Monika Prokšová. PRAVĚK Výtvarný projekt k výtvarné výchově na 1. stupni základní školy

PEDAGOGICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI Katedra výtvarné výchovy

Monika Prokšová PRAVĚK Výtvarný projekt k výtvarné výchově na 1. stupni základní školy

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Exler, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou diplomovou práci řešila samostatně a ţe jsem uvedla veškerou pouţitou literaturu. Vítkov 22. února 2011 _____________________________ vlastnoruční podpis

2

Chtěla bych poděkovat Mgr. Petru Exlerovi, Ph. D. za odbornou pomoc a podporu, bez níţ by se mi jen těţko podařilo dokončit tuto práci.

3

Obsah 1. Úvod............................................................................................................................................6 A. TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................................8 2. Projekty ve výtvarné výchově ..................................................................................................8 2.1 Charakteristika projektového vyučování ...........................................................................9 2.2 Příprava a řešení projektového vyučování.......................................................................10 2.3 Výtvarné řady ve výtvarné výchově ................................................................................11 3. Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání ......................................................12 3.1 Oblast umění a kultura .....................................................................................................14 3.2 Klíčové kompetence ........................................................................................................15 3.3 Vzdělávací oblast .............................................................................................................17 3.4 Průřezová témata .............................................................................................................20 4. Výtvarné techniky ...................................................................................................................21 4.1 Příprava a výběr výtvarné techniky .................................................................................21 4.2 Druhy výtvarných technik ...............................................................................................21 4.2.1 Kresba ..................................................................................................................22 4.2.2 Malba ...................................................................................................................23 4.2.3 Grafika .................................................................................................................24 4.2.4 Plastická a prostorová tvorba ...............................................................................24 4.2.5 Soudobé výtvarné postupy ...................................................................................25 5. Metody a formy výuky ............................................................................................................27 5.1 Klasifikace vyučovacích metod .......................................................................................27 5.2 Kritéria výběru vyučovacích metod ................................................................................29 5.3 Motivace ve výtvarné výchově ........................................................................................29 5.4 Organizační forma výuky ................................................................................................33 5.5 Klasifikace organizačních forem výuky ..........................................................................34 5.6 Hodnocení ve výtvarné výchově .....................................................................................36 6. Charakteristika Základní školy a Mateřské školy Březová ................................................38 6.1 Charakteristika třídy ........................................................................................................39 6.2 Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami ...............................................39 6.3 Integrovaný ţák ...............................................................................................................43 B. PRAKTICKÁ ČÁST ...............................................................................................................44 7. Realizace projektu...................................................................................................................44 7.1 Pravěký člověk ................................................................................................................47 7.2 Pravěké útočiště ...............................................................................................................50 7.3 Pravěká vesnice ...............................................................................................................55 7.4 Lov mamuta .....................................................................................................................57 7.5 Jeskynní malby I ..............................................................................................................62 7.5.1 Jeskynní malby II .................................................................................................65 7.6 Střípky minulosti I ...........................................................................................................69 7.6.1 Střípky minulosti II ..............................................................................................72 7.6.2 Práce s keramickou hlínou ...................................................................................75 7.7 Venuše a ozdoby ..............................................................................................................78 7.8 Rituály, obřady ................................................................................................................82 4

8. Závěr ........................................................................................................................................87 Seznam použité literatury: ..........................................................................................................88 Seznam příloh ...............................................................................................................................90 Příloha 1: Pravěký člověk ..........................................................................................................91 Příloha 2: Pravěké útočiště ........................................................................................................92 Příloha 3: Pravěká vesnice .........................................................................................................92 Příloha 4: Lov mamuta ..............................................................................................................93 Příloha 5: Jeskynní malba ..........................................................................................................94 Příloha 6: Pravěká keramika ......................................................................................................95 Příloha 7: Nádoby, šperky .........................................................................................................95 Příloha 8: Výroba šperků, Venuše .............................................................................................96 Příloha 9: Rituály, obřady ..........................................................................................................97 Resume ..........................................................................................................................................99

5

1. Úvod Cílem mé diplomové práce bylo vytvořit pro děti výtvarný projekt, který by jim poskytl kulturní znalosti o pravěkém umění a moţnost vyzkoušet si nové výtvarné techniky. Období pravěku je doba počátků velkých změn, v nichţ začal člověk měnit a formovat prostředí kolem sebe (stavby prvních obydlí, zaloţení políček, atd.), začal vyrábět první nástroje a svá přání a sny zaznamenával formou jeskynních nástěnných maleb. Měla jsem příleţitost navštívit experimentální archeologickou vesnici ve Všestarech v západních Čechách a v Orlických horách. Prohlédla jsem si celou vesnici s komentovanou prohlídkou, vyzkoušela si výrobu primitivních nástrojů, výrobu keramických nádob a také pečení chleba v jednoduchých pecích. Tato návštěva mě inspirovala k tomu, abych nezůstala pouze u teoretických poznatků, ale abych si vytvořený výtvarný projekt na „vlastní“ kůţi s dětmi vyzkoušela. Formou vyprávění a diskusí jsem děti seznámila s námětem výtvarného projektu a zároveň jsme si připomněli, jak je důleţité znát naši minulost, která podstatně ovlivnila naši budoucnost. Seznámila jsem děti s moţnostmi v našem regionu, kde se mohou s pravěkou tématikou setkat přímo – návštěva muzea, výlet do experimentálních vesniček. Abych motivovala děti a udrţela si jejich zájem po celou dobu projektu, vybírala jsem dětem přitaţlivá témata, četli jsme si ukázky z různých knih, mj. Lovci mamutů od Eduarda Štorcha. Vybrala jsem výtvarné techniky, se kterými se děti ještě nesetkaly a nebyly pro jejich věkovou skupinu náročné. Tato diplomová práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části je popisována problematika projektového vyučování, výtvarné techniky, metody a formy výuky, které jsem ve svém projektu pouţila. Citace jsou označeny odkazem na pouţitou literaturu v poznámce pod čarou. Nejobsáhlejší částí je pak samotný výtvarný projekt, který jsem uskutečnila na Základní škole a Mateřské škole v Březové se stálou skupinou dětí. Praktická část je rozdělena do těchto okruhů: Pravěký člověk, Pravěké útočiště, Pravěká vesnice, Lov mamuta, Jeskynní malby, Střípky minulosti, Práce s keramickou hlínou, Venuše 6

a ozdoby, Rituální obřady. Téma pravěku je inspirací pro mnohé učitele, jak zpestřit dětem výuku výtvarné výchovy. Jsem ráda, ţe jsem si toto téma vybrala, neboť jsem během projektu získala nové informace a zkušenosti s prací s dětmi na prvním stupni základní školy.

7

A. TEORETICKÁ ČÁST

2. Projekty ve výtvarné výchově Projekt1 chápeme obecně jako dlouhodobou, plánovanou a organizovanou činnost, která vede ke konkrétním výsledkům a která je realizací vytyčeného cíle (úmyslu). Projekt můţeme chápat jako promyšlený plán, jak organizovat činnosti seskupené kolem ústředního tématu. Projektová metoda vede ţáky k samostatnosti a tvůrčí schopnosti

při

řešení

problémů,

aktivně

spojuje

(integruje),

stmeluje

školu

s kaţdodenním ţivotem dětí. Důleţitý aspekt je kladen na motivaci ţáka. Prostřednictvím projektu ţák tvořivým způsobem dosáhne konkrétních výsledků výtvarných či jiných činností.

Projekt obsahuje dvě roviny:  rovina plánování činností (rozmyslet si, zda máte podmínky k tomu, abyste mohli například vyrábět přístřešky v ţivotní velikosti nebo miniatury, kde nasbíráte kameny a dříví na zbraně, vhodné materiální vybavení třídy, stanovit si, které činnosti budou děti realizovat, atd.)  rovina vlastní realizace plánu (vlastní činnosti ţáků, průběţné a závěrečné hodnocení, prezentace výsledné práce formou fotografií) Jaký by měl správný projekt být: 

měl by ţáky zaujmout, nadchnout, motivovat,

 měl by se lišit od běţného stylu výuky,

1



měl by ţákům ukázat spojitosti mezi předměty,



ţáci získají nové zkušenosti, které si v rámci projektu vyzkouší,

podle latinského slovesa proicio, které znamená mj. předhazuji, vypovídám 8



ţáci získají nové informace, historická fakta a souvislosti mezi nimi,



ţáci získají nové poznatky, které si dlouhodobě zapamatují.

Příprava projektové metody probíhá v několika krocích2:  Učitel analyzuje určitou skupinu ţáků, specifikuje věk, počet ţáků ve třídě, zařazení integrovaného ţáka, moţnosti a materiální vybavení třídy.  Učitel hledá základní téma výtvarného projektu, stanoví si základní cíle a východiska, jaké bude časová dimenze, ujasní si záměr (jaký je hlavní smysl – chce rozšířit konkrétní poznatky a dovednosti ţáků).  Učitel dané téma rozpracuje na dílčí části, součástí můţe být myšlenková mapa3.  Učitel vhodnou motivací seznamuje ţáky s vybraným tématem a jeho cíly.  Učitel dbá na propojení daného tématu s učebními osnovami.  Ţáci s učitelem realizují projekt, průběţně ho hodnotí.  Učitel pořizuje fotodokumentaci a na závěr projektu ji zpracuje.  Nedílnou součástí je celkové zhodnocení a prezentace projektu (výstava).

2.1

Charakteristika projektového vyučování

Tento sedmidenní projekt je zaměřen na téma pravěk, pravěká kultura a způsob ţivota lidí v pravěku. Je určen ţákům čtvrté třídy 1. stupně ZŠ. Je rozdělen do 26 vyučovacích hodin. Děti mají na základě daných otázek zjistit na internetu, v encyklopediích nebo v jiné doporučené literatuře, např. z oblasti biologie, umění atd., co nejvíce informací na dané téma. Projekt byl také inspirován četbou Lovci mamutů od Eduarda Štorcha4. Získané informace společně zpracovat a poté si dané aktivity vyzkoušet například modelování pravěké keramiky, namalovat nástěnnou jeskynní malbu nebo

ŠOBÁŇOVÁ, P.: Kapitoly z didaktiky výtvarné výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-1469-4. 3 Myšlenková mapa je jednou z výukových metod projektu Čtením a psaním ke kritickému myšleni. Tato metoda se pouţívá především v úvodní části vyučovací jednotky (fáze evokace, ve které si ţáci vybavuji své znalosti a zkušenosti). Při této aktivitě si vepíšeme (samostatně nebo ve skupinách) do kruhu uprostřed papíru nebo tabule téma a sepisujeme veškeré nápady, které dál třídíme do příbuzných skupin. 4 ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00165-9. 9 2

nakreslit pomocí uhlu pravěkého mamuta. Ţáci se během tohoto projektového vyučování seznámí i s některými technikami a činnostmi typickými pro ţivot lidí v pravěku a vše si prakticky vyzkouší. Projektu se zúčastnilo 15 ţáků, včetně jednoho integrovaného ţáka (chlapec pracoval pod přímým dohledem své asistentky). Ţáci byli rozděleni do čtyř skupin (rozdělení ţáků jsem nechala na třídní učitelce, která zná klima třídy a úroveň dovedností a zkušeností ţáků). Celý projekt jsem nafotila digitálním fotoaparátem a poté se fotografie zpracovaly a vloţily na webové stránky školy.

2.2

Příprava a řešení projektového vyučování

Cílem tohoto pravěkého putování je seznámit děti prostřednictvím výtvarných aktivit s ţivotem v tomto nejstarším období dějin lidstva. Projekt je zaměřen na nové zkušenosti a poznatky, nácvik dovedností, estetické a etické proţitky dohromady. Ţáci se seznámí s charakteristickými znaky tohoto období – vzhled lidí, jejich ţivot, umění, atd.

Základní cíle projektu:  projekty základního vzdělání podporují jednotlivé vzdělávací oblasti,  aktivizují ţáka k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a řešení problémů,  utváří a rozvíjejí základní dovednosti při spolupráci ve skupině nebo ve třídě,  rozvíjejí dovednost komunikace ve skupině,  přispívají k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě,  vedou k uvědomování si hodnoty spolupráce, k respektu a pomoci druhým,  vedou ţáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem a k jejich kulturám,  pomáhají ţákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti,  připravují ţáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti,  rozvíjejí vnímavost a citlivé vztahy k lidem, okolnímu prostředí a přírodě.

10

2.3

Výtvarné řady ve výtvarné výchově

Základem projektového vyučování jsou výtvarné řady. Výtvarné řady jsou kratší srozumitelné útvary, které rozvíjejí výtvarný námět nebo výchovný problém. Mají vţdy svou nosnou myšlenku, kterou se zabývají v jednotlivých nebo na sebe navazujících krocích. Výtvarné řady pomáhají rozvíjet především smyslové proţitky, emoce či zajímavý obsah. Není nutné zpracovávat pouze velké ţivotní koncepty (vesmír, přírodní ţivly, atd.), i menší témata mohou být velkou inspirací.5

ROESELOVÁ, V.: Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1997. ISBN 80-9022672-8. 11 5

3. Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání Vymezení Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání6 v systému kurikulárních dokumentů: Systém kurikulárních dokumentů V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy – předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichţ se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.

Rámcové vzdělávací programy: 

vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě,

6

http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy 12



vycházejí z koncepce celoţivotního učení,



formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání,



podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání.

Principy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV): 

navazuje svým pojetím na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a je východiskem pro koncepci rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání,



vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání ţáků, včetně vzdělávání v odpovídajících ročnících víceletých středních škol,



specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíţ by měli ţáci dosáhnout na konci základního vzdělávání,



vymezuje vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo,



zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata s výrazně formativními funkcemi,



podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně moţnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod, forem výuky a vyuţití všech podpůrných opatření ve shodě s individuálními potřebami ţáků,



umoţňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami,



je závazný pro všechny střední školy při stanovování poţadavků přijímacího řízení pro vstup do středního vzdělávání. RVP ZV je otevřený dokument, který bude v určitých časových etapách inovován

podle měnících se potřeb společnosti, zkušeností učitelů se ŠVP i podle měnících se potřeb a zájmů ţáků. 13

Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 

zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a moţnosti ţáků,



uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a moţností ţáků a vyuţívat vnitřní diferenciaci výuky,



vytvářet širší nabídku povinně volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů ţáků,



vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima zaloţené na účinné motivaci, spolupráci a aktivizujících metodách výuky,



prosadit změny v hodnocení ţáků směrem k průběţné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu vyuţívání slovního hodnocení,



zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny ţáků a oslabit důvody k vyčleňování ţáků do specializovaných tříd a škol7,



zvýraznit účinnou spolupráci s rodiči ţáků.

3.1

Oblast umění a kultura

Vzdělávací oblast Umění a kultura umoţňuje ţákům jiné neţ pouze racionální poznávání světa a odráţí nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umoţňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níţ dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást kaţdodenního ţivota (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němţ vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými neţ uměleckými prostředky.

7

Ţáci s lehkým mentálním postiţením se vzdělávají podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Ţáci s těţkým mentálním postiţením, ţáci s více vadami a ţáci s autismem, kteří navštěvují základní školu speciální, se vzdělávají podle samostatného rámcového vzdělávacího programu.

14

3.2

Klíčové kompetence

Nedílnou součástí projektu je rozvoj klíčových kompetencí8. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny ţáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro něho dosaţitelná a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence se různými způsoby prolínají, jsou multifunkční a lze je získat jako výsledek celkového procesu vzdělávání. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány:  kompetence k učení,  kompetence k řešení problémů,  kompetence komunikativní,  kompetence sociální a personální,  kompetence občanské,  kompetence pracovní, V následující části vybírám z jednotlivých kompetencí ty charakteristiky, které podle mne nejvíce souvisí s naším projektem a které můţe ţák jejich pomocí zdokonalovat. Kompetence k učení: Ţák se učí vyhledávat a třídit informace, pozorovat, experimentovat, získané výsledky porovnávat, poznávat nové, netradiční formy práce a metody výuky ve výtvarné výchově. Naučí se orientovat v nabídce informací o výtvarně vyjadřovacích prostředcích, výtvarných technikách a dějinách umění. Kompetence k řešení problémů: Ţák vnímá nejrůznější problémové situace ve třídě, promyslí a naplánuje způsob řešení vzniklého problému, samostatně uvaţuje o výtvarném ztvárnění problému a shromaţďuje informace o výtvarném umění. 8


Kompetence komunikativní: Ţák vyjadřuje své myšlenky názory, zároveň naslouchá a zapojuje se do diskuse. Pouţívá odbornou terminologii v souvislosti s problematikou výtvarné výchovy. Rozvíjí neverbální způsoby komunikace (vyjádření pomocí barev, symbolu, atd.), reprezentuje svá výtvarná díla a diskutuje o nich.

Kompetence sociální a personální: Ţák účinně spolupracuje ve skupině (spolupráce v týmu), podílí se společně s pedagogem na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práci, zvládá výtvarnou práci ve skupině a dále tak rozvíjí své komunikační dovedností. Kompetence občanská: Ţák respektuje, chrání a oceňuje naše historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, rozvíjí empatii a chápe potřebu vzájemné spolupráce.

Kompetence pracovní: Ţák pouţívá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodrţuje daná pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změnu prostředí, formuluje své pracovní dovednosti (vytrvalost, odvahu tvořit, odpovědnost při výtvarných činnostech, cílevědomost), rozvíjí a zlepšuje hrubou i jemnou motoriku a pracovní zručnost.

Vzdělávání v této oblasti přináší: - umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem, - při procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu, - tvořivé činnosti jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování.

16

Na 1. stupni základního vzdělávání se ţáci seznamují prostřednictvím činností: - s výrazovými prostředky a s jazykem hudebního, výtvarného, dramatického a literárního umění, - učí se s nimi tvořivě pracovat, uţívat je jako prostředků pro sebevyjádření, - poznávají zákonitosti tvorby, - seznamují se s vybranými uměleckými díly, - učí se je (vzhledem ke svým zkušenostem) chápat, - rozpoznávat a interpretovat výpovědi sdělované uměleckým dílem.

Výtvarná výchova pracuje: - s vizuálně obraznými znakovými systémy, - s tvořivým přístupem k práci, při tvorbě, vnímání a interpretaci.

3.3

Vzdělávací oblast

Výtvarná výchova vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti ţáka a umoţňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a proţitky. V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech – tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umoţňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, proţívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi zaloţenými na experimentování je ţák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a proţitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace.9 Cílové zaměření vzdělávací oblasti: Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: 9


- pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k uţívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace, - chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby, opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, proţívání a představy, - rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot, - spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, - tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností, - uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; - tvořivému přístupu ke světu, k moţnosti aktivního překonávání ţivotních stereotypů a k obohacování emocionálního ţivota, - zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních proţitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě. Vzdělávání dále: -

vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků,

- uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností. Specifické cíle vyučovacího předmětu výtvarná výchova

Výtvarná výchova umoţňuje ţákům poznávat okolní svět i svůj vnitřní svět prostřednictvím výtvarných činností a postupně se formujícího výtvarného myšlení. Toto poznávání směřuje k tomu, aby se ţáci učili rozumět výtvarnému umění, jeho jazyku a významům a aby se učili chápat výtvarnou kulturu v nejširším slova smyslu jako nedílnou součást svého duchovního ţivota a bohatství společnosti. Je zaměřeno 18

na kultivaci schopností ţáků svět kolem sebe citlivě vnímat, proţívat jej, objevovat v něm estetické hodnoty, a ty chránit, případně i zmnoţovat. Tím, ţe ţákům umoţňuje, aby si v činnostech prakticky osvojovali potřebné výtvarné dovednosti a techniky, rozvíjí jejich přirozenou potřebu vlastního výtvarného vyjádření, jejich fantazii a prostorovou představivost, smysl pro originalitu a vlastní výraz, čímţ významně napomáhá utváření kreativní stránky jejich osobnosti.

Všemi sloţkami svého působení výtvarná výchova usiluje zejména o to, - aby ţáci získali praktické i teoretické poznatky o malbě, kresbě, grafických technikách, uţitém umění, o práci s různými materiály, o modelování a prostorovém vytváření, - aby se prakticky i teoreticky seznámili s různými výtvarnými technikami a prostředky, - aby se rozvíjel a prohluboval jejich vztah k výtvarnému umění a celé oblasti výtvarné kultury; - aby získali představu o historickém vývoji výtvarného umění, včetně umění uţitého, lidového a architektury, - aby byli schopni nalézat a vnímat krásu a estetické hodnoty v přírodě a ve světě vytvořeném lidmi, uvědomovat si jejich význam pro plnohodnotný ţivot člověka, - aby byli schopni získaných poznatků a dovedností vyuţívat ve svém ţivotě.

Organizační vymezení vyučovacího předmětu: Výuka je realizována formou vyučovacích hodin, projektů, účasti na významných kulturních akcích a vlastních prezentacích. Probíhá v odborné učebně výtvarné výchovy, exteriéru, galerii, muzeu.

19

3.4

Průřezová témata

Předmětem prolínají průřezová témata: - osobnostní a sociální výchova – poznávání a rozvoj vlastní osobnosti; seberegulace, organizační dovednosti, efektivní řešení problémů; sociální komunikace,

- multikulturní

výchova

–

základní

problémy

sociokulturních

rozdílů;

psychosociální aspekty interkulturality, - environmentální výchova – člověk a ţivotní prostředí,

- mediální výchova - média a mediální produkce; mediální produkty a jejich význam; účinky mediální produkce a vliv médií, - výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech – globalizační

a rozvojové procesy; ţijeme v Evropě.

20

4. Výtvarné techniky Výtvarná technika slouţí k potřebám výtvarného působení, vyjadřuje sdělnost výtvarného vyjádření a umoţňuje optimální výrazové vyznění námětu nebo řešení výtvarného problému. Volba výtvarné techniky tedy vyplývá jednak z potřeb námětu, z hledání způsobu výtvarného řešení, ale také s materiálním vybavením školy (třídy) a zájmu dětí. Pedagog dbá na to, aby postupně seznamoval ţáky s různými výtvarnými technikami, a to s přihlédnutím na věkovou kategorii svých ţáků. Výtvarné techniky jsou spojeny s materiály, nástroji, způsoby jejich vedení a pouţití.

4.1

Příprava a výběr výtvarné techniky

Při výběru materiálu jsem musela brát v úvahu zadání výtvarného tématu a zručnost dětí, a na tomto základě jim nabídla vhodné pomůcky a výtvarný materiál. Zařazením známých výtvarných technik se prohlubují jejich dovednosti, zopakováním správného postupu při jiţ známé činnosti si děti zopakují a uvědomí případné chyby (míchání barev, kresba uhlem, apod.).

4.2

Druhy výtvarných technik

Výtvarné techniky se spolu s výtvarným uměním stále objevuje nové výrazové prostředky a netradiční materiály, které se uplatňují ve výtvarném umění. Výtvarné techniky rozdělujeme do těchto kategorii10:

10

ROESELOVÁ, V.: Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. ISBN 80-902267-1-X 21

Kresba Je nejpřirozenější výtvarnou činností. Dítě tuţku povaţuje za zajímavou hračku, kterou 4.2.1

lze pouţívat různými způsoby. Láká ho pohyb ruky s nástrojem, samotné gesto a jeho rytmus a barevná stopa. Kresba dítě provází na kaţdém kroku a je jeho vyjadřovacím prostředkem. V dětském výtvarném projevu se kresba objevuje v těchto podobách: - kresba z představy, - kresba motivována skutečností, - kresba návrhová.

Techniky kresby suchou stopou:  Kresba tužkou – je základní kreslířskou technikou, má širokou škálu vyuţití, tuţkovou kresbu lze kombinovat s kresbou dřívkem nebo perokresbou.  Kresba rudkou – je charakteristická masivní a sytou stopou, vhodně se uplatňuje v kombinaci s dalšími kreslířskými materiály.  Kresba uhlem – zanechává na papíře měkkou, sytě černou stopu sametového vzhledu, s uhlem se nejčastěji setkáváme ve stínované kresbě. Nehodí se na přesné a detailní zpracování. Přírodní uhel zanechává jemnější a ţivější stopu, kterou lze při práci snadno rozetřít hadříkem a poopravit, je vhodná pro kombinování s jinými výtvarnými technikami.

Techniky kresby mokrou stopou:  Perokresba – její vlastnosti závisí na druhu pera a jeho charakteristické stopě, poutavost perokresby spočívá v kontrastu významných linií a bílých a tmavších ploch. Perokresbu můţeme kombinovat s tuţkou, rudkou nebo uhlem. Mladším ţákům dělá potíţe drţet nástroj ve správné poloze tak, aby pero lehce psalo, nepouštělo kaňky, proto je vhodné předřadit kresbě perem kresbu dřívkem.

22

 Kresba dřívkem – je vhodná pro všechny věkové kategorie. Dřívko neobsahuje zásobu barvy, zanechává linii zprvu výraznou, postupně slábnoucí. Kresbu dřívkem je vhodné kombinovat s koláţí nebo s kolorováním akvarelem.

Malba Je výtvarná technika, jejíţ hlavním vyjadřovacím prostředkem je barva. Pomocí malby 4.2.2

děti ztvárňují své emoce, vztahy, proţitky a skutečnosti našeho světa.  Malba temperou – je nejvýznamnější malířskou technikou, uţívanou ve výtvarné výchově. Temperové barvy poskytují neomezenou moţnost mísit odstíny barev a mají velkou krycí schopnost. Vliv na vzhled malby má také výběr štětce (velikost, tvar, kvalita). Při práci s temperou je vhodné zařazovat hry rozvíjející fantazii (otisky dlaní, různých přírodních materiálů, atd.).  Malba akvarelem – je vhodná jak na mokrý, tak na suchý podklad. Na mokrém podkladu se barvy rozpíjejí a na suchém podkladu se uplatňuje barevná linka a ohraničená

plocha.

Vodové

barvy

jsou

dostupné

v různých

druzích,

např. anilinové. Akvarelové barvy obsahují širokou škálu barev, pro školní praxi jsou však cenově nedostupné. Převaţuje malba vodovými barvami, a na rozdíl od malby temperou kulatý vlasový štětec.  Malba pastelem – leţí na rozhraní malby a kresby. Pastely rozlišujeme suché, mastné nebo voskové. Malba suchými pastely působí vesele, barevná škála je ovšem omezená. Suché pastely lze roztírat. Lze vyuţít tyto způsoby práce se suchým pastelem – neroztíraná barevná kresba, barevná kresba na roztírané podmalbě a malba do mokrého podkladu.

23

Grafika Grafika zaznamenává podoby okolního světa kontrastem tmavých a světlých linií, 4.2.3

ploch a textur, jimiţ nahrazuje barevnost. Hlavním znakem grafiky je rozmnoţování výtvarné práce, která vyuţívá postupů tisku z výšky, z hloubky nebo z plochy11. Grafické techniky dělíme na:  Přípravné grafické techniky (hra s otisky, kreslený monotyp – protisk, gumotisk, rytá kresba do voskového podkladu, rytá kresba do podkladu ze zaschlé klovatiny).  Techniky tisku z výšky (tisk z šablon, tisk z koláţe, papírořez, linoryt, sádroryt).  Techniky tisku z hloubky (papíroryt, suchá jehla).  Techniky tisku z plochy (sítotisk, monotyp, litografie – na základních školách se nepouţívá).  Grafiku a soudobou techniku (xeroxová grafika, počítačová grafika). Podrobněji popisuji odkrývací techniku na voskovém podkladu.

Odkrývací technika na voskovém podkladu Spodní vrstvu výkresu tvoří plocha navoskovaná svíčkou nebo voskovým pastelem. Ţák odkrývá motiv jehlou nebo hřebíkem. Různé stopy nástrojů můţeme kombinovat a obohatit tak výrazové účinky této techniky. Velikost formátu je potřeba přizpůsobit dětem, většinou volíme menší formát výkresu.

Plastická a prostorová tvorba Jiţ od narození se dítě prostřednictvím hmatu seznamuje se svým okolím, s věcmi, 4.2.4

které ho obklopují. Uchopuje do rukou předměty, zvedá je, mačká a zkoumá ústy. Dítě vnímá různé povrchy předmětů a jejich vlastnosti. Také proměňování prostoru dítě velmi přitahuje. Zprvu je to hra se stavebnicemi, stavění různých skrýší. V pozdějším věku se setkává s hlínou a jinými tvárnými materiály, vhodnými k modelování. 11

ROESELOVÁ, V.: Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. ISBN 80-902267-1-X 24

Prostorová tvorba vychází z těchto okruhů výtvarných činností:  Modelování – ze sochařské hlíny, sádry, z keramické hlíny, skulptivní postupy – modelování z plastelíny, moduritu, slaného těsta.  Tvarování – z papíru, plastové fólie, pletiva či textilu, práce s plechem.  Konstruování – komponování ze stavebnicových prvků, z průmyslových odpadů a přírodních prvků. Podrobněji popisuji: Modelování – práce s keramickou hlínou Děti se seznamují s keramickou hlínou prostřednictvím hry – hnětení, válení, vyhlazování, otisky, vrypy, apod. Při modelování je důleţité důkladně hlínu zpracovat a při připevňování detailů pouţívat likr (řídká hmota vyrobená smícháním keramické hlíny s vodou). Při modelování nádob je moţné pouţít dva postupy – modelování z jednoho kusu hlíny, nebo modelování z hliněných válečků. Modelování ze slaného těsta Příprava těsta není náročná. Potřebujeme hrnek hladké mouky a stejný poměr soli, lţičku octa. Směs smícháme s vodou a těsto vypracujeme. Těsto by mělo být hladké, bez jakýchkoliv hrudek. Těsto zabalíme do igelitu a vloţíme do lednice. Pečeme asi půl hodiny. Trouba by měla být puštěná jen velmi mírně, jinak těsto popraská. Konstruování z přírodních prvků Objekty z přírodních prvků mají volný ráz plastických prvků. Ţáci mohou kombinovat různý materiál s přírodninami – výtvarné akce v krajině, prostorové sestavy z oblázků. Soudobé výtvarné postupy Soudobé výtvarné postupy jsou novými moţnostmi výrazu. Roli zde zastávají netradiční 4.2.5

výtvarné postupy. Kořeny těchto výtvarných postupů sahají do 2. poloviny 20. století.

25

 Muchláž – základem je zmuchlaný a následně rozloţený papír, který je navlhčen řídkým roztokem barvy a poté vysušen, vyvstávají praskliny, které vytváří texturu. Ţák v nově vzniklé struktuře hledá obrysy náhodně vzniklých tvarů.  Frotáž – pomáhá vnímat vlastnosti konkrétní reality, zkoumá a zaznamenává povrch objektu. Ten získá ţák tím, ţe na vybraný povrch objektu poloţí vhodný papír a kreslířskou technikou snímá její povrch.  Akční tvorba – poznávání těla dotýkáním, hlazením tváře, otiskování chodidel nebo dlaní do vlhké hlíny.  Malba na tělo – barevná proměna těla nebo tváře.  Hra s pohybem – prostřednictvím pohybu dítě vyjádří své představy, pocity, nálady.

26

5. Metody a formy výuky Metoda (obecně) je cesta, postup k určitému uvědomělému cíli. Jedná se o řízený systém činností učitele a ţáků, který je zaměřen na dosaţení výchovně vzdělávacích cílů za dodrţení didaktických zásad. Existuje široká škála vyučovacích metod. Pro kaţdého učitele je nezbytné mít přehled o různých variantách vyučovacích metod, ze kterých můţe volit, aby tvořivým způsobem dosáhl stanovených cílů. Organizační formy a metody výuky je nutné přizpůsobit situaci, věku, počtu ţáků ve skupině, atd.

Vyučovací metody lze dělit podle různých kritérií, např.:  podle pramene poznání a typu poznatků (slovní, názorné, praktické),  podle stupně aktivity a samostatnosti ţáků (aktivní, pasivní, reproduktivní, produktivní),  podle fází výuky (motivační, výkladové, opakovací),  podle způsobu interakce mezi učitelem a ţákem (hromadné, skupinové, individuální).

5.1

Klasifikace vyučovacích metod

A. Rozdělení dle pramene poznání a typu poznatků 12:

1. Metody slovní (slovního projevu):

12



monologické metody (vyprávění, vysvětlování),



dialogické metody (rozhovor, diskuze, brainstorming),



metody práce s textem (učebnicí, knihou, webovými stránkami).

www.infogram.cz 27

2. Metody názorně demonstrační:  předvádění (činností), 

demonstrace statických obrazů (obrazy),



projekce dynamická (video).

3. Metody praktické: 

nácvik pohybových činností,



pracovní činnosti,



výtvarné činnosti.

B. Rozdělení dle aktivity a samostatnosti žáků: 

Metody sdělovací (řízení je na učiteli).



Metody samostatné práce ţáků (ţák pracuje samostatně).

C. Rozdělení dle myšlenkových operací: 

Metody analytické (k částem) a syntetické (k celku).



Metody abstrakce (k podstatě) a konkretizace (k určitosti).

D. Rozdělení dle fází výchovně vzdělávacího procesu: 

Metody motivační a aktivizační (usměrnění zájmu a aktivity ţáků).

E. Rozdělení dle charakteru aktivizace: 

Diskusní metody (řízená výměna názorů na určité téma).



Inscenační metody (hraní rolí v zinscenovaných situacích).



Didaktické hry (různé hry, seberealizační aktivita skupin či jedinců).

F. Rozdělení dle obsahu vzdělávání: 

Metoda informačně receptivní (metoda objasňující, ilustračně receptivní).



Metoda výzkumná (částečně badatelská) – aktivní samostatná tvůrčí činnost.

28

5.2

Kritéria výběru vyučovacích metod

Volba vyučovací metody charakterizuje činnost učitele i ţáků během výtvarného procesu. Vyučovací

metody

jsou

spjaté

se

specifikou

vyučovacího

procesu

a s konkrétními didaktickými úkoly. Při volbě vyučovací metody učitel vychází ze svých zkušeností a materiálního vybavení školy. Pokud mají být vybrané metody působivé, měly by splňovat jistá kritéria:  emotivní působení,  rozvíjení znalostních procesů,  pouţívání plnohodnotných informací,  hygienu,  věkové (fyzické a psychické),  úroveň jejich připravenosti (vzdělávací a výchovné),  zvláštnosti třídního kolektivu,  předcházející zkušenosti,  schopnost ovládnout určité metody, prostředky,  osobní vlastnosti.

5.3

Motivace ve výtvarné výchově

Motivaci definujeme jako soubor vnitřních a vnějších faktorů, které podněcují člověka k činnosti a zaměřují tuto činnost k určitému cíli, v našem případě výtvarnému vyjadřování, tvořivosti, vizuální gramotnosti, atd. Motivace je hlavní aktivizující faktor stojící přirozeně v centru13. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosaţení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.

ŠOBÁŇOVÁ, P.: Kapitoly z didaktiky výtvarné výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-1469-4. 29 13

Pokud se budeme snaţit podporovat u dětí nejrozmanitější druhy a techniky umění, potom se nám podaří vzbudit v nich opravdový zájem o samotné proţití uměleckého aktu. Dětská kreativita a fantazie je rozsáhlá, jde jen o to ji správně rozvíjet. Výtvarná výchova není jen o kreslení obrázků ve škole, naopak by měla ţáky vést k tomu, ţe umění se dá poznat i prostřednictvím jiných aktivit, a to například návštěvami galerií, animacemi nebo prací v přírodě. Výtvarná výchova je u většiny dětí oblíbeným předmětem, je zařazena jako odpočinkový předmět a doplňkový k ostatním, exaktnějším předmětům. U dětí na 1. stupni

základní

školy

stačí

pouţít

krátkodobou

motivaci,

zaměřenou

na bezprostřední uspokojení potřeby. Ve výtvarné výchově se učitel zaměřuje také na to, aby mělo dítě vyšší cíle a učilo se jich dosahovat. Výběr motivace záleţí na pedagogovi a na podmínkách třídy. Vhodnou motivaci bychom měli předem pečlivě naplánovat a neměla by být nahodilá. Pracujeme také s předpokladem, ţe dítě ve větší míře touţí po poznání, po nových podnětech. Chce tvořit, vyvíjet činnost, být aktivní ve skupině nebo třídě a touţí po uznání a společnosti druhých. Dítě také potřebuje znát cíl a smysl vykonávané činnosti. Uspokojení těchto potřeb vede k harmonickému rozvoji osobnosti dítěte a ţák během výuky tak proţívá radost ze své práce, uspokojení a potěšení.

Motivaci dělíme: - vnitřní (radost z tvůrčí činnosti, zájem o dané téma), - vnější (spojená s odměnou nebo trestem, s pochvalou, s rostoucí prestiţí ve skupině, postavením ve skupině, atd.). Oba způsoby motivace se navzájem prolínají, působí na sebe a navazují na sebe. Většinou se pedagog zaměřuje na růst motivace vnitřní. Záleţí také na individualitě kaţdého dítěte, která metoda u něj bude ve větší míře převládat. Motivaci pouţijeme většinou v úvodní části vyučování. Vhodná motivace osloví ţáka, vybudí jeho vzpomínky, emoce a samotný zájem o následnou činnost.

30

Motivací může být také :  Čtení prózy (příběh, pověst, v našem případě Lovci mamutů od Eduarda Štorcha14), vlastní názor učitele, poslech hudební nahrávky nebo textu, rozhovor aj. Tato motivace je velmi často pouţívaná, je zajímavá a dostupná. Vybraná ukázka musí korespondovat s věkem dítěte, můţe následovat rozhovor nebo diskuse na probírané téma.  Ukázka reprodukce uměleckého díla, kde dětí vidí tvorbu nějakého autora, ilustrátora (v našem případě – Bořivoj Záruba, Otisky času, s obrázky Zdeňka Buriana15).  Návštěva muzea, galerie (Vlastivědné muzeum v Olomouci). Tato motivace na základě

vlastního

proţitku

je

nejvhodnější,

neboť

přináší

dítěti

nezapomenutelný záţitek.  Výběr netradičního materiálu (dřevo, keramická hlína apod.), kde děti poznávají

něco neznámého a mohou s tímto materiálem pracovat a vytvářet z něj novou podobu.

K motivaci můžeme také použít:  Originalitu daného tématu, překvapivost - námět je ve výtvarné výchově obvykle hlavním zdrojem motivace, protoţe teprve námět – zajímavý, neotřelý, hravý – přivede ţáka k nenásilnému osvojení výtvarného učiva, vyhledání zajímavostí spojené s námětem a probudí jeho zájem o výtvarnou techniku.  Novost činnosti – dětská zvídavost totiţ touţí po nových zkušenostech. Pedagog musí v dnešní době disponovat s velkým mnoţstvím moţností, jak obměňovat činnosti, 14 15

ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00165-9. ZÁRUBA, Bořivoj: Otisky času. Praha: Aventinum, 1997. ISBN 80-7151-020-. 31

zařazovat nové způsoby ve výuce (například návštěva galerie, ve které si děti vyzkouší pod odborným vedením práci s animačním programem).  Aktivní roli žáka ve výtvarné činnosti – výtvarná aktivita dítěte je něčím zcela přirozeným, podobně jako řeč, a navazuje na proţitkovou sféru. Pokud ţák nezůstává pouze pasivním divákem nebo posluchačem, a zaujme ho výtvarný námět, chopí se výtvarné činnosti s překvapivou chutí. Dítě je silně motivováno, pokud pociťuje důleţitost vlastní role ve skupině a v realizaci projektu. Touto motivací můţe být rozhovor s ţákem, jeho názor na řešení výtvarné úlohy ve skupině.  Pochvalu za činnost, samotný úspěch žáka – má-li se dítě vracet ke svým záţitkům a pokusit se vyjádřit své představy barvitě, má-li pouţívat obrazotvornost a pracovat tvořivě, pak k tomu potřebuje občasné povzbuzení a dobrou radu ze strany pedagoga. Většina pedagogů dbá na to, aby jejich ţáci mohli zaţít úspěch a aby byli ve vhodnou chvíli pochváleni za snahu a píli. Dítěti se tímto zvyšuje jeho sebevědomí. Naopak trvalý neúspěch a nevšímavost učitele vzbuzuje u ţáka pocit zklamání, nezájem o danou činnost.  Míru náročnosti zadaného úkolu – pracujeme-li se skupinou dětí různého věku a různé úrovně schopnost, není jednoduché odhadnout, bude-li zadaný úkol pro ţáky snadný, nebo naopak náročný. Pedagog většinou můţe přizpůsobit zadání výtvarné práce tak, aby bylo vhodné pro jeho věkovou skupinu dětí.  Sociální okolnosti, prostředí – mají zásadní vliv na motivaci, zvláště v mladším školním

věku.

Ve

výtvarné

výchově

často

děti

pracují

ve skupinkách

nebo ve dvojicích a často řeší vztahy mezi sebou, prosazují svoje myšlenky, způsob ztvárnění, který je u kaţdého dítěte odlišný a individuální. Důleţitým činitelem je sociální klima skupiny. Měl by to být prostor, kde můţe kaţdý ţák svobodně vyjádřit zmíněné myšlenky, a to beze strachu.

32

 Smysluplnost činnosti – ţák je silně motivován, pociťuje-li, ţe jeho snaţení je smysluplné, vidí-li cíl svého snaţení. Ten můţe být rozličný (třeba obdarovat někoho, pomoci dobré věci, atd.). Výtvarné vyjádření je však primárně komunikací, cílem výtvarné činnosti je výpověď. Výsledky výtvarného snaţení ţáků, mnohdy nesnadného a vysilujícího, není moţné pouze skladovat v zaprášených hromadách kabinetu VV, aniţ by dílo mohlo po určitý čas oţívat v komunikaci s diváky – na výstavě, jako součást školní expozice, jako součást třídy. Děti je moţno motivovat tehdy, vidí-li pedagog sám ve své činnosti smysl. Je zřejmé, ţe pasivní pedagog bez zájmu o obor nemůţe účinně motivovat své ţáky.  Kontext předchozí činnosti, dalších zájmů a zkušeností žáka – děti mohou být

motivovány

provázaností

výtvarné

výchovy

s jinými

předměty

ve

škole

(např. s vlastivědou, literaturou aj.). Děti jsou velice zvídavé a touţí objevovat nové věci, okolí a orientovat se v daných souvislostech. Dané činnosti povzbuzují děti k vyhledávání nových informací a poznatků z internetu, encyklopedií, naučné literatury a televize. Vzájemné interakce a rozvíjení tématu, které spojujeme s novými vědomostmi, jsou důleţitá z hlediska úlohy prohlubování a opakování získaných poznatků na základě vlastní interpretace v podobě výtvarného projevu dětí.

5.4

Organizační forma výuky

Organizační forma vyučování je uspořádání podmínek k realizaci obsahu výuky při pouţití různých metod výuky, výukových prostředků a při dodrţování didaktických zásad. Organizaci činností a výuky přizpůsobuje učitel situaci ve třídě, věku dětí, bezpečnosti situací spojených se samotnými výtvarnými aktivitami a prací s materiálem (rozdávání pomůcek), nezbytnému úklidu třídy a jiným specifikům skupiny. Organizační formy vyučování lze dělit podle různých kritérií, např.: 

podle vztahu k osobnosti ţáka (individuální, skupinová),



podle charakteru organizace práce (výuka ve třídě, keramická dílna),



podle délky trvání výuky (vyučovací hodina). 33

Výběr organizační formy závisí na: 

cíli své práce,



charakteru látky,



moţnosti a materiálního vybavení školy.

Pedagog dále volí, zda bude výuka probíhat v učebně, nebo plenéru, zda půjde o typ vyučovací jednotky vymykající se obvyklému způsobu: - návštěva výstavy, - návštěva výstavy s animačním programem, - práce s pracovními listy v expozici galerie, - návštěva komentované prohlídky výstavy, - exkurze (např. po kulturních památkách), - návštěva ateliéru umělce, - beseda s umělcem, - intenzivní výtvarné soustředění, konané např. o prázdninách. Nejčastěji se uţívá frontální, hromadné vyučování, kde učitel střídá různé organizační formy a metody práce s ţáky. Například motivační část nebo část věnovaná vysvětlení pracovního postupu bývá organizována jako vyučování hromadné, po kterém následuje individuální nebo skupinová práce ţáků na námětu. Vyučovací jednotku uzavírá hodnocení a reflexe, které je moţno provádět po skupinách nebo hromadně.

5.5

Klasifikace organizačních forem výuky

A. Podle vztahu k osobnosti žáka: 

výuka hromadná (práce učitele s celou třídou),



výuka skupinová,



výuka individuální.

34

B. Podle charakteru výukového prostředí a organizace práce: 

výuka ve třídě,



výuka v odborné učebně,



výuka ve školní keramické dílně a na pozemku školy,



vycházka a exkurze.

C. Podle délky trvání: 

základní výuková jednotka,



vícehodinová výuková jednotka – projekt.

Skupinová práce: Skupinové vyučování je organizační forma, při níţ jsou ţáci v rámci třídy rozděleni do pracovních skupin tří aţ pětičlenných (v našem případě čtyřčlenné). Úkoly jsou zadávány jednotlivým pracovním skupinám, a ty je řeší společnou prací všech svých členů. Skupinové vyučování je inspirací pro mnohé zdokonalování ve vyučování a oţivuje myšlenky o vyuţití spontánního sdruţování ţáků. Vede k vzájemnému podněcování aktivity, moţnost vedení ţáků pomocí skupinové práce k dovednosti navzájem si pomáhat, hodnotit své úsilí i výslednou práci a navazovat společenské kontakty. Práce ţáků ve skupině umoţňuje spolupráci ţáků, jejich diferenciaci a individualizaci. Podstatou skupinového vyučování je fakt, ţe učitel vytváří situace, které umoţňují vzájemné působení ţáků. Tato forma vyučování se vyznačuje individuálním přístupem k ţákovi a současně je určitým druhem učení ţáka ve spolupráci se všemi členy skupiny. Rysy skupinové výuky:  

čtyřčlenné pracovní skupiny ţáků, společná práce všech členů skupiny,



sociální vztahy mezi ţáky,



řešení stejného úkolu nebo různých úkolů,



role vedoucího skupiny. 35

Fáze skupinové výuky: 

úvodní fáze - rozhovor k úkolům, způsobu práce, vysvětlení úkolu,



práce ve skupinách - rozdělení práce ve skupině,



závěrečná fáze - posouzení výsledků, zhodnocení.

Struktura vyučovací hodiny při skupinové práci: 

úvodní zahájení,



navození hlavního úkolu vyučovací hodiny – motivace,



zadání úkolu, hlavní instrukce, vymezení času,



samostatná práce ţáků ve skupinách,



prezentace výsledků,



zhodnocení práce skupin.

5.6

Hodnocení ve výtvarné výchově

Hodnocení tvoří nedílnou součást výuky a nemělo by být opomíjeno. Forma a rozsah hodnocení jsou závislé také na počtu ţáků ve skupině.

Školní hodnocení je činnost, která můţe svými důsledky ţákovi hodně pomoci, nebo na druhou stranu ublíţit. Školní hodnocení podmiňuje kvalitu výuky a je nedílnou součástí komunikace mezi učitelem a ţákem. Hodnocení je pro ţáka zpětná vazba, informuje ho o tom, jak dobře zvládl stanoveného cíle. Hodnocení má motivační funkci a při kladné povaze přispívá k dobrému klimatu ve třídě nebo ve skupině, posouvá dítě v jeho vývoji.

Hodnocení výtvarných prací Obecně rozumíme hodnocením ve výuce výtvarné výchovy posuzování kvality dětské práce. Děti potřebují zpětnou vazbu. Pokud dítě odevzdá svou výtvarnou práci a učitel ji přijme bez jakéhokoliv komentáře, dítě ztrácí motivaci do další práce. Neví, zda jeho 36

práce splnila zadaná kritéria, očekává ohodnocení svého úsilí. Následně má dítě pocit, ţe učitele jeho práce nezajímá. Hodnocení ţáka je v praxi oţehavým tématem, které musí řešit kaţdý učitel. Většina učitelů na prvním stupni upřednostňuje slovní hodnocení na konci pololetí nebo školního roku, před hodnocením známkou.

Při realizaci našeho projektu jsem používala tuto formu hodnocení: - individuální – kaţdý ţák by však měl být za své úsilí ohodnocen, - skupinové – hodnocení celé skupiny, jejich spolupráce, - průběţné – během vlastní práce ţáků, - závěrečné – v závěru vyučovací jednotky nebo celku.

Osobní hodnocení u projektu: Při samotné realizaci projektu jsem upřednostňovala tzv. hodnocení výkonů v rámci nějaké skupiny (vytvořená pracovní skupina) a v průběhu výtvarné činnosti také průběţné individuální hodnocení jednotlivých prací ţáků, jejich snahu při tvůrčí aktivitě a zájem o ni. Sledovala jsem ţáky při práci s výtvarným materiálem, jejich kreativitu a vlastní pohled na daný motiv. Hodnotila jsem nejen jejich zručnost techniku, ale i pečlivost a snahu. Kriteria hodnocení u jednotlivých výtvarných technik: - linie (vyuţití moţností linie vyjadřovat obrys, pohyb) kresba uhlem (mamut), - tón, barva (ve smyslu odlišných stupňů téţe barvy v závislosti na světle a stínu, způsob uţití barvy, barevná kompozice) – malba vodovými barvami (pravěká vesnice). Hodnotit však můžete také: - zpracování námětu, - kompozici a vyuţití formátu – koláţ pračlověka, - originalitu výtvarného vyjádření – rytí na voskový podklad, - zvládnutí techniky – kresba uhlem. 37

6. Charakteristika Základní školy a Mateřské školy Březová Základní škola, v níţ jsem projekt uskutečnila, se nachází v obci Březová, na hlavní trase Opava – Fulnek, poblíţ města Vítkov. Je to úplná základní škola, kterou navštěvují ţáci z Březové a dalších 9 okolních obcí. Od 1. ledna 2007 je součástí školy i mateřská škola. Škola vzdělává zhruba 180 ţáků. Průměrná naplněnost tříd se pohybuje okolo 20 ţáků, v ţádném ročníku nejsou paralelní třídy. Malý počet ţáků ve třídách umoţňuje individuální přístup k ţákům vyţadujícím zvláštní péči, ţákům nadaným i integrovaným pro různá postiţení. Škola má zkušenosti také s dětmi mentálně postiţenými. V budově školy je 14 učeben, z toho 5 odborných a poloodborných (např. počítačová učebna, pracovna pro VV s keramickou pecí, učebna fyziky a chemie s diaprojektorem, školní kuchyňka). Mezi přednosti školy patří relaxační místnost, která svým pestrým vybavením vytváří příjemné prostředí pro hravé a aktivní trávení přestávek dětí z 1. stupně, pro výuku některých předmětů a pro činnost dramatického krouţku. K pohybovým aktivitám vyuţívají ţáci tělocvičnu, dále sportovní areál s hřištěm a běţeckou dráhou a další hřiště pro tenis a volejbal. Všechny součásti školy jsou soustředěny v jedné budově obklopené školní zahradou se skleníkem a sadem o celkové rozloze zhruba 2 ha. Součástí školního areálu jsou běţecká asfaltová dráha, pískové doskočiště, koš na venkovní basketbal a 2 sportovní hřiště – asfaltové (vhodné pro tenis, volejbal a fotbal) a travnaté (vhodné na fotbal, atletiku, baseball). Celý areál je přístupný pro děti i v odpoledních hodinách. Pedagogický sbor školy je tvořen 15 učiteli, jejichţ odborná kvalifikovanost se pohybuje okolo 90%. Řada pedagogů plní také specializované funkce (např. výchovný poradce, metodik prevence, metodik ICT, atd.) Nedílnou součástí pedagogického sboru jsou 3 vychovatelky školní druţiny a školního klubu. Ve škole působí také asistent pedagoga a vyučující náboţenství. Provoz školy podporují svou činností správní zaměstnanci a pracovnice školní jídelny.

38

6.1

Charakteristika třídy

V prostorách této školy je sice výtvarná učebna, ale celý projekt jsme uskutečnili v kmenové třídě, a to z důvodu stálé obsazenosti této učebny jinými třídami. Třídy jsou však dostatečně velké a děti mají dostatek místa pro práci a následnou prezentaci svých výrobků a výkresů. Na škole existuje pouze malá keramická dílna, která je vybavena jen pecí. Zde děti pracují s keramickou hlínou. Dílna je společná pro všechny třídy a také pro účely keramického krouţku. Prostory před školou i školní zahrada jsou dobře udrţované a poslouţily nám jako přírodní ateliéry při realizaci projektu.

6.2

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Vzdělávání ţáků tělesně postiţených bude probíhat ve třídách formou individuální integrace. Ţáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běţných tříd a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Ve spolupráci a na doporučení speciálně pedagogického centra budou realizovány změny v učebním plánu, týkající se přeřazení ţáka z tělesné výchovy do zdravotní tělesné výchovy, omezení ve výtvarné výchově, pracovních činnostech, případně v ostatních předmětech. Je nutné poţadovat přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat ţákovi při přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci s takovým to dítětem, pomáhat při komunikaci dítěte s ostatními ţáky a také při komunikaci školy s rodiči postiţeného ţáka. Učitel musí ţáky na přítomnost postiţeného spoluţáka předem připravit, stanovit pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování16.

Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami: Za ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou povaţováni ţáci se zdravotním postiţením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování), ţáci se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním 16

Část D Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2007 39

a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a ţáci se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou a ţáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu). Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním se uskutečňuje: - ve školách samostatně zřízených pro tyto ţáky, - v samostatných třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, - formou individuální integrace do běţných tříd. Ve všech organizačních formách vzdělávání je nutné vytvářet ţákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Z důvodu zdravotního postiţení nebo zdravotního znevýhodnění ţáků je třeba uplatňovat při jejich vzdělávání kombinace speciálně pedagogických postupů a alternativních metod s modifikovanými metodami pouţívanými ve vzdělávání běţné populace. Tyto metody nacházejí uplatnění zejména při rozvíjení rozumových schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností ţáků. Základní vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním vyţaduje odbornou připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí, které za přispění všech podpůrných opatření umoţňuje ţákům rozvíjení jejich vnitřního potenciálu, směruje je k celoţivotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporuje jejich sociální integraci. RVP ZV stanovuje odpovídající podmínky pro vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním a je východiskem pro tvorbu ŠVP. Vytvořené ŠVP jsou podkladem pro tvorbu individuálních vzdělávacích plánů. Na úrovni ŠVP je moţné přizpůsobit a upravit vzdělávací obsah základního vzdělávání pro tyto ţáky tak, aby bylo dosahováno souladu mezi vzdělávacími poţadavky a skutečnými moţnostmi těchto ţáků. Ze stejného důvodu je moţno stanovit i odlišnou 40

délku vyučovací hodiny. Do ŠVP se zařazují speciální vyučovací předměty a předměty speciálně pedagogické péče odpovídající speciálním vzdělávacím potřebám ţáků podle druhu

zdravotního

postiţení

nebo

zdravotního

znevýhodnění.

Jde

zejména

o logopedickou péči, znakový jazyk, prostorovou orientaci a samostatný pohyb zrakově postiţených, zrakovou stimulaci, práci s optickými pomůckami, čtení a psaní Braillova písma, zdravotní tělesnou výchovu, komunikační a sociální dovednosti, apod. ŠVP současně uvádí, jakých kompenzačních a didaktických pomůcek, speciálních učebnic a výukových programů je ve vzdělávání vyuţíváno. Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování moţností ţáků se zdravotním postiţením a při jejich vzdělávání poskytují se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců ţáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do rejstříku škol a školských zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo psycholog). Podmínky

vzdělávání

žáků

se

zdravotním

postižením

a

zdravotním

znevýhodněním17: Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu je třeba vycházet z konkrétního zjištění a popisu speciálních vzdělávacích potřeb a moţností ţáků. Přestoţe lze nalézt v jednotlivých skupinách ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním společné charakteristiky vzdělávacích potřeb a stejný druh speciálně pedagogické podpory, je třeba mít na zřeteli fakt, ţe se ţáci jako jednotlivci ve svých individuálních vzdělávacích potřebách a moţnostech liší. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu s principy individualizace a diferenciace vzdělávání. Pro úspěšné vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním je potřebné zabezpečit tyto podmínky: - uplatňovat zdravotní hlediska a respektovat individualitu a potřeby ţáka, - umoţnit vyuţívání všech podpůrných opatření při vzdělávání ţáků,

17


- uplatňovat

princip

diferenciace

a

individualizace

vzdělávacího

procesu

při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky, - zabezpečit odbornou výuku předmětů speciálně pedagogické péče, - zohlednit druh, stupeň a míru postiţení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání, - odstraňovat architektonické bariéry a provádět potřebné změny, případně úpravy školního prostředí, - spolupracovat s rodiči nebo zákonnými zástupci ţáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracovat s odborníky z jiných resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů), - spolupracovat s ostatními školami, které vzdělávají ţáky se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním, - podporovat nadání a talent ţáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky. Další podmínky týkající se vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením: - umoţnit vyuţití vyšší časové dotace (ve všech ročnících) k posílení předmětů, které vzhledem k postiţení ţáků vyšší časovou dotaci vyţadují; - umoţnit vyuţití maximální týdenní časové dotace stanovené pro jednotlivé ročníky ve školském zákoně k zařazení předmětů speciálně pedagogické péče; - upravit a formulovat očekávané výstupy vzdělávacích oborů v jednotlivých obdobích tak, aby byly pro tyto ţáky z hlediska jejich moţností reálné a splnitelné, a těmto výstupům přizpůsobit i výběr učiva; - umoţnit ve ŠVP – pokud zdravotní postiţení ţáka objektivně neumoţňuje realizaci vzdělávacího obsahu některého vzdělávacího oboru RVP ZV nebo jeho části – nahradit příslušný vzdělávací obsah nebo jeho část příbuzným, případně jiným vzdělávacím obsahem, který lépe vyhovuje jeho vzdělávacím moţnostem; - uplatňovat alternativní formy komunikace – znaková řeč, Braillovo písmo, náhradní formy komunikace; - umoţnit (v případě potřeby) v souladu s právními předpisy působení asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině. 42

6.3

Integrovaný žák

Integrovaný ţák je zařazen do skupiny se zdravotním postiţením – Downův syndrom, oční vada, mentální retardace, vada sluchu, lymfoblastická leukémie v remisi. Má výrazně nerovnoměrné rozloţení rozumových schopností, jeho celková úroveň je aktuálně v pásmu střední mentální retardace. Opoţděný vývoj řeči, sluchová vada, řeč obtíţně srozumitelná pro cizí osobu. Pasivní porozumění řeči výrazně převaţuje nad moţnostmi aktivního vyjadřování. Při individuální práci s asistentkou je dle nálady velmi snaţivý a aktivní, s přibývající zátěţí klesá pozornost. Ve výtvarné výchově namalované obrázky rád šrafuje. V průběhu výtvarného projektu bez problémů spolupracoval ve své skupině. Má dobrý vztah s třídním kolektivem, s asistentkou i třídní učitelkou. Jeho hrubá i jemná motorika jsou na nízké úrovni. I přes tyto nedostatky výtvarné techniky zvládl s pomocí své asistentky bez větších obtíţí.

43

B. PRAKTICKÁ ČÁST

7. Realizace projektu V první projektové hodině bylo nezbytné seznámit ţáky s průběhem a cíli projektu. Děti jsem motivovala, k čemu se nám mohou informace o zadaném tématu – pravěk – hodit. Stručně jsme si vyprávěli o našich předcích, kteří zde ţili před mnoha tisíci léty a kteří nám zde zanechali klíč k naší minulosti. Pomocí zkamenělých kostí, nalezených úlomků drobných uţitkových předmětů či jeskynních maleb poznáme část tajemství jejich ţivota. Některým lidem by se líbilo vrátit se do minulosti a ţít v jiné době, v době bez mobilních telefonů, aut či jiných technických vymoţeností. Mnozí si myslí, ţe ţivot v minulosti byl snadný. Pokud bychom chtěli vědět více o naší minulosti, museli bychom navštívit některá muzea (například Vlastivědné muzeum v Olomouci, Slezské muzeum v Opavě nebo Národní muzeum v Praze), kde jsou umístěny pazourkové hroty šípů, model obrovského mamuta, obrázky či modely pravěkých lidí oděných do zvířecích kůţí. Zkusili jsme se na pár dní přenést do doby před tisíci léty a vyzkoušet si ţivot v pravěku, vrátit se zpět k našim počátkům. Ţáky jsem seznámila s důvody naší společné práce. Děti poslouchaly a bylo jasné, ţe jsem je svým vyprávěním velmi zaujala. Ptaly se na různé věci týkající se tohoto období, diskutovaly mezi sebou a navzájem se doplňovaly ve vyprávění. Další motivací pro děti bylo zhlédnutí filmu Lovci mamutů od Eduarda Štorcha a následná práce s knihou18. Četba vybraných ukázek z knihy slouţila jako samotná motivace, např. výroba sošky Venuše, lov mamuta. Z filmové ukázky se děti dozvěděly něco málo o ţivotě našich předků, jejich způsobu obţivy, dorozumívání a také o prvním pokusu vytvoření Venuše.

18

ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00165-9. 44

Stejně jako naši filmoví hrdinové ţijící ve společnosti zvané tlupa, tak i my (celá třída) jsme utvořili podobnou skupinu. Ve třídě je celkem 15 ţáků, z toho jeden ţák integrovaný. Děti utvořily tři skupiny po čtyřech a jednu skupinu po třech. Jejich prvním úkolem bylo vymyslet název pro svou tlupu. Po skončení této krátké aktivity se děti posadily na koberec a tlupou vybraný ţák – zvolený náčelník – představil členy své tlupy a její název. Pro větší motivaci jsem ve třídě, ve které jsem neučila, ale projekt realizovala, vymyslela etapovou hru Mamutí stezka. Na balicí papír připevněný na tabuli (aby byl stále na očích) si „náčelníci“ napsali název své tlupy. Cílem hry bylo získat co nejvíce bodů, které se na konci projektu spočítaly a vyhodnotily. Body (v podobě papírových mamutích zubů) mohly děti získat za různé aktivity. Na začátku hry jsem stanovila pravidla a kritéria, za která budou děti hodnoceny, např. spolupráce ve skupině, přístup k práci, samotná výtvarná činnost aj. Kaţdá aktivita byla slovně a bodově ohodnocena nejen mnou, ale i ostatními členy jednotlivých skupin. Následovala společná aktivita – brainstorming, při němţ děti psaly na připravený plakát vše, co jiţ věděly o pravěkém umění. Při této činnosti jsem stále více zjišťovala, ţe vědomosti, které děti získaly v předmětu vlastivěda, nejsou velké a z oblasti výtvarné tvorby téměř mizivé. Byla nám poskytnuta moţnost vyuţít učebnu s počítači, kam jsem se s dětmi přesunula. Kaţdá skupinka měla za úkol najít co nejvíce informací o daném tématu.

45

Práce s internetem, vyhledávání informací.

Hra - Mamutí stezka.

46

7.1

Pravěký člověk

Název tematického celku: Námět vyučovací jednotky: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Stupeň vzdělávání a období vzdělávání:

Očekávaný výstup vzhledem k RVP:

Obsahová doména: Učivo:

Pravěk Pravěký člověk Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazového vyjádření (linie, tvar); v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti, vyjadřuje rozdíly při vnímání událostí různými smysly, pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky. Rozvíjení smyslové citlivosti

Ţák upořádá jednotlivé objekty do celků v ploše. Četba z knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů19: ,,Mamutík zálibně pohlíţí na statečné pracovníky. Ani by se nezdálo, ţe hubení muţi mají tak značnou sílu a vytrvalost. Tuku na sobě takřka nemají, ale jejich svaly jsou pruţné, tuhé a stahují se na paţích jako silné Motivace: provazy. Většinou jsou nazí; jen někteří mají kolem pasu přivázanou koţešinu – více pro chloubu neţli pro potřebu. Dospělí muţi jsou po všem těle porostlí řídkou srstí; jen jizvy starších ran z loveckých zápasů jsou holé.“ Úkolem dětí bylo na balicí papír zvolenou technikou zachytit podobu pračlověka. K dispozici byly dětem Zadání výtvarné činnosti obrázky, jak pračlověk vypadal. (včetně kritérií hodnocení): Hodnocení: důraz byl kladen na umístění postavy na plochu, na výběr materiálů a celkové provedení. Seznámení se českým ilustrátorem Vazby k výtvarné kultuře: Zdeňkem Burianem a jeho dílem. Zachycení obrysů lidského těla, koláţ pomocí textilních materiálů, kresba, Použitá technika: malba. Konkrétní učivo:

Metodické poznámky:

19


Úvod hodiny. Seznámení s cílem práce. Zadání úkolu. Bodový scénář vyučovací Vlastní práce na úkolu. jednotky: Hodnocení. Úklid třídy. Závěr hodiny. Člověk a jeho svět - Lidé a čas (Vlastivěda) Jazyk a jazyková komunikace – Integrace vzdělávacího obsahu z jiných literatura vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Informativní a komunikativní technologie – pouţívání internetu (práce s informacemi) Použité metody: – slovní (dialog), praktická, názorná Forma výuky, vyučovací metoda: Organizace výuky: – individuální, práce ve skupině 2 hodiny Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Balicí papír, lepidlo, vodové barvy, Nutné pomůcky a prostředky: pastelky, textilní materiál. V první projektové hodině jsem dětem vyprávěla o ţivotě pračlověka, jeho způsobu ţivota, lovení, odívání aj. Očividně jsem děti zaujala. Některé z nich se pustily do vzájemné konverzace o způsobu oblékání a společného souţití. Společnou konverzaci jsme ukončili zadaným úkolem - zachytit podobu pračlověka. Děti měly také moţnost prohlédnout si ilustrace Zdeňka Buriana, na nichţ byl pračlověk zachycen. Námětem této hodiny bylo ztvárnit postavu pračlověka. Názornou ukázkou jsem dětem přiblíţila, jak základní figuru nakreslit. Po krátké slovní a názorné ukázce, jak postavu rozvrhnout, a po rozdání Reflexe: potřebných pomůcek se děti pustily do práce. Dětem jsem poskytla různé napodobeniny pravěkých textilií - tkaniny, kousky koţešin – a nechala na jejich vlastní fantazii, jak materiál vyuţijí. Nápaditost a provedení některých ţáků byly originální. Dokázali se ve své skupině vzájemně domluvit na rozdělení úkolu. Myslím si, ţe náplň této hodiny děti zaujala, a výsledný efekt byl u některých prací překvapující. Vytčené cíle byly splněny a po skončení hodiny jsem měla dobrý pocit. Uvědomila jsem si, ţe hodnocení práce dětí by v ţádné z hodin výtvarné výchovy nemělo chybět, protoţe vyjádření učitele i spoluţáků je velmi důleţitá zpětná vazba.

48

Obkreslování postav na balící papír.

Vlastní práce dětí – Pravěký člověk.

49

7.2

Pravěké útočiště



Dílčí výstup dané aktivity:

Pravěk Pravěké útočiště Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (objekty); vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazná vyjádření volí vhodné prostředky; komunikuje v sociálních vztazích, zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, které samostatně vytvořil. Ţák by měl pochopit kontrast ve výtvarném díle a sám ho při své tvorbě pouţít.

Obsahová doména:

Rozvíjení smyslové citlivosti.

Konkrétní učivo:

Ţák uspořádává objekty do celků (skulptura, objekt).

Učivo:

Ilustrované obrázky s tématem pravěké obydlí (Předmostí u Přerova, jeskyně Kůlna u Brna) Zadání výtvarné činnosti Vytvoření objektů pravěkého obydlí z přírodnin. (včetně kritérií hodnocení): Seznámit děti s jiným druhem umění, tzv. land artem. V land artu pouţíváme různé přírodní materiály: Vazby k výtvarné kultuře: kameny, dřevo, hlína, rostliny. Jde Metodické o jeden ze směrů akčního umění. poznámky: Land art – pouţití přírodních materiálů Použitá technika: Úvod hodiny. Seznámení s tématem hodiny. Přechod na určené místo v prostorách školy. Bodový scénář vyučovací Zadání úkolu. jednotky: Vlastní práce na úkolu. Přesun do třídy, dokončení práce. Hodnocení – reflektivní dialog. Závěr hodiny. Člověk a jeho svět - Lidé a čas Integrace vzdělávacího obsahu z jiných (Vlastivěda) vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Jazyk a jazyková komunikace – 50 Motivace:

literatura Použité metody: – slovní (dialog), názorná, praktická Organizace výuky: – individuální, práce ve skupině 3 hodiny

Forma výuky, vyučovací metoda:

Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Klacky, kameny, větve, listí, lýko, atd. Nutné pomůcky a prostředky:

Reflexe:

Motivací k této činnosti nám byly reprodukce z děl umělecké techniky land artu. Vysvětlila jsem dětem, co tato dvě slova znamenají, a ţe si tento umělecký směr zkusíme. Naším dalším úkolem bylo vytvoření objektů z přírodnin. Bohuţel nám nebylo z organizačních důvodů povoleno opustit prostory školy a vydat se do blízkého lesa. Celou aktivitu jsem soustředila do školního areálu – zahrady školy. Zde jiţ byly nachystány přírodní materiály - klacky, větve, šišky, mechy, atd., které by děti v lese pouţily k stavění pravěkého obydlí. K dispozici měly také kousky lýka, kdyby potřebovaly něco svázat či zpevnit. Ani dostatečné mnoţství materiálů nám ovšem nedovolilo pracovat na tak velké stavbě, která byla prvotním záměrem, a tak jsme se museli spokojit pouze s modelem pravěkého obydlí. Děti úkol zaujal, skupinky si rozdělily nashromáţděný přírodní materiál a začaly společnými silami na zadaném úkolu pracovat. Po chvíli se jiţ objevovaly různé totemy a ozdobné dekorace. Všechny děti si s tímto úkolem poradily bez větších problémů a vyuţily celou škálu přírodních materiálů, které jim okolí nabízelo. Cílem této hodiny bylo dětem ukázat a také si na vlastní kůţi vyzkoušet druh akčního umění zvaného land art, v němţ je hlavním materiálem příroda.

51

Stavba pravěkého obydlí.

52

Model pravěkého útočiště.

Stavba pravěkého obydlí.

Vlastní práce na stavbě obydlí.

Výsledná práce.

53

Výsledná práce – prostředí okolo pravěkého obydlí (práce s plastelínou).

Výsledná práce – prostředí okolo pravěkého obydlí (práce s plastelínou a kůrou stromu). 54

7.3

Pravěká vesnice

Pravěk Pravěká vesnice Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (barvy), porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, záţitků a představ. V tvorbě projevuje své vlastní zkušenosti, uplatňuje v plošném uspořádání barvy a jejich kombinace. Ţák by měl pochopit barevný kontrast v přírodě a umět ho pouţít při vlastní tvorbě.



Dílčí výstup dané aktivity: Obsahová doména:

Rozvíjení smyslové citlivosti

Konkrétní učivo:

Ţák vyuţívá zrakového vnímání barev, tvarů a uplatňuje je v tvorbě.

Učivo

Ukázka zmenšeného modelu pravěké vesnice na fotografii (Všestary) Motivace: a videonahrávky z experimentální vesničky v Orlických horách. Na výkres formátu A3 namaluj pomocí vodových barev část pravěké vesnice. Zadání výtvarné činnosti Hodnocení: důraz bude kladen na (včetně kritérií hodnocení): pouţití barev, rozmístění objektů a celkové provedení. Seznámení s prací v archeologické Metodické vesničce ve Všestarech – stavba Vazby k výtvarné kultuře: poznámky: obydlí. Malba s vodovými barvami Použitá technika: Úvod hodiny – vyprávění na dané téma. Seznámení s daným tématem. Bodový scénář vyučovací Zadání úkolu. Vlastní práce na úkolu. jednotky: Hodnocení. Úklid třídy. Závěr hodiny. Člověk a jeho svět – Lidé a čas Integrace vzdělávacího obsahu z jiných (Vlastivěda) vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: 55

Jazyk a jazyková komunikace – literatura Informativní a komunikativní technologie - pouţívání internetu, televize Použité metody: – slovní (dialog), názorná Organizace výuky: - individuální, práce ve skupině 2 hodiny


Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Výkres formátu A3, vodové barvy, štětce (ploché, kulaté), kelímky Nutné pomůcky a prostředky: na vodu, noviny nebo podloţky pod výkresy, balicí papír, lepidlo. Na samém začátku našeho putování v pravěku si děti stavěly své přístřešky z přírodních materiálů a povídali jsme si, co znamená technika land art. Následně po zhlédnutí videonahrávky jsem dětem vysvětlila, proč lidé změnili způsob bydlení, z jakého důvodu začali stavět jednoduché domy a jaké lokality si k tomuto účelu vybírali. Kaţdý ţák ve skupině dostal výkres formátu A3. Úkolem dětí bylo namalovat vodovými barvami část pravěké vesnice. Následně své hotové výkresy poloţit na balicí papír a vesnici sloţit dohromady. Důleţitým krokem bylo dohodnout se ve skupině na tom, co kdo bude malovat a jaké odstíny barev pouţijí, aby výsledek byl co nejvěrohodnější. Po vysvětlení úkolu se děti pustily do práce. Největší problém jsem viděla v tom, ţe si děti vše předkreslovaly tuţkou. Doporučila jsem jim, aby pouţily místo Reflexe: tuţky ţlutou barvu, kterou lze přemalovat. Vymezili jsme si škálu barev, které budeme k malbě potřebovat – zelenou, ţlutou, hnědou, černou. Další problém nastal při výběru štětců, několik ţáků se mě neustále ptalo, jaký typ štětce pouţít. Zastavila jsem práci dětí a zopakovali jsme si, k čemu jaký typ štětce pouţíváme. Z počátku byly děti v malbě velice nejisté, chtěly mít svůj výkres dokonalý a jako by se bály popustit uzdu své fantazie a kreativitě. Velice mě zaujala práce ţáka, který se ujal úkolu s lehkostí. Nebál se pouţít na předkreslení zmiňovanou ţlutou barvu, míchal různé odstíny zelené a jeho výsledná práce byla velice zdařilá. Ţáci ve své skupině domlouvali na rozmístění objektů a výsledné obrázky byly velmi rozdílné. Výsledek práce byl překvapením pro všechny ţáky. Kaţdá skupina dostala prostor k tomu, aby nám svou vesnici popsala a sdělila, co se jim povedlo nebo co by příště namalovali jinak.

56

7.4

Lov mamuta



Dílčí výstup dané aktivity: Obsahová doména: Učivo: Konkrétní učivo:


20

Motivace:

Pravěk Lov mamuta Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazového vyjádření (linie, tvary); interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření. Ţák uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazového vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevném plochy. Ţák by měl pochopit kontrast ve výtvarném díle a sám ho při své tvorbě pouţít. Rozvíjení smyslové citlivosti Ţák vyuţívá prvky vizuálně obrazného vyjádření, vyuţití plochy světlostí a barevné kvality textury. Četba z knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů20: „Náčelník vedl loveckou tlupu lesem vzhůru na hřeben kopce a tam pak zatočil kolem ostrohu, jako by mířil někam k nedalekým pískovcovým skalám. Ale brzy se pochod zastavil. Ukázal na veliký dolík, vymletý vodou, kterým právě procházela mamutí stezka. „Zde past!“ prohlásil náčelník a usedl na vyvrácený strom. Dva tucty silných paţí se dalo ihned do práce. Lovci vybírají písek, hlínu i kameny, dloubají a ryjí silnými dřevy, aţ z nich stékají potůčky potu. Od pískovcových skal k lesní výšině se zatím prodírá lesem mladý, asi třicetiletý mamut a houpavě běţí vyšlapanou uţ stezkou dolů k vodě. Najednou hup! – a je v jámě! Lovci na Bílé skále vyskočili. Nechali


Zadání výtvarné činnosti (včetně kritérií hodnocení): Vazby k výtvarné kultuře: Použitá technika:

Bodový scénář jednotky:

mamuta, aţ znaven odpočíval. Zatím si připravili hromadu těţkých kamenů, jimiţ pak umdleného zajatce ubili.“ Úkolem dětí bylo na balicí papír uhlem nakreslit mamuta. Hodnocení: ústní, vystihnutí obrysu zvířecí postavy, samotná práce s uhlem, čistota provedení. Seznámení se českým ilustrátorem Zdeňkem Burianem a jeho dílem. Zachycení obrysů těla mamuta, kresba uhlem.

Úvod hodiny – hra (Lov mamuta) Zadání úkolu – rozvrţení těla mamuta na daný formát. vyučovací Seznámení se s prací s uhlem. Vlastní práce na úkolu. Hodnocení. Úklid třídy. Závěr hodiny.

Integrace vzdělávacího obsahu z jiných vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat:


Člověk a jeho svět- Lidé a čas (Vlastivěda) Jazyk a jazyková komunikace – literatura Použité metody: – slovní (dialog), názorná Organizace výuky: - individuální, práce ve skupině 2 hodiny

Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Balicí papír, uhel, hadřík, plastická Nutné pomůcky a prostředky: guma, fixativ. Vyprávění a následná četby z knihy Lovci mamutů děti velice zaujala. Dále se děti zamyslely nad tím, která další zvířata poskytovala našim pravěkým předkům potravu, zda se ţivili i jiným způsobem, neţ pouze lovem zvěře, a přemýšlely, jakým způsobem zvíře do jámy chytit. Vyprávěla jsem dětem, ţe naši předci jen nelovili zvěř, ale kradli divokým šelmám jiţ ulovená zvířata, a jedli jejich zbytky. Vyráběli si kamenné nástroje, které pouţívali na oškrabávání masa z kostí a jedli je syrové. Později se vyrobené nástroje proměnily v kamenné zbraně. Děti měly Reflexe: za úkol zapřemýšlet, jak zabít obrovského mamuta, kdyţ má primitivní člověk pouze kamenné nástroje. Děti reagovaly na tuto otázku velice rychle, poukazovaly na přečtený úryvek z knihy Lovci mamutů od Eduarda Štorcha a vymýšlely další způsoby lovu. Některé děti zatouţily tento netradiční lov vyzkoušet. Zahráli jsme si hru, kterou jsem nazvala Lov mamuta. Popis hry: vymezený prostor ve třídě se rozdělí pomocí provázku na polovinu, vyuţili jsme koberec v zadní části třídy. Na kaţdou polovinu se postaví členové jedné tlupy, která má za úkol 58

z novin vyrobit dvacet papírových kuliček. Na znamení se obě tlupy pustí do boje (musí ukamenovat mamuty, kteří se nachází na druhé půlce koberce – členové druhé tlupy), v časovém intervalu jedné minuty musí naházet na druhou stranu co nejvíce papírových kuliček. Po uplynutí časového limitu se kuličky spočítají. Vyhrává ta skupina, která měla na svém území menší počet. Skupiny se postupně během hry vystřídají. Cílem této hodiny bylo nakreslit linii těla mamuta s pouţitím přírodního uhlu. Děti se s touto technikou setkaly poprvé a opět bylo nezbytné pouţít názornou ukázku a vysvětlit dětem, jak uhlem kreslit.

59

Příprava materiálu pro hru – Lov mamuta.

Průběh samotné hry. 60

Společná kresba uhlem – Mamut.

Společná práce dětí při činnosti.

61

7.5

Jeskynní malby I Pravěk Jeskynní malby I Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazového vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy. Experimentuje s materiálem, formátem a situací. Ţák si vyzkouší kresbu na nerovný povrch pomocí křídy a pastelů zjednodušené obrazy zvířat (znakový systém). Rozvíjí výtvarné zobrazování konkrétních a abstraktních jevů, vlastní vyjádření skutečnosti.




Uplatnění subjektivity.

Obsahová doména: Učivo

Ţák uţívá prostředků pro vyjádření emocí, vztahů k danému tématu Pravěcí malíři - vyprávění si s dětmi o tom, jak a kdy pravěcí lidé začali zobrazovat zvířata a výjevy z lovu Motivace: na stěny jeskyní. Zhlédnutí obrázků nástěnných jeskynních maleb. Zadání výtvarné činnosti Kresba prehistorické nástěnné malby, abstraktní kresba zvířat a postav. (včetně kritérií hodnocení): Ukázky prehistorických nástěnných maleb z jeskyně Lascaux, Francie Hodnocení: předmětem hodnocení Vazby k výtvarné kultuře: bude samotná kresba – jak se dětem dařilo zjednodušit tělo zvířete a výjev lidí (lovců). Kresba suchými pastely (křídami) na asfaltovou plochu – výjev: jeskynní Použitá technika: malba, zjednodušené tvary zvířat. Konkrétní učivo:


62

Bodový scénář jednotky:

Úvod hodiny. Seznámení s cílem hodiny. Motivace (pravěcí malíři). Přesun na asfaltovou plochu. vyučovací Zadání úkolu. Vlastní práce ţáků. Hodnocení. Závěr hodiny. Společný přesun zpět do třídy.

Integrace vzdělávacího obsahu z jiných vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Forma výuky, vyučovací metoda:

Člověk a jeho svět: Lidé a čas (Vlastivěda) Organizace výuky: – hromadná, individuální Použité metody: - slovní (rozhovor), názorná 2 hodiny

Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne):

Barevné pastely, křídy.

Nutné pomůcky a prostředky:

Reflexe:

Vyprávíme si s dětmi o tom, kdy a proč začali lidé zobrazovat zvířata. Společně jsme si prohlédli obrázky prehistorických nástěnných maleb z jeskyně Lascaux ve Francii. Dále jsem s dětmi diskutovala o tom, jaké barvy pravěcí lidé pouţívali, z jakých přírodních materiálů mohli čerpat a jaká technika mohla být při malbě na jeskynní stěny nejvhodnější. Následoval společný přesun na asfaltovou plochu před školou. V okolí se nenachází vhodné místo na skalní malbu, proto jsme si museli vystačit pouze s asfaltovou plochou před budovou školy. Mým záměrem bylo, aby si děti vyzkoušely malbu na nerovnou plochu, stejně jako pravěcí lidé. Na místo původně plánovaných barev s pouţitím houbičky děti pouţily barevné křídy a pastely. Děti pracovaly samostatně, ale musely se domluvit s ostatními členy skupin, kde svou kresbu umístí a jak bude velká, aby se jednotlivé obrázky nepřekrývaly. Úkolem dětí bylo ztvárnit zjednodušené tvary zvířat, výjev z lovu, atd. Velikost kresby jsem nechala na dětech, které dostaly volné pole působnosti. Výběr barev jsem omezila. Nabídla jsem pouze bílou, ţlutou nebo hnědou barvu.

63

Kresba na asfaltovou plochu.

Výslední práce – integrovaný žák a jeho mamut.

64

7.5.1

Jeskynní malby II Pravěk Jeskynní malby II Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák experimentuje s materiálem, formátem a situací, rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvar, barvy); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházející z jeho skutečností, vjemů, záţitků a představ. Ţák, by měl být schopen ve své výtvarné činnosti kombinovat více výtvarných technik, interpretuje umělecká vizuálně vyjádření současnosti i minulosti.




Obsahová doména:


Konkrétní učivo:

Ţák vyuţívá obrazná podnětů hmatových a narovnávání papíru).

Učivo

vyjádření (mačkání

Velkou motivací pro děti bylo jiţ samotné sdělení, ţe si zkusíme jeskyni Motivace: s nástěnnými malbami vyrobit a vyzdobit. Kresba prehistorické nástěnné malby, abstraktní kresba zvířat a postav pomocí dřívka a tuše na podklad – muchláţe, kresba křídami na podklad – frotáţe. Zadání výtvarné činnosti Hodnocení: ústní hodnocení, (včetně kritérií hodnocení): předmětem hodnocení bude vyuţití formátu, volba barev, výtvarné Metodické zobrazení abstraktních a konkrétních poznámky: jevů, práce s dřívkem a tuší – vedení linií. Ukázky prehistorických nástěnných Vazby k výtvarné kultuře: maleb z jeskyně Lascaux, Francie. Muchláž - výtvarná technika, kdy se papír nejdříve zmačká a pak znovu narovná. Frotáž - přenášení otisku reliéfní Použitá technika: strukturované předlohy podloţky měkkou tuţkou na papír, snímání povrchové struktury. 65

Úvod hodiny. Seznámení s cílem hodiny. Motivace. Popis pracovního postupu, příprava Bodový scénář vyučovací podkladu – muchláţe, frotáţe. Zadání úkolu. jednotky: Vlastní práce na úkolu. Hodnocení – reflektivní dialog. Závěr hodiny. Úklid třídy. Člověk a jeho svět - Lidé a čas Integrace vzdělávacího obsahu z jiných (Vlastivěda) vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Organizace výuky – hromadná, individuální Forma výuky, vyučovací metoda: Použité metody: – slovní, názorná, praktická 2 hodiny Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Muchláţ: hedvábný papír, kelímek na vodu, vodové barvy, tuš, dřívko nebo špejle Nutné pomůcky a prostředky: Frotáţ: barevné pastely, měkký tiskový papír. Tato výtvarná aktivita navazovala na předchozí činnost. Cílem této hodiny opět byly nástěnné malby, které děti velice zaujaly. Následovala diskuse, jak se dětem na nerovném povrchu kreslilo. Co bylo na kreslení na asfaltu „příjemné“ a co ne, jaký jiný způsob by pouţily při malbě či kresbě na tento povrch, jaké by pouţily barvy a jakým způsobem by je získaly. Úkolem bylo nakreslit suchými křídami výjev z pravěké jeskyně. Dětem jsem řekla, ţe si vytvoříme svou vlastní jeskyni. Předmětem jejich zájmu nebyl pouze samotný obrázek, ale zaměřily se více na strukturu povrchu, výběr barev a jiţ dopředu si ve skupince sdělovaly, co budou na vytvořenou skalní stěnu kreslit. Dále diskutovaly o tom, o jaké zvíře šlo, co bylo podnětem k jeho namalování, co tím pravěký člověk zamýšlel. Třídu jsem rozdělila na dvě skupiny. První skupina vytvořila podklad – Reflexe: frotáţe, kterou jsme si připravili při pobytu venku. Nejprve jsme si s dětmi zkoušeli, které struktury a barvy jsou pro náš účel nejvhodnější. Zvolili jsme strukturu kůry stromu a betonovou plochu na parkovišti vedle školy. Na zvolený povrch jsme poloţili tenký papír, po kterém jsme přejíţděli křídou. Dostali jsme tak přesný popis struktury. Druhá skupina si vyzkoušela výtvarnou techniku zvanou muchláţ. Hedvábný papír jsme nejdříve zmačkali, namočili do kelímku s vodou a pak opatrně narovnali. Vzniklá struktura nám připomínala reliéf skalní stěny. Následně děti nanášely na tento podklad vodové barvy – červenou, hnědou, zelenou. Na takto uschlý podklad kreslily pomocí dřívka a špejlí, které byly jiţ předen seříznuté do tvaru hrotu, výjev z nástěnných maleb. Děti byly inspirovány obraznými ukázkami z knih, nikdo z nich se však nesnaţil obrázky zkopírovat, ale pracoval podle své fantazie. Práce 66

s dřívkem nebo špejlí byla pro děti náročnější nejen proto, ţe kreslily na nerovný povrch, ale také proto, ţe s touto technikou neměly velké zkušenosti. Po skončení činnosti si děti sdělovaly ve skupině, která výtvarná technika je zaujala, co se jim na ni líbilo nebo nelíbilo. Suché práce jsme společně slepili dohromady a vytvořili tak skalní stěnu. Jednotlivci pak sdělovali ostatním dětem ve skupině, co jejich obrázek znamená a co tím chtěli sdělit. Dětem se tato výtvarná technika líbila, byla pro ně novou zkušeností a velkým záţitkem.

67

Kresba tuší na podklad muchláže.

Příprava podkladu pro jeskynní malbu.

Výsledná práce - Jeskynní malba.

68

7.6

Střípky minulosti I Pravěk Střípky minulosti I Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazového vyjádření ve vztahu k celku. Ţáci si porovnají, zda vystihli vztah a tvar nádoby.

Název tematického celku: Námět vyučovací jednotky: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Stupeň vzdělávání a období vzdělávání: Očekávaný výstup vzhledem k RVP: Dílčí výstup dané aktivity:



Ţák vyuţívá prostředků vizuálně obrazového vyjádření – linie, tvar, Konkrétní učivo: textura. Kreslené poznámky z návštěvy muzejní expozice - pouze virtuální Motivace: prohlídky (virtuální prohlídka muzea v Praze a v Šumperku) Na balicí papír vhodně umísti a nalep obrázky pravěké keramiky, tuţkou dokresli poţadovaný tvar a zdobení Zadání výtvarné činnosti nádob. (včetně kritérií hodnocení): Hodnocení: ústní, kvalita vedení linie, světlo-stín, zda vystihli tvar nádoby, struktura Metodické Muzeum, práce s keramikou. poznámky: Seznámení s tvorbou malíře Jana Vazby k výtvarné kultuře: Koláře. Kresba tuţkou Použitá technika: Dokreslení obrázku tuţkou Úvod hodiny. Motivace. Zadání úkolu. Bodový scénář vyučovací Vlastní práce na úkolu. jednotky: Hodnocení – reflektivní dialog. Úklid třídy. Závěr hodiny. Člověk a jeho svět - Lidé a čas (Vlastivěda) Integrace vzdělávacího obsahu z jiných Informativní a komunikativní vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: technologie - pouţívání internetu Organizace výuky: – skupinová, individuální Forma výuky, vyučovací metoda: 69

Použité metody: – slovní (rozhovor), názorná, praktická 2 hodiny

Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Balicí papír, lepidlo, nůţky, měkká Nutné pomůcky a prostředky: tuţka. Cílem této hodiny bylo seznámit děti s prací archeologů. Nejprve jsem dětem objasnila, co tato práce obnáší. (Poznámka: archeologie je věda studující minulé lidské společnosti prostřednictvím archeologických pramenů, tj. zachovaných lidských výtvorů a jiných zbytků přírodního jako např. architektury, tělesných ostatků apod. Cílem archeologie je poznat minulé události lidských komunit a strukturu jejich kulturu.) Dále jsem se dětem zmínila, ţe archeologové hledají mimo jiné i úlomky z keramických nádob, ze kterých se snaţí po nalezení více částí původní nádobu vytvořit. Tak si můţeme představit, jak byli pravěcí lidé zruční a k jakým účelům keramické nádoby slouţily. Dále jsem dětem vyprávěla o tom, jaký způsobem archeologové zkoumají naší minulost, a zmínila jsem se o experimentální archeologii. Následně jsem dětem pustila natočenou ukázku z experimentální archeologické pravěké vesnice ve Všestarech, Reflexe: kterou jsem navštívila. Po zhlédnutí ukázky experimentální vesnice jsme se společně přesunuli do počítačové učebny a prohlédli si ukázky z virtuálního muzea v Praze a v Šumperku. Děti si mohly prohlédnout pravěkou keramiku, nasbírat inspiraci a získat informace o tom, z jakých materiálů byly nádoby vyrobeny, k jakým účelům slouţily a jakým způsobem byly zdobeny. Po přesunu zpět do třídy si vedoucí skupiny vylosovali několik obrázků, které si děti ve své skupině rozdělily. Úkolem dětí bylo vhodně obrázek umístit na plochu papíru a tuţkou dokreslit její tvar. Dále se měly zaměřit na zdobení nádoby a její stínování. Z této činnosti jsem měla nejvíce obav, ale po vysvětlení postupu, jak s tuţkou pracovat, se děti pustily do práce bez obav a výsledná práce byla velice zdařilá. V jednotlivých skupinách se děti domluvily na rozmístění obrázků a jejich rozdělení. Nedocházelo ke konfliktním situacím, a kromě toho si děti ve své skupině navzájem pomáhaly.

70

Kresba tužkou – Střípky minulosti.

71

7.6.1

Střípky minulosti II



Dílčí výstup dané aktivity: Obsahová doména: Učivo

Pravěk Střípky minulosti II Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření, při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních ţivotních zkušeností i na tvorbu vyjádření. Ţák dle své fantazie pomocí rydla ztvární pravěkou nádobu – její tvar, zdobení a různé pravěké ozdoby. Rozvíjení smyslové citlivosti

Ţák vyuţívá prostředků vizuálně obrazového vyjádření – linie, tvar, textura. Ukázka ozdobných předmětů Motivace: na fotografiích21. Nejprve vybarvi celou plochu výkresu voskovkami, pouţij různé barvy v různém rozsahu. Následně natři celou plochu černou tuší, po zaschnutí pomocí špendlíku nebo rydla Zadání výtvarné činnosti vyškrabávej kresbu dle své fantazie(včetně kritérií hodnocení): drţ se zadaného tématu pravěká keramika, ozdobné předměty (náhrdelníky, ozdobné hřebínky). Hodnocení: ústní, vedení linie, tvary nádoby a šperků – jejich zdobení. Ukázka moderních šperků, srovnání s pravěkými. (výroba a pouţití Vazby k výtvarné kultuře: materiálu). Odkrývací technika sgrafito Použitá technika: na voskovém podkladu. Konkrétní učivo:


21

MANDELOVÁ, H.: České země v pravěku. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00523-9 72

Úvod hodiny. Seznámení s námětem hodiny. Motivace. Bodový scénář vyučovací Zadání úkolu. Vlastní práce na úkolu. jednotky: Hodnocení – reflektivní dialog. Úklid třídy. Závěr hodiny. Člověk a jeho svět – Lidé a čas (Vlastivěda) Integrace vzdělávacího obsahu z jiných Informativní a komunikativní vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: technologie – pouţívání internetu Forma výuky, vyučovací metoda:

Organizace výuky: – skupinová, individuální Použité metody: – slovní (rozhovor), názorná, praktická

Předpokládaný časový nárok:

2 hodiny

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Výkres A4, voskové pastely, černá tuš, Nutné pomůcky a prostředky: štětec, špendlík nebo rydlo. Opět jsme se vrátili do pravěku a naším cílem bylo navrhnout keramickou nádobu a ozdobný šperk. Po rozdání výkresu formátu A4 děti voskovkami pokryly celou plochu, pouţívaly při tom celou škálu barev. Následně se celá plocha natřela černou tuší a výkres se nechal zaschnout. Po zaschnutí tuše se děti pustily do práce. Reflexe: K vyškrabávání jsme pouţili malý špendlík s širší hlavičkou pro snazší drţení. Některé děti měly tendenci neustále nahlíţet do knih s ukázkami, později od napodobování upustily a snaţily se o svou originální nádobu. Domnívám se, ţe tato technika byla pro děti novým záţitkem a výsledné práce byly velmi zdařilé. Děti měly radost ze své práce, která u všech vzbudila radost a uspokojení.

73

Vlastní práce dětí – návrh prehistorické nádoby.

Vlastní práce dětí – prehistorické šperky. 74

7.6.2

Práce s keramickou hlínou Pravěk Práce s keramickou hlínou Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti, uplatňuje přitom v prostorovém uspořádání tvary, objekty a jejich kombinace. Ţák rozvijí svou schopnost „zvládnutí“ trojrozměrného prostoru. Poznává vlastnosti hlíny, objevuje její moţnosti, manipuluje s materiálem, uvědomuje si závislosti tvaru na funkci.

Název tematického celku: Námět vyučovací jednotky: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Stupeň vzdělávání a období vzdělávání: Očekávaný výstup vzhledem k RVP:




Ţák poznává různorodost materiálů, vnímá ostatními smysly textury Konkrétní učivo: a vlastnosti keramické hlíny. Ukázka pravěké keramiky Motivace: Návrh jednoduché keramické nádobyzdobené vypichováním – vymyšlený Zadání výtvarné činnosti dekor tvaru a funkce nádob. Hodnocení: ústní, práce s hlínou, (včetně kritérií hodnocení): samotný výrobek, vyuţití nástrojů k zdobení a tvarování nádob. Pravěká keramika. Vazby k výtvarné kultuře: Metodické Práce s keramickou hlínou. Použitá technika: poznámky: Úvod hodiny. Seznámení s námětem – ukázka práce s keramickou hlínou. Bodový scénář vyučovací Zadání úkolu. Vlastní práce na úkolu. jednotky: Hodnocení – reflektivní dialog. Úklid třídy – dodrţení hygieny. Závěr hodiny. Člověk a svět práce – Integrace vzdělávacího obsahu z jiných Práce s drobným materiálem vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Organizace výuky: – skupinová, individuální Forma výuky, vyučovací metoda: Použité metody: – slovní (rozhovor), názorná 2 hodiny Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): 75

Hlína, šlikr, špachtle, štětec, kelímek na vodu, textilní podloţka. Rozhodla jsem se, ţe si s dětmi vyzkoušíme vytvořit pravěkou nádobu. K tomuto účelu nám poslouţila keramická hlína, pokud bychom si chtěli vyrobit nádobu z přírodních materiálů, např. z jílu, pravděpodobně bychom neměli takový úspěch jako pravěcí lidé. Z mého výletu do experimentální pravěké vesnice ve Všestarech jsem se dozvěděla, ţe najít a připravit vhodnou hlínu k samotné přípravě není tak jednoduché. Děti nasbíraly spoustu inspirace z předešlých aktivit a jejich úkolem bylo vytvarovat nádobu různého druhu. Připomněla jsem dětem, jakou techniku a zdobení pravěcí lidé pouţívali a k jakým účelům tyto nádoby slouţily. Někteří ţáci se s hlínou setkali poprvé, a proto bylo nezbytné práci s hlínou vysvětlit. Nejprve hlínu dostatečně prohnětly a vyzkoušely si její moţnosti. Děti nejčastěji volily techniku spojování válečků. K vyhlazení pouţily ruce a oblázky. K zdobení nádob vyuţily vyrývání a vypichování. Důleţitou součástí byl individuální přístup, některým dětem dělalo problém s hlínou pracovat, praskala jim a nebyly schopné nádobu vyhladit. Musím pochválit spolupráci ve skupině, neboť ti, kteří byli jiţ se svou prací hotovi, pomáhali těm méně zručným. Zaujal mě ţák, který i přes veškerou snahu nebyl schopen práci dokončit, a kdyţ po několika pokusech jeho zájem o práci klesl, navrhla jsem mu, ať zkusí vymodelovat sošku mamuta. Úkol rád přijal a výsledná práce stála za to. Myslím si, ţe tento postup byl správný, nemělo cenu nutit chlapce do práce, která mu nejde. Ocenila jsem ovšem jeho snahu. Ostatní děti neměly připomínky a sošku mu pochválily. Po dokončení a úklidu třídy jsme si o nádobách povídali. Kaţdý dostal prostor nám o svém výrobku povědět pár vět – k jakým účelům by nádoba poslouţila, jaký dekor pouţil a jakým způsobem ho docílil.

Nutné pomůcky a prostředky:

Reflexe:

76

Výsledná práce dětí – Keramické nádoby.

Práce s keramickou hlínou – Můj mamut.

77

7.7

Venuše a ozdoby Pravěk Venuše a ozdoby Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti, uplatňuje přitom v prostorovém uspořádání tvary, objekty a jejich kombinace. Ţák rozvijí svou schopnost „zvládnutí“ trojrozměrného prostoru. Poznává vlastnosti jiného materiálu k vytvoření sošky a ozdobných předmětů, objevuje její moţnosti, manipuluje s materiálem.




Obsahová doména:

Ţák vytváří vizuálně obrazné vyjádření na základě ukázky reprodukce s Venušemi a prehistorických šperků. Četba z knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů22. ,,Njan sedí, má před sebou na plochém kameni hrudku jílu a modeluje nějakou figurku. Uţ dvakrát jí uhodil o zem, kdyţ se mu nepovedla, jak chtěl, a začal potřetí znovu. Tentokrát přimíchal do hlíny hodně moučky z rozdrcených mamutích kostí. Figurka na píď vysoká má lidskou podobu: hlavu, tlusté tělo a dvě nohy po kolena. Paţe jsou hrubě naznačeny, zato s trupem si dává Njan hodně práce. Pracuje s tenkou kostí a pečlivě vyhlazuje povrch figurky; někdy jej trochu ovlaţuje vodou. Silně vyznačuje veliká prsa. Ještě tuhle malým dolíčkem naznačí pupek a na hlavě šikmé rýhy znázorní oči – a dílo je hotovo.“

Učivo Konkrétní učivo:


22

Motivace:


Zadání výtvarné činnosti Pomocí slaného těsta vymodeluj figurku Venuše a ozdobný šperk. (včetně kritérií hodnocení): Ukázky reprodukcí s nejznámějšími Venušemi. Práce se slaným těstem. Použitá technika: Úvod hodiny. Seznámení s cílem projektu. Motivace. Zadání úkolu- slovní popis pracovního Bodový scénář vyučovací postupu. jednotky: Vlastní práce na úkolu. Hodnocení – reflektivní dialog. Úklid třídy. Závěr hodiny. Člověk a svět práce - Práce s drobným materiálem Člověk a jeho svět - Lidé a čas Integrace vzdělávacího obsahu z jiných (Vlastivěda) vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Jazyk a jazyková komunikace literatura Organizace výuky: – skupinová, individuální Forma výuky, vyučovací metoda: Použité metody: – slovní – dialog, názorná, praktická 2 hodiny Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Slané těsto:- asi 1 kg hladké mouky, 4 dcl vody a lţička octa. Všechno se smíchá dohromady, těsto se hněte asi 20 minut. Mělo by být hladké, bez jakýchkoliv hrudek. Těsto zabalíme do igelitu a necháme jej pár hodin v ledničce. Nutné pomůcky a prostředky: Vymodelované postavičky se naskládají na plech (na pečící papír), natřou se rozšlehaným vejcem a suší se v troubě dozlatova. Trouba by měla být puštěná jen velmi mírně, jinak těsto popraská. Vazby k výtvarné kultuře:

79

Reflexe:

23

Po přečtení ukázky z knihy bylo dětem jasné, co je čeká jako další úkol. Práce s keramickou hlínou byla pro některé náročná, a proto jsem zvolila oddechovou chvilku. Skupinky dětí měly za úkol poskládat v co nejkratším čase puzzle s tématikou pravěku. Obrázky jsem vybrala z knihy Otisky času23 s obrázky Zdeňka Buriana. Kaţdá skupinka měla jiný obrázek. Postupně si obrázky ve skupinkách vyměnily. Následoval přesun na koberec a společné vyprávění o Venuši. Jak vypadala a k jakým účelům byla vyrobena. Následovaly ukázky obrázků Věstonické Venuše a jiných známých pravěkých sošek a ozdobných šperků či amuletů. Následovala diskuse, z jakých dalších materiálů se ještě mohou šperky a ozdobné amulety vyrobit, k jakým účelům slouţily. Úkolem dětí bylo vyrobit sošku z pravěku a ozdobný šperk nebo amulet. Jako materiál jsme pouţili slané těsto (a to z důvodů nedostatků financí) Těsto jsem měla připravené předem a dětem jsem vysvětlila, jaké přísady jsem do něj přidala a jak se s ním pracuje. Následovala práce dětí. Tentokrát se děti rozdělily na dvě skupiny. První skupina, která se skládala z děvčat, měla za úkol vyrobit ozdobný šperk, amulet či jiný ozdobný předmět. Druhá skupina sloţená pouze z chlapců, modelovala sošky. Děti měly jako inspiraci spoustu obrazového materiálu, který je měl inspirovat. Velice jsem ocenila, ţe se nesnaţily o kopii, ale o svůj originální výtvor. Po dokončení zadaného úkolu se role dětí vyměnily. Děti si navzájem své výtvory hodnotily a vyjadřovaly dojmy z výsledných prací. Práce s tímto materiálem byla pro ně zajímavá a ne tak náročná jako s keramickou hlínou.

ZÁRUBA, Bořivoj: Otisky času. Praha: Aventinum, 1997. ISBN 80-7151-020-. 80

Skládání puzzlí s pravěkou tématikou.

81

7.8

Rituály, obřady

Pravěk Rituály, obřady Umění a kultura Výtvarná výchova 2. období prvního stupně vzdělávání (4. ročník) Ţák uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazového vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevném plochy. Ţák pracuje s různými výtvarnými materiály, chápe a zvládá techniku kašírování.


Dílčí výstup dané aktivity: Obsahová doména:


Konkrétní učivo:

Ţák vytváří vizuálně obrazné vyjádření na základě slovního popisu.

Učivo

Obřadní rituál Výtvarnou technikou kašírování vytvoř (vymodeluj) lidskou kostru, která bude základem k následujícímu obřadu spojený s duchovním rituálem. Zadání výtvarné činnosti Kašírování je technika, kdy se z novin, škrobu nebo lepidla na tapety a vody (včetně kritérií hodnocení): vyrábějí různé práce, které po zaschnutí drţí poţadovaný tvar. Hodnocení: ústní, vystihnutí kostry lidské postavy Obřadní rituály ve světě. Vazby k výtvarné kultuře: Kašírování – lidská kostra. Postup práce: Papír natrháme na prouţky, podle návodu rozmícháme lepidlo na tapety, prouţky papíru namočíme do lepidla, Použitá technika: následně jimi obalujeme vymodelované části kostry také z papíru. Po zaschnutí lze výrobek nastříkat bílou barvou. Motivace:


82

Úvod hodiny. Seznámení s cílem hodiny, motivace. Zadání úkolu. Bodový scénář vyučovací Vlastní práce na úkolu – rozdání a nachystání pomůcek. jednotky: Hodnocení – reflektivní dialog. Úklid třídy – dodrţení hygieny. Závěr hodiny a úklid třídy. Člověk a jeho svět – Lidé a čas (Vlastivěda) Člověk a svět práce - Práce s drobným Integrace vzdělávacího obsahu z jiných materiálem vzdělávacích oborů, resp. průřezových témat: Člověk a jeho zdraví – Lidské tělo (Přírodověda) Organizace výuky: – skupinová, individuální Forma výuky, vyučovací metoda: Použité metody: – slovní – dialog, názorná, praktická 3 hodiny Předpokládaný časový nárok: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ano (ano-ne): Noviny, lepidlo na tapety, miska na rozmíchání lepidla, nádoby Nutné pomůcky a prostředky: na rozlití lepidla pro skupiny, podloţka, model lidské kostry. Nedílnou součástí pravěkého ţivota byly také obřadní rituály. S dětmi jsme si povídali o tom, jak takový rituál probíhal, co vše během obřadu bylo vykonáno a jak vypadal hrob zemřelého. Děti měly moţnost si takovéto hroby prohlédnout na obrázcích. Cílem této hodiny bylo vymodelovat kostru člověka a vykonat obřadní rituál. Nezbytnou součástí bylo prohlédnout si kostru lidské postavy. Děti měly moţnost pouţít encyklopedie a různé obrázky zobrazující lidskou kostrou. Zapůjčila jsem si také model kostry lidské postavy pro lepší názornost. Děti techniku kašírování neznaly, a proto bylo namístě jim vše vysvětlit a ukázat, jak se při práci bude postupovat. Nejprve jsme si natrhali prouţky papíru z novin, které jsme na začátku projektu pouţili jako kameny při lovu mamuta. Z celých novin si děti vymodelovaly základní lidskou kostru, a tu Reflexe: pak obalovaly jiţ připravenými novinovými prouţky namočenými do namíchaného lepidla. Spolupráce ve skupině byla výborná, kaţdý ve skupině měl přesně vymezenou část práce, kterou má zvládnout, a pokud byly jiţ se svou prací hotovy, pomáhaly si děti navzájem. Hotové části kostry děti pokládaly na balicí papír a seskládaly dohromady. Ve zbývajícím čase se děti připravovaly na to, jak bude jejich obřad vypadat. Vymýšlely si, v jakém oblečení obřad vykonají, zkoušely si rituální tanec a líčení na obličej. Také si vystřihovaly a vyráběly různé květiny a připravovaly si předměty, které vloţí do fiktivního hrobu. Mým záměrem bylo modely koster nastříkat bílou barvou, bohuţel výsledek nedopadl podle mého očekávání. Přáním dětí bylo modely nebarvit, ať ostatní děti vidí, jaký materiál jsme při práci pouţili. Rituální obřad děti vykonaly následující den. Na začátku hodiny se děti 83

převlékly do svých kostýmů, které si doma pracně vyrobily, namalovaly si obličeje, ozdobily se amulety a jinými šperky, které si sami vyrobily. Modely koster jsme společně přenesli na chodbu školy, kde jsme měli větší prostor na poslední aktivitu. Děti si kolem své vytvořené kostry naskládaly různé předměty, jako květiny, amulety a jednoduché kamenné nástroje, které si vyrobily. Kaţdá skupina předvedla svůj obřad, který byl doprovázen tancem a různými pokřiky. Tato aktivita se dětem líbila nejvíce a byla úspěšným zakončením našeho putování v pravěku.

84

Příprava materiálu pro výrobu kamenných nástrojů.

Výsledná práce – Kamenné nástroje a zbraně. 85

Vlastní práce dětí – kašírování.

Příprava před obřadním rituálem.

86

8. Závěr

Projekt zaloţený na výtvarné tématice byl první zkušeností s projektovým vyučováním. Při práci s tímto výtvarným projektem jsem měla dostatečný prostor vyzkoušet si jeho plánování, realizaci a samotné vedení. Samotný projekt provázely v jeho realizaci malé obtíţe. Naplánovaný písemný projekt jsem musela v jeho průběhu pozměnit (při stavbě pravěkého obydlí bylo mým prvotním záměrem jít s dětmi do blízkého lesa a tam realizovat dané téma, z organizačních důvodů jsem musela tuto aktivitu pozměnit). Z rozhovorů s dětmi jsem zjistila, ţe je výtvarný projekt zaujal. Snaţila jsem se stále doplňovat větší mnoţství informací o pravěku, nejnovější archeologické objevy v našem regionu a okolí. Velkým přínosem mi byla má sbírka novinových článků, kterou jsem si při plánování a samotné realizaci postupně sbírala. V praktické části jsem popsala a realizovala osm témat s pravěkou tématikou. Výtvarný projekt jsem realizovala v průběhu dvou týdnů se stejnou skupinou dětí. Náročnost tématu a pouţití výtvarných technik byly přiměřené dané věkové skupině. Ze závěrečných rozhovorů jsem nabyla dojmu, ţe děti výtvarný projekt velmi zaujal. Formou různých výtvarných aktivit si děti odnesly záţitky a nově nabyté informace, které si díky vlastním proţitkům dlouhodobě zapamatují.

87

Seznam použité literatury: 1) ANDRÉ-SALVINIOVÁ, B. a kol.: Úsvit civilizací. Bratislava: Gemini, 1993. ISBN 8085265-76-1. 2) BÁBYRADOVÁ, H.:Výtvarná dílna. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-705-4 3) BROŢOVÁ, V.: Kreslíme, malujeme, modelujeme. Praha: Fortuna, 1993. ISBN 80-7168018-4 4) CIKÁNOVÁ, K.: Malujte si s námi. Praha: Aventinum, 1996.ISBN 80-85277-84-0 5) ČÁP, J. – MAREŠ, J.: Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X 6) DEARY, T.: Drsná doba kamenná. Praha: Egmont, 2002. ISBN 80-7186-289-4 7) HAZUKOVÁ, H. – ŠAMŠULA, P.: Didaktika výtvarné výchovy I. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 1991. ISBN 382-114-90 8) HAZUKOVÁ, H.: Příprava učitele na rozhodování ve výtvarné výchově I. Praha: Univerzita Karlova, Regata, 1994. 9) MANDELOVÁ, H.: České země v pravěku. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00523-9 10) MIRKO, Z. a kol: Základy výtvarné výchovy. Praha: SPN, 1983. 11) NEÚSTUPNÝ, E.: Lidé v dějinách – Pravěk. Praha: Fortuna, 1995. ISBN 80-7168-212-8 12) OCHRYMČUK, L.: Nápady pro malé výtvarníky. Praha: SPN, 1971. 13) PARRAMÓN, J. M.: Jak kreslit pastelkami. Praha: Vasut, 2000. ISBN 80-7236-163-5 14) PIOJAN, J.: Dějiny umění. Praha: Odeon, 1977. ISBN 09/3.01-520-77 15) ROESELOVÁ, V. Didaktika výtvarné výchovy 5., nejen pro základní umělecké školy. Praha: UK (Pedagogická fakulta), 2001. ISBN 80-7290-058-7 16) ROESELOVÁ, V.: Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 2004. ISBN 80902267-5-2 17) ROESELOVÁ, V.: Námět ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1995. 18) ROESELOVÁ, V.: Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1997. ISBN 80902267-2-8 19) ROESELOVÁ, V.: Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. ISBN 80-902267-1-X 20) SLAVÍK, J.: Hodnocení v současné škole – Východiska a nové metody pro praxi.Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9 21) SMITH, S.: Kurz kresby. Praha: Euromedia Group, 2004. ISBN 80-242-1104-1 22) ŠÍDA, P. a kol: Lovci mamutů. Praha: Ottovo, 2007. ISBN 978-80-7360-639-8 88

23) ŠOBÁŇOVÁ, P.: Kapitoly z didaktiky výtvarné výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-1469-4. 24) ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00165-9 25) WOODCOCK, J. a kol.: Lidé pravěku. Praha: Fortuna Print, 1994. ISBN 80-85873-05-2. 26) ZÁRUBA, B.: Otisky času. Praha: Aventinum, 1997. ISBN 80-7151-020-3

Internetové zdroje: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskereformy/ramcove-vzdelavaci-programy http://www.freng.cz/soubory/svp/vyssi/vvcharvas.pdf http://www.infogram.cz http://www.buh.kvalitne.cz/prirodninarody/pojmy.doc

89

Seznam příloh Příloha č. 1: Pravěký člověk Příloha č. 2: Pravěké útočiště Příloha č. 3: Pravěká vesnice Příloha č. 4: Lov mamuta Příloha č. 5: Jeskynní malba Příloha č. 6: Pravěká keramika Příloha č. 7: Nádoby, šperky Příloha č. 8: Výroba šperků, Venuše Příloha č. 9: Rituály, obřady

90

Příloha 1: Pravěký člověk Člověk prošel velmi dlouhým vývojovým obdobím. Nejstarší nalezený tvor dostal název Australopitekus. Jeho pozůstatky se našly v Africe a vypadal spíše jako opice neţ člověk. Měl mohutné nadočnicové oblouky a chodil ohnutý dopředu. Před 2,5 aţ 1,5 miliony let se nejstarší hominidé změnili a začali pouţívat kamenné nástroje, říká se jim člověk zručný (Homo habilis). Následovalo období před 1,6 miliony let, vznikl typ člověka, kterému říkáme člověk vzpřímený (Homo erectus). Jeho postava byla vysoká asi 160 – 165 cm. Způsob chůze nebo běhu připomínal uţ dnešního člověka. Obličej se příliš nelišil od předchozího typu člověka, stále převládaly nadočnicové oblouky chránící oči. Chrup se nelišil od našeho a jeho stavba umoţňovala zpracovat rozmanitou stravu. Homo erectus ţil v malých skupinách nazvaných tlupy, které se zřejmě skládaly z muţů, ţen a dětí. Je pravděpodobné, ţe se tito lidé při lovu nebo jiných činnostech potřebovali mezi sebou dorozumívat, a to tak, ţe vydávali různé zvuky a doplňovali je výrazem tváře a posunky. S prvním pouţitím ohně se pojí nový typ hominida, a to člověk rozumný (Homo sapiens). Muţi byli asi 160 cm vysocí, měli široký hrudník a silné končetiny. Dominantní částí obličeje byly také nadočnicové oblouky, dolní část byla tvořena malou bradou. Nápadnou částí hlavy byla dlouhá a nízká horní část lebky, zvaná mozkovna, kterou tvořily silné kosti. Z tohoto druhu se vyvinul člověk dnešního typu (Homo sapiens sapiens). Člověk se měnil a přizpůsoboval klimatu a způsobu ţivota24.

24

NEÚSTUPNÝ, E.: Lidé v dějinách – Pravěk. Praha: Fortuna, 1995. ISBN 80-7168-212-8 91

Příloha 2: Pravěké útočiště Pravěcí lovci ţili v primitivních příbytcích, které si budovali ve volné krajině. Svá obydlí si vybírali a stavěli podle činností, kterými se právě zabývali, a také podle sociálního uspořádání a kultury. Stěny zpevňovali velkými kostmi z mamutů. Stavěli si chýše nebo příbytky, které byly z různých materiálů, nejčastěji však z větví stromů, drnů a mamutích kostí. Slouţily jim k ochraně před chladem, větrem či nebezpečnou zvěří. Některé chatrče slouţily jako zastávka na cestě za potravou, jiné zase jako sezónní tábořiště, kde se lidé usídlili na několik týdnů či i měsíců.

Příloha 3: Pravěká vesnice Pravěcí lidé bydleli v jeskyních a vyuţívali skalní převisy nebo si budovali jednoduché přístřešky ve volné krajině. Střední doba kamenná znamenala pro pravěké lidi velké změny. Ty nejvýraznější se týkaly změny klimatu, které způsobily postupné tání ledovců, následné změny vegetace a ubývání velkých savců. Pravěcí lidé se museli přizpůsobit novým podmínkám. Další výrazné změny se objevují v mladší době kamenné, které byly typické pro tzv. neolitické osady. Lidé změnili způsob obţivy, začali se objevovat první známky chovatelství a primitivního zemědělství. Tento způsob ţivota znamenal vybudovat trvalejší obydlí. Pravěcí lidé osidlovali zejména místa podél vodních toků. Obydlí se nacházela v chráněných polohách a byla tvořena dlouhými domy. Základní materiál pro stavbu obydlí bylo dřevo, které tvořilo obvod stavby. Mezi ně vpletli pravěcí lidé proutí a celou stavbu omazali hlínou. Střecha byla vystavěna ze dřeva a pokryta slámou.25

25

MANDELOVÁ, H.: České země v pravěku. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00523-9 92

Příloha 4: Lov mamuta Mamut je nejtypičtějším symbolem pravěku a patří mezi nejznámější vyhynulá zvířata. Mamut dosahoval délky aţ 5 m a výšky 2–3,5 m. Měl chobot jako sloni, tělo měl pokryté hustou srstí (30 cm dlouhé hnědé chlupy), 2 cm tlustou kůţí s 10cm vrstvou podkoţního tuku, které ho chránila před nepříznivým počasím. Byl velmi dobře přizpůsoben prostředí. Stáda čítala okolo deseti jedinců. Toto dávné zvíře ţilo na Zemi milion i více let, dokud je neobjevili hladoví hominidé, pro které byl vţdy vítanou kořistí. Lov zvěře byl hlavní činností ţivota muţů, kteří se lovu učili odmala. Byla to základní dovednost, bez které se nikdo neobešel. Lov mamutů byl sloţitý úkol zvládnutelný pouze ve skupině lovců. K lovu pouţívali kamenné hroty, které zasazovali do dřevěných oštěpů. Lov byl vţdy spojen s jistou prestiţí. Platilo, ţe lovec je tím lepší, čím lepší je jeho úlovek. Ulovit mamuta znamenalo velkou událost. Pravěkým lovcům nejspíše maso z mamuta chutnalo. Jen naleziště v Předmostí u Přerova obsahovalo odhadem více neţ tisíc mamutích kostí. Mamut znamenal dobu hojnosti, dodal obrovské mnoţství masa, kostí a kůţí. Kůţi zuţitkovali pravěcí lidé jako koţešiny a slonovinu z mamutích zubů a klů k vytváření uměleckých ozdobných předmětů. 26

26

ŠÍDA, P. a kol: Lovci mamutů. Praha: Ottovo, 2007. ISBN 978-80-7360-639-8 93

Příloha 5: Jeskynní malba Pravěcí lidé zobrazovali na stěny jeskyní zvířata, která se jim podařila ulovit, nebo která chtěli ulovit. Hlavním zobrazovaným motivem tak byli mamut, kůň, zubr a jelen. Kdyţ namalovali jelena, mamuta nebo jiné zvíře, druhý den se tato malba stejně jako sen mohla stát skutečností. Malba měla zajistit úspěšný lov. Rádi znázorňovali výjevy ze samotného lovu, okolní svět či vyjádření vztahu člověka k přírodním jevům. K malbě na jeskynní stěnu pouţívali barvu černou a červenou, kterou získali z přírodních materiálů (jílovitá hlína, tuk, krev zvířat). Obrysy zobrazovaných objektů se do skalních stěn ryli pomocí kamene, nebo byly kresleny zuhelnatělým kouskem dřeva. Barvy nanášeli pomocí štětců ze zvířecích chlupů. Pračlověk čím dál více potřeboval vyjádřit sloţitější sdělení a ušetřit čas, aby mohl ztvárnit více maleb. Nejznámější nástěnné malby se dochovaly v jeskyni Lascaux ve Francii. Jeskyně se zachovala v dobrém stavu a poskytuje dokonalý obraz o uspořádání prehistorické svatyně. Má malé rozměry a v jejich útrobách nalezneme barevné figurativní malby představující hlavně pratura a koně. Nedílnou součástí maleb jsou abstraktní znaky. 27

27

PIOJAN, J.: Dějiny umění. Praha: Odeon, 1977. ISBN 09/3.01-520-77 94

Příloha 6: Pravěká keramika K nejstarší lidské činnosti patří keramické výrobky, které jsou důleţitým pramenem poznání oblastí pravěké kultury. Keramika provází člověka po dlouhá tisíciletí. Nejčastějším keramickým materiálem je pálená směs křemičitanů, jílů, hlín a jiných sloučenin. Pravěcí lidé vyráběli nádoby volně v ruce – rukou se z hlíny vytvořil váleček, pak se stočil do spirály. Hotová nádoba se vyhlazovala oblázkem, aby byl povrch rovný a nepropustný. Nádoby se zdobily před nebo po vypálení - výrobek se nejprve sušil a následně vloţil do rozehřáté pece. Kaţdá osada měla svůj způsob tvarování a zdobení nádob. Nádoby byly bohatě zdobené – převaţoval zdobný prvek jako hadi, spirály a různá řešení vrypů. Keramické nádoby slouţily k praktickým účelům, jako například k uchovávání potravin, později (ze zdobných příčin) vznikaly na uţitkových předmětech různé vrypy, otisky, které obohacovaly jejich povrch. Asi kolem roku 3000 př. n. l zdobili pravěcí lidé nádoby otisky do vlhké hmoty pomocí hřebene, lastur srdcovek nebo spirálou, ve zdobení se projevil kult deště a vody.28

Příloha 7: Nádoby, šperky Jiţ od pradávna si lidé zkrášlovali a zdobili svá těla. Barvením, tetováním, nošením různých šperků nebo amuletů, které si vyráběli pomocí jednoduchých nástrojů a pouţití přírodních barviv získaných z rostlin, ţivočichů či minerálů. Různé zdobení na těle a šperky však neměly slouţit pouze jako ozdoba těla. Pravěcí lidé věřili, ţe jim amulet či přívěsek přinese štěstí při lovu, nebo je ochrání před nemocí a zraněním. Amulety a šperky měly různou podobu a tvar a byly vyrobeny z různých materiálů, jako například z mušliček, kostí, zvířecích drápů, apod.

28

ANDRÉ-SALVINIOVÁ, B. a kol.: Úsvit civilizací. Bratislava: Gemini, 1993. ISBN 80-8526576-1. 95

Příloha 8: Výroba šperků, Venuše Věstonická Venuše je keramická soška nahé ţeny vyrobená z pálené hlíny (jemná hlína smíchána s vodou obsahující i úlomky kostí) pocházející z doby mladého paleolitu (období 29 000 – 25 000 př. n. l.). Soška Venuše byla nalezena v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Soška leţela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, ţe patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, ţe celek se podobá ţenské postavě. Je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Materiál, který byl k její výrobě pouţit, je pravděpodobně směsí hlíny a vápence, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí. Obličej sošky vyplňují pouze oči, které jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami, není zde naznačen krk, dominantní je poprsí a boky. Sošky z pálené hlíny byly nalezeny také v Pavlově a v Předmostí u Přerova. Velmi známá je také Landecká Venuše nalezená na ostravském vrchu Landek. Tato soška nemá hlavu a je výjimečná tím, ţe její proporce jsou velice štíhlé. Velice známá je také soška Willendorfské Venuše z Rakouska nebo také Venuše vyrobená z mamutího klu nalezená ve francouzském městě Lespuque. Sošky Venuší byly symbolem mateřství a plodnosti. Sošky jsou převáţně nahé se zdůrazněním některých pohlavních znaků.29

29

WOODCOCK, J. a kol.: Lidé pravěku. Praha: Fortuna Print, 1994. ISBN 80-85873-05-2. 96

Příloha 9: Rituály, obřady Lidé doby kamenné uctívali své mrtvé předky, jejichţ duch odešel do posmrtného ţivota, věřili, ţe pokud se postarají o ducha zemřelého, duch se na oplátku postará o ně. Pravěcí lidé těla svých zemřelých spalovali, nebo je ukládali do země. Pravěcí lidé věřili, ţe tělo opouští duch, který putuje do jiné země, proto jim do hrobu vkládali různé předměty, které měly ducha doprovázet na jeho putování do jiného světa. Většinou to byly předměty denní potřeby, jako nádoby s jídlem, nápoje nebo také zvířecí rohy a květiny. Těla mrtvých byla většinou uloţena do hrobu vleţe na zádech nebo skrčmo, jejich hlava byla někdy přikryta kameny. Samotná těla byla přikryta mamutími lopatkami a většinou se pohřbívalo do jednoho hrobu několik jedinců najednou. Pohřební obřady byly doprovázeny rituály, které měly duši mrtvého vyprovodit do jiného světa.30

30

ANDRÉ-SALVINIOVÁ, B. a kol.: Úsvit civilizací. Bratislava: Gemini, 1993. ISBN 80-8526576-1 97

ANOTACE Jméno a příjmení:

Monika Prokšová

Katedra:

výtvarné výchovy PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

Mgr. Petr Exler, Ph. D.

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

PRAVĚK, Výtvarný projekt k na 1. stupni základní školy.

Název v angličtině:

Prehistoric ages, art teaching for art education at elementary school.

Anotace práce:

Diplomová práce dokumentuje moţnosti realizace výtvarného projektu na 1. stupni základní školy.

Klíčová slova:

Projektové vyučování, výtvarná řada, RVP, výtvarné metody, výtvarné techniky.

Anotace v angličtině:

This dissertation adverts to possibilities of realization art

výtvarné

výchově

project at the elementary school. Klíčová slova v angličtině:

Project teaching, art series, art methods, art techniques .

Přílohy vázané v práci:

9 příloh

Rozsah práce:

99 stran

Jazyk práce:

čeština

98

Resume Diplomová práce PRAVĚK, Výtvarný projekt na projekt na 1. stupni ZŠ je zaměřena na projektové vyučování a skupinovou práci ve výtvarné výchově na téma Pravěk. Hlavním cílem bylo prostřednictvím výtvarné výchovy seznámit děti s pravěkým uměním a vyuţití netradičních výtvarných technik. Diplomová práce je rozdělena na dvě části. V teoretické části se zmiňuji o projektovém vyučování, výtvarných technikách, metodách a formách výuky. Praktická část obsahuje devět témat. Projekt se uskutečnil na Základní škole a Mateřské škole v Březové.

Resume The dissertation called Prehistoric ages, Art teaching for the art education at elementary school is concentrating on project education and group teaching at the art education with subject matter prehistoric ages. Identification children with the prehistoric art and usage innovative art techniques through the art education were the main objects. This dissertation is divided into two parts. In the theoretical part I make reference about the project teaching, the art techniques, the art methods and the forms of education. The practical part includes nine themes. The project took place at the Primary and Nursery school in Březová.

99

Monika Prokšová. PRAVĚK Výtvarný projekt k výtvarné výchově na 1. stupni základní školy

Recommend Documents