Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině Úvoz 23, 586 01 Jihlava, IČ 75107988 www.cso.cz/vysocina.html
Monitoring ptáků v oboře Jinošov na LS Náměšť nad Oslavou 2011 Vojtěch Mrlík & Vojtěch Kodet listopad 2011
Tento projekt byl v roce 2011 finančně podpořen programem Ochrana biodiverzity, což je národní program Českého svazu ochránců přírody financovaný Ministerstvem životního prostředí ČR a státním podnikem Lesy České republiky. Děkujeme.
Monitoring ptáků v oboře Jinošov na LS Náměšť nad Oslavou 2011 Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině MVDr. Vojtěch Mrlík, CSc. & Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D. Závěrečná zpráva projektu: listopad 2011
Obsah
1.
Úvod
str. 3
2.
Materiál a metodika
str. 3
3.
Popis studované oblasti
str. 5
4.
Výsledky
str. 6
4.1.
Druhové bohatství ptáků
str. 6
4.2.
Kvantitativní ukazatele společenstva ptáků
str. 6
4.2.1. Frekvence, Dominance
str. 6
4.2.2. Hustota populací a preference stanovišť
str. 8
5.
Závěr
str. 11
6.
Citovaná literatura
str. 15
7.
Přílohy
str. 16
2
1. Úvod
Zoologický, respektive ornitologický výzkum má v okolí Náměště nad Oslavou dlouholetou tradici. Pozornost většiny badatelů však byla soustředěna většinou do rybničnaté oblasti Náměšťských rybníků. Tato soustava se stala místem výzkumů celé řady amatérských, ale i profesionálních ornitologů. Dnes jsou mnozí z těchto lidí považováni za klasiky české ornitologie: např. Václav Čapek (1862–1926), Jan Hála (1868–1953), Franz Zdobnitzky (1879–1944), Jindřich Mrázek (1886–1948), Otakar Smítal (1887–1961), Jiří Havlín (1930–2005), Vladimír Fiala (1922–2010). Lesní porosty samozřejmě nevykazují druhovou diverzitu ptáků v takovém bohatství jako rybničnaté oblasti, a stejně tak i početnost jednotlivých druhů ptáků je zde obvykle nižší než v oblasti mokřadů či v blízkosti rybníků. Zřejmě tento fakt byl příčinou, že lesní porosty byly, a víceméně i nadále jsou, na okraji zájmu amatérských, ale i profesionálních ornitologů a zoologů obecně. Nicméně existují výjimky, protože z důvodu výstavby a později chodu jaderné elektrárny Dukovany byl cílený ornitologický výzkum soustředěn také do zalesněných kaňonovitých údolí řeky Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Tedy do míst v relativní blízkosti této stavby (Halla 1907, Zdobnitzky 1908, 1943, Čapek 1924, Baby 1943, Havlín 1962, 1967, Hudec 1972, 1988, Beklová & Pikula 1977, Havlín & Havlínová 1977, Chytil 1986 aj). Nicméně další badatelské aktivity, zaměřené především na výzkum savců (lovné druhy), směřovaly i do agrocenóz v okolí Náměště, respektive Náměšťských rybníků a do známé Náměšťské obory (Homolka & Mrlík 1989, Mrlík & Homolka 1989, Mrlík 1992, 1993). Tato enkláva starých listnatých a částečně smíšených lesních porostů v bezprostřední blízkosti centra Náměště nad Oslavou byla, a zůstává dodnes, také cílem různě detailních ornitologických průzkumů (např. Baby 1943, Kodet, Mrlík & Hobza 2010). Jinošovská obora zůstává jakoby stranou zájmu ornitologů, respektive zoologů obecně.
2. Materiál a metodika
Ornitologická studie spojená se zjištěním početnosti ptáků byla realizována v souladu s normami a stanovami České společnosti ornitologické (dále ČSO). Jednalo se o kombinovaný ornitologický průzkum. Pozorování byla realizována vizuálně, tedy s využitím optických přístrojů (binokulární dalekohled, stativový monokulární dalekohled), akustickým odposlechem (odposlechem v terénu zaznamenaných hlasových projevů ptáků) a akustickou nahrávkou (záznamem akustické aktivity ptáků pomocí digitálních hlasových záznamníků).
3
Při fyzických kontrolách lokalit byla data zapisována přímo do terénních sešitů, akustické záznamníky byly analyzovány po jejich sběru z terénu při následné počítačové analýze. Akustické záznamníky byly na lokalitu instalovány tak, aby byla zaznamenána nejintenzivnější vokální aktivita ptáků, tedy zejména brzy ráno a večer. Podmínkou kvalitních akustických záznamů bylo snímání zpěvu ptáků za příznivých klimatických podmínek (slunečné počasí bez silnějšího větru a srážek). Digitálně zaznamenané akustické projevy ptáků byly následně zpracovány a vyhodnoceny s použitím počítače a metodiky podle Savického (2008). My jsme využili tuto metodu 19. - 21.5.2011, kdy jsme snímali hlasovou aktivitu ptáků v časovém intervalu 19.00 – 23.00 a 03.00 – 08.00 hod SEČ. Protože podstatným dílem byla data shromažďována vizuálním pozorováním a akustickým odposlechem, tak k jejich sběru byla využita metodika periodických kontrol. Lokalita byla navštívena ve dnech 6.4. (7.20 – 9.20 SEČ), 21.4. (5.55 – 7.55 SEČ), 18.5. (5.35 – 7.25 SEČ), 19.5. (12.15 – 13.00 SEČ), 2.6. (5.55 – 7.50 SEČ), 23.06. (6.05 – 7.40 SEČ) a 15.10.2011 (13.30 – 15.00 SEČ). Kvantitativní a kvalitativní data byla shromažďována s využitím klasické transektové metody (tzv. pásová metoda, observace za chůze) v kombinaci s pozorováním z pevných stanovišť (stacionární pozorování - zjištění počtu jednotlivých druhů). Pozorovací trasy (průběh a délka) a stanoviště (lokalizace) byly voleny tak, aby z nich bylo možné jednak spolehlivě zjistit a identifikovat přítomné druhy ptáků (vizuálně, akusticky nebo podle přítomnosti pobytových znaků), a jednak aby byly zachyceny všechny biotopy typické pro studované území (např. okraj lesního porostu, břehová vegetace rybníka, listnatý les, smíšený les, les v kombinaci s historickou zástavbou /altánky související se zámečkem Schönwald – bývalé šlechtické sídlo/ apod.). Pro kvantitativní údaje ptačího společenstva byla hodnocena data z 9 stanovišť. Mimořádně členitá a nepřehledná místa byla prozkoumávána důkladným procházením. Stanoviště
Biotop
Lokalizace (GPS, nadm. výška)
1
Rozvolněný listnatý les na břehu rybníka v blízkosti obce
N49 13.717 E16 11.730
463 m
2
Listnatý les s převahou starých dubů u malého altánu
N49 13.624 E16 11.772
477 m
3
Listnatý les s vtroušenými borovicemi u velkého altánu
N49 13.509 E16 11.839
489 m
4
Smíšený les s převahou listnatých stromů na konci obory
N49 13.387 E16 11.862
480 m
5
Enkláva jehličnatého porostu
N49 13.287 E16 11.797
462 m
6
Olšový porost na konci obory
N49 13.213 E16 11.712
448 m
7
Listnatý les s bohatým zastoupením habru a lípy
N49 13.353 E16 11.655
455 m
8
Listnatý les s převahou habru pod velkým altánem
N49 13.476 E16 11.703
465 m
9
Vysokokmenný porost a louka u stavidla na rybníku
N49 13.558 E16 11.704
466 m
4
Pro zjištění početnosti ptáků v hnízdním období byla využita bodová metoda I.P.A. (Indice Ponctuel d°Abondance, Janda & Řepa 1986). Metodika spočívá ve zvolení sčítacích bodů tak, aby se omezila nežádoucí dvojí registrace týchž jedinců z různých stanovišť. Sčítání bylo realizováno za příznivých klimatických podmínek (vyloučeno sčítání za silného větru, mlhy, intenzivního deště, relativního chladu, Janda & Řepa 1986). V hnízdní sezóně 2011 bylo z každého bodu sčítáno opakovaně, a to 4x (21.4., 18.5., 2.6. a 23.6.). Délka sčítacího intervalu byla u každého bodu 5 minut a registrováni byli všichni vidění nebo slyšení ptáci do vzdálenosti 50 m. Sčítání byla realizována v dopoledních hodinách (mezi 5.35 – 7.55 SEČ). Pro zjištění kvantitativních výsledků byla tedy využita metoda vycházející z registrace ptáků ve známé vzdálenosti od sčítacího bodu (Janda & Řepa 1986). V práci byla kladena pozornost na druhy zařazené za A) do Červeného seznamu ptáků ČR (Šťastný & Bejček 2003), za B) na druhy zvláště chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a které jsou vyjmenovány v příloze vyhlášky č. 395/1992 Sb. v platném znění, za C) na druhy uvedené v příloze I. Směrnice 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, a za D) na druhy regionálně významné (Kodet & Kunstmüller 2008a, 2008b). Za lokálně významné jsou považovány druhy ptáků neuvedené ani v příloze vyhlášky ani v Červeném seznamu, které jsou však na Vysočině méně rozšířené a nelze je považovat za druhy běžně hnízdící (Kunstmüller & Kodet 2005, Kodet 2008). Cílem bylo poskytnout soupis všech zjištěných druhů ptáků ve studovaném území, odhadnout počet hnízdících párů, vymezit místa významná z hlediska nejvyšší diverzity ptáků a z hlediska zvýšeného výskytu významných druhů. Předpokládáme, že výsledky bude možné využít pro ochranu hnízdních biotopů ptáků a pro ocenění kvality a hodnoty této kulturní památky a významného krajinného prvku.
3. Popis studované oblasti
Jinošovská obora představuje rozlohou nevelkou oblast, která je situována přibližně 5 km SV od Náměště nad Oslavou. Leží v blízkosti obce Jinošov, kde bezprostředně navazuje na zástavbu v obci jižním směrem. Společně s nedalekou a větší Náměšťskou oborou (286,5 ha) představuje i Jinošovská obora (32 ha) velmi hodnotný segment krajiny. Obě obory fungují v krajině jako ostrovy, protože obě představují významné centrum polopřirozených starých lesních porostů. Jinošovská obora má rozlohu 32 ha, z čehož 4 ha představují louky a 2 ha vodní plochy. V lesních porostech výrazně převažují listnáče vyšších věkových stupňů (dub 44 %, habr 32 %, lípa 18 %) nad jehličnany (borovice 4 %, vtroušený modřín). Původně, kdy území patřilo hrabatům z Haugwitze, sloužila obora (ohrazená dva
5
metry vysokou a dva a půl kilometru dlouhou kamennou zdí) jako bažantnice. Novodobá obora Jinošov vznikla v roce 1983 z iniciativy Jihomoravských státních lesů Brno, s. p., na území někdejšího anglického parku u zámečku Schönwald, a byla uznána jako chovná obůrka pro daňčí zvěř. Území je však známější, spíše než význačnými trofejemi a chovem zvěře, svými nevšedními historickými stavbami, spjatými s kulturním a společenským životem šlechty (Pačes 2007). Tato bezesporu velmi zajímavá a významná oblast dnes představuje nejen krajinářsky hodnotný segment krajiny a refugium řady organismů, ale i významnou kulturní památku.
4. Výsledky
4.1.
Druhové bohatství ptáků
Během 6 kontrol bylo ve studované oblasti zjištěno 46 druhů ptáků (Tab. 3). Nejvíce druhů spadalo do řádu pěvců (78 %, Passeriformes) a do řádu šplhavců (11 %, Piciformes, Graf 1, Tab. 2). Zastoupení jednotlivých čeledí ptáků je znázorněno v Tab. 2. Z druhů kriticky ohrožených byl zjištěn luňák hnědý (Milvus migrans), ze druhů silně ohrožených krutihlav obecný (Jynx torquila), žluva hajní (Oriolus oriolus), z druhů ohrožených strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a krkavec velký (Corvus corax, viz Tab. 3). Mezi další významné druhy, které spadají do národního Červeného seznamu (Šťastný & Bejček 2003), patří datel černý (Dryocopus martius), žluna zelená (Picus viridis), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) a vrána šedá (Corvus cornix). Pozornost si však zaslouží i druhy, které jsou zařazeny do regionálního Červeného seznamu ptáků Vysočiny jako druhy ohrožené, zranitelné, nebo téměř ohrožené (Kodet & Kunstmüller 2008a). Jsou to, kromě již druhů uvedených na jiných místech, budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) a konipas horský (Motacilla cinerea).
4.2.
Kvantitativní ukazatele společenstva ptáků
4.2.1. Frekvence, Dominance
Data shromážděná v terénu jsou soustředěna do Tab. 1. Jedná se o základní tabulku, která je východiskem pro všechny následující kvantitativní analýzy zde žijícího společenstva
6
ptáků. Data byla zjištěna během 4 terénních akcí, které byly voleny tak, aby pokryly hnízdní fázi naprosté většiny druhů (21.4., 18.5., 2.6. a 23.6.2011). Zjištěno bylo tímto způsobem 41 ptačích druhů. Další 4 druhy byly zjištěny během pochůzek, při nichž nebyla zjišťována kvantitativní data, nebo na místech lokalizovaných mimo stanoviště zvolená ke sčítání (6.4., 19.5. a 2.6.2011). Jednalo se o konipase horského (Motacilla cinerea), stehlíka obecného (Carduelis carduelis) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Výskyt dalších 3 druhů byl prokázán záznamem jejich hlasů pomocí instalovaných digitálních akustických záznamníků. Jednalo se o puštíka obecného (Strix aluco), králíčka ohnivého (Regulus ignicapillus) a šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris). Všech 47 zjištěných ptačích druhů je uvedeno v Tab. 2 a 3. Frekvence výskytu vyjadřuje, jak častý je daný druh ve studované oblasti. Protože bylo kvantitativně hodnoceno 9 stanovišť, tak frekvence vyjadřuje konkrétní situaci, která sděluje, na kolika bodech ze všech sčítacích stanovišť byl druh přítomen (Tab. 3, kdy n = 9 a 9 = 100 %).
Jinými
slovy,
a
při
extrapolaci
výsledků,
tato
hodnota
vyjadřuje
pravděpodobnost, s jakou daný druh můžeme kdekoliv v oboře zjistit. Prakticky kdekoliv v oboře se můžeme setkat se druhy, které spadají do IV. třídy frekvence, tedy druhy, které se vyskytovaly na 76 – 100 % studovaného území. Jednalo se o strakapouda velkého (Dendrocopos major), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), sýkoru koňadru (Parus major), brhlíka lesního (Sitta europaea) a pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs). Na více jak polovině území obory se pak můžeme setkat s dalšími 6 druhy, které spadají do III. třídy frekvence (výskyt na 51 – 75 % studovaného území, viz Tab. 3). Jedná se o holuba hřivnáče (Columba palumbus), drozda zpěvného (Turdus philomelos), budníčka lesního (Phyllocsopus sibilatrix), sojku obecnou (Garrulus glandarius), vránu šedou (Corvus cornix) a špačka obecného (Sturnus vulgaris). Další 2 druhy (drozd brávník, Turdus viscivorus a budníček menší, Phylloscopus collybita) se vyskytovaly na 26 – 50 % studovaného území (třída frekvence II) a dalších 29 druhů bylo vázáno na specifické biotopy, takže v rámci obory se vyskytovaly pouze na 1 – 25 % území (viz Tab. 3). Zde byly zastoupeny zejména druhy vázané na vodu, respektive její blízkost (kachna divoká, Anas platyrhynchos, polák chocholačka, Aythya fuligula, konipas bílý, Motacilla alba, konipas horský, Motacilla cinerea), druhy synantropní (hrdlička zahradní, Streptopelia dacaocto, vlaštovka obecná, Hirundo rustica, jiřička obecná, Delichon urbica, stehlík obecný, Carduelis carduelis, zvonek zelený, Carduelis chloris), druhy pouze přeletující (luňák hnědý, Milvus migrans, lejsek černohlavý, Ficedula hypoleuca, krkavec
7
velký, Corvus corax), respektive druhy vyskytující se ve studované oblasti relativně řídce (dalších 17 druhů, viz Tab. 3). Dominance vyjadřuje procentuální složení zoocenózy a sděluje nám tedy, jak početný je daný druh ve studované oblasti (Losos et al. 1984). Je to hodnota, která nám sice sděluje informaci o početnosti daného druhu, ale neinformuje nás o rozmístění druhu v prostoru, o jeho preferenci ke konkrétním biotopům apod. Procentuální zastoupení jednotlivých druhů v rámci celého zjištěného společenstva ptáků (v našem případě se jednalo o 475 jedinců ptáků spadajících do 46 druhů, Tab. 3), lze rozdělit do 5 tříd dominance (Losos et al. 1984). Nejpočetnějšími byly ve studované oblasti 2 druhy, které patřily mezi druhy eudominatní a reprezentovaly více jak 10 % jedinců ze všech zjištěných jedinců od všech druhů ptáků (n = 475). Jednalo se o pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a kachnu divokou (Anas platyrhynchos). Mezi dominatní druhy, reprezentující 5 – 10 % jedinců z celého zjištěného ptačího společenstva, patřily další 3 druhy, konkrétně strakapoud velký (Dendrocopos major), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a sýkora koňadra (Parus major). Mezi subdominatní druhy (zastoupení ve společenstvu ptáků 2 – 5 % jedinců) patřilo dalších 10 druhů (polák chocholačka, Aythya fuligula, holub hřivnáč, Columba palumbus, vlaštovka obecná, Hirundo rustica, jiřička obecná, Delichon urbica, červenka obecná, Erithacus rubecula, rehek zahradní, Phoenicurus phoenicurus, kos černý, Turdus merula, brhlík lesní, Sitta europaea, vrána šedá, Corvus cornix a špaček obecný, Sturnus vulgaris). Dalších 5 druhů představovalo druhy recedentní (1 – 2 %). Jednalo se o drozda zpěvného, Turdus philomelos, budníčka lesního, Phylloscopus sibilatrix, budníčka menšího, Phylloscopus collybita, lejska bělokrkého, Ficedula albicollis a sojku obecnou, Garrulus glandarius). Zbývajících 26 druhů patří mezi druhy subrecedentní (méně než 1 %). Mezi nimi je nutné jmenovat zejména datla černého, Dryocopus martius, žlunu zelenou, Picus viridis, strakapouda prostředního, Dendrocopos medius, krutihlava obecného, Jynx torquila a žluvu hajní, Oriolus oriolus, což jsou druhy, které můžeme považovat za významné z hlediska bioindikačního.
4.2.2. Hustota populací a preference stanovišť
Ptačí společenstvo Jinošovské obory bylo v roce 2011 představováno 47 zjištěnými druhy, ale pro výpočet hnízdní hustoty bylo bráno v úvahu pouze 41 druhů. Tyto druhy byly
8
zjištěny cíleným průzkumem z jednotlivých sčítacích stanovišť (9 bodů) v průběhu 4 sběrných akcí rozložených do hnízdní fáze naprosté většiny druhů (21.4., 18.5., 2.6. a 23.6.2011). Hnízdní hustota byla hodnocena jen u těch druhů ptáků, kteří ve studované oblasti hnízdili, nebo zde hnízdili pravděpodobně. Z tohoto hodnocení byly vyloučeny ty druhy, které ve studované oblasti prokazatelně nehnízdily. Jednalo se o luňáka hnědého, Milvus migrans, hrdličku zahradní, Streptopelia decaocto, vlaštovku obecnou, Hirundo rustica, jiřičku obecnou, Delichon urbica, lejska černohlavého, Ficedula hypoleuca, vránu šedou, Corvus cornix, krkavce velkého, Corvus corax a poláka chocholačku, Aythya fuligula. Hnízdní hustota tak byla vypočítána pro 33 druhů. Podkladem pro výpočet hustoty byla data uvedená v Tab. 1. Hustota, respektive denzita populací jednotlivých druhů byla následně vyjádřena v počtu exemplářů, respektive párů na jednotku plochy (ha, km2). Protože pro výpočet hnízdní hustoty byla využita souhrnná data platná pro všech 9 sčítacích stanovišť (ty reprezentovaly všechny biotopy zastoupené ve studovaném území), tak se jedná o hnízdní hustoty platné pro celou Jinošovskou oboru. Výsledné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 4, kde je kromě hustoty populací jednotlivých druhů uvedena i kalkulace předpokládaného množství hnízdících párů v této, 32 ha velké ploše, kterou Jinošovská obora reprezentuje. Nejvyšší hnízdní hustoty dosahovala bezkonkurenčně pěnkava obecná (Fringilla coelebs), což bylo 369 hnízdících párů (dále jako „bp“ z anglického breeding pairs) na plochu 1 km2. V oboře tak mohlo teoreticky hnízdit přes 118 párů (Tab. 4 a 5). Vysokých hnízdních hustot dosahovaly populace i několika dalších druhů. Ke druhům, kterých v celé Jinošovské oboře hnízdilo minimálně několik desítek párů (tj. 20 – 100) patřily: sýkora koňadra, Parus major (31 bp), strakapoud velký, Dendrocopos major (31 bp), pěnice černohlavá, Sylvia atricapilla (28 bp), červenka obecná, Erithacus rubecula (26 bp) a kos černý, Turdus merula (22 bp). Druhů, jejichž hnízdní populace představovala v oboře 10 – 20 párů, bylo 5. Jednalo se o rehka zahradního, Phoenicurus phoenicurus (16 bp), brhlíka lesního, Sitta europaea (16 bp), špačka obecného, Sturnus vulgaris (12 bp), holuba hřivnáče, Columba palumbus (12 bp) a lejska bělokrkého, Ficedula albicollis (10 bp). Ostatních 22 druhů, z 33 hodnocených, hnízdilo v oboře do počtu 10 párů. Z této skupiny patřilo k těm relativně běžnějším 7 druhů. Byli to budníček lesní, Phylloscopus sibilatrix (9 bp), budníček menší, Phylloscopus collybita (8 bp), drozd zpěvný, Turdus philomelos (7 bp), sojka obecná, Garrulus glandarius (7 bp), drozd brávník, Turdus viscivorus (4 bp), střízlík obecný, Troglodytes troglodytes (4 bp) a datel černý, Dryocopus martius (4 bp).
9
Naopak 9 druhů hnízdilo v celé oboře jen v ojedinělých párech: kachna divoká (Anas platyrhynchos), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krutihlav obecný (Jynx torquila), linduška lesní (Anthus trivialis), budníček větší (Phylloscopus trochilus), králíček obecný (Regulus regulus), sýkora babka (Parus palustris), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a žluva hajní (Oriolus oriolus). Zbývajících 6 druhů ptáků pak hnízdilo v oboře v počtu 2 – 3 párů: žluna zelená, Picus viridis (2 bp), konipas bílý, Motacilla alba (3 bp), sýkora uhelníček, Parus ater (2 bp), sýkora modřinka, Parus caeruleus (2 bp), zvonek zelený, Carduelis chloris (2 bp), dlask tlustozobý, Coccothraustes coccothraustes (3 bp).
Preferenci stanovišť lze vyhodnotit podle Tab. 3, z které je zřejmé, které druhy byly zjištěny v každém z 9 různých sčítacích stanovišť. Z pohledu jednotlivých druhů je zřejmé, že mnohé z nich upřednostňovaly stanoviště, která jsou z hlediska jejich potřeb optimální. Např. druhy, jako kachna divoká (Anas platyrhynchos), polák chocholačka (Aythya fuligula), krutihlav obecný (Jynx torquila), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), jiřička obecná (Delichon urbica),
konipas
bílý
(Motacilla
alba)
nebo
konipas
horský
(Motacilla
cinerea),
upřednostňovaly relativně pestrý biotop s přítomností vody, roztroušených stromů, okrajem lesního porostu a loukou (sčítací stanoviště č. 9), naopak jiné druhy, např. králíček obecný (Regulus regulus), králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) nebo sýkora uhelníček (Parus ater), upřednostňovaly vysokokmenné lesní biotopy se zvýšeným zastoupením jehličnanů (bod č. 5). Naprostá většina zde se vyskytujících druhů ptáků však patří mezi druhy vysloveně lesní, které obývají různé typy lesních porostů. Společnou potřebou většiny těchto druhů může být např. jejich určitá vazba na staré vysokokmenné porosty, a to buď z pohledu nabídky hnízdních příležitostí, nebo z pohledu optimální potravní nabídky. Protože Jinošovská obora je relativně malé území, kde mezi jednotlivými sčítacími body neexistují výrazně vymezené hranice biotopů, tak ji můžeme považovat za víceméně jediný konzistentní (homogenní) biotop. Proto nebyly zjištěny výrazné rozdíly ve využívání jednotlivých stanovišť. Nejvíce preferovanými byly biotopy na stanovištích 1, 3, 4 a 8. Tyto biotopy využívalo 18 – 20 druhů ptáků. Nejvíce druhů (20) upřednostnilo biotop 1 (rozvolněný listnatý les na břehu jezera v blízkosti obce). Zde se ovšem vyskytovaly, kromě druhů běžných i na jiných stanovištích, navíc druhy synantropní. Nejméně preferovaným biotopem bylo stanoviště 2 (listnatý les s převahou starých dubů u malého altánu), kde bylo zjištěno „jen“ 14 druhů ptáků. Všechny ostatní stanoviště, tedy body 5, 6, 7 a 8 využívalo shodně 16 druhů ptáků.
10
5. Závěr
Kachny (Anatidae), které se na lokalitě vyskytovaly, patřily ke 2 druhům (kachna divoká, Anas platyrhynchos a polák chocholačka, Aythya fuligula). Je evidentní, že lesnaté prostředí neposkytuje těmto ptákům zcela optimální prostředí ke hnízdění, a to i přesto, že na lokalitě existuje poměrně velká vodní plocha. Nicméně ojediněle zde kachny hnízdí a všechno se může časem změnit. V tomto roce totiž podléhalo jezero výrazné rekonstrukci, s tím byla samozřejmě spojena vyšší aktivita pracovních aktivit lidí, na jezeře a v jeho bezprostředním okolí chyběl potřebný klid a v neposlední řadě nebyla na březích jezera přítomná dostatečně bohatá litorální vegetace. Z dravců (Falconiformes) byl zastižen na přeletu v rámci migrace pouze luňák hnědý (Milvus migrans). To poukazuje pouze na skutečnost, že širší oblast Náměšťských rybníků funguje jako významná migrační cesta pro tažné druhy ptáků a že vysokokmenné porosty listnatých stromů studované obory mohou představovat významné útočiště (refugium) pro řadu z nich. V oboře existuje jedno větší dravčí hnízdo vybudované na modřínu, které ovšem v roce 2011 zůstalo prázdné. Předpokládám, že hnízdo vystavily a někdy v minulých letech obsadily káně lesní (Buteo buteo). Tito dravci nebyli sice přímo v oboře zjištěni, ale vcelku běžně je bylo možné pozorovat nad poli či lesy v okolí. Ze sov (Strigiformes) byla pomocí akustického nahrávání doložena přítomnost páru puštíka obecného (Strix aluco), kdy se zde v květnu ozýval samec i samice. Puštík obecný je naší nejběžnější lesní sovou, avšak pro hnízdění preferuje doupné stromy, kterých v současných hospodářských lesích je nedostatek. Jinošovská obora s dostatkem starých stromů je pro puštíka ideálním hnízdním prostředím. Z čeledi
holubovitých
(Columbidae)
byli
přítomni
pouze
hrdlička
zahradní
(Streptopelia decaocto), synantropní druh, který byl vázán hnízdně i potravně (troficky) na blízkost obce Jinošov, a holub hřivnáč (Columba palumbus). Tento holub se vyskytoval po celé oboře, kde rovněž hnízdil. Překvapením bylo, že jsme nezaznamenali přítomnost v dutinách hnízdícího holuba doupňáka (Columba oenas). Je sice známo, že tento druh pro hnízdění preferuje hnízdní dutiny ve starých bucích, ale může hnízdit v dutinách i jiných mohutných stromů (např. Del Hoyo et el. 2002). Ukázalo se však, že náš předpoklad, kdy jsme očekávali hnízdění alespoň 1 – 2 párů v dutinách mohutných a starých dubů, se ukázal mylný. Šplhavci (Piciformes) byli zastoupeni pěti druhy: datlem černým (Dryocopus martius), strakapoudem velkým (Dendrocopos major), strakapoudem prostředním (Dendrocopus medius), žlunou zelenou (Picus viridis) a krutihlavem obecným (Jynx torquila). Je to velmi významná skupina ptáků, protože se jedná o potravní specialisty, kteří jsou z trofických důvodů vázáni na přítomnost mravenišť a starých odumírajících listnatých stromů, kde se
11
nachází jimi preferovaná potrava. Kromě toho jsou hnízdně vázáni na vysokokmenné, často staré porosty, kde si ve kmenech stromů hloubí hnízdní dutiny (Del Hoyo et el. 2002). Potravou krutihlava obecného jsou téměř výlučně mravenci (Formicidae, jako Lasius niger, L. flavus, Formica rufa, F. fusca, Myrmica lobicornis, Tetramorium caespitum, Camponotus), ale také další hmyz (Cramp et al. 1985, Del Hoyo et el. 2002). Potravu sbírá na zemi, mravence na hnízdech, ale i na větvích, kmenech stromů, v jejich dutinách apod. Také u žluny zelené jsou dominantní složkou potravy zemní mravenci, zejména větší dospělí mravenci (čeleď Formicidae) a jejich kukly. Mravence vyhledává zcela systematicky, letem podél lesních okrajů, pasek nebo hopsáním po zemi. Ačkoliv za všech okolností preferuje potravu na zemi, může hmyz vyhledávat i na povrchu větví. Potrava zahrnuje větší mravence (Formicidae) - dospělce, kukly, larvy a vajíčka: Formica rufa (mravenec lesní zemní druh), F. polyctene (- zemní), F. nigricans, F. cordieri, F. fusca (mravenec otročící zemní), F. exsecta, F. pressibilis, F. picea, Lasius flavus (- zemní), L. fuliginosus (mravenec černolesklý - zemní), L. niger (mravenec obecný - zemní), L. alienus, Myrmica rubra, M. scabrinodis, M. laevinodis (mravenec žahavý - zemní), M. rubida, Tetramorium caespitum (mravenec drnový - zemní), Serviformica rufibarbis, Camponotus herculeanus (rod Camponotus: mravenci dřevokazi - stromové druhy), C. pubescens, C. vagus (Cramp et al. 1985, Del Hoyo et el. 2002, české názvy podle: Hanzák et al. 1973, Hölldobler & Wilson 1997, Žďárek 1997). Protože mravenci představují základ potravy u krutihlava a pro žlunu zelenou její téměř výhradní potravu (žluna zelená je svou potravní ekologií nejvíce specializovaný druh západo-palearktické čeledi datlovitých Picidae /Cramp et al. 1985, Del Hoyo et el. 2002/), tak nabídka této složky potravy v ekosystému může zřejmě nejvíce ovlivnit jejich hnízdní hustotu. To je významná skutečnost, poněvadž tyto druhy nepřímo upozorňují na dění v populacích mravenců. A mravenci hrají v terestrických ekosystémech celého světa nezastupitelnou a naprosto klíčovou roli. Mravenci slouží jako hrobaři, protože požírají mrtvá těla tvorů stejně velkých, jejich dělníci jsou hlavními predátory hmyzu a pavouků. Přenášejí semena, některými se živí, jiná "přesazují", a tak šíří velký počet druhů rostlin. Přemísťují větší množství půdy než žížaly a do oběhu dodávají velké množství živin, které jsou nezbytné pro prosperitu ekosystémů (Hölldobler & Wilson 1997). Je jich ohromné množství a jsou téměř všudepřítomní. Mravenci dominují terestrickým biotopům a všichni mravenci dohromady tvoří přinejmenším asi polovinu biomasy všeho hmyzu (je známo asi 9 500 druhů mravenců, celkem 13 500 druhů vysoce sociálního hmyzu - včetně mravenců; všeho hmyzu je známo asi 750 000 druhů). Výskyt datla černého může indikovat dostatečné množství hmyzu žijícího ve dřevě, což je jeho velmi důležitá složka potravy (mravenci jsou rovněž významní, zejména stromové druhy, zemními druhy se živí většinou v zimě). Zvláště významnou potravou jsou larvy, kukly
12
a dospělci brouků (řád Coleoptera), zejména Scolytidae (bělokazi, patřící mezi čeleď kůrovcovití, Ipidae) a Cerambycidae (čeleď tesaříkovití), ale také Curculionidae (čeleď nosatcovití), Anthribidae, Pythidae, Lucanidae (čeleď roháčovití) a Elateridae (čeleď kovaříkovití /české názvy podle Hanzák et al. 1973/). Mezi hlavní potravu patří také larvy lesních vos (hlavně Sirex gigas, pilořitka veliká), pilatkovití (Tenthredinidae, Xiphydriidae), lumkovití (Ichneumonidae) a larvy, kukly a dospělci včel (Apoidea, Apidae). K méně časté potravě patří další brouci a jiní bezobratlí, jako např. pavouci (Araneae), drobní plži. Vzácně požírá i rostlinnou potravu a pravděpodobně vzácně požírá i mláďata hnízdících pěvců (Cramp et al. 1985). Jak bylo zmíněno, základ potravy datla představují nejen ve dřevě se rodící brouci (Coleoptera), ale i larvy, kukly a dospělci mravenců (Formicidae, Cramp et al. 1985). Larvy hmyzu vyhledává ve dřevní hmotě stromů celoročně, obdobně jako stromové druhy mravenců (rod Camponotus: tj. mravenci dřevokazi; Camponotus herculeanus, C. ligniperda, C. vagus). Zemní druhy mravenců (Formica) a jejich hnízda navštěvuje především v zimě (Cramp et al. 1985). V potravě byly zjištěny tyto zemní druhy: Formica rufa (mravenec lesní), F. fusca (mravenec otročící), F. exsecta, Lasius niger (mravenec obecný), nevyhýbá se ani mravencům rodu Myrmica (žahaví mravenci, Cramp et al. 1985). Strakapoud prostřední patří v ČR k nepočetně hnízdícím druhům ptáků a jeho životním prostředím jsou listnaté, případně smíšené lesy v nížinách až pahorkatinách (Šťastný et al. 1977). Na Vysočině se tento druh vyskytuje lokálně a řídce (Kunstmüller & Kodet 2005). Potrava je v převážně živočišná (různá vývojová stádia hmyzu), částečně rostlinná (plody, semena). Hmyz představuje téměř výhradní potravu během celého roku (Cramp et al. 1985). Významně jsou zastoupeni brouci Coleoptera (zejména dospělci a larvy Cerambycidae /čeleď tesaříkovití/, Curculionidae /čeleď nosatcovití/, Bostrychidae /čeleď korovníkovití/, Carabidae /čeleď střevlíkovití/, Chrysomelidae /čeleď mandelinkovití/, Platystomidae, Elateridae /čeleď kovaříkovití/). Dále jsou to jedinci řádu blanokřídlí Hymenoptera (Formicidae /čeleď mravencovití/, Siricidae /čeleď pilořitkovití/), řádu Hemiptera, larvy motýlů /řád Lepidoptera/, škvoři /rod Forficula/, řád rovnokřídlí /Orthoptera/ pestrokrovečníci /rod Opilio/, pavouci /Araneae/ aj., Cramp et al. 1985, české názvy podle Hanzák et al. 1973). Bioindikační hodnota tohoto strakapouda jednoznačně spočívá v tom, že podobně jako datel černý konzumuje larvy hmyzu, které žijí ve dřevní hmotě starých stromů. Pro strakapouda velkého představuje hlavní potravu hmyz, semena stromů (častá v zimě), ptačí vejce a mláďata (běžně v létě, Cramp et al. 1985). Jeho potrava je tedy složena z části živočišné (zejména hmyz) a z části rostlinné (semena jehličnanů, plody aj.). Nejedná se o výrazného potravního specialistu, takže tímto může být ovlivněna i jeho bioindikační hodnota (Del Hoyo et el. 2002).
13
V ekosystému Jinošovské obory představovali nejpočetnější složku společenstva ptáků pěvci (Passeriformes). Z nich dominovalo 5 druhů, které byly na studované ploše prakticky všudepřítomné (Tab. 5). Jednalo se o pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs), sýkoru koňadru (Parus major), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), červenku obecnou (Erithacus rubecula) a kosa černého (Turdus merula). Společnou vlastností všech těchto druhů je složení potravy, která je v hnízdní době téměř výhradně živočišná (Del Hoyo et al. 2007, 2008, 2009, 2010). Mezidruhová konkurence ovšem prakticky neexistuje, poněvadž každý druh upřednostňuje poněkud odlišnou potravní niku. Tento fakt je platný pro celé ptačí společenstvo, které z tohoto pohledu funguje, v souvislosti s ostatními organismy, v rámci ekologie lesa a zajišťuje jeho optimální funkci.
Jinošovská obora nepředstavuje ornitologicky zvlášť významnou lokalitu, co se týká druhové rozmanitosti nebo množstvím kriticky ohrožených, případně jinak legislativně chráněných druhů ptáků. Její význam spočívá v tom, že poskytuje významné refugium (útočiště) zejména běžným, ale z ekologického hlediska velmi významným, druhům avifauny. Protože jádrem lesního porostu jsou vysoké a staré porosty, zejména listnatých stromů (především dubu), tak je jisté, že ve kmenech těchto stromů se nachází řada dutin. Ty slouží velkému množství ptáků ke hnízdění (např. rehci, sýkory, lejsci, strakapoudi), případně ptákům poslouží jako pouhé útočiště před predátory nebo nepřízní počasí. Letité porosty stromů se starými a odumřelými torzy kmenů jsou velmi významné pro všechny brhlíky, strakapoudy, žluny, datly, ale i celou řadu pěvců, kteří se živí bezobratlými živočichy, které právě v odumírajících kmenech těchto stromů žijí. Význam nevelké obory spočívá tedy nejen v tom, že je hnízdištěm a útočištěm, případně potravinovou základnou řady běžných druhů ptáků, ale jako viditelný optický z dálky viditelný signál slouží také řadě přelétajících a migrujících druhů ptáků jako orientační bod v krajině. Nelze ale opomenout ani tu skutečnost, že v rámci krajiny se jedná o hodnotný, esteticky významný krajinný segment. Uprostřed zemědělsky využívané krajiny s lesy, které jsou prakticky všechny určeny k hospodářskému využití, fungují podobné nevelké lokality podobně jako ostrovy v moři nebo oázy v poušti. Jsou to ostrovy zvýšené druhové rozmanitosti a z ekologického hlediska stabilizační prvky v krajině.
14
6. Citovaná literatura: -
-
-
BABY J.K., 1943: Káča z obory. Drobná kresba ze života kavek. Nakladatelství Petrov, Brno: 104 p. BEKLOVÁ M. & PIKULA J., 1977: Ptactvo lesů. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: 155-173. CRAMP S. et al., 1985: Handbook of the Birds of Europe the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearctic. Volume IV. Terns to Woodpeckers. Oxford, New York, Oxford University Press, 960 p. ČAPEK V., 1924: O sokolech na Moravě. Stráž myslivosti: 76-77, 91-92. Del HOYO Y., ELLIOT A. & CHRISTIE D.A. (eds.), 2007. Handbook of the birds of the world. Vol. 12. Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions, Barcelona. Del HOYO Y., ELLIOT A & CHRISTIE D.A. (eds.), 2008. Handbook of the birds of the world. Vol. 13. Penduline tits to Shrikes. Lynx Edicions, Barcelona. Del HOYO Y., ELLIOT A & CHRISTIE D.A. (eds.), 2009. Handbook of the birds of the world. Vol. 14. Bushe shrikes to Old World Sparrows. Lynx Edicions, Barcelona. Del HOYO Y., ELLIOT A & CHRISTIE D.A. (eds.), 2010. Handbook of the birds of the world. Vol. 15. Weavers to New World Warblers. Lynx Edicions, Barcelona. Del HOYO Y., ELLIOT A & SARGATAL J. (eds.), 1997. Handbook of the birds of the world. Vol. 4. Sandgrouse to Cuckoos. Lynx Edicions, Barcelona. Del HOYO Y., ELLIOT, A & SARGATAL J. (eds.), 2002. Handbook of the birds of the world. Vol. 7. Jacamars to Woorpeckers. Lynx Edicions, Barcelona. HALLA J., 1907: Ptactvo kraje Mor.-Krumlovského a Střelicka. Zprávy Kommisse pro přírodovědecké prozkoumání Moravy. Oddělení zoologické, čís. 8. Brno: 31 p. HANZÁK J., MOUCHA J. & ZAHRADNÍK J., 1973: Světem zvířat. Díl V. 2.část. Bezobratlí. Albatros Praha: 451 p. HAVLÍN J., 1962: Hnízdění ptactva na rybníce Dubovec. Zprávy MOS 1962: 80-83. HAVLÍN J., 1967: Birds breeding on the Náměšťské rybníky ponds (Czechoslovakia). Acta Sc. Nat. Brno 1: 429-471. HAVLÍN J. & HAVLÍNOVÁ. S., 1977: Ptactvo otevřené krajiny. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno. HÖLLDOBLER B. & WILSON E.O., 1997: Cesta k mravencům. Academia, Praha: 198 p. HOMOLKA M. & MRLÍK V., 1989: Game species in the agrocoenoses of southern Moravia. Folia Zool. 38(1): 7-19. HUDEC K. & ČERNÝ W., 1977: Fauna ČSSR, Ptáci – Aves, Díl II. Academia, Praha: 893p. HUDEC K., 1972: Die Brutplatze des Wanderfalken (Falco peregrinus) auf dem Hohenzug Českomoravská vrchovina. Zool. listy 21(2): 157-163. HUDEC K., 1988: Status of the Peregrine Falcon in the Ceskomoravska vrchovina Highlands and other Parts of Czechoslovakia. In: Peregrine Falkon Populations, Their Mamagement and Recovery. Edited by Cade T.J., Enderson H., Thelander C.G., White C.M., The Peregrine Fund Inc.: 191-195. CHYTIL J., 1986: Ptactvo údolí Chvojnice. Zprávy MOS 44: 75-105. JANDA J. & ŘEPA P., 1986: Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. SZN, Praha, 157 p. KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008a: Červený seznam ptáků kraje Vysočina. Cinclus 19: 51-58. KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008b: Kategorizace významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany. Cinclus 19: 59-63. KODET V., MRLÍK V & HOBZA P., 2010: Avifauna EVL Náměšťská obora. Závěrečná zpráva, Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 5 p. KODET V. 2008: Změny hnízdního rozšíření ptáků (Aves) na Vysočině podle mapování z let 1973 – 1977, 1985 – 1989 a 2001 – 2004. Cinclus 19: 35-50. KUNSTMÜLLER I. & KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. ČSOP Jihlava & Muzeum Vysočiny Jihlava: 116-118. LOSOS, B., GULIČKA, J., LELLÁK J. & PELIKÁN J., 1984: Ekologie živočichů. Státní pedagogické nakladatelství, Praha: 316 str. MRLÍK V., 1992: Může sokol stěhovavý opět hnízdit na jižní Moravě? Zprávy MOS 50: 13-15. MRLÍK V., 1993: Dravci na jižní Moravě. Zpravodaj, JM pobočka ČSO 1/1993: 1-2.
15
-
-
-
-
-
-
-
MRLÍK V. & HOMOLKA M., 1989: Výskyt a početnost lovné zvěře v agroce- nózách jižní Moravy, In. Biologie lovné zvěře, vybrané výsledky z řešení kontrolovatelné etapy hlavního úkolu SPZV č. VI-1-6 "Základní předpoklady optimalizace hospodaření s některými druhy lovné zvěře" za období 1986-1989, edited by J. Zima, Ústav systematické a ekologické biologie ČSAV, Brno: 162-171. PAČES D., 2007: Obora Jinošov. Svět myslivosti 9. SAVICKÝ J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. – In: KODET V., SAVICKÝ J. & HERTL I.: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 9-37. SEDLÁČEK K, DONÁT P., ŠŤASTNÝ K., RANDÍK A., HUDEC K. & VARGA J., 1988: Červená kníha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR 1, Ptáci. Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 176 p. ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků v České republice. In: PLESNÍK J., HANZAL J. & BREJŠKOVÁ L. (eds.): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha: 95-110. VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny § 14. ZDOBNITZKY F., 1908: Beitrag zu einer Ornis der Brünner Umgebung. I.Teil. Gesammelte Beobachtungen aus den Jahren 1900-1908. Mitteilungen der Kommission zur natutwischenschaftlichen Durchforschung Mährens. Zoologische Abteilung, Nr. 14. Brno, 60 p. ZDOBNITZKY F., 1943: Die Vogelwelt der Namiester Teiche und ihrer Umgebung. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, Neue Folge, III. Band, Brno: 38 p. ŽĎÁREK J., 1997: Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti? aneb hmyzí státy. Ústav organické chemie a biochemie AVČR, 198 p.
7.Přílohy
Tab. 1 – Počty jednotlivých druhů ptáků zjištěných na sčítacích bodech v průběhu hnízdění (Jinošovská obora 2011) Tab. 2 – Zastoupení jednotlivých řádů a čeledí ve společenstvu ptáků (Jinošovská obora – hnízdní sezóna 2011) Graf 1 – Zastoupení ptačích řádů (n = 47 druhů, Jinošov 2011) Tab. 3 – Druhy ptáků zjištěné v Jinošovské oboře, statut jejich ochrany a základní kvantitativní údaje Tab. 4 – Denzita jednotlivých druhů ptačího společenstva v Jinošovské oboře (2011) Tab. 5 – Pořadí 15 nejhojnějších druhů ptáků (Jinošovká obora 2011) Obr. 1 – Rybník v lesním prostředí (sčítací bod 9) Obr. 2 – Dubový porost (stanoviště 2) Obr. 3 – Smíšený porost (stanoviště 4) Obr. 4 – Skupina jehličnatých stromů (stanoviště 5) Obr. 5 - Porost habrů (stanoviště 8)
16
Tab. 1 – Počty jednotlivých druhů ptáků zjištěných na sčítacích bodech v průběhu hnízdění (Jinošovská obora 2011) Legenda: Data sběru vzorků: a - 21.4.2011, b - 18.5.2011, c - 2.6.2011, d - 23.6.2011; Hnízdění: B - hnízdící druh, NB - nehnízdící druh Bod Druh
1
Datum a
Kachna divoká Anas platyrhynchos
b
2 c
1p.
d
3
4
5
6
a b c d a b c d a b c d a b c d a b c d
1p.
Polák chocholačka Aythya fuligula Luňák hnědý Milvus migrans Holub hřivnáč Columba palumbus
1
Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto
1
2
1
1
1 1 1 1 2 1 1 1
Datel černý Dryocopus martius Žluna zelená Picus viridis Strakapoud velký Dendrocopos major
1
1
1
1
1
1
1
1 1 1 1 1 1 2
1 1 2 1
2 2
Strakapoud prostřední Dendrocopos medius Krutihlav obecný Jynx torquila Vlaštovka obecná Hirundo rustica
1
Jiřička obecná Delichon urbica Linduška lesní Anthus trivialis
1
Konipas bílý Motacilla alba
1
Střízlík obecný Troglodytes troglodytes Červenka obecná Erithacus rubecula Rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus
1 1 1
1
2 1 1 1 1
1
1 1 2 1 1
Drozd zpěvný Turdus philomelos
2 1 1
1
Drozd brávník Turdus viscivorus Kos černý Turdus merula Pěnice černohlavá Sylvia atricapilla
2
2
2 2
2
1 1 1 1 1 1 1 1 2 1
2 2
1
1 1 1
1
1
2 1 1 1 1 1 1 1 1 1
1 1 1
1 1 1
2 1
2
Budníček lesní Phylloscopus trochilus Budníček větší Phylloscopus sibilatrix
1
1 1 2 1
Budníček menší Phylloscopus collybita
1 1
Králíček obecný Regulus regulus Lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca
1
Lejsek bělokrký Ficedula abicollis Sýkora koňadra Parus major
1
1 2 3
3
2 2
Sýkora uhelníček Parus ater
1 1 2 1
1 2
1
1 2 1
Sýkora modřinka Parus caeruleus
1
Sýkora babka Parus palustris
1 1 2 2
Brhlík lesní Sitta europaea
1
1 1 1 1
1 1
Šoupálek krátkoprstý Certhia brachydactyla Sojka obecná Garrulus glandarius
2
Vrána šedá Corvus corone cornix
1 1
1
1 1 1
9
Krkavec velký Corvus corax
2 1
Špaček obecný Sturnus vulgaris
2
5
1 1
Žluva hajní Oriolus oriolus Pěnkava obecná Fringilla coelebs Zvonek zelený Carduelis chloris
3
2
3
3 1
1 3
Dlask tlustozobý Coccotharaustes coccothr.
3 2 2 2 3 4 3 3 4 3 4 3 4
3 3 4 2
17
Bod Druh
7
8
Kachna divoká Anas platyrhynchos
a
b
c
d
3p. 7p. 8p. 8p. 1p. 3p. 2p. 5p. 1 1
Polák chocholačka Aythya fuligula Luňák hnědý Milvus migrans Holub hřivnáč Columba palumbus
Celkem Hnízdění
9
Datum a b c d a b c d
2
Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Datel černý Dryocopus martius Žluna zelená Picus viridis Strakapoud velký Dendrocopos major
1 1
1
1
Strakapoud prostřední Dendrocopos medius
1
Krutihlav obecný Jynx torquila
1
Vlaštovka obecná Hirundo rustica
+ +
Jiřička obecná Delichon urbica Linduška lesní Anthus trivialis Konipas bílý Motacilla alba Střízlík obecný Troglodytes troglodytes Červenka obecná Erithacus rubecula
1
1 1 1
1
Rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus
1
Drozd zpěvný Turdus philomelos
1
1
1
1 1
1 1
2
1
Drozd brávník Turdus viscivorus Kos černý Turdus merula
2
Pěnice černohlavá Sylvia atricapilla Budníček lesní Phylloscopus trochilus Budníček větší Phylloscopus sibilatrix
1 1 1
3
1 2
1 1
1 1
Budníček menší Phylloscopus collybita Králíček obecný Regulus regulus Lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca Lejsek bělokrký Ficedula abicollis Sýkora koňadra Parus major
1 1 1 1 2 3
1
1
1 1
2
1
Sýkora uhelníček Parus ater Sýkora modřinka Parus caeruleus
1
Sýkora babka Parus palustris Brhlík lesní Sitta europaea
1
1 1 1
Šoupálek krátkoprstý Certhia brachydactyla Sojka obecná Garrulus glandarius Vrána šedá Corvus corone cornix
1
3
Krkavec velký Corvus corax Špaček obecný Sturnus vulgaris Žluva hajní Oriolus oriolus Pěnkava obecná Fringilla coelebs Zvonek zelený Carduelis chloris Dlask tlustozobý Coccotharaustes coccothr.
1
1 1 3 2 3 4 2 3 2 3 1 1
18
2
3
(ex.) 2 - 16 2 - 10 1 11 1 4 2 28 1 1 1+ 1+ 1 3 4 23 14 6 4 20 25 1 8 7 1 1 9 28 2 2 1 14 1 6 18 1 11 1 105 2 3
B NB NB B NB B B B B NB NB NB B B B B B B B B B B B B B NB (?) B B B B B B B B NB NB B NB (?) B B B
Tab. 2 – Zastoupení jednotlivých řádů a čeledí ve společenstvu ptáků (Jinošovská obora – hnízdní sezóna 2011)
Řád Vrubozobí (Anseriformes) Dravci (Falconiformes) Sovy (Strigiformes) Měkkozobí (Columbiformes) Šplhavci (Piciformes) Pěvci (Passeriformes)
Celkem
Druhy (n)
%
2 1 1 2 5 36
4,3 2,1 2,1 4,3 10,6 76,6
47
Druhy (n)
%
Kachnovití (Anatidae) Jestřábovití (Accipitradae) Puštíkovití (Strigidae) Holubovití (Columbidae) Datlovití (Picidae) Vlaštovkovití (Hirundinidae) Konipasovití (Motacillidae) Střízlíkovití (Troglodytidae) Drozdovití (Turdidae) Pěnicovití (Sylviidae) Lejskovití (Muscicapidae) Sýkorovití (Paridae) Brhlíkovití (Sittidae) Krkavcovití (Corvidae) Špačkovití (Sturnidae) Žluvovití (Oriolidae) Pěnkavovití (Fringillidae)
2 1 1 2 5 2 3 1 5 6 2 4 3 3 1 1 4
4,3 2,1 2,1 4,3 10,6 4,3 6,4 2,1 10,6 12,8 4,3 8,5 6,4 6,4 2,1 2,1 8,5
Strnadovití (Emberizidae)
1
2,1
47
100
Čeleď
100
Graf 1 – Zastoupení ptačích řádů (n = 47 druhů, Jinošov 2011)
Graf 1. Zastoupení ptačích řádů (n = 47 druhů, Jinošov 2011) Vrubozobí (Anseriformes) Dravci (Falconiformes) Sovy (Strigiformes) Měkkozobí (Columbiformes) Šplhavci (Piciformes) Pěvci (Passeriformes)
4%
2%
2% 4%
11%
77%
19
Tab. 3 – Druhy ptáků zjištěné v Jinošovské oboře, statut jejich ochrany a základní kvantitativní údaje Druh
Stupeň
Data pozorování
ohrožení A B C D E F G Kachna divoká Anas platyrhynchos Polák chocholačka Aythya fuligula Luňák hnědý Milvus migrans Holub hřivnáč Columba palumbus Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Puštík obecný Strix aluco Datel černý Dryocopus martius Žluna zelená Picus viridis Strakapoud velký Dendrocopos major Strakapoud prostřední Dendrocopos medius Krutihlav obecný Jynx torquila Vlaštovka obecná Hirundo rustica Jiřička obecná Delichon urbica Linduška lesní Anthus trivialis Konipas bílý Motacilla alba Konipas horský Motacilla cinerea Střízlík obecný Troglodytes troglodytes Červenka obecná Erithacus rubecula Rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus Drozd zpěvný Turdus philomelos Drozd brávník Turdus viscivorus Kos černý Turdus merula Pěnice černohlavá Sylvia atricapilla Budníček lesní Phylloscopus trochilus Budníček větší Phylloscopus sibilatrix Budníček menší Phylloscopus collybita Králíček obecný Regulus regulus Králíček ohnivý Regulus ignicapillus Lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca Lejsek bělokrký Ficedula abicollis Sýkora koňadra Parus major Sýkora uhelníček Parus ater Sýkora modřinka Parus caeruleus Sýkora babka Parus palustris Brhlík lesní Sitta europaea Šoupálek krátkoprstý Certhia brachydactyla Šoupálek dlouhoprstý Certhia familiaris Sojka obecná Garrulus glandarius Vrána obecná šedá Corvus corone cornix Krkavec velký Corvus corax Špaček obecný Sturnus vulgaris Žluva hajní Oriolus oriolus Pěnkava obecná Fringilla coelebs Stehlík obecný Carduelis carduelis Zvonek zelený Carduelis chloris Dlask tlustozobý Coccotharaustes coccothr. Strnad obecný Emberiza citrinella
Celkem = 47 druhů LEGENDA Třídy frekvence I. - 0 - 25% II. - 26 - 50% III. - 51 - 75% IV. - 76 - 100% Dominance Eudominantní druh - 10% a více Dominantní druh - 5 - 10% Subdominantní druh - 2 - 5% Recedentní druh - 1 - 2% Subrecedentní druh - méně než 1%
Sčítací bod (stanoviště) 1,9 9 9 1,3,4,5,8,9 1
KO
3,6 3,6 1,2,3,4,5,6,7,9 8 9 1,9 9 4 1,9 9 4,8 1,2,3,4,5,7,8,9 1,2,3,4,5,6,9 1,4,5,6,7, 3,5,6 1,2,3,4,5,6,7,8,9 1,2,3,4,5,6,7,8,9 7 2,3,4,6,7 3,4,5,6 5
O SO O
4 2,4,5,6,7,8,9 1,2,3,4,5,6,7,8,9 2,5 4,7 3 1,2,3,4,5,6,7,8 8 9 1,2,3,4,7,8 1,2,3,4,7,8 3 1,2,3,6,7,8 8 1,2,3,4,5,6,7,8,9 1 1,7 6,8
O SO
1x KO, 2x SO, 3x O
Počet jedinců Frekvence Dominance (ex.)
(%, n = 9)
(%, n = 475)
56 22 1 11 1 1 4 2 28 1 1 11 10 1 3 1 4 23 14 6 4 20 25 1 8 7 1 1 1 9 28 2 2 1 14 1 1 6 18 1 11 1 105 1 2 3 1
22 11 11 67 11 11 22 22 89 11 11 22 11 11 22 11 22 89 78 56 33 100 100 11 56 44 11 11 11 78 100 22 22 11 89 11 11 67 67 11 67 11 100 11 22 22 11
11,8 4,6 0,2 2,4 0,2 0,2 0,8 0,4 5,9 0,2 0,2 2,4 2,1 0,2 0,6 0,2 0,8 4,8 2,9 1,4 0,8 4,2 5,3 0,2 1,7 1,5 0,2 0,2 0,2 1,9 5,9 0,4 0,4 0,2 2,9 0,2 0,2 1,4 3,8 0,2 2,4 0,2 22,1 0,2 0,4 0,6 0,2
398
100
Data pozorování A 06.04.2011 (částečná kontrola, 07.20 - 09.20 SEČ) B 21.04.2011 (kompletní kontrola, 05.55 - 07.55 SEČ) C 18.05.2011 (kompletní kontrola, 05.35 - 07.25 SEČ) D 19.5.2011 (částečná kontrola, 12.15 - 13.00 SEČ) E 19.-21.5.2011 (akustické záznamy, 19.00 - 23.00 a 3.00 - 8.00 SEČ) F 02.06.2011 (kompletní kontrola, 05.55 - 07.50 SEČ) G 23.06.2011 (kompletní kontrola, 06.05 - 07.40 SEČ) Přítomnost druhu Stupeň ohrožení (podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.) KO - kriticky ohrožený SO - silně ohrožený O - ohrožený
20
Tab. 4 – Denzita jednotlivých druhů ptačího společenstva v Jinošovské oboře (2011)
Druh
Početnost (ex./9 bodů)
(ex./1 bod/1 kontrola)
Hustota párů (bodová metoda I.P.A.) (ex./ha)
(ex./km2)
(bp/km2)
(bp/obora) 32 ha
Kachna divoká Anas platyrhynchos Polák chocholačka Aythya fuligula Luňák hnědý Milvus migrans Holub hřivnáč Columba palumbus Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Datel černý Dryocopus martius Žluna zelená Picus viridis Strakapoud velký Dendrocopos major Strakapoud prostřední Dendrocopos medius Krutihlav obecný Jynx torquila Vlaštovka obecná Hirundo rustica Jiřička obecná Delichon urbica Linduška lesní Anthus trivialis Konipas bílý Motacilla alba Střízlík obecný Troglodytes troglodytes Červenka obecná Erithacus rubecula Rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus Drozd zpěvný Turdus philomelos Drozd brávník Turdus viscivorus Kos černý Turdus merula Pěnice černohlavá Sylvia atricapilla Budníček lesní Phylloscopus trochilus Budníček větší Phylloscopus sibilatrix Budníček menší Phylloscopus collybita Králíček obecný Regulus regulus Lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca Lejsek bělokrký Ficedula abicollis Sýkora koňadra Parus major Sýkora uhelníček Parus ater Sýkora modřinka Parus caeruleus Sýkora babka Parus palustris Brhlík lesní Sitta europaea Šoupálek krátkoprstý Certhia brachydactyla Sojka obecná Garrulus glandarius Vrána obecná šedá Corvus corone cornix Krkavec velký Corvus corax Špaček obecný Sturnus vulgaris Žluva hajní Oriolus oriolus Pěnkava obecná Fringilla coelebs Zvonek zelený Carduelis chloris Dlask tlustozobý Coccotharaustes coccothr.
2 - 16 2 - 10 1 11 1 4 2 28 1 1 1+ 1+ 1 3 4 23 14 6 4 20 25 1 8 7 1 1 9 28 2 2 1 14 1 6 18 1 11 1 105 2 3
nehodnoceno nehodnoceno nehodnoceno 0,305 nehodnoceno 0,111 0,055 0,77 0,028 0,028 nehodnoceno nehodnoceno 0,028 0,083 0,111 0,639 0,388 0,166 0,111 0,555 0,694 0,028 0,222 0,194 0,028 nehodnoceno 0,25 0,77 0,055 0,055 0,028 0,388 0,028 0,166 nehodnoceno nehodnoceno 0,305 0,028 2,916 0,055 0,083
21
0,386 0,141 0,069 0,975 0,035 0,035 0,035 0,105 0,141 0,809 0,491 0,210 0,141 0,702 0,878 0,035 0,281 0,245 0,035 0,316 0,975 0,069 0,069 0,035 0,491 0,035 0,210 0,386 0,035 3,691 0,069 0,105
38,6 14,1 6,9 97,5 3,5 3,5 3,5 10,5 14,1 80,9 49,1 21,0 14,1 70,2 87,8 3,5 28,1 24,5 3,5 31,6 97,5 6,9 6,9 3,5 49,1 3,5 21,0 38,6 3,5 369,1 6,9 10,5
39 14 7 98 4 4 4 11 14 81 49 21 14 70 88 4 28 25 4 32 98 7 7 4 49 4 21 39 4 369 7 11
1 0 0 12,48 4,48 2,24 31,36 1,28 1 0 0 1 3,52 4,48 25,92 15,68 6,72 4,48 22,4 28,16 1,28 8,96 8 1,28 0 (?) 10,24 31,36 2,24 2,24 1,28 15,68 1,28 6,72 0 (?) 0 12,48 1,28 118,08 2,24 3,52
Tab. 5 – Pořadí 15 nejhojnějších druhů ptáků (Jinošovká obora 2011) Legenda: bp
- hnízdní pár
obora - 32 ha
Druh
Dominance
Frekvence
(pořadí) (%, n = 475) (pořadí)
Hustota bp (bodová metoda I.P.A.)
(%, n = 9) (pořadí)
(bp/km2)
(pořadí) (bp/obora)
Pěnkava obecná Fringilla coelebs
1
22,1
1
100
1
369
1
118
Sýkora koňadra Parus major
2
5,9
1
100
2
98
2
31
Strakapoud velký Dendrocopos major
2
5,9
2
89
2
98
2
31
Pěnice černohlavá Sylvia atricapilla
3
5,3
1
100
3
88
3
28
Červenka obecná Erithacus rubecula
4
4,8
2
89
4
81
4
26
Kos černý Turdus merula
5
4,2
1
100
5
70
5
22
Rehek zahradní Phoenicurus phoenicurus
6
2,9
3
78
6
49
6
16
Brhlík lesní Sitta europaea
6
2,9
2
89
6
49
6
16
Špaček obecný Sturnus vulgaris
7
2,4
4
67
7
39
7
12
Holub hřivnáč Columba palumbus
7
2,4
4
67
7
39
7
12
Lejsek bělokrký Ficedula abicollis
8
1,9
3
78
8
32
8
10
Budníček větší Phylloscopus sibilatrix
9
1,7
5
56
9
28
9
9
Budníček menší Phylloscopus collybita
10
1,5
6
44
10
25
10
8
Drozd zpěvný Turdus philomelos
11
1,4
5
56
11
21
11
7
Sojka obecná Garrulus glandarius
11
1,4
4
67
11
21
11
7
22
Obr. 1 – Rybník v lesním prostředí (sčítací bod 9)
Obr. 2 – Dubový porost (stanoviště 2)
Obr. 3 – Smíšený porost (stanoviště 4)
23
Obr. 4 – Skupina jehličnatých stromů (stanoviště 5)
Obr. 5 - Porost habrů (stanoviště 8)
24
