Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
MONITORING ZDRAVOTNÍHO STAVU DŘEVIN V PR POD TRLINOU bakalářská práce
2006/2007
Olga Vašíčková
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zdravotní stav dřevin v PR Pod Trlinou zpracovávala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: .................................
Podpis studenta: ........................................
Poděkování:
Děkuji paní Ing. Dagmar Palovčíkové za odbornou pomoc při určování druhů nalezených hub a vedení bakalářské práce a všem ostatním, kteří mi pomáhali při získávání informací o PR Pod Trlinou.
Olga Vašíčková Název práce:
Monitoring zdravotního stavu dřevin v PR Pod Trlinou
Name to a project: Monitoring of health condition of woody species in Pod Trlinou nature reservation
Abstrakt: V období od září 2006 až duben 2007, bylo na území PR Pod Trlinou děláno šetření zdravotního stavu lesních dřevin s cílem provést základní charakteristiku zájmového území a zhodnotit hlavní problémy ochrany lesa. Výzkum byl zaměřen na inventarizaci hub s ohledem na vazbu na tlející dřevo. Při teréním průzkumu bylo determinováno 30 druhů dřevokazných hub, z nichž většina žila saprofyticky. V práci byly také zohledněny škody způsobené jinými činiteli biotickými a abiotickými. Z nichž největší byly škody způsobované zvěří na přirozené obnově. Zdravotní stav dřevin na lokalitě byl shledán jako relativně dobrý. Klíčová slova: zdravotní stav dřevin, dřevokazné houby, PR Pod Trlinou, poškození zvěří, biotické škody, abiotické škody.
Abstract: In period from September 2006 to April 2007, there had been done an investigation of health condition of woody species in Pod Trlinou Nature Reservation. The purpose of this investigation was to make a basic characteristic of investigating area and to sum up main problems of forest protection. The investigation was aimed to take an inventory of fungi with regard to connection of decayed wood. During terrain investigation, there were determined 30 kind of wood damaging fungi. The majority of them were living by saprophytic life. Also, there were taken into consideration damages cost by other biotic abiotic factors. The biggest damages were made by games on nature reproduction of forest. Woody species were relatively in a food health condition in the area. Key Words: health condition of woody species, wood damaging fungi, Pod Trlinou Nature Reservation, damages by games, damages by biotic factors, damages by abiotic factors.
Obsah: 1. Úvod ................................................................................................................... 1 2. Základní údaje o řešeném území .............................................................. 3 2.1. Administrativní údaje ............................................................................... 3 2.2. Poloha ........................................................................................................ 3
3. Širší územní vztahy a přírodní podmínky ............................................
4
3.1. Geomorfologické poměry ........................................................................ 4 3.1.1. Přírodní lesní oblasti .......................................................................... 4 3.1.2. Biogeografické regiony ...................................................................... 4 3.1.3. Regionální členění regionu ................................................................. 4
3.2. Geologické poměry ................................................................................... 5 3.3. Pedologické poměry .................................................................................. 6 3.4. Hydrologické a hydrobiologické poměry ............................................... 6 3.4.1. Povrchové vody .................................................................................. 6 3.4.2. Podzemní vody ................................................................................... 7
3.5. Klimatické poměry .................................................................................... 7 3.6. Lesní typy ................................................................................................... 8 3.6.1. Výčet lesních typů ze sledované lokality .............................................. 8 3.6.2. Charakteristika vybraných souborů lesních typů ................................... 9
3.7. Biota ............................................................................................................ 11 3.7.1. Širší popis oblasti ............................................................................... 11 3.7.2. Sledovaná lokalita .............................................................................. 11
4. Metodika ...........................................................................................................
13
4.1. Studium literatury ...................................................................................... 13 4.2. Seznámení s lokalitou ............................................................................... 13 4.3. Samoatatné sledování ............................................................................... 13
5. Výsledky ...........................................................................................................
14
5.1. Výčet všech nalezených druhů hub a jejich hostitelské dřeviny ......... 14 5.2. Druhy determinovaných hub a jejich ekologie ...................................... 17 5.2.1. Houby determinované na buku lesním (Fagus sylvatica) ...................... 18 5.2.2. Houby determinované na dubu zimním (Quercus petraea) ................... 23 5.2.3. Houby determinované na bříze bělokoré (Betula pendula) .................... 24 5.2.4. Houby determinované na habru obecném (Carpinus betulus) ................ 25 5.2.5. Houby determinované na lísce obecné (Corylus avellana) .................... 26 5.2.6. Houby determinované na třešni ptačí (Cerasus avium) ......................... 26 5.2.7. Houby determinované na borovici lesní (Pinus sylvestris) .................... 27 5.2.8. Houby determinované na topolu (Populus sp.) .................................... 27
5.3. Ostatní druhy poškození ........................................................................... 28 5.3.1. Škody zvěří ....................................................................................... 28 5.3.2. Škody hmyzem .................................................................................. 28 5.3.3. Škody abiotickými činitely ................................................................. 28 5.3.4. Škody antropogeního původu ............................................................. 29
6. Diskuse .............................................................................................................. 30 7. Závěr .................................................................................................................. 32 8. Summary .......................................................................................................... 33 9. Použitá literatura ........................................................................................... 34 10. Přílohy
1
1.ÚVOD Les představuje v přírodě společenstvo organismů, ve kterém převládají patrovité, mnohaleté dřeviny, které vytvářejí souvislé porosty. Základním článkem tohoto společenstva jsou zelené rostliny, které vytvářejí organickou hmotu – fytohmotu. V současné době jsou však lesní ale i ostatní společenstva vystaveny intenzívním a mnohostranným tlakům. Oslabují je především vlivy antropické, které namáhají únosnost ekosystémů a extrémě je zatěžují. Takto oslabené ekosystémy jsou náchylnější ke škodám abiotickým, či k poškození činiteli biotickými. Ve vážných případech může docházet až k narušení ekologických pochodů a vazeb a porušení ekologické rovnováhy. Proto je nutné vytvořit soustavu cílevědomých opatření, zaměřených na minimalizování účinku škodlivých činitelů a na posílení odolnosti lesních porostů. Podstatnou roli v procesech každého ekosystému hrají houby. Jsou to heterotrofní organismy, neobsahují chlorofil (zeleň listovou) a jsou tvořeny protáhlými, vzájemě propojenými a různě větvenými vlákny (hyfami) s jedno nebo více jadernými buňkami. Buněčné stěny obsahují většinou chitin a celulosu. Mezi dřevní houby patří převážně houby hniložijné (saprofytické) a cizopasné (parazitické) (Grunert, 1995). K nejvážnějším škůdcům lesních porostů patří dřevokazné houby, které vyvolávají kořenové a kmenové hniloby všech lesních dřevin. V přirozených lesích patří dřevokazné houby v převážné většině mezi užitečné složky biocenózy, protože infikují stromy především v sestupné fázi vývoje, tj. stromy staré a přestárlé, urychlují jejich rozpad a uvolňují tak prostor pro nové generace lesních dřevin. Dále se významně a nezastupitelně podílejí na rozpadu dřevních zbytků, rozpadu odumřelých větví a čištění stromů i na rozkladu pařezů a kořenů v půdě (Švestka a kol. 1990). Ke škodám způsobených biotickými činiteli řadíme také škody zvěří. Jako je okus letorostů, pupenů, jehlic nebo listů sazenic a semenáčků, ohryz a loupání kůry kmene, popř. kořenových náběhů a méně časté škody vytloukáním (parohatá zvěř), odírání kmenů u kališť či vytahování sazenic ze země bez následné konzumace. Zvěř byla odedávna součástí lesních společenstev, v přirozených, nenarušených lesních ekosystémech nacházela dostatek potravy, o škodách zvěří nebylo možno hovořit. V důsledku působení člověka se však změnily lesy a změnilo se i druhové složení a početní stavy zvěře, což je příčinou zvýšení škod. Dalším biotickým činitelem způsobujícím škody je hmyz. Vývoj převážné většiny hmyzu je úzce spjat s životem rostlin, které hmyzu nejčastěji slouží za potravu. Účelem žíru hmyzu na rostlinách je nejčastěji výživa larev, méně často pak výživa dospělého hmyzu. Žírem mohou být poškozeny různé části rostlin (Safír, 1978). Dřěviny mohou být také poškozovány lidskou činností (těžební činností, přibližováním vytěženého dříví, ale také imisemi, atd.), nebo činiteli abiotickými (mrazem, větrem, suchem, vysokými teplotami, atd.) Cílem této práce je provést základní charakteristiku zájmového území a
2
zhodnotit hlavní problémy ochrany lesa. Podrobněji to znamená udělat charakteristiku lokality, zhodnotit přírodní podmínky, zachytit dřevinnou skladbu a širší územní vztahy. Provést inventarizaci hub s ohledem na vazbu na tlející dřevo na lokalitě, zachytit související ekologii. Na základě sběru plodnic zhodnotit spektrum hub vázaných na dřevo a analyzovat jejich význam k hostitelským rostlinám a vazbu pro posuzovaný lesní ekosystém. Srovnat vlastní výsledky s pracemi dalších autorů, provést analýzu zjištěného zdravotního stavu. A v závěru shrnout své výsledky včetně použití pro další navazující magisterskou práci, popř. navrhnout další konkrétní zaměření dalšího výzkumu na lokalitě.
3
2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ Na bakalářskou práci Monitoring zdravotního stavu dřevin bylo zpracováváno území přírodní rezervace Pod Trlinou. Hlavním motivem ochrany jsou přírodě blízké lesní společenstva a fragment zachovalé kulturní krajiny luk, pastvin, mezí s výskytem řady chráněných druhů živočichů a rostlin. Přírodní rezervace Pod Trlinou byla byla vyhlášena v roce 1998 nařízením č. 21/1998 Okresního úřadu v Šumperku.
2.1. Administrativní údaje: kraj: Olomoucký okres: Šumperk katastrální území: Lesnice, Leština rok vyhlášení: 1998 celková výměra: 52,1522 ha výměra lesní půdy: 33,83 ha výměra ostatní půdy: 18,3222 ha
2.2. Poloha: Vybraná lokalita má 52,1522 ha, nachází se v Olomouckém kraji, okrese Šumperk jiho-východně od obce Lesnice ( PSČ: 789 01). Zasahuje do katastrálního území obce Lesnice a Leština. Tato plocha patří do revíru Dubicko a je pod lesní správou v Rudě nad Moravou.
Orientační mapa území M 1 : 100 000
S
Obr. 1. orientační mapa
4
3. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY: Sledovaná lokalita je řazena do přírodní lesní oblasti 28b, tedy předhůří Hrubého Jeseníku. Oblast leží ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovicko-rychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina v mezofytiku, což je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. (Hejný, 1988) A patří do bioregionu Šumperského.
3.1. Geomorfologické poměry:
3.1.1. PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLASTI Sledovaná lokalita se nachází na jihozápadním okraji PLO 28b, jižní obvod předhůří Hrubého Jeseníku. Začíná na západě Kralickou brázdou, na niž navazuje pruh vrchovin (Staroměstská, Jeřábí), které se táhnou až do údolí Moravy tvoří předhoří nevýrazný přechod Jeseníků do Úsovské vrchoviny. Květena je zde sudetská a je zde též poměrně pestrá geologická výstavba.
3.1.2. BIOGEOGRAFICKÉ REGONY Z hlediska biogeografických regionů řadíme území do provincie opadavých listnatých lesů, podprovincie Hercincké a do Šumperského bioregionu. Tento region leží na severní Moravě zabírá přibližně geomorfologický celek Hanušovická vrchovina a severní část Zábřežské vrchoviny. Bioregion je tvořen vrchovinou až hornatinou, rozřezanou údolími horských řek s pestrou geologickou stavbou i s ostrůvky vápenců a hadců ( Culek a kol. 1993).
3.1.3. REGIONÁLNÍ ČLENĚNÍ RELIÉFU: Regionálně tuto oblast řadíme do Krkonošsko-jesenické soustavy, Jesenické
5 podsoustavy, Hanušovické vrchoviny, Úsovské vrchoviny a nejmenší celek tvoří Benkovská vrchovina. Benkovská vrchovina: Část Úsovské vrchoviny, hřbet směru SV-JZ výrazně ohraničený zejména na západě vůči Mohelnické brázdě a tvořený chloritizovanými migmatity,sericitickými a chloritickoseritickými křemenci a slepenci, hřbet se zbytky plošinatého reliéfu značně rozrušeného kriogenními pochody a s okraji rozřezanými údolími vodních toků. Nejvyšší bod Bílý kámen 588 m n.m., významné body Zmrzlé skály 530 m n.m. a Trlina 527 m n.m. Je to 3-5 vegetační stupeň, oblast je středně zalesněná v jižní a střední části smrkovými porosty s jedlí a modřínem ( Blatka a kol. 1987 )
3.2. Geologické poměry: Sledovaná lokalita je orientována na jiho-východ, nejvyšším místem je Trlina 527 m n. m. a nejnižší nadmořská výška je 274 m n. m. Geologický podklad je základní a konstantní složkou každé oblasti. Zejména ve střední Evropě je závislost stanovištních poměrů na matečné hornině značná. Regionální geologie vymezuje v České republice dva velké geologické a geomorfologické celky, které prodělaly odlišný vývoj – Český masív a Karpaty. Mnou sledovaná lokalita patří k bloku Českého masívu. Český masív je zbytkem variské části hercynského pohoří, které bylo vyvrásněno hlavně v karbonu. Od té doby prodělal Český masív dlouhý vývoj: v permokarbonu se prolomily permokarbonské pánve, v křídě do něj ze Saska vniklo moře. V třetihorách, kdy byl zarovnán v parovinu,byl následkem Alpského vrásnění rozlámán a podél zlomů došlo k výlevům sopečného magmatu. Ve čtvrtohorách došlo už jen k modelaci reliéfu činností ledovců a řek (Hruška, 1998) Většinu bioregionu (ve kterém leží sledovaná lokalita) budují různé oblasti kristalinika : východně od Králík převládají migmatity a migmatické ruly, přes Staré Město a Hanušovice se táhne pestrá zóna tvořená četnými pásy amfibolů, fylitů, vápenců, hadců, kvarcitů i amfibolických granodioritů. Západně od Zábřehu vystupují svory, až svorové ruly, amfibolity a polohy kvarcitů, v oblasti Šumperka a Velkých Losin migmatiti až migmatické ruly, amfibolity, na jihozápadu malé masívy amfibolických granodioritů, v jihovýchodním výběžku oblasti fylity, přeměněné diabásy a vápence mírně metamorfovaného devonu. Z pokryvů dominují především svahoviny, okrajově se vyskytují sprašové hlíny. ( Culek a kol. 1993). Sledované území náleží ke geomorfologickému celku Hanušovická vrchovina. Podloží tvoří metamorfované břidlice v chloritických starohorních rulách a malou část kristlické vápence (Šafář, 2003).
6
3.3. Půdní poměry: V bioregionu, kde leží sledovaná oblast plošně převažují typické kambizemě, které se vyskytují převážně v nižších polohách a častěji na srtmějších svazích. Na zarovnaných po vrších a hřbetech jsou zastoupeny i dystrické kambizemě a ostrůvkovitě kambizemní podzoly. Na úpatích svahů směrem k nížinám se vyskytují na sprašových hlínách luvizemě, často pseudoglejové a typiclé hnědozemě. Na křídových slínech v Kladské kotlině se souvisle vyvinuly primární pseudogleje. Nivy vodních toků tvoří glejové fluvizemě s velkým obsahem velkých valounů a štěrku. Sledovaná lokalita je součástí mírně teplé, mírně vlhké oblasti s mírnou zimou. Atmosferické srážky dosahují 696 mm v ročním úhrnu, tudíž ho lze zařadit do vlhké (humidní) oblasti. Potenciální půdní reakce je 4,6 – 6,5 pH (kyselá až slabě kyselá) Na lokalitě převažují silně smyté hnědozemě – lesní půdy vznikající ve vlhkém a polovlhkém klimatu. Při vzniku těchto půd se uplatňuje částečné vyplavování, jíl se akumuluje v horizontu B. jsou slabě až středně kyselé (Šimek, 2005), případně kambizemě hluboké, hlinité místy hlinitopísčité – půdy tvořící se ve vlhčím klimatu s málo vyvinutými půdními horizonty v důsledku nízkých teplot, zaplavení a nebo vzhledem k nedostatku času (Šimek, 2005). Recentní půda při úpatí Trliny sahá do hloubky 110 – 180 cm, pod ní je vápnitá spraš nepatrně ovlivněna pedogenezí, bohatá na paleontologické nálezy sprašových břichonožců ze společenstva chladnomilné tzv. pupilové fauny význačné pro nejmladší stádia wurmu (Šafář, 2003).
3.4. Hydrologické a hydrobiologické poměry: 3.4.1. POVRCHOVÉ VODY Sledovaná lokalita je oblast s dobrou retenční schopností 20 –30, málo vodnatá, stupeň rozkolísanosti odtoku – silně rozkolísaný (1001-2500) a koeficient odtoku je střední. Nejvodnatějším měsícem je březen. Částí JZ okraje sledované lokality také protéká Loučský potok: Který pramení u Loučky ve výšce 428 m n.m., ústí z leva do Moravy u Lesnice 264 m n.m., plocha povodí je 47,5 km a délka toku 17,1 km. Průměrný průtok u ústí 0,37 m/s, hydrologická stanice Lesnice (Kestřánek a kol. 1984). A východní částí protéká bezejmený potůček, který tvoří východní hranici lesa a přibližně po 1 km se vlévá do Loučského potoka. Nejvýznamějším vodním tokem v oblasti je řeka Morava.
7
3.4.2. PODZEMNÍ VODY Základními typy podzemních vod – se sezóním doplňováním zásob. Časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů nejvyšších květen až červen, nejnižší září až listopad s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu. Regiony s průměrným specifickým odtokem podzemních vod 1,51 – 2,00 l/s * km2. Stupeň zvodnění 1 - 2: převážně puklinové, vydatnost v průměru do 1 l/s.
3.5. Klimatické poměry: Sledované území se nachází v klimatickém regionu označeném jako MT9. Jde o oblast mírně teplou, mírně vlhkou s mírnou zimou. Projevuje se zde klimatický gradient ve směru S – J. počet letních dnů počet dnů s průměrnou denní teplotou 10o C a více počet mrazových dnů počet ledových dnů průměrná teplota v lednu ve (oC) průměrná teplota v červenci ve (oC) průměrná teplota v dubnu ve (oC) průměrná teplota v řijnu ve (oC) průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více srážkový úhrn ve vegetačním území (mm) srážkový úhrn v zimním území (mm) počet dnů se sněhovou pokrývkou počet dnů zamračených počet dnů jasných
40 – 50 140 – 160 110 – 130 30 – 40 (- 3) – (- 4) 17 – 18 6–7 7–8 100 – 120 400 – 450 250 – 300 60 – 80 120 – 150 40 – 50
Informace byly získány z mapy: klimatické oblasti ČSR (Quitt, 1975). Atmosferické srážky dosahují po přepočtu 771,8 mm v ročním úhrnu, podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49o 58´ s.š., 16o 58´v.d.) 1961 – 1990, ve vzdálenosti 15 km od rezervace. Tab. 1. Průměrný roční úhrn srážek v (mm): I
II
III
IV
V
VI
VII
58,7 45,4 43,3 51,3 63,1 81,6 101,7
VIII 89
IX
X
XI
XII
roč.úhrn
53,7 63,9 61,4 58,7 771,8 mm
8
Vývoj atmosferických srážek je poněkud odchylný od normálu. Minimum srážek, které se většinou objevuje v únoru je v této oblasti posunuto na březen. Maximum srážek je v mezích normálu – v měsíci červenci, kdy vrcholí letní evropský monzun u nás. Srážky za vegetační období IV. – IX. činí 440,4 mm a mimo něj X. - III. Je 331,4 mm. Průměrná relativní vlhkost za rok dosahuje 80%.
Průměrná teplota vzduchu dosahuje po přepočtu 7,70C za rok. Její průběh roku je podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49o 58´ s.š., 16o 58´v.d.) 1961 – 1990, ve vzdálenosti 15km od rezervace. Tab. 2. Průměrná roční teplota vzduchu ve (0C): I
II
-3,7 -2,5
III
IV
1,5
6,3
V
VI
VII
VIII
IX
11,9 14,8 16,5 15,6 12,2
X
XI
XII průměr
7,0
2,0
-1,5
6,70C
Nejnižší hodnoty teploty vzduchu připadají na leden, nejvyšší na červenec. Průměrná teplota za vegetačního období IV. – IX. je 12,9 0C.
3.6. Lesní typy: Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ, který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin.
3.6.1. VÝČET LESNÍCH TYPŮ ZE SLEDOVANÉ LOKALITY:
3S1 - Svěží dubová bučina biková 3S5 - Svěží dubová bučina biková s ostřicí prstnatou 3S6 - Svěží dubová bučina biková s mařínkou 3K3 - Kyselá dubová bučina biková 3V1 - Vlhká dubová bučina netýkavková 3B2 - Bohatá dubová bučina mařínková na stinných svazích 3A2 - Lipodubová bučina strdivková na kamenitých svazích a hřbítcích 3Y1 - Skeletová dubová bučina na skalách 4Y1 - Skeletová bučina na skalách 4A1 - Lipová bučina bažanková na kamenitých svazích
9
3.6.2. CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH SOUBORŮ LESNÍCH TYPŮ: Soubor lesních typů je širší typologická jednotka, spojuje lesní typy na příbuzných stanovištích, charakterizovaných hospodářsky významnými vlastnostmi. V ekologické síti jsou soubory lesních typů vymezeny edafickými kategoriemi a klimatickými (vegetačními) stupni. Do souborů lesních typů se sdružují lesní typy jako nejnižší jednotky diferenciace růstových podmínek.
3S - Svěží dubová bučina (QF)
2,63 % HS 45 (25) Rozšíření - svahy, plošiny i ploché hřebeny na různých horninách (algonkické břidlice, droba, pararula, méně pískovce, hlíny), často s písčitými nebo mělkými hlinitými (sprašovými) překryvy, v pahorkatinách. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (B)mo, na písku (B)o. Přirozená skladba - bk6, db3, lp1, jd, hb. Ohrožení - zanedbatelné, smrk někdy trpí červenou hnilobou.
3K - Kyselá dubová bučina (Fq v. st.)
4,57 % HS 23, 43 Rozšíření - v pahorkatinách na různých svazích, ve vyšších polohách jen na slunných, méně častá na plošinách; převážně chudší podloží. Půda - středně hluboká, čerstvá až vysýchavá, typu (B)o-b. Přirozená skladba - bk6, db3, jdl, bo, (lp). Ohrožení - nepatrné, mírně suchem, středně degradací, slabě buření.
3V - Vlhká dubová bučina (QF)
0,50 % HS 57 (59) Rozšíření - V pahorkatinách na podsvahových diluviích, v plochých úžlabinách, na terasách a prameništních svazích. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (Bg) - gG - hnG. Přirozená skladba - bk3, db3, jd3, jv1 . Ohrožení - silně buření, pomístně zamokřením, smrk větrem a hnilobou.
3B - Bohatá dubová bučina (QF)
1,73 % HS 45 Rozšíření - v pahorkatině na bohatším podloží souvisle, v nížinách ve stinných a úžlabních polohách, ve vrchovině na slunných svazích. Půda - bez výrazného vysychání, hluboká, jen mírně štěrkovitá, typu (B)m-e; jen s menší příměsí spraše. Přirozená skladba - bk6, db3, hb1, jda, lp, slabě keře.. Ohrožení - silněji buření, mírně vysýcháním, ve smrku středně větrem.
10
3A - Lipodubová bučina (Q Ftil)
0,40 % HS 41 Rozšíření - vypuklé i výrazné svahy a ploché hřebeny v pahorkatině (300 až 500, na vápenci až 600 m n. m.). Půda - většinou vyvinutá, ale silně kamenitá, svrchu někdy mírně vysýchavá, typu (B)ca-c, Ca (popř. AC). Přirozená skladba - bk5, lp2, dbl, jv1, jdl. Ohrožení - značně erozí a buření, slunné polohy vysýcháním.
3Y - Skeletová dubová bučina (Fq)
0,03 % HS O1 Rozšíření - v pahorkatině na svazích a hřebenech (suťová pole pod hřebeny), staré výsypky v uhelných pánvích. Půda - vysýchavá, středně hluboká, balvanitá (i sypká), typu (A) C-AC. Přirozená skladba - bk5, db4, bř1, bo. Ohrožení - značně vysýcháním, silně erozí a degradací půdy.
4Y - Skeletová bučina (Fqa)
0,01 % HS O1 Rozšíření - vylišována jen výjimečně v pahorkatině a na slunných svazích vrchovin. Půda - balvanitá (mírně vysýchavá), středně hluboká, typu (A) C-AC. Přirozená skladba - bk6, db2, jd 1, (bo, bř) 1. Ohrožení - silně erozí, značně degradací půdy, mírně vysýcháním.
4A - Lipová bučina (Ftil)
0,13 % HS 41 Rozšíření - z pahorkatiny (chladnější polohy) do vrchovin (slunné a hřebenové polohy), na kamenitých svazích a hřebenech. Půda - vlhkostně příznivá (vyrovnaná), silně kamenitá, prohumózněná, typu (B)c, s přechody do AC, Ca. Přirozená skladba - bk6, jv1, lp2, jdl, jl. Ohrožení - značně erozí a buření.
4S- Svěží bučina (Ft, Fp)
0,73 % HS 45 Rozšíření - plošiny, svahy, úžlabiny, na různých horninách, často se slabými hlinitými překryvy, vyšší pahorkatiny, vrchoviny. Půda - hluboká, čerstvě vlhká, typu (B)mo - (B)m. Přirozená skladba - bk8, jd2, (bkl0, jd-Fagetum pauper). Ohrožení - zanedbatelné.
11
3.7. Biota: 3.7.1. ŠIRŠÍ POPIS OBLASTI: Oblast leží v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovickorychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina. Mezofytikum je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. (Hejný, 1988) Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na převážné většině území bučiny, a to jak květnaté (podsvaz fagetion), tak i acidofilní (Luzulo-fagetum). Na prudkých svazích je možno očekávat suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Podél vodních toků se vyskytuje nivní vegetace (Arunco sylvetris - Alnetum glutinosae, Cariciremotae - Fraxinetum). Okrajově do regionu zasahují i dubohabřiny (Melampyro nemorosi - Carpinetum) a acidofilní doubravy (Genisto germanicae - Quercion). Přirozenou náhradní vegetací vlhkých luk jsou porosty mezofilního křídla svazu Calthion, která vzácně přechází až do vegetace rašelinných luk Caricion fuscae. Na sušších stanovištích se vyskytuje vegetace pastvin svazů Cynosurion a Violion caninae. Lemy náležící svazu Trifolium medii. Květena území je nepříliš bohatá, tvořena především evropskými mezofyty a obohacená o demontanní výskyt splavených horských druhů. Mezní prvky prakticky chybějí, exklávní výskyt byl zaznamenán u některých serpentinofytů a kalcifytů. Převažuje podhorská lesní fauna související se sousedícím horským Jesenickým bioregionem. V hercinském základu fauny jsou patrné vlivy dalších oblastí. Na vápencích je v sinuzii měkkýšů zřetelný přesah karpatského prvku. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, na Moravě a Moravské Sázavě je vyvinuto pásmo lipanové. Aspekt černomořského povodí je patrný ve výskytu mihule ukrajinské ( Culek a kol. 1993).
3.7.2. SLEDOVANÁ LOKALITA: Na sledované lokalitě se vyskytuje cca 29 druhům dřevin, z toho převážná část se vyskytuje v PR Pod Trlinou. Vyskytuje se tu smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphylos), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus aria), třešeň ptačí (Cerasus avium), bříza bělokorá (Betula pendula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý
12
(Sambucus nigra), bez hroznatý (Sambucus racemosa), kalina obecná (Viburnum opulus), svída krvavá (Swida sanguinea), trnka obecná (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), růže šípková (Rosa canina), vrba jíva (Salix caprea), olše lepkavá (Alnus glutinosa), ořešák královsý (Juglans regia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) Květenu tvoří zbytky bučin a dubových bučin, zčásti degradační stádia bučin a přechody k dubohabřině nebo acidofilní doubravě. Květnaté bučiny Eu-Fagenion mají vyvynutý bohatý podrost se svízelem vonným (Galium odoratum), dymnivkou dutou (Corydalis cava), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), sasankou pryskyřníkovitou (Anemonoides ranunculoides) a lilií zlatohlavou (Lilium matragon). V oblasti Vápenné skály rostou teplomilné a kalcifilní druhy. V rezervaci se vyskytují vzácný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vstavač nachový (Orchis purpurea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listeria ovata), hořec brvitý (Gentianella ciliata) (Šafář, 2003). Z trav tu jsou třeslice prostřední (Briza media), lipnice luční (Poa pratensis), srha říznačka (Dactilis glomerata), psárka luční (Alopecurus pratensis), bojínek luční (Phelum pratense) a další. Lokalita má také velmi bohatou faunu. Je zde prováděn systematický ornitologický průzkum již od roku 1972, celkem zde bylo zjištěno 59 druhů ptactva. Vyskytují se zde všechny druhy lejsků (Ficedula sp.), včetně zvláště chráněných lejseka malého (Muscipava parva) a lejseka šedého (Muscipava stripa), dále pak krahujec obecný (Accicipiter nisus), holub doupňák (Columba oenas), moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Při tahu zde zastavují mimo jiné včelojed lesní (Pernis apivorus), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), brkoslav severví (Bombycilla garullus). Z dalších vzácnějších živočichů tu žijí mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ještěrka obecná (Lacerita gilis), slepíš křehký (Anguis fragilis), plch velký (Glis glis), plch lesní (Driomis nitedua), Plšík lískový (Muscardinus avellananius), netopýr ušatý (Pleucotus auritus), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a z motýlů vzácný jasoň dymnivkový (Paranassius aphnemosyne) (Šafář, 2003).
13
4. METODIKA Úkolem této práce je zhodnotit zdravotní stav porostu a provést inventarizaci parazitických a saprofytických dřevokazných hub v PR Pod Trlinou.
4.1. Studium literatury Studium literatury bylo také jednou z důležitých částí při vypracovávání této práce. Bez dostatečných informací by nebylo možno provádět na sledované lokalitě průzkum dostatečně. Proto bylo nutno nastudovat všechny dostupné materiály o PR Pod Trlinou, jejím stavu, přírodních podmínkách, květeně a zvířeně. Dále bylo nutno nastudovat alespoň základy studované problematiky, především vše, co se týká dřevokazných hub, saprofytických i parazitických, poškození lesních dřevin a další.
4.2. Seznámení s lokalitou Sledovaná lokalita nemá přirozeně vytyčené hranice. Proto bylo nejdříve nutno sehnat mapové podklady, důležité pro určení polohy hranic a orientaci na lokalitě a provést pochůzku terénem pro obeznámení s uměle vytvořenými hranicemi, aby při následném pozorování nečinilo problémy se v této lokalitě orientovat.
4.3. Samostatné sledování Samostatné sledování lokality probíhalo po dobu sedmi měsíců, od září 2006 do dubna 2007. Po dobu průzkumu byla lokalita průběžně navštěvována. U nalezených hub byl zaznamenáván substrát, tím je myšleno druh dřeviny a její část na které se houba vyskytuje, dále pak byla provedena fotodokumentace, pro dodatečné určení druhu houby a pro umístění do příloh a zaznamenáno datum nálezu. Zjišťování přítomnosti jednotlivých saprofytických či parazitických druhů hub probíhalo okulární metodou podle výskytu vzrostlých plodnic. Tento způsob je nejvhodnější pro zjišťování hub víceletých, jejichž plodnice se vyskytují celoročně, méně pak pro houby s plodnicemi jednoletými, objevujícími se jen v určitém období roku, především jarním a podzimním a mohou být brzy zničeny či poškozeny , což může znesnadnit jejich určování. Sledování škod zvěří bylo prováděno pochůzkovou metodou. Z možných škod jsem uvažovala podle druhů zvěře na lokalitě především okus a ohryz menších stromků. Při určování ostatních škod (abiotických, antropických, hmyzem), bylo postupováno obdobně, zjištˇování probíhalo při pochůzce okulární metodou. Návštěvy byly vykonány v datech: 16. 9. 2006, 9. 10. 2006, 13. 11. 2006, 20. 11. 2006, 15. 12. 2006, 20. 1. 2007, 10. 2. 2007, 2. 3. 2007, 25. 3. 2007, 7. 4. 2007.
14
5. VÝSLEDKY 5.1. Výčet všech nalezených druhů hub a jejich hostitelské dřeviny:
Buk lesní (Fagus sylvatica) Tab. 3. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
hlíva ústřičná
Plerotus ostreatus
pařez, zlomený 20.11.2006, 10.2.2007 kmen, spodní část živého kmene
hnojník třpytivý
Coprinus micaceus
pařez
20.11.2006
rezavec uzlinatý
Inonotus nodulosus
padlý kmen
20.11.2006
rezavec pokožkový Inonotus cuticularis
kmen zlomeného 20.11.2006 stromu
černosol bukový
rozkládající se větev
13.11.2006, 15.12.2006
dřevnatka parohatá Xylaria polymorpha
pařez
16.9.2006, 13.11.2006, 20.11.2006, 10.2.2007
dřevomor
Hypoxylon sp.
větve, padlý kmen
Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007.
penízovka sametonohá
Flammulina velutipes kořeny pařezu, tlející kmen
13.11.2006, 20.11.2006
troudnatec kopytovitý
Fomes fomentarius
pařez, stojící odumřelý kmen, padlý kmen, živý kmen
Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007.
kožovka rezavá
Hymenochaete rubiginosa
tlející pařez
13.11.2006, 20.11.2006
třepenitka cihlová
Hypholoma sublateritium
pařez, tlející větev
10.2.2007, 20.11.2006
Exidia plana
15 Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
rážovka
Nectria sp.
tlející větvičky
9.10.2006, 20.11.2006, 20.1.2007, 10.2.2007
helmovka
Micena sp.
tlející pařez, větev
9.10.2006, 13.11.2006, 24.11.2006
pevník chlupatý
Stereum hirsutum
pařez, ulomená větev
Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007.
klanolístka obecná Schizophyllum commune
pařez, tlející větev
Od první návštěvy 16.9. 2006, byl nalézán vždy, až do návštěvy poslední 7.4.2007.
slizečka porcelanová
Oudemansiella mucida
stojící odumřelý kmen, padlý kmen, pařez
13.11.2006, 20.11.2006
outkovka pestrá
Trametes versicolor
tlející větve, pařez
9.10.2006, 13.11.2006
Dub zimní ( Quercus petraea ) Tab. 4. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
choroš měnlivý
Polyporus varius
tlející kmen
10.2.2007
ohňovec statný
Phellinus robustus
kmen
16.9.2006, 4.12.2006
škrobnatec
Aleurodiscus disciformis
kmen
16.9.2006, 9.10.2006, 20.11.2006
lesklokorka ploská Ganoderma lipsiense spodní část kmene 24.11.2006
Bříza bělokorá ( Betula pendula ) Tab. 5. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
troudnatec kopytovitý Fomes fomentarius
tlející kmen 9.10.2006, 10.2.2007
březovník obecný
tlející kmen 9.10.2006, 10.2.2007
Piptoporus betulinus
síťkovec načervenalý Daedalenopsis confragosa tlející kmen 10.2.2007
16
Habr obecný ( Carpinus betulus ) Tab. 6. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
šedoporka osmahlá
Bjerkandera adusta
odumírající kmen 10.2.2007
síťkovec načervenalý Daedalopsis cofragosa kmen
10.2.2007
padlí
listy
13.11.2006
Microsphaera sp.
Líska obecná ( Corylus avellana ) Tab. 7. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
ohňovec dotýkavý
Phellinus contiguus
kmen
10.2.2007
Třešeň ptačí ( Cerasus avium ) Tab. 8. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
sírovec žlutooranžový Laetiporus sulphureus tlející pařez troudnatec pásovaný
Fomitopsis pinicola
Dat. nálezu 10.2.2007
stojící kmen 13.11.2006, 2.10.2007
Borovice lesní ( Pinus sylvestris ) Tab. 9. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
bránovitec hnědofialový Trichaptum fuscoviolacem pařez troudnatec pásovaný
Fomitopsis pinicola
Datum nálezu 13.11.2006
stojící kmen 2.10.2007
Topol ( Populus sp. ) Tab. 10. Determinované druhy hub: Český název
Latinský název
Substrát
Datum nálezu
ohňovec topolový
Phellinus populicola
kmen
20.11.2006
17
17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6
Buk lesní (Fagus sylvatica) Dub zimní (Quercus petraea) Bříza bělokorá (Betula pendula) Habr obecný (Carpinus betulus) Líska obecná (Corylus avellana) Třešeň ptačí (Cerasus avium) Borovice lesní (Pinus sylvestris) Topol (Populus sp.)
5 4 3 2 1 0
Obr. 2. Graf počtu jednotlivých druhů hub rostoucích na určité dřevině
5.2. Druhy determinovaných hub a jejich ekologie: To co si obvykle každý z nás představí pod pojmem houba, je pouze viditelná část houbového organismu, plodnice, na které se vytváří rozmnožovací jednobuněčné nebo vícebuněčné částice, výtrusy (spory). Druhá neviditelná, část houbového organismu se nachází pod zemí, pod listím, v tlejícím dřevě, v nejrozmanitějších organických látkách, které houby rozkládají, nebo pod kůrou stromů. Všude tam houby vytvářejí vláknité provazce buněk, tzv. hyfy, které seskupeny představují mycelium. Mycelium je jemně rozvětvené vlášení, mnohdy patrné i pouhým okem, jako vatovitá hmota, jindy je však vidět pouze pod mikroskopem (Bielli, 2001). Jelikož houby nemají chlorofyl ani jiné fotosyntetické pigmenty, musí získávat pro svůj život důležité látky z jiných organismů. Proto jsou vázány na zelené rostliny nebo na zbytky živočichů, z nichž získávají nutné živiny. PARAZITICKÉ DRUHY HUB: Tyto houby žijí na úkor jiných žijících, převážně rostlinných, organismů. Osidlují s oblibou mohutné stromy, přičemž stačí drobné poranění v kůře, aby umožnilo vniknutí výtrusů houby. Mnohdy se podaří výtrusům hub najít příhodnou hostitelskou rostlinou s pomocí hmyzu živícího se dřevem nebo žijícího ve dřevě či pod kůrou stromů. Vlákna parazitických hub vnikají do tkáně rostliny a postupně vytvářejí hustě spletenou síť z plstnatých bílých svazečků, které svému hostiteli neustále odnímají
18
živiny a tím jej postupně usmrcují. Existují také parazitické houby, které rostou na jiných houbách a jsou přitom vázány na jeden zcela určitý druh. Mezi saprofytickým a parazitickým způsobem života hub však nemůžeme vést ostrou hranici. Pokud to dovolí vnější podmínky, mnohé parazitické houhy přecházejí k saprofytickému způsobu života (Bielli, 2001). SAPROFYTICKÉ DRUHY HUB: Většina hub žije saprofyticky, to znamená, že rostou na mrtvých nebo zetlelých rostlinných organismech, na spadaném listí, jehličí, odpadlé kůře , tlejícím dřevě nebo hnoji, ve vzácných případech osidlují i mrtvý hmyz. Jako rozkladači organických látek hrají houby velmi významnou roli v ekologii lesa. Starají se o rychlý rozklad spadaného listí, větví, odumřelých stromů a přispívají vlastně k tomu že les se přirozeně čistí od ,,odpadků” (Bielli, 2001).
5.2.1. HOUBY DETERMINOVANÉ NA BUKU LESNÍM (Fagus sylvatica)
Troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius (L.) Kickx f. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Vyskytuje se na celém území ČR na rúzných listnatých dřevinách. Největší škody působí v bukových porostech. Živé dřeviny infikuje v místech poranění na kořenových nábězích na kmenech a tlustých větvích. Kmeny buku často infikuje v místech odumření kůry a kambia v důsledku poškození povrchu kmene sluneční spálou a přes pahýly tlustých odlomených větví. Po několika letech parazitace vyrůstají v místě vzniku infekce plodnice, které jsou víceleté, zpočátku polokulovité, v dalších letech narůstají nové vrstvy rourek a plodnice jsou polokruhovité. Starší mají kopytovitý tvar. Dřevo je v první fázi rozkladu způsobeného troudnatcem kopytovitým bílé, dosti tvrdé a ve směru do zdravého dřeva ho ohraničuje hnědočervená až hnědočrná zóna 0,3 – 2 mm tlustá za kterou je ve směru do zdravého dřeva světle červenohnědý pruh s tloušťkou 0,3 – 0,6 cm. V druhé fázi rozkladu je dřevo žlutobílé a jeho technické vlastnosti jsou již značně narušené. Ve vyhnilém dřevě se začínají vytvářet pláty bílého 0,5 – 5 mm tlustého syrrocia, které prostupuje vyhnilé dřevo uvnitř kmene v podélném směru. Ve třetí fázi rozkladu je dřevo bíložluté, velmi měkké zcela bez pevnosti a vláknitě se rozpadá. Rozklad dřeva u infikovaných stromů je rychlý. Kmeny se často v místě nejpokročilejší hniloby ulamují (Černý, 1989). Na dané lokalitě byl troudnatec kopytovitý nalezen pouze na několika živých dubech, jinak se hojně vyskytoval na odumřelém dřevě, ležících kmenech a větvích či padlých stromů.
19
Rezavec uzlinatý – Inonotus nodulosus ( Fr. ) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Vyskytuje se po celém území ČR, hlavně jako saprofyt na buku lesním ( Fagus sylvatica ) a dalších listnáčů. Působí bílou hnilobu dřeva. Vytváří rozlité až kloboučkaté plodnice s malými kloboučky 10 – 30 mm a daleko sbýhavým hymenoforem. Se zbarvením v mládí žlutým, žlutohnědým a ve stáří až červenohnědým. Nebyl na sledované kokalitě příliš hojný, vyskytoval se hlavně jako saprofyt na odumřelých bukových kmenech.
Rezavec pokožkový – Inonotus cuticularis ( Bull. ) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Je to chorošovitá parazitická houba s výskytem po celém území ČR. Infekce nejčastěji vniká kmeny v místě poranění nebo pahýly tlustých odumřelých větví. Plodnice jsou jednoleté vyrůstající v červenci až srpnu, jsou polokruhovité v průměru 6 – 36 cm, jednotlivě nebo několik střechovitě nad sebou. Rosroucí plodnice jsou rezavohnědé a růstový bal na okraji plodnice a je rezavožlutý. Rezavec působí bíložlutou hnilobu dřeva. Podhoubí z počátku proniká do vnitřního vyzráleho dřeva a později je rozkládáno i bělové dřevo a kmeny se v nejvíce poškozené části přelamují. V konečné fázi rozkladu se bukové dřevo rozpadá podél letokruhů ( Černý, 1976 ). Nalezen byl pouze jeden strom, již zlomený, infikovaný rezavcem pokožkovým.
Outkovka pestrá – Trametes versicolor (L.) Pilát třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Vyskytuje se dosti hojně po celý rok na živých i odumřelých kmenech nebo pařezech listnáčů vzácněji i jehličnanů. V PR Pod Trlinou nebyla příliš hojná a vyskytovala se především na odumřelých větvích a pařezech. Tvoří tenké, bokem přisedlé nebo polorozlité kloboučky, zpravidla hustě střechovitě nad sebou, na povrchu různě zbarvené, barevně úzce pásované hnědě a smetanově, nejčastěji s bílým okrajem. Outkovka pestrá působí bílou hnilobu dřeva. Na živých kmenech buku je hniloba ve směru do zdravého dřeva ohraničena černohnědou až šedočernou zónou o tloušťce 3 – 5 mm (Černý, 1976).
20
Hlíva ústřičná - Plerotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm. třída: Basidiomycetes rod: Agaricales Vyskytuje se na celém úzmí ČR, nejvíce v bukových porostech, sporadicky může infikovat i jiné listnaté dřeviny vzácně parazituje i na stromech jehličnatých. Vyskytuje se i jako saprofyt na dřevě listnatých stromů. Živé stromy infikuje v místech poranění kořenových náběhů a kmenů a přes pahýly odlomených větví. Na infikovaných stromech vyrůstají plodnice od září do prosince jednotlivě nebo v trsech. Jednotlivé plodnice jsou 5 – 15 cm široké, pružné masité, v mládí na okraji úzce podvinuté, jazykovité až vějířovité, na povrchu šedookrové, modrošedé až modročerné, hladké a slizské. Lupeny jsou bílé a našedlé, ve stáří nafialovělé, husté na třeň sbíhající. Dužnina je bílá houbovitě šťavnatá. Bukové dřevo je v první fázi rozkladu žlutobílé a dosti pevné. V druhé fázi rozkladu vznikají ve dřevě zejména podél dřeňových paprsků jemné trhlinky, vyplněny bílým podhoubím. V poslední fázi rozkladu je dřevo bíložluté až bílé, měkké a jsou v něm podélné a příčné trhlinky až 3 mm široké, vyplněné mléčně bílým podhoubím. V kmení buku a dalších bělových dřevin je vždy v kmeni a v tlustých větvích vytvořeno červenohnědé nepravé jádro (Černý, 1989). Na sledovaném území nebyla příliš hojná, byla nalezena pouze na třech stromech z toho jednou na živém stromě jako parazit a dvakrát na dřevě odumřelém.
Klanolístka obecná – Schizophyllum commune Fr. Třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Roste velmi hojně po celém světě, obvykle ve skupinách, na živých i odumřelých kmenech, větvích, pařezech a rozkládajícím se dřevě převážně listnatých dřevin. Strom infikuje v místech hrubého poranění, může infikovat i odumírající stromy. Působí bílou hnilobu bělového dřeva. Plodnice jsou škeblovité až vějířovité, bokem přirostlé bělavé šedé až šedohnědé. Lupeny řídké, na ostří po délce rozčísnuté zavinuté a brvité. V PR Pod Trlinou byla jedním z častěji nacházených druhů hub. Především na tlejících pařezech a ulomených silnějších větvích.
Dřevomor – Hypoxylon sp. třída: Ascomycetes řád: Xylariales V celé ČR je rozšířen v bukových porostech a živé kmeny infikuje v místech poranění. Vytváří malá, polokulovitá stomata, hnědavé barvy. Na sledované lokalitě byl poměrně hojný, především však na odumřelém dřevě, ale i na dřevě živých stromů. Působí bílou hnilobu dřeva.
21
Dřevnatka parohatá – Xylaria polymorpha ( Pers. ) Grev. třída: Ascomycetes řád: Xylariales Na lokalitě rostla poměrně hojně na padlých kmenech a pařezech, ve svém nepohlavním stádiu. Je velice dobře určitelná podle svých parohovitě rozvětvených 10 – 80 mm dlouhých z boku smáčklých a velice tuhých stomat, bíle poprášených, nepohlavními výtrusy (konidiemi) (Laessoe, 2004).
Rážovka – Nectria sp. třída: Ascomycetes řád: Sphaeriales Rážovka se vyskytuje na celém území ČR. Na lokalitě byla dosti hojná, převážně na spadlých drobných větévkách buku lesního ( Fagus sylvatica ), kde vytváří drobné krémové až oranžové polokulovité útvary.
Pevník chlupatý – Stereum hirsutum (Willd.) Gray třída: Basidiomycetes řád: Thelephorales Je rozšířen v mírném pásmu obou polokoulí, v ČR je poměrně hojný. Nejčastěji infikuje odumřelé dřevo listnáčů, ale i jehličnanů, kde působí bíložlutou hnilobu dřeva. Plodnice má rozlité, poloklouboukaté až kloboukaté, 1 – 2 mm tlusté. Povrch klobouku štětinatý, pásovaný, žlutookrový, rouško téměř hladké, žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové nebo šedohnědé. Na sledované ploše PR Pod Trlinou se na mrtvém či tlejícím dřevě vyskytoval pevník chlupatý poměrně často.
Kožovka rezavá – Hymenochaete rubiginosa (J. Dicks.) Lév. třída: Basidiomycetes řád: Thelephorales Je to dřevokazná saprofytická houba, v ČR se vyskytuje v teplejších oblastech a působí rozklad bukového dřeva, pestrou voštinovou hnilobu. Plodnice jsou víceleté, vějířovité bokem přirostlé, střechovitě nad sebou uspořádané. Na povrchu jsou lysé černohnědé až černé s rezavohnědým okrajem. Na lokalitě nebyla příliš hojná, vyskytla se pouze na tlejícím bukovém pařezu.
22
Černosol bukový – Exidia plana (Wiggers) Donk třída: Basidiomycetes řád: Tremellales Roste velice hojně na živých i mrtvých listnáčích, nejčastěji bucích. Na ploše PR Pod Trlinou jsem tento druh nacházela nepříliš často, pouze jako saprofyta na ulomených silnějších bukových větvích. Tvoří nepříliš nápadné, ztuha rozsolovité, mozkovitě zprohýbané až téměř laločnaté černé plodnice.
Hnojník třpytivý – Coprinus micaceus (Bull.) Fr. třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Roste hojně, obvykle trsnatě, na kmenech, kořenech, či pařezech, kde byl také na sledované lokalitě nalezen. Nebyl zde však vůbec častým druhem, byl determinován pouze v jediném případě. Klobouk má vejčitý až zvoncovitý, okrový až světle hnědý, u středu tmavší, rýhovaný v mládí pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky.
Penízovka sametonohá – Flammulina velutipes (M. A. Curtis) Singer třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Je to saproparazitická dřevokazná houba, rostoucí na listnatých dřevinách po celém území ČR. Infikuje především mrtvé dřevo, málo narušené jinými houbami, nebo živé oslabené stromy v místech mechanického poranění. Působí málo intenzívní žlutobílou hnílobu dřeva. Má vyklenutý až plochý klobouk, žlutý, oranžový uprostřed až kaštanově hnědý. Na lokalitě byla dosti hojná, rostoucí v trsech,většinou jako saprofyt na pařezech kmenech a větvích buků.
Třepenitka cihlová – Hypholoma sublateritium (Schaeff.) Quél. třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Je poměrně častá, roste na rozkládajícím se dřevě listnáčů. Na lokalitě byl nalezen pouze jeden její svazek, jako saprofyt na tlející bukové větvi. Klobouk má cihlově červený, na okraji se žlutým nádechem, v mládí spojený se třeněm vláknitým valem.
23
Slizečka porcelanová – Oudemansiella mucida (Schrad.) Hohn. třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Roste nepříliš hojně, avšak na sledované lokalitě byla dosti častá. Klobouk má vyklenutý, bledě šedý a velmi slizký. Nejčastěji infikuje odumřelé a odumírající bukové dřevo. Ojediněle infikuje i živé stomy v místech poranění. Působí žlutobílou málo intenzívní hnilobu. Rychleji rozkládá dřevo odumřelých větví a stromů než dřevo živých buků. V infikovaném dřevě jsou vždy oranžově rezavé zóny, které jsou typickým příznakem hniloby jí působené (Černý, 1976).
Helmovka – Mycena sp. třída: Basidiomycetes řád: Agaricales Vyskytuje se hojně, ale na sledované ploše se vyskytovala poměrně málo, převážně jako saprofyt na kořenových nábězích bukových pařezů a odlomených větvích. Klobouk má polokulovitý, pak až široce kuželovytý s prosvítajícími lupeny a béžovým zbarvením.
5.2.2. HOUBY DETERMINOVANÉ NA DUBU ZIMNÍM (Quercus petraea)
Ohňovec statný - Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot et Galzin třída: Basidiomycetes řád: Polyporales V ČR se vyskytuje na všech druzích dubů ( Quercus sp. ), na kaštanovníku setém ( Castanea sativa ) na trnovníku akátu ( Robinia pseudoacacia ) a vzácně infikuje některé jiné listnaté dřeviny. Živé stromy infikuje přes pahýly odlomených větví a v místech mechanického poranění kořenových náběhů, kmenů a tlustých větví. Klobouk má 5 – 30 cm velký, hlízovitý až kopytovitý, bokem přirostlý, plstnatý, pak olysávající, v mládí rezavý, nakonec až černavý, s rezavým okrajem. Podhoubí ohňovce statného proniká od místa vzniku infekce podél dřeňových paprsků a později podél letokruhů jarním dřevem. V první fázi rozkladu je dřevo okrově bílé a dosti pevné. Ve druhé fázi rozkladu se ve dřevě vytvářejí radiální trhlinky, vyplněné žlutohnědým podhoubím ( velmi narušené technické vlastnosti ). Ve třetí fázi rozkladu je dřevo měkké, bíložluté místy mléčně bílé, tvořeno převážně vlákny celulosy a je zcela bez pevnosti (Černý, 1989). Ohňovec statný ( Phellinus robustus ) nebyl na kokalitě příliš hojný, byly nalezeny pouze dva stromy jím infikované.
24
Škrobnatec - Aleurodiscus disciformis (DC) Pat. třída: Basidiomycetes řád: Thelephorales Není na lokalitě příliš hojný, roste na kmenech živých dubů. Vytváří malé bílé rozlité plodnice.
Lesklokorka ploská - Ganoderma lipsiense (Batsch) G. F. Atk. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Roste od tropů až po mírný pás, v ČR je po celém území velmi hojná na odumřelých i živých kmenech, větvích a pařezech listnáčů, především dubů, buků, habrů, olší, atd. Plodnice jsou víceleté, bokem přirostlé, polokruhovité 5 – 60 cm velké, na povrchu s tenkou kůrou, hrbolaté, brázditě pásované, nelesklé, šedohnědé. Infikuje strom v místě poranění. Dřevo je v první fázi rozkladu bílé a dosti pevné, ve druhé fázi vznikají podélné a příčné trhlinky vyplněné bílým podhoubím. V poslední fázi rozkladu je dřevo vatovitě měkké, zcela bez pevnosti a vláknitě se rozpadá (Černý, 1989). V PR Pod Trlinou byl nalezen pouze jeden strom napadený lesklokorkou plosklou ( Ganoderma lipsiense).
Choroš měnlivý – Polyporus varius (Pers.) Fr. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Vyskytuje se na řadě listnatých stromů, je to druh poměrně rozšířený a hojný. Na lokalitě jsem ho nalezla pouze na jednom padlém dubovém kmeni. Vzhledem k tomu že to bylo až v měsíci únoru, začal částečně podléhat rozkladu. Klobouk má zvlněné okraje a je jednotvárně zlatožlutý až rumělkově hnědý a hladký, starší klobouky mohou mít paprsčité rýhování.
5.2.3. HOUBY DETERMINOVANÉ NA BŘÍZE BĚLOKORÉ ( Betula pendula )
Troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius (L.) Kickx f. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Na dané lokalitě byl troudnatec kopytovitý velmi hojný na buku, jeho výskyt na bříze bělokoré se omezoval pouze na tlející kmeny. Popis viz: 5.2.1. Houby determinované na buku lesním (Fagus sylvatica).
25
Březovník obecný – Piptoporus betulinus (Bull.) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales V ČR se vyskytuje po celém území, pouze na břízách. Klobouk kopytovitý až vějířovytý, přirostlý třeňovitě zúženým bokem, hladký a bělavý. K infekci dochází v pahýlech po odlomených větvích a v místech různého poranění. Roste paraziticky na živých, pak i odumřelých stromech, na sledované ploše byl nalezen jen na padlých tlejících březových kmenech, nebyl příliš hojný. Působí intenzívní červenohnědou hnilobu. V poslední části rozkladu se dřevo hranolovitě rozpadá a v trhlinách se někdy vytvářejí sametově bílé povlaky syrrocia (Černý, 1976).
Síťkovec načervenalý – Daedalopsis cofragosa (Bolton) J. Schrot třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Roste hojně na živých i mrtvých kmenech a větvích listnáčů a způsobuje bílou hnilobu. Na sledované lokalitě byl determinován pouze na jednom padlém tlejícím kmeni břízy bělokoré (Betula pendula). Klobouk má polokruhovitý bokem přirostlý, na okraji ostrý, ploše vyklenutý, lysý, světle až tmavě okrový nebo šedohnědý, ve stáří téměř černající, s lupenovitými našedlými póry.
5.2.4. HOUBY DETERMINOVANÉ NA HABRU OBECNÉM (Carpinus betulus)
Síťkovec načervenalý - Daedalopsis cofragosa (Bolton) J. Schrot třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Na sledované lokalitě nebyl hojný, nalezla jsem ho na habru pouze v jediném exempláři. Popis viz: 5.2.3. Houby determinované na bříze bělokoré (Betula pendula).
Šedopórka osmahlá – Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Je to poměrně častá dřevokazná houba, rostoucí na živých i odumřelých kmenench, větvích a pařezech listnáčů. Na území přírodní rezervace bylo pozorováno jen několik málo infikovaných stromů. Působí bílou hnilobu, která je směrem do zdravého dřeva ohraničena černohnědou zónou (Černý, 1976). Na spodní straně kmenů jsou plodnice zcela rozlité, na stojících kmenech horní
26
částí odstávají v podobě polokruhovitých, střechovitých kloboučků, plstnatých, později olysávajících, šedookrových, šedohnědých na okraji v mládí bělavých.
Padlí – Microsphaera sp. třída: Ascomycetes řád: Erysiphales Vyskytuje se na celém území ČR. Působí bílé moučnaté povlaky. Může vyvolávat nejen odumírání napadených listů, ale dokonce i mladých výhonů. Důsledkem je podstatné snížení přírůstu semenáčků. Na lokalitě bylo padlí nalezeno na listech náletu habru obecného (Carpinus betulus) na okraji porostu.
5.2.5. HOUBY DETERMINOVANÉ NA LÍSCE OBECNÉ ( Corylus avellana )
Ohňovec dotýkavý – Phellinus contiguus (Pers.) Pat. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales V ČR je rozšířen po celém území, parazituje na listnáčích a působí bílou hnilobu. Plodnice jsou rozlité, často hrbolaté, někdy až 1 m dlouhé a 1 – 10 mm tlusté s žlutohnědým až rezavohnědým okrajem. Na lokalitě byl determinovám pouze v jednom exempláři.
5.2.6. HOUBY DETERMINOVANÉ NA TŘEŠEŇI PTAČÍ ( Cerasus avium )
Troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola (Sowerby) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Je roršířen v mírném pásmu severní polokoule. Roste hojně na živých i mrtvých stromech, jehličnanech i listnáčích. Klobouk 5 – 40 cm, polokruhovitý až kopytovitý, bokem přirostlý, pásovaný od přirůstajících vrstev, s tvrdou kůrou. Z počátku bývá nažloutlý, pak oranžový nebo načervenalý, ve stáří šedavě červenohnědý. Napadené dřevo je v první fázi rozkladu světle okrové s tmavším zbarvením jarního dřeva. V druhé fázi rozkladu se dřevo zbarvuje světle hnědě, začínají v něm vznikat podélné a příčné trhlinky. Ve třetí části rozkladu se již dřevo hranolovitě rozpadá, lasturovitě se láme a v trhlinách se vytváří smetanově bílé syrrocium (Černý, 1989). V PR Pod Trlinou se poměrně hojně vyskytoval na ještě živých stromech třešně ptačí ( Cerasus avium ), tedy jako parazit.
27
5.2.7. HOUBY DETERMINOVANÉ NA BOROVICI LESNÍ (Pinus sylvestris)
Bránovitec hnědofialový – Trichaptum fuscoviolacem (Ehrenb.) Ryvarden třída: Basidiomycetes řád: Aphyllophorales Vyskytuje se na jehličnanech, především na dřevě borovic, způsobuje bílou hnilobu. Plodnice polokloboukaté až kloboukaté, většinou střechovitě uspořádané. Povrch klobouku jemě štětinatý, pásovaný, bílofialový. Nalezen byl pouze jeden borový pařez infikovaný tímto druhem.
Troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola (Sowerby) P. Karst. třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Co se týká borovice lesní (Pinus sylvestris), byl nalezen infikovaný pouze jeden strom. Popis viz. 5.2.6. Houby determinované na třešni ptačí (Cerasus avium).
5.2.8. HOUBY DETERMINOVANÉ NA TOPOLU ( Populus sp. )
Ohňovec topolový – Phellinus populicola Niemela třída: Basidiomycetes řád: Polyporales Byl popsán jako nový druh v roce 1975. Do té doby byl zařazován k ohňovci obecnému ( Phellinus igniarius ). Je rozšířen na celém území naší republiky. Infikuje živé stromy v místech mechanického poranění. Plodnice jsou 10 – 30 cm dlouhé, víceleté, z počátku polokulovité, později polokruhovité, starší mnohaleté kopytovité. Barva z počátku šedohnědá, později černá. Dřevo topolu je v první části bílé, dosti pevné a směrem do zdravého dřeva ohraničeno černou tlustou linií, za kterou je zdravé dřevo v pruhu 0,5 – 2 cm pruhu červenohnědě zbarvené. V druhé fázi rozkladu je dřevo okrově bílé, dá se rýpat nehtem. Ve třetí fázi je dřevo bílé až okrově bílé, měkké s příčnými trhlinkami vyplněnými bílým podhoubím (Černý, 1989). Na lokalitě byl nalezen pouze jeden topol ( Populus sp. ) infikovaný tímto druhem a to především proto, že na sledované lokalitě nebyl příliš hojnou dřevinou.
28
5.3. Ostatní druhy poškození: Vzhledem k názvu bakalářské práce Zdravotní stav dřevin v PR Pod Trlinou, je důležité se alespoň okrajově zmínit i o jiných činitelých ovlivňující dřeviny na lokalitě.
5.3.1. ŠKODY ZVĚŘÍ Ze spárkaté zvěře se na lokalitě nachází prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus) a daněk skvrnitý (Dama dama), byl tu i muflon (Ovis musimon), ale ten by již měl být z lokality odstraněn. Z další zvěře která by na této lokalitě mohla způsobovat škody, je to pouze zajíc (Lepus lepus). Ze zjištěných, byly na celé ploše lokality nejvýznamnější škody okusem a ohryzem na přirozeném zmlazení (náletu a nárostu), způsobené srncem a daňkem, nejvíce je poškozováno zmlazení na okrajích porostů. Loupání či jiné poškození nebylo zaznamenáno. Co se týká prasete divokého, byly zde pouze stopy po rytí, tzv. buchtování, svým rozsahem však tato činnost nemohla mít velký negativní dopad. Škody zaječí zvěří nebyly vůbec zaznamenány. 5.3.2. ŠKODY HMYZEM V území PR nebyly zjištěny žádné velké škody způsobené hmyzem, jeho činnost byla zaznamenána pouze na odumřelém dřevě. Dle dostupných pramenů z odboru životního prostředí krajského úřadu Olomouc, by se tu měl z druhů hmyzu, který může způsobovat škody vyskytovat páteříček obecný (Cantharis rustica), krasec šestitečný (Chrisobothris affinis), tesařík bukový (Cerambix scopolii), tesařík obrovský (Cerambix cerdo), tesařík zavalitý (Ergates faber), tesařík dubový (Plagionotus arquatus), někteří zástupci rodu kůrovcovití (Scolitidae) a další. 5.3.3. ŠKODY ABIOTICKÝMI ČINITELY Nejvýznamnějším abiotickým činitelem způsoujícím na sledované lokalitě škody je vítr, způsobující polomy a vývraty. Nejvíce byl porost poškozen lednovým orkánem Kirilem. Jednalo se však jen o jednotlivé stromy, převážně smrku ztepilého (Picea abies), který je ve vegetačním stupni PR nepůvodní dřevinou a má tudíž menší stabilitu. Dále tu bylo několik málo stromů na okraji porostu, trpících korní spálou a několik stromů zasažených bleskem.
29
5.3.4. ŠKODY ANTROPOGENÍHO PŮVODU Mezi významné škody způsobené člověkem můžeme zařadit poškození při těžbě či imisemi a další, avšak žádný z těchto negativních činitelů tu nebyl zaznamenán. Bylo tu pouze několik erozních rýh po pojezdu vozidel a několik pohozených odpadků.
30
6. DISKUSE: Na území PR Pod Trlinou, nebylo dosud vypracováno mnoho studií týkajících se problematiky zdravotního stavu dřevin a výskytu saprofytických a parazitických dřevokazných hub. Probíhal zde pouze celkový průzkum při zakládání PR, v jehož mykologické části bylo determinováno 144 druhů hub, z nichž nejzajímavější jsou hřib medotrpký (Boletus albidus), hřib bronzový (Boletus aereus), hřib hnědorůžový (Boletus speciosus), ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea) a muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) (Šafář a kol. 2003). V průběhu pozorování bylo na lokalitě zjištěno 30 druhů dřevních hub, většina z nich žila saprofytickým způsobem života, což svědčí o dobrých podmínkách na sledované lokalitě, protože pokud to tyto vnější podmínky dovolí, mnohé parazitické houby přecházejí k saprofytickému způsobu života. Nejvíce druhů dřevních hub bylo zjištěno na buku lesním (Fagus sylvatica) a to především z důvodu, že na lokalitě je jeho zastoupení největší. Bylo na něm determinováno 17 druhů dřevních hub z nichž byl jednoznačně svým množstvím nejvýznamnější troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Vyskytoval se převážně jako saprofyt na padlých kmenech, větvích i pařezech, tak v menší míře i jako parazit. Černý (1976), však uvádí troudnatce kopytovitého jako houbu parazitickou. Z tohoto důodu se domnívám, že část dřevin byla infikována ještě před odumřením a že jejich odumření mohl troudnatec částečně i způsobit, tím jsou především myšleny zlomy kmenů. Dalšími druhy dřevních dub, které na lokalitě byly poměrně často ke spatření je klanolíska obecná (Schizophyllum commune), pevník chlupatý (Stereum hirsutum), dřevomor (Hypoxylon sp.), rážovka (Nectria sp.), penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) a dřevnatka parohatá (Xylaria polymorpha). Sledováním v období září 2006 – duben 2007 byla také zjištěna poměrně dlouhá doba výskytu některých druhů, kteří se již podle literárních pramenů neměly vyskytovat. Jmenovitě se jedná o choroše měnlivého (Polyporus varius), jak uvádí Laessoe (2004) je jeho doba výskytu od konec jara do podzimu, na lokalitě byl však objeven až 10.2.2007 a sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus), jehož doba výskytu, jak uvádí Laessoe (2004) je počátek léta až konec podzimu, na lokalitě byl také objeven počátkem února, u obou druhů byly plodnice sice odumřelé, ale zachovalé. Doba výskytu, ne již tak výrazně prodloužena byla zjištěna i u jiných hub s jednoletými plodnicemi, jedná se o hlívu ústřičná (Plerotus ostreatus), hnojníka třpytivého (Coprinus micaceus), penízovku sametonohou (Flammulina velutipes), třepenitku cihlovou (Hypholoma sublateritium), slizečku porcelánovou (Oudemansiella mucida) a helmovku (Mycena sp.). Toto prodloužení doby výskytu bylo jednoznačně způsobeno nezvyklým průběhem zimy 2006/2007, kdy teploty klesaly pod bod mrazu jen poměrně málo a nevytvořila se ani žádná trvalá sněhová pokrývka. Je otázkou pro odborníky a dlouhodobého sledování, zda to bylo důsledkem změn klimatu nebo jen výkyvu počasí.
31
Pokud se budeme zabývat otázkou zdravotního stavu dřevin je důležité se také zmínit i o škodách způsobených jinými činitely. Z biotických škod byly nejvýraznější škody způsobené zvěří. V roce 2005 byla v PR na toto téma zpracovávána Davidem Potěšilem diplomová práce. Potěšil (2005) v práci uvádí, že škody způsobené mufloní, dančí a hlavně srnčí zvěří na přirozené obnově jsou velmi závažné, rostliny jsou vícenásobně zkousávány a nedávají podklad k vytvoření kvalitních jedinců. I když měl být z této lokality odstraněn muflon, nebylo zde zaznamenáno žádné výrazné zlepšení tohoto stavu. Škody způsobené hmyzem a člověkem neměly takový rozsah, že by v území PR způsobovaly nějaké výrazné poškození. Ze škod abiotických, byly nejvážnější škody způsobené větrem, nejvýrazněji pak lednovým orkánem Kirilem. Který na sledované lokalitě způsobil několik polomů, jak již bylo uvedeno ve výsledcích, především na smrku ztepilém (Picea abies), jelikož je v tomto vegetačním stupni dřevinou nepůvodní a má nízkou stabilitu. Vzhledem k tomu, že v plánu péče pro PR Pod Trlinou je zahrnuto, že se má část souší, polomů a vývratů na lokalitě zachovat, vyvstává otázka jak naložit s těmito smrkovými kmeny. Jak uvádí Půlpán (Jankovský a kol. 2001), existuje celá řada otázek s ponecháváním tlejícího dřeva v lese a závisí jen na posouzení pověřené osoby jak tuto problematiku posoudí. Tlející dřevo má ve většině pro porost kladný význam, ale vzhledem k okolním hospodářským lesům, kde má smrk poměrně velké zastoupení, bych doporučovala tyto kmeny z porostu odklidit, protože mohou znamenat riziko šíření škůdců a chorob do okolí. Co se týká padlých listnatých stromů, ty bych doporučovala na lokalitě ponechat, domnívám se že jejich kladné vlastnosti převažují nad zápornými a neznamenají tak velké riziko. Po mnoha stránkách je lokalita PR Pod Trlinou velmi přitažlivá a bylo by zajímavé zde pokračovat v dalším výzkumu.
32
7. ZÁVĚR: Cílem práce bylo provést základní charakteristiku zájmového území a zhodnotit hlavní problémy ochrany lesa. Domnívám se, že zdravotní stav dřevin na lokalitě je v poměrně dobrém stavu. Nejvážnější škody způsobuje okusem a ohryzem přirozeného zmlazení zvěř srnčí. Bylo by potřeba regulovat její počty, aby mohlo docházet k přirozené obnově a vývoji lesa. Z dalších poškození jsou ještě významné polomy a vývraty způsobené větrem. Ostatní poškození nebyla svým rozsahem příliš významná a neznamenala pro les velké ohrožení. Co se týká hub vázaných na dřevo, bylo tu determinováno 30 druhů, což k nepříliš dlouhé době pozorování svědčí o jisté bohatosti sledované lokality. Houby žily hlavně jako saprofyté, z nichž některé rostly na více druzích dřevin, nejvýznamnější dřevní houbou na lokalitě je bezesporu troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), který se dá pozorovat téměř při každé návštěvě PR. Tato lokalita je velmi zajímavá a výzkum který zde byl prováděn, nám nemůže svým rozsahem dostatečně vypovědět o všech procesech, které tu probíhají, proto by bylo dobré na tuto práci navázat a pokračovat v dalším výzkumu pro navazující práci magisterskou. Bylo by vhodné se zaměřit například na fytopatologický či mykofloristický průzkum, zjistit výskyt veškerých zde rostoucích hub a porovnat s předchozími průzkumy.
33
8. SUMMARY The purpose of my project was to do a basic characteristic of an area I chose and to sum up main problems of forest protection. I consider a health condition of woody species for relatively well. The most serious damages were made by browsing of big game. It is necessary to regulate its quantity because of nature evolution of forest. Other serious damages were done by wind fallen trees cost by wind. Other damages were not too serious, and they did not mean too big danger for the forest. In the question of fungi, there were determined 30 kinds of them on the investigating area. Fungi were mainly living by saprophytic relationship. Some of them were growing on more kinds of wood species. The most significant wood fungi are tinder fungus (Fomes Fomentarius) on this area. It can be seen in each visitation of the forest. This area is very interesting. The small investigation, which had been done, cannot give us as many information of each process, which is in progress here. It would be possible to continue with this project with another investigation for a Magister project. It would be suitable to do for example phytopathology or mykofloristics research, find out every kind of fungi grown in the area, and compare them with the previous research.
34
9. POUŽITÁ LITERATURA AMBROŠ, Z., ŠTYKAR, J., 1999. Geobiocenologie I. Brno, MZLU v Brně, 190 s BALATKA, B. a kol., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Praha, Academia Praha 235 s. BALATKA, B. a kol., 1971. Typologické členění reliéfu ČR. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. BIELLI, E., 2001. Houby. Praha, Knižní klub, 224 s. CULEK, M. a kol., 1996. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 196 s. CULEK, M. a kol., 1993. Biogeografické členění ČR. Brno, Společnost pro ŽP, 1 : 500 000. ČERNÝ, A., 1989. Parazitické dřevokazné houby. 1. vyd. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 104 s. ČERNÝ, A., 1976. Lesnická fytopatologie. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 347 s. GRUNERT, H., GRUNERT, R., 1995. Houby. Praha, Knižní klub, 287 s. HAGARA, L., ANTONÍN, V., BAIER, J., 2004. Houby. Praha, Aventinum, 416 s. HEJNÝ, S., 1988. Květena ČSSR. Praha, Academia, 420 s. HRUŠKA, B., 1988. Zemědělská geologie. Brno, MZLU Brno, 132 s. JANKOVSKÝ, L. a kol., 2001. Tlející dřevo 2001, sborník referátů. Brno, MZLU v Brně, 140 s. KESTŘÁNEK, J. a kol., 1984. Vodní toky a nádrže, zeměpisný lexikon ČSR. Praha, Academia, 385 s. KŘÍŽ, H., 1971. Regiony mělkých podzemních vod ČSR. Brno, Geografický ústav ČŠAV Brno, 1 : 500 000. LAESSOE, T., 2004. Houby. Praha, Knižní klub, 304 s. NOVÁK, P. a kol., 1991. Systematická půdní mapa ČR. Praha, MZ a MŽP ČR, 1 : 200 000. QUITT, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. STEHLÍK, O., 1983. Potenciální eroze půdy v ČSSR. Brno, Geologický ústav ČSAV Brno, 1 : 500 000. ŠAFÁŘ, J., 2003. Olomoucko, chráněná území ČR VI. Praha, AOPK ČR, 454 s. ŠIMEK, M., 2005. Základy nauky o půdě 1. Neživé složky půdy. České Budějovice, Biologická fakulta JU, 160 s. ŠVESTKA, M., HOCHMUT, R., JANČAŘÍK, V., 1990. Nové metody v ochraně lesa. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 280 s. VLČEK, V., 1971. Regiony povrchových vod v ČSR. Brno, Geografický ústav ČŠAV Brno, 1 : 500000.
