MOŽNÉHO ROZVOJE VENKOVA. Vzdělávací seminář v rámci projektu. Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova

ANALÝZA INDIKÁTORŮ MOŽNÉHO ROZVOJE VENKOVA Vzdělávací seminář v rámci projektu

„Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova“

Pohořelice, 19. 3. 2009 Soubor přednášek

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice

OBSAH Úvod Prof.Ing. František Louda, DrSc ..................................................................... 3 Vymezení venkovského prostoru Ing. arch. Iveta Merunková ........................................................................... 7 Územní plá nování venkova Ing. arch. Iveta Merunková ........................................................................... 13 Venkovské bydlení Ing. arch. Iveta Merunková ........................................................................... 20 Kvalita venkovské ho života Ing. arch. Iveta Merunková ........................................................................... 27 Venkovská kra jina, její úpravy Ing. Miroslav Ezechel .................................................................................... 32 Krajinný ráz Ing. Miroslav Ezechel .................................................................................... 42 Venkovská zahrada – 1. část Ing. Miroslav Ezechel .................................................................................... 46 Venkovská zahrada – 2. část Ing. Miroslav Ezechel .................................................................................... 52

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí 2/56


ÚVOD Prof.Ing. František Louda, DrSc Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín Úvodem vzdělávací akce ,,Analýza indikátorů možného rozvoje venkova” chceme upozornit na širší souvislosti přednášené problematiky. Zájemcům o podrobnější studium nabízíme vybrané okruhy témat vztahující se ke vzdělávací akci, nebo možnost navázání kontaktu s přenášejícími lektory.

Strukturální fondy a jejich využívání Před ČR stojí řada velmi náročných úkolů spojených se zajištěním metodických, organizačních a institucionálních podmínek pro přijetí opatření a systému pomoci Evropské unie. Velmi důležitá je příprava veřejnosti na efektivní využívání strukturálních fondů. Tyto fondy jsou hlavními nástroji evropské strukturální a regionální politiky k plnění cíle - snížit sociální a ekonomické diferenciace mezi regiony. V oblasti zemědělství a rozvoje venkova to znamená akceptovat Evropský model zemědělství, který se opírá o hospodářský multifunkční sektor, o trvale udržitelné, konkurence schopné zemědělství v celém průřezu jeho produkčních i mi moprodukčních funkcí. V této souvislosti se zvyšuje význam zemědělství pro společnost zajišťováním celého spektra rozmanitých činností, zejména péče o kulturní krajinu, o ochranu životního prostředí a zvířat, plnění požadav ků spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost potravin. Se zvyšující se prosperitou venkova půjde o přínos k osídlení i znevýhodněných regionů a k plnění záměrů regionální politiky vyjádřené v Programech rozvoje kraal. EU považuje za prvořadý úkol snižování rozdílů mezi regiony a postupné vy rovnávání odlišné sociálně ekonomické úrov ně zemí při současném zachování jejich historických a kulturních hodnot. Hodnocení území z hlediska diferencí mezi jednotlivý mi regiony je třeba vidět v celém komplexu kritérií. Kromě přírodních a demografických jsou to zejména kritéria ekonomická a sociální. Na jejich základě lze vy mezit problémové regiony i příčiny, které způsobují tyto regionální rozdíly. V současné době je důležitý m kritériem trvale udržitelná zaměstnanost a tím i stabilizace obyvatel v regionech. Kvalitativní rozvoj regionů a životní úrov ně jejich obyvatel, kulturní příroda, bydlení, rozvoj turistického ruchu apod., zvyšují sociálně ekonomickou přitažlivost regionů a vzájemně souv isejí se zaměstnaností obyvatel.

Vývoj vesnice Hlavní problémy prohlubované v poválečném období vývoje naší vesnice spočívají především v rozpadu tradiční sídelní struktury, vý razně urychleném kolektiv izací zemědělství a proklamovanou snahou smazat rozdíly mezi vesnicí a městem. Neméně závažný m problémem je zhoršení přírodního prostředí

vesnice,

podpořené

mnohde

nadměrnou

industrializací

krajiny

a postupný

útlum

společenského života na vsi. Všechny uvedené negativní jevy mohou být v konečném stadiu provázeny


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice úplnou ztrátou identity v rámci středoev ropského prostoru a základem jejich omezení se musí proto stát široké společenské uvědomění a veřejný zájem na zachování našich vesnických sídel. Samotná dezurbanizace našich vesnic, projevující se v nerespektování staletími ověřených urbanistických kompozičních prav idel, je jednotlivci jen obtížně řešitelná. Stěžejní úloha nadále zůst ává na dotčených orgánech státní správy a jimi vynakládaných prostředcích do územních plánů regulujících výstavbu v chráněných územích, plánů zásad ochrany, plánů na úprav u veřejných prostranství atd. Dalším a opět zcela zásadním nedostatkem se stávají samotné novostavby, vznikající v prostředí historických sídel i mimo jeho hranice. Naprostá většina jich nedokáže respektovat tradiční hmot ové utváření venkovských staveb a vyznačují se, často jen z neznalosti, naprosto odlišný mi objemový mi formami a tvary. Rozhodující úlohu v tomto případě přebírají zejména jednotlivci, přestože usměrňující úloha orgánů státní správy by měla být nadále nezastupitelnou. V prostředí našeho venkova je zcela nezbytné respektovat původní staletími utvořenou historickou sídelní strukturu a základní hmotovou skladbu tradiční zástavby. Teprve na základě podrobného rozboru osídlení a sídel je možné zpracovat územně plánovací dokumentaci atd., zahrnující regulační kritéria pro novou výstavbu situovanou uvnitř zastavěného území nebo při jeho okrajích a zcela výjimečně ve volné krajině. Při náv rhu novostaveb na vesnici je nezbytné přihlížet ke konkrétnímu utváření stavebního místa a tradiční charakteristice místní zástavby, která bude

mít rozhodující vliv na formování

novostavby a jejího vnějšího výrazu. Ve veřejném zájmu je naprosto nezbytné, aby působení sídelního útvaru jako harmonického celku bylo vždy nadřazené jednotlivý m novostavbám a indiv iduálním zájmům.

Vybraná zákonná ustanovení vztahující se k ochraně přírody a krajiny V rámci ochrany přírody a krajiny rozlišujeme podle stávající legislativy, především zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje: obecnou ochranu krajiny, kam řadíme tyto nástroje: územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, krajinný ráz a přírodní park a přechodně chráněnou

plochu,

obecnou ochranu druhů, podle níž jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Důležitý m nástrojem, obecné ochrany rostlin a živočichů včetně ochrany jejich přirozených stanovišť je ochrana volně žijících ptáků, ale také ochrana dřev in rostoucích mimo les), obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny (ochrana jeskyní, přírodních jevů na pov rchu, které s jesky němi souvisejí a paleontologických nálezů a minerálů).


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vy mezuje šest kategorií zvláště chráněných území , jako významného nástroje ochrany území. Jsou jimi: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji. Dále zákon o ochraně přírody a krajiny společně s navazujícími prováděcími předpisy legislativně zajišťuje zvláštní ochranu vybraných, vzácných nebo vědecky a kulturně významných druhů rostlin a živočichů. Podle míry ohrožení jsou stanoveny tři kategorie ochrany zv láště chráněných druhů rostlin a živočichů, a to druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, přičemž seznam těchto druhů včetně jejich rozdělení do příslušných kategorií ochrany je uveden v přílohách prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. Pro druhy ohrožené vyhy nutím jsou pak realizovány záchranné programy jako komplexní soubory opatření odstraňující nebo zmírňující známé ohrožující faktory a zlepšující podmínky pro vývoj těchto druhů. Vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, by ly do zákona o ochraně přírody a krajiny transponovány základní předpisy Ev ropské unie pro oblast ochrany přírody a krajiny. Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, na území České republiky. Transpozicí těchto směrnic došlo k modifikaci druhové ochrany podle ustanovení těchto směrnic, včetně seznamů zvláště chráněných druhů. Kromě toho, převzala ČR touto transpozicí závazky v oblasti územní ochrany přírody, spočívající ve vytvoření odpov ídající části soustavy chráněných území ev ropského významu EU – Natura 2000. Ke stejnému datu ČR transponovala rov něž směrnici Rady 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která se projevila v zákoně č. 163/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Ministerstvo životního prostředí rovněž zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních úmluvách (např. Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohrožený mi druhy – CITES), programech, projektech a organizacích v oblasti ochrany biodiverzity vytváření celkové koncepce mezinárodní spolupráce v ochraně přírody a krajiny pro oblast příslušných úmluv (např. zabezpečení plnění závazků vyplývajících ze státního členství České republiky ve Světovém svazu ochrany přírody (IUCN), funkce výkonného orgánu CITES). Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) Úmluva se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí, byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince 1993. ČR je smluvní stranou CBD od 3. prosince 1993. Úmluva si klade tři základní cíle: ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí; udržitelné využívání jejích složek; spravedlivé a rov nocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.

Literatura: HRABÁNKOVÁ, M.: Přístupy k tvorbě projektů ve vazbě na využití Strukturálních fondů v zemědělství. Nový venkov, roč. 3, č. 5, 1999 HRABÁNKOVÁ, M.: Strukturální fondy – Příprava na využívání Strukturálních fondů EU v zemědělství ČR, Institut výchovy a vzdělávání, MZe ČR v Praze, 1999, 52 s. ČERŇANSKÝ, M: Čerpáno z přednášky Nové stavby ve venkovském prostoru, konané v rámci programu Obnova a rozvoj venkova s ohledem na zachování kulturního dědictví. Program by l vyhlášen Nadací Občanského fóra za odborné spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Obsah přednášky navazuje na Disertační práci stejného autora s názvem Stavebně-architektonické charakteristicky venkovského domu v prostředí vesnic českého severozápadu.

Kontaktní adresa: Prof.Ing. František Louda, DrSc Výzkumný ústav pro chov skotu,s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Viký řov ice Tel.: +420 583 392 172 E-mail:[email protected]



VYMEZENÍ VENKOVSKÉHO PROSTORU Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Citát: „Není jen jeden český venkov“ (Bohuslav Blažek)

Základní pojmy a způsoby vymezování venkova Pojmy NUTS Nomenclature des unités territoriales statistiques (územní statistické jednotky)

Venkov je prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a tradičně zaměřen na zemědělství. Pojem bývá užíván v dichotomii město × venkov. Tyto dva prostory se liší nejen charakterem osídlení a architekturou, ale i přev ládajícím způsobem obživy, stylem života, kulturou atd. Liší se i přev ládající charakter sociálních sítí a organizace společenství. Venkov bývá považován za prostředí méně anony mní, s vyšší sociální kontrolou, ale také s vyšší sociální soudržností a sociální oporou. Sociologové upozorňují např. i na rozdílné vnímání času na venkově a ve městě. Venkovské sídlo ( vesnice) urba nistic ky – sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinný mi domy, s málo vyv inutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi (fungující jako společenské a kulturní centrum) a vysoký m podílem zeleně. architektonicky – sídlo s převažující nízkopodlažní zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou činnost (zemědělská prvový roba), dnes obvy kle pro zajištění chodu domu. Dvůr a zahrada jsou vy mezené a plní oddělené funkce. sociálně – sídlo, kde jsou mezi jednotlivý mi obyvateli úzké sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice ekonomic ky - sídlo, kde převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo. historic ky – sídlo, které v minulosti nezískalo městská práva. administrativně – sídlo, které stát neurčil jako městečko, městys nebo město ( městem se může stát sídlo zprav idla s více než 3000 obyvatel). statistic ky – sídlo, které má počet obyvatel pod stanovenou hranicí (v Česku se většinou používá hranice 2 000 obyvatel). Obec Samospráv ný celek , prostorově s jedním nebo v íce katastry, tvořený jedním nebo více sídly. Sub urbanizace přetváření krajiny, způsobené pohybem (stěhováním) obyvatelstva z měst na jeho okraj přesun obyvatel, jejich aktiv it a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Urban spraw l forma suburbanizace, kterou je možno považovat za nežádoucí z ekonomického, sociálního i environmentálního pohledu. Sprawl, neboli rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízený m a nepromyšlený m umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny.

Vymezování venkova Def inování venkovského prostoru je základním problémem

při vy mezování urbanizovaného

území a venkovského prostoru. Této problematice se věnovalo a věnuje mnoho českých i zahraničních autorů a institucí, ať už z důvodů teoreticko-vědeckých, nebo ryze praktických, např. vy mezení venkova pro potřeby státní správy a samosprávy za účelem zacílení různých rozvojových programů. Venkov je, na rozdíl od souboru venkovských sídel, kontinuálně vy mezený prostor. Obecně se venkovem nazývají oblasti volné nezastavěné krajiny a venkovského osídlení, které lze vy mezit jako určitý souhrn venkovských sídel, zemědělských a vodních ploch, lesů, ploch místních komunikací a ostatních ploch nacházejících se v tomto prostoru. Venkov se

vyznačuje menší hustotou zalidnění,

menšími sídly, vyšší zaměstnaností v zemědělství (případně v lesnictví, rybolovu a dalších činnostech primárního sektoru), určitým sepětí m místních obyvatel s přírodou a krajinou, architektonický m rázem a charakterem zástavby a určitý m životním stylem, který se často výrazně liší od městského. Pro venkov je charakteristická menší intenzita sociálně-ekonomických kontaktů a menší hustota vazeb mezi jednotlivý mi subjekty, které se ve venkovském prostoru pohy bují. Poznámka: K 31. 12. 2007 existovalo v České republice 6 249 obcí, z nichž bylo 559 měst (v tom 24 statutární města) a 124 městysů. Venkovských obcí (tj. obcí bez dalšího označení) by lo 5 566, což představuje 89,1 % všech obcí (spolu s městysi 91,1 %), ale žilo v nich pouze 28,3 % obyvatel státu,


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice spolu s městysi 29,7 %. Míra urbanizace českého osídlení dosahovala 70,3 %, počítáme-li městyse k venkovským obcím. Do

rámce

obcí sestávajících z

více sídel je

integrována

naprostá

většina

nejmenších

venkovských sídel (zejména vísek a samot). Obecně lze nejčastěji používané definice venkovských obcí z hlediska jejich obsahu rozdělit podle čtyř hlavních kriterií:

definice vycházející ze statutu sídla;

definice vycházející z hustoty obyvatelstva;

definice vycházející z velikosti obce;

definice vycházející z dalších znaků obce.

Při f inancování rozvoje a obnovy venkovských obcí je často pro vy mezení vy užíváno statistické kriterium. Poznámka: Př íkladem je Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, který pro vymezení podporovaných územ í pro obnov u a rozvoj vesnic podporuje diferencovaně obce do 500 obyvatel a obce do 2000 obyvatel. Pro budoucí využití však lze pro vymezení venkovské obce využívat dvojí kr iterium. Program navrhuje, aby za venkovskou by la považována obec s počtem obyvatel nižším než 2 000 nebo obec s hustotou nižší než 150 obyvatel na km2. Operační

programy

regionů

soudržnosti

(NUTS

2)

podporují

rozvoj

a obnovu

venkovských obcí o velikosti 500–3000 obyvatel (Střední Čechy) nebo až 4999 obyvatel (Jihozápad, Střední Morava, Moravskoslezsko). Obce jako tradiční venkovské jsou v ČR do 2000 obyvatel, kde žije cca 26 % obyvatelstva. Počet venkovských sídel v České republice, tj. vesnic, rozptýlených sídel, vísek a samot se odhaduje na cca 40 tisíc

při průměrné vzdálenosti sídel okolo 1,5 km. V rámci ev ropského prostoru patří Česká

republika spolu s Francií k zemím s nejvyšším zastoupením malých obcí. Význam venkovských sídel v sídelní

síti

spočívá

zejména

v jejich plošném,

v podstatě

rovnoměrném rozložení (byť existují regionální rozdíly), na rozdíl od „bodových“ prv ků –měst. Tedy na úrov ni obcí je patrný podstatný rys české sídelní struktury, a sice vysoká rozdrobenost venkovského osídlení. Venkovská sídla jsou všude bezprostředně patrnou součástí české krajiny, jejíž kontinuální využívání (zemědělstvím a nyní ve vzrůstající míře i rekreací a cestovním ruchem) je s nimi spojeno. Právě s ohledem na to, že venkovská i městská území se vyznačují množstvím charakteristik, které v mnoha případech nejsou naplněny, je jednoznačné vy mezení venkovských a městských sídel či venkovských a městských oblastí problematické. Ani v České republice nejsou venkovské obce dosud jednoznačně vy mezeny. Záleží na volbě hledisek – typologii.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Pokud vezmeme typologii založenou na kombinaci sociálně ekonomic kého vývoje, tradiční urbanistické struktuře, orograf ické struktuře se zohledněním historického vývoje je dle R. Perlína (1998 KU) vyčleněno 5 typů venkovského osídlení: 1. Venkov v bohatých zemědělských oblastech (Polabí, Moravské úvaly) 2. Bohaté sudety (pás osídlení podél SZ,S a SV hranice) 3. Chudé sudety (pás osídlení podél JZ a J hranice) 4. Vnitřní periférie (pás podél západních ,jižních a východních hranic Středočeského kraje a prostor Českomoravské vrchoviny 5. Příměstská zóna (okolí velkých měst kde dochází k suburbanizaci) Pokud vezmeme čistě statistický pohled, kdy pomocí malé subregionální jednotky (cca 1 000 – 1 300 obyvatel), která

představují v zásadě obec se základní vybaveností (škola, pošta, zdravotní

středisko) a její nejbližší spádové území je pro potřeby PRZ vy mezeno souv islejší území tří typů. 1) příměstský venkov (venkovské obce v rámci městských aglomerací,resp. úzce vy mezených urbanizovaných území s více než 50 000 obyvateli), 2) odlehlý venkov zahrnuje zejména tzv. periferijní území, (území s nepříznivý mi sociálně – ekonomic ký mi charakteristikami obyvatelstva a osídlení). 3) mezilehlý prostor pak zahrnuje zbývající území ČR. Městské aglomerace a periferijní území by ly vy mezeny v minulosti, v současné době probíhají práce na jejich aktualizaci.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Mapka s první pracovní podobou těchto vymezení:

Vymezení venkova podle metodiky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Vy mezení venkova, které je založeno z hodnocení správ ních celků na úrov ni krajů dle podílu obyvatelstva, jež žije na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km2 a na celkovém počtu obyvatel. Podle této metodiky jsou venkovské oblasti definovány na dvou úrov ních. Na úrovni lokální (tj. obce) je venkov definován jakožto sídla s hustotou zalidnění menší než 15 obyv./km2 . Na úrovni regionální pak def inice vymezuje regiony:

převážně venkovské, kde více než 50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích (v ČR 60 % EU 29,8 %);

významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije 15–50 % obyvatel regionu v ČR 6 % EU 9,7 %);

výrazně městské, kde ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel regionu v ČR 33,8 % EU 60,5 %);



Tato definice však nebere v úvahu obyvatelstvo žijící v hustě zalidněných venkovských oblastech a je někdy obtížně aplikovatelná s ohledem na místní (národní) specifika. Je proto užívána spíše jako nástroj mezinárodního srovnání a jako kriterium rozdílu venkovský – městský.



ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ VENKOVA Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Legislativním a současně základním rámcem stanovujícím prav idla pro rozvoj území (sídla a přilehlého krajinného prostor ) je zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a jeho příslušné vyhlášky a to bez rozdílu jedná –li se o venkov či město. Ve specifických případech můžou být pravidla pro rozvoj sídel stanovena na základě zákona č. 20/1987 Sb., o státní památ kové péči a pro rozvoj krajiny i na základě zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Základním nástrojem, který nám vy mezuje Stavební zákon pro usměrňování rozvoje území je územně plánovací dokumentace, která si klade za cíl racionalizaci prostorového a funkčního uspořádání území v souladu s principy TUR. Jedná se o: 1. Zásady územního rozvoje ZÚR (stanovují základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje). 2. Územní plá n UP Obcemi je hodně využíván (Regulace prostřednictvím územního plánu probíhá na úrovni ploch. V zásadě se tedy jedná o vy mezení tzv. funkčních ploch a jejich regulativy. Funkční plochy zahrnují zprav idla oblasti nad rámec jednoho pozemku). 3. Re gulační plán RP (zabývá se pozemkem. Je zpracováván pro vy mezenou část území a jeho náplní je zejména prostorová regulace a vlastní hmotové řešení lokality tj.např.podrobnost umístění staveb na pozemku, výška staveb, materiály atd.) Zákon ukládá krajům povinnost pořizovat zásady územního rozvoje. Naproti tomu pořízení územního a regulačního plánu je pro obce fa kultativ ní- každá obec má však právo si pro své území územní plán, regulační plán pořídit. Působnost obc í ve věcech územního plá nování: Stavební zákon upravuje mimo jiné soustavu orgánů územního plánování. Orgá ny obce a kraje

ji vy konávají

jako působnost přenesenou pokud zákon nestanov í, že

o věci rozhoduje zastupitelstvo obce nebo kraje. V samostatné působnosti uplatňuje rada obce námitky k ZÚR a připomínky k ÚP sousedních obcí. Orgány obce zajišťují

rozvoj území obce a ochranu jeho hodnot. Pouze v záležitostech

nadmístního významu přísluší rozhodování orgánům kraje. V takovém případě však musí orgány kraje postupovat v součinnosti s orgány dotčených obcí.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Orgá ny obcí, kte ré vykonávají působnost ve věcech územního plánování v přenesené působnosti :

obecní úřad obce s rozšíře nou působností, tj. úřad územního plánování (ÚÚP), jako pořizovatel zejména pořizuje ÚPP, ÚP, RP a vy mezení zastavěného území,

obecní úřad, který zajistí splnění kvalifikačních požadav ků pro vý kon územní plánovací činnosti dle § 24 SZ, jako pořizovatel pořizuje ÚS, ÚP, RP a vy mezení zastavěného území.

zastupitelstvo obce - orgán obcí vy konávající v samostatné působnosti působnost ve věcech územního plánování

ostatní obecní úřady jako poskytovatelé informací pro zpracování ÚPP a ÚPD

stavební úřad

vydává územní rozhodnutí, územní souhlas a územní opatření


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Co to je územní plán? Územní plán (ÚP) je z hlediska obce nejdůležitějším nástrojem územního plánování. Vy mezuje zastavěné území, zastavite lné ploc hy, plochy přestavby, ploc hy pro veřejně prospěšné stavby, plochy pro veřejně prospěšná opatře ní, plochy pro územní rezervy a stanov uje podmínky využití těc hto ploch. Územní plán v podrobnostech území obce zpřesňuje a rozv íjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje. Jeho cílem je nalézt takové předpoklady, které by umožnily další výstavbu a trvalé udržitelný rozvoj spočívající v nalezení vyváženého stavu mezi zájmy životního prostředí, hospodářství a pro společenství lidí obývající dané území. Územní plán by se měl snažit naplnit potřeby současné generace tak, aby umožnil existenci a přežití i generací příštích.

UP obce Dobrovítov – Koordinační výkres ( zpracovatel ing.arch I. Merunková 2008)


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Proces a obsa h územního plánu Schéma procesu vzniku územního plánu je striktně dáno postupem ve stavebním zákoně a náklady na jeho zpracování hradí obec. Hlavní aktéři: 1. obecní zastupitelstvo 2. budoucí investoři a majitelé pozemků 3. orgány státní správy

Rozhodnutí o pořízení (pořizování územního plánu § 43 až 57 SZ)

UAP + doplňující průzkumy a rozbory (§ 11 odst. 1 vyhlášky, § 185 odst. 3 SZ)

Zadání

(§ 47 SZ)

Koncept územního plánu (§ 48 až 49 SZ)

Náv rh územního plánu (§ 50 a 51 SZ) řízení o územním plánu (§ 52 a 53 SZ)

Vydání územního plánu OPAT ŘENÍM OBECNÉ POVAHY (§ 54 SZ)




Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Ohledně platnosti stávající zpracované a schválené územně plánovací dokumentace platí

pro

obce tato pravidla: Územně plánovací dokumentace schválená pře de dnem 1. července 1992 pozbývá platnosti nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona. Územně plá novací dokume ntaci síde lního útvaru (ÚPnSÚ) nebo zóny, územní plá n obce (ÚPO) a regulační plán sc hválené před 1. lednem 2007 lze do 31. prosince 2015 podle stavebního zákona upravit, v rozsahu provedené úpravy projednat a vydat, jinak přestanou být UP platné. Význam územního plánu Schválený územní plán

se stává zárukou

prověřených

rozvojových možností a

stává se

takový m „malý m zákonem obce“ pro řízení veškerých stavebních aktivit na jejím území (bez pořízení územního plánu nelze v obci vy mezit zastavitelné plochy, tj. plochy pro novou výstavbu) a otevírá možnosti čerpání státních dotací a peněz z EU, pro které je podmínkou. Co to je regulační plá n? Regulační plán je nástroj územního plánování, jehož pořízení může uložit zastupitelstvo kraje v zásadách územního rozvoje (§ 36 odst. 2 SZ) nebo zastupitelstvo obce v územním plánu (§ 43 odst. 2 SZ) jako podmínku pro rozhodování o změnách v území. V těchto případech obsahují zásady nebo územní plán kromě vy mezení území pro regulační plán také zadání regulačního plánu. Vstupem obce, která v území m schválí podmínku zpracování RP (to je z podnětu) pro příslušnou lokalitu, je potom každá rozvojová aktivita vázána zpracováním regulačního plánu v příslušném území, jehož zadání je již součástí zpracovaného a schváleného územního plánu. Regulační plán však může být i zpracován na základě žádosti. Regulační plán v řešené ploše stanovuje podrobné podmínky zejména pro využití pozemků a pro umístění a prostorové uspořádá ní staveb, vy mezí veřejně prospěšné stavby, případně veřejně prospěšná opatření. Ve schváleném rozsahu nahrazuje územní rozhodnutí v zastavěném a zastavitelném území. A vydává se tak jako UP formou opatření obecné povahy. Je to: 1)

z finančních důvodů

2)

dochází ke „střetu“ názorů na způsoby zástavby a na vlastní architekturu nových objektů mezi investory, zástupci obce a na detailně regulovaném území nejsou schopni dohody. Jednostranně zaměřený pohled na území pokud je v íce vlastníků „na svém pozemku si mohu stavět co uznám za vhodné a pěkné já sám a nebudu se podřizovat se přísný m regulacím názoru jiného„, se který m se nechce obecní zastupitelstvo dostat do střetů, konkrétně přímo s těmito vlastníky (potenciálními budoucími voliči a zejména stávajícími sousedy), kteří argumentují omezováním v lastnických práv, nedemokratičností, potlačováním svobody názorů, se závěrem „je to jako za totality“, kdy je potlačován možný rozvoj sídla a investoři půjdou jinam, kde jim nebudou klást „nesmyslné klacky pod nohy“.



RP obce Jemníky – Návrh regulace ( zpracovatel ing.arch I. Merunková 2008)

Význam, přínosy regulačního plánu Sám o sobě má regulační plán má velké možnosti v oblasti utváření prostoru, formování veřejných prostranství a vzhledu sídla. Dosud je menšími sídly využíván velmi minimálně, což je velká škoda. V zastavěném území a zastavitelném území částečně nebo úplně

může nahradit územní

rozhodnutí.



VENKOVSKÉ BYDLENÍ Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Převážná část současné zástavby vesnice má funkci bydlení (obecně se dá konstatovat, že bydlení tvoří 50-60 % zastavěného území sídel). Bydlením rozumí me souhrn funkcí nezbytných pro život člověka. Jsou jimi např. odpočinek, příprava a konzumace jídel, pracovní činnost, osobní hygiena atd. Na rozdíl od současnosti neby ly jednotlivý m činnostem vy hrazeny samostatné prostory, ale jednalo se zprav idla o prostory sloužící několika funkcích dohromady, tj. prostory víceúčelového charakteru. Základním typický znakem bydlení na venkově bylo tedy vždy přímé pojení s hospodářskou činností a hospodářsky využívaný m prostorem ( zemědělská výroba, místní řemesla a další drobná hospodářská činnost). Vesnický dům by l rozdělen v různém rozsahu na část obytnou a hospodářskou. Jejich poměr a skladba vycházela z regionálních znaků zástavby a velikosti stavení v závislosti na rozsahu obhospodařovaného území a činnosti. Dnes již není existenční vazba obyvatel na dané místo a hospodářská

funkce sídel je postupně nahrazována funkcemi souvisejícími s „poměšťováním“

venkova. Jaká bude tedy funkce venkova? To ukáže budoucnost.

Faktory ovlivňujíc í pohodu obytné ho prostoru ve nkova.

forma objektu

forma obytného prostoru

estetické vnímání objektu

estetické vnímání obytného prostoru

podvědomé vnímání obytného prostředí Čisté formy přežily málokde, ale jsou přesto známou architektonicko - urbanistickou kvalitou,

s významnou účastí na spoludotváření prostoru a charakteru sídla. Častěji existují jako vnitřní v rstvy složitého útvaru charakteru koláže, kde jsou „tržně“ nakupeny fragmenty urbanistické základní abecedy. Do obdobných koláží se postupně proměnily kromě urbanistických prostor i venkovské stavby ve snaze modernizovat je, použít (alespoň sy mbolicky) atributy přicházející z měst, včetně třídílný ch, panelákových oken. Míra poklesu úrovně kultury často neregistrovaná, je znakem všeobecně snížené schopnosti vnímat a být citlivý.



Letecké záběry dokumentující zóny sídla Hosín „novou“ zástavbu rozmístěnou podél pravoúhlé komunikační sítě a původní založené sídlo s centrální návsí obkrouženou hospodářskými usedlostmi. Tato původní formace je zjevně součástí krajiny a morfologie terénu.

Specific ké rysy původního obytného venkovského prostoru: 1. menší objemové měřít ko staveb i zástavby jako celku 2. převažující podíl individuální zástavby 3. vyšší podíl zahrad a jiných nezastavěných ploch 4. regionální osobitost urbanistického uspořádání 5. množství přírodních prv ků v zastavěném území a přímá návaznost na krajinu 6. příznivé hygienické podmínky (ovzduší, voda, klid) Současné trendy bydlení na vesnici 1. Čisté bydlení bez chovu hospodářského zv ířectva (veškeré obytné objekty vznikající v přímé návaznosti na velká spádová města) 2. Rodinné

farmy

a hospodářské

usedlosti

s rostlinnou

a živočišnou

výrobou

nad

rámec

samozásobitelských potřeb či s realizovanou drobnou podnikatelskou činností. 3. Hospodářské usedlosti s drobný m hospodařením v rámci samozásobení

Členění současných forem obje ktů pro bydle ní na venkově 1. obytné domy u vzniklé z původních

hospodářských usedlostí, které vedle bydlení sloužily

hospodářské činnosti. Součástí těchto objektů jsou stodoly,

chlévy, seníky,

které tvoří


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice dohromady kompoziční celek na pozemku. Dnes z velké části, pokud majitel nehospodaří nebo neprovozuje podnikatelskou činnost, čímž má možnost adekvátně tyto stavby využívat, tak chátrají. 2. obytné objekty - rodinné domy přestavované z původních domkářských objektů (plošný standart je zvětšován přístavbami a nadstavbami ne vždy zhodnocující celkový vzhled domu a zástavby) 3. novostavby rodinných domů - noví obyvatelé, ale i starousedlíci mají většinou nepoučenou představu o tom, co potřebují. Dokumentují to již většinou svépomocně stavěné objekty 60. a 70. let., ale i stávající katalogové formy rodinných domků. Doležal a Sý kora v jedné své studii z roku 1971 „Na rozdíl od m inulých století, kde se logika a vyhraněnost životního stylu venkovského obyvatelstva v konkrétních oblastech zobrazovala v každém jejich výtvoru, tedy i ve stavbě, mnohotvárnost současného života a množství vlivů pokročilé civilizace znesnadňují představu venkovských obyvatel o jejich životním stylu, o potřebách prostorového uspořádání. Proto přejímání vzorů z okolních realizovaných staveb, které ve své většině dokumentují stavebníkov u bezradnost, je stejně závadné, jako přejímání aspektů, které nijak nejsou vázány na konkrétní provoz, konkrétní okolí, konkrétní materiálově-technickou základnu“. 4. bytové

domy,

stavěné

zejména

v sedmdesátých

letech

pro

zajištění

bytových

potřeb

zaměstnanců zemědělských družstev. Nevyskytují se tak často, ale jejich situování a měřítko ve vazbě na původní zástavbu

narušuje v mnoha případech původní obraz sídla. Většinou

nevyhovují ani obvy klému způsobu života obyvatel venkova, což se projevuje dalšími přístavky kůlnami, garážemi a objekty pro chov hospodářských zvířat a to v přímé návaznosti na ty to stavby nebo vznikem dalších zahrádkových kolonií s zahradními chatkami v blízkosti sídla. Ne vždy jsou představy stavebníků o ideálním bydlení a nabídky katalogových rodinných domků v souladu s charakterem území. I když můžeme jenom souhlasit s trendem zvyšování standartu venkovského bydlení je tento proces ne velmi vhodným způsobem a

ne velmi vhodnou formou

zřetelný navenek. Vhodné je třeba respektovat např. tzv. Desatero základních principů venkovských staveb dle prof. J. Škabrady s přihlédnutím k regionálním specifikám.

1. Umístění domu na parcele s respektováním okolní zástavby - urbanistické struktury



2. Volba obdélného půdorysu domu – protáhlý obdé lníkový tvar o poměru domových stran nejméně 1:2.

3. Zastřešení sedlovou střechou – 45o

4. Usazení střechy

5. Trojdílnost základního půdorysného členění.



6. Situování vstupu do domu v souladu s okolní zástavbou.

7. Usazení domu v terénu s umožněním bezkonfliktního spojení vnitřního prostoru se zahradou i dvorem.

8. Vytvoření krytého vstupu (zápraží).



9. Umístění komína.

10. Dvojtraktové řešení objektů

Vhodné urbanistic ké princ ipy pro novou obytnou výstavbu na venkově. Např: 1. výstavba v prolukác h (respektování výškové úrovně, stavební čáry, hloubky zástavby a charakter okolní zástavby)


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2. Výstavba ve svahu

3. Nová zástavba

Atd.



KVALITA VENKOVSKÉHO ŽIVOTA Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze

CO SPOLUVYTVÁŘÍ KVALITNÍ ŽITÍ NA VENKOVĚ? Bydlení na venkově je v České republice relativ ně oblíbené, což je pro budoucnost venkovských obcí velmi pozitivní. Argumentem bývá právě kvalita života na venkově. A co si pod tímto pojmem představujeme? 1. bydlení ve vlastním domě ve vazbě na krajinné a přírodní prostředí 2. kvalitní životní prostředí, bezpečnost a dobré sociální prostředí 3. nízké ceny nemov itostí a pozemků Je nutné však rozlišit, v kterém venkovském regionu se nacházíme jiná situace je městských aglomeracích a jiná v periferních oblastech. Proč lidé z venkova odcházejí? Příčin je mnoho: 1. důvody existenční. Nelze−li přežívat, otázky kulturních i citových vazeb jsou druhotné. Život na venkově je stejně nákladný jako ve městech. Jen skladba výdajů je odlišná. 2. nedostatek pracovních příležitostí Z demografického hlediska se projevují ve venkovských regionech, zejména v malých vesnicích, některé negativní trendy klesající porodnosti, stárnutí obyvatelstva a stěhování z vesnic do měst (negativní migrace). Lidé odcházejí do měst pracovat,často volí denní dojíždění. Pokud sídlo obyvatelé neopustí se stávají z nich ložnice. Z celého spektra života zůstávají ve venkovském sídle jen fragmenty původních komplexních rolí a stejně tak jen fragmenty původní sociální struktury. Zůstávají staří a děti, pokud zde ještě vůbec přicházejí na svět. Efektem nabalování (princip sněhové koule) se k tomu přidává - nedostatečná obslužnost území. Klesajícím počtům obyvatel jsou odpírány základní znaky společenských komunit. Školy, hospody, základní, komerční a kulturní služby, hromadná doprava. V menších obcích kde obslužná sféra chybí je ale také nedostatečná dostupnost základní občanské vybavenosti a služeb (školy, zdravotnická zařízení). Vzhledem k nízké občanské vybavenosti zejména v malých obcích a nedostatečné nabídce pracovních příležitostí na lokální úrov ni je dalším prvořadý m činitelem zkvalitnění života zlepšení dostupnosti přirozených center osídlení. Privatizace hromadné autobusové dopravy se projevila výrazný m omezením autobusových spojů a tím vedla k narušení vazeb ve venkovském osídlení.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Z obcí do 2 000 obyvatel je 29,5 % vybaveno službami a za řízeními zdravotní péče (avšak pouze 1 % obc í do 100 obyvatel), 36,3 % základní školou (z obcí do 100 obyvatel 0,5 % ), 78,8 % vodovodem (z obc í do 100 obyvatel 54,3 %), 21,3 % kanalizací (z obc í do 100 obyvatel 4, 3 %) a 41, 8 % plynofikací (z obc í do 100 obyvatel 11,5 %). Rozvoj nezemědělského podnikání ve venkovských oblastech České republiky zaznamenal pouze mírný úspěch. V současné době jsou malé f irmy ve venkovských oblastech zaměřeny především na sektory stavebnictví, lesnictví a služeb, včetně maloobchodu. Malé podniky na venkově všeobecně hodně utrpěly v důsledku špatného ekonomic kého klimatu a jejich rozšiřování

je vzhledem ke

kapitálový m nákladům velmi obtížné. Ve venkovských oblastech a krajině se nachází množství nejrůznějších typů památek - kostely, vesnické kapličky, historicky cenné statky, chalupy, boží muka a kříže i mnoho unikátních technických památek. Řada z nich má statut národní kulturní památky. Na druhé straně se mnoho historických památek v současnosti nevyužívá a je v íceméně opuštěno. U malých jednotek – obcí

se zvyšuje pravděpodobnost jejich potíží se zajišťování základních

služeb pro obyvatelstvo, což je způsobeno nákladností zajišťování služeb v kombinaci se způsobem přerozdělování daňových příjmů do místních rozpočtů. V současném systému přerozdělování daní velká města dostávají na jednoho obyvatele mnohem větší částku než malé obce. Změna zákona o rozpočtovém určení daní, která více respektuje potřeby venkovských obcí, platí od 1.1.2009, jak se to osvědčí to ukáže čas. Kromě samosprávné působnosti jsou obce pověřeny výkonem státní správy v přenesené působnosti. I to patří k úkolům, které považují starostové malých obcí za zatěžující, a se kterými se často potýkají. Mnohé malé obce mají, zejména v odlehlejších venkovských oblastech, problémy s personálním zabezpečením svěřených úkolů. Mnoho těchto obcí nemá uvolněného starostu a také se zde obtížněji hledají kvalitní odborníci. Téměř čtvrtina obyvatel ČR žije v takovýchto a podobných poměrech, přesto migrační potenciál venkovských obyvatel není příliš výrazný.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Hodnocení kvality života na venkově

Faktory stabilizace a rozvoje venkova 1. zajištění technické inf rastruktury 2. podpora obslužnosti venkovského území veřejnou hromadnou dopravou 3. podpora

tradičního

podnikání

na

venkově

(např.

výhodné

pronájmy

obecních

budov

a pozemků,) 4. rozvoj rekreačního potenciálu území (podpora cestovního ruchu, propagace obce a okolí ) 5. zajištění dostatečné obslužnosti území

jako základních stabilizační faktory

a) školství b) zajištění lékařské péče c) zajištění sociální péče zaměřené na nejstarší obyvatele d) vytvoření funkčního kulturního a společenského centra v obci - posílení kontaktů mezi členy komunity a vytvoření pocitu sounáležitosti obyvatel se sídlem, obcí, krajinou, stabilizační účinek pro mladou generaci 6. pracovní příležitosti - zajištění pracovního uplatnění obyvatel v místě 7. zajištění poskytování kvalitní bezplatné odborné technické pomoci a to nejen ve věcech správních, ale i předávání znalostí o řešení konkrétních životních situací vhodných pro získávání dotací a i kvalitního managementu rozvoje obce.

Nástroje k posílení kvality venkovského života 1. Kvalitní

plán (územně

plánovací dokumentace

obce

v příslušném detailu

a podrobnosti

s ověřený m rozvojový mi plochami = kvalitní a dostatečná nabídka ploch pro bydlení, pro podnikání

a např.pro zvyšování potenciálu rekreačního potenciálu v souladu s TUR území,

strategická vize).


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2. Rozpracování plánu, strategie a zpracování další

potřebné projektové dokumentace k rozvoji

a obnově. 3. Získávaní a získání

maximálního množství státních dotací na realizaci rozvojových záměrů

a zkvalitňování prostředí a života v obci. 4. Úspěšná realizace záměrů. 5. Participace veřejnosti.

Participace veřejnosti Základem pro vytvoření kvalitního sociálního prostředí a vztahu je aktivní zapojení veřejnosti do dění v obci a vytváření vztahu dětí i dospělých k místu, kde žijí, podnítit u nich vnitřní potřebu aktivní péče o venkovský prostor a prohloubit vztah obyvatel venkova ke své obci a jejímu okolí. Formy: a) vytvoření místní akční skupiny b) umožnit a spolupořádat brainstormingy a workshopy Např.

pro

vy mezování

rozvoje

a strategií,

hledání

a interpretaci

místního

dědictví,

odhadování nákladů a hledání zdrojů f inancí, utváření místa zapojení veřejnosti do tvorby koncepcí veřejných prostorů. c) vytvoření a podpora školních projektů na poznávání sídla a okolní krajiny Cíl: posilovat kladný vztah obyvatel k místu kde žiji

vytvářet mezigenerační mosty a posílit sounáležitost s sídlem v mladé generaci

zajistit spolupráci veřejnosti v obci

zachovat kulturní tradice obce a informovat o nich veřejnost

informovat veřejnost

o přírodních a kulturních hodnotách a posilovat uvědomění si identity u

místních obyvatel - v souladu s heslem „Všude dobře doma nejlépe“


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Seznam použité literatury: Legislativa:

Zákon o územním plánování a stavebním řádu č.183/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky ( zejména č. 500/2006 a 501/2006)

Dokumenty:

Územní plán Dobrov ítov schválený r. 2008

Regulační plán Jemníky schválený r. 2008

Odborná literatura

Baše, M. – Sídla a stavby na venkově, ČVUT Praha 2006

Knopp, A. a kol. – Vesnice – stavby mají svůj řád, ÚUR Brno 1994

Majerová, V. – Sociologie venkova a zemědělství, ČZU, Praha 2000

Sýkora, J. – Venkovský prostor. 1. díl Historický vývoj vesnice a krajiny, ČVUT, Praha 2002

Sýkora, J. – Venkovský prostor. 2. díl Územní plánování vesnic a krajiny, ČVUT, Praha 2002

Štenclová, Š. – Obnova venkovského prostoru, ČZU, Praha 2005

Internetové portály:

Portál územního plánování (http://portal.uur.cz)

Ústav územního rozvoje (http://www.uur.cz)

Webové stránky http://www.lidova-architektura.cz/

Da lší zdroje:

Obec a územní plánování (Postavení a činnost obcí v územním plánování) 2008,UUR MMR (http://portal.uur.cz)

Program rozvoje venkova v ČR 2007 – 2012, MZe ČR květen 2007

Územní plánování v České republice 2007,UUR H. Halasová, V.Šilarová (http://portal.uur.cz)

Kohézní politika: Osídlení v ČR 2009, MMR (http://portal.uur.cz)

Metodika projektu Všude dobře doma nejlíp, 2008, CASSIOPEIA, Centrum ekologické a globální výchovy, Společnost pro ekologické informace a aktivity ROSA

Letecké snímky z VGHÚř

Kontaktní adresa: Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zahradní a krajinné architektury Kamýcká 129, 165 000 Praha 6 - Suchdol Tel.: +420 224 382 571 E-mail: [email protected]



VENKOVSKÁ KRAJINA, JEJÍ ÚPRAVY Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze

Úvod Při plánování venkovské krajiny je žádoucí nejprve řešit krajinu jako celek a teprve poté přistupovat k řešení jednotlivých dílčích prvků. Vyhneme se tak tomu, že budeme řešit jen část území, vynaložíme na něj nemalé f inanční prostředky a teprve dodatečně zjistíme, že jsme vše mohli udělat účelněji nebo by by lo výhodnější dané opatření realizovat na jiném v hodnějším místě.

Krajinné plánování K řešení krajiny slouží tzv. krajinné plánování, které může mít různé formy, z nichž nejčastější jsou: Územní plá nování Územní plánování je upraveno zákonem 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a mimo jiné řeší i uspořádání krajiny. Pozemkové úpravy Pozemkové

úpravy

jsou

řešeny

zákonem

139/2002

Sb.,

o pozemkových

úpravách

a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemkový mi úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření v lastníků půdy. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Územní systém ekologic ké sta bility krajiny Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je řešen zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišujeme tři úrovně ÚSES - místní, regionální a nadregionální. Skládá se z biocenter a biokoridorů, které jsou závazné a z interakčních prv ků a ochranných zón.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Hospodá řské úpravy lesů Plánování v lesích je upraveno zákonem 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V lesnickém plánování existují oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy. Plá ny péče o zvláště chráněná území Plány péče o zvláště chráněná území vyplývají ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zv láště chráněného území nav rhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivý mi v livy okolí v jeho ochranném pásmu. Re kultivace Problematika rekultivací je upravena několika práv ními předpisy, z nichž je nejvýznamnější zákon 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů. U pozemků dotčených těžbou je organizace povinna zajistit sanaci, za níž se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.

Rozptýlená zeleň v krajině Při plánování jednotlivých prv ků krajinné zeleně je zapotřebí dodržovat určité zásady při výběru a rozmístění dřev in, aby byla zajištěna jejich funkčnost. Mezi prv ky rozptýlené zeleně patří zejména: Doprovodná vegetace komunikac í Při plánování doprovodné vegetace u komunikací si musíme uvědomit, že má dvě funkce, jednu vnitřní, dopravní a druhou vnější, krajinářskou. Vnitřní, doprav ní funkce znamená, že musíme dbát na to, aby vegetace neohrožovala dopravu. Toho se dá dosáhnout výběrem v hodných dřevin, jejich rozmístěním a udržováním svěží nerv ové kondice řidiče - například tím, že výsadby nebudou jednotvárné. Z hlediska vnější, krajinářské funkce je zapotřebí si uvědomit, že komunikace je místo, odkud se nejčastěji do krajiny dívám, a proto krajinu hodnotím podle toho, co z komunikace vidím.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Doprovodná vegetace vodních toků a ploc h U vegetace u vodních toků a vodních ploch přistupuje kromě dalších funkcí ještě ochrana břehu. Vegetace u vodních toků je často v krajině poslední souv islejší zachovalá trvalá vegetace a velmi často jsou tyto pásy vegetace součástí biokoridorů. Větrolamy Při výsadbách a úpravách větrolamů je nejdůležitější dbát na to, aby byl porost zapláštěn od země a nemohl tudy foukat vítr. Větrolam má být souvislý bez mezer, neboť v mezerách může docházet naopak ke zrychlování větru. Meze, protie rozní příkopy a průle hy U mezí, a pokud máme dost místa tak i u protierozních příkopů a průlehů, je důležité si uvědomit,

že

se

nachází uprostřed zemědělské

půdy

a výsadbu

musíme

uzpůsobit

tak, aby

zemědělcům nepřekážela. Toho docílíme například tím, že pásy budou stejně široké a stromy budou nasázeny nebo zapěstovány tak, aby nebránily v průjezdu zemědělské mechanizaci. Remízky Remízky jsou drobné plošné útvary zeleně, které nejčastěji najdeme na místech, které se nehodí pro zemědělské využití, jako jsou strže, výchozy hornin, zamokřená místa, meandry apod. Remí zky slouží jako útočiště pro zvěř a ptactvo. Pokud bychom zakládaly úplně nový remízek na zemědělské půdě je vhodné mu dát čočkovitý tvar, aby co nejméně vadil při obdělávání půdy. Solitéry Jde o jednotlivé dřev iny v krajině, které jsou často pozůstatkem rozsáhlejších porostů. Kromě toho, že slouží jako pozorovatelna pro dravé ptáky, mají obrovský estetický význam, protože tím, jak jsou vy mezeny oproti okolí tvoří přirozené dominanty. Remízky a solitéry nám podstatným způsobem ovliv ní měřítko vnímání krajiny a přitom zaujímají plošně malá území.

Shrnutí Pokud chceme řešit krajinu jako celek je vhodné, aby při tvorbě jednotlivých forem krajinného plánování spolu jednotlivé tý my úzce spolupracovali a navazovali na sebe, vyhneme se tak případný m nejasnostem a dodatečným úpravám. Dále si musíme uvědomit, že jednotlivé prv ky zeleně v krajině mají různé funkce a nelze řešit krajinu šablonov itě.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Fotografická příloha Doprovodná vegetace komunikac í

Současný stav mnoha alejí u nás. Zbývají poslední stromy a mladé Jednostranná alej uzavírá pohled nejsou dosazovány.

na

levou

stranu

a

pohled

soustředí dopředu a doprava

.


se


Pěkná alej u m ístní kom unikace? I když alej vypadá na první pohled pěkně, jsou zde některé chyby, které povedou v dalších letech k jejímu poškození. I. Dřeviny jsou nasázeny velm i blízko sebe (cca 3 m). II.

Korunka je zapěstována př íliš nízko a spodní větve budou překážet provozu na kom unikaci a bude je nutné odříznout.

III. Dřeviny jsou nasázeny pod elektrické vedení.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Doprovodná vegetace vodních toků a ploc h Rev italizace vodního toku. Technicky jsou opevněny jen nejv íce namáhané části břehu.

Při revitalizaci vodního toku došlo k jeho prodloužení, rozšíření a vytvoření hlubších míst, to vše přispělo ke zpomalení toku a nebylo nutné břehy zpevňovat technickými opatřením i.



Větrolamy

Nevhodný větrolam na okraji obce. Ve spodní části jsou jen holé kmeny, mezi kterými může vítr proudit.

Větrolam je zapojen od země. Větrolam má dobře viditelná patra: I. Keře, II. Nižší stromy, III. Vy šší stromy. Patrná je i nevyrovnanost porostu. Což může být způsobeno např íklad zanedbanou péčí.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Meze, protie rozní příkopy a průle hy Meze mají i přes různorodou skladbu dřevin stále stejnou šířku.

Při tvorbě nového svodného příkopu by l ponechán dostatečný prostor pro výsadbu zeleně.



Remízky

Rem ízek vznikl na podmáčeném místě v rohu staré pískovny. Solitéry

Solitéry upoutají naší pozornost, protože nápadně vystupují z jednolité plochy pole.



Rem ízky a meze člení souv islý blok orné půdy na menší části a mění tak měřítko v krajině.

Uspořádá ní honů

Místy se ještě zachovalo původní uspořádání pozem ků.



KRAJINNÝ RÁZ Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze

Úvod Krajinný ráz je pojem, který se často používá a každý ho může vnímat trochu jinak, vždy však jako něco, co je typické pro určitou krajinu. Takže velmi často pak hodnotíme krajinu spíše podvědomě, na základě pocitů - co je a co není typické. Aby naše hodnocení neby lo jen subjektivní, je zapotřebí si uvědomit, co je pro jakou část krajiny typické, jak se krajina vyv íjela a co se děje v krajině v současnosti.

Krajinný ráz - definice, složky, ochrana Krajinný ráz je def inován v § 12 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: 1) Krajinný ráz, který m je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. 2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazný m právním předpisem. 3) K ochraně krajinného rázu s významný mi soustředěný mi estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazný m právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. 4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Z uvedené def inice vyplývá, že je krajinný ráz daný přírodními podmínkami, historický m vývojem krajiny a jejími kulturními hodnotami


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Evropská úmluva o krajině Kromě našich právní předpisů je pro krajinu významná z mezinárodního hlediska Ev ropská úmluva o krajině (Florencie, 20.10.2000), která se mimo jiné definuje pojmy: Krajina - znamená část území, tak jak je v nímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů. Krajinná

politika -

znamená

vyjádření všeobecných zásad, strategií a orientací kompetentními

veřejný mi orgány, které umožňuje přijetí specifických opatření, zaměřených na ochranu, správu a plánování krajiny. Cílová charakteristika krajiny - znamená přání a požadav ky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejný mi orgány. Ochrana

krajiny

-

znamená

činnosti

směřující

k

zachování

a udržení

význačných

nebo

charakteristických rysů krajiny, odůvodněné její dědičnou hodnotou, vyplývající z její přírodní konf igurace a/nebo z lidské činnosti. Správa krajiny - znamená činnost, která má, z hlediska udržitelného rozvoje, zajistit pravidelné udržování krajiny s cílem řízení a harmonizace změn, které jsou způsobeny sociálními, hospodářský mi a environmentálními procesy. Plánování krajiny - znamená činnosti s výhledem do budoucna, které mají za cíl zvýšení hodnoty, obnovu nebo vytvoření krajin.

Přírodní charakteristika Z přírodních podmínek mají v liv na krajinný ráz jak části neživé přírody, tak i postupný vývoj společenstev vlivem změn přírodních podmínek. Mezi nejvýznamnější abiotické faktory patří nadmořská výška, reliéf, horninové podloží, půda, klima a vodstvo. U vývoje společenstev je pro naše území rozhodující až vývoj po skončení poslední doby ledové. Druhové zastoupení dřevin je na území našeho státu poměrně malé, protože došlo k úbytku vlivem dob ledových. V Evropě je poloha významných horstev ve směru západ - východ a tím by l ztížen ústup vegetace a její návrat po době ledové. Při hodnocení krajiny je nutné vědět, jaké společenstvo by v krajině rostlo. To je dáno zejména vegetačním stupněm, vlhkostí půdy a obsahem živin. Tyto údaje jsou v mapách potencionální vegetace.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Historický vývoj krajiny Musíme si také uvědomit, že přírodní krajinu výrazně ovlivnil člověk svojí hospodářskou činností. Zásahy člověka do krajiny se na našem území projevují zhruba od 5 tis.př.n.l. Sídliště se soustřeďovala především ve sprašových a černozemních oblastech. Původně bylo využívání půd málo intenziv ní a docházelo jen k občasnému obdělávání a pastevectví. Ke změně dochází až ve středověku, kdy dochází k většímu sepětí obyvatel se svý m sídlištěm a trvalejšímu připoutání k půdě. Sídelní expanze začínala doplňovat nejprve osídlení na okrajích starého sídelního území. Hlavní kolonizace lesní půdy u nás začala v druhé polov ině 12. století a to především kláštery. Největší intenzity se dosáhlo však ve 13. a 14. století. Tím by l vytvořen sídelní sytém, který se dochoval do současnosti. Při hodnocení vývoje krajiny je si nutné uvědomit, o jaké typy vesnic se jedná (podle půdorysného tvaru) a jak byla uspořádána půda (tzv. plužina). Šlechta se postupně snažila spojit své državy do jednoho fungujícího celku, aby mohla lépe hospodařit. V 16 století došlo k rozvoji rybníkářství. Od konce 15 století docházelo k takzvané valašské kolonizaci, která by la doplněna kolonizací zemědělského obyvatelstva, které postupovalo do vyšších poloh. Významný m způsobem se do vývoje naší krajiny zapsala třicetiletá války, kdy došlo k úbytku obyvatelstva, zanikly některé vesnice a dále změny poměrů umožnily vznik rozsáhlých držav šlechticů či církve. Po třicetileté válce přichází na naše území baroko, které jako první umělecký sloh řeší krajinu. Paprsky alejí spojovaly významné stavby v krajině a současně rozdělovaly jednotlivé zemědělské plochy. Na začátku 19. století pod v livem romantismu dochází k dalším významný m změnám. Vznikají přírodně krajinářské parky, které řeší i krajinu. Dále se projev uje zvýšený zájem o přírodu a vznikají první chráněná území a začíná se rozv íjet turistika. Další podstatné zásahy do krajiny jsou vliv em průmyslové revoluce. Změny v dopravě a zejména rozvoj železnice umožňují přesuny většího množství surov in, více se těží, mění se skladba dřev in v lesích a mění se způsoby zemědělského hospodaření. Tyto změny se ještě výrazněji projevují na začátku 20. století. K největším změnám však došlo až po druhé světové válce. Vyhnáním Němců se vysídlily celé oblasti pohraničí. Velký vliv na utváření krajiny měla kolektiv izace. Ze zemědělské krajiny by ly odstraněny meze, část luk, liniová zeleň, vysušena většina mokřadů, napřímena a technicky upravena většina toků. Při posuzování vývoje

krajiny na

konkrétním území musíme vycházet z vývoje tohoto

konkrétního řešeného území, protože různé v livy se mohly uplatnit v různé míře a třeba s určitý m časovým odstupem. Vhodný m zdrojem informací jsou urbáře, berní ruly, katastry a staré vojenské mapy. Při hodnocení krajinného rázu bereme do úvahy i současný stav krajiny.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Shrnutí Při hodnocení jednotlivých složek krajinného rázu bereme do úvahy nejen jejich existenci, ale zda působí kladně, neutrálně, záporně, jak jsou pro území typické, jak jsou běžné či jedinečné apod.

Fotografická příloha Historic ké úpravy v kra jině Ukázka barokních úprav. Pohled z kopce u jednoho hospodářského dvora přes klášter na druhý dvůr.

Součástí Lednicko - Valtického areálu nejsou jen parky, ale i louky, rybníky a lesy.



VENKOVSKÁ ZAHRADA - 1. ČÁST Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze

Úvod Dříve než si někdo začne plánovat zahradu na venkově, měl by si uvědomit, že nelze jen prostě okopírovat zahradu u domu ve městě. Nejde o to, že by taková zahrada neposkytnula svému majiteli místo k odpočinku či pohled na skupinu rostlin uspořádaných podle estetických zásad, ale takov áto zahrada bude v prostředí vesnice působit vždy cize. Ano jedna zahrada, která bude jiná než okolní jistě zaujme, ale co když bude každá zahrada jiná? A najednou nebude nic, co by ty zahrady spojovalo, nic co by vyvolávalo harmonii. Nic, co by je spojovalo s okolím, každá zahrada bude svůj vlastní cizí svět. A přitom stačí tak málo, uvědomit si pár souvislostí a zahrada bude stále plnit své funkce a přitom bude ladit s okolím. Nestačí však k tomu jenom vést majitele zahrad, ale obec sama musí dodržet určité zásady při uspořádání zeleně.

Odlišnost mezi venkovskou a městskou zelení Odlišnosti mezi městskou a venkovskou zelení vy plývají z velikosti vesnic, velikostí staveb či z množství zeleně na vesnici. 1) Stromy mají na vesnici větší prostorový význam. To je dáno tím, že ve městě jsou dominantou domy, ale na venkově převažují domy, které mají jedno, maximálně dvě podlaží. 2) Vesnice je pohledově spojena s krajinou. Tím jak je vesnice oproti městu menší, tak se z vesnice dívám do krajiny a zároveň z krajiny vidím dovnitř do vesnice a ne jen na okraj, jako je tomu obvykle ve městě. 3) Přírodní prv ky vesnici často prolínají. To souvisí opět s tím, že jsou vesnice menší a mnohem v íce se mohou projevit aleje podél cest, či vegetace podél vodních toků, které do vesnice vstupují a na druhém konci zase pokračují. 4) Množství zelených ploch Na vesnicích má většina domů zahradu a proto jsou celkové plochy zeleně v obci větší než ve městě.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Problémy venkovské zeleně S těmito odlišnost mi a dále s vývojem vesnic a zejména s vývojem v poslední době jsou spojeny některé problémy se zelení na úrovni obcí. 1) Nerovnoměrnost Na vesnici jsou plochy zeleně uspořádány nerovnoměrně. U starých statků bývají velké zahrady, naproti tomu domky z počátku minulého století mají zahrady malé či mají jen dvory. 2) Přístupnost zeleně Většina zeleně na vesnici je soukromá, takže je pro ostatní nepřístupná. 3) Nedostatek rekreační zeleně Rekreačně působí sice i soukromé zahrady, ale často chybí veřejná rekreační zeleň. Tuto potřebu může uspokojit i okolní krajina, ale musí být do ni přístup a musí takové plochy, které rekreaci umožní, v blízkosti vesnice existovat. 4) Netypické stavby Na vesnici přibývá netypických staveb a nelze proto postupovat při výsadbě jen na základě zvyklostí. 5) Nekoncepčnost Zeleň na vesnici nepůsobí většinou jako celek, nejsou návaznosti mezi jednotlivý mi prv ky a v mnoha případech lidé sází okrasné dřeviny na obecní pozemky, kam je to napadne. 6) Údržba V některých obcích se projevuje nedostatečná údržba zelených ploch. Mnohem horší však je, že ve snaze ušetřit, se svěřuje údržba neodborníkům a způsobené škody na vegetaci již nelze naprav it.

Členění zeleně na úrovni obce Proto je nejprve nutné vyřešit celkovou koncepci zeleně v obci a ž poté řešit jednotlivé úseky. Při vypracování koncepce je potřeba zeleň nejprve rozčlenit podle různých hledisek. 1) Podle funkcí a vybavení Cílem je, aby zeleň by la co nejrozmanitější. 2) Podle způsobu používání Zajímá nás jak je zeleň přístupná veřejnosti. 3) Podle výšky Je důležité najít místa, kde se může uplatnit vysoká zeleň, která má největší význam.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Z tohoto trojího rozčlenění ploch zjistíme, jaké zeleně je v obci nedostatek a podle toho můžeme změnit využití existující zeleně, vzájemné propojovat ploch zeleně či plánovat další plochy zeleně. Samozřejmě je nutné respektovat složení obyvatelstva a jeho potřeby.

Lidové krajinářství Při plánování zeleně, ať již na úrov ni obce nebo i soukromých zahrad, je dobré vědět, jaké byly zvyklosti při vysazování dřevin v dané vesnici a okolí v minulosti - tak zvané lidové krajinářství. Stromy se vysazovaly u domů z různých důvodů. Například se sázely stromy, aby chránily střešní krytinu. Krytinu lépe chránily husté a mohutné koruny stromů. By ly to především lípy, duby, jilmy, jasany, dříve také javory a později i jírovec. Ovocné stromy s výjimkou hrušní a ořešáků se k tomuto účelu nehodily. Nejvíce se vysazovala lípa, neboť má hustou vysokou a rozložitou korunu a lze ji upravit řezem. Stromy často chránily nejen střechu budovy před větrem, ale vytvářely též větrný stín celé usedlosti. Dále se sázely stromy jako ochrana před bleskem, neboť přitahují blesk. Jako bleskosvodů se užívalo topolů a dubů. Stromy se pak vysazovaly ve vzdálenosti 30 - 50 m od stavení na vyvýšeném místě. Stromy se vysazovaly mezi stodoly, protože stromy s hustou korunou zabraňují přelétávání jisker při požáru a tím jeho šíření. Rov něž u hnojišť se vysazovaly stromy, aby ho zastínily. Z dalších vlastností stromů je to výsadba na svazích ke zpevnění půdy kořeny a v místech s vyšší hladinou spodní vody pro snížení půdní vlhkosti. Stromy vysázené na veřejném prostranství obce sloužily jako shromaždiště. Na návsích se vysazovaly stromy u vjezdů a celá vesnice sázela stejný druh stromu. V krajině to byly orientační stromy vysazované na místech z dálky viditelných. Strom při rozcestí či cestě sloužil k odpočinku a jako ochrana před úpalem i deštěm. Taktéž stromořadí podél cest chránila před sluncem a částečně i deštěm. Dále to by ly stromy u vodních toků a na hrázích rybníků a mezní stromy.

Shrnutí Znalost místních zvyklostí při výsadbách stromů nemá sloužit k tomu, abychom slepě kopírovali minulost, ale abychom se mohli inspirovat, uměli podchytit to podstatné a použít jako určitou reminiscenci či pro zvýraznění typického rázu krajiny.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Fotografická příloha Odlišnost mezi městskou a ve nkovskou ze lení Z krajiny vidíme dovnitř do vesnice a vesnici tak vnímáme jako součást krajiny.

Pohled na současný střed obce a na novou zástavbu. Na první pohled je patrný rozdíl i v možnostech uplatnění vegetace.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Zeleň na vesnici Ukázka zanedbané údržby. Památník zarůstá nálety, původní pohled zarostl keři, které měly vytvářet průhled k památníku.

Vysokou zeleň najdeme nejčastěji kolem kostela a hřbitova.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Lidové krajinářství. Stromy byly vysazovány také u sakrálních staveb. Na obrázku alej podél křížové cesty.

U sakrálních staveb se nejčastěji vysazoval jeden strom, dva ze stran a nebo čtyři stromy do čtyřúhelníku.



VENKOVSKÁ ZAHRADA - 2. ČÁST Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze

Úvod Dříve, než začneme tvořit zahradu, tak si musíme uvědomit, k čemu všemu nám bude zahrada sloužit a co všechno chceme na zahradě dělat. A samozřejmě také kolik času můžeme věnovat práci na zahradě. Tyto otázky si však nesmí položit jen ten, kdo chce zahradu vybudovat, ale musí se úplně stejně ptát i ostatních členů rodiny. Jinak může nastat situace, že ten, kdo si zahradu založil, na ni bude trávit spoustu času, bude mít pocit, že mu nikdo z rodiny nepomůže a ostatní začnou zahradu nenávidět a jednou, až budou moci zahradu udělat podle svého, tak vše zlikvidují a začnou zahradu budovat jinak, ale úplně od začátku.

Funkce venkovské zahrady Nejprve si tedy musíme uvědomit, jaké funkce může zahrada mít. Lze je dělit mnoha způsoby, ale v zásadě jde o funkce hospodářské, mikroklimatické, hygienické, estetické, obytné a dokonce i ekologické. 1) Hospodá řské funkce Hospodářské funkce jsou u venkovských zahrad stále důležité a když navrhujeme novou či rekonstruujeme stávající zahradu musíme vědět hned na začátku, zda na ni budou hospodářsky využívané plochy. Nejde jen o to, abychom je do zahrady vhodně esteticky zakomponovali, ale musíme si uvědomit, že hospodářské plodiny mají určité nároky a ty musíme respektovat. Často se sice hospodářská část zahrady navrhne na vhodné místo, ale časem vyrostou okolní dřev iny a tuto část zahrady zastíní. Proto musíme i u okrasných rostlin přihlížet k tomu, do jaké vý šky narostou a zda nám nebudou vrhat stín na hospodářskou část zahrady. Další hospodářskou zásadou je střídání plodin. Takže když navrhuji zahradu s hospodářskou částí musím pamatovat na to, že je potřeba plodiny střídat a to nejen zeleniny v rámc i osevního postupu, ale časem musím umístit na jiné místo záhon jahod a ještě v dlouhodobějším horizontu budu muset nahradit ovocné dřeviny. A hlavně nesmíme u hospodářské části zahrady zapomenout na to, že i tato část má vypadat pěkně a upraveně. Nejvíce zahradu totiž hyzdí zanedbanost a nepořádek.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 2) Mikroklimatic ké funkce Do mikroklimatických funkcí patří: Zmírňování tepelných výkyvů To je založeno na tom, že vegetace hodně záření odrazí a část spotřebuje na fotosyntézu, zatímco technické prv ky hodně záření přijímají a dlouho ho vyzařují. Vliv na v nímání teploty má i relativní vzdušná v lhkost, vytváření stínu či ovliv nění vzdušného proudění. Zmírňování vlhkostních výkyvů Vegetace odpařováním vody zmírňuje vý kyvy vzdušné vlhkosti, samozřejmě že vliv má i použití vodních prv ků na zahradě. Horizontální proudění podle teplotního gradientu Během dne dochází nad technický mi prv ky k rychlému ohřevu vzduchu, který stoupá do vyšších poloh a na jeho místo je nasáván chladnější vzduch z porostů zeleně či z vodních ploch. Vertikální proudění podle teplotního gradientu Podobný jev jako u horizontálního proudění nastává i ve vertikálním směru např. pod stromem. Snížení intenzity proudění vzduchu Při proudění vzduchu dochází u překážek k nadzvednutí proudnic vzduchu do výšky a tím se chrání přízemní prostor. Touto překážkou mohou být jak technické prv ky, tak i vegetace. Ovlivnění směru proudění vzduchu Pokud potřebujeme ovlivnit směr větru provádíme výsadby šikmo a nejlépe do klínu se špicí ve směru škodlivého větru. Při výsadbách je nutné zajistit nejen ochranu před vzdušný mi proudy, ale také zajistit provětrávání prostoru, nevhodné je proto nějaký prostor uzav írat výsadbou ze všech stran, neboť dochází ke stagnaci vzduchu. Vliv vegetace na tvorbu mrazových pásů Na svazích 3 a více % dochází ke stékání chladnějšího vzduchu. Pokud máme napříč takový mto svahem vegetační pás, bude se za ním tvořit mrazový pás. Pokud bychom chtěli tomuto jevu zabránit, musíme provádět rozvolněné výsadby.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice 3) Hygienic ké funkce Hygienická funkce znamená, že vegetace zlepšuje podmínky prostředí či alespoň brání pronikání negativních vlivů. Protiprašné působení To je založeno na f iltrační funkci husté listové plochy a na propadávání prachových částic ze vzduchu, jako důsledek zpomalení rychlosti jeho proudění při nárazu na vegetační bariéru. Protihlukové působení Princip likv idace hluku spočívá v nárazech na listovou plochu, neboť každý náraz snižuje intenzitu. Nejdůležitější je ale omezit hluk přímo a vegetační ochrany jsou spíše jen doplněk. Repelentní působení Některé dřev iny odpuzují škodlivý hmyz. 3) Estetic ká funkce Zahrada by měla mít určitou koncepci a jednotný řád. Jinak bude působit chaoticky a jednotlivé dominanty se nebudou moci uplatnit, protože nebude jasné, na co mám soustředit svou pozornost. Zahrada samozřejmě musí být rozmanitá, aby z ní bylo co nejvíce dojmů, ale zároveň musí být uspořádána. Rozmanitosti dosáhneme dvojím způsobem jednak množstvím použitých druhů a odrůd. Nejsnáze přitom dosáhneme rozmanitosti v květinách, protože zaberou nejméně místa. Použitím různých druhů docílím také toho, aby byla zahrada zajímavá po celý rok. Druhý m a ještě důležitějším způsobem, jak docílit rozmanitosti je uspořádáním výsadeb. Častou chybou mnoha současných zahrad je, že je přehlédnu jedním pohledem a nemohu tak objevovat další zajímavá místa. Taková zahrada pak působí fádně. 4) Obytná funkce Obytnou funkcí se rozumí, že na zahradě žiji, že je to další místnost domu. K tomu je ale zapotřebí zohlednit určitá hlediska. Intimita Na obytné části zahrady bych měl mít soukromí. Toho lze dosáhnout zejména optickou izolací neprůhledná stěna, stříhaný plot, pergola apod.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Spojení se zahradou Spojení se zahradou je dvojí - jednak optické, abych z okna v iděl určitou část zahrady a u tohoto pohledu dbáme na to, aby tato část zahrady byla koncipována jako jedna kompozice. Kromě toho je důležité i jak je byt spojen se zahradou, kolik je z domu vchodů a kam na zahradu vedou. Vybavenost Mám-li na zahradě žít, měl bych mít možnost být na zahradě i v době, kdy je sluneční úpal, mrholí, je t ma, začíná být chladno a podobně. Proto je důležité mít třeba terasu, která je zastíněna nebo přístřešek, osvětlení, ohniště či krb apod. 5) Ekologic ká funkce Zahrada je místo, kde žije či může žít množství druhů rostlin a zvířat a záleží jen na nás, zda jim to umožníme.

Specifika některých typů zahrad Specifika ně kte rých za hrad Zásady pro utváření zahrady platí vždy, ale v některých případech chceme, aby na zahradě byla zdůrazněna určitá funkce a nebo nás rozvržení zahrady a domu určitým způsobem omezuje. Zahra da u venkovské usedlosti U venkovské usedlosti, kde je typické uspořádání domu a stodoly do tvaru písmene >L< nám ve spojení domu se zahradou brání stodola. V takovém případě je nejjednodušší udělat obytnou část zahrady z bývalého dvora. Chalupa ření a agroturistika V případě některých chalupářů a v případě, že dům se zahradou slouží k agroturistice, je vysloven požadavek na co největší původnost a přirozenost zahrady. V tomto případě samozřejmě není možné

se

úplně

v rátit

do

minulosti,

ale

zahradu určitým způsobem stylizujeme,

použijeme

a zvýrazníme určité typické prvky a zahrada bude spíše takovou reminiscencí na minulost.

Shrnutí Závěrem je ještě nutné si uvědomit, že při plánování zahrady mne nezajímá jen zahrada samotná, ale i její okolí. Zjišťuji místa, od kterých musím zahradu izolovat, ale hlavně se rozhlédnu, zda z nějakého místa zahrady není nějaký zajímavý výhled - na kopec, na kostel, či jen tak do krajiny. Tím, že v určitém místě umožním výhled do okolí budu má zahrada obohacena o další zajímavé místo a hlavně se opticky zvětší.


Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Rapotín, Výzkumníků 267, 788 13 Vikýřovice Použitá literatura HORKÝ, J., VOREL, I., 1995: Tvorba krajiny. Vydavatelství ČVUT, Praha, 211 s., ISBN 80-01-01290-5 MAREČEK, J., 1992: Zahrada. Noris, Praha, 304 s., ISBN 80-900908-1-8 MAREČEK, J., 2005: Krajinářská architektura venkovských sídel. Česká zemědělská univerzita, Praha, 362 s., ISBN 80-213-1324-2 MÍCHAL, I., LÖW, J., 2003: Krajinný ráz. Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černý mi lesy, 552 s., ISBN 80-86386-27-9 ROHON, P., 1995: Tvorba a ochrana krajiny. Vydavatelství ČVUT, Praha, 183 s., ISBN 80-01-01272-7 Štěpánek, L., Mareček, J., 1958: Ozelenění a úprava vesnice i krajiny: SZN, Praha Evropská úmluva o krajině, Florencie, 20.10.2000 Zákon 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon 139/2002 Sb., pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě v lastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majet ku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Kontaktní adresa: Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze, FAAPZ KZKA Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zahradní a krajinné architektury Kamýcká 129, 165 000 Praha 6 - Suchdol Tel.: +420 604 254 653 E-mail: [email protected]


MOŽNÉHO ROZVOJE VENKOVA. Vzdělávací seminář v rámci projektu. Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova

Recommend Documents