Modul 3: Hodnocení rizik a bezpečnostní plánování

1

Modul 3: Hodnocení rizik a bezpečnostní plánování

Časový plán: přibližně 4 hodiny Obsah: Téma 1: Hodnocení rizika Téma 2: Bezpečnostní plánování s oběťmi Téma 3: Bezpečnostní plánování organizací Obecné cíle: Tento modul usiluje o: - uvědomění účastníků o vysokém riziku opakovaných útoků v rámci domácího násilí páchaného na ženách a dětech - rozšíření vědomostí o faktorech, které ovlivňují míru nebezpečnosti - rozvoj základních schopností pro bezpečnostní plánování s oběťmi - a uvědomění účastníků o významu péče o vlastní bezpečnost během práce v oblasti prevence domácího násilí

PRO TRAIN: Zdokonalování multiprofesionálního a zdravotnického školení v Evropě v oblasti prevence domácí násilí prostřednictvím kvalitní praxe

2

Základní informace Téma 1: Hodnocení rizika V případě domácího násilí na ženách bývá velice vysoké riziko opakovaných útoků. Jednorázová napadení se vyskytují zřídka. Národní a mezinárodní zákony a politická prohlášení zavazují jednotlivé státy k potírání násilí vůči ženám. Státy “musí v rámci povinné péče předcházet, vyšetřovat a trestat projevy násilí, ať už je pachatelem státní zaměstnanec nebo osoba soukromá, a poskytovat ochranu obětem” (Rada Evropy 2002: odst. II). Nejspolehlivějším rizikovým ukazatelem domácího násilí na ženách a dětech je indikátor opakovaných útoků. Čím vyšší četnost předchozích napadení, tím vyšší pravděpodobnost, že se vyskytnout další útoky. Druhý důležitý rizikový ukazatel1 souvisí s odchodem oběti: k většině vraždám, pokusům o vraždu a závažným násilným činům dochází, když se oběti snaží od tyranů odloučit. Paradoxně může být bezpečnější ve svazku s násilníkem setrvat, než ho ukončit (Walby and Myhill 2001; Richards 2003). Při oddělení partnerů vzrůstá riziko femicidy (vraždění žen), obzvláště pokud má pachatel silnou potřebu ovládat oběť (Campell 2003). Výzkum ukazuje, že oběti vraždy před smrtí často vyhledaly pomoc a byly v kontaktu s nadací. Rychlost, kvalita služeb a vhodná reakce organizace na naléhavou situaci oběti mohou přímo ovlivnit, zda se ze závažného násilného činu stane či nestane vražda (Richards 2004). Případy násilí se objevují také v souvislosti s odepřením kontaktu s dětmi nebo kvůli sporům ohledně svěření do péče. Během posledních desetiletí byly v rámci výzkumu a praxe vyvinuty nástroje pro hodnocení rizika. Mezi dva nejznámější patří: Stupnice hodnocení nebezpečí (Campbell 1995)2 a Hodnocení rizika útoku na partnera (SARA)3, které vyvinul Institut domácího násilí z Britské Kolumbie. Evropské orgány pro vymáhání práv zahájily zavádění hodnocení rizika do praxe. Model Hodnocení rizika domácího násilí (SPECSS) začala implementovat například Londýnská metropolitní policie (Humphreys et al 2005).

1

Risk markers or risk factors are ‘characteristics that increase the likelihood of reassault‘ (Gondolf 2002, p. 167). 2 http://www.dangerassessment.org/WebApplication1/ March 15, 2008 3 http://www.stopyouthviolence.ucr.edu/summer/SARA%2520%2520Spousal%2520Assault%2520Risk%2520Assessment%2520Guide.pdf March 15, 2008


3

Naslouchání obětem jako klíčová strategie hodnocení rizika Je potřeba si uvědomit, že nástroje hodnocení rizika neslouží k předvídání opakovaných útoků, ale ke stanovení stupně ohrožení oběti. Jedná se tedy o nástroje určené na posílení prevence, nikoliv na předvídání násilí. Z kritické analýzy vyplývá, že nástroje hodnocení rizika by se neměly stát jediným výchozím bodem pro bezpečnostní plánování, ale pouze jedním z informačních zdrojů, přičemž žádný nástroj by neměl zcela nahradit naslouchání ženám (Websdale 2000). Význam naslouchání ženám a jejich hodnocení nebezpečnosti partnera podporuje několik studií. Weisz, Tolman a Saunders (2000) uvádí, že kombinace výpovědi oběti a rizikových faktorů průkazně zvyšuje přesnost předpovědí vážných opakovaných útoků. Gondolf (2002) během čtyřletého sledování evaluace programů pro pachatele v USA zjistil, že vnímání míry bezpečí ženami a pravděpodobnost opakovaného napadení představují nejvýstižnější a nejspolehlivější rizikové ukazatele. Gondolf závěrem shrnul: “Předpovědi žen byly takovým přínosem jako soubor všech ostatních charakteristik (Gondolf 2002, p.174).

Význam spolupráce různých organizací Koordinovaná reakce různých organizací představuje důležitý nástroj, který v případě správného použití zajišťuje efektivní ochranu a poskytuje bezpečí obětem domácího násilí (Shepard/Pence 1999). Některé země včetně Velké Británie zakládají specializovaná sdružení pro silně ohrožené oběti, například Asociace organizací pro hodnocení rizika (MARACs); výzkum ukazuje, že asociace MARACs efektivně snižuje počet opakovaných útoků (Robinson 2006).

Téma 2: Bezpečnostní plánování s oběťmi Organizace typu orgánů vymáhání práv se mohou zapojit do vnitřního hodnocení rizika v rámci rozhodování o druhu a intenzitě potřebného zásahu. Přitom nesmí být opomenuto, že hodnocení rizik by nemělo nikdy být samoúčelné, ale sloužit k posílení bezpečí obětí. Oběti musí tvořit hlavní součást bezpečnostního plánování, jejich odhad rizika musí být brán vážně (viz Gondolf 2002) a hodnocení musí probíhat současně s bezpečnostním plánováním s obětí. Organizace zajišťující bezpečnostní plánování a podporu obětí by neměly provádět hodnocení rizika vlastními silami, protože by to mohlo vést ke stresu a nejistotě na straně oběti. Všechny oběti by měly mít podporu specializovaných služeb pro ženy. Součástí těchto služeb by mělo být pravidelné hodnocení rizika a bezpečnostní plánování s obětí. Hodnocení rizika by nemělo představovat jednorázový, ale průběžný proces, který je potřeba opakovat, protože rizikové faktory se v průběhu času mění.


4

Organizace, které se nespecializují na násilí a zodpovídají pouze za část ošetření a podpory oběti, například zdravotnická péče, by měly provádět jen základní hodnocení rizika a bezpečnostní plánování a to výhradně v naléhavých kritických situacích. Například se mohou zeptat oběti, zda se bojí vrátit domů a pomohou jí najít bezpečné místo nebo ji přijmou do nemocnice (viz. Modul 2 Zdravotnická péče). Zařízení tohoto typu by se neměla pouštět do hloubkového hodnocení rizik, naopak by tento úkol měla přenechat specializovaným pracovištím.

Téma 3: Bezpečnostní plánování organizací Každá organizace zabývající se násilím by měla vést politiku rizikového managementu a bezpečnostního plánování, například formou Bezpečnostního plánu (viz studijní materiál Bezpečnostní plánování organizací). Jedná se o velice důležitou záležitost, protože zaměstnanci mohou oběti pomoci, pouze pokud budou pečovat o vlastní bezpečnost. Bezpečnostnímu plánování je potřeba věnovat zvláštní pozornost v situacích, kdy se násilník objeví v organizaci a požaduje informaci, kde se oběť nachází, nebo se s ní chce ihned setkat. Velice záleží na okamžité reakci a rázném odmítnutí násilí, agresivního chování nebo vyhrůžek. V takových případech by měla organizace neprodleně volat policii. Bezpečnost zaměstnanců a obětí stojí na prvním místě. V nebezpečných situacích není čas na přemýšlení o vhodných reakcí. Z toho důvodu je mimořádně důležité, aby každá organizace vypracovala bezpečnostní plán a všichni zaměstnanci přesně věděli, jak se v dané situaci mají zachovat. Příklad: Intervenční centrum proti domácímu násilí ve Vídni (The Domestic Abuse Intervention Centre), které získává zprávy o řešených případech domácího násilí od policie, poskytuje podporu obětím a předchází dalším útokům. Centrum má kamerový monitorovací systém a alarm s přímým napojením na policii. Každý zaměstnanec musí v pracovní době nosit na zápěstí speciální náramek, aby v nebezpečných situacích mohl stisknutím knoflíku upozornit policii. Intervenční centrum má také bezpečnostní plán, osobu zodpovědnou za jeho implementaci a pravidelně školí zaměstnance, jak jednat v nebezpečných situacích. Chování k útočníkovi Zaměstnanci poraden se často zdráhají konfrontovat útočníka, který oběť doprovází nebo ji přišel navštívit. Typickou obavu představuje strach, že oslovení pachatele by mohlo vést k dalším aktům násilí nebo pomstě. Nicméně zkušenosti ukazují, že útočníci, kteří nemusí čelit následkům spáchaných činů, mívají tendenci opakovat své násilné chování. Cítí se bezpečně, obzvláště pokud oběť mlčí anebo se neodváží podniknout kroky proti násilnému chování. Pokud násilí nikdo neodsuzuje, násilník si může myslet, že nedělá nic špatného. Proto je nezbytné reagovat, konfrontovat pachatele a jednoznačně dát najevo, že násilí je zločin, který nelze v žádném případě tolerovat ani ospravedlnit, a že je potřeba nést následky. Útočník by si měl uvědomit, že ve svém vlastním zájmu nesmí spáchat další útok, jinak se jeho situace ještě zhorší.


5

Pokud dojde na konfrontaci útočníka, je potřeba předem varovat oběť a přijmout odpovídající bezpečnostní opatření. Oběť by neměla zůstat sama, pokud hrozí další násilí. POZOR: Ke konfrontaci by nemělo dojít, pokud útočník zuří, chová se agresivně nebo porušil pravidla dané instituce. V takovém případě je prioritou bezpečí oběti(í) a zaměstnanců poradny. Je nezbytné určit jasná pravidla, nenechat se vtáhnout do diskuze s agresivními pachateli, ale okamžitě zavolat policii. Zdroje Campbell, J.C. et al (2003): Risk factors for femicide in abusive relationships: Results from a multisite case control study, American Journal of Public Health, vol. 93, no. 7, pp. 1089-97. Campbell, J.C. (2005): Assessing Dangerousness. Violence by Sexual Offenders, Batterers and Child Abusers, Thousand Oaks/London/New Dehli Council of Europe (2002): Recommendation Rec(2002)5 of the Committee of Ministers to member States on the protection of women against violence adopted on 30 April 2002 and Explanatory Memorandum, Strasbourg Humphreys, C./ Thiara, R.K./ Regan, L./ Lovett, J./ Kennedy, L./ Gibson, A. (2005): Prevention not prediction? A preliminary evaluation of the Metropolitan Police Domestic Violence Risk Assessment Model (SPECSS), Final Report, University of Warwick/Centre for the Study of Safety and Wellbeing, London Metropolitan University/Child and Women Abuse Studies Unit Kropp, P.R./ Hart, S.D. (2000): The Spousal Assault Risk Assessment (SARA) Guide: Reliability and Validity in Adult Male Offenders, Law and Human Behavior, Vol. 24, No. 1, pp. 101-118 Richards, L. (2004) ‘Getting away with it’: A strategic overview of domestic violence sexual assault and ‘serious’ incident analysis, London, Metropolitan Police. Richards, L. (2003) Findings form the multi-agency domestic violence murder reviews in London, London, Metropolitan Police Logar, R. (2006): Bridging Gaps – From good intentions to good cooperation. Manual effective for multiagency cooperation in tackling domestic violence; publication within the DAPHNE project “Bridging Gaps”, carried out by WAVE – Network (Women against Violence Europe) www.wave-networkg.org, March 6, 2007 Shepard, M. F. / Pence, E. L. (Ed) (1999): Coordinating Community Response to Domestic Violence – Lessons from Duluth and Beyond, Thousand Oaks/London/New Delhi Walby, S. and M., Andrew (2001): Assessing and managing the risk of domestic violence, in: TaylorBrowne, J. (Ed.): What Works in Reducing Domestic Violence?, London, P. 309 – 335 WAVE-Network (Women against Violence Europe) (2004): Away from Violence. European Guidelines for Setting up and Running a Women’s Refuge, Manual, Vienna Websdale, N. (2000): Lethality Assessment Tools: A Critical Analysis, National Electronic Network on Violence Against Women. www.vaw.umn.edu/Vawnet/lethality.htm, March 15, 2008 Weisz A. N./ Tolman, R. M. & Saunders, D. G. (2000): Assessing the risk of severe domestic violence: The importance of survivors' predictions, Journal of Interpersonal Violence, vol.15 no. 1, pp: 75-90


6

Praktická část Aktivita k tématu č. 1: Hodnocení rizika Časový plán:

min. 90 minut: 25 minut práce ve skupinách 20 minut prezentace výsledků jednotlivých skupin 45 minut rozbor lektora a diskuze

Cíle: Aktivita má za úkol uvědomit účastníky o rizikových faktorech domácího násilí. Účastníci se poučí o rizikových faktorech a dokáží je identifikovat v praxi. Metody: Práce ve skupinách (4-6 účastníků ve skupině), prezentace výsledků jednotlivých skupin, rozbor lektora a diskuze Pomůcky: Studijní materiál k tématu č. 1 – Rizikové faktory

Popis aktivity: případová studie z Rakouska Paní Y se provdala za svého manžela před rokem a půl; oba uzavřeli v pořadí druhé manželství. Pocházejí z Turecka a mají děti z předchozího manželství, ale žije s nimi pouze pětiletá dcera paní Y. Děti pana Y bydlí s jeho bývalou ženou a ostatní děti paní Y už jsou dospělé a žijí svůj život. Pan Y byl před svatbou okouzlující a zdvořilý. Ale brzy po svatbě začal svou ženu silně omezovat. Snaží se jí zabránit v navštěvování rodiny nebo schůzkách s přáteli. Když je manželka mimo domov, chce mít přehled o každé minutě jejího pohybu. Pokud se vrátí z práce později než obvykle, vybuchne a obviní ji, že je špatná žena a se poflakuje se svými kolegyněmi. Paní Y je emancipovaná žena, která jeho chování netoleruje a odmítá se podřídit jeho příkazům. Když se manželovo omezování a majetnictví zhoršilo, řekla mu, že se chce nechat rozvést. Od tohoto okamžiku jí začal vyhrožovat, že pokud ho opustí, zabije ji a její děti taky. Paní Y má rakouské občanství, narozdíl od svého muže, jehož pobyt závisí na vízu. Paní Y navzdory výhrůžkám podala žádost o rozvod. Když to manžel zjistil, zbil ji a znovu vyhrožoval, že ji zabije, pokud podanou žádost nestáhne. Paní Y oznámila fyzické týrání a vyhrožování na policii. Police vykázala pana Y z domu a vydala příkaz, který ho zavazuje držet se deset dní mimo rodinu. Paní Y se přes vystěhování svého muže rozhodla, že se s dcerou odstěhuje, protože má velký strach. Po policejním oznámení paní Y kontaktoval zaměstnanec Intervenčního centra proti domácímu násilí a radil jí, ať se domů nevrací. Pan Y paní Y nadále omezuje, pronásleduje ji cestou do práce a stále jí vyhrožuje. Říká, že ji zabije, uprchne do své země a že se případ objeví v novinách. Paní Y zavolala policii, ale muž stačil utéct. Nahlásila policii opakované vyhrožování. Policie informovala státního žalobce, ale ten se rozhodl pana Y nezatknout. Paní Y s podporou Intervenčního centra získala soudní příkaz, který jejímu muži zakazuje přijít domů nebo na její pracoviště a kontaktovat ji. Ale pan Y ji pronásleduje a vyhrožuje dál. PRO TRAIN: Zdokonalování multiprofesionálního a zdravotnického školení v Evropě v oblasti prevence domácí násilí prostřednictvím kvalitní praxe

7

Otázky pro práci ve skupině: 1. Jak byste ohodnotili nebezpečnost pana Y? - není nebezpečný - je nebezpečný - je velice nebezpečný - je extrémně nebezpečný Skupina by měla dojít k jednotnému názoru na stupeň nebezpečnosti a nalézt argumenty pro podporu svého hodnocení. 2. Jak zní vaše kritéria pro nebezpečnost? Jaké rizikové faktory dokážete v této případové studii identifikovat? Asistent požádá účastníky, aby výsledky práce své skupiny napsali na tabuli a prezentovali před ostatními skupinami. Poznámky pro lektory: Tato případová studie vychází ze skutečné události, která skončila bohužel vraždou útočníkovi manželky. Účastníky může konec příběhu šokovat, nicméně záleží, aby si uvědomili, jak je důležité brát bezpečnost oběti vážně a dokázat identifikovat rizikové faktory. Lektoři by měli účastníky uvědomit o všech podstatných rizikových faktorech a zároveň o ohrožení oběti, které pramení z odlišného hodnocení rizika jednotlivými organizacemi. Státní žaloba ve výše zmiňovaném případu zcela podcenila riziko. Lektoři by měli zdůraznit, že velice záleží na tom, aby všechny organizace používali stejný nástroj hodnocení rizika, znali rizikové faktory a považovali hodnocení rizika za samozřejmou standardní součást každodenní práce. Vraždy a případy závažných násilných činů se bohužel vyskytují v každé zemi. Lektoři by na to měli poukázat a zmínit statistiku. Také se mohou rozhodnout použít případovou studii z vlastní země, což by mělo být jednodušší, neboť se lépe orientují v domácích poměrech.

Aktivita k tématu č. 2: Bezpečnostní plánování s oběťmi Časový plán:

120 minut (včetně cca 10 minutové přestávky) 15 minut příprava na hraní rolí 20 minut hraní rolí 25 minut reflexe hraní rolí 10 minut přestávka 50 minut prezentace výsledků, diskuze a vstup trenéra

Cíle: Účelem aktivity je poučení o významu jednotlivých prvků bezpečnostního plánování a rozvoj dovedností pro realizaci bezpečnostního plánování s oběťmi. PRO TRAIN: Zdokonalování multiprofesionálního a zdravotnického školení v Evropě v oblasti prevence domácí násilí prostřednictvím kvalitní praxe

8

Metody: Hraní rolí v malých skupinách (6 osob), reflexe v malých skupinách, prezentace, vstup lektorem, diskuze Pomůcky: Studijní materiál “Hodnocení rizika s oběťmi” a studijní materiál “Bezpečnostní plánování s oběťmi”. Popis aktivity: Hraní rolí: Bezpečnostní plánování se Zuzanou Role: Zuzana (žena, která hledá pomoc) Poradce v poradně 2 lektoři 2 pozorovatelé Scénář: Zuzana B. vyhledá pomoc v poradně v místě bydliště. Oznamuje, že muž opakovaně bije ji a někdy i děti. Dále jí nadává a vyhrožuje zabitím, pokud ho opustí. Zuzana od něho chce odejít, ale bojí se, čeho je schopen, když ho opustí. Požádala pracovníka poradny o radu, co může udělat pro svou bezpečnost. Příprava: Účastník v roli poradce obdrží studijní materiály “Hodnocení rizika s oběťmi” a “Bezpečnostní plánování s oběťmi” a s pomocí jednoho z lektorů se připraví na hraní své role. Účastník hrající Zuzanu se připravuje na svou úlohu s pomocí druhého lektora. Herní role pozorovatelů: Pozorovatelé představují důležitou součást aktivity, dohlížejí na dodržování náplně rolí a časového plánu. Jeden z sleduje Zuzanu, druhý poradce. Otázky pro reflexi: Zuzana: Jaký měl rozhovor pro Zuzanu význam? Co bylo užitečné? Co bylo náročné? Cítila se po rozhovoru bezpečněji? Co jí dopomohlo k pocitu bezpečí? Co dalšího by Zuzana potřebovala? Poradce: Jak rozhovor vnímal poradce? Co bylo cílem poradce? Jak se poradce snažil Zuzaně pomoci k pocitu bezpečí? Co se povedlo? Co bylo obtížné? Co dalšího jsem mohl v roli poradce říct?


9

Pozorovatelé podporují reflexi kladením otázek a zapisováním odpovědí. Potom poskytnou zpětnou vazbu představitelům jednotlivých rolí. Nakonec prezentují své závěry celé skupině. Poznámky pro lektory Asistent by měl znovu zdůraznit, že hodnocení rizika a bezpečnostní plánování musí jít ruku v ruce a že podrobné hodnocení rizika, např. BIG 26 viz studijní materiál “Hodnocení rizika s oběťmi”, by měly provádět pouze specializované organizace, které mohou nabídnout dlouhodobou a intenzivní podporu. Cíl aktivity nespočívá v tom, že všechny nadace začnou užívat nástroj podrobného hodnocení rizika, ale v seznámení s těmito nástroji a v uvědomění si rizikových faktorů.

Téma 3: Bezpečnostní plánování organizací Časový plán:

90 minut 30 minut práce ve skupinách 60 minut zpráva o práci ve skupině, diskuze, vstup lektora

Cíle: Aktivita si klade za cíl uvědomit účastníky o významu bezpečnosti poradců na pracovišti, rozvinout diskuzi o dosavadním bezpečnostním plánování v jejich organizaci a poučit o standardech bezpečnostního plánu organizace. Metody: Práce ve skupinách (5-6 účastníků), zpráva o práci ve skupině, diskuze, vstup lektora Pomůcky: Studijní materiál “Bezpečnostní plánování organizací” Popis aktivity: Účastníci vytvoří skupiny, zvolí zpravodaje a někoho, kdo bude psát poznámky, a diskutují problematiku bezpečí v domácí organizaci podle následujících (a dalších) otázek: Otázky pro práci ve skupinách: Jaké nebezpečné situace se přihodily nebo by se mohly přihodit personálu a klientům v naší poradně? Existuje ve vaší nadaci bezpečnostní plán pro zaměstnance? Pokud ano, jak zní jeho náplň a jak je implementován? Dodržuje naše organizace technická bezpečnostní opatření? Pokud ano, jaká? Jaké jsou silné a slabé stránky péče o bezpečnost v naší nadaci? Čeho bychom rádi dosáhli? Důležité závěry diskuze zapište na tabuli a zpravodaj je prezentuje celé skupině.


10

Poznámky pro lektory: Asistenti vybídnou účastníky, aby brali vlastní bezpečnost vážně a požadovali od vedení, aby se průběžně zabývalo bezpečností personálu a klientů, vytvořilo Bezpečnostní plán a implementovalo ho. Asistenti hrají v aktivitě Bezpečnostní plánování organizací klíčovou roli.


11

Studijní materiál k tématu č. 1: Studijní materiál: Rizikové faktory Převzato z : WAVE-Network (Women against Violence Europe) (2006): Bridging Gaps From Good intention to good cooperation4, Manual, DAPHNE project Bridging Gaps, Vienna V případě domácího násilí existuje velice vysoké riziko opakovaných útoků. Jednorázová napadení se vyskytují zřídka. Při odloučení od partnera nebo po rozvodu riziko násilí roste. K většině vraždám, pokusům o vraždu a závažným násilným činům dochází, když se oběti snaží od tyranů odejít. Níže uvedené faktory byly v mezinárodních studiích identifikovány jako rizikové faktory vysokého stupně nebezpečí. Čím více uvedených faktorů se na konkrétní případ vztahuje, tím vyšší je riziko, že se projevy násilí budou opakovat nebo že intenzita násilí bude vzrůstat a stupňovat se. € Dřívější projevy násilí vůči partnerovi, dětem a dalším rodinným příslušníkům: Historie násilného chování pachatele a formy užitého násilí představují důležité indikátory pro jeho budoucí chování. Proto je potřeba zjistit, zda spáchal násilný trestný čin už dříve. Dřívější odsouzení nebo oznámení napadení na policii znamenají indikátory silného násilnického potenciálu. € Odloučení a rozvod jako období vysokého rizika: Jak bylo uvedeno výše, domácí násilí se často stupňuje, když chce oběť od útočníka odejít. Toto období je potřeba považovat za přídatný rizikový faktor. € Závažnost a frekvence projevů násilí: Také závažnost a frekvence projevů násilí hrají roli při hodnocení nebezpečnosti násilníka. Mezi vážné případy násilí patří ozbrojený útok, použití předmětů za účelem zranění oběti a škrcení. Pachatelé, kteří páchají časté a závažné násilné činy, jsou obzvláště nebezpeční. € Násilí vůči dřívějším partnerům nebo rodinným příslušníkům: Násilí páchané na dřívějších partnerech nebo rodinných příslušnících představuje rizikový faktor nebezpečnosti. € Projevy násilí dalších rodinných příslušníků: Násilnické chování příbuzných ze strany pachatele patří mezi rizikové faktory. V takových případech bývá únik ženy ze vztahu s tyranem mimořádně obtížný. Situaci často kontroluje celá rodina, která může ženě v odchodu zabránit. € Projevy násilí mimo rodinu: Útočníci páchají naprostou většinu domácího násilí výhradně v rodinném kruhu. Nicméně, pokud se chovají agresivně i mimo domácí prostředí, vypovídá to obecně o jejich sklonech k násilí. Tito pachatelé mohou 4

http://www.wave-network.org/start.asp?b=15


12

napadnout i zaměstnance poraden nebo úřadů. Z tohoto důvodu velice záleží na bezpečnostním plánování azylových a poradenských organizací. € Držení zbraní, užívání zbraní: Pokud pachatel vlastní zbraně (legálně či ilegálně), vzrůstá riziko ozbrojeného násilí. Riziko bývá obzvlášť vysoké, pokud násilník použil zbraň už dříve nebo pokud v minulosti vyhrožoval, že ji použije. Licence pachatele na držení střelné zbraně by měla být odejmuta. Násilníci mohou místo zbraní zneužívat techniky bojových sportů nebo agresivní zvířata (bojové psy). € Zneužívání alkohol nebo drog: Alkohol nebo drogy násilí nezapříčiňují, ale u osob inklinujících k násilí mohou snížit práh užití násilí a přispět k jeho stupňování. € Vyhrožování: Vyhrožování by mělo být vždy bráno vážně. Výhrůžky pachatele vyjadřují jeho záměry a plány a často napovídají o dalších projevech násilí. Domnívat se, že osoby které “pouze” vyhrožují, dělají jen velká ramena a neublíží, je velký omyl. Zkušenosti z praxe ukázaly, že vážnému násilí často předchází vyhrožování. Výhrůžky tak představují důležitý indikátor nebezpečnosti pachatele. € Vyhrožování zabitím/ublížením na zdraví: Vyhrožování zabitím je závažná výhrůžka, kterou je nutné brát vždy vážně. V mnoha případech domácího násilí bylo zavražděné oběti nejprve opakovaně vyhrožováno zabitím. € Vyhrožování sebevraždou, deprese: Vyhrožování sebevraždou by také mělo být vždy bráno vážně. Existuje řada příkladů, kdy útočník zabil sebe i svého partnera, další členy rodiny nebo nového partnera. Pokud tyran vyhrožuje, že spáchá sebevraždu, případ by měl být konzultován s lékařem, který stanoví riziko ohrožení samotného pachatele i ostatních. I když většina násilníků využívá vyhrožování sebevraždou jako prostředek citového vydírání, nikdy nemáme jistotu, že svou výhrůžku nesplní. Deprese může také představovat rizikový faktor nebezpečnosti pachatele. Depresivní stavy jsou charakterizovány tunelovým viděním: postižený nevidí žádné možnosti, všechno vypadá stejně. V této fázi se projevy násilí mohou stupňovat. € Extrémní žárlivost a majetnictví: Násilníci, kteří zabijí nebo vážně zraní své partnery, bývají často posedlí touhou své partnery vlastnit. Jsou extrémně žárliví a někteří vnímají každého muže v okolí svého partnera jako rivala. Hlídají, monitorují partnera a neustále ho obviňují z nevěry. To může vést k iracionální žárlivosti, která je mimořádně nebezpečná, neboť pachatel ztrácí přehled o realitě. € Extrémní patriarchální cítění a postoje: Také extrémní patriarchální cítění a postoje mohou představovat rizikový faktor s ohledem na nebezpečnost. Typickým příkladem této situace je představa, že dívka nebo mladá žena nesmí vést samostatný život, ale musí poslouchat otce jakožto hlavu rodinu. Zastánci postoje mohou dívku nebo mladou ženu přesvědčovat až nutit ke sňatku či bránit v rozvodu. Jedná se o velice nebezpečnou situaci, ve které převládají zkostnatělé názory na morálku a sexualitu. PRO TRAIN: Zdokonalování multiprofesionálního a zdravotnického školení v Evropě v oblasti prevence domácí násilí prostřednictvím kvalitní praxe

13

Pokud ženy odmítají přijmout pravidla nebo jsou obviněny z poškození dobrého jména rodiny, mohou se stát oběťmi násilí nebo dokonce přijít o život. € Pronásledování a psychické týrání (tzv. stalking): Mnoho pachatelů si neumí představit odloučení od partnera a snaží mu předejít všemi možnými způsoby včetně použití násilí. Někteří násilníci páchají násilí i po rozchodu a vyhrožují bývalým partnerům řadu následujících let. € Ohrožení dětí: Výhrůžky o ublížení dětem byly identifikovány jako rizikový faktor. I dětem po odchodu matky nebo rozvodu hrozí násilí, protože se nemohou vzdát svého násilnického otce a během návštěv se mohou stát oběťmi násilí. Agresivní chování pachatele vůči partnerovi se může rozšířit i na děti. Muž se může týráním nebo dokonce zabitím dětí mstít. Bezpečnostní plánování proto musí vždycky počítat i s dětmi. Otcům, kteří vyvíjejí násilí, by měli odepřít právo navštěvovat děti, dokud neprokážou, že své násilnické sklony umí efektivně ovládat. € Neuposlechnutí soudního příkazu nebo policie: Pokud pachatel nedodržuje soudní příkazy, soudní zákazy pohybovat se v blízkosti oběti a další příkazy vydané soudem nebo sociálními úřady, napovídá to o zvýšeném riziku, neboť to dokazuje, že útočník nechce uposlechnout vydané zákazy ani změnit své chování. € Možné spouštěče: Je potřeba vzít na vědomí, že určité situace mohou vést k náhlému vystupňování násilí. Násilné chování často propukne v souvislosti se změnou ve vztahu (např. když žena přijme zaměstnání proti vůli partnera, když hledá pomoc, chce se nechat rozvést nebo když manželovi doručí žádost o rozvod). Proto má velký význam zvážit, které situace nebo události mohou vyvolat násilí, a přijmout odpovídající bezpečnostní opatření k předejití násilí.


14

Studijní materiál k tématu č. 2: Studijní materiál

Hodnocení rizika s oběťmi

Během posledních desetiletí bylo v rámci výzkumu a praxe vyvinuto několik nástrojů k hodnocení nebezpečnosti původce domácího násilí. Jedná se o nástroje, které neslouží k měření nebo předpovídání rizika, nýbrž spíše k prevenci. Mají za úkol systematicky sbírat informace a pomocí předchozích zkušeností a znalostí zjistit, jestli oběti hrozí vážné nebezpečí. Spolupráce více organizací závisí na sdílení informací a zapojení do koordinovaného hodnocení rizika. Hodnocení rizika by mělo probíhat společně s obětí násilí a pouze v prostředí vzájemné důvěry a podpory. Ideálně by ho měly provádět organizace zaměřené na domácí násilí vůči ženám a dětem. Hodnocení rizika by mělo probíhat současně s bezpečnostním plánováním. BIG 26: Intervenční program proti domácímu násilí (DAIP) z města Duluth v USA vytvořil 26 otázek, které mají ohodnotit nebezpečnost útočníka:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

ano

ne

nevím

14. 15.

Začal se váš partner postupem času chovat prudčeji, brutálněji nebo nebezpečněji? Zranil vás někdy tak, že jste potřebovala lékařskou pomoc? Snažil se vás někdy škrtit? Zranil nebo zabil někdy domácího mazlíčka? Vyhrožoval vám nebo škrtil vás někdy? Zneužil vás někdy sexuálně? Ohrožoval vás někdy zbraní? Pokud ano, tak jakou? Je majetnický nebo extrémně žárlivý, sleduje vás a kontroluje? Staly se jeho útoky častější? Vyhrožoval někdy, že spáchá sebevraždu, nebo pokusil se spáchat sebevraždu? Napadl vás někdy během těhotenství? Rozešla jste se nebo se snažila rozejít během posledních 12 měsíců? Snažila jste se to vyřešit nebo vyhledat pomoc během posledních 12 měsíců? (policie, poradenská centra, azylové domy pro ženy atd.) Uvěznil vás někdy nebo bránil vám vyhledat pomoc? Zažil váš partner během posledních 12 měsíců mimořádný stres? (ztráta zaměstnání, smrt blízké osoby, finanční potíže atd.)

16. 17.

18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.

Pije pachatel hodně? Má problémy s alkoholem? Měl někdy příznaky abstinenční příznaky/léčil se ze závislosti na drogách nebo alkoholu? Vlastní zbraň, nosí ji s sebou nebo má přístup ke zbraním? Jakým? Myslíte si, že by vás mohl vážně zranit nebo zabít? Snažila jste se pachatele jakýmkoliv způsobem chránit? (stáhnout žalobu…) Zneužíval ho někdo z rodiny jako dítě? Byl svědkem hrubého zacházení s vlastní matkou? Projevuje po aktu násilí lítost nebo výčitky svědomí? Spáchal další trestné činy (kromě násilí)? Zneužívá i další osoby (mimo rodinu)? Užívá drogy? (pervitin, kokain, crack, atd.)?

Čím více odpovědí “ano”, tím vyšší riziko vážného ublížení na zdraví!


15

Studijní materiál k tématu č. 2: Bezpečnostní plánování s oběťmi Převzato z: WAVE Manual (2004) “Away from violence5”. Při podporování ženských obětí násilí a jejich dětí doporučujeme probrat následující body: S kým si může žena promluvit o své situaci a komu může důvěřovat? (přátelé, příbuzní, zaměstnavatel, učitelé ve škole, atd.)? Žena by měla sobě a dětem sbalit nejdůležitější osobní věci, především osobní doklady, a nechat je u někoho, na koho se může spolehnout. Nezapomeňte jí připomenout, aby u sebe vždycky měla klíče od domu nebo bytu a auta, jinak by o ně mohla přijít. Pokud se v domě nacházejí zbraně, zkuste přijít na způsob, jak se jich zbavit. Jak se v naléhavém případě nejúčinněji postarat o její bezpečí? Komu může zavolat v případě ohrožení? Přimějte ji, aby v případě dalšího násilí uvědomila policii. Odkud může zavolat na policii? Má mobilní telefon? (Číslo na policii lze vytočit i v případě zablokovaného telefonu nebo nedostatečného kreditu; 112 je číslo na evropskou linku tísňového volání, které funguje ve všech zemích EU.) Má smluvený signál s dětmi nebo sousedy, aby přivolali policii nebo pomoc, pokud by to nemohla udělat sama? Pokud potřebuje okamžitě utéct, má kam jít? Pomozte jí vymyslet několik míst, kde najde v tísni útočiště. Sepište adresy a telefonní čísla a řekněte jí, aby si seznam schovala někam, kde ho pachatel nenajde. Pokud bude muset utíkat, jaké únikové cesty zvolí? Připomeňte jí, že během násilného napadení je nejlepší zkusit uniknout, uchlácholit útočníka či udělat cokoliv, co ochrání ji i děti. Pokud žena plánuje opustit násilnického partnera: Jak a kdy může odchod proběhnout nejbezpečněji? Má přístup k dopravě, peníze a místo, kam jít? Zná cestu do nejbližšího centra pro ženy? Zná telefonní číslo? Poraďte jí, ať si ho poznamená a schová někam, kde ho partner nenajde. Co může žena a ostatní udělat pro to, aby ji partner nenašel? Komu ve svém blízkém okolí věří, že ji ochrání a podpoří? Jak se bezpečně dostane do a z práce nebo do školy/školky vyzvednout děti? Jaké veřejné a legální prostředky ji mohou pomoci cítit se bezpečně? Jaká péče a ochrana mohou zajistit bezpečí ženy i dětí? Má šanci získat soudní příkaz, který by pachateli zakázal přiblížit se k ní nebo ji kontaktovat? Pokud žena odešla od násilnického partnera: Posílit bezpečnostní opatření, např. výměna nebo instalace bezpečnostních zámků na dveře a okna; 5

http://www.wave-network.org/start.asp?b=15


16

Podle možností instalovat lepší bezpečnostní systém (okenní mříže, zámky, lepší osvětlení, hasicí přístroj, atd.); Poučit děti nebo rodinu/přátele, aby v nebezpečné situaci zavolali polici; Promluvit s učiteli ze školy a dalších zařízení pro děti o tom, kdo může vyzvedávat děti, a zavést další speciální opatření na ochranu dětí; Vytvořit sociální síť, která ženu podpoří, např. najít nadaci hájící ženská práva, požádat o podporu rodinu, přátele, kolegy atd.; Podle možností dosáhnout vydání příkazu nebo omezení soudem či policií. Pohotovostní zavazadlo Poraďte klientce, aby měla pro případ, že by musela utéct, připravené pohotovostní zavazadlo s následujícími věcmi: Pasy, rodné listy; Oddací list; Zdravotní a pojišťovací karty; Imigrační dokumenty; Řidičský průkaz, technický průkaz automobilu, Rozvodový listy, další dokumenty a důležité smlouvy; Telefonní čísla a adresy rodiny, přátel, služeb; Oblečení a nezbytné potřeby pro sebe a své děti; Klíče (od domu, auta, atd.); Oblíbené hračky dětí, učebnice, atd.


17

Studijní materiál č. 3: Bezpečnostní plán organizace Převzato z: WAVE-Network (Women against Violence Europe) (2006): Bridging Gaps From Good intention to good cooperation, Manual, DAPHNE project Bridging Gaps, Vienna Zařízení a instituce mohou s úspěchem podporovat a chránit oběti, pouze pokud budou dbát i na vlastní bezpečí. Pro policejní úředníky jsou bezpečnostní opatření součástí každodenní rutiny. V sociálních a zdravotnických zařízení se ohrožení personálu nebere vždycky v potaz. Ochrana zaměstnanců a klientů vůči všem typům násilí a současně podpora těchto osob by měly tvořit součást politiky každé organizace zabývající se prevencí domácího násilí. Každá organizace, která řeší problematiku domácího násilí, by měla vypracovat a implementovat bezpečnostní plán podle následujících pokynů:

Postup bezpečnostního plánování 1. Politika instituce – Bezpečnostní plán • jasná politika organizace týkající se výskytu násilí, obtěžování a diskriminace – plánování bezpečnostních opatření; to znamená: • písemně vypracovat bezpečnostní plán na podporu zaměstnanců a klientů v případě násilí (Kdo zodpovídá za podporu, jaké jsou typy podpory – např. právník, dovolená,…) • napsat komplexní bezpečnostní plán, jak jednat v nebezpečných situacích a všechny o plánu informovat • naplánovat implementaci bezpečnostního plánu na všech úrovních: sdružení společností, management, zaměstnanci, klienti • pravidelné (roční) vyhodnocení bezpečnostního plánu. 2. Prevence násilí a implementace bezpečnostního plánu • Technická bezpečnostní opatření (bezpečnostní dveře, video, přímá linka na policii...) • Monitoring každodenních opatření (např. Kdo může do instituce přijít? Kdy se otevírají a zavírají dveře? Kdo má na starost jednotlivá opatření?) • Pravidelné informování nových zaměstnanců o bezpečnostních opatřeních • Pravidelný nácvik (kontrola bezpečnostních opatřeních, diskutování opatření se všemi) • Časný varovný systém: v případě hrozícího nebezpečí (např. agresivní klient) přijměte včasná opatření, proberte situaci na pracovních schůzkách, netočte se k ní zády.


18

3. Postup při výskytu násilí • Naplánujte, jak postupovat bezprostředně po napadení - kdo má co a kdy udělat (např. volat policii/ napsat hlášení, informovat klienty o zákazu vstupu, nouzové jednání…) • Podpora přímo zasažených osob (zjistěte jejich potřeby, zorganizujte a realizujte podpůrná opatření – jaké typy podpory jsou v čí kompetenci…) • Zjistěte potřeby ostatních zaměstnanců, zorganizujte a realizujte podpůrná opatření (např. supervize) • Reflexe procesů týkající se bezpečnostního plánování (Co funguje, nefunguje) • Revize a zdokonalování Bezpečnostního plánu.


Modul 3: Hodnocení rizik a bezpečnostní plánování

Recommend Documents