MONITOROVÁNÍ VÝSKYTU SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ V PEKÁRNÁCH KRAJE VYSOČINA Diplomová práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie a včelařství

MONITOROVÁNÍ VÝSKYTU SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ V PEKÁRNÁCH KRAJE VYSOČINA Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.

Jana Tvrdíková

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Monitorování výskytu skladištních škůdců v pekárnách kraje Vysočina vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně,dne………………………….. Podpis diplomanta……………………

3

ANNOTATION MONITORING OF STORED-PRODUCTS PESTS IN BAKERIES IN VYSOČINA REGION

In this dissertation results of monitoring of three different bakeries in Vysočina region gained during the years 2004 – 2006. Of the whole spectrum of species stored-products pests was observed with trap EKOVET from November 2004 to February 2006. Indianmeal moth (Plodia interpunctella), Mediterranean meal moth (Ephestia kuehniella), Tobacco moth (Ephestia elutella), German cockroach (Blatella germanica) with his nymfs and Grain beetle (Oryzaephilus surinamensis) were proved. With statistical programm CANOCO was discovered that care in bakeries may not be of positive effect on appereance stored-products pest. That´s why bakeries are permanently attacked by stored-products pests. Damages caused by them appears to be only minimal. In practice to reduce the occurence of stored-products pests it´s possible to recomend the use of traps and by calamity use chemical resources.

4

Poděkování

Za ochotnou a obětavou spolupráci děkuji zaměstnancům pekáren: p. Brabencové, p. Ing. Daňkové, p. Hnízdilové a p. Ježkovi. Děkuji p. Čestmíru Štorkovi a odborné rady z oboru DDD. Mé největší dík patří p. Ing. Marii Borkovcové, Ph. D. za veškerou pomoc při zpracování diplomové práce.

5

OBSAH

1 ÚVOD.................................................................................................................................7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ....................................................................................................8 2.1 ZÁSTUPCI SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ.......................................................................8 2.2 BIONOMIE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ .......................................................................8 2.3 VÝZNAM A VÝSKYT SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ ................................................13 2.3.1 VÝZNAM ...................................................................................................................13 2.3.2 VÝSKYT ....................................................................................................................15 2.4 ZPŮSOBY BOJE PROTI SKLADIŠTNÍM ŠKŮDCŮM .............................................16 2.4.1 PREVENCE................................................................................................................16 2.4.2 CHEMICKÉ METODY .............................................................................................17 2.4.2.1 Rozdělení chemických přípravků podle formy........................................................19 2.4.2.2 Nejpoužívanější insekticidy a jejich charakteristika................................................20 2.4.2.3 Zkratky za názvem přípravku ..................................................................................22 2.4.2.4 Rizika insekticidů ....................................................................................................23 2.4.3 MECHANICKÉ METODY........................................................................................23 2.4.4 FYZIKÁLNÍ METODY .............................................................................................23 2.4.5 BIOLOGICKÉ METODY..........................................................................................24 2.4.6 OSTATNÍ METODY .................................................................................................25 3 CÍL PRÁCE ......................................................................................................................26 4 CHARAKTERISTIKA PROVOZOVEN.........................................................................27 5 METODIKA .....................................................................................................................29 6 VÝSLEDKY A DISKUSE ...............................................................................................30 6.1 DETEKOVANÉ DRUHY .............................................................................................30 6.2 SEZÓNNNÍ DYNAMIKA NALEZENÝCH DRUHŮ .................................................32 6.3 STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ .........................................................36 7 NÁVRH OPATŘENÍ .......................................................................................................42 8 ZÁVĚR .............................................................................................................................43 9 SEZNAM LITERATURY................................................................................................44 10 PŘÍLOHY .......................................................................................................................48

6

Seznam obrázků a tabulek

Tab. 1 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu A...........................................................................................................................................30 Tab. 2 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu B...........................................................................................................................................31 Tab. 3 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu C...........................................................................................................................................31 Obr. 9 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu A .............................................................................................................................................33 Obr. 10 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu B ...........................................................................................................................................34 Obr.11 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu C...........................................................................................................................................35 Tab. 4 Výchozí hodnoty pro statistické zpracování programem CANOCO .......................37 Obr. 12 Závislost výskytu skladištních škůdců na ročním období .......................................39 Obr. 13 Závislost výskytu skladištních škůdců na prováděné péči ......................................40 Obr. 14 Závislost výskytu skladištních škůdců na prováděné péči a na ročním období......41

7

1 ÚVOD Ztráty způsobené skladištními škůdci jsou zvlášť citelné. Při skladování se často ničí a znehodnocují nejen sklizené plodiny, ale i hotové potravinářské výrobky, tzn. produkty, které v sobě kumulují velký podíl živé práce. Tím jsou škody způsobené skladištními škůdci relativně větší než škody způsobené zemědělskými škůdci. V posledních letech tyto ztráty podstatně vzrostly, což vyplývá ze skutečnosti, že se plodiny pěstují na mnohem větších plochách a dlouhodobě se skladují také poměrně velká kvanta zásob, čímž se v obou případech zvyšuje riziko napadení a ztrát (BARTOŠ a VERNER, 1979). V potravinách se mohou vyskytovat nejen původci infekčních onemocnění, ale i jedovaté, karcinogenní a mutagenní látky. Syntetické látky se mohou dostávat do potravin mimo jiné jako ochranné prostředky proti škůdcům (pesticidy). Přítomnost pesticidů v potravinách a surovinách musí být sledována. Mezinárodní organizace FAO/WHO vypracovaly seznam maximálních obsahů cizorodých látek (Codex Alimentarius – MRLs), které nemají být v potravinách překročeny. Rovněž živočišní škůdci uvolňují do potravin škodlivé chemické látky (alergeny, karcinogeny) a navíc přenášejí mikroorganismy (bakterie, plísně, viry), které produkují jedy nebo působí infekční onemocnění. Předkládaná práce se snaží pomocí provedeného monitoringu vystihnout sezonní dynamiku u skupiny skladištních škůdců v pekárenských provozech kraje Vysočina. Využitím takto získaných poznatků přispět k eliminaci škodlivosti ve sledovaných provozech.

8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 ZÁSTUPCI SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ Mezi nejčastější

skladištní

škůdce v pekárnách patří roztoči, roztoč moučný

(Tyroglyphus farinae) a roztoč ničivý (Glycyphagus destructor). Dále výrazně škodí čeleď zavíječovitých (Pyralidae), jež náleží do řádu motýli (Lepidoptera). Nejvýznamnějšími zástupci škodící nejen v pekárenských provozech jsou zavíječ moučný (Ephestia kuehniella), zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) a zavíječ skladištní (Ephestia elutella).

Dalšími významnými pekařskými škůdci jsou čeledi švábovití (Blattidae)

a rusovití (Blattellidae). Do čeledi švábovití řadíme nejznámější druh švába obecného (Blatta orientalis), a do čeledi rusovití rusa domácího (Blattella germanica). Mezi významné škůdce v pekárnách patří i hlodavci, a to potkan severní (Rattus norvegicus) a myš domácí (Mus musculus). V pekárnách se často setkáme s některými druhy ptáků.

2.2 BIONOMIE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ROZTOČI Roztoč moučný (Tyroglyphus farinae) je oválného tvaru, bělavé barvy s lesklým povrchem kůže. Přední část těla a nohy bývají narůžovělé nebo zahnědlé. Samice po vylíhnutí se již 1. – 3. den páří a po oplození 2. – 3. den klade vajíčka. Místem kladení je obilní prach, zrna, mouka, krupice, obaly, pytle, spáry v podlaze apod. Během 3 – 4 dnů při pokojové teplotě zárodek ve vajíčku uzrává a z vajíčka se líhne šestinohá larva podobající se dospělému roztoči, lišící se však velikostí. Vylíhlá larva se živí moučnými částicemi, nebo se zahlodává do obilního klíčku. Dvakrát se svléká, přičemž po každém svlékání je větší. Jsou-li v období mezi I. a II. nymfou nepříznivé podmínky, tvoří se tzv. potulná larva neboli hypopus. Z II. nymfy se líhne dospělec (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Vývojový cyklus trvá v průměru 35 dní a počet generací do roka je 8. Optimálními podmínkami pro jeho rozvoj jsou teplota 22 – 26 °C, relativní vlhkost vzduchu 83 – 86 % a optimální vlhkost substrátu 17 – 18 % (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001).

9

Roztoč ničivý (Glycyphagus destructor) je po roztoči moučném nejčastější a nejnebezpečnější škůdce skladovaných zásob. Škodí požerem, mrtvými těly a chloupky. Při teplotě pod 5°C jeho činnost ustává (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001).

BROUCI Rus domácí (Blattella germanica) (Přílohy Obr. 1) je medové barvy, má dlouhá tenká křídla (ROSICKÝ a WEISER, 1952). BARTOŠ a VERNER (1979) charakterizují rusa domácího jako poměrně malý druh švábovitého hmyzu. Sameček je o něco menší než samička, jejíž délka bývá až 14 mm. Barva těla je špinavě žlutá až světle hnědá, tykadla a nohy jsou žluté. Nohy jsou porostlé ostnatými chlupy. Vyvinutá křídla neslouží u tohoto druhu k samostatnému létání, ale pouze ke zbrzdění rychlého dopadu při seskocích z vyvýšených míst. Podle VAVŘENY (1955) je hlava přikrytá štítem a má dvě dlouhá a tenká tykadla. Rus má šest dlouhých noh a na konci těla dvě brvy. GORDON (2000) popisuje dospělce jako světle hnědého se dvěma tmavými souběžnými pruhy na zádech. Přibližně asi za 7 – 10 dní po oplození silně zduří zadeček samičky a počíná vývin vaječného pouzdra, které obsahuje 16 – 56 vajíček. Pouzdro (kokon) se stále vysunuje ven ze zadečku a přitom se současně zbarvuje hnědě. Samice klade asi 200 vajíček za život. Brzy po odložení kokonu samičkou počnou vylézat malé nymfy, které jsou zpočátku bílé s černýma očima, ale po několika hodinách se zabarví světle hnědě (BARTOŠ a VERNER, 1979). Larvičky jsou bezkřídlé se dvěma tmavými pruhy po celé délce těla. Po šesterém svlékání při pokojové teplotě, se během půl roku líhne dospělý hmyz. Samečkové se vyvíjejí opět rychleji a dospívají již po první polovině vývoje samiček (ROSICKÝ a WEISER, 1952). V provozovnách způsobuje značné škody svou přítomností, výkaly a úlomky svého těla (VAVŘENA, 1955).

Šváb obecný (Blatta orientalis) je dlouhý 20 – 25 mm. Samečkové jsou leskle černohnědí a samičky téměř černé. Sameček má protáhlejší tvar a má dlouhá, dobře vyvinutá křídla. Samička má kulatější tvar (VAVŘENA, 1955). GORDON (2000) upřesňuje, že funkční křídla mají pouze samci. Samička nosí asi 16 vajíček v kožovitém pouzdře a během 5 – 6 dnů je odkládá. Nymfy vylíhlé z vajíček se několikrát svlékají a teprve za rok dorostou. Další vývin švába obecného trvá ještě 4 roky, než dosáhne dospělosti a oplodňovací schopnosti. Dospělý šváb

10

domácí žije asi 1 rok. Štítí se světla a vylézají v noci. Ukrývají se ve skulinách na temných místech (VAVŘENA, 1955). STEJSKAL a kol. (1993) vysvětlují chování švábovitého hmyzu. Švábi tráví velkou část svého života v úkrytu (až 75%). V úkrytech lze nalézt až stovky jedinců pohromadě. Vyskytuje se u nich jev nazvaný tigmotaxe, tj. snaha vtěsnat se do úzkých skulin, kde maximální kontakt ze všech stran vyvolává pocit bezpečí.

Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) (Přílohy Obr.2) je velmi nebezpečným primárním škůdcem skladovaného obilí a jiných produktů. Při nedostatku potravy se živí mrtvými skladištními škůdci. Je odolný vůči vysokým i nízkým teplotám (DUDÁŠ, 1983).

MOTÝLI Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) (Přílohy Obr.3) je dlouhý asi 12 – 14 mm. Na vrchních křídlech jsou bílé, temně lemované klikaté proužky, kdežto spodní křídla jsou žlutavě bílá, kratší a na konci řásnatá (VAVŘENA, 1955). ČERNÝ a KRATOCHVÍL (1954) popsali přední křídla jako olověně šedá, s příčnými lomenými pruhy a skvrnami černé barvy. Zadní křídla jsou světlejší, s tmavou plochou poblíž okraje. Křídla jsou opatřena třásněmi z krátkých chloupků. REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ (2005) popisuje znaky zavíječe moučného: délka předního křídla 1 – 1,2 cm; úzká, hnědošedá přední křídla se dvěma zřetelnými tmavými příčkami a menšími skvrnkami uprostřed křídla; zadní křídlo široké, bělošedé; tělo štíhlé. Samička klade asi 200 až 350 vajíček na krytá místa, např. do spár dřeva, do záhybu pytlů nebo přímo do mouky. Vajíčka jsou veliká asi 1/3 mm a podobají se drobné krupici. Jsou lepkavá, takže se snadno kdekoli udrží. Z vajíček se líhnou asi po 1 – 2 týdnech malé, asi 1 mm dlouhé housenky, které jsou bělavé, nazelenalé nebo narůžovělé a mají hnědou lesklou hlavu se silnými kusadly. Housenky vytlačují ze zvláštních slinných žláz tenká lepkavá vlákénka, která na vzduchu ihned tuhnou. Přesto však zůstává vlákénko pružné a ohebné jako vlákno hedvábné. Zachycováním částeček mouky na těchto vlákénkách vznikají chuchvalce mouky a zámotky. Jediná housenka zapřede tímto způsobem 40 – 50 mg mouky. Po 8 týdnech se housenky během 3 až 4 dnů zakuklí. Za další 2 až 3 týdny se z kukly vylíhne dospělý motýl (VAVŘENA, 1955). Celý vývoj od vajíčka až po dospělce trvá v letním období asi 2 měsíce (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954).

11

Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) (Přílohy Obr.4) má délku těla 7 – 9 mm. Přední křídla jsou voskově žlutobílá nebo má barvu slonové kosti, na koncích hnědočervená, červenavá až fialová, v klidu střechovitě složená. Zadní křídla jsou řásnatě složená pod přední křídla. V klidu má křídla těsně přimknutá k tělu, takže vytvářejí kolem těla jakousi trubičku. Výraznou černou příčkou je ohraničena zadní část sedícího jedince s tmavě červenohnědým zbarvením, světlejší oválnou skvrnou a s černými příčnými pruhy. Tvar těla je tvořen jakoby ze dvou částí, přičemž tykadla jsou v klidu natažená po straně těla (REICHHOLF, 2004). ČERNÝ a KRATOCHVÍL (1954) popisují zavíječe paprikového jako motýlka, jehož délka těla je 5 – 10 mm. Přední křídla jsou vzadu běložlutá, uprostřed křídel je široká páska olověněšedé barvy. Předek křídel je rezavě žlutý nebo hnědý. Zadní křídla jsou bělavá nebo šedobílá s hnědým okrajem. Na hlavě má štětičku z dlouhých šupin, hlava a hruď jsou rezavě hnědé. Samička klade vajíčka mezi zrna (PROCHÁZKA, 1998). Klade je buď jednotlivě, nebo v hromádkách až po 30 kusech na povrch potravy, kterou se mají housenky živit. Denně naklade 25 - 145 vajíček, celkem za svůj život 300 – 400 kusů, a to během několika dní (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Housenka je dlouhá až 13 mm, je obvykle žlutavě zbarvená, ale dost často i se zeleným nebo růžovým odstínem (PROCHÁZKA, 1998).

ČERNÝ a KRATOCHVÍL (1954)

popisují barvu housenky jako bílou nebo narůžovělou, s nazelenalou hlavičkou a s několika hnědými skvrnami.

Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) (Přílohy Obr.5) má přední křídla hnědošedá až tmavošedá s nezřetelnými vlnovkami a poněkud světlejším dolním okrajem, který se táhne od kořene křídel až k jejich dolnímu rohu, zadní křídla šedá až hnědošedá. Velikost 14 – 17 mm (BARTOŠ a VERNER, 1979). Dle ČERNÉHO a KRATOCHVÍLA (1954) má zavíječ skladištní v rozpětí 12 – 17 mm. Přední křídla jsou šedivá, stříkaná černými šupinkami, zadní kraj křídel je hnědý nebo rezavě hnědý. Příčné proužky jsou téměř rovné, světlé barvy a hnědě lemované. Uprostřed každého křídla jsou dvě tmavé skvrny. Zadní křídla jsou špinavě šedá. Samička se po vylíhnutí páří týž den a klade vajíčka 1 – 3 dny po vylíhnutí. Průměrně naklade 200 vajíček, denně až 90 vajíček (BARTOŠ a VERNER, 1979). Vajíčka jsou oválná, šedobílá, perleťová a 0,35 – 0,45 mm dlouhá. Samička je klade po dobu 3 – 12 dní (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954).

12

Délka dospělé housenky je 13 -15 mm. Barvu má podle substrátu různou, od žluté až po růžovou. Vývoj housenky trvá za průměrných podmínek (18 °C) 82 dnů. Je velmi podobná housence zavíječe moučného nebo paprikového a je od nich nesnadno rozlišitelná (BARTOŠ a VERNER, 1979). Barva housenek je žlutá nebo nahnědlá (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954).

PTÁCI Vrabec domácí (Passer domesticus) patří do řádu pěvců (Passeriformes), čeledi pěnkavovitých (Fringillidae). Hlava je vpředu popelavá, hřbet hnědý, černě proužkovaný. Sameček má na bradě a na prsou velikou černohnědou až červenou skvrnu, ve spodu těla je světle šedý. Letky a rýdovací pera jsou černohnědá se světlými okraji, v křídle je příčný bělavý pruh. Samička je splývavě šedohnědá, tmavě a světle skvrnitá, bez černé skvrny na hrdle. Křídla 75 – 85 mm dlouhá. V březnu nebo v dubnu snáší samička 5 – 6, někdy i

7 – 8 vajíček 23 x 16 mm velikých, nejčastěji hnědě nebo popelavě skvrnitých. Po 13

– 14 dnech se líhnou mláďata, která jsou zprvu živena hmyzem, později rozmočenými i suchými semeny a obilím. Jakmile mláďata dospějí a opustí hnízdo, asi za 8 dní na to klade samička nová vajíčka. Tvoří veliká hejna, čítající někdy i několik ticís kusů (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954).

HLODAVCI Potkan severní (Rattus norvegicus) měří i s ocasem 350 – 450 mm. Ocas je vždy kratší než tělo. Ocas potkana se skládá příbližně z 200 kroužků. Boltec je dlouhý jako třetina hlavy. Dospělý potkan váží 400 – 480 g. Srst je hrubá, na hřbetě šedohnědá do rezava, na břiše bělavá. Samička vrhá ročně 6 – 8krát mláďata. U jednoho páru ročně vzniká 800 – 1000 jedinců. Nošení plodu trvá u potkana 20 – 25 dní. Narozená mláďata jsou holá a slepá. Teprve za 7 – 8 dní jim narůstá srst a za 10 až 15 dnů začínají vidět. Za 2 měsíce mláďata dorůstají a opouštějí svou matku. Mladé samičky po 2,5 měsících svého života mohou již rodit nová mláďata. Samička za několik dnů po vrhu může znovu otěhotnět. Potkan se dožívá značného stáří 3 – 3,5 roku (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Žije převážně nočním způsobem života a zdržuje se spíše v přízemí (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001).

Krysa obecná (Rattus rattus) má kratší tělo než ocas. Délka těla je 130 – 200 mm, délka ocasu 140 – 250 mm. Rozeznávají se tři hlavní rasy: krysa obecná černá (Rattus

13

rattus rattus L.), krysa obecná hnědá (Rattus rattus ruthenus Strog.) a krysa obecná alexandrijská (Rattus rattus alexandrinus). Byla vytlačena bojovnějším potkanem. Z celkového výskytu obou těchto hlodavců jsou krysy zastoupeny pouze ze 2 %. Rozmnožování, život, výživa i škody krysami způsobované jsou tytéž, jako u potkana severního (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Krysa se zdržuje spíše ve vyšších patrech budov. V potravě je vybíravější než potkan. Žije nočním způsobem života (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). Dle DUDÁŠE (1983) je krysa obecná hbitější a všeobecně inteligentnější než potkan.

Myš domácí (Mus musculus) je drobný, téměř všežravý hlodavec, avšak ve škodlivosti se vyrovná potkanovi a kryse.Barva srsti je velmi rozdílná a závislá na druhu potravy. Ve skladištích se rozmnožuje celý rok. Mláďata nosí po dobu 19 – 24 dní a během roku vrhá 8 - 10krát po 7 – 8 kusech. Mláďata šestnáctý den po narození přestávají sát a začínají se samostatně živit. Koncem třetího měsíce mohou se již rozmnožovat. Život myši domácí trvá 2 – 3 roky. Ve srovnání s potkanem nebo s krysou jsou myši bázlivé, avšak méně opatrné. Velmi snadno se chytají do pastí na jakoukoliv návnadu. V potravě si nevybírají, spokojí se s různými zbytky a odpadky. Ročně spotřebuje 3 – 5 kg zrní (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001).

2.3 VÝZNAM A VÝSKYT SKLADIŠTNÍCH ŠKŮDCŮ 2.3.1 VÝZNAM

LOCATELLI a LIMONTA (2004) zkoumali schopnost 1. a 3. instaru larvy zavíječe paprikového najít potravu a koření. Dokázali, že 3. instar larvy přitahuje nejvíce mandle, lískové ořechy, čokoláda a pečivo. Larvu 1. instaru nejvíce lákala kukuřičná mouka a to až na 6 m vzdálenost. Škůdci způsobují škody ekonomické a hygienické. Ekonomické škody se týkají hmotnostních ztrát a jakostních ztrát. Hygienické škody jsou škody na zdraví lidí a zvířat (STŘÍŽOVÁ,1987). Hmyz se významně podílí na přenosu plísní (Aspergillus). Do potravin se plísně dostávají i přímo ze zaplesnivělého prostředí, protože vytváří spory, které se šíří vzduchem. Vdechované spory mohou navíc vyvolávat alergie nebo nemoci (mykózy), které bývají pro

14

osoby se sníženou imunitou smrtelné. Známý „plísňový zápach“ je způsoben těkavými chemickými látkami (aldehydy, étery, ketony, terpeny aj.), které dráždí sliznice, působí bolesti hlavy a chronickou únavu (STEJSKAL a KOCIÁN, 1998). Škůdci přenášejí i řadu bakterií, mezi které mohou patřit zástupci rodu Salmonella, Staphylococcus,

Streptococcus,

Clostridium,

Bacillus,

Shigella,

Pseudomonas,

Mycobacterium, Klebsiella, Proteus a Escherichia. Mohou přenášet i řadu virů, prvoků a helmintů Salmonella způsobuje tyfová onemocnění provázená horečkami, zvracením, bolestmi hlavy, průjmy. Staphylococcus způsobuje tzv. střevní chřipky. Onemocnění je provázeno průjmy, teplotami a zvracením. Streptokoky vedle kolik, zvracení a průjmů způsobují angíny a spály. Clostridia vyvolávají jednak méně závažné střevní onemocnění a jednak nebezpečný botulismus, způsobený po pozření jedu botulotoxinu, který se také nazývá klobásový jed a vyskytuje se u zkažených masných konzerv. Bakterie rodu Shigella způsobuje úplavici (STEJSKAL a kol., 1993). Švábi a rusi mohou přenášet 12 druhů parazitických červů, 23 druhů plísní, 100 druhů bakterií, které jsou původci onemocnění jako např. tyfus, paratyfus, úplavice, zápal plic, hepatitida, TBC, kulhavka, antrax (STEJSKAL a KOCIÁN, 1998). Střevem švába prochází bez poškození bacil antraxu, tetanu, různé stafylokoky i tuberkulosní tyčinky. Při značném migračním pudu švába je roznášení nákazy šváby běžným epidemiologickým faktorem (ROSICKÝ a WEISER, 1952). U rusa domácího bylo zjištěno, že produkce silného alergenu, označovaného jako Bla g 1, závisí na pohlaví rusa. Byla zkoumána závislost produkce alergenu Bla g 1 na příjmu potravy a závislost na gonadotropním cyklu samiček. Samečci produkují stále stejné množství tohoto alergenu. Samičky produkci snižují během svlékání a v období pokládání kokonu s vajíčky (GORE a SCHAL, 2005). Ve Francii se snažili demonstrovat bakteriální kontaminaci šváby. Pochytali se divoce žijící šváby v kuchyních sociálně slabých občanů a tito švábi se nechali přes noc v nádobě s čerstvým chlebem. Ze všech 11 vzorků byly zjištěny 1 – 2 bakteriální druhy a to nejčastěji zástupci rodů Enterobacter, Serratia, Citrobacter a Klebsiella, které jsou pro člověka toxikologicky významné (RIVAULT a kol., 1993). Za jednu z hlavních skupin alergenů jsou považovány trávicí enzymy, produkované trávicím traktem roztočů. Trávicí enzymy jsou v aktivní formě přítomny i v exkrementech roztočů. Riziku vzniku alergie jsou kromě konzumentů vystaveni zejména lidé přicházející do styku s kontaminovaným substrátem během procesu skladování a zpracování obilovin. Výskyt alergie byl prokázán u 4 základních povolání spojených s potravinářským

15

technologickým procesem, a to u farmářů, pracovníků velkokapacitních obilních sil, mlynářů, pekařů. Vnímavost na alergeny ze skladištních roztočů byla prokázána i mezi obyvatali měst. Je doloženo několik případů anafylaktické reakce a vyskytl se i případ astmatické reakce po požití kontaminované ječné mouky (HUBERT a kol., 2003). Škody způsobené roztoči mohou tvořit téměř 80 %

celkových hospodářských ztrát

(SERDABELY, 2003).

2.3.2 VÝSKYT Znalost podmínek, které omezují výskyt a rozmnožování skladištních škůdců, umožní bezpečné skladování surovin (STEJSKAL, 1997). Skladištní hmyzí škůdce nejčastěji najdeme v mouce, mletých a lisovaných obilovinách, jako je krupice, šrot, vločky, kde tvoří zámotky, pavučinky s výkaly, způsobují červivost, a to zejména zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) a zavíječ paprikový (Plodia interpunctella). Dále se vyskytují v suchých produktech, jako jsou zrna s požerem v oblasti klíčku nebo prasklin, zrna slepená pavučinkami s výkaly, způsobují tzv. povrchovou červivost. Setkáme se i s vykousanými místy vyplněnými výkaly, se zápachem a množstvím pavučinek. U suchého pečiva, čokolády a perníku způsobují nepravidelné povrchové a vnitřní požery, zámotky s trusem, červivostí atd. Poškozují i kakao ve formě prášku nebo přímo kakaové boby a to nepravidelným požerem většinou v místě prasklin, zanechávají zámotky s trusem a způsobují červivost (STEJSKAL a KOCIÁN, 1998). REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ (2005) míní, že stanovištěmi jsou mlýny, sklady mouky, krmiv, prodejny potravin, domácnosti. Považuje ho za celosvětově rozšířeného. Housenka se podle ní vyskytuje v provozech a skladech po celý rok. Švábi obecně konzumují zejména cukr, med, sirup, čokoládu, pečivo, chlebový kvas, pivo, mléko, mléčné výrobky, tuky rostlinného i živočišného původu, rostlinná semena, maso, uzeniny, kůže, kožešiny, textilie, obaly a těsnění organického původu. Znečistění potravy se děje prostřednictvím výkalů, svleček, zbytků uhynulých jedinců, odložených ooték a slin. Škody způsobené znečištěním výkaly může demonstrovat příklad rusa domácího. Samci tohoto druhu vyprodukují v průměru 10 výkalů denně, což pro populaci čítající tisíce jedinců představuje desítky tisíc výkalů denně. Nepříjemné jsou i situace, kdy švábi padají přímo do meziproduktů výrobků, jsou do nich zapracováni, a dostanou se tak přímo k zákazníkovi. Řadu druhů a kmenů choroboplodných zárodků mohou švábi

16

vylučovat trusem po dobu 2 – 14 dní. Některé druhy patogenů jsou schopny přežívat i v mrtvých jedincích švábů po dobu 10 dní. Ve střevní dutině švába jsou chráněny i před desinfekčními zásahy. Švábi přijímají patogeny požerem různých materiálů, pohybem a otěrem přes infikovaná místa: požer lidských a zvířecích výkalů, ze sputa (hlenů). Ke znečištění dochází při pohybu po pracovních plochách, po potravě lidí a zvířat, po různých nástrojích a přístrojích v potravinářském průmyslu a v nemocnicích, opakovaným vracením shltnuté potravy a především vylučováním trusu a výměšků. Další nebezpečí pro lidské zdraví je skryto ve švábím trusu v podobě látek odvozených od tryptofanu, které jsou mutagenní a karcinogenní povahy. U lidí, kteří vyrůstají nebo pracují v objektech zamořených šváby, se objevují alergické reakce až v 70 %. Z 50 identifikovaných proteinů švábů vyvolává 10 – 15 alergickou reakci (STEJSKAL a kol., 1993).

2.4 ZPŮSOBY BOJE PROTI SKLADIŠTNÍM ŠKŮDCŮM Situace s napadením škůdci a celkovou kontaminací skladovaných komodit je v České republice vážná a hluboko pod standardem Evropské unie (STEJSKAL, 2002). Znalost biologie škůdce, místa jeho vývoje a druhu škody je nutná pro včasnou detekci, zmírnění škod, prevenci a kontroly v případě přemnožení (ALMASI, 2004). Dezinsekce se dělí na opatření preventivní a opatření represivní. Nejúčinnější je ale integrovaný boj, tedy vhodná kombinace preventivních opatření s jednotlivými metodami represivními (KUBÍČEK a kol., 2000).

2.4.1 PREVENCE Preventivním opatřením se rozumí soubor opatření, která mají zabránit výskytu škůdců a vytvořit nepříznivé podmínky pro jejich vývoj. Obecně se doporučuje skladiště, mouku a zařízení udržovat v úzkostlivé čistotě. Podlahy, stěny a stropy dobře zametat. Smetený prach obsahující roztoče ihned z budovy odstranit, aby se zabránilo další infekci. Teplota skladiště by měla být nízká. Větrat pouze za chladného počasí nebo v ranních hodinách. Mouku udržovat stálým větráním v suchém stavu, popřípadě sušit, aby obsah vlhkosti neklesl pod 14 %. Okna nutno chránit sítěmi proti vnikání much, které mohou být

17

infikovány potulnými larvami. Dodržovat správné skladovací podmínky (rovnání v pytlích, správné vzdálenosti od zdí, používání podlážek pod pytle atd.) (VAVŘENA, 1955). Mezi preventivní opatření řadíme i tzv. izolaci, sanitaci a odolnost, která se provádějí bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost škůdců. První nezbytností je zásada rotace produktů ve skladu a přednostního vyskladnění nejstarších partií. Sanitace musí být prováděna podle plánu a harmonogramu. Důležitý je výběr vhodné technologie, jako je např. vysávání průmyslovými vysavači, tlaková voda, horká voda s detergenty, biopreparáty a dezinfekce. Odstranění organických zbytků omezí výskyt škůdců a současně zvýší účinnost chemických opatření, zejména prostorových ošetření insekticidy a nástrah. Izolační opatření zabraňují pronikání škůdců do budov a potravin. Jejich aplikace závisí na technologii výroby a architektuře objektu. Mechanické zábrany proti pronikání škůdců by měly být zahrnuty již do projektu. Významnou izolační roli hraje výběr správných a odolných obalů. Odolnost obalů před škůdci ovlivňuje typ materiálu, počet vrstev, ošetření speciálními pesticidy nebo repelenty. Odolnost obalů vůči šplhání škůdců stoupá v pořadí hrubý papír, hladký papír, etylentetrafluoretylen, polyester, hliníková

folie,

celofán,

etylenpropylen,

sklo,

polyvinylchlorid,

polypropylen.

Perspektivním izolačním opatřením jsou vakuová a atmosférická balení, která navíc uchovávají kvalitu zboží. Prvním krokem úspěšné ochrany před škůdci je nalezení zdroje napadení a určení druhu škůdce. Kromě vizuálních prohlídek lze provádět zjišťování molů pomocí závěsných lepících pásů nebo feromonových lapačů. Zjišťování lezoucích škůdců se provádí pomocí lepových lapačů na šváby. Na základě těchto údajů a informací o charakteru objektu provedeme komplexní ošetření. Profesionální pracovníci doporučí optimální formu a metody úklidu, likvidaci starých obalů, izolaci objektu síťovinou (STEJSKAL, 1994).

2.4.2 CHEMICKÉ METODY Chemické metody boje jsou obecně nejvíce používané pro svou spolehlivost a vysokou účinnost (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). Dezinsekce je komplex opatření, zaměřený k likvidaci nebo alespoň k podstatnému snížení výskytu škodlivých členovců, tj. hmyzu a roztočů. Cílem dezinsekce je zabránit rozšiřování nákaz a parazitóz hospodářských zvířat nebo lidí a jmenovitě pak takových onemocnění, která jsou přenosná na člověka a naopak. Dále si dezinsekce klade za cíl

18

zabránit vzniku škod, které může hmyz a roztoči způsobit (VOSTOUPAL, 1989). Každý dezinsekční zásah musí být dokumentován protokolem. Firma provádějící dezinsekci je povinna tyto protokoly archivovat po dobu 5 let pro potřeby státních kontrolních orgánů (Hygienické služby) (RETTICH a kol., 1997). Chemické přípravky na hubení škůdců se obecně nazývají pesticidy. Jako pesticidy se označují všechny sloučeniny nebo jejich směsi, určené pro prevenci, zničení, potlačení, odpuzení či kontrolu škodlivých činitelů resp. nežádoucích rostlin, mikroorganismů či živočichů během produkce, skladování, transportu, distribuce a zpracování potravin, zemědělských komodit a krmiv a dále látky podávané zvířatům pro kontrolu ektoparazitů (HAJŠLOVÁ, 2003). Pesticidy se dělí podle biologických účinků (KIZLINK, 2001) na herbicidy (proti nežádoucí vegetaci), fungicidy (proti nižším houbám) a zoocidy (proti živočišným škůdcům). Zoocidy se dále dělí na insekticidy (hubení hmyzu), repelenty a atraktanty (odpuzování hmyzu), akaricidy (hubení roztočů), nematocidy (k hubení půdních škůdců), rodenticidy (hubení hlodavců). HAJŠLOVÁ (2003) dále přiřazuje do skupiny zoocidů molluskocidy (hubení měkýšů). VOSTOUPAL (1989) dodává ovocidy (látky k hubení vajíček hmyzu) a larvicidy (látky určené k hubení larev). Rodenticidy se podle ČERNÉHO a KRATOCHVÍLA (1954) dále rozdělují na raticidy, látky hubící krysy a potkany, a muricidy, látky hubící domácí a polní myši a hraboše. Dále se mohou třídit podle účinku na cílový organismus (STEJSKAL, 1993): fyzikální, blokující respiraci, protoplazmové, nervové, genotoxické aj. Podle způsobu vstupu do těla: požerové, dýchací, kontaktní; a dále podle aktivní látky a její formulace (Přílohy Příloha 1). Každý chemický přípravek je testován co nejvyšším počtem použitelných laboratorních metod. Za dostatečně účinný je považován přípravek, který je účinný nejméně v 70 – 80 % testů (RUPEŠ a RETTICH, 1998). Ideální pesticid by měl rychle a spolehlivě hubit škůdce, být neškodný pro lidi a životní prostředí, neměl by být drahý, měl by být snadno aplikovatelný, nezapáchat, nebarvit, nepoškozovat povrchy. Po aplikaci by měl zůstat účinný po vyžadovanou dobu a poté se rozložit na neškodné látky. Žádný pesticid tyto požadavky nesplňuje, a proto musí být přípravky různě kombinovány nebo spojeny s nechemickými metodami (STEJSKAL a KOCIÁN, 1998). Pracovní postup při dezinsekci (RETTICH a kol., 1997): prohlídka a stanovení stupně zamoření objektu, vytvoření harmonogramu prací - druh a aplikační forma dezinsekčních přípravků, metoda a časový plán, zabezpečení objektu, aplikace insekticidů schválených hlavním hygienikem ČR, prevence vzniku a překonávání rezistence aplikací přípravků

19

v půlročních či ročních odstupech, opakování aplikací k zajištění dostatečné účinnosti, prevence dalšího zavlékání, vyhodnocení účinnosti dezinsekce objektivní metodou.

2.4.2.1 ROZDĚLENÍ CHEMICKÝCH PŘÍPRAVKŮ PODLE FORMY POUŽITÍ •

Práškové přípravky (popraše) se sypou jako zásyp nebo rozprach na místa výskytu (VAVŘENA, 1955). Podle VOSTOUPALA (1989) jsou popraše pouze doplňková aplikační forma v oblasti rozsáhlejších asanací.

•

Tekuté přípravky (postřiky) dělíme dále na pravé roztoky, koloidní roztoky, emulze a suspenze. Pravé roztoky vznikají úplným rozpuštěním přípravku v rozpouštědle. Koloidní roztoky vznikají nedokonalým rozpuštěním určité látky v rozpouštědle. Emulze je soustava dvou kapalin, z nichž jedna je rozptýlena v druhé. Suspenze je tekutina, kde se v kapalině vznášejí drobné částečky pevné hmoty (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Výpary některých tekutých látek nelze prakticky ve skladišti mouky použít, neboť mouka tyto pachy snadno přijímá (VAVŘENA, 1955).

•

Kouř se získá přikapáváním hubicích tekutých prostředků na elektrickou spalovací desku. Ve většině případů lze mouku ponechat ve skladišti, neboť její jakost není kouřem ohrožena. Kouřové hubení je úspěšné jen tehdy, opakuje-li se často a pravidelně (VAVŘENA, 1955).

•

Plyny (fumiganty) jsou látky většinou tekuté, které se za normálních podmínek teplot samy vypařují a svými parami hubí hmyz (ČERNÝ a KRATOCHVÍL, 1954). Plyn vnikne velmi rychle do všech skulin a trhlin, a je-li jeho koncentrace vhodně volena, zničí hlodavce i hmyz ve všech jejich vývojových stadiích (VAVŘENA, 1955). VOSTOUPAL (1989) většinu plynů řadí mezi zvlášť nebezpečné jedy a upozorňuje, že práci s nimi mohou vykonávat pouze speciálně vyškolení pracovníci.

• ČERNÝ a KRATOCHVÍL (1954) a VOSTOUPAL (1989) dále uvádějí jednu formu a tou je aerosol. Aerosoly dělí na mechanické, termické a termomechanické. Aerosoly mechanické se většinou vyvíjejí z tlakových lahví. Aerosoly termické vznikají, když je účinná látka strhávána horkou vodní parou, která se vyvíjí v tepelném generátoru. Aerosoly termomechanické vznikají jejich kombinací.

20

2.4.2.2

NEJPOUŽÍVANĚJŠÍ

INSEKTICIDY

A

JEJICH

CHARAKTERISTIKA CHLOROVANÉ INSEKTICIDY Vytvářejí rezidua s kumulativními účinky. DDT (1,1-bis(4-chlorfenyl)-2,2,2-trichlorethan) byl významným insekticidem, který sehrál významnou roli už během 2. světové války, kdy byl účinně použit proti přenašečům různých infekčních nemocí, hlavně tyfu a malárie. Působí jako typický požerový a také kontaktní a nervový jed. Jeho hlavní účinek je na dýchací systém živočichů. HCH (1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan) působí podobně jako DDT a byl jeho vhodnou náhražkou v praxi, když už na něj byla většina druhů hmyzu rezistentní a použití DDT bylo omezeno. Mezi další chlorované insekticidy patří Aldrin, Heptachlor, Hexachlorcyklohexan, Dieldrin, DDC, Methoxychlor, Toxafen, Chlordan, Endosulfan (BENEŠOVÁ a KLEŇHA, 1974). Používání chlorovaných insekticidů je dnes zakázáno. Prokázal se u nich vysoký stupeň rezistence a jsou ekologicky nebezpečné. U členovců mají tzv. akutní toxicitu, ale u ostatních organismů, tedy i u člověka, mají kumulativní toxicitu (KUBÍČEK a kol., 2000).

ORGANOFOSFOROVÉ INSEKTICIDY Jsou to nejpoužívanější insekticidy, jejichž podíl ve světové produkci je asi 35 %. Parathion se používá ve formě asi 0,001 – 0,005 % postřiků nebo 2 % poprašů. Malathion jedním z nejbezpečnějších insekticidů, ale jeho účinnost je proti parationu asi jen poloviční. Dipterex má poměrně nízkou toxicitu. Na tento přípravek má hmyz malou rezistenci. Systox se používá ve formě si 0,05 – 0,25 % postřiku. Používá se už pouze omezeně. Chlorpyrifos je účinnou látkou v požerové insekticidní nástraze CATCH, která je určená k hubení švábovitých tj. rusa domácího a švába obecného. Chlorpyrifosl-ethyl

je

účinnou

látkou

v přípravku

EMPIRE

20,

což

je

mikroenkapsulovaný insekticid. Působí jako kontaktní insekticid. Účinnost je dlouhodobá (3 – 4 měsíce). Je mimořádně bezpečný pro teplokrevné živočichy (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999).

21

Pirimifos-methyl je málo toxický pro savce. Používá se ve formě postřiků a fumigantů (KIZLINK, 2001). Jako účinná látka je v přípravku ACTELLIC 50 EC, což je čirá, světle žlutá až žlutohnědá kapalina charakteristického zápachu, ve vodě emulgující. Jedná se o postřikový emulzní koncentrát. Přípravek se aplikuje postřikem ve formě vodní emulze. Je toxický pro ryby a škodlivý pro včely (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999). Dalšími organofosforovými insekticidy jsou Azifos, Gameton, Diazinon, Dibrom a Dimetocit (BENEŠOVÁ a KLEŇHA, 1974).

KARBAMÁTOVÉ INSEKTICIDY Patří společně s organofosfáty mezi typické nervové jedy, z nichž většina má pomalejší nástup účinnosti než pyrethroidy (STEJSKAL a kol., 1993). Bendiocarb je inhibitorem cholinesterázy. Je součástí FICAM PLUS, insekticidního přípravku ve formě dispergovaného prášku. Má silný vypuzující, rychlý omračující, silný smrtící a dlouhoudobý reziduální účinek. Fenoxycarb, účinná látka přípravku HURRICANE patří do skupiny insekticidů, které regulují růst a vývoj hmyzu. Přípravek je určen k zásahům proti rusu domácímu, švábu obecnému a dalším druhům skladištních škůdců. Přípravek negativně ovlivňuje jeho vývoj a rozmnožovací schopnosti. Přípravek je ve formě emulgovatelného koncentrátu (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999).

PYRETHROIDY Jsou syntetickou obdobou přírodních pyretrinů, insekticidů izolovaných z rostlin. Na světové produkci insekticidů se dnes podílejí asi 20 % (KIZLINK, 2001). Pyrethrum a pyrethroidy jsou účinné látky velmi rozšířených přípravků na ochranu před škůdci. Pyrethrum patří mezi insekticidy, které se během fylogeneze určitých rostlinných druhů vytvořily jako vnitřní přirozená ochrana proti škůdcům. Pyrethrový extrakt se získává z květů některých kopretin, především z Tanacetum cinerariifolium. Jeho výhodou je, že se rozkládá rychleji než příbuzné syntetické analogy, a proto brání vzniku rezistentních škůdců. Nevýhodou při praktické aplikaci je, že působí a chrání objekty pouze krátkodobě, tj. několik hodin. Pyrethroidy jsou syntetické analogy pyrethra. Mají však větší účinnost a delší životnost. Mají nízkou toxicitu pro teplokrevné živočichy a schopnost rychle omračovat hmyz (STEJSKAL a ŽĎÁRKOVÁ, 1998). Pyrethriny a pyrethroidy ochromují nervový systém narušováním přenosu elektrických impulsů, čímž

22

blokují nervový přenos. Důsledkem tohoto je dlouhodobé podráždění, vedoucí až k úplnému vyčerpání hmyzu (STEJSKAL a kol., 1993). Cypermethrin je jako účinná látka přípravku: •

BANDIT 40 WP. Širokospektrý pyrethroidní insekticid ve formě smáčitelného prášku ve vodorozpustných sáčcích. Jedovatý pro ryby a škodlivý pro včely. Usmrcuje hmyz jako dotykový a požerový jed.

•

BANDIT 10 EW, postřikového koncentrátu ve formě olejové mikroemulze ve vodě. Působí jako kontaktní jed s výraznou protipožerovou a částečně ovicidní účinností (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999).

•

DEMON 40 WP, širokospektrého insekticidu ve vodorozpustných sáčcích určených. Usmrcuje hmyz jako dotykový a požerový jed. Je to kontaktní jed s výraznou protipožerovou ovicidní účinností (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999).

Deltamethrin je účinnou látkou přípravku: •

K-OTHINE 2,5 WP. Je bílým práškem bez zápachu. S vodou vytváří bílou suspenzi. Působí jako dotykový a požerový jed na imaga a larvální stadia hmyzu, ne však na vajíčka (HORÁK a kol., 1987).

•

BIOKAT. Je to insekticidní mechanický sprej (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999).

•

CRACKDOWN RAPIDE. Insekticidní přípravek pro profesionální použití ve formě vodní suspenze. Působí jako kontaktní insekticid ve velmi krátké době.

Permethrin jako přírodní pyrethrum je účinnou látkou: •

RESLINU 25 SE, insekticidního přípravku pro profesionální použití ve formě emulgovatelného koncentrátu (www.uskvbl.cz, [cit. 2005 – 12 - 11]).

2.4.2.3 ZKRATKY ZA NÁZVEM PŘÍPRAVKU EC (EK) je emulzní koncentrát k přípravě emulzí pro postřik. WP (W) jsou vodou máčitelné prášky pro přípravu suspenzí. D (P) jsou přípravky k přímé aplikaci. ULV jsou přípravky finalizované jako náplň do speciálních přístrojů pro aplikaci velmi nízkých dávek. FOG jsou přípravky speciálně upraveny k aplikaci v podobě termomechanicky vyvíjeného aerosolu (VOSTOUPAL, 1989).

23

2.4.2.4 RIZIKA INSEKTICIDŮ Chemické metody boje proti skladištním škůdcům patří mezi nejúčinnější, ale nesou řadu rizik, zejména rizika hygienických problémů toxických látek a vznik rezistentních populací (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). FAO definovala rezistenci jako sníženou odezvu populace živočichů nebo rostlin na působení pesticidů jako výsledek jejich aplikace a WHO definovala rezistenci jako schopnost určité populace členovců přežívat dávky, které působí hynutí většiny jedinců normální populace (STEJSKAL a kol., 1993).Vznik rezistence zpomaluje: využívání rychle se rozkládajících insekticidů, rotace insekticidů různého složení, aplikace co nejmenších dávek účinné látky (STEJSKAL a ŽĎÁRKOVÁ, 1998). Rezistence se dělí do třech typů. Jednoduchá rezistence je rezistence vůči jedné účinné látce, zkřížená rezistence vzniká vyvinutím jednoho detoxikačního mechanismu vůči 2 účinným látkám, přičemž s jednou z nich členovec nemusel přijít do styku, a násobná rezistence, která se tvoří rozvinutím několika detoxikačních mechanismů vůči více účinným látkám (KUBÍČEK a kol., 2000).

2.4.3 MECHANICKÉ METODY Zahrnuje především mechanickou a hydromechanickou očistu celého prostoru, včetně odstranění všech zdrojů obživy předmětného druhu škůdců (VOSTOUPAL, 1989). Mezi další možnosti ochrany před skladištními škůdci můžeme řadit i balení potravin do vakua či do ochranné atmosféry. Chlazení potravin zamezí přemnožení jak roztočů, tak i brouků (STEJSKAL a HUBERT, 2004).

2.4.4 FYZIKÁLNÍ METODY Tato kategorie zahrnuje využití vysokých teplot, přímého účinku ohně při pálení zamořených předmětů, působení horké vody nebo páry, ionizujícího záření, elektrických lapačů hmyzu. Mezi fyzikální metody lze zařadit také soubor klimatických vlivů a faktoru mikroklimatu prostorů (větrání, relativní vlhkost vzduchu, sluneční záření atd.), které se uplatňují hlavně tím, že zhoršují životní podmínky pro existenci těchto škůdců, především podmínky pro líhnutí, vývoj i vlastní rozmnožování členovců (VOSTOUPAL, 1989).

24

Jako prostředku k hubení hmyzu ve skladišti lze též použít vyšších (60 až 70 °C ) i nižších (kolem -20 °C) teplot. Elektřinou a paprsky lze hmyz i v nejodolnějších vývojových stadiích velmi rychle vyhubit. Světla působícího jako dráždidlo lez využít k nalákání hmyzu na určité místo, kde se zahubí (VAVŘENA, 1955).

2.4.5 BIOLOGICKÉ METODY Jsou založeny na znalosti antagonismu jednotlivých skupin hmyzu a na využití přirozeného mezidruhového boje. Pro tyto účely lze s úspěchem také využít mikrobiální prostředky (VOSTOUPAL, 1989). Do biologických metod boje proti skladištním škůdcům zahrnujeme tzv. „přirozené nepřátele“. Jsou to organismy, žijící na úkor živočišných škůdců a škodí jim do té míry, že vážně snižují jejich životaschopnost. Dělíme je do dvou skupin, a to na parazitoidy a na predátory (HONĚK a PEKÁR, 2003). Parazitoidem rozumíme takový hmyz, který se vyvíjí uvnitř (endoparazitoid) nebo na těle (ektoparazitoid) jiného živočicha a žije pouze v nebo na jednom hostiteli (jedinci), který následkem parazitace hyne (LUKÁŠ a STEJSKAL, 2003). Některé druhy parazitů kladou např. svá vajíčka do těl vzrostlých housenek zavíječe. Malé parazitní housenky pak zevnitř housenku vyžerou (VAVŘENA, 1955). Predátor Cheyletus eruditus se používá k hubení skladištních škůdců ve formě biologických konzerv pod obchodním názvem Cheyletin (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). Podle LUKÁŠE a STEJSKALA (2003) lze v biologickém boji proti druhům zavíječe moučného, zavíječe paprikového, zavíječe skladištního využít parazity jako je Trichogramma

sp.

(vaječný

ektoparazitoid),

Habrobracon

hebetor

(larvální

ektoparazitoid), Venturia canescens (larvální ektoparazitoid), Xylocoris flavipes (predátor vajíček, larev a kukel). Doba vývoje je od 10 do 30 dní při teplotách 25 – 32 °C. Tento způsob boje je využíván v pekárnách v Německu a Rakousku. Negativum tohoto druhu biologické ochrany je přílišná specializace, pomalejší nástup účinnosti, zvýšené náklady či možná kontaminace substrátu fragmenty parazitoidů.

25

2.4.6 OSTATNÍ METODY Skladované obilniny, zejména pšenice, jsou vhodným zdrojem živin pro skladištní hmyz z důvodu obsahu α-amyláz, které jsou základními enzymy pro růst a vývoj nejen člověka, ale i hmyzu. FENG a kol. (1996) přemýšleli nad možností využít inhibitory těchto α-amyláz, které by svojí přítomností ve stravě mohly negativně ovlivnit životní cyklus skladištního hmyzu. SUSS a LOCATELLI (1995), SUSS a kol. (1996), SUSS a kol. (1999) vytvořili jakési laminární a kaučukové pasti obsahující sexuální feromony TDA. Byla pozorována reakce samečků na pasti s atraktanty získané ze samiček zavíječe moučného. Zjistili, že vysoké dávky TDA může snížit výskyt zavíječe moučného, ale ne úplně zastavit. Využití sexuálních feromonů v boji proti synantropním škůdcům zmínil i ŠIFNER (1995). Popisuje feromonový lapač Ferokap EP, která byla použita v boji proti Ephestia kuehniella, Ephestia cautella, Ephestia elutella a Plodia interpunctella. PELIKÁN a SÁKOVÁ (2001) také popisují možnost využití feromonových lapačů Ferokap, juvenoidů a Ekotex lapače na švábovitý hmyz.

2.5.7 KONTROLA ÚČINNOSTI ZÁSAHU Kontrola účinnosti zásahu a kontrola dodržování hygienických předpisů jsou důležité formy zpětné vazby v rozhodovacím procesu. Kontrola je důležitý nástroj ovlivňující kvalitu služeb. Hygienická kontrola: a) kontrola způsobu a kvality provedení likvidace zbytků insekticidů a jejich obalů b) kontrola omytí necílových ploch zasažených insekticidem c) kontrola ochranných lhůt a dodržování hygienických příkazů a doporučení, vztahujících se k danému pesticidu a aplikaci. Kontrola účinnosti zásahu se provádí podobně jako některé části počátečního průzkumu. Zaměřuje se především na rychlost a rozsah změn v populační hustotě škůdce. Hodnoty pozorovaných změn v % udává tzv. index účinnosti zásahu (IUZ): IUZ = ((počet jedinců před zásahem – počet jedinců po zásahu)/ počet jedinců před zásahem) * 100 (STEJSKAL a kol., 1993).

26

3 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo: •

zpracovat literární přehled o skladištních škůdcích (Zástupci skladištních škůdců, Bionomie jednotlivých druhů, Význam a výskyt skladištních škůdců, Způsoby boje proti skladištním škůdcům)

•

detekovat přítomnost hmyzích škůdců v pekárenských provozech

•

zjišťovat druhové spektrum

•

sledovat sezonní dynamiku výskytu

•

vyhodnotit hygienickou úroveň jednotlivých provozoven

•

výsledky statisticky vyhodnotit programem CANOCO

•

navrhnout opatření k redukci, případně způsoby likvidace těchto škůdců

27

4 CHARAKTERISTIKA PROVOZOVEN Sledované pekárenské provozovny se nacházejí v kraji Vysočina. Zkoumání byly podrobeny tři zcela odlišné pekárenské provozovny.

PROVOZ A Jedná se o pekárnu, která se řadí mezi průmyslové a objemem své výroby mezi zkoumanými pekárnami největší. Tato pekárna má v daném městě dvě provozovny – pekárnu a cukrárnu. Zkoumání byl podroben pekárenský provoz. Vyrábí se zde široká škála pečiva. Hlavní vyráběnou komoditou jsou chleby, rohlíky, housky a koblížky. Z chlebů je to chléb pšenično-žitný konzumní kmínový v gramážích 1200, 1000 a 800 g, chléb vícezrný, plnozrnný, žitný moskevský, tmavý PREBIO, speciální sojový a grahamový. Z pšeničného pečiva jsou to veky, veky francouzské, bulky se sýrem, housky ražené. Z cereálního pečiva potom bageta cereální, rohlík grahamový, rohlík tmavý, pečivo cereální sypané, rohlík horácký sypaný, dalamánek sypaný, bulka grahamový sypaná sezamem, pečivo škvarkové (pagáče). Tato průmyslová pekárna produkuje i velké množství jemného pečiva. Nejvýznamnější je jemné pečivo plundrové a listové, jako koláče, záviny, šátečky, chlebíčky, croissanty a koláče pizza s různou náplní. Z jemného kynutého pečiva je to potom rohlík jihlavský, koblihy, makovky, koláče s různou náplní. Tato pekárna vyrábí nejen pečivo určené pro spotřebu od 1 do 3 dní, ale pečivo i balí, čímž se prodlužuje jeho trvanlivost. Provoz je dvousměnný. Provoz A klade na problematiku DDD a škůdců velký důraz. Provozovnu pravidelně navštěvuje odborník. Tato pekárna si vede pečlivou dokumentaci o provedených zákrocích. Z hlediska prevence zaostávají. Na výrobně a hlavně ve skladu nad výrobnou se nacházejí místa nečištěná a zanedbaná.

PROVOZ B Pekárna nedaleko od krajského města je vybavena novými moderními pecemi. Nabídkový list pekařských výrobků zahrnuje chléb konzumní o 1200, 1000 a 800 g, chléb slunečnicový, rohlík běžný, houska ručně pletená, houska sýrová, houska sypaná, houska velká, houska ražená, bulka (mák, sezam, kmín), bageta velká, veka tuková, dalamánek, rohlík chlebový, bageta chlebová, bramburger, horácký koláč, chodský koláč, kamenický koláč, vánočka tuková, mazanec, dukátové buchtičky, věneček s ořechy, hřeben makový,

28

mušle ořechová, šáteček s jablky, buchta tvarohová, loupák, koláč tlačený, koláč povidlí, koláč meruňky, listový rohlíček, šáteček, hřeben, listové těsto, sojová bulka se sýrem, sojový rohlík, knedlík malý i velký, kornspitz, listový závin s jablky. Provoz je jednosměnný. Tato provozovna se o problematiku škůdců příliš nezajímá. Sklad mouky jako nejrizikovější místo je sice odděleno od výrobny a ostatních částí pekárny, avšak dveře, kterým je opatřen, jsou málokdy zavřená. Provozovna je jinak čistá a uklizená.

PROVOZ C Pekárna je na vesnici v okrese Třebíč. Umístěná v rodinném domku zásobuje celý kraj dvěma komoditami, chlebem a rohlíkem. Zařízení je zde zastaralé, provoz jednosměnný. Majitel provozu striktně dohlíží na čistotu a pravidelným obměňováním mouky ve skladě.

29

5 METODIKA Zkoumání výskytu skladištních škůdců probíhalo v období let 2004 až 2006 (XI. - III.) v kraji Vysočina ve 3 pekárenských provozech. Při monitorování byly použity lepové lapače (pasti). Jedná se o past EKOVET (Přílohy Obr. 6, 7, 8), což je jednostranný lepový pás určený k signalizaci a monitorování synantropních zavíječů. Jeho účinnou látkou je syntetický sexuální feromon samic synantropních zavíječů a potravní atraktant. Je vysoce účinný a druhově selektivní, ekologický, čistý, netoxický, nepáchnoucí a bez jakýchkoliv záporných účinků na prostředí a na necílové živočichy včetně člověka. Doporučené dávkování je jeden pás na cca 250 m3 v mlýnských a pekárenských provozech. Expoziční doba je 2 – 3 týdny (RUPEŠ a DAVIDOVÁ, 1999). Past EKOVET byla použita také pro monitorování výskytu rusa domácího a dalších hmyzích škůdců, kde se využila lepivost povrchu pasti EKOVET. Lepové pásy byly umístěny tak, aby byl pokryt celý prostor v těsné blízkosti vchodů a oken, kudy se hmyz do provozoven dostává a aby tím bylo zachyceno maximální množství jedinců. Do provozovny A byly umístěny 4 lepové pásy. První 2 do výrobní haly a zbylé 2 do prostor sloužících jako sklad, který se nachází nad výrobní halou. První a druhý lepový pás byl umístěn na zařízení pro regulaci mouky a vody v zásobníku. První asi 5 metrů rovně od vstupu do výrobní haly, 1 m pod oknem. Druhý vpravo od vstupu ve vzdálenosti cca 6 m. Oba byly vzdáleni od podlahy cca 2 m. Třetí lepový pás byl umístěn ve skladu pod umyvadlem cca 3 m od vstupního schodiště. Čtvrtý byl umístěn za nádrž na vodu cca 7 m od vstupního schodiště. Třetí i čtvrtý ležely na zemi. V provozovně B byly umístěny 3 lepové pásy. První ve skladu s moukou zhruba 3 m nad zemí. Druhý na zdi v chodbě před skladem mouky (2 m nad zemí) a třetí v přípravně těsta u okna (cca 1 m nad zemí). V provozovně C se střídaly vždy 3 lepové pásy. Všechny cca 2 m nad zemí. První ve skladu, druhý za pecí a třetí u okna vedle dveří určených k větrání.

30

6 VÝSLEDKY A DISKUSE 6.1 DETEKOVANÉ DRUHY Pomocí lepových pásů EKOVET byla ve sledovaných pekárenských provozech prokázána přítomnost zástupců čeledi zavíječovití (Pyralidae), zejména zavíječe moučného (Ephestia kuehniella), zavíječe paprikového (Plodia interpunctella) a zavíječe skladištního (Ephestia elutella). Dále byla detekována čeleď rusovití (Blattellidae), zvláště pak její zástupce rus domácí (Blatella germanica) a jeho nymfy v různém stádiu vývoje. Z brouků byl detekován lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis). Výsledky sledování jsou uvedené v tab. 1, tab. 2, tab. 3.

Tab. 1 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu A

Měsíc

11/04 12/04 1/05 2/05 3/05 4/05 5/05 6/05 7/05 8/05 9/05 10/05 11/05 12/05 1/06 2/06

zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) 64 39 52 50 63 102 34 43 43 87 86 91 50 56 68 69

zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) 1 6 3 1 1 1 -

provoz A zavíječ skladištní (Ephestia elutella) 3 12 -

rus domácí (Blatella germanica)

nymfa rusa domácího

9 5 4 19 19 45 2 1 1 2 -

46 85 24 26 2 3 1 2 1 1 -

31

Tab. 2 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu B

Měsíc 11/04 12/04 1/05 2/05 3/05 4/05 5/05 6/05 7/05 8/05 9/05 10/05 11/05 12/05 1/06 2/06

provoz B zavíječ moučný zavíječ paprikový (Ephestia kuehniella) (Plodia interpunctella) 88 7 90 38 3 27 27 32 1 31 2 37 26 48 32 40 12 24 1 17 2 53 53 54 59 -

Tab. 3 Výskyt počtu jedinců skladištních škůdců ve sledovaných měsících v provozu C

Měsíc 11/04 12/04 1/05 2/05 3/05 4/05 5/05 6/05 7/05 8/05 9/05 10/05 11/05 12/05 1/06 2/06

zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) 2 3 2 2 2 -

provoz C zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) 41 23 19 6 -

lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) 3 4 1 -

32

ZAGULJAJEV (1965) hodnotí zavíječe jako primární škůdce zásob, jež působí značné ekonomické škody. Tato práce je vypracována pro oblast bývalého Sovětského svazu a má pro nás tudíž pouze orientační význam. ŠIFNER (1980) popisuje na našem území 15 druhů zavíječů, přičemž 7 druhů přímo označuje jako závažné z ekonomického hlediska. Druhy zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) a zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) uvádí v kategorii škodlivosti pro oblast celého zemědělsko-potravinářského komplexu. ŠIFNER (1995) dále uvádí pro provozy pekáren dominující druh zavíječe moučného (Ephestia kuehniella). Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) u něho zaujímá druhé místo v četnosti výskytu. Toto tvrzení ale v této práci není prokázáno. Druh zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) má pro ŠIFNERA (1995) okrajový význam. Předpokládá, že toto tvrzení souvisí s vazbami zavíječe paprikového na jiné suroviny než na mouku. Vazbu zavíječe paprikového na suroviny jako ořechy, rozinky a koření podporují i NANSEN a PHILLIPS (2003). Toto tvrzení popisuje i REICHHOLF (2004), který ještě dodává, že se zavíječ paprikový v současné době častěji vyskytuje v domácnostech. Tvrdí, že se tento škůdce nevyskytuje mimo budovy. Naopak CAMPBELL a ARBOGAST (2004) ve své práci popisují schopnost zavíječe paprikového silně pronikat do skladů zvenčí. Dle BARTOŠE a VERNERA (1979) se rusům daří nejlépe v teplých provozech, kde se teplota pohybuje okolo 30 °C. To potvrzuje i VAVŘENA (1955), který vedle teploty zmiňuje i značnou vlhkost, která rusům vyhovuje.

6.2 SEZÓNNNÍ DYNAMIKA NALEZENÝCH DRUHŮ Sezónní dynamika byla zkoumána od listopadu 2004 do února 2006. Zimní měsíce byly tedy zkoumány dvakrát a to z důvodu ověření vysokých počtů jedinců na začátku měření v roce 2005 zejména v provozu A, kde byly počty sledovaných skladištních škůdců velmi výrazné. Dalším důvodem k opakovanému monitoringu v zimních měsících bylo zkoumání účinnosti opatření, jež provoz A vykonával po začátku roku 2005. Toto opatření účinně zasáhlo populaci rusů domácích.

33

Provoz A 120

počty jedinců

100 80 60 40 20

06 II.

I .0 6

05 III .0 5 IV .0 5 V .0 5 V I .0 5 V II. 05 V III .0 5 IX .0 5 X .0 5 X I .0 5 X II. 05

II.

I .0 5

II. 04

X

X

I .0 4

0

měsíc

zavíječ moučný

zavíječ paprikový

rus domácí

nymfa rusa domácího

zavíječ skladištní

Obr. 9 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu A Na obr. 1 je patrno, ze rus domácí a jeho nymfy kulminovali v únoru roku 2005 a v dalších měsících se jejich počty výrazně snížili. Na konci sledované doby se jejich výskyt neprokázal poté, co provozovna provedla dezinsekční zásah proti rusům. VAVŘENA (1955) tvrdí, že nymfy rusa domácího se líhnou z vajíček v období od dubna do srpna a poté se několikrát svléká. Zmiňované časové období se nepotvrdilo. Lze usuzovat, že dezinsekční zásah provozovny měl účinek i na nymfy rusa domácího. HORÁK a kol. (1987) prohlašují, že první maximum výletu dospělců zavíječe skladištního je v květnu až červnu. Druhé maximum je v srpnu až září. BARTOŠ a VERNER (1979) potvrzují maximální nálet na konci května a počátku června, kdy teplota skladu je nejméně 13 °C. Druhý nálet však nepopisují. V tomto případě byl nejvyšší výskyt v prosinci roku 2004 a v dalších měsících, ale i ostatních provozovnách již nebyl prokázán. Zajímavěji se zdá výskyt zavíječe moučného, jehož pomyslná křivka po sledovanou dobu poměrně výrazně klesala a zase stoupala.

34

II . 06

I. 0 6

X. 05 XI .05 XI I.0 5

.05 IX

V. 05 VI .05 VI I.0 5 VI II. 05

II . 05 II I .0 5 IV .05

I. 0 5

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 XI .04 XI I.0 4

počty jedinců

Provoz B

měsíc

zavíječ moučný

zavíječ paprikový

Obr. 10 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu B Na obr. 10 je znázorněna dynamika výskytu zavíječe moučného a zavíječe paprikového ve sledovaném období v provozu B. Nejvyšší výskyt zavíječe moučného byl zaznamenán v zimních měsících a to zejména na konci roku 2004. HORÁK a kol. (1987) však tvrdí, že maximum výskytu je v srpnu. Podle REICHHOLFOVÉ-RIEHMOVÉ (2005) je období výskytu dospělých motýlů od dubna do října. Výskyt zavíječe paprikového byl ojedinělý. Pouze v létě roku 2005 (červen až srpen) byl jeho výskyt téměř srovnatelný s počty zavíječe moučného ve stejném období. Období jeho výskytu (srpen) potvrzuje i HORÁK a kol. (1987). V některých měsících, zejména od listopadu 2005 byl jeho výskyt v provozu B neprokázaný.

35

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 XI .0 4 XI I.0 4 I.0 5 II. 05 III .0 5 IV .0 5 V. 05 VI .0 5 VI I.0 VI 5 II. 05 IX .0 5 X. 05 XI .0 5 XI I.0 5 I.0 6 II. 06

počty jedinců

Provoz C

měsíc

zavíječ moučný

zavíječ paprikový

lesák skladištní

Obr.11 Počty jedinců skladištních škůdců ve sledovaném období (XI.04 – II.06) v provozu C Na obr. 3 je znázorněn výskyt škůdců v jednotlivých měsících sledovaného období u provozu C. V tomto případě se jednalo o ojedinělý výskyt škůdců jako takových. Zavíječ moučný, který se objevoval hojně u předchozích provozů, v této pekárně se prokazoval pouze v období od července do listopadu roku 2005 a v jiných měsících se nevyskytoval. Naopak u zavíječe paprikového byl zjištěn náhlý výskyt v květnu 2005. Tento škůdce byl detekován až do srpna 2005, ale poté již prokázán nebyl. Počty jedinců obou zmiňovaných druhů zavíječů jsou ve srovnání s předchozími provozovnami podstatně nižší. Pouze v tomto provozu byl monitorován i drobný brouk lesák skladištní a to ve velmi nepatrných počtech. Pro tuto pekárnu i to však bylo výrazné. Byl zjištěn v měsíci únoru, březnu a prosinci 2005. Ve zbylých měsících nebyl potvrzen.

36

6.3 STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ Výskyt skladištních škůdců není podmíněn pouze jedním faktorem, a proto byly vzhledem k této skutečnosti zjištěné údaje zpracovány pomocí mnohorozměrné analýzy dat v počítačovém programu CANOCO 4.0 (TER BRAAK, 1988). Použito bylo redundanční analýzy, která je založena na modelu lineární odpovědi. Vstupní dala byla upravena logaritmickou transformací. Výsledky jsou uvedeny v obr. 12, obr. 13 a obr. 14 vyplývající z tab. 4. V tab. 4 se pod číslem vzorku skrývá písmeno provozu, měsíc a rok. Ve sloupci označený jako „péče“ jsou číslice od 0 do 2. 0 znázorňuje žádnou péči, 1 je střední péče a 2 je výborná péče. Pod pojmem „péče“ vyjadřuje přístup provozoven k prováděné sanitaci a míru boje v rámci výskytu skladištních škůdců. V dalších 4 sloupcích se nacházejí jednotlivá roční období, kde 1 značí období odběru. Ve zbylých sloupcích jsou zjištěné počty skladištních škůdců.

37 Tab. 4 Výchozí hodnoty pro statistické zpracování programem CANOCO číslo vzorku A 11/04 A 12/04 A 1/05 A 2/05 A 3/05 A 4/05 A 5/05 A 6/05 A 7/05 A 8/05 A 9/05 A 10/05 A 11/05 A 12/05 A 1/06 A 2/06 B 11/04 B 12/04 B 1/05 B 2/05 B 3/05 B 4/05 B 5/05 B 6/05 B 7/05 B 8/05

péče (0.1.2) 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

jaro

léto

podzim

zima

0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1

1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0

zavíječ moučný 64 39 52 50 63 102 34 43 43 87 86 91 50 56 68 69 88 90 38 27 27 32 31 37 48 40

zavíječ paprikový 0 0 1 0 0 0 0 6 3 1 1 1 0 0 0 0 7 0 3 0 0 1 2 26 32 12

zavíječ skladištní 3 12 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

rus domácí 9 5 4 19 19 45 2 1 1 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

nymfa 46 0 0 85 24 26 0 2 3 1 2 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

lesák skladištní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

38 B 9/05 B 10/05 B 11/05 B 12/05 B 1/06 B 2/06 C 11/04 C 12/04 C 1/05 C 2/05 C 3/05 C 4/05 C 5/05 C 6/05 C 7/05 C 8/05 C 9/05 C 10/05 C 11/05 C 12/05 C 1/06 C 2/06

0 0 0 0 0 0 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0

1 1 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0

0 0 0 1 1 1 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1

24 17 53 53 54 59 0 0 0 0 0 0 0 0 2 3 2 2 2 0 0 0

1 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 41 23 19 6 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 4 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0

39

Obr. 12 Závislost výskytu skladištních škůdců na ročním období Obr. 12 znázorňuje, ve kterém ročním období se daný skladištní škůdce vyskytuje nejvýrazněji. U zavíječe paprikového je nejvýraznějším obdobím výskytu léto, u zavíječe moučného podzim a u ostatních skladištních škůdců, lesáka skladištního, zavíječe skladištního, rusa domácího a u jeho nymf to jsou zimní a jarní měsíce. Nejvýraznějším obdobím výskytu se nemusí rozumnět maximální výskyt, ale například stabilní, ne příliš kolísavý výskyt v měsících daného ročního období nebo může znamenat i prokázání podobného množství škůdců v daném ročním období ve všech provozovnách.

40

Obr. 13 Závislost výskytu skladištních škůdců na prováděné péči Péčí je nejvíce ovlivněn zavíječ moučný (obr. 13). Délka přímky zavíječe moučného naznačuje i míru ovlivnění ze strany prováděné péče. Délka oranžové polopřímky se téměř shoduje s délkou polopřímky červené (péče). Znamená to tedy, že sanitace a aktivní dezinsekce má velký vliv na počty zavíječe moučného v daných provozech. Naopak z průběhu polopřímek zavíječe paprikového a ostatních (modře vyznačených) skladištních škůdců se dá usuzovat, že sanitace a dezinsekce nemají na jejich výskyt téměř žádný vliv, spíše naopak.

41

Obr. 14 Závislost výskytu skladištních škůdců na prováděné péči a na ročním období Obr. 14 znázorňuje výskyt skladištních škůdců ovlivněný ročním obdobím a péčí ze strany provozů. Zavíječ moučný je jako jediný pozitivně ovlivněný péčí. Bylo prokázáno, že se zavíječ moučný vyskytuje nejvíce na podzim. Výskyt zavíječe paprikového je nejvyšší v létě a prováděná péče na něho nemá téměř žádný vliv. Ostatní skladištní škůdci nejsou ovlivněni péčí a nejvíce se vyskytují v zimních a jarních měsících.

42

7 NÁVRH OPATŘENÍ Škoda způsobena skladištními hmyzími škůdci je skryté povahy. Pokud se problematice škůdců nevěnuje dostatečná pozornost, může vyústit ve velmi těžko řešitelný problém. Nikdy nejde docílit úplného vymícení škůdců a zároveň nelze čekat do doby, než se škůdci přemnoží tak, že opatření, která se musí v takovém případě přijmout, budou velmi drastická. V každém případě je na místě prevence, která eliminuje možnost finančního zruinování v případě drastického zásahu u přemnožených škůdců. U sledovaných provozů nedošlo k tak masivnímu výskytu škůdců, které by si žádalo kompletní dezinsekci v celém výrobním prostoru. V provozu A vykonali důkladnou očistu povrchů a poté specialista aplikoval Maxforse gel proti rusům, postřik K-Othine, Empire 20 a přípravek Crackdown. Tento krok se zdá být úspěšný co se týče rusů domácích, jejiž populace po tomto zásahu prudce klesla. Na zavíječe měl zásah vliv spíše preventivní z hlediska udržení populace na zvládnutelné mezi. V provozu B a C se jeví jako nejschůdnější používání lepových pastí, které jsou zdravotně nezávadné, levné a účinné. Lze jimi kontrolovat jak stav populace škůdců, tak i v mnohých případech lze jimi počty jedinců snižovat. V případě přemnožení je nutno použít chemických přípravků. V tomto případě je vhodné ponechat zásah na odborníkovi, který stanoví jak přípravek, tak i jeho dávku s ohledem na daný provoz a zda může či nemůže dojít ke kontaktu s potravinou. Další možností nápravného opatření je využití biologické ochrany, která v posledních letech získává na atraktivitě. Tento způsob boje proti škůdcům je ale zatím zcela neprozkoumán.

43

8 ZÁVĚR V diplomové práci „Monitorování výskytu skladištních škůdců v pekárnách kraje Vysočina“ jsou předkládány výsledky sledování ve 3 zcela odlišných pekárenských provozech v kraji Vysočina, a to v letech 2004 – 2006. Sezónní dynamika jedinců skladištních hmyzích škůdců byla sledována pomocí lepových pastí EKOVET a to od listopadu 2004 do února 2006 v měsíčních intervalech. Mezi detekované druhy patří zavíječ moučný (Ephestia kuehniella), zavíječ paprikový (Plodia interpunctella), zavíječ skladištní (Ephestia elutella), rus domácí (Blatella germanica) a jeho nymfy v různém stádiu vývoje, lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis). Statistickým programem CANOCO bylo zjištěno, že i úzkostlivá péče ze stran pracovníků pekárenských provozů nemusí mít na výskyt skladištních škůdců vždy pozitivní vliv. Toto zjištění podporuje hypotézu, že pekárenské provozy jsou trvale atakovány ze strany hmyzích škůdců. Škody, jež způsobují, jsou sice minimální, zato stálého charakteru. Tam kde se škůdci vyskytují ve vyšších počtech způsobují nejen kvantitativní ale i kvalitativní škody. Mohou také přenášet řadu nemocí. I když nebylo prokázáno, že čistota, pořádek, obměna materiálu ve skladech a pravidelná dezinsekce nemusí být vždy účinným opatřením, je prevence jako taková tím nejlepším a jediným způsobem, jak zabránit kalamitnímu výskytu skladištních škůdců v pekárenských provozech. V opačném případě lze doporučit využití lepových nástrah nebo chemických látek.

44

9 SEZNAM LITERATURY ALMASI, R. Stetocine uskladistenog zita, brasna i proizvoda od brasna. Biljni Lekar Plant Doctor. 2004, roč. 32, č. ¾, s. 210 –217. BARTOŠ, J., VERNER, P.H. Ochrana proti skladištním škůdcům. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 339s. BENEŠOVÁ, L., KLEŇHA, J. Vliv pesticidů, aplikovaných při skladování na enzymové systémy semen, zejména olejnatých. Praha: Česká akademie zemědělská, 1974.122s. CAMPBELL, J. F., ARBOGAST, R. T. Stored-product insects in a flour mill: population dynamics and response to fumigation treatments. Entomologia experimentalis et applicata. 2004, roč. 112, č. 3, s. 217 – 225. CUHRA, P. Monitoring reziduí pesticidů v potravinách v ČR. In KOCOUREK, F., KREJČOVÁ, J., STEJSKAL, V. Rizika pesticidů a škodlivých organismů v agroekosystémech. Praha : Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2003. Rizika reziduí pesticidů v potravinových řetězcích a životním prostředí. s. 28-29. ISBN 80-8655531-3. ČERNÝ, KRATOCHVÍL Boj proti skladištním a mlýnským škůdcům. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1954. 285s. DUDÁŠ, F. Skladování rostlinných produktů. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1983. 268s. FENG, G. H., RICHARDSON, M., CHEN, M. S., KRAMER, K. J., MORGAN, T. D., REECK, G. R. α-amylase Ingibitors from Wheat: Amino Acid Sequences and Patterns of Inhibition of Insect and Human α-amylases. Insect Biochemical Molecular Biology. 1996, roč. 26, č. 5, s. 419 – 426. GORDON, D.G. Dokonalý šváb. Praha : Volvox Globator, 2000. 185 s. ISBN 80-7207385-0. GORE, J. C., SCHAL, C. Expression, production and excretion of Bla g 1, a major human allergen, in relation to food intake in the German cockroach, Blattella germanica. Medical and Veterinary Entomology. 2005, roč. 19. č. 2, s. 127 – 134. HAJŠLOVÁ, J. Rizika reziduí pesticidů v potravinvých řetězcích a v životním prostředí. In KOCOUREK, F., KREJČOVÁ, J., STEJSKAL, V. Rizika pesticidů a škodlivých organismů v agroekosystémech. Praha : Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2003. s. 21-23. ISBN 80-86555-31-3.

45

HONĚK, A., PEKÁR, S. Podpora využití přirozených nepřátel v polních podmínkách. In Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků a skladovaných komodit. Praha - Ruzyně : Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2003. s. 7-17. ISBN 80-86555-34-8. HORÁK, E., VERNER, P., WITTLINGEROVÁ, Z. Příručka pro dezinfekci, dezinsekci a

deratizaci

při

ochraně skladovaných

produktů

a

objektů

zemědělsko-

potravinářského komplexu. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 256 s. KIZLINK, J. Technologie chemických látek II. Brno: Vutium, 2001. s. ISBN 80-214-20138. KUBÍČEK, K., et al. Dezinfekce, dezinsekce a deratizace ve schematech, tabulkách a obrazech. Brno : Veterinární a farmaceutická univerzita, 2000. 100 s. ISBN 8085114-88-7. LOCATELLI, D. P., LIMONTA, L. Ability of Plodia interpunctella (Hbn.) (Lepidoptera: Pyralidae) larvae to find food and flavours. Bollettino di Zoologia Agraria e di Bachicoltura. 2004, roč. 36, č. 1, s. 149 – 154. LUKÁŠ, J., STEJSKAL, V. Biologická ochrana skladovaných komodit. In Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků a skladovaných komodit. Praha - Ruzyně : Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2003. s. 43-51. ISBN 80-8655534-8. NANSEN, C., PHILLIPS, TW. Ovipositional responses of the Indianmeal moth, Plodia interpunctella (Hubner) (Lepidoptera: Pyralidae) to oils. Annals of the entomological society of America. 2003, roč. 96, č. 4, s. 524 – 531. PELIKÁN, M., SÁKOVÁ, L. Jakost a zpracování rostlinných produktů. České Budějovice : Jihočeská univerzita, zemědělská fakulta, 2001. ISBN 80-7040-502-3. Skladištní škůdci a boj proti nim, s. 31-35. PROCHÁZKA, I. Kapesní atlas skladištních škůdců. Třebíč: Fez Třebíč, 1998. 48s. REICHHOLF, J.H. Motýli. Dobřejovice: Rebo Productions, 2004. 239s. ISBN 80-7234310-6. REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ, H. Motýli. Praha : Euromedia Group, 2005. 288 s. ISBN 80-242-1366-4. RETTICH, F., a kol. Standardní metodika k provádění ochranné dezinsekce při výskytu švábovitých na území ČR. Praha : Státní zdravotní ústav, 1997. 7 s. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica ; příloha č.3/1997.

46

RIVAULT, C., CLOAREC, A., GUYADER, A. Bacterial contamination of food by cockroaches. Journal of Enviromental Health. 1993, roč. 55, č. 8, s. 21 – 22. ROSICKÝ, B., WEISER, J. Škůdci lidského zdraví – boj s hmyzem II. Praha: Přírodovědecké nakladatelství, 1952. 832s. RUPEŠ, V., DAVIDOVÁ, P. Etikety přípravků povolených hlavním hygienikem ČR pro ochrannou dezinfekci deratizaci, ke dni 1. 1. 1999. 1999. 711s. ISBN 80-02-01277-1. RUPEŠ, V., RETTICH, F. Standardní metodika \"Ověřování insekticidní účinnosti přípravků pro ochrannou desinsekci\". Praha : Státní zdravotní ústav, 1998. 22 s. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica ; příloha č. 1/1998. SERDABELY, P. Ochrana skladovaného obilí proti škůdcům. Agro. 2003, roč. 7, č. 5, s. 66. ŠIFNER, F. Potravinářské aktuality. VÚPP Praha 1980, č. 3, s. 1 – 5. ŠIFNER, F. Monitoring and control of synanthropic – moth pests in agriculture and the food industry by Ferokap EP pheromone strips. Studijni Informace Rostlinna Vyroba. 1995, č. 2, s. 40. STEJSKAL, V. Moli, červotoči a jiní škůdci materiálů v domácnostech, skladech a chalupách. Praha: Scriptum, 1994. 56 s. ISBN 80-85528-34-7. STEJSKAL , V. Škůdci na skladovaném obilí - výskyt a hubení. Farmář. 1997, roč. 3, č. 5, s. 14-15. STEJSKAL, V. Škůdci skladovaného obilí. Farmář. 2002, roč. 8, č. 12, s. 16 – 18. STEJSKAL, V., HUBERT, J. Alergenní potenciál škodlivých organismů a jejich produktů ve skladovaných obilovinách. In KOCOUREK, F., KREJČOVÁ, J., STEJSKAL, V. Rizika pesticidů a škodlivých organismů v agroekosystémech. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2003. s. 48-51. ISBN 80-86555-31-3. STEJSKAL, V., HUBERT, J. Roztoči škodí ve skladech. Farmář. 2004, roč. 10, č. 12, s. 27 – 29. STEJSKAL, V., KOCIÁN, M. Ochrana před potravinovými a hygienickými škůdci. Praha: Vyšehrad, 1998.108s. STEJSKAL, V., TOLAR, V., VERNER, P. Ochrana před hlodavci a šváby. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1993. 280 s. ISBN 80-85120-29-1. STEJSKAL, V., ŽĎÁRKOVÁ, E. Ochrana skladovaných surovin před škůdci pomocí pyrethroidních

a

biologických

přípravků.

Praha:

a potravinářských informací, 1998. 28s. ISBN 80-86153-81-9.

Ústav

zemědělských

47

STŘÍŽOVÁ , V. Historie dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Praha: Institut hygieny a epidemiologie, 1987. 102 s. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica ; 1987, č. 24 . SUSS, L., LOCATELLI, D. P. Attracticide method for the control of moths in two food industries. Notiziario sulla Protezione delle Piante. 1995, roč. 27, č. 4, s. 73 – 83. SUSS, L., LOCATELLI, D. P., MARRONE, R. V. Possibilities and limits of mass trapping and mating disruption techniques in the control of Ephestia kuehniella (Zell.) (Lepidoptera: Phycitidae). Bollettino di Zoologia Agraria e di Bachicoltura. 1996, roč. 28, č. 1, s. 77 – 89. SUSS, L., LOCATELLI, D. P., MARRONE, R. V. Mating suppression of the Mediterranean flour moth (Ephestia kuehniella Zeller) (Lepidoptera: Pyralidae) in a food industry. Bollettino di Zoologia Agraria e di Bachicoltura. 1999, roč. 31, č. 1, s. 59 – 66. TER BRAAK, C. J. F. Canoco: A Fortran program for canonical community ordination by partial detrended canonical corespondence analysis. Version 4.0, 1988. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv [online]. 2004 [cit. 2005-1211]. Dostupný z WWW: <www.uskvbl.cz>. VAVŘENA, Č. Doprava a skladování mouky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1955. 277s. ISBN L18-B1-3-I. VOSTOUPAL, B. Katalog přípravků dezinfekce, dezinsekce, deratizace. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989. 304s. ISBN 80-209-0002-0. ZAGULJAJEV, A. K. Moli i ognevki, vrediteli zerna i prodovolstvennych zapasov. Moskva: Nauka, 1964. 270 s.

48

10 PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha 1 Chemické látky (pesticidy) se třídí podle aktivní látky a její formulace Obr. 1 Rus domácí (Blatella germanica) dostupný na: www.ulg.ac.be/museezoo/arthro/ blatopt.htm ze dne 19. 3. 2006 Obr. 2 Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) dostupný na: www. unict.it/dipartimenti/.../ antro/derrate2.htm ze dne 19. 3. 2006 Obr. 3 Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) dostupný na: www. macrophotography. cz/coppermine/ ze dne 19. 3. 2006 Obr. 4 Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) dostupný na: entowww.tamu.edu/ xtension/youth/bug/bug062.htm ze dne 19. 3. 2006 Obr. 5 Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) dostupný na: www.incetimages.org ze dne 19. 3. 2006 Obr. 6 Lepová past Ekovet z lícní strany Obr. 7 Lepová past Ekovet z ruboví strany Obr. 8 Lepová past Ekovet se vzorky škůdců

49

Příloha 1 Chemické látky (pesticidy) se třídí podle aktivní látky a její formulace (STEJSKAL a kol., 1993): 1) anorganické insekticidy -

fluorid sodný

-

kyselina boritá nebo borax

-

silikagel

2) pyrethridy (látky přírodního původu) - pyrethrum – směs pyrethrinů 3) pyrethroidy (syntetické látky) -

beta-cyfluthrin

-

cyfluthrin

-

cypermethrin

-

d-trans allethrin

-

deltamethrin

-

fenvalerate

-

kadethrin

-

lambda-cyhalotrin

-

permethrin

-

phenothrin

-

resmethrin

-

s-bioallethrin

-

tetramethrin

4) organofosfáty -

acephate

-

azamethiphos

-

diazinon

-

dichlorvos

-

etrionfos

-

fenitrothion

-

chlorpyrifos

-

isofenphos

-

malathion

-

pirimiphos-methyl

-

propetamphos

50

-

trichlorfon

5) karbamáty -

bendiocarb

-

dioxacarb

-

propoxur

6) amidinohydrazony -

hydramethylnon

7) makrocyklické laktonické glykosidy -

abamectin

8) fluoralifatické sulfonamidy -

sulfuramid

9) růstové regulátory hmyzu (IGR) – bioracionální insekticidy a) juvenoidy -

fenoxycarb

-

hydropren

-

methopren

-

pyriproxyfen

-

W-328 b) antijuvenilní hormony

-

precocene c) inhibitory syntézy chitinu

-

diflubenzuron

-

chlorfluazuron

-

tiflumuron

10) synergující látky - synerganty -

MGK 264

-

DEF

-

Piperonyl butoxide (PBO)

11) nepovolené skupiny •

chlorované uhlovodíky

- aldrine, DDT, Dieldrin, Endosulphan, Endrin, HCH, Heptachlor, Chlordane •

chemosterilanty

- Hemel, Hempa, Metepa, TEPA, Thio-TEPA

51

Obr. 1 Rus domácí (Blatella germanica) dostupný na: www.ulg.ac.be/museezoo/arthro/ blatopt.htm ze dne 19. 3. 2006

Obr. 2 Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) dostupný na: www.unict.it/dipartimenti/.../ antro/derrate2.htm ze dne 19. 3. 2006

52

Obr. 3 Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) dostupný na: www.macrophotography.cz coppermine/ ze dne 19. 3. 2006

Obr. 4 Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) dostupný na: entowww.tamu.edu/ xtension/youth/bug/bug062.html ze dne 19. 3. 2006

53

Obr. 5 Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) dostupný na: www.insectimages.org ze dne 19. 3. 2006

Obr. 6 Lepová past Ekovet z lícní strany

54

Obr. 7 Lepová past Ekovet z rubové strany

Obr. 8 Lepová past Ekovet se vzorky škůdců

55

56