů se provádí pomocí speciálního nebozezu. Otvor pro zásuvky je výhodné provést vykružovací frézou pro duté stěny. Do připraveného otvoru lze vložit montážní kroužek a následně krabice, která potom lépe drží. Krabice lze vkládat i do stěn s požární odolností, nesmí být však umístěny přímo proti sobě s posunutím. Izolace z minerálních vláken, vložená v dutině stěn u konstrukcí s požární odolností B, může být stlačena až na tloušťku 30 mm.

| 40

U jiného typu izolace nebo u stěn bez izolace je nutno krabice osadit do sádrového lože ze spárového tmelu v tloušťce minimálně odpovídající tloušťce pláště. Pro vypínače a zásuvky se musí použít speciální elektrokrabice do dutých stěn, které se připevní šroubovými příponkami. Po zavedení kabelů do elektrokrabice se připevní i vypínače nebo zásuvky. Domovní zásuvky se umístí ve výši 0,2m a vypínače ve výšce 0,9 až 1,2 m. Pokud se vkládají elektrokrabice z obou stran příčky musí dojít k jejich vzájemnému vystřídání tak, aby se přerušily i akustické mosty (min. o 200 mm). Nyč, str. 199, detail uložení krabice v protipožární příčce.

41 |

9.1.13 Zhotovování instalačních příček, předsazených a instalačních stěn Instalační příčky a stěny Provádějí se většinou v prostorách se zvýšenou vzdušnou vlhkostí (koupelny a WC, kuchyně) z toho důvodu se používají desky se zvýšenou odolností proti. Uvnitř příčky jsou provedeny rozvody sítí, i kanalizační odpady od klozetu, které mají průměr 110 mm. Požadavkem je tedy uvnitř příčky vést kanalizační troubu o průměru 110 mm. Prostor této šíře vytvoříme, postavením dvou samostatných rámů, tedy v podstatě dvě jednostranně opláštěné příčky odsazené ve vzdálenosti umožňující vedení rozvodů. Dvouřadé sousední CW profily rámů jsou navzájem po výšce CW profilů cca po 600 mm svázány pásky sádrokartonu 300 mm širokými (tzn. 900 mm osově po výšce nosných profilů). Dojde tím k zajištění vzájemného spolupůsobení obou rámů a stabilitě příčky. Minimální počet spřažení po výšce musí být ve třech místech – v případě nízkých příček je osová vzdálenost nižší než 900 mm. Každý pásek je spojen s CW profilem minimálně třemi šrouby nad sebou. Spřažení rámů způsobí většinou zhoršení akustických vlastností. Zajištění větší odolnosti a tuhosti se příčky provede dvojitým opláštěním z obou stran (nutné i z důvodů umístění zdravotně instalačních předmětů i pro úpravu povrchu sádrokartonu keramickým obkladem). Zařizovací sanitární předměty nelze připevnit do sádrokartonového opláštění ani do nosné konstrukce příčky, je nutné při stavbě rámu příčky pro jednotlivé předměty připravit samostatně ukotvené nosné rámy. V případě malé koupelny, kdy nevychází z prostorových důvodů dvojité opláštění, lze provést opláštění jednoduché z impregnovaných desek, při zhuštění CW profilů v nosném rámu o 1/3 osové vzdálenosti. Toto řešení je nutno považovat za nouzové. Prostupy k jednotlivým sanitárním zařízením se tmelí sádrovým tmelem a těsné okolí trubky pomocí fungicidního silikonu. Velké množství těchto prostupů v instalačních příčkách je opět příčinou snižování akustických i požárních vlastností příčky. Při nutnosti dodržet požadované požární a akustické parametry příčky se budují u prostupů tzv. „kastlíky ze sádrokartonu“ jejichž tloušťka musí být minimálně tloušťka opláštění. Maximální výška instalační příčky je 6 m. Při stavění svislých CW profilů je nutno pamatovat na to, aby H výřezy byly přibližně ve stejné výšce. Rozvody se protahují vodorovně rozevřenými z výroby připravenými H výřezy rozevřenými úderem kladívka. Předsazené stěny Je lehká stěna postavená před stávající zeď, zlepšuje parametry stěny původní (tepelné, zvukové, požární až na 90 min.), nebo nahrazuje poškozenou omítku. Z hlediska zlepšení vážené vzduchové neprůzvučnosti se vyžaduje prostor mezi původní stěnou a rubem sádrokartonu minimálně 50 mm široký.

| 42

Vzhledem k absenci druhého pláště je nutné důsledně připevnit a fixovat minerální izolaci. Následky zhroucení nebo sesunutí nevhodně připojené tepelné izolace jsou pro konstrukci velmi závažné nejen z hlediska tepelně izolačního, ale i akustického a požárního. Předsazené stěny se nesmí provádět u obvodových stěn, na jejichž povrchu v důsledku nevhodné tepelné izolace kondenzuje voda (teplota povrchu stěny je blízká rosnému bodu). V tomto případě se doporučuje zateplení z venkovní strany). Výhody předsazených stěn: -

suchý a rychlý proces montáže,

-

možnost v jakémkoliv časovém okamžiku přerušit práci,

-

pomocí různých materiálových skladeb konstrukce se dosáhne různorodých vlastností příček,

-

zkrácení doby potřebné k ohřátí místnosti na počátku topení v případě přerušovaného vytápění u objektů sloužících k individuální rekreaci.

Nevýhody předsazených stěn: -

omezení výšky a únosnosti pro konzolová zařízení u stěn, které nejsou kotvené,

-

dutý zvuk při poklepu na konstrukci,

-

nutnost použití hmoždinek do dutých stěn pro zavěšení předmětů,

-

při umisťování těžkých předmětů – radiátorů nutnost předem do konstrukce umístit výztužné profily (UA).

Kotvené předsazené stěny - spřažené Jedná se o stěny, které jsou kotveny po výšce k původní stěně. Pro podkonstrukci se používají CD profily vkládané do UD profilů připevněných k podlaze a ke stropu. Osová vzdálenost kotvení CD profilů je maximálně ve vzdálenosti 1500 mm k původní stěně pomocí přímých nebo akustických závěsů. Maximální vzdálenost od původní stěny je dána délkou přímých závěsů (120 mm). Montáž stěny začíná označením polohy budoucí stěny pomocí značkovací šňůry, případně laseru. Následně dojde k upevnění profilů UD na strop a podlahu, přičemž vzdálenost hmoždinek je max. 1000 mm lépe 800 mm (rozhodující jsou pokyny výrobců). Do UD profilů se osadí CD v osových vzdálenostech max. 625 mm (případně 600 mm podle systému). CD se připevňují ke stěnám pomocí přímých nebo akustických závěsů, které jsou na přímém styku se stěnou podlepeny těsnící páskou, aby akustické vlastnosti příčky byly co nejlepší. CD profil se smontuje s přímými závěsy pomocí dvou LN šroubů. Přímý závěs do stěny se připevnění pomocí vhodné hmoždinky a nebo FN šrouby u dřevěných podkladů. Následně se vloží minerální izolace v případě potřeby i instalační rozvody a je-li potřeba z tepelně technických důvodů připevní se parozábrana.

43 |

Připevnění desek (délky šroubů jejich vzdálenosti, přesazení jednotlivých vrstev opláštění i tmelení, probíhá podle stejných zásad, jako při montáži klasických příček). Dvouvrstvé opláštění zaručí lepší odolnost proti mechanickému poškození a vzniku trhlin, dále lepší akustické vlastnosti, i větší požární odolnost. Dvouvrstvé opláštění je podmínkou při obkládání stěn keramickými obklady. Nekotvené předsazené stěny. V tomto případě nedochází ke spojení předstěny a původní stěny. Předstěna je kotvena pouze do podlahy a stropu. Tento typ stěny se používá při velkých nerovnostech v ploše původní stěny, nebo pro neúnosné podklady, do kterých nelze žádným způsobem provádět kotvení (jedná se o paždíkové předsazené fasády vyplněné minerální vlnou). Nekotvenou stěnu lze provédt i v případě, že předstěna má poměrně velkou vzdálenost od původní nosné konstrukce. Pro jednovrstvé opláštění se použijí profily CW 75 nebo 100. Při samotné montáži uplatňujeme stejná pravidla jako v případě stěn kotvených.

opět

Maximální výšky předsazených stěn. U volně stojících předsazených stěn je možno provést výšku 8,5 m. U stěn kotvených je možná výška 10 m. Přičemž v obou případech je maximální možná výška stěny dána osovou vzdáleností CW profilů, jejich velikostí a počtem plášťů předsazené stěny. Předsazená stěna prováděná na pružné profily (Federschieny) – uplatňuje se při opravách hrázděného zdiva (kostra zdiva je tvořena nosnými prvky – dřevěnými trámy a zdivo mezi trámy má pouze výplňovou funkci). Pružný profil je speciální děrovaný profil 60 x 27 x 0,6 mm, který se pomocí hmoždinek a nebo FN šroubů (pro použití do dřeva) připevní vodorovně na původní stěnu v osové vzdálenosti max. 500 mm. Na tyto děrované profily se po zasunutí izolace montují sádrokartonové desky pomocí TN šroubů. Výhodou těchto pružných profilů je jejich akustická izolační schopnost, nevýhodou je nutnost rovného podkladu původní stěny. Nyč, str. 147 – 194.

| 44

9.1.14. Upevňování předmětů na stěny a stropní podhledy Upevňování předmětů na stěny Lehké předměty do max. 15 kg se připevní pomocí klasických obrazových háčků, přičemž platí pravidlo, že každý hřebík unese max. 5 kg. Těžší předměty se zavěsí kovové nebo plastové hmoždinky (dutinové nebo rozpínací). Na plastovou hmoždinku lze počítat max. 20 kg zatížení, na kovovou hmoždinku rozpínací „Molly“ je povoleno až 30 kg. Je však nutno dodržet i pravidlo, že na příčku s jedním opláštěním tl. 12,5 mm je možné na jeden m2 příčky zavěsit max. 40 kg. Upevňování předmětů na podhledy Přímo do desky je možno zavěsit jednotlivé břemeno max. 3 kg (jedná se o limit vytržení hmoždinky ze zdi), avšak zatížení musí být uspořádáno tak, aby zátěž nepřekročila 6 kg/m2. Břemena, která jsou kotvena do podkonstrukce mohou mít max. 10 kg, při uspořádání zatížení max. 20 kg/m2 (vzdálenost hmoždinek 400 mm). Předměty v rozmezí 3 až 10 kg (0,1 kN), se zavěsí pouze v místech podložených montážními profily, přičemž vzdálenost jednotlivých montážních bodů smí být 400 mm. Větší břemena je nutné kotvit do konstrukce stropu, nikoliv podhledu. Pro upevňování světel a jiných předmětů do podhledových konstrukcí se použijí výhradně hmoždinky do dutých stěn. Kovové hmoždinky mají proti plastovým vyšší únosnost, k jejich aktivaci jsou potřeba speciální kleště. Funkce hmoždinek: Po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru se pomocí otáčení šroubu v hmoždince otvírá vějířovité rozšíření, které zajistí, aby hmoždinka nemohla zpětně vypadnout. Únosnost hmoždinek se liší podle toho, zda se použijí k zavěšení předmětů do stropu nebo na stěnu. Při zavěšování předmětů do podhledů nelze opomenout, že dalšími předměty se zvýší zatížení jednotlivých závěsů podhledu. Nelze opomenout, že maximální únosnost drátových závěsů je 25 kg a noniusového přímého závěsu je 40 kg (z čehož vyplývá, že máme-li jednovrstvé opláštění podhledu deskou tl. 12,5 mm lze drátové závěsy přitížit max. 15 kg/m2). Zátěž nad 20 kg/m2, nelze zavěsit do podhledu, ale pouze na nosnou konstrukci stropu. Konzolová zatížení příček a předsazených stěn. Příčky mohou být zatížené konzolovým zatížením do 1,5kN/bm příčky. Zatížení vyšší se musí kotvit do samostatné konstrukce provedené z UA profilů. Pro použití vhodných hmoždinek jsou rozhodující hodnoty: -

0,4 kN/bm (lze zavěsit přímo do desek, kromě zatížení na běžný metr je limitem excentricita a vzdálenost upevňovacích prostředků),

-

0,4 kN/bm až 0,7 kN/bm (nutno zavěsit do nosičů nebo tzv. univerzální traverzy z překližky stabilní vůči vzdušné vlhkosti, které přenášejí zatížení do stojek příčky, je nevhodné místo

45 |

zmiňovaných profilů a nosičů používat prkna (změnou vzdušné vlhkosti dochází ke kroucení a nezachycují už odpady zavěšené pod zařizovacími předměty) vhodné je dvojité opláštění). -

0,7 kN/bm až 1,5 kN/bm, (nutno zavěsit do kovových nosičů, které přenášejí zatížení do stojek příčky, přičemž nosiče musí lícovat s rubem sádrokartonové desky, nutné je dvojité opláštění).

Konzolové zatížení nesmí mít větší excentricitu (vzdálenost těžiště zavěšeného předmětu od lícní vrstvy pláště) než 300 mm. Šířky zavěšovaných skříněk nesmí být větší než 600 mm při výšce minimálně 300 mm. Vzájemná vzdálenost hmoždinek musí být minimálně 750 mm. Nyč, str. 180, 228.

| 46

9.1.15. Napojování stěn Je potřeba rozlišit detaily napojování: -

na podlahu,

-

na strop,

-

na podhledy,

-

odbočení příček od příček,

-

odbočení příček od masivní stěny.

Napojení na podlahu se provede pomocí UW profilu, pomocí plastových nebo kovových hmoždinek podle druhu navazující konstrukce (odstup je 800 mm). Profil se podloží napojovacím těsněním. Při požadavku na požární odolnost musí být těsnění z materiálu hořlavosti A i B. Těsnost napojení (zatmelení na plnou tloušťku opláštění) je důležitá pro dosažení vzduchové neprůzvučnosti příčky. Ke snížení vlivu prostupu vzduchu vedlejšími cestami je vhodné v místě příčky přerušit podlahu. Napojení na strop se provede pomocí UW profilu, pomocí plastových natloukacích nebo jiných připevňovacích prostředků podle druhu navazující konstrukce (odstup je 800 mm). Profil se podloží napojovacím těsněním. Při požadavku na požární odolnost musí být těsnění z materiálu hořlavosti A i B. Těsnost napojení (zatmelení na plnou tloušťku opláštění) je důležitá pro dosažení vzduchové neprůzvučnosti příčky. Při kluzném napojení na strop je třeba UW profil potřeba napojit na stropní konstrukci přes pásky sádrokartonu a těsnění. Desky opláštění musí přesahovat přes tyto napojovací pruhy nejméně o celou tloušťku opláštění. Napojení příčky na podhledy. Pro snížení prostupu zvuku mezi sousedními místnostmi je nevhodnější provést příčku až k nosné konstrukci stropu. Pokud je nutno vést instalační vedení je vhodné opláštění nedotáhnout až k nosné konstrukci, je však nutné zabezpečit vytažení opláštění minimálně 100 mm nad dokončený líc podhled. Detaily odbočení příček je nutno provést na základě zvážení konečných požadavků na vzduchovou neprůzvučnost. Pro potlačení vlivu přenosu zvuku je nutno použít detaily přerušením opláštění probíhající příčky. Odbočení příčky od masivní stěny. Toto napojení je třeba provést těsně, aby byly splněny požadavky na požadovanou vzduchovou neprůzvučnost. Při provádění omítky masivní stěny až po montáži příčky je vhodné použít v místě styku, malířskou pásku, tak aby nedošlo ke vnášení nadměrné vlhkost z omítky do zhotovené příčky. Velká kniha sádrokartonu – Podklady k projektování interiéru, str. 267 - 306 - detaily provedení

Napojení sádrokartonových konstrukcí na ostatní stavební konstrukce Napojení lze provádět dvěma způsoby: -

dilatační,

-

pevné napojení.

Detaily napojení jsou společné pro všechny typy sádrokartonových systémů.

47 |

Napojení pomocí separační pásky: Na stěnu se nalepí jednostranně lepící separační PE páska, provede se seříznutí desky pod úhlem 22,5° asi do dvou třetin hloubky desky a deska se seříznutím přiloží těsně ke stěně a zatmelí se sádrovým tmelem. Pro zkvalitnění lze do tmelu ještě vložit skelnou výztužnou pásku, která hranou kopíruje přesně stěnu. Tmel díky separační pásce nemůže přilnout ke zdivu stěny. Přesně v rohu se vytvoří jemná vlasová trhlinka, která kopíruje tvar omítky a zabrání vzniku trhliny mezi deskou a tmelem tam, kde nerovnosti stěny neumožní těsné přiložení desky ke stěně. Napojení pomocí rohové pásky: Deska se za stejných podmínek jako výše přirazí ke stěně a spára se zatmelí, přičemž se současně vkládá přehnutá papírová páska tak, aby spočívala polovinou na desce a polovinou na stěně. Po zaschnutí tmelu se páska znovu přetmelí na stěně i na desce sádrovým tmelem. Vytvoří se pevný spoj, ve kterém výztužná páska přenáší zvýšené napětí vznikající v přechodu vodorovné konstrukce do svislé. Napojení pomocí akrylového tmelu: Jedná se o nejčastěji prováděnou variantu, jejíž efekt je sporný. Spára mezi deskou a stěnou se vytmelí sádrovým tmelem a po vytvrdnutí tmelu, dojde k vyplnění rohu akrylovým tmelem, který se vtlačí do spáry prstem s tím, že elesticko-plastický tmel přenese vzájemné pohyby konstrukcí bez vlasových trhlin. Je nutno však mít na paměti, že pokud spoj má mít elesticko-plastický efekt, nesmí se vytvořit v rohu fabion – čím méně tmelu tím lepší výsledek. Styk připouští pouze někteří výrobci sádrokartonu. Jeho nevýhoda je žloutnutí a propadání se akrylového tmelu. Tyto nežádoucí jevy odstraňují v současné době nové typy tmelů s vysokým obsahem sušiny (RENOBAND, RED, Dewil nebo Jet Füller). Napojení sádrokartonu na jiný materiál: Jedná se o přechody sádrokartonu na zeď, případně komínové těleso. Spáru v tomto případě není možné jednoduše zatmelit. Musí se opatřit výztužnou papírovou páskou, anebo je nutné spáru viditelně přiznat. Nyč, str. 184 – 185, detaily napojení.

| 48

9.1.16. Osazování zárubní a rámů Provádění dveřního otvoru v sádrokartonových příčkách Způsob provádění dveřního otvoru v sádrokartonové příčce je dán výškou příčky, velikostí dveřního otvoru a hmotností dveřního křídla. Postup montáže: Výška příčky do 2,6 m, šířka dveřního otvoru do 850 mm a hmotnost dveřního křídla do 25 kg. Postup montáže nosné konstrukce dveřní zárubně: Zárubeň se uchycuje do CW profilů tl. 0, 6 mm (tvoří ostění zárubně), které jsou osazeny do UW profilů na podlaze i na stropní konstrukci. Fixují se navzájem (UW a CW) procvaknutím speciálními kleštěmi nebo pomocí samořezných šroubů LB typu 421 pomocí dvojic prostřihů, případně speciálních kotvících patek (str. 155), (vznikne uzavřený nosník). Pro zvýšení tuhosti lze vložit do CW profilů dřevěný trámek. UW profil k podlaze a stropu na obou stranách zárubně kotvíme alespoň dvěma hmoždinkami. (provedení je možné až do výšky místnosti 2800 mm). Je-li použita v příčce minerální izolace, je z hlediska zachování neprůzvučnosti nutné vyplnit i dutinu mezi zárubní a profily. Následně se k CW profilu přišroubuje pomocí LB šroubů zárubeň do sádrokartonu. Nad zárubeň se montuje vodorovný profil UW otevřením vzhůru – výměna (překlad), který se spojí se stojinami z CW ve výši nadpraží (pokračujícími až ke stropní konstrukci) a se zárubní ve vodorovné části opět kleštěmi nebo LB šrouby. Pokud hodnoty výšky příčky, šířky dveřní zárubně přesahují výše zmiňované parametry, je nutné použít k vytvoření ostění dveří speciální UA profily (tl. plechu 2 mm), které musí být ukotveny u podlahy a stropu speciálními k tomu určenými úhelníky. Při překročení výše uvedených parametrů vyžaduje montáž ostění profily UA, které musí být kotveny u podlahy a u stropu k tomu určenými úhelníky, minimálně dvěma šrouby u podlahy i u stropu). Zárubeň do sádrokartonu se od běžné liší tím, že mají navařeny místo zazdívacích pásků ocelové příložky, které šroubují s CW nebo AU profilem. Hmotnost dveřního křídla ovlivní použití UA profilů: hmotnost dveří do 50 kg profil AU 50, do 75 kg profil AU 75 nebo do 100 kg profil AU 100. Při použití UA profilů se k nim desky šroubují pomocí TB šroubů s vrtnou hlavou. Provedení opláštění v okolí dveřní zárubně: Díky značnému dynamickému namáhání v okolí dveřního otvoru je nutno důsledně dodržovat technologické zásady, jinak dojde v okolí dveří ke vzniku trhlin. Sádrokartonová deska musí být při přechodu z ostění do nadpraží vyříznuta tzv. praporovým způsobem a do šířky nadpraží má zasahovat asi do 1/3, minimálně však 150 mm. V místě rohu zárubně nesmí vzniknout křížová spára. Nikdy nesmí vzniknout prodloužení svislé hrany otvoru! Při dvouvrstvém opláštění se svislé hrany v nadpraží vystřídají, nesmí tedy zasahovat do poloviny šíře nadpraží, ale pouze do 1/3.

49 |

U jednotlivých výrobních systémů se montáž dveřního otvoru liší v některých detailech, z toho důvodu je nutno sledovat vždy přesné pokyny výrobce. Po zvládnutí nástrah montáže, je provedení dveří otázka dvou desítek minut. Příčky s posuvnými dveřmi: Dochází k zasouvání posuvných dveří do těla běžné jednou nebo dvakrát opláštěné příčky tloušťky 100mm. K zasunutí slouží speciální pouzdro, které je skryté v dutině příčky a které v zóně zasouvání nahrazuje standardní profily. Pouzdra se dělají ve dvojím provedení – buď jako hotová, nebo jako montážní set sestavený až na stavbě. V obou variantách se pouzdro dodává včetně vozíčků k uchycení dveří, kartáčků, zarážek atd. Součástí pouzdra naopak není dveřní křídlo ani obložková zárubeň. Výhodou hotových pouzder je rychlá montáž, nevýhodou naopak velké rozměry při přepravě i montáži na staveništi. Nevýhodou je nemožnost upravit rozměry podle konkrétních požadavků. U pouzder dodávaných jako sety – stavebnice – celé baleni není delší než 2 m s průřezem krabice 300x300, snadno se přenáší v ruce, při montáži je možné set upravit na široké spektrum šířek a výšek dveří. Je možnost vytvořit obložkovou zárubeň z frézovaných desek. Nyč, str. 154-155, str.159-160 obložková zárubeň.

| 50

9.1.17. Opláštění nosníků a sloupů Obklady konstrukcí sádrokartonem sledují dva cíle: -

schopnost sádrokartonu odolávat požáru a to trvale (protipožární nátěry a nástřiky je nutno v časovém horizontu obnovovat),

-

estetické hledisko v případě členitých a tvarově rozmanitých a materiálově nevzhledných nosníků.

Pro obklady těchto většinou členitých konstrukcí lze pro větší objemy prací s výhodou využívat frézované desky, kde odpadá pozdější pracné tmelení rohů. Konstrukce chráněné sádrokartonem odolávají požáru v rozsahu R 15 až R 180 minut a u dřevěných konstrukcí lze ještě prodloužit tento čas až o max. 60 min. Výhodné je v případě vysoké požární odolnosti používat speciální protipožární desky například FEREBOARD nebo RIDURIT, které lze velmi dobře sponkovat. U konstrukcí, které mají splňovat požární odolnost, je vhodné svěřit montáž odborné firmě (při požáru v případě neodborného provedení velmi rychle dochází ke zhroucení konstrukcí). Obklad ocelových sloupů Na příruby ocelového nosníku se osadí v osových vzdálenostech speciální příchytky (příponky) do nichž se nacvaknou svislé CD-profily. Na CD následně připevní běžným způsobem sádrokartonové desky. Pokud se montuje pouze jednoplášťové opláštění deskou tl. 12,5 mm, je nutné v místě vodorovných styků desek osadit vodorovně CD profily (šroubuje se pouze k desce, nebo ho lze pomocí univerzální spojky připevnit ke svislému CD – profilu (lze nahradit páskem desky, jehož šířka je minimálně 100 mm). Tento vodorovný profil slouží k vyztužení vodorovného spoje (stejně jako u jednoplášťových příček). U dvojího opláštění, se zachová min. přesah vrstev jednotlivých plášťů 400 mm. Spáry mezi deskami se běžným způsobem zatmelí, stejně tak i hlavy připevňovacích šroubů. Rohy se doporučuje zpevnit některým typem z nabízených ochranných profilů nebo alespoň výztužnou páskou, aby se zvýšila mechanická odolnost rohu. Vzdálenost speciálních příchytek je maximálně 1000 mm a osová vzdálenost šroubů podle typu výrobce a materiálu 150 až 200 mm. Délka sponek je ovlivněna počtem vrstev v opláštění. Obklad vodorovného ocelového nosníku se dělá na stejném principu jako v předcházejícím případě: na spodní příruby ocelového nosníku se osadí v osových vzdálenostech speciální příchytky, do nichž se nacvaknou CD-profily (vodorovně). V místech styku nosníku se sloupem se osadí do stropní konstrukce úhelníky 30 x 30 x 0,7 pomocí kovové hmoždinky. Na tuto připravenou spodní podkonstrukci se provádí opláštění ze sádrokartonových desek. Příčné spáry v tomto případě není třeba podkládat, protože nebezpečí mechanického nárazu na konstrukci je vzhledem k umístění nosníku málo pravděpodobné.

51 |

Osové vzdálenosti příponek nesmí být po délce celého nosníku větší než 750 mm u jednovrstvého opláštění a 500 mm u dvouvrstvého opláštění. Pro umožnění teplotní dilatace ocelového nosníku je nutno mezi opláštěním a ocelí zachovávat mezeru cca 5 mm – což umožní speciální příchytky (příponky) na příruby I profilů. Připevnění podkonstrukce ke stropu je maximálně po 600 mm. Šrouby jsou vzdálené po 200 mm. Při sponkování protipožárních sádrovláknitých desek v rozích je maximální vzdálenost sponek 120 mm.

Obklad dřevěných sloupů a nosníků U malých drobných staveb se tyto obklady vyskytují poměrně často. Na dřevěné konstrukce je možné sádrokartonové desky připevňovat (šroubovat) přímo pomocí TN šroubů. V případě, že prvek nemá přesný geometrický tvar – není rovný – je nutno provést jeho vyrovnání. Pokud se srovnání tvaru neprovede, po obložení sádrokartonem vznikne nevzhledný útvar. Vzdálenost sponek je v hranách i v ploše je maximálně 120 mm v místě styku desek je 50 mm. Podložení spár vzhledem k celistvosti dřevěného obkládaného prvku není nutné. Nyč, str. 277 – 281.

| 52

9.1.18. Zhotovování nosných konstrukcí stropních podhledů Vzhledem k tomu, že se na stavbách setkáváme s různými druhy stropních podhledových konstrukcí, je nutno volit a přizpůsobovat technologii připevňování závěsů do stropní konstrukce právě stropní konstrukci. Železobetonové stropní konstrukce: nejvhodnější způsob kotvení je: 1. nastřelování, 2. vrtání a připevnění pomocí zatloukací kovové hmoždinky. Zatloukací kovová hmoždinka – průměr vrtání 6 mm, délka 35 až 70 mm. Závěsová kovová hmoždinka – průměr vrtání 6 až 8 mm. Doporučené maximální zatížení 0,8 KN v betonu 30 MPa.

Železobetonové stropní panely dutinové typu SPIROL. Nejvhodnější způsob kotvení je: 1. nastřelování je možné pouze v místě, kde probíhají žebra mezi dutinami panelu, 2. vrtání a zatloukací kovové hmoždinky.

Ocelový trapézový plech spřažený s betonem a armovací sítí. Nejvhodnější způsob kotvení je nastřelování. Cihelné klenby. Nejvhodnější způsob kotvení je ocelový svorník s chemickou maltou.

Keramický strop Hurdis. Nejvhodnější způsob kotvení je: 1. nastřelování do nosného I profilů v případě stropů neomítnutých, 2. vrtání a ocelový svorník s chemickou maltou.

Keramické stropy typu Miako, dutinové tvárnice a jiné cihlové tvarovky. Nejvhodnější způsob kotvení je: 1. vrtání a ocelový svorník s chemickou maltou, 2. vrtání a vyklápěcí sklopné hmoždinky.

Dřevěný podbíjený strop, dřevotřískové desky v kazetách:

53 |

Nejvhodnější způsob kotvení je vrtání a vyklápěcí sklopné hmoždinky.

Trapézový střešní plášť s tepelnou izolací: Nejvhodnější způsob kotvení je šroubování a připevnění montážního závěsu typu V s příčným svorníkem. Sádrokartonové podhledy jsou podhledy nerozebíratelné. Výhody: suchý proces montáže, zakrytí nerovných podhledů a instalačních rozvodů umístěných pod stropem. Nevýhoda je potřeba min. 2 lépe tří pracovníků při montáži.

Montáž podhledů s profily ve dvou úrovních. Hlavní a montážní profily se kříží ve dvou výškových úrovních. Hlavní (nosné, horní) profily k zavěšení konstrukce. Montážní (spodní) profily umožní našroubování desek. Vzdálenosti závěsů se podle typu opláštění a zatížení se pohybují v rozmezí od 900 do 750 mm, vzdálenosti hlavních profilů do 750 mm, u montážních profilů 500 mm (400 mm u požárních konstrukcí nebo při podélné montáži – mají totiž menší tuhost). Minimální výška zavěšení desky tl. 12,5 mm je 67 mm od nosného stropu po líc sádrokartonové desky. Pro podhledy se používají profily CD 60x27 mm a UD 28x27 mm na obvodové konstrukce. Montáž podhledů s profily v jedné úrovni. Používá se, pokud je malá světlá výška místnosti a není dostatečný prostor pro montáž ve dvou úrovních. Pokud se kříží profily v jedné úrovni, je nutné použít spojky „niveau“ (ušetří se 27 mm výšky meziprostoru). Použití křížových spojek umožní montáž hlavních profilů ve větší vzdálenosti (až 1250 mm) a to i v případě požárního zatížení. Nevýhodou je pracnost se střiháním profilů na potřebnou délku 1223. Důležitým požadavkem při montáži je rozlišení hlavních a montážních profilů (desky se šroubují pouze do montážních profilů, v opačném případě dochází k fixování desek z obou stran a tím se vnáší do desky napětí). Vzdálenost závěsných míst je podle typu opláštění 400 až 650 mm a montážních profilů je 400 a 500 mm. Montáž začíná vyměřením roviny podhledu pomocí laseru nebo hadicové vodováhy a značkovací šňůry. Na stěny se připevní obvodové profily. Vzdálenost kotvících bodů profilů je 300 až 800 mm (podle zatížení podhledu). Uchycení je pomocí různých typů hmoždinek podle materiálu obvodových konstrukcí. Na strop se vyznačí značkovací šňůrou linie závěsů a v odpovídajících místech se ukotví, poté se srovnají do správné výškové úrovně pomocí rektifikačních šroubů. Mezi závěsy profilů na stěnách se zavěsí hlavní profily. Na ně potom v kolmém směru profily montážní. Pokud jsou pod pohledem schovány instalační rozvody, je nutno je provést v této fázi montáže. Pro akustické podhledy reprezentativních místností se s oblibou používají bezesparé podhledy s děrovanými deskami.

| 54

Nyč, str. 206-208

55 |

9.1.19. Opláštění stropních podhledů Po provedení nosné podkonstrukce podhledu a případné montáže instalačních rozvodů se vloží do podhledu izolace, podle požadavků kladených na podhledovou konstrukci (tepelné, akustické, požární). V případě, že nad podhledem je nevytápěný prostor, je nutno provést parotěsnou zábranu, která se po obvodu svislých stěn i v jednotlivých spojích dokonale utěsní butylkaučukovou lepicí páskou tak, aby do prostoru vyplněného tepelnou izolací nemohla pronikat vlhkost. I sebemenší netěsnost může být příčinnou vzniku rozsáhlého vlhkého ložiska, které zhoršuje tepelně izolační vlastnosti materiálů. Provede se kontrola rovinnosti a následně se začne s montáží sádrokartonových desek. Dává se přednost montáži kolmo ke směru montážních profilů, neboť deska má v tomto směru vyšší tuhost. Sádrokartonové desky se přesazují min. o 400 mm, (nesmí vznikat křížové spáry). Při dvouvrstvém opláštění se druhá vrstva přesadí o polovinu šířky desky vzhledem k první vrstvě. Vzdálenosti TN šroubů jsou u vodorovných konstrukcí max. 170 mm. Pouze v případě, že se druhá vrstva montuje ještě týž den, je možné u první vrstvy zvětšit vzdálenost TN šroubů na 500 mm. Délka šroubů stejně jako u stěn musí být po projití deskami a ocelovým profilem min. 10 mm přes ocelový profil. Desky se šroubují pouze do montážních profilů a nešroubují se do obvodových profilů, bránilo by se délkové roztažnosti desek. (provádí se pouze výjimečně). Tmelení se provádí u obou vrstev, z důvodů akustických i požárních vlastností stropu i pro jeho celkovou tuhost. Při tmelení se použije výztužná páska, která v příčných spárách vytvoří drobnou vlnu, která se zmírní přetmelením spár širokou špachtlí (min. šířka 300 mm). Při bočním osvětlení je pravděpodobné optické vystoupení spár. Proto je nutné při tomto osvětlení tmelit minimálně v kvalitě Q3, lépe v kvalitě Q4 (zvlášť u lesklých barev). Po vytvrdnutí tmelu a jeho přebroušení se provede penetrace (penetrací vhodnou na sádrokarton) a po vyschnutí penetračního nátěru lze vymalovat. Mezi penetračním nátěrem a malováním se nedoporučuje nechat velký časový odstup (max. několik dní). Po usazení prachu na desce dochází k horší přilnavosti barvy. Nyč, str. 217.

| 56

9.1.20. Zhotovování podhledových systémů kazetových podhledů Termín kazety znamená, že se jedná o menší sádrové (nebo minerální) desky, které jsou vyráběny ve čtvercích 600x600 mm (625x625 mm), nebo pro použití v chodbách obdélníky 600x1200 mm. Jedná se o nepochozí konstrukce s maximální plošnou hmotností 50 kg/m2. Jednotlivé konstrukční díly se vyrábějí v modulech, které umožní jejich univerzální kombinovatelnost a snadnou montáž. Každý systém je vybaven unifikovanou řadou doplňků. Kazetové podhledové konstrukce jsou většinou bez požární odolnosti. Podhledová konstrukce modulového typu se skládá ze dvou částí: - kovové ocelové konstrukce, která zajišťuje funkci statickou, tedy přenos zatížení z kazet do nosné konstrukce. Jedná to rastr vytvořených pomocí T profilů, opatřených povrchovou úpravou. Rychlozávěsy pro kazetové podhledy mají únosnost většinou do 0,15 kN = 15 kg. - výplňové desky (kazety), které zabezpečují spolupůsobení s ocelovým rastrem, určují architektonické a stavebně technické vlastnosti podhledu. Jsou finálně povrchově upraveny, a proto na stavbu přicházejí jako poslední (až po malování stěn). Výhody: - přístupnost prázdného prostou nad podhledem vyjmutím jednotlivých kazet, - oproti minerálním akusticky pohltivým podhledům se díky většímu děrování nesnižuje jejich pohltivost při opakovaných obnovovacích nátěrech, - při použití zvukově odrazivých kazet je díky jejich větší hmotnosti menší riziko zničení stropu v důsledku průvanu v místnosti, - vzhledem ke složení stropu z kazet do rastu není nutná dilatace podhledové konstrukce. Nevýhody: - kazety s povrchovou úpravou, které byly provozem ušpiněny nelze vymalovat přímo na podhledu, ale po sejmutí každou zvlášť na zemi. Druhy kazet: - sádrokartonové děrované bez povrchové úpravy (dnes už se téměř nevyrábějí), lze je pouze šroubovat jako u běžných děrovaných desek. Montáž vzhledem k počtu spár je náročnější. Konečná povrchová úprava je náročná. - sádrokartonové kazety s povrchovou úpravou – opatřené barvou nebo plastovou fólií (většinou bílé). Kazety jsou děrované skrz celou tloušťku desky, mají tloušťku 12,5 mm, jejich akustická pohltivost je velmi vysoká. Děrování desky může být uspořádáno do různých obrazců (díry jsou kruhové, čtvercové, nepravidelné). Relativní maximální vlhkost v místnostech pro použití těchto kazet je 70%. - sádrokartonové kazety s povrchovou perforací - perforace neprochází přes celou výšku desky, desky mají tloušťku 9,5 a 8 mm. Relativní maximální vlhkost pro použití těchto kazet je 90%.

57 |

- kazetové sádrové podhledy - vzhledem k vyšší hmotnosti nemají tendenci uletět v důsledku průvanu, regulují na vlhkost vlivem hmoty sádry – z toho vyplývá jejich možnost použití na stavbě, kde ještě nebyly ukončeny mokré procesy – snesou relativní vzdušnou vlhkost 95 % při teplotě 35 °C. Kazety není třeba dodatečně upravovat. Je možno je natírat i vodou ředitelnými barvami.

Materiálové varianty kazet: Minerální desky -

tvrdé desky: vyrábějí se ze směsi minerální vlny, jílu, škrobu a perlitu. Technologie výroby je obdobná výrobě papíru, povrchová úprava se provádí ražením posypem nebo nástřikem akrylovou barvou,

-

měkké desky: výroba pomocí lisování minerální vlny do formátu desek, povrchovou úpravou je netkaná textilie nakašírovaná na slisované jádro. Výhodou jsou akustické vlastnosti, vysoká odolnost proti vlhkosti a možnost tvarování desek do oblouků. Omezení je použití pro protipožární konstrukce.

Kovové podhledy: -

vyrábějí se z pozinkovaného plechu nebo hliníku ve variantách hladkého i perforovaného povrchu. Povrchová úprava může být leštěním nebo barvou.

Sádrové a sádrokartonové podhledy: -

mají konečnou povrchovou úpravu a dodávají se s širokou paletou provedení hran.

Dřevěné podhledy: -

výroba z jemné dřevěné vlny s pojivem z bílého cementu, používají se do reprezentativních prostor, do sportovních hal a plaveckých bazénů.

Podhledy z plastů: -

tyto díly jsou využívány jako doplňkové díly ve funkci různých větracích mřížek.

Zhotovování podhledových systémů kazetových podhledů Kazetové systémy: vznikají uspořádáním podhledových desek a odpovídající nosné konstrukce z kovu. Viditelná konstrukce: nejčastěji používaný nosný konstrukční systém. Je tvořen kovovými profily šíře 15 nebo 24 mm, do kterých se osazují desky podhledu s ostrými hranami (SK) nebo hranami polozapuštěnými (VT). Každá deska podhledu je samostatně vyjímatelná a instalace v prostoru stropu jsou v každém místě přístupné. Montáž je velmi jednoduchá se spolehlivým výsledkem. Skrytá konstrukce: využívá typy hran kazety „péro a drážku“ (GN). Provedení je velmi náročné na technickou přípravu a zručnost provádějících montážníků. Dělí se na systémy: a) s nevyjímatelnými deskami (GN) – neumožňuje přístup do meziprostoru a plocha podhledu je členěna pouze spárami mezi jednotlivými kazetami. Přístup je možno vyřešit pomocí revizních otvorů,

| 58

b) s vyjímatelnými deskami (AW) – kazeta je vybavena skrytou hranou, tím je umožněn přístup do stropního prostoru a zhoršena požární odolnost systému, c) nárazuvzdorný podhled - je určen pro sportovní haly, kde jsou na podhled kladeny požadavky na odolnost nárazem míče. d) kovový podhled naklapávací - používá výhradně kovové kazety, které se naklapávají do nosných rámů. Chodbový systém – vhodný pro dlouhé prostory, využívá desky v modulovém formátu s různými typy hran, konstrukce je osazena na okrajové profily, není zavěšena. Paralelní rastrové systémy - základním stavebním prvkem je nosný profil průřezu II označovaný jako širokopatkový šířky až do 150 mm, do kterého je možno upevnit mobilní příčky. Temperovací podhledy – používá se v kombinaci s klimatizačními systémy Akustické systémy – ovlivňují akustické vlastnosti místnosti – každý z předešlých způsobů je určitým způsobem akusticky účinný. Platí čím otevřenější děrovaný nebo perforovaný povrch tím výhodnější zvuková pohltivost (Pro velmi hlučné provazy ještě pomocí zavěšených přepážek ve formě pláství).

59 |

9.1.21. Zhotovování obloukových konstrukcí stěn a podhledů Sádrokartonové i sádrovláknité konstrukce umožňují vytváření stavebních konstrukcí s dekorativním architektonickým řešením. Použitím ohebných desek lze docílit architektonicky zajímavých obloukových konstrukcí. Montáž lze provádět pomocí továrně vyrobených elementů nebo desek ohýbaných na stavbě. Ohýbání se provádí za sucha nebo za mokra. Čím je deska užší tím na menší poloměry jí lze ohýbat. Vzhledem k anizotropním vlastnostem sádry (rozdílné vlastnosti v příčném a podélném směru) je možno desky v příčném směru ohýbat s menšími poloměry než ve směru podélném. Pří ohýbání za mokra lze vtvořit menší poloměry ohýbání. Lze vytvořit:

Zaoblenou stěnu Podhledovou klenbu

Technologie tvarování desek Výroba lámaných pásků do oblouků: kolmo na delší stranu ve vzdálenostech cca 6 cm (záleží na tvaru oblouku) pomocí příložného úhelníku se prořezává rubový karton a deska bez porušení vrchního kartonu. Deska rozláme tak, že jednotlivé segmenty drží pouze sádrokarton v líci, vznikne lomenice, kterou vyplníme sádrovou tmelící hmotou pomocí negativní a pozitivní šablony z ocelového plechu. Výroba frézováním: provádí se pomocí ruční elektrické truhlářské frézky (břity frézky musí být z vidia tzv., tvrdokovu). Drážky se frézují na rubové straně desky, přičemž břit proniká do vrstvy sádrokartonu těsně k lícové straně kartonu. Nutnost odstraňování prachu z plochy frézovaných desek. Výroba pomocí matrice v požadovaném obloukovém tvaru: při tvarování desek rozlišujeme tlačenou a taženou část desky. Namáčí se vždy pouze jedna strana desky, podle výrobce – většinou tlačená. Ohýbaná deska položená na pracovním stole a podložená hranolky se namáčí teplou vodou na tlačené straně tak, že se voda rovnoměrně roztírá houbou nebo štětcem po celé ploše desky, voda nesmí zatékat na karton druhé strany. Vsakování vody do desky se provede minimálně třikrát. Tlačenou (mokřenou) stranu lze perforovat válečkem s perforačními hroty – dojde tím k zhutnění papíru do perforačních otvorů a tím neodskočí od sádrokartonového jádra. Při tvarování desky dochází na tažené straně k vytahování vláken papíru a na tlačené straně ke zhušťování vláken. Desku pozvolna (nikoliv najednou) přitlačujeme na připravenou tvarovou matrici. Konce desky se aretují (fixují) k připravené matrici. Deska musí v šabloně dokonale vyschnout. Při manipulaci s deskou se nesmí poškodit karton ani sádrové jádro. Ohýbané desky továrně vyrobené se provádějí s konkávním i konvexním ohnutím, může se dodávat i tvar „S“. Obloukové stěny: Mohou být provedeny jako: Předsazené stěny Dělící příčky (VKS, str. 105 – detaily)

| 60

Nosná konstrukce stěny je tvořena z vodorovných vodítek tvořených z profilů UW a svislých sloupků profilů CW. Nejdříve se zjistí rozvinutá délka půdorysu oblouku. Profil UW se upraví tak, že jeho vnější bočnice a stojina nastříhají v roztečích cca po 80 mm. Pak se podle připravené šablony nastřihaný profil připevní na podlahu a strop (u akustického provedení před připevněním podlepit UW napojovacím těsněním). K upevnění do nosné konstrukce se použijí plastové natloukací hmoždinky nebo jiné vhodné připevňovací prostředky podle druhu konstrukce, k níž se UW profily připevňují. Vzdálenost upevňovacích prostředků je 160 mm. Do vodítek z UW se vsazují profily CW (délka o 10 až 15 mm kratší, než vzdálenost mezi vodorovnými nosnými profily). (Eliminuje se tím vliv případného průhybu stropu na konstrukci příčky). Rozteč svislých profilů - montážních profilů je od 300 do 500 mm, záleží na poloměru oblouku (čím menší poloměr tím hustší podkonstrukce). Koncové svislé profily se opatří napojovacím těsněním a pomocí zatloukacích hmoždinek se upevní ke svislým stěnám ve vzdálenosti 800 mm. (Je možno fixovat polohu svislých profilů pomocí prostřihů, speciálními kleštěmi nebo nýtováním). Opláštění se provádí ze sádrokartonových desek, které se ohýbají za sucha nebo za mokra (tl. 6,5 mm, tl. 9,5 a 12,5 mm). (Podle typu výrobce jsou speciální ohebné desky tl. 6,5 se speciálním sádrovým jádrem, nebo na bázi plastů – což ovlivní i cenu desky. Desky lze ohnout na poloměr 500 mm za sucha a 300 mm za mokra). Do malých poloměrů desku nelze ohnout najednou, ale postupně a je vhodnější vyšší relativní vlhkost vzduchu v ovzduší. K ohýbání se nepoužívají desky impregnované, které špatně přijímají vodu. Pro desky tloušťky 6,5 mm je nejmenší poloměr ohnutí R= 600 mm pro opláštění uvnitř oblouku (konkávní) a nejmenší poloměr ohnutí R=1000 mm pro opláštění vně oblouku (konvexní). Pro desky tloušťky 10 mm je nejmenší poloměr ohnutí R= 1400mm pro opláštění uvnitř oblouku (konkávní) a nejmenší poloměr ohnutí R=2500 mm pro opláštění vně oblouku (konvexní). Spáry mezi deskami jsou 1 až 2 mm a vyrovnávají tvar obloukové konstrukce. V žádném případě nesmí docházet k vytváření křížových spár. Připevňuje se pomocí rychlošroubů v rozteči max. 200 mm. Při vícevrstvém opláštění se podkladní vnitřní vrstvy šroubují v roztečích po 400 mm, vnější desky se šroubují v roztečích max. 200 mm. Opět platí zádasa připevnění od středu ke krajům nebo od jednoho kraje k druhému (vyloučí se napětí desky). Po opláštění každé vrstvy je nutno provést tmelení. U posledního pláště je bezpodmínečně nutné spoj zpevnit i výztužnou páskou. Obloukové podhledy Obloukové i zvlněné podhledy se montují na předem připravenou tvarovanou podkonstrukci z rovných a továrně ohýbaných profilů. (VKS, str. 175). Konstrukce podhledu se provede z montážních CD profilů a ohebných profilů HUT 60/7, křížových spojek a závěsů nonius.

61 |

Zaoblení je vytvořeno pomocí ohebných profilů HUT, připevňovaných ke stropním i stěnovým konstrukcím pomocí závěsů nonius, které se kotví kolmo na nosnou konstrukci (nutné udržení vzpěrné pevnosti). Maximální rozteč těchto profilů je 1 m. Pomocí šroubů M6x16 se k HUT 60/7 připevní spodní část závěsu nonius - varianta pro dřevo (křížová spojka pro profily). Do této spojky se zaklapávají montážní profily CD. Rozteč profilů CD je třeba přizpůsobit poloměru oblouku R. Maximální přípustná rozteč je 500 mm. Při nejmenším poloměru oblouku R = 600 mm a při nárocích na požární odolnost je optimální rozteč 300 mm. Desky se připevňují pomocí šroubů TN v roztečích max. 200 mm. U vícevrstvého opláštění se podkladní (vnitřní vrstvy) šroubují v rozpětí maximálně 400 mm. Desky vnitřních vrstev klademe na těsný sraz, u vnějších tedy lícových vrstev se doporučují spáry otevřené 1 až 2 mm. Pro tmelení se použije tmel vždy s použitím výztužné skelné pásky. Nyč, str. 140, Nyč, m, 138.

| 62

9.1.22. Zhotovování půdních vestaveb systémem suchých staveb s dřevěnými a kovovými nosnými konstrukcemi Půdní vestavba je horizontální, šikmá a vertikální obvodová konstrukce, tvořící vnitřní obálku konstrukce krovu. Podkroví je konstrukce suché výstavby, kde v žádném případě nelze opomenout vyřešení tepelné a akustické izolace. Při řešení podkroví je využíváno konstrukcí suché výstavby jako podhledy, suché podlahy, předsazené stěny. U všech těchto konstrukcí je nutno pamatovat na dostatečnou požární odolnost jednotlivých dílčích konstrukcí. V neposlední řadě je u podkrovních konstrukcí důležité řešit objemové změny dřevěných částí krovu (krokve a bednění), které jsou nosným systémem pro prováděné konstrukce suché stavby. Nelze opomenout ani problematiku řemeslné zručnosti pracovníků, provádějících podkrovní systémy. Geometrická forma (tvar podkrovního prostoru) je velmi složitá a z tohoto důvodu se zde vyskytuje velký počet hran a lomů, které musí být kvalitně a trvanlivě provedeny. Kromě svislých a vodorovných konstrukcí jsou v podkroví ještě konstrukce šikmé, které v sobě navíc zahrnují problematiku přechodu interiérů vnitřních a venkovních tzn. vytápěných a nevytápěných. Problematiku zahrnuje norma ČSN 73 0540 – 2, Tepelná ochrana budov – požadavky. Nejdůležitější hodnotou je tepelný odpor pro vodorovné a svislé konstrukce, respektive s ním související hodnota součinitele prostupu tepla U n (W/m2.K). Tento součinitel je převrácenou hodnotou tepelného odporu R. Maximální hodnota součinitele prostupu tepla U n = 0,24 (W/m2.K) pro vodorovné a šikmé konstrukce se sklonem do 45°, nebo U n = 0,30 (W/m2.K) pro svislé konstrukce. Tyto hodnoty odpovídají tloušťkám izolace 180 mm respektive 145 mm při součiniteli tepelné vodivosti U n = 0,43 (W/m2.K). Náročnějším problémem než zabezpečení úniku tepla z vytápěného interiéru do exteriéru je zajištění dostatečné tepelné izolace v letním období, kdy v důsledku slunečního záření dopadajícího na střešní plochu dochází k přehřívání vnitřních prostor. Právě z tohoto důvodu se doporučuje zvětšit tloušťku izolace o 20% proti požadavkům zimního období. Optimální jsou tloušťky 200 mm, respektive 175 mm izolace. Skladba střešního pláště musí zajistit i další optimální vlastnosti a to z hlediska difúze vodních par. Vlhkost vzniká ve všech vnitřních prostorách působením člověka – dýcháním a především jeho činností – vařením, mytím a atd. a může hromadit ve vnitřních prostorách při nedostatečném větrání místností. Pro difúzní odpor konstrukce (to je odpor proti pronikání vody v plynném stádiu) platí, že u jednotlivých vrstev střešního pláště by měl odpor klesat směrem k vnějšímu prostředí, tzn.: čím je vrstva blíže exteriéru, tím menší difúzní odpor konstrukce je požadován. Parotěsnou zábranu umisťujeme co nejblíže k vnitřnímu povrchu, (tedy přímo na profily hned pod sádrokartonové desky, nebo hned pod krokve, na něž se pak hned umístí přímé závěsy – nikoliv oblíbené závěsy krokvové a následně profily), další vrstvy musí umožňovat případné odvedení a odvětrání vniklé

63 |

vlhkosti do prostoru střešní konstrukce (náhodné zatečení, případně nevhodným provedením parotěsné zábrany). Umístění parozábrany přímo pod deskami není možné u reflexních fólií, které vyžadují alespoň 50 mm vzduchovou mezeru. Střešní okna jsou v zimě charakteristická svou nižší povrchovou teplotou a to v případě, že jsou umístěna v šikmé ploše, pak tvoří přirozenou kapsu, která znemožňuje v těsné blízkosti okenní tabule přirozené proudění vzduchu. V tomto místě pak stoupá relativní vlhkost vzduchu, která se sráží na okně, z důvodu jeho nízké povrchové teploty. Rosení okna lze vyřešit konstrukčním opatřením, aby bylo umožněno proudění teplého vzduchu kolem skleněné tabule okna. Stejným způsobem je nutno věnovat zvýšenou pozornost místům tzv. „tepelných mostů“. Jedná se o místa špatně izolovaná, nebo proti ostatním extrémně ochlazovaná z exteriéru – rohy obvodového pláště. Na těchto z hlediska teplené izolace nedostatečně vyřešených místech dochází později k rosení, následnému vlhnutí konstrukce, kondenzace vody na povrchu chladnějších konstrukcí umožní vznik plísní. Nejvyšším možným standardem je zvolit podkonstrukci ve dvou vrstvách (křižující se ve dvou úrovních a provést opláštění dvěma vrstvami protipožárních desek tloušťky 12,5 m nebo ještě lépe 15 mm. Tuto konstrukci lze považovat za dostatečně tuhou a při dodržení tloušťky tepelné izolace za schopnou dostatečné tepelné akumulace, takže nedochází k přehřívání za teplých letních dní. Dostatečná je i v tomto případě i akustická pohoda interiéru. Opačnou variantou je jednovrstvé opláštění tl. 12,5 neb 15 mm z desek protipožárních v případě zvýšené požární odolnosti na podkonstrukci v jedné úrovni. Akustická pohoda této místnosti je dostatečná, v zimních měsících je dostatečná tepelná stabilita místnosti. Nevýhodou je přehřívání podkrovní místnosti v letních měsících. Někde uprostřed mezi těmito variantami je dvouvrstvá podkonstrukce s jednovrstvým opláštěním sádrokartonovými deskami min tl. 12,5 mm. O konkrétní stavbě je vždy nutno poradit se s odborníkem, protože do půdní vestavby, kromě výše uvedených problematik vstupuje důležitost i únosnosti stávajícího krovu. Ideálními tepelnými izolacemi pro půdní vestavby jsou minerální izolace ze skelných vláken. Dobře se umisťují do prostor mezi krokvemi, tak i pod nimi, jsou pružné. Potíž v tomto případě je s požární odolností, kterou lze řešit použitím silnější sádrokartonové desky. Pokud máme desky menší tloušťky, je vhodnější použít izolaci kamennou. Použitím ochranných desek typu La Vita, lze dosáhnout účinného odstínění vysokofrekvenčních elektromagnetických polí a nízkofrekvenčních střídavých polí. V případě, že boční délka je větší než 15 m je nutno provést dilatační spáry v konstrukci. Vlastní montáž se bude lišit podle toho, zda se pokládá i nová střešní krytina (zjednodušení práce), anebo nechá krytina původní. V prvním případě začneme položením pojistné hydroizolace, tedy paropropustné fólie, jejímž úkolem je zabránit zatékání vody do střešního pláště. Izolaci natáhneme na krokve a ve směru krokví tedy ve spádu se zajistí latěmi. Následně se namontují kontralatě a na ně se pokládá

| 64

střešní krytina. Je – li střešní krytinou živice (bonský šindel) místo vodorovných kontralatí se provede kompletní bednění střešní plochy a následně se položí střešní krytina. Celý tento složitý proces je důležitý proto, aby mezi pojistnou hydroizolací na jedné straně a střešní krytinou byla vzduchová mezera. Zvláště u levnějších typů hydroizolací by nemělo docházet k přímému kontaktu izolace tepelné s hydroizolací. (obr. Nyč, m 102) Pokud nedojde k odstranění střešní krytiny, nezbývá než co nejvýše mezi krokve natáhnout pojistnou hydroizolaci, vyspádovat ji ve směru od krokví do středu mezi krokvemi a připevnit ji ze strany latěmi ke krokvím. Nikdy nesmí mít pojistná hydrolizoalce spád od středu ke krokvím. Tato izolace umožňuje průnik páry směrem ven, ale musí důsledně zabránit průniku vody do spodních vrstev střešního pláště. Je tedy nepropustná pro vodu v kapalném stádiu, avšak propustná pro páru. Mezi krokve se vloží tepelná izolace až po jejich spodní úroveň. Je vhodné ponechat na styku pojistné hydroizolace a tepelné izolace alespoň 20 mm širokou vzduchovou mezeru. Na spodní úroveň krokví se natáhne parotěsná folie, která má za úkol nevpustit vzdušnou vlhkost z interiéru do prostoru střešního pláště – tedy především do tepelné izolace, která by se srážením vlhkosti v ní znehodnocovala a ztrácela svou tepelně izolační schopnost. Spáry a mezery mezi jednotlivými pásy této izolace je třeba důsledně lepit k tomu určenými speciálními samolepícími parotěsnými páskami. Stejným způsobem je nutno utěsnit napojení na ohraničující konstrukce. Místa netěsností parotěsné fólie pracují na principu komínového efektu a dochází v jejich okolí ke koncentraci vzdušné vlhkosti a jejímu vnikání do střešního pláště. Prostor mezi sádrokartonem a parotěsnou folií je možné využít k vedení různých instalací, avšak je nutno vždy zabezpečit, aby nebyla poškozena samotná parotěsná fólie. Pokud použijeme krokvové závěsy, nelze parotěsnou fólii použít podle výše uvedeného postupu. Fólie by se poškodila kotvovými závěsy nebo závěsy podhledu. V tomto případě natáhneme parotěsnou fólii až na spodní konstrukci profilů, přímo pod sádrokartonovou desku. VKS (233 – 266) Do krokví upevníme přímé závěsy a k nim pomocí šroubů přišroubujeme ocelové CD profily. Provádíme – li dvojitou podkonstrukci druhou vrstvu upevníme kolmo k první vrstvě pomocí křížové nebo univerzální spojky. Je nutné zajistit, aby se závěs neposunoval po profilu. Při uchycování závěsů do krokví se používají zásadně FN šrouby. Na takto připravenou konstrukci montujeme desky podle stejných zásad jako při montáži podhledů. Desky na montážní profily montujeme pokud možno svisle (na výšku) v podkroví je možno montovat i podélně (na ležato). V tomto případě je nutno upravit vzdálenost montážních profilů na maximálně 420 mm. Po ukončení montáže šikmin se pokračuje montáží podhledu, který se montuje podle stejných zásad jako podhled běžný. Nesmí se zapomenout na vložení tepelné izolace dostatečné tloušťky a parotěsné zábrany, která je napnuta přímo na profilech.

65 |

Problematikou podhledu v podkroví je jeho zavěšení. Lze provést na dřevěný vodorovný trámek (fošnu) umístěný z krokve na krokev, na který se pomocí přímých závěsů upevní CD profily ve dvou úrovních. Druhá možnost je zavěšení CD profilů pomocí drátových závěsů (rychlozávěsů) na krokve. Pro zvýšení vodorovné tuhosti se doporučuje v tomto případě v místech, kde budou budoucí příčky zajistit ztužení podhledu křížovým zavětrováním kolmo k ose příčky. Podhled má v podkroví přímý vliv na přenos zvuku prostorem nad příčkou, je vhodné volit pro dostatečný akustický komfort dvojité opláštění deskou min 12, 5 mm. Obvodové konstrukce podkroví (stěny u pozednice a štítové stěny) je možno provádět jako předsazené stěny. Předsazené stěny u pozednice lze provádět do výšky 1,5 m z CD profilů a UD profilů – tato stěna vyžaduje kotvení po 1,5 m. V horní části se uchytí do opláštění šikmin. Není-li možno předsazenou stěnu kotvit, je možné provést ji jako volně stojící z CW profilů s uchycením dole do podlahy a nahoře do opláštění šikmin. Na profily pod deskou je nutno natáhnout parotěsnou fólii a vložit dostatečnou vrstvu tepelné izolace, která se připevní pomocí samolepících trnů, umisťovaných na zadní stranu desky (izolace se napíchne), nebo pomocí nataženého provazu mezi nosnou podkonstrukcí. Při montáži svislých stěn jako předsazené stěny je nutno důkladně provést parapety a ostění oken, aby bylo zabráněno výměně vzduchu mezi prostorem místnosti a za předsazenou stěnou. Montáž příček v podkroví. Příčky v podkroví mají malou hmotnost. Díky této skutečnosti není nutné ztužovat původní stropy. Příčky se montují vždy na hrubou podlahu podkroví anebo přímo na záklop – tím se sníží vliv vedlejších akustických cest. Podklad pod příčku musí být vždy dostatečně únosný. Vždy je nutno v podkroví provést kontrolu, zda konstrukce nejsou napadené dřevomorkou, nebo nemají příliš velký průhyb. Montáž příčky podléhá stejným zásadám jako klasická příčka. Změna je pouze v kotvení příčky do podhledové konstrukce. K upevnění UW profilu nepoužijeme natloukací hmoždinky, ale hmoždinky do dutých stěn. Pro montáž podlahy v podkroví je důležité zachování důsledné dilatace od všech okolních konstrukcí (příček i stěn). Montáž podlah až po montáži příček zabrání prostupu hluku prostorem pod příčkou. Hodnotu kročejového hluku lze snížit suchým podsypem nebo kročejovou minerální izolací do lehkých plovoucích podlah.

| 66

9.1.23.Provádění suchých plovoucích podlah Podlaha je soustava podlahových vrstev uložených na nosném podkladu (strop). Podlaha se skládá: 1. nášlapná vrstva – zajišťuje některé funkce podlahy – vzhled, barevnost, čistitelnost. Součástí této vrstvy je i spojovací hmota, kterou je nášlapná vrstva připevněna ke spodní vrstvě. 2. vyrovnávací vrstva – odstraňuje především nerovnosti v podlaze a upravuje rovinnost podlahy, může sloužit i jako roznášecí vrstva nad vrstvou izolační. 3. izolační vrstva - zabraňuje prostupu podlahovou konstrukcí (kapalin - hydroizolace, vodní páry – parotěsná zábrana, tepla – tepelná izolace, hluku – zvuková izolace, otřesům – izolace proti otřesům. 4. oddělovací vrstva - zabraňuje nežádoucím vlivům původní stavební konstrukce na vrstvy podlahy. 5. ostatní vrstvy – spojovací a spádové se vyskytují pouze v některých případech. Podlahy na bázi sádry se vyznačují vynikající zpracovatelností v suché i mokré – potěrové formě, nehořlavostí, požární odolností, velmi dobrou únosností snadnou zpracovatelností - řežou obyčejnou pilou ocaskou, snadnou dopravou a skladováním (lehké díly suchých podlah stejně jako lití sádrových potěrů). Suché plovoucí podlahy Velmi nízká hmotnost a suchý způsob montáže (tzn., že nevnáší žádnou vlhkost do stavby) je zařazuje do materiálové základny předurčené pro rekonstrukce staveb.(nelze zvyšovat zatížení původní konstrukce, je nutné snížit hladinu kročejového zvuku, pro bosou nohu působí velmi teple, karton i sádra u sádrovláknitých podlah mají velmi nízkou tepelnou jímavost, čas, který je potřebný pro obnovu podlahy má být co nejkratší a suché podlahy jsou již druhý den po položení pochůzné. Podlaha se nikdy nespojuje s podkladem, ale je volně položena na vyrovnané podklady nebo vhodnou izolaci. Suché podlahy na bázi sádry je zakázáno používat v místnostech, kde se vyskytuje zemní vlhkost nebo v trvale vlhkých provozech (netýká se bytových koupelen, WC a kuchyní). Výhody použití: -

suchý proces,

-

rychlá montáž,

-

nezatěžují příliš původní stropní konstrukci,

-

ihned po položení jsou pochozí a druhý den lze pokládat různé nášlapné vrstvy,

-

vzniká minimální odpad,

-

velmi snadná manipulace s materiálem,

-

podlahy jsou pevné, lehké, teplé a dobře tlumí hluk.

67 |

Požadavky na podlahy: únosnost, tuhost, zvuková izolace, snížení hladiny kročejového zvuku, tepelná izolace, požární ochrana, překrytí instalačních vedení. Podle použitého materiálu je rozdělujeme: -

sádrokartonové,

-

sádrovláknité,

-

cementové podlahy bez dřevní hmoty.

Podle způsobu kladení: -

podlahy z továrně vyráběných elementů,

-

dvouvrstvé podlahy skládané na stavbě.

Podle použitého vyrovnávacího (zvukově izolačního materiálu): -

montované na podsyp,

-

na minerální vlnu nebo hobru,

-

oba dva typy je možno vzájemně kombinovat.

Vlastnosti suchých podlah na bázi sádry: -

vysoká objemová stálost,

-

přesnost jednotlivých dílců,

-

nevržou.

Sádrokartonové suché podlahy (Rigiplan, Knauf - F141, F142, F146, Lafarge -TE) Podlahy z továrně vyrobených dílců. Jedná se o desky slepenou ze tří desek tl. 8 mm (celkové tloušťce 25 mm), s provedením hran na pero a drážku. Jednotlivé desky se spojují lepidlem nanášeným do zámků podlahy. Sesazení dílců usnadní pomůcka – sesazovač dílců a gumová palička. Podlahové desky jsou opatřeny tlustším kartonem, který společně se sádrou je impregnován proti vodě. Variabilitou podlah jsou sendvičové podlahové desky s nalepeným polystyrénem EPS - S - 25 s objemovou hmotností 25 kg/m3 nebo minerální vlnou. Tloušťka tepelné izolace se pohybuje v rozmezí 20 až 50 mm. Podlahy dvouvrstvé slepované na stavbě. Lepí se ze dvou vrstev speciálních sádrokartonových desek tl. 12,5 mm, které se přímo na stavbě skládají do dvou navzájem přesazených vrstev, které se slepují disperzním lepidlem nebo kvalitními tmelícími hmotami na bázi sádry. (mají nižší materiálová cena na úkor pracnosti (nutné sponkování desek, s pečlivým nastavením síly sponkování, nikdy nesmí dojít k úplnému proseknutí kartonu sponou). Sádrovláknité suché podlahy (Rigidur, Vidiflor, Brio, Farmacell) Podlahy mají ve srovnání se sádrokartonem větší tvrdost povrchu, jsou méně náchylné k poškození při montáži podlahy. Díky své houževnatosti a mechanické odolnosti povrchu umožní snížení výšky podlahy na 20 mm.

| 68

U sádrovlákna nemůže při zatečení do podlahy dojít k oddělení kartonu od sádrové vrstvy (žádný karton na povrchu není). U promočené podlahy, je nutno pouze zajistit, aby podlaha během vysychání nebyla zatížena, (pevnost vlhké desky je výrazně snížena). Po vyschnutí podlahy se vrátí se její původní vlastnosti. Sádrovláknité desky jsou na povrchu impregnovány proti vlhkosti a jejímu krátkodobému působení (nedoporučují se používat do prostor trvale zatížených vlhkostí). Suchá sádrovláknitá podlaha sendvičového typu – místo izolační minerální vlny lze hobra tl. 10 mm. Deska má dobré izolační vlastnosti ve vztahu ke kročejovému hluku a vynikající únosnost, umožní další snížení tl. podlahy až 18 mm. Desky se vyrábějí s polodrážkou. Dřevotřískové a dřevoštěpkové desky (systém RIGIPOL, ACQUAPANEL) Cementové desky bez dřevní hmoty. Jádro desek je z portlandského cementu a přísad. Jsou odolné proti vodě, lze je použít do místností s vysokou vlhkostí, nepodléhají hnilobě, neloupou se, ani se nedrobí. Odříznuté části se lehce odlamují, desky eliminují časové prostoje v důsledku tvrdnutí a tuhnutí betonu. Přes malou tloušťku jsou dostatečně stabilní, mají vysokou rázovou odolnost a ve srovnání s betonem a cihlovým zdivem šetří prostor. Splňují požadavky na hořlavost, zvukově izolační vlastnosti, odolnost proti povětrnostním vlivům i odolnost proti mechanickému namáhání. Tyto desky je možno používat v prostorách s trvale vlhkým prostředím (sprchy, bazény). Desky se vyrábí lepením ze dvou vrstev cementových desek (INDOOR) cl. 12,5 mm. Vzhledem ke své velké mechanické pevnosti se tyto desky vzájemně spojují v zámcích a mohou v kombinaci s lepením šroubovat speciálními šrouby délky 24 mm se zápustnou hlavou a se zvýšenou antikorozní úpravou. Místa vniku šroubů a spáry nevyplněné lepidlem se tmelí speciálním cementovým tmelem. Postup montáže suchých podlah 1. Před montáží se provede kontrola kvality podkladu, (únosnost, rovinnost, těsnost) Malé nerovnosti lze odstranit položením mezivrstvy z vlnité lepenky nebo minerální vláknité izolace. Nerovnosti do 20 mm použitím suchého podsypu nebo samonivelizačními hmotami. (mokrou cestou). 2. Před položením na masivní železobetonové stropy je nutno na celou plochu rozprostřít polyetylénovou fólii tlustou 0,2 mm s přesahy jednotlivých pásů cca 200 mm. PE fólii nutno vytáhnout u stěn min. 100 mm nad úroveň hrubé podlahy. (Zabrání se prostupu zbytkové vlhkosti z podkladu do vyrovnávacího suchého podsypu). U dřevěných podkladů se položí na prkna papírová lepenka nebo jiná prodyšná fólie zabraňující propadu suchého podsypu mezi prkna. 3. V nepodsklepených místnostech je nutno provést řádné izolace proti zemní vlhkosti, (v těchto místnostech je teplota vyšší než v sousední zemině dochází k difúzi vodních par shora dolů). Eliminace hromadění vlhkosti v podlaze, lze zabezpečit nášlapnou vrstvu s co největším difuzním odporem (PVC, dlažba). 4. Po obvodu celé místnosti na obvodové stěny v místě podlahy přisponkujeme pásky minerální vlny v tloušťce 10 mm – dilatační spára zajistí „plovoucí podlahu“ -důkladnou izolaci kročejového zvuku.

69 |

5. Suchý podsyp se pomocí strhávacích latí srovná do roviny. (ideální je sada srovnávacích latí z hliníku s vodováhami – vodící a strhávací lať, strhávací má výřezy na koncích pro snadný posun po vodících latích, vodící má tvar obráceného T – širokou stranou se klade na podsyp, aby se nepropadala). U větší vrstvy podsypu než 80 mm se doporučuje na podsyp položit pro rovnoměrné sedání podsypu sádrokartonové desky tl. 10 mm – vhodné i z hlediska ekonomického. Podsyp v případě vrstvy více jak 120 mm je nutno hutnit. Jako podsyp lze použít jemnozrnné materiály o objemové hmotnosti cca 500 kg/m3 (PERLIT, LIAPOR – frakce do 4 mm, keramzitový granulát). 6. Po vyrovnání podsypu je nutno se dostat do nejvzdálenějšího rohu místnosti zde se začíná pokládka. Lze použít samotné sádrokartonové desky, které se volně na podsyp rozloží. 7. U krajní desky se seřízne pero a drážka (nebo polodrážka), na stranách přiléhajících ke stěnám se deska těsně dorazí k pásce z minerální vlny. 8. Desky se k sobě přitáhnou pomocí montážního „příložníku“ a gumového kladívka. 9. Od rohu se pokračuje pokládkou v obou na sebe kolmých směrech tak, aby jednotlivé řady byly přesazeny o 200 až 250 mm (přesazení desek). 10. Výhodou je, že zbytek desky z předchozí řady okamžitě použijeme na začátek řady následující (musí být min. 200 mm dlouhý), tím dochází k přesazení spár desek. 11. Lepidlo musí být v postačujícím množství, nedojde k vzájemnému poklesu desek vůči sobě. Přebytečné lepidlo se za čerstva strhne špachtlí, tím se zaplní spáry a netěsnosti mezi deskami. U sádrovláknitých desek (Vidiflor – Knauf, Farmacell) se nanese polyuretanové lepidlo ve dvou řadách (případně vlnovkovitě), spoj se zatíží vahou montážníka při šroubování či sesponkování po 200 až 300 mm. Přebytečné lepidlo se za hodinu po navlhčení vodou odřízne. 12. U suchých podlah musí být vyrovnávací vrstva podlahy min. 10 mm nad horní úrovní trubek podlahového vytápění. 13. Montáž podlahy končí u dveří. Pochůzná je po 24 hodinách, aby lepidlo dostatečně vytvrdlo. 14. Provede se odříznutí po obvodu přesahující části minerálních pásků, včetně PE fólie a zkontroluje se vyplnění spár lepidlem, případně se vytmelí kvalitním tmelem na bázi sádry. 15. Před pokládkou lepených krytin se provede penetrace a nechá 24 hodin vyschnout. Po vyschnutí lze pokládat dlažbu (maximální velikost dlaždice 300 x 300 mm a k lepení použít flexibilní lepidlo), PVC, koberec, klasické parkety a lamelové parkety do tl. 14 mm. 16. Při pokládání tenkých nášlapných vrstev (korek, PVC) se doporučuje nalít na suchou podlahu samonivelační sádrovou stěrku v tl. 2 mm. Stěrka je pochozí po 5 hodinách, vhodnější je technologická přestávka 24 hodin. 17. Suché podlahy v koupelnách je vhodné provést jako vodě nepropustnou vanu pomocí tekutých izolačních nátěrů, která se nanáší ve třech vrstvách. Vhodné je použít gumové pásky k zajištění rohů.

| 70

Odlišnosti montáže dvouvrstvých podlah lepených na stavbě. 1. Neodřezává se drážka. 2. Po montáži první vrstvy se sponkuje druhá, která je přesazena o polovinu šířky i délky desky. 3. Pro lepení obou vrstev se používají lepidla na bázi sádry nebo disperze, nanášejí se zubovou špachtlí. (Spotřeba lepidla se zuby špachtle 3 mm je asi 1 kg/m3). 4. Ihned po položení druhé vrstvy se vahou těla montážníka vyvodí na desky dostatečný svěrný tlak. 5. Šroubovat lze pouze sádrovláknité desky. Typické detaily Spojení podlahy v místě prahu tj., při přechodu z místnosti do místnosti. Uříznutím polodrážky v místě prahu nemohou být dílce navzájem svázány, což by vedlo k separovaným pohybům opačných částí prahu, proto se všude v těchto místech spoj podkládá překližkou nebo OSB deskou minimální tl. 19 mm a šířky 100 mm (nepoužívá se klasické prkno z důvodu jeho kroucení následkem změn vzdušné vlhkosti v místnostech). Poznámka: pro dosažení kvalitních hodnot vzduchové neprůzvučnosti je nutné nejdřív provést sádrokartonové příčky a teprve potom suché podlahy. Opačný postup přináší ztrátu 10 dB. Příklad napojení suché podlahy na masivní podlahu. Podlahy - nášlapné vrstvy Dřevěné podlahy: 1. Vlysové podlahy sestavují se z prkének z tvrdého dřeva tl. asi 20 mm kolem 60 mm dlouhých a 350 mm dlouhých, Vlysy se spojují na pero a drážku a k podkladu se lepí. Nečastěji se používá sestava „na rybinu“ pod úhlem 45°. Po uložení do lepidla se vlysy zatlačí a navzájem utáhnou pákou. 2. Parketové tabule a mozaikové parkety jsou dřevěné prvky většinou čtvercové a na podklad se lepí. 3. Plovoucí dřevěné a laminátové podlahy neprovádí se pevné spojení s podkladem. Pod podlahu se položí podkladní folie (podložka), jednotlivé lamely se slepují v místě drážky a pera. U všech dřevěných podlah je třeba provést dilatační spáru 10 až 15 mm po obvodu místnosti, která se po položení podlahy zakryje lištou. Dlažby: 1. Keramická dlažba: na suchou podlahu lze používat kameninové dlaždice max. formátu 300x300 mm. Porovinové (bělninové) materiály jsou nevhodné. Dlažbu používáme většinou ve vlhkém prostředí, zásadní je věnovat pozornost přípravě vodotěsného podkladu a (penetraci). Na suché podlahy se lepí dlažba pouze elastickým lepidlem, které se upraví zubovou stěrkou. Při pokládání dlažby se položí asi po 2 m terčové dlaždice, které se

71 |

prováží kontrolní latí a vodováhou. Spáry se vyplňují spárovací hmotou a obvodové spáry utěsní silikonem. 2. Dlažba z přírodního kamene je velmi různorodá. Používají co nejmenší rozměrové formáty a osazují se těsně na sraz tj. co nejmenší spáry. 3. Dlažba z korkových desek - desky jsou z korkového aglomerátu a jejich povrch je opatřen lakem nebo plastovou folií. Lepí se na penetrovaný podklad a použijí se do místností se suchým provozem. Desky se lepí od os místnosti (středového kříže) směrem ke krajům. Lepidlo nanášíme v ploše a současně natíráme i rubové strany desek. Snažíme se o minimální spáry. Povlakové krytiny: 1. Povlaky z PVC: sádrokarton se celoplošně vytmelí a opatří penetračním nátěrem. Na dokonale suchý podklad se položí povlakové pásy tak, aby se překrývali cca o 20 mm. Pásy se nechají vyrovnat, pak se podle ocelového pravítka odříznou. Mezi zdí a povlakem se nechá mezera 3-5 mm. Polovina pásu se obrátí, nanese lepidlo na podklad i na pás tak, aby po krajích zůstaly 100 mm nenatřené pruhy, a pás se vtlačí do lepidla. Opakuje se i na druhou polovinu. Povlak přitlačuje pohybem rukou, aby se dokonale přilepil. Po zaschnutí se proříznou oba překrývající se pásy podle ocelového pravítka, podlepí a dolepíme další pruh. Spoje se svaří a kraje připojí k soklu nebo liště z PVC. 2. Textilní povlaky: většinou se používají krytiny ze syntetických materiálů s různými povrchy. Kobercoviny se kladou volně nebo se mechanicky upínají k napínacím lištám. Při volném kladení se styčné spáry podlepují technickou lepicí páskou. Napínací lišty se připevňují po obvodu místnosti k sádrokartonu pomocí hmoždinek. Při lepení se natírá pouze podklad. Spára se překryje lištou nebo soklem. Může být i z kobercoviny přilepený na svislou stěnu.

| 72

9 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Při práci se sádrokartonem jsou montážníci ohroženi běžným stavebním provozem. Jako všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci. Důraz je potřeba klást: - prokazatelné školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, - organizaci pracoviště a pořádek při všech druzích prací na stavbě, - otvory a prohlubně na staveništi pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše 1,1 m, - stavební materiál v pracovním prostoru uložit tak, aby zůstal dostatečný prostor na provedení vlastní prací používat ochranné prostředky např. rukavice, brýle, respirátory, pevnou obuv, vhodný pracovní oděv, ochranné krémy apod., - vybavit pracoviště lékárničkou, - při práci na lešení na lešení zajistit, aby nedošlo k jeho přetížení, - výstup na lešení umožnit žebříky, které přesáhnou podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m, zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení, - u umělého osvětlení pracoviště nesmí světlo oslňovat, - při práci s ručními el. nástroji důsledně dbát pokynů výrobce, - rozvody el. energie pro osvětlení a ruční nástroje volit o napětí do 60 V.

První pomoc VŠEOBECNÉ POKYNY: Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře. Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků. Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem. Podrážděná místa ošetřit neprodleně vhodným reparačním krémem. Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, event. při násilně otevřených víčkách, následně vyhledat lékařskou pomoc. Při požití: Vypít sklenici vody. Nevyvolávat zvracení, vyhledat lékařskou pomoc. Další údaje: Pokud příznaky jakéhokoliv zasažení (podráždění) vyvolaného kontaktem s výrobkem neodezní po poskytnutí první pomoci, vyhledat lékařskou pomoc.

73 |

10 ZKOUŠKY DLE HODNOTÍCÍCH STANDARDŮ 10.1. Kritéria hodnocení Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL. Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání Osvědčení. 10.2. Složení komisí - personalistika Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu odborně způsobilého personálu.

10.3. Hodnotící tabulky pro jednotlivá kritéria hodnocení Odborná způsobilost Název

Úroveň

Orientace ve stavební dokumentaci pozemních staveb, používání technické dokumentace konstrukcí suchýchstaveb, čtení prováděcích výkresů konstrukcí suchých staveb

3

Orientace v technologických postupech montáže konstrukcí suchých staveb stanovených výrobci a technickými předpisy

3

Návrh pracovních postupů, volba materiálů, nářadí a pomůcek pro provádění suchých staveb

3

Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb

3

Výpočet spotřeby materiálů

3

Doprava a skladování materiálů

2

Upravování rozměrů a tvarů desek a konstrukčních materiálů

2

Dokončovací úpravy opláštění suchých staveb tmelením a broušením

2

Zhotovování nosných dřevěných a kovových konstrukcí stěn suchých staveb včetně jejich napojování na navazující stavební konstrukce

3

Opláštění stěn stavebních konstrukcí a stěn suchých staveb deskami

2

Instalace tepelné a zvukové izolace do konstrukcí suchých staveb

2

Příprava pro elektrické instalace ve stěnách a stropních podhledech

2

Zhotovování instalačních příček, předsazených stěn a instalačních stěn

3

Upevňování předmětů na stěny a stropní podhledy

2

| 74

Napojování stěn

3

Osazování zárubní a rámů

3

Opláštění nosníků a sloupů

3

Zhotovování nosných konstrukcí stropních podhledů

3

Opláštění stropních podhledů

2

Zhotovování podhledových systémů kazetových podhledů

3

Zhotovování obloukových konstrukcí stěn a podhledů

3

Zhotovování půdních vestaveb systémem suchých staveb s dřevěnými a kovovými nosnými konstrukcemi

3

Provádění suchých plovoucích podlah

3

Kritéria a způsoby hodnocení SSTD

- Slovně nad stavební a technikou dokumentací

PPSO

- Praktické předvedení s odůvodněním

PSSO

- Písemně a slovně s odůvodněním

V

- Výpočet

PPSV

- Praktické předvedení s vysvětlením

ČVP

- Číst výkres a popsat konstrukci

ČVPD

- Číst výkres a popsat detail napojení

ČVV

- Číst výkres a měřit polohu zárubně

PP

- Praktické předvedení

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Orientace ve stavební dokumentaci pozemních staveb, používání technické dokumentace konstrukcí suchých staveb, čtení prováděcích výkresů konstrukcí suchých staveb a) Rozlišit druhy stavební dokumentace a výkresů podle druhů

SSTD

b) Orientovat se v prováděcí dokumentaci suchých staveb

SSTD

c) Číst prováděcí stavební výkresy pozemních staveb (dle ČSN 01 3420)

SSTD

d) Číst prováděcí výkresy suchých staveb

SSTD

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

75 |

Způsoby ověření

Orientace v technologických postupech montáže konstrukcí suchých staveb stanovených výrobci a technickými předpisy a) Orientovat se v technologických postupech montáže suchých staveb

PPSO

b) Vyhledat technologický postup odpovídající zadání, odůvodnit výběr

PPSO

c) Pracovat s technickou firemní dokumentací

PPSO

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Návrh pracovních postupů, volba materiálů, nářadí a pomůcek pro provádění suchých staveb a) Navrhnout pracovní postup pro zadaný úkol a návrh odůvodnit

PPSO

b) Volit materiály, nářadí a pracovní pomůcky

PPSO

Je třeba splnit obě kritéria. Kritéria hodnocení Způsoby ověření Vyměřování polohy nosných konstrukcí stěn suchých staveb a) Číst prováděcí výkresy

PPSO

b) Vyměřit polohu konstrukce vůči navazujícím konstrukcím

PPSO

Je třeba splnit obě kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Výpočet spotřeby materiálů a) Vypočítat spotřebu materiálu na konstrukci podle zadání

Výpočet

Je třeba splnit kritérium.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Doprava a skladování materiálů a) Dopravit materiály na místo zpracování

PPSO

b) Správně skladovat materiály

PPSO

Je třeba splnit obě kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Upravování rozměrů a tvarů desek a konstrukčních materiálů a) Číst prováděcí výkresy

PPSV

b) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

PPSV

c) Upravit rozměry a tvary desek

PPSV

| 76

d) Upravit rozměry a tvary konstrukčních materiálů

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Dokončovací úpravy opláštění suchých staveb tmelením a broušením a) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

PPSV

b) Bandážovat spoje

PPSV

c) Ručně tmelit spoje a šrouby

PPSV

d) Upravit plochu desek celoplošným tmelením

PPSV

e) Brousit tmelené plochy

PPSV

f) Upravit povrch penetrováním

PPSV

Je třeba splnit kritéria a), c) a e).

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Zhotovování nosných dřevěných a kovových konstrukcí stěn suchých staveb včetně jejich napojování na navazující stavební konstrukce a) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

PPSV

b) Vyměřit polohu konstrukce vůči navazující stavební konstrukci

PPSV

c) Upravit prvky nosné konstrukce na požadované rozměry a tvary

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Opláštění stěn stavebních konstrukcí a stěn suchých staveb deskami a) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

Kritéria hodnocení

PPSV

Způsoby ověření

Opláštění stěn stavebních konstrukcí a stěn suchých staveb deskami b) Upravit rozměry a tvar desek

PPSV

c) Upevnit desky na nosnou konstrukci stěny v jedné vrstvě

PPSV

d) Upevnit desky na nosnou konstrukci stěny ve dvou vrstvách

PPSV

e) Upravit stavební konstrukci jako podklad pro opláštění deskami

PPSV

f) Připravit lepidlo na desky

PPSV

g) Lepit desky na masivní konstrukci

PPSV

Je třeba splnit kritéria a) a b) a variantně c) a d) nebo e) až g).

77 |

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Instalace tepelné a zvukové izolace do konstrukcí suchých staveb a) Volit a správně používat ruční nářadí a pracovní pomůcky pro práci s izolačními materiály

PPSV

b) Upravit rozměry a tvary izolačních materiálů

PPSV

c) Instalovat izolační materiály do konstrukcí stěn nebo podhledů

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Příprava pro elektrické instalace ve stěnách a stropních podhledech a) Číst výkresy elektroinstalací

PPSV

b) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

PPSV

c) Rozměřit a zhotovit otvory pro osazení elektroinstalačních zařízení

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Zhotovování instalačních příček, předsazených stěn a instalačních stěn a) Číst výkresy instalačních stěn

ČVP

b) Zhotovit instalační stěnu podle konkrétního zadání

PPSV

Je třeba splnit obě kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Upevňování předmětů na stěny a stropní podhledy a) Volit upevňovací prostředky podle velikosti a způsobu zatížení, odůvodnit volbu

PPSO

b) Upevnit zadané předměty na sádrokartonovou konstrukci

PPSO

Je třeba splnit obě kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Napojování stěn a) Číst výkresy detailů napojování stěn vzájemně nebo na stavební konstrukci

ČVPN

b) Napojit vzájemně stěny zhotovené systémem suché montáže

PPSV

c) Napojit stěnu na stavební konstrukci

PPSV

Je třeba splnit kritérium a) a jedno z kritérií b), c).

| 78

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Osazování zárubní a rámů a) Vyměřit polohu zárubně podle prováděcího výkresu

ČVV

b) Upravit nosné konstrukce stěny pro osazení zárubně nebo rámu

PPSV

c) Osadit a kontrolovat polohu zárubně nebo rámu

PPSV

d) Provést výměnu nad zárubní nebo rámem

PPSV

e) Opláštit jednu stranu stěny

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Opláštění nosníků a sloupů a) Číst výkres opláštění

ČVP

b) Obložit dřevěnou konstrukci jednovrstvým nebo vícevrstvým obkladem

PPSV

c) Obložit ocelovou konstrukci přímým připevněním

PPSV

d) Obložit ocelovou konstrukci připevněním na profily

PPSV

Je třeba splnit kritéria a), d) a jedno z kritérií b), c).

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Zhotovování nosných konstrukcí stropních podhledů a) Číst výkresy nosných konstrukcí stropních podhledů

ČVP

b) Rozměřit polohu nosné konstrukce vůči navazující konstrukci

PPSV

c) Rozměřit polohu kotevních míst, osové vzdálenosti

PPSV

d) Upravit rozměry prvků nosné konstrukce

PPSV

e) Upevnit a vyrovnat hlavní profily nosné konstrukce

PPSV

f) Kontrolovat polohu nosné konstrukce

PPSV

g) Upevnit táhla systémového závěsu

PPSV

h) Upevnit druhou osnovu nosných profilů

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Opláštění stropních podhledů a) Volit a správně používat ruční a mechanizované nářadí a pracovní pomůcky

PPSV

b) Upravit rozměry a tvar desek

PPSV

79 |

c) Upevnit desky na nosnou konstrukci

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Zhotovování podhledových systémů kazetových podhledů a) Číst výkresy konstrukcí stropů

ČVP

b) Rozměřit polohu nosné konstrukce vůči navazující konstrukci

PPSV

c) Rozměřit polohu kotevních míst, osové vzdálenosti

PPSV

d) Upravit rozměry prvků nosné konstrukce

PPSV

e) Upevnit a vyrovnat hlavní profily nosné konstrukce

PPSV

f) Kontrolovat polohu nosné konstrukce

PPSV

g) Upevnit táhla systémového závěsu

PPSV

h) Upevnit druhou osnovu nosných profilů

PPSV

i) Osadit kazety do nosné konstrukce

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Zhotovování obloukových konstrukcí stěn a podhledů a) Číst výkresy konstrukcí stěn a podhledů

PP

b) Rozměřit polohu nosné konstrukce vůči navazující konstrukci

PPSV

c) Rozměřit polohu kotevních míst, osové vzdálenosti

PPSV

d) Upravit rozměry prvků nosné konstrukce

PPSV

e) Upevnit a vyrovnat hlavní profily nosné konstrukce stěny nebo podhledu

PPSV

f) Kontrolovat polohu nosné konstrukce

PPSV

g) Upevnit táhla systémového závěsu podhledu

PPSV

h) Upevnit druhou osnovu nosných profilů podhledu

PPSV

i) Upravit rozměry a tvary desek

PPSV

j) Upevnit desky na nosnou konstrukci

PPSV

Je třeba splnit všechna kritéria.

| 80

10.4. Vzory výkresové dokumentace

81 |

11 STUDIJNÍ ZÓNA Další informace o rozšiřujících studijních materiálech, webech, zkušenostech, …

12 ROZPOČET Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu frekventantů a materiálovými nároky akce.

| 82

13 MATERIÁL Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky Pracoviště umožňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými stavebními materiály, mechanizmy pro přípravu stavebních směsí a dopravu materiálů a pomocnými zařízeními (např. lešením) odpovídajícími požadavkům BOZP a hygienickým předpisům. Vybavení pracoviště Měřidla: dřevěný skládací metr dl. 2 m, svinovací pásmo dl. 20 m, hadicová vodováha, vodováha 0,8 m a 2 m, olovnice. Nářadí a zařízení: vysouvací nůž, značkovací šňůra, prořezávač sádrokartonových desek, pilka ocaska, kleště na spojování profilů, kleště pro aktivaci kovových hmoždinek do dutých stěn, výkružní pila na elektrokrabice, elektrický šroubovák s nastavitelným momentem, truhlík na zpracování tmele, špachtle pro tmelení desek (šíře 150mm), špachtle pro finální tmelení (šíře 250 až 300 mm), nůžky na plech, ruční brousek a náhradní brusné síťky, vodováha, tesařská tužka, nerez hladítko na celoplošné tmelení (šíře 480mm), pistole na akrylové a silikonové tmely, nádoba na rozdělávání hmot, rozmíchávací nástavec na vrtačku, rašple na hrany, hoblík na hrany, řezače desek pro různé šíře pruhů, sádrokartonářské kladívko, plochá špachtle (šíře 1000 mm), elektrické nůžky na plech, špachtle pro vnitřní a vnější rohy, sesazovač desek, montážní soupravu pro rozdělání tmelu a pomůcky pro zajištění správné fixace otvorů v akustických deskách, váleček s ocelovými hroty, nivelační trojnožky na zajištění tloušťky potěru, hadicová vodováha, vibrační tyče pro hutnění potěru pěnové a ocelové hladítko. Materiál: dle zadání úkolu. Zdroj elektrické energie. Projektová dokumentace související s hodnocenými činnostmi, předepsané technologické postupy a informační materiály (např. technické listy) Frekventant Ruční nářadí, pracovní oděv a obuv, osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající prováděným pracím.

83 |