Moderní internetové metody univerzitního vzdělávání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Moderní internetové metody univerzitního vzdělávání

Diplomová práce

Autor:

Bc. Kristina Novikova Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Josef Palán, CSc.

duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30.4.2014

Bc. Kristina Novikova

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mi pomáhali při vypracování mé diplomové práce. Na prvním místě patří mé poděkování vedoucímu diplomové práce, doc. Ing. Josefu Palánovi, CSc., kterému děkuji za jeho připomínky, trpělivost, ochotu a všestrannou pomoc. Dále děkuji své rodině, kolegům z práce a přátelům, kteří mi při vytváření mé práce byli oporou.

Anotace Diplomová práce na téma Moderní internetové metody univerzitního vzdělávání se zaměřuje na porovnání středního a vysoké vzdělávání, a dále na popis současných vzdělávacích platforem a systémů. Cílem mé práce je posoudit efektivnost internetové vzdělávací metody. V práci se zabývám obecným pojetím vzdělávacího procesu, vzděláváním a vývojem vzdělávacích metod využívajících Internet. Dále charakterizuji jednotlivé internetové metody. Definuji pojem efektivnost a hodnotím, zda je internetová vzdělávací metoda efektivní.

Klíčová slova: vzdělávání, vzdělávací systém, online studium, technologie, efektivnost.

Annotation The thesis on Modern Internet Methods of University Education focuses on comparing secondary and high education and the description of the current educational platforms and systems. The aim of my work is to evaluate the effectiveness of online learning methods. In this thesis I deal with a general concept of the learning process, the education and development of educational methods that use the Internet. I also describe the various Internet methods. I define the term of efficiency and evaluate whether Internet learning method is effective. Key words: education, educational system, online learning, technology, effectiveness.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 Struktura diplomové práce ..................................................................................................... 7 Cíle diplomové práce ............................................................................................................. 7 Metodika zpracování diplomové práce .................................................................................. 8 Univerzitní vzdělávání vs. střední vzdělávání ................................................................. 9

1. 1.1

Čím se líší univerzita od střední školy?...................................................................... 14

1.2

Tradiční vzdělávací metody ....................................................................................... 17 Současné moderní internetové metody .......................................................................... 24

2.

2.1. Porovnání tří vybraných metod (Coursera , NovoEd a OpenEdX) ........................... 37 2.1

Ochrana proti podvodům ............................................................................................ 40

2.2

Současnost a budoucnost online vzdělávání .............................................................. 43

3

Metodika zpracování ..................................................................................................... 44

4

Efektivnost vybrané internetové metody univerzitního vzdělávání .............................. 45 4.1

Výhody a nevýhody online vzdělávání ...................................................................... 51

4.2

Efektivnost interaktivního online systému z pohledu studenta. ................................. 58

4.3

Efektivnost interaktivního online systému z pohledu učitele. .................................... 62

Závěr ......................................................................................................................................... 67 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 70 Seznam grafů ............................................................................................................................ 72 Seznam obrázků........................................................................................................................ 72 Seznam tabulek ......................................................................................................................... 72

5

Úvod Současné světové tendence jsou charakteristické zvýšenou rolí univerzitního vzdělávání ve společnosti. Na jednu stranu podle mnoha parametrů vysoké vzdělání určuje kvalitu a úroveň života, sociální pokrok společnosti. Na jinou stranu značným způsobem ovlivňuje ekonomický růst a zvyšování konkurenceschopnosti země. Zlepšení kvality vzdělávání a efektivnosti fungování vysoké školy se stává jedním z nejdůležitějších problémů, který by stát měl vyřešit. Vývoj trhu vzdělávacích služeb výrazně zvyšuje konkurenci mezi institucemi. Toto vyvolává potřebu efektivnějšího řízení a využívání jejich materiálních, technických, lidských a finančních zdrojů. Možnost rozhodování managementu stejně, jako řešení strategických a taktických problémů vysokých škol, určuje nutnost sebereflexe vysokoškolských zařízení. Za těchto podmínek se zvyšuje význam posouzení efektivity vzdělávacích aktivit. Složitost takového posouzeníse samo o sobě spočívá v tom, že současné vysoké školy jsou státními organizacemi, které jsou ale zároveň propojeny tržními vztahy. A proto vzniká potřeba uvažování o sociálních a ekonomických efektech činností vysokých škol. Posouzení sociálně-ekonomické efektivnosti vzdělávacích činností je důležitým prvkem analýzy fungování vysokých škol. Na tom, jak jsou ekonomicky zajištěna přijímaná rozhodnutí a jak jsou potvrzena dokumenty, záleží konečný výsledek jejich realizace. Informace získané na základě takového posouzení mohou být použity na všech stadiích rozhodovacího procesu, jak při plánování, tak i při vyhodnocení výsledků provedené práce za předchozí období. Význam výzkumu moderních metod výuky využívajících internet je obrovský. Především se to vysvětluje neochotou účastníků vzdělávacího procesu se učit novým věcem. Nejsou připraveni na odehrávající se změny v vysokoškolském systému, jež vyžadují pochopení a zvládnutí moderních pedagogických a informačních technologií pro organizaci vzdělávacího procesu pomocí distančního studia. Školský zákon definuje distanční vzdělávání jako „samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi“. Distační studium ale nemusí být samostatné, i když ve většině případů tomu tak je. O tom se pobavíme v dalších kapitolách.

6

Navíc taky působí tendence k vytvoření módy na termín "distanční vzdělávání". A proto se k němu přizpůsobují jakékoliv další formy vzdělávání. Je vidět snaha ukázat distanční studium jen jako orientaci na individuální potřeby studenta, nějaký individuálně zaměřený osobnostní rozvoj. Skutečně pedagogický obsah tohoto pojmu zajímá velmi málo lidí. Hlavní se stává obchodní stránka problému. To je důvod, proč je důležité se zaměřit na teoretické základy distančního vzdělávání . Informační a vzdělávací prostředí je systematicky uspořádaný soubor datových komunikací, informačních zdrojů, komunikačních protokolů, hardware a software a organizačně metodické zabezpečení, zaměřené na uspokojování vzdělávacích potřeb uživatelů. Charakteristickými rysy distančního studia jsou:  flexibilita  modularita,  ekonomická efektivnost,  nová role učitele,  specializovaná kontrola kvality vzdělání. Aktuálnost a nedostatek vypracování teoretických základů týkajících se online vzdělávání určily téma mé diplomové práce: „Moderní internetové metody univerzitního vzdělávání“. Struktura diplomové práce Tato diplomová práce se skládá ze čtyř částí. V první kapitole se zabývám porovnáním středního a vysokého vzdělávání. Ve druhé kapitole popisuji jednotlivé internetové metody. V třetí kapitole shrnuji seznam veškerých použitých metod pro zpracování poslední části o posouzení efektivnosti vybrané internetové metody. Cíle diplomové práce Cílem práce je posouzení efektivnosti vybrané internetové metody univerzitního vzdělávání. Předmět studie: interaktivní online studium, distanční studium, studium přes Internet. Předmět výzkumu: online vzdělávání a používané metody. Hypotéza: interaktivní online výuka je účinnější než klasická denní forma vzdělávání.

7

V souladu s cílem a hypotézou diplomové práce byly definovány následující dodatečné cíle této práce:  popsat moderní internetové metody univerzitního vzdělávání,  definovat pojem "efektivnost",  identifikovat výhody a nevýhody online vzdělávání,  posoudit efektivnost interaktivního online studia z pohledu studenta,  posoudit efektivnost interaktivního online studia z pohledu učitele (profesora)  posoudit efektivnost interaktivního online studia ve srovnání s klasickou výukou. Metodika zpracování diplomové práce Pro zpracování této práce byly použity metody sběru dat a informací. Jelikož neexistuje téměř žádná literatura uceleně zkoumající problematiku online vzdělávání jako životaschopný interaktivní a účelný systém, vycházela jsem taky ze svých vlastních zkušeností. Z důvodů rozšíženého množsví různých vzdělávacích platforem byl sběr informací jednou z nejdůležitějších metod zpracování. Těžištěm získaných informací byly články z různých výzkumů a výňatky z disertačních prácí zabývajících touto problématikou. Velkou pomocí taky byly taky následující metody: studium literatury, analýza, syntéza a metody teoretického zobecnění.

8

1. Univerzitní vzdělávání vs. střední vzdělávání Především se pokusíme zjistit, v čem spočívá rozdíl mezí střední školou a vysokou školou, tj. univerzitou. Začneme tím, čím se zabývá učitel a čím profesor. Samozřejmě se jedná o předávání informací a znalostí. Ten a ten druhý předávají svým studentům znalosti, které mají. Kromě toho, budují ideologii a vytvářejí jakési intelektuální normy u studentů. Tímto jejich podoba končí a začínají rozdíly. Podle Balackého1 rozdíl mezí středoškolským učitelem a vysokoškolským profesorem se spočívá ve formě podání znalostí a odráží konfrontaci mezi pedagogikou a odbornou přípravou. Vysvětlíme to. Kdo je pedagog a na co ho potřebujeme? Jedná se o člověka, který pracuje s dětmi, ne dospělými lidmi. Z toho následuje, že je to člověk, který má větší schopnost se adaptovat na konkrétní dítě, se kterým pracuje. Adaptuje se proto, aby zjistil, jaké slabé a silné stránky má student. Zatím pomocí pedagogických přístupů neutralizuje jeho slabé stránky a aktivuje silné stránky osobnosti studenta. Díky tomu se učiteli daří nacpat standardní znalosti do mozku nestandardního studenta. Na otázku, zda takové lidi potřebujeme, zní zcela jasná odpověď: ano. Ještě Arthur Schopenhauer ukázal ve svém dílu Svět jako vůle a představa (1998), že člověk je souhrnem intelektu a vůle. Ale jde o to, že dítě ještě není člověkem. Nemá rozvinutý intelekt ani vybudovanou vůli. To všechno se teprve vytváří, nachází se ve fázi formování. Rolí pedagoga je pak zabezpečení podmínek, za nichž se vůle a intelekt dítěte vybudují beze zbytečných překážek. V opačném případě riskujeme mít neplnohodnotnou osobnost bez vůle. Takový výsledek nepotěší ani rodiče, ani stát. Co se týče univerzitního vzdělávání, má také svá specifika. Podle našeho názoru, profesor je člověk pracující s dospělými lidmi, kteří už představují osobnosti. A když je to pravda, tak se profesor nemusí adaptovat na své posluchače, ale posluchači by se měli adaptovat na něho. Profesor by pak měl zadávat intelektuální, odbornou a tvořivou úroveň, kterou by nasměroval studenty. Teď by se studenti měli snažit podobat svému profesorovi a díky tomu růst a rozvíjet své intelektuální a volní vlastnosti. Misí profesora je předat další generaci soubor 1

http://www.kapital-rus.ru/index.php/members/author/5/

9

znalostí, které získal osobně. Právě v úrovni odborných dovedností se projevuje talent univerzitního profesora. Na otázku, zda takové lidi potřebujeme, také zní zcela logická odpověď, že ano. Díky ním se vytváří skupina budoucích odborníků, kteří budou schopni vytvářet něco nového a tím zabezpečovat sociální a technologický pokrok. V opačném případě se společnost bude pomalu ve všech směrech degradovat. Tak není těžké přeměnit společnost lidí, kteří nic neumějí a nic nechtějí. Tahle varianta taky neodpovídá představám státu, proto se vzdělávání všude má podporu státu a stojí velké peníze. Když to všechno shrneme, tak středoškolský učitel (pedagog) není nosičem velkých znalostí a nevytváří je, ale umí předávat poměrně jednoduché a standardní znalosti posluchačům (dětem), což není lehký úkol. Univerzitní profesor naopak je nosičem obrovského množství odborných, složitých a originálních znalostí, jejichž část vytváří v průběhu své odborné činnosti. Jeho cílem je naučit poměrně standardní studenty nestandardním znalostem. Tím pádem se ve škole učitel adaptuje na své posluchače a na univerzitě se posluchači adaptují na profesora. Vzhledem k tomu se ve škole jedná o adaptaci přímou a na univerzitě opačnou. Výše zmíněné názory se zdají jako očividné, ale málokdo o tom mluví. To svědčí o tom, že si lidé špatně uvědomují rozdílů mezi střední a vysokou školou. To se potvrzuje tím, že občas profesoři se přizpůsobují svým studentům a snaží se jim nějakým způsobem donést probíranou látku. To se cení a studentům se moc líbí, ale je to v rozporu s posláním profesora. Ve dnešním systému vzdělávání se kryje metodologická chyba, která se spočívá v nesprávném chápání rozdílů mezi střední a vysokou školou. Vysvětlíme to také. Školský zákon definuje sekundární vzdělávání takto: „Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělávání důležité pro osobní rozvoj jedince. Poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené se všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci. Střední vzdělávání vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, samostatné získávání informací a celoživotní učení, pokračování v navazujícím vzdělávání a přípravě pro výkon povolání nebo pracovní činnosti.“2

2

Zákon č. 561/2004 Sb., § 57, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

10

Střední škola musí zamezit hromadné selekci, která vzniká kvůli odlišným výchozím životním podmínkám jedinců. Právě škola dává nějaké minimum každému studentovi. To mu pak umožňuje vstoupit do světa a konkurovat s ostatními za stejných podmínek. V tomto smyslu škola jakoby posouvá přirozený výběr do budoucna, na pozdější dobu. A proto mechanismus středoškolského vzdělání má humanistický a antiselektivní charakter. Právě proto studenta na gymnáziu nevylučují rovnou ze školy za neplnění úkolů, ale dávají mu možnost napravit situaci (například, opravit test nebo odevzdat nějakou samostatně vypracovanou práci) za nějakou odvedenou na to dobu. Na vysoké škole je to úplně jinak. Vysokoškolské vzdělávání není povinné. A proto samo o sobě vystupuje v roli sociálního filtru, v němž se provádí selekce. Tam už nejsou žádné úlevy a nejsou pedagogové, kteří se přizpůsobují ke každému studentovi. Tam jsou jen požadavky, které se musí splnit, a normy, které je potřeba dodržovat. V opačném případě je člověk vyloučen ze systému. Lepší studenti se naopak posouvají po sociálnímu žebříčku. Následně mezi absolventy vysokoškolského studia vzniká konkurence za místo na trhu práce, což vede k vytvoření mnohavrstevného konkurenčního prostředí. Když shrneme výše řečené, můžeme konstatovat, že střední škola provádí standardizaci a unifikaci žáků, při tom je připravuje k pokračování ve studiu složitějších témat a problémů. Univerzitní systém provádí výběr subjektů, kteří budou schopni se posunout odborně dopředu prostřednictvím vstřebávání nových a složitějších znalostí. Pokud se tento mechanismus naruší, pak celý sociální systém dává globální selhání. Výrazná nápomoc slabým studentům, kteří principiálně nejsou schopni a připraveni k osvojení nových specifických znalostí a povolání, tlumí informační signály, které slouží směrovačem mezi odborníky vyšší kvalifikace. To de facto znamená umělé omezení přírodního výběru na přechodné etapě a tvarování chaotických pohybů na trhu práce. V budoucnu to brzdí sociální a technologickou evoluci. V Evropě se tendence snižování kvality studia částečně eliminuje flexibilitou vzdělávacího systému. Například ve Francii se přijímání studentů provádí s velkou „zásobou“ s tím, aby již po prvním roce studia 80% studentů mohlo být vyloučeno. Zajímavé je to, že například pro americké univerzity platí trochu odlišný systém. Bez žádného váhání přijímají kohokoliv se středoškolským vysvědčením a pak dávají možnost získat znalosti, které nemá, a tím dosáhnout požadované úrovně. Tím pádem vysoké školy

11

„doučučují“ studenty a tím kompenzují mezery, získané na střední škole. Vysoké školy nevidí na tom nic zvláštního, protože to dělají taky pro sebe, univerzity na tom mají zájem. Samozřejmě by rozdíl mezi střední a vysokou školou měl být obrovský. Tady se myslí seznam předmětů vyučovaných na střední a vysoké škole. Cílem střední školy je poskytnout široký přehled znalostí (ne vždy jen základů) svým studentům. Dokonce zjišťuje reálné schopnosti a dispozice každého ze studentů. To je bezesporu nutné pro osobnostní rozvoj a stanovení své životní cesty, kterou si student sám vybere. Cílem vysoké školy je poskytnout studentům odborné znalosti podle vybrané specializace. Studium obecných předmětů by mělo být spíše úlohou gymnázia než univerzity. Střední škola představuje základní bázi člověka – jak intelektuální, tak morální. Vysoká škola pak umožňuje tyto vlastnosti rozvíjet v odborném zaměření. Na univerzitě se student potkává s reálnými problémy, které musí řešit použitím získaných znalostí ze střední školy. A pokud je student zainteresován na získání nových znalostí, dovedností a obecně na odborném vzdělání, pak pro něj neexistují žádné překážky, aby toho dosáhl. Podle současného významného futurologa Tofflera3, jedním z nejdůležitějších megatrendů dnes je proces představující kombinaci výroby a spotřeby. Jeho podstatou je to, že spotřebitel se zapojuje do cyklu výroby a realizace a tím zabezpečuje úspory na práci. Účinky toho jsou běžné. Klasickým příkladem je supermarket, za předpokladu, že koš na kolečkách nahrazuje prodavače. Skenovací zařízení umožňují vybírat peníze z kreditní karty a platit kartou, což nahrazuje pokladní a videokamery umožňují snížit počet pracovníku bezpečnostní služby. Výše uvedený příklad není překvapením, zatímco něco podobného ve vzdělávání ještě není pravidlem. Mezitím se tento trend zde začíná projevovat. V systému vysokoškolského vzdělávání již dávno existuje metodologický problém. Nikdo si nechce psát monotónní přednášky. Učení se podle takovýchto poznámek je poněkud nepříjemné. Jeden předmět může přednášet více profesorů, ale každý z nich přednáší dle svého a občas je nemožné jejich výklady kombinovat. Některé dokonce vyžadují od student umět jejich scripta nazpaměť. Stejně tak každý z nich může vyžadovat přípravu podle jejich vlastních skript, což zase studenta omezuje ve výběru kvalitní a relevantní literatury atd. Mezitím se počet studentů zvyšuje. 3

TOFFLER, Alvin. The third Wave. Toronto: Bantam Books, 1981. xv, 537 s. ISBN 0-553-22635-5.

12

Řešení je, kupodivu, neskutečně jednoduché. Spočívá v tom, že bychom mohli nahradit některé profesory moderními výukovými materiály, které by zahrnovaly dobře zpracované osnovy, programy a učebnice, testy na počítačích a semestrální práce. Proč by se přednášel ten stejný materiál každý rok, když můžeme to všechno shrnout do kompaktní manuálu? Proč bychom najímali spoustu neschopných profesorů, když všichni z nich mohou být nahrazeny párem dobrých učebnic? Je v tom ale problém. 1) Opravdu dobrých učebnic je stále málo a jen málokdo chce je psát souběžně s velkým úvazkem na univerzitě. Specializace profesorů by měla být jednoznačně stanovena:buď přednášet, nebo psát knihy. Kombinace těchto dvou postupů je velmi komplikovaná. 2) Tradiční systém vzdělávání klade důraz spíše na zatížení profesorů, než na jejich metodickou práci. Peníze se platí za odvedené přednášky, ne za učebnice. 3) V myslích správců a úředníků je zakořeněna mylná představa, že profesor je spíše učitelem, než odborníkem. V důsledku toho musí mluvit (tj. učit) namísto toho, aby psal (tj. vytvářeltištěný produkt). Řešením je to, že veřejné a soukromé vysoké školy již začali financovat vytvoření výkonové báze studijního procesu. Na to jsou nutné peníze a není třeba se bát do toho investovat, protože v budoucnu se to jeví jako úspora na lidské práci profesorů a zvýšování rentability univerzity. Postupně se mnoho vysokých škol začíná využívat dálkové a distanční formy studia. Nepotřebují velký počet učeben, ani profesorů, stačí jen maximalně dobré metodické zabezpečení. Díky tomu jim pak stačí jen několik hodin konzultací s profesory a odevzdání testových zadání. Západní univerzity se více a více zapojují distanční studium. Myslejí si, že takové formáty studia mají mnoho výhod, problém spočívá jen v realizaci. Pravděpodobně za nějakou dobu v časovém horizontu zhruba 15-20 let vysokoškolský systém bude fungovat na principu supermaketu. Vysoké školy budou mít velký počet profesorů, omezený počet administrativních pracovníků a obrovskou zdrojovou základnu včetně odborné elektronické knihovny. Papírové a elektronické publikace vytěsní živé profesory. Zatím slabou stránkou tohoto nového systému jsou velmi omezené investice do této oblasti a nedostačující management.

13

Zatím není dost peněz na přeměnu současných univerzit v hromadný systém online vzdělávání, protože je málo investorů, kteří by byli ochotni do toho jít. Nicméně přechod soukromých vysokých škol na vzdělávání pomocí internetových metod je již předurčen. Kdo dřív to pochopí, ten si vydělá v nové „vzdělávací ekonomice“. Samozřejmě dojde k propuštění některých profesorů. Ale díky tomu, že nebudou učit na univerzitách, by mohli pracovat na nížších vzdělávacích stupních, např. na středních školách. Tím by se zvýšila přínostnost a kvalita přípravy na vysokoškolské studium absolventů středních škol. Zachování té kvality je jen na profesorovi. A je dost pravděpodobné, že se budou snažit proces výuky stále zkvalitňovat díky velkému konkursu na volná místa. 1.1 Čím se líší univerzita od střední školy?4 Ve škole se sledují pravidla

Na univerzitě se přebírá odpovědnost

Rozvrh je sestavován třetí osobou.

Rozvrh si nastavuje student sám.

Pro zapojení do volitelných kurzů (předmětů, extra aktivit) musí student mít souhlas vedení školy.

Student si musí vybrat, které kurzy bude navštěvovat a jakých aktivit se bude účastnit.

Student se může spolehat na rodiče nebo Student si musí sám sledovat své povinnosti a učitele,

že

mu

připomenou

o

jeho stanovovat priority. Musí prijímat morální a

povinnostech ve škole a že mu pomohou etická rozhodnutí, se kterými se do teď nesetkával.

stanovit priority. Student nemusí vědět úplně všechno o veškerých formálních záležitostech týkající se úspěšného dokončení školy.

Povinnosti studenta jsou koplexní a složité. Líší se rok od roku. Očekává se, že student ví, co jej čeká a co všechno musí udělat pro úspěšné absolvování.

Studentovi se říká, co má dělat a když to dělá Student bere na sebe zopovědnost za to, co špatně, tak větsinou je opraven nebo na to dělá a co nedělá, a taky za důsledky svých upozorněn.

rozhodnutí.

Skupiny jsou větsinou malé, 20-30 studentů.

Skupiny mohou mít 100 studentů nebo i více.

4

http://www.eng.mcmaster.ca/eng1/comparison.html

14

Je to na stundentovi, co si bude číst. Studentovi se říká, co si má přečíst nebo Přednášky jsou postaveny na tom, že student připravit, z jakých zdrojů čerpat.

už

má

nějaký

přehled

v

probírané

problematice. Profesoři ne vždy kontrolují domácí úkoly, Učitelé kontrolují všechny domácí úkoly a ale očekávají, že student bude schopen sledují pokroky studenta.

zvládnout stejné úkoly u závěrečných testů (zkoušek).

Učitelé

připomínají

studentům

o Profesoři

neodevzdaných domácích úkolech.

neupozorňují

na

neodevzdané

úkoly.

Učitelé nabízejí konzultace v případě, že vídí, že student potřebuje pomoc.

Profesoři jsou otevřené a rádi pomohou, ale očekávají, že v případě potřeby se na ně student obrátí sám.

Učitelé jsou často k dispozici pro řešení jakýchkoliv problémů do, během a po vyučování.

Profesoři (až na výjimky) jsou k dispozici jen v konzultačních hodinách.

Učitelé jsou vyučeni pedagogickým metodám Profesoři jsou vyškoleni jako odbornícive v předávání znalostí studentům. Učitlelé

poskytují

informace

svých specifických výzkumných oblastech. studentům, Profesoři očekávají, že student dostane

pokud chyběli.

poznámky od svých spolužáků. Profesoři nemusí sledovat podle učebnice.

Učitelé znázorňují materiál pro lepší vnímání Mohou poskytovat nějaké ilustrace a podávat a pochopení látky z učebnice.

informace navíc nebo provádět diskuzi na probírané téma. Profesoři mohou přednášet nonstop, přičemž

Učitelé často píšou veškéré informace na očekávají, že si student udělá poznámky tabuli, které by studenti měli opsat do sešitů.

z toho nejdůležitějšího. Informace zapsané na tabuli jsou většinou jen doplněním.

15

Učitelé propojují znalosti s fakty, občas Profesoři

očekávají

od

studenta,

že

malují vazby a provázejí studenty v průběhu popřemýšlí nad tématem a shrne a spojí celého myšlenkového procesu.

nezávislá témata. Profesři očekávají, že si student přečte, uloží a prozkoumá syllabus kurzu, ve kterém je

Učitelé často upozorňují na důležité termíny.

konkrétně uvedena náplň kurzu, termíny a veškeré požadavky, které jsou nezbytně nutné pro úspěšné absolvování předmětu.

Učitelé sledují docházku každého studenta ve Profesoři nemusí sledovat docházku, ale třídě.

dávají si pozor na ty, kdo chodí a kdo ne. Testy bývají zřídka a většinou zahrnují velké

Testy se provádějí často a z malého množství materiálu.

množství materiálu. Student si musí sám vybrat materiály pro přípravu na test. Obvykle se provádějí pouze 2 nebo 3 testy za semestr. Student zřídka má možnost se podívat do

Opravené testy jsou často k nahlednutí.

opraveného testu. Je to možné jen na požadání.

Učitelé často přizpůsobují termíny testů, aby se

zamezilo

veškerým

problémům

se

školními akcemi.

Termíny zkoušek se vypisují bez ohledu na požadavky z jiných kurzů nebo další aktivity. Profesoři neprovádějí opakování učiva. Rádi

Učitelé provádejí opakování před testem, aby to udělají jen v případě, že student přijde upozornili studenty na ty nejdůležitější body.

v konzultačních

hodinách

s předem

připravenými otázkami. Zvládnutím

testů

se

většinou

rozumí

pochopení postupu řešení typických úloh podle naučeného algoritmu řešení.

Zvládnutí testů se vnímá jako schopnost aplikovat v praxi to, co se student naučil. Hodnotí se schopnost problémů.

16

řešit nové typy

Známky se dávají podle provedené práce.

Známky se nedávají podle provedené práce.

Důsledně zpracované domácí úkoly mohou zvýšit studijní průměr, i když výsledky testů byly nízké.

Známky z testů a hlavních úkolů tvoří výslednou známku na konci kurzu.

Extra aktivity a vypracování projektů navíc Účast v extra aktivitách, většinou mluvení, taky mohou zvýšit studijní průměr.

nemůže zvýšit studijní průměr z předmětu. Student si musí dát pozor na první testy,

Úvodní (vstupní, rozřazovací) testy nesmí protože obvykle naznačují, co se bude od nepříznivě

ovlivnit

konečnou

známku, studenta požadováno. Kromě toho tvoří

obzvlášť když se nepovedly.

značnou součást výsledné známky. Prvními výsledky student může být dokonce šokován.

Student prospěl, dokud má známky ze všech Student prospěl, dokud má známky ze všech předmětů 4 až 1.

předmětů 3 až 1. Tady „4“ už nestačí.

Počítá se snaha studenta. Proto jsou kurzy Počítají se výsledky. Snaha studenta a ochota koncipovány tak, aby bylo možné odměnit profesorů pomoct studentovi prospět nijak studenta za snahu.

neovlivní jeho konečný výsledek a známku.

1.2 Tradiční vzdělávací metody Je zřejmé, že budování budoucího specialisty probíhá v učebnách vysoké školy. Náročný proces přípravy personálu se zakládá na metodách vzdělání, na jejichž stupni efektivnosti závisí úroveň kvalifikace budoucího absolventa. Tradiční metodika předpokládá komunikaci mezi učitelem a studentem, stálou kontrolu průběhu studia ze strany vyučujícího, kontrolu zvládnutí probírané látky. Jinými slovy konečný výsledek tohoto dialogu záleží na správných řešeních následujících úloh: Stanovení cíle,budování motivace pro studenta a kontrola znalostí. Poskytnutí materiálu s konkrétním obsahem (přednášky) a jeho interpretace (cvičení). Přičemž učitel navíc řeší metodické zpracování studijních materiálů. Tento model studia má direktivní charakter. V direktivním modelu výsledek studia se považuje jako přenos hromady znalostí díky racionální organizaci obsahu studijního progresu,

17

když probíhá jednostranný dialog, kde v roli iniciátora toku informací vystupuje učitel. Při tom reprodukce získaných informací je pouze mechanické: aktivita studenta a zájem o přůběh studia jsou teméř nulové. Na základě nových informačních a pedagogických technologií a metod vzdělávání je možné radikálně změnit roli učetele, udělat z něj nejen nosiče znalostí, ale vedoucího, iniciátora samostatné tvořivé práce studenta. Dokonce by učitel mohl vystupovat v roli přůvodce oceánem rozmanitých informací, který pomůže studentovi samostatně vyhledat kritéria a způsoby orientace při hledání racionálního obsahu v bezdně informačního toku. Řečeno jinak, v dnešních podmínkách rozvoje trhu vzdělávacích služeb a požadavků doby informačních technologií vzdělávací metody by měly zahrnovat direktivní a moderní, novátoský, interaktivní model vzdělávání. Interaktivní model je orientován na nutnost dosažení pochopení předávaných informací. Samotný proces předání informací je postaven na principu vzájemné interakce učitele a studenta. Předpokládá totiž větší aktivitu studenta, jeho kreativní переосмысление získaných informací. Všimněme si, že oba ty zkoumané modely vzdělávání mají jak své výhody, tak nevýhody. Základní kritéria direktivního modelu: přesnost, určitost, pravdivost obsahu (tohle předpokládá velký objem přednášek); závěrečná kontrola, samostudium v mimovýukové časy, písemné práce a úkoly nejsou. Základní kritéria interaktivního modelu: možnost neformální diskuze, volné výkládání látky, menší množství přednášek, ale naopak větší počet cvičení a seminářů, iniciativa studenta, skupinové domácí úkoly, které vyžádují spolupráci spolužáků, stálá kontrola v průběhu studia, písemné práce a úkoly. Bylo by chybou se držet nějakého jednoho modelu. Rozumně by bylo kombinovat ty dva modely pro dosažení efektivity a kvality učebního procesu. Systém vysokoškolského vzdělávání v podmínkách tržní ekonomiky jako jednu z priorit pro úspěšné řešení problémů přípravy kvalifikovaných pracovníků vymezuje princip uvažující zájmy studenta. Tím pádem na učitele jsou kladeny požadavky zpracování a zavádění takových приемов a metod vzdělávání, které by byly zaměřeny na aktivaci tvořivosti studenta a jeho ochotu se učit. Při tom by se měla řešit pedagogická stránka problému tvarování osobnosti občana republiky a jeho hodnotové orientace, jelikož proces studia na VŠ je hlavní součástí vzdělávacího procesu 18

každého člověka. A proto v závislosti na tom, jak silně je student zapojen do procesu studia, v konečném výsledku bude záležet úroveň jeho vzdělanosti a inteligence ve všech slovasmyslech. Kromě toho globální informatizace moderní společnosti taky podstatně ovlivnila vzdělávací proces, systém vysokoškolského vzdělání v republice, a taky vyžádala radikální změny v studijních metodikách. Tím pádem reorganizace vysokoškolského systému předpokládá jako startovou bázi přechod k takovým vzdělávacím metodám, které jsou postaveny na kontruktivním a operativním přístupu místo tradičního lineárního, když se v procesu studia se znalosti předávali podle principu „čím víc, tím líp“. Tento paradigmální posun v systému vysokoškolského vzdělávání, předpokládající inovaci moderních pedagogických technologií, už existije. Moderní vzdělání musí odpovídat reálných potřebám a mezinárodním standardům. Podíváme se na základní aspekty možného použítí moderních vzdělávacích metod v oblasti vysokoškolského vzdělávání. V rámci mé diplomové práce se podíváme na interaktivní vzdělávací metody, které zahrnují: 1. metodu problémného výkladu 2. prezentace 3. diskuze 4. case-study 5. práci ve skupinách 6. brainstorming 7. metodu kritického myšlení 8. soutěže 9. mini-výzkumy 10. manažerské hry 11. hry podle rolí 12. metodu Insert – metodu individuálních poznámek, kdy studenti si píšou 10 minutové asociativní eseje. 13. metoda rychlého dotazníku (dotaz-odpověď) 14. metoda anketování a další.

19

Jednou z nejefektivnějších metod aktivace procesu studia se považuje metoda problémového výkladu. Při takovém přístupu přednáška se stává podobná diaglogu, učení imituje proces zkoumání (na začátku přednášky se vymezí několik klíčových pojmů vztahujících se k tématu, výklad se provádí podle principu samostatné analýzy a shrnutí studijního materiálu studenty). Tato metoda dokáže zaujmout studenta, zapojit ho do studijního procesu. Rozpory vědního poznání se rozkrývají pomocí formulování problému. Studijní problém a problémová situace jsou základními strukturnými komponentami problémového studia. Před zahájením určitého tématu se studentům stanoví problémová otázka nebo úloha na řešení nějakého problému. Tím vlastně profesor stimuluje vyřešení problému a taky zamezuje výskytu rozporu mezi předem stanoveným jeho chápáním a požadovanými znalostmi studenta. Efektivnost této mětody je v tom, že jednotlivé problémy mohou být vzneseny studenty. Hlavní úspěch této metody je v tom, že profesor požaduje od posluchačů „samostatné řešení“ stanoveného problému. Organizace problémového studia je dost složitá a vyžaduje značné přípravy lektora. Ale při prvních krocích zavedení této metodiky lze ji použít jako doplněk k již dříve vypracovaným přednáškám a cvičením. Další efektivní metodou lze jmenovat case-study neboli metodu studijních konkrétních situací. Hlavním pojmem této metody je pojem situace, tj. množiny proměnných, kdy výběr jakékoliv z nich ovlivňuje konečný výsledek. Zásadně se odmítá existence jediné správné odpovědi. V dané metodice student se musí samostatně rozhodovat a odůvodňovat svá rozhodnutí. Tato metoda se začala využívat ještě na začátku 20. století v oblasti práca a mediciny. Velkou roli měl Harvard v šiření této metodiky. Zejména tam byly vypracované první case-study pro výuku studentů business disciplinám. Podle tvůrců metoda case-study je to taková metoda, kdy studenti a učitelé aktivně diskutují a řeší konkrétní situace a business úlohy. Tyto situace jsou většinou popsány v papírové podobě a sestaveny podle reálných faktů. Studenti je čtou, zkoumají a provadí analýzu pomocí společných diskuzí. Tyto případy představují kostru diskuze řízené učitelem. Proto metoda case-study zahrnuje taky výjimečný druh materiálů a výjimečné postupy použití těchto materiálů ve výuce. Jak tvrdí západní vědci (profesoři na vysokých školách), celkově metoda studijních konkrétních situací umožňuje: 1. správně rozhodovat v podminkách nejistoty 2. sestavovat algorytmus rozhodování 3. ovládnout dovednosti zkoumání situace

20

4. vypracovávat plán akcí 5. používat získané teoretické poznatky v praxi 6. brát v úvahu názory jiných odborníků. Důležité je, že tato metoda přispívá k vývoji umění analyzovat situaci, hodnotit alternativy, vyvíje dovednosti řešení praktických úloh. Byla vypracována obecná technologie použití metody studijních konkrétních situací. 1. Před zahájením výuky profesor:  vybírá případ  stanoví základní a doporučené materiály  zpracovává scenáře Povinnosti studenta – vyřešit případ a seznam doporučené literatury, připravit se na hodinu. 2. V průběhu výuky profesor:  organizuje předběžnou diskuzi případu  dělí skupinu na podskupiny  řídí diskuzi Student:  klade otázky  navrhuje varianty řešení  přijímá rozhodnutí  sestavuje písemný výkaz provedené práce Zastavíme se na využití podobných metod v kurzu dějepisu. Dějepis je humanitní věda. Cílem dějepisu jako studijního kurzu kromě řešení poznávacích úloh je taky budování u studentů vědního chápání dějin jako procesu, rozvinutí obsahu principů historismu, bez nichž není možné pochopit běh dějin. Úkolem učitele v tomhle kontextu je na jedné straně vyřešit dilema mezi nutnosti získání určitého minima znalostí, na straně druhé za pomocí rozvoje a studia studenta. Moderní reálie určitým způsobem mění chápání forem a metod univerzitního vzdělávání. Zásadní roli tady hraje moderní technologie – počítač a Internet. Tím pádem vznikají nové

21

víze cest úspěšného tvarování znalostí a dovedností moderní studující mládeže. Jedním z nejzásadnějších reprezentantů vlivu informačních a Internet technologií se stalo použití v rámci výuky interaktivních metod. Nový pojem v metodice vzdělávání, těsně související s moderními technickými prostředky, logicky dochází k závěru, že použití všelijakých technických prostředků, zejména moderních personálních počítačů v rámci výuky představuje interaktivní metody učení. Jelikož počítač a Internet jsou tak pevnou součástí našeho života, že se bez nich v současné době nemůžeme obejít, pak je zcela jasná logika uvažování, že tyto metody slouží jako lék při výběru metod vzdělávání a jen na nich by se měli zakládat i další cesty učení. Z toho vyplývá, že ostatní metody ve vzdělávacím procesu nesnesou žádnou kritiku. Dovolíme si nesouhlasit s tímto trvzením ohledně interaktivních metod ve vzdělávacím procesu. Myslím si, že pro rozhodování, zda je metoda správná či špatná, je potřeba se opírat ne o úroveň technického zázemí, což je ale dost důležité, ale o konečný výsledek vzdělávacích metod. A proto je potřeba brát v úvahu nejen požadavky jednotlivých metod, ale celý obsah moderních metod ve vzdělávání. Budeme dodržovat tato ustanovení a pokusíme se dát definici interaktivních vzdělávacích metod. Interaktivní vzdělávací metody jsou takové přístupy, cesty a prostředky výuky, které jsou zaměřeny na aktivní účast a aktivní zapojení studenta do vzdělávacího procesu. Dále se pokusíme vyjmenovat celé spektrum takových vzdělávacích metod, které je možné zahrnout do této definice. Takže co se týče humanitních předmětů lze využít následující přístupy. 1. Přístupy konretizace a faktologie jsou zaměřeny na potřebu studenta vymezit hlavní idei nebomyšlenku v toku faktů a udalostí. Je možné je použít v procesu ústního výkladu materiálu – přednášek. Mezi ně můžeme zahrnout: a) obrázkové povídání, do nichž spadají výrazné epizódy z dějin, b) personifikace historických procesů v osudu historické osobnosti, c) dramatizace udalostí – fakta a historické datumy se vykládají jako úvod do výkladů zajímavých podrobnoctí.

22

2. Přístup zkoumání je zaměřen na kolektivní práci ve skupince, když je potřeba provést analýzu obsahu úryvku ze zdroju v rámci kolektivní diskuze. Tento přístup je orientován na práci v malých (15-20 lidí) skupinách – seminární (praktické) cvičení. Sem můžeme zařadit: a) práce studentů s přehlednou literaturou kurzu – mapy, schémata, tabulky b) různé exkurze do historických muzeí jako práce s pramenem, práce studentů s historickými dokumenty a materiály, c) použití technického zařízení – osobní počítač atp. jako sjednocení několika metod v rámci jednoho vyučování. 3. Přístup manažerských her nebo rolové hry orientováné na jednostlivé fáze, jichž se účastní každý student ve třídě. Poskytují příležitost pro aktivní a viditelnou účast studenta. Jsou zaměřeny na použití v rámci praktických cvičení. Do této kategorie metod můžeme zahrnout: a) využívání všech druhů letáků, textů s faktickými chybami nebo mezerami (doplňovačky); b) instrukce a ilustrace referenčních argumentů zaměřených na následné nezávislé uvažování studenta; c) skutečné rolové hry, které se uskutečňují pomocí rozdělení studentů do několika skupin a výkonu každého studenta (nebo skupiny studentů) některých funkcí vztahujících se k plnění úkolu. Jistě existuje řada metod a prostředků vzdělávání, které se líší od jediné šablony vzdělávacího procesu. Následky těchto metod jsou pozitivní ve všech smyslech. Ale nelze podhodnocovat to, že kvůli tak velké škále aktivit student nebude schopen pochopit skutečný problém. Přiznejme se, že se pokoušíme zpestřit výuku různými „interaktivními“ metodami. Tyto naše pokusy však občas zapojují studenta tak, že ztrací svou pozornost a už nevnímá původního zadání. Shrneme-li výše uvedené, je třeba poznamenat, že metody a způsoby vzdělávání by neměly být koncipovány jako cíl sám o sobě. Jsou především prostředkem řešení problémů chování ve škole. Proto je nutné použít metody přizpůsobené každé disciplíně. V tomto smyslu, myslím, že je chybou nutit učitele využívat popolárních "módních" metod ve vzdělávacím procesu. 23

2. Současné moderní internetové metody Více a více významná role vzdělávání přes Internet je schopná vytvořit pro studenty nové příležitosti vzdělávání. Ale na jinou stranu to znamená, že se objevují příležitosti nejen pro vzdělání, ale taky pro podvod. V offline režimu vyučující jsou schopni bez zvláštní námahy řídit studentské spolky s dbaním na morálku a taky hlídat studenty při zkouškách. V režimu online ale mohou studenti použit různé systémy jako například Google Answers, nebo poprosit o pomoc své přátele, nebo dokonce využívat dalších třetích osob, které by jim tyto testy vyřešily a odezvdaly za ně. Jak píše Bc. Michaela Ocetková5 ve své bakalářské práci, informace jsou základní složkou procesu vzdělávání. Zásadní změnou vnímání a způsobu učení člověka výrazně ovlivnil nástup internetu, v jehož době žijeme. Největším přínosem internetu se stala bezproblémová komunikace, přístup k obrovskému množství dat a možnost jejich vzájemné výměny. Takový objem dat nám ale hrozí zahlcením informacemi a neschopností data analyzovat. To všechno podstatně ovlivnilo proces vzdělávání. Proto se v současné době hledá takový školský systém, který by dokázal dlouhodobě a udržitelně vychovávat generace mladých odborníků, kteří by byli konkurenceschopní na trhu práce. Rozvoj online vzdělávání v Evropě připadá na 70. leta 20. století. Dnes skoro každá evropská země má vzdělávací zařízení, která provadí realizaci programů online vzdělávání, jejichž metody jsou na profesionální úrovni. Největší zájem vyvolávají ovšem programy využívající nové infromační technologie, počítače a multimédia, satelitní a digitální technologie. Dobrým příkladem je Španělská Národní Univerzita Distančního Vzdělávání (Universidad Nacional de Educacion a Distancia6 – UNED7), která byla založena ještě v roce 1972. To je největší univerzita ve Španělsku, která se skládá z osmi vzdělávacích center na území státu, a taky devíti center mimo území Španělska, například v Itálii, Německu, Velké Británii, Francii, Portugalsku, USA aj. Zhruba polovina studijních magisterských programů ve Velké Británii využívá metody distančního (vzdáleného) studia. Open University8,9 je největší světovou distanční

5

http://is.bivs.cz/th/15097/bivs_b/Vzdelavani_jako_celozivotni_proces.doc http://portal.uned.es/ 7 http://en.wikipedia.org/wiki/National_University_of_Distance_Education 8 http://cs.wikipedia.org/wiki/Open_University 9 http://www.open.ac.uk/ 6

24

(multikanálovou) univerzitou, která zaujímá vedoucí pozici mezi evropskými organizacemi v dané vzdělávací oblasti. Když se v distančním studiu nevyžívá metoda zpětné vazvy, pak veškerý studijní materiál a potřebné informace se ukládají a načítají se na různé přenosné nosiče (většinou CD, DVD, mp3, dříve kazety atd.). Pak se tyto informace rozesílají poštou nebo prostřednictvím Internetu různým univerzitám a vzdělávacím zařízením, kde je potřebují pro získání znalostí a následného vzdělání. Takovou metodu používají ve Francouzském Národním Centru Distančního Vzdělávání(Centre National D'enseignement a Distance – CNED10), který byl založen v roce 1939. V rámci této vysoké školy se takto vzdělává kolem 35 000 studentů ze 120 zemí. V rozvoji se účastní cca 5000 odborných pracovníků, kteří vytvářejí celou řadu vzdělávacích kurzů. V současné době se taky šíří různé přednášky a cvičení spolu s programy pro veřejnost, které umožňují na konci kurzů získání certifikátů nebo diplomů o ukončeném vysokoškolském vzdělání po absolvování závěrečných zkoušek. Takové komplexní řešení může poskytnout Baltická Univerzita (Baltic University11) díky svými televizním kurzům. Tato vysoká škola byla založena ve Švédsku. A v současné době spolupracuje s cca 50 univerzitami, jejichž odborní pracovníci pochází z 10 zemí. Pro poskytování vzdělávacích kontaktů podle společných odborných zájmů a témat se využívá technologie satelitní digitální televize (SDTV). Příležitosti, které nabízí online vzdělávání pro studenty naší doby je těžké přecenit. Rovný přístup k informacím, nízké bariéry učení, mobility, široký výběr předmětů a specializací a neustále aktualizovaný material jsou hlavními výhodami vzdělávacích platforem, které v budoucnu nahradí tradiční instituce. A až se to stane, pomůže to posluchačům z celého světa se stát konkurenceschopnějšími a žádanějším. Rozsáhlé šíření masivních otevřených elektronických (vzdálených) kurzů (MOOC – Massive Open Online Course – Obrázek č. 1) mění vzdělávací formu tím, že umožňuje studentům z celého světa poslouchat špičkové profesory a účastnit se dříve neexistujících diskuzí na fórech kurzu.

10 11

http://www.cned.fr/ http://www.balticuniv.uu.se/

25

Obrázek č. 1: MOOC systém

Zdroj: http://www.wiredacademic.com/wp-content/uploads/2013/05/MOOC_ecosystem.png

Počet takových platforem již dnes převyšuje desítky. Popis některých z nich budeme sledovat dále v textu této diplomové práce. Společnost Deloitte sestavila svou vlastní prognózu ohledně toho, jak se v nejblížší době budou vyvíjet vysoké technologie, telekomunikace a média. Jednou ze zajímavých tézí je například to, že světový objem prodejů mobilních zařízení v roce 2014 přesáhne 750 miliard dollarů. Odborníci Deloittu se domnívají, že do roku 2020 bude tato forma studia představovat asi 10% vysokoškolských programů. Podrobněji s obsahem prognózy se lze seznámit na internetových stránkách společnosti.12 Nyní žijeme v zajímavé době. Stále je více možností , informace se stávají veřejně přístupné a snadno získatelné . Neustálé zlepšování a učení se jsou důležitými prvky čtěstí. Proto se tolik lidí snaží získat co nejvíce znalostí v naději, že lépe poznají sami sebe, což jim pomůže se více přizpůsobit rychlým změnám profesního života . Jinými slovy , vzdělávání a získávání znalostí představují nyní býtkontinuální proces . 12

https://www.deloitte.com/assets/Dcom-Iceland/Local%20Assets/Documents/

26

Pokud budeme mluvit o tom, co si člověk představí, když uslyší „klasické vysokoškolské vzdělání“, můžeme konstatovat, že u většiny bude představa univerzity, na níž přednáší profesor, provádí semináře, laborátorní práce (například pro technické obory), knihovny, zkoušky, atd. Tento univerzitní systém se neměnil po staletí a nemůžeme nesouhlasit s tím, že stárne. V posledních dvaceti letech se začaly vyskytovat nové způsoby (metody) vzdělávání: distanční a smíšené, jejichž součástí je získávání znalostí přes internet. Ale i při takových formách studia se stále vyžaduje přítomnost studenta na seminářích a zkouškách. V podstatě univerzity nabízely studentům různé typy kurzů , ale až do nedávné doby nebyla žádná platforma, která by v sobě spojovala mnoho předních univerzit a kurzů na jednom místě . Jen před pár lety se začaly objevovat takové platformy. Stručně a přehledně moderní vzdělávací metody můžeme znázornit v následující tabulce. Tabulka č. 1: Moderní vzdělávací metody

Mezinárodní online kurzy Absolutní jednička v oblasti online vzdělávání, široký Coursera13

výběr kurzů, snadnost použití. Více než 200 kurzů na různá témata zdarma. Obvykle kurz trvá 6 až 12 týdnů. Společnost byla založena v MIT15 a Harvardskou

EdX14

Universitou. Nabízí více než 70 kurzů z nejlepších vysokých škol a univerzit ve světě.

Canvas Networ16

Iversity17

Více než 50 různých kurzů. Některé z nich jsou placené (65 - 199 dolarů) a s omezeným počtem posluchačů. Architektura, design, filozofie, právo, finance, medicína, marketing, atd.

13

https://www.coursera.org/ https://www.edx.org/ 15 http://web.mit.edu/ 16 https://www.canvas.net/ 17 https://iversity.org/ 14

27

Bezplatný projekt australských univerzit. Obory: finance, Open2Study18

podnikání,

marketing,

reklama,

medicína,

věda,

vzdělávání, management a řízení atd. NovoED19

Obchodní oddělení, materiály pro podnikání

UMass Boston Open Courseware20

psychologie,

biologie,

politologie,

historie,

matematiky a různých humanitních oborů s přístupem k seznamu doporučené literatury. Ale není video.

OpenLearning21

Více než 30 kurzů na téma podnikání a programování.

Learning Space: The Open University

Kurzy

22

Materiály jsou rozděleny podle věku a tematických skupin. Tematika kurzů je dostatečně široká. Projekt je určen pro žáky a studenty. Nabízí obrovskou

Khan Academy23

databázi textů a videí vztahujícím se k tradičním disciplínám.

MIT Open Courseware24

Udacity25

Jsou

poskytovány

materiály

z přednášek

MIT

v Cambridge – jedné z nejprestižnějších technických univerzit na světě. Více než 30 kurzů jsou rozděleno nejen podle témat (výpočetní technika, věda), ale také dle úrovni složitosti. Kurzy podle individuálních potřeb studentů. Skupinová

Interaktivní

výuka v živém čase online, interakce mezi učitelem a

systém*26

studenty. Ten systém je schopen nahradit střední školu. Nový projekt a jeho potenciál nebyl dosud prozkoumán.

18

https://www.open2study.com/ https://novoed.com/ 20 http://www.ocw.umb.edu/ 21 https://www.openlearning.com/ 22 http://www.open.edu/openlearn/ 23 https://www.khanacademy.org/ 24 http://ocw.mit.edu/index.htm 25 https://www.udacity.com/ 26 *Vlastní zkušenosti autorky. (Interní informace.) 19

28

Mezi další moderní metody můžeme taky zahrnout:  OpenEdX  TED-ed  GCF LearnFree  My Education Key  Open Culture  Harward Open Courses Z těchto platforem můžeme vymezit Courseru a EdX jako největší. V podstatě jsou to podobné platformy, které kombinují kurzy předních univerzit v USA (například získání příslušné technologické znalosti), které nabízí širokou škálu oborů jak technických, tak humanitních. Odlišnost těchto dvou metod spočívá jen v způsobu jejich financování. Coursera (Obrázek č.2) je komerční organizace, která předpokládá zisk pro investory. Na rozdíl od ní EdX je neziskovou organizací. Obrázek č. 2: Coursera (rozhrání)

Zdroj: http://www.technologyimprov.com/wp-content/uploads/2013/04/04-Coursera-Course-Lectures.gif

29

Coursera V současné době Coursera je nejdynamičtějším projektem v oblasti online vzdělávání. Ještě v roce 2012 byl jmenován jako jeden z nejperspektivnějších vzdělávacích projektů. Počet studentů je více než pět milionů lidí a počet kurzů se počítá po stovkách. Mezi partnery patří takové špičkové univerzity jako Stanfordská univerzita, Princetonská univerzita a desítky dalších známých vysokých škol.27 Od ostatních platforem se Coursera líší především již vytvořenou velkou komunitou studentů, kteří organizují setkání a offlinové diskusní kurzy. Tyto akce se konají po celém světě. Rychlý rozvoj takových skupinek studentů podporuje operativní vytváření titulků k přednáškám pro studenty, kteří nemluví anglicky. Daphne Koller28 shrnula podstatu projektu Coursera:  Znalosti a vzdělání, které byly dříve k dispozici pouze malému počtu lidí, se dnes otevřely téměř každému, kdo má počítač a přístup k internetu (kurzy jsou zdarma).  Studenti vytvářejí komunity a místní setkání v sociálních sítích a v reálném životě. Následkem je to, že mnohem úspěšnější studenti postupují po kariérním žebříčku nebo mohou si najít prestížní práci.  Vzhledem k tomu, že počet studentů je velký, studenti se kontrolují navzájem, pokud jde například o vyhodnocení esejí;  Systém vzdělávání mastery learning29 (Graf 1) je mnohem účinnější než klasická výuka. Hodně se přiblížuje k efektivnosti studia 1:1, tj. individuální výuky – jeden učitel a jeden student. Pokud vezmeme v úvahu rozdělení studentů jako při klasické výuce, pak úspěšně zvládnutou materiál zhruba 50% studentů. Při individuální výuce počet studentů, kteří úspěšně zvládnou materiál, stoupá na 98%. Pomocí tohoto systému se Coursera snaží dosáhnout maximálních výsledků díky použitím levnějších přístupů než individuální doučování.  Vzdělávání je vnímáno jako příležitost k lepšímu životu. K dispozici jsou případy, kdy studentům po absolvování online kurzu a získání nejlepšího výsledku byla nabídnuta práce v dobře známých společnostech.

27

http://www.lookatme.ru/mag/how-to/jobs/199515-online-courses http://www.ted.com/talks/daphne_koller_what_we_re_learning_from_online_education 29 http://en.wikipedia.org/wiki/Mastery_learning 28

30

Graf 1: Znázornění efektu „Mastery learning“ („učení se k úplnému zvládnutí“)

Zdroj: Vlastní úpravy Vzhledem k tomu, že Coursera je otevřený projekt sloužící k získávání znalostí a spolupráce s předními univerzitami, investoři stále chtějí dostávat zisky. A proto nyní tento projekt aktivně zvažuje různé způsoby monetizace. Mimochodem, natočení a příprava jednoho online kurzu stojí pro univerzitu průměru 50 tisíc dolarů. Kupodivu , některé varianty mohou být zajímavé pro studenty. Již dnes existije možnost zvýšit spolupráci mezi společnostmi, které potřebují odborníky s příslušnými znalostmi, a studenty, kteří mají praktické dovednosti ve požadovaném oboru . Když uděláme malé shrnutí, můžeme říct, že:  Po získání vysokoškolského vzdělávání lidé chtějí pokračovat ve studiu.  Výše zmíněné kurzy mohou být považovány za jakési profilovou orientaci, protože mají nízké vstupní požadavky na uchazeče a lidé mohou snadno získat znalosti v nových oblastech. Podle toho se pak rozhodnou, zda se budou i nadále zabývat touto problematikou či si zvolí nějaký jiný obor.  Klasické vzdělání nezmízí, protože význam jména univerzity stále ještě má hodnotu.  V budoucnosti se očekává kombinace online vzdělávání a klasické výuky. edX Většina známých univerzit jako Gardvard, MIT a University of California v Berkeley jistě nabízí edX. O studiu na těchto univerzitách sní skoro všichni studenti na planetě. Ale i přes velká jména je u nich méně kurzů než například na Coursera. Tato skutečnost se vysvětluje počtem zúčastněných vysokých škol.

31

Obrázek č. 3: edX (rozhrání)

Zdroj: http://newsoffice.mit.edu/sites/mit.edu.newsoffice/files/images/2013/20130402093457-0_0.png

Zajímavostí projektu je jeho synchronizace s vysokými školami, například po poslechnutí přednášek a zpracování úkolů jednotlivých kurzů, můžeme získat skutečné kredity na Harvardu. Měli bychom také zmínit, že platforma edX (Obrázek č. 3) je opensourcový projekt30, který se podporuje především studenty zúčastněných univerzit. Vzhledem k tomu, platforma sama o sobě je k dispozici na GitHub31, to také umožňuje vývojářům třetích stran z celého světa se podílet na jeho vývoji. Khan Academy Původně ten projekt byl podporován jednou osobou - absolventem MIT a Harvard Business School Salmanem Khanem. Ten si stanovil za cíl zpřístupnit vzdělání po celém světě.

30 31

http://code.edx.org/ https://github.com/edx/

32

Všechno začalo kanálem na YouTube s několika videí, nyní projekt je financován Googlem a Fondem Billa a Melindy Gatesových. Na YouTube jsou k dispozici tisíce přednášek, které pokrývají širokou škálu témat, které se nabízejí ve formě krátkých klipů s komentářem. Vlastní systém testů a úkolů pomáhá lépe se naučit materiál. Tato forma je velmi pohodlná, když potřebujete si zopakovat nějaké téma nebo se rychle vypořádat s jakýmkoli pojmem, aniž byste poslouchali celý kurz. Obrázek č. 4: Khan Academy (rozhrání)

Zdroj: http://edufreeware.files.wordpress.com/2013/03/khanhome2.jpg

Jeden jediný člověk - Salman Khan - vytvořil slavný Khan Academy - organizovaný systém vzdělávacích videí, které mohou být použity jako kompletní odborná příprava podle různých předmětů (Obrázek č. 4).

33

Obrázek č. 5: Khan Academy (knihovna, mediatéka)

Zdroj: http://www.courses.com.ph/wp-content/uploads/2014/04/Khan-Academy-Library.jpg

Všechno to začalo jen několika matematickými kurzy. Ale dnes mediatéka má asi přes 3900 videí (Obrázek č. 5). TED Název TED je zkratka od Technology, Entertainment, Design. Dnes TED představuje nejlepší nápady globální komunity, která je otevřená zástupcům jakýchkoliv disciplín a kultur a která hledá hlubší pochopení našeho světa. Ve skutečnosti, TED je vzdělávací platforma, kde se nahrávají video záznamy stejnojmenné videokonference. V současné době videoprezentace TED byly zobrazeny více než 1 miliard krát. Takovou populáritu "myšlenky" získaly díky tomu, že každý, kdo dostal lincenci od TED může nezávisle provádět místní události, zvat místní lídry, autory zajímavých projektů a inspirativních řešení.

34

TEDed Tento servis je mladším bratrem TED. Účelem tohoto zdroje je vytváření video-lekcí založené na šíření skvělých nápadů. Více podrobností o tom, jak to funguje lze se dozvědět na oficiálních stránkách http://ed.ted.com/. Uživatelům se nabízí sledování videí a následně odpovídání na otázky týkající se posouzení asimilaci informací. Pokud máte zájem o lekci, jsou potom příležitosti k hlubšímu poznání tématu a prozkoumání dalších materiálů. Charakteristickým rysem tohoto nástroje je možnost vytvořit pro uživatele lekce založené na video klipech v sekci Flip this lesson. MIT Open Courseware Projekt jedné z nejprestižnějších univerzit na světě, Massachusettského technologického institutu (MIT), který má historii více než desítky let. Na rozdíl od většiny dalších platforem se zde představují skutečné MIT kurzy s domácími úkoly, poznámkami, zkouškovými otázkami a doporučenou literaturou. Katalog předmětů se skládá ze všech přednášek na univerzitě, které probíhají na univerzitě. Dispozice materiálu se ale podle jednotlivých kurzů líší. Některé video- nebo audiopřednášky nejsou k dispozici pro všechny. Občas je potřeba si zakoupit další literaturu potřebnou pro úspěšné zvládnutí kurzu. Některé kurzy z tohoto katalogu jsou k dispozici na iTunes U. iTunes U32 Nabízí velký výběr kurzů , z nichž většina má působivou škálu materiálů , a na rozdíl od svých konkurentů v aktivním servisu má takové pěkné věci jako je schopnost dělat poznámky z audio a video přednášek a pdf snímků . Servis od Apple je užitečný především nativní integrací se všemi zařízeními Apple a samozřejmě se to vztahuje pouze na ty, kteří je mají. Navzdory tomu, že budete muset strávit čas na nastavení a vývoj, ve výsledku je to moc silný nástroj. V ideálním případě prostřednictvím upozornením a synchronizaci , budete mít vždy přístup k novým výukovým materiálům, ať jste kdekoliv . Přístup z telefonu nebo tabletu je to velmi pohodlné a značně rozšiřuje příležitosti k učení. 32

http://www.apple.com/ru/apps/itunes-u/

35

Udacity Servis se objevil poté co dva Stanfordští profesoři zahájili experimentální kurz o umělé inteligenci, který zaujal více než 160,000 lidí. Obrázek č. 6: Udacity (rozhrání)

Zdroj: http://beta.hstor.org/storage2/193/103/276/193103276189aa18f6d837448ae7d839.png

Jeho charakteristickým rysem je to, že jako lektoři často vystupují profesionálové největších společností. Takže pomocí Udacity (Obrázek č. 6) je možné se učit u předních odborníků Googlu a Microsoftu. Některé obory vyžadují zvláštní poplatek ve výši cca 150 dolarů, zatímco většina obecných vzdělávacích oborů (stejně jako u konkurentů) je zdarma. My Education Path33 Tento projekt nenabízí kurzy samy o sobě, pouze shromažďuje a strukturuje informace z přednášek na jiných internetových stránkách. Kromě toho, jsou k dispozici kurzy z různých oborů, které dohromady představují ucelený program. Máte touhu studovat informatiku? Prosím. Psychologii? V pořádku. Rozhodl jste se naučit vyšší matematiku? K dispozici jsou různé varianty.

33

http://myeducationpath.com/courses/

36

Nicméně, každý semestr vyžaduje solidní zátěž, takže buďte připraveni na to, že budete potřebovat až 30-40 hodin týdně pro úspěšné zvládnutí tohoto materiálu. 2.1. Porovnání tří vybraných metod (Coursera , NovoEd a OpenEdX) Před několika týdny se objevilo na internetu velmi zajímavé srovnání MOOC platforem 34, a proto bych ho ráda přidala do své diplomové práce jako nezbytně nutné poznatky v této oblasti. Fakulty na Stanfordské univerzitě, které chtějí vytvořit MOOC mají na výběr ze tří platforem: Coursera , NovoEd

a OpenEdX . První dvě z nich jsou vlastněny a provozovány

společnostmi, založených Stanfordskou univerzitou za účelem zisku, a poslední je open source platforma vyvinutá portálem edx.org, což je nezisková organizace založena Harvardskou a Massachusettskou univerzitami. Stanfordská univerzita zajišťuje chod na platformě OpenEdX a provozuje její vlastní instalaci . Někoho by mohlo zajímat, jaké jsou rozdíly mezi těmito platformami . Ale až na jednu výjimku , vlastnosti platforem jsou zřídkakdy rozhodujícím faktorem pro fakultu, proč si jednu z nich vybrat. A co to je za výjimka, pomoci které se fakulty rozhodují, když ne vlastnosti platforem? Možnost pracovat v týmu. Určitá míra spolupráce je podporována na všech třech platformách, jako, např., diskusní fóra a wiki, ale pouze jedna z těchto platforem má explicitní podporu pro týmovou práci - platforma NovoEd. Toto je obzvlášť cenné pro kurzy zaměřené na výuku, jak vytvořit a uspět se start-upy, stejně tak i pro kurzy, kde jednou z hlavních náplní výuky je naučit se pracovat efektivně jako součást nějakého týmu. Současné důkazy o efektivitě těchto týmů jsou zajímavé, i když nejsou úplné, protože je máme jenom z určitých oborů, jako, např., společností, podnikajících ve sféře zábavy. Není dosud žádný výzkum, který by zkoumal, pro jaké množství studentů to je efektivní, a pro jaké už není. Způsob, jak studenti hledají na platformě týmy, je pořad ve svých základech, a nefunguje dobře pro každého - je poněkud obtížné vytvořit týmy v prostředí, kde náklady na přijetí do kurzu jsou tak nízké, že mnoho lidí si ho vybere, ale nedokončí. Nicméně softwarová podpora se pořad vylepšuje. Nakonec se dá očekávat, že všechny tyto platformy začlení vlastnosti podobné online seznamovacím serverům, kde studenti budou mít svoje profily, které systém dokáže zanalyzovat a doporučit partnery do týmů. 34

https://signalblog.stanford.edu/platform-features/

37

Proto fakulty, které chtějí, aby se jejich úkoly, založené na týmové spolupráci, začlenili do jejich MOOC, často volí NovoEd. Na druhou stranu, NovoEd má mnohem slabší podporu pro automatické hodnocení než Coursera nebo OpenEdX: jsou podporované otázky s možnostmi odpovědi, krátké a/nebo numerické otázky s přesnými odpověďmi, ale autoři kurzu nemůžou psát skripty pro jiné způsoby ohodnocení, ani nemůžou přejít na odkaz na, např., kód napsaný studentem pro jeho následné ohodnocení. Pokud kurz vyžaduje mnoho automatického hodnocení, fakulty využívají Coursera nebo OpenEdX. Při výběru mezi Coursera a OpenEdX vlastnosti a funkce většinou nejsou hlavními motivy. Rozdíly ve funkcích samozřejmě jsou, a my tady uvedeme některé z nich, nicméně hlavními důvody pro výběr jedné z těchto platforem jsou většinou tyto: 1. Nezisková versus zisková. Některé fakulty se obávají rizika, že se můžou stát závislými na komerční politice třetí strany. Tam může nastat potenciální konflikty mezi vzdělávajícími neziskovými cíly a vidinou zisku třetí strany. 2. Flexibilita opětovného použití obsahu. V případě ziskových platforem existuje vždycky riziko, že obchodní podmínky pro použití této platformy se můžou v průběhu času změnit, a my můžeme skončit v situaci, kdy bude vytvořen obsah pro jednu konkrétní platformu, ale nebudeme mít kontrolu nad provozem. Příkladem může být sdílení obsahu. Coursera má nový pilotní program, kde jejich partneři mohou sdílet omezený počet kurzů zdarma, ale Coursera sama rozhoduje, na jak dlouho to bude a kolika kurzů se to bude týkat. Na OpenEdX sdílení obsahu a podmínky tohoto sdílení (např. zda je to zadarmo či nikoliv) závisí pouze na domluvě. 3. Schopnost budovat své vlastní funkce. OpenEdX je otevřený kód, proto v případě, že potřebujeme nějakou funkci, nemusíme žádat provozovatele platformy, aby ji pro nás udělal. Například, Stanford má vlastní malou skupinu programátorů, kteří vyvíjí funkce pro platformu OpenEdX, takže v případě potřeby můžou cokoliv naprogramovat. Podobně, někdy i jiné lidé naprogramují funkce, které je zajímají, a ostatní je můžou používat (např. MIT nedávno přidal funkci, aby deadliny byly v platformě více pružnější pro interní použití fakulty, a skupina na Harvardu vytváří v platformě anotační nástroj). Coursera občas byla ochotna vytvořit funkce vyžadované fakultou, ale ne vždycky. 4. Značka. Kurzy hostované na základě OpenEdX běží na doméně class.stanford.edu a jsou značkovány stejně jako jakýkoliv další obsah Stanfordské univerzity. Prominentní značkou po celém rozhraní kurzu je samozřejmě značka Stanford. Kurzy s hostingem na

38

platformě Coursera jsou provozovány pod doménou coursera.org a převládající značkou je Coursera. 5. Publikum. Coursera je v současné době dominantní MOOC platformou, a pokud by nás nejvíce zajímal co největší počet studentů na kurzu, tak bychom se dostali právě tam. To znamená, že mezi těmito platformami existují některé rozdíly ve funkcích a že to není snadné zjistit. Všechny tyto platformy jsou mladé a moc nemají aktuálních veřejně dostupných funkcionálních přehledů podle standardizovaných kritérií porovnání. Takže ve snaze částečně to napravit, alespoň v dubnu 2014 (všechny platformy vytvářejí nové funkce velmi rychle), představujeme seznam funkcí, v čemž jsou rozdíly mezi Coursera a OpenEdX. 1. Videa: player na OpenEdX má jednu obzvláště výhodnou vlastnost - rolující titulky , které jsou vyhledávatelné a použitelné jako index do videa. Playery jsou jinak podobné až na to, že Coursera uživatelům nabízí poněkud větší výběr rychlostí přehrávání. 2. Video kvízy: Coursera toto má, a OpenEdX ne. Ale dá se tento problém vyřešit tím, že se video rozbije na kousky s kvízy mezi nimi, ale je pak těžké se rozhodnout přesunout kvíz na jiné místo ve videu. 3. Autorství kurzů. Jak Coursera, tak OpenEdX nemají moc dobré grafické uživatelské rozhraní pro autory kurzů. OpenEdX má také poněkud nevhodný formát XML , který je vhodné použít v případě, že jste autorem kurzu programově, např. převedením obsahu z jiného formátu. 4. Zkoušení A/B. To je možné na obou platformách. Ale více flexibilně to mohou použít autoři na OpenEdX, kde mohou být uživatelé rozděleny na libovolné počty skupin, a různé výukové materiály všech typů jsou prezentovány kdekoliv na courseware. 5. Struktura stránek. To je pružnější na OpenEdX, kde jakýkoli typ obsahu lze na stránce kombinovat a stránky mohou být nakombinovány do výuky. Na rozdíl od toho Coursera má různé typy stránek pro různé typy obsahu (např. stránka pro video/ stránka pro kvízy). 6. Sáda údajů. Obě platformy sdílí některé informace, ale ne v takovém rozsahu, ve kterém bychom si mohli přát. Ale mohou poskytnout údaje pro další analýzu . Současné zprávy o Coursera jsou o něco lepší než o OpenEdX. 7. Mobilní klient. Coursera funguje na iOS a Androidu, ale OpenEdX ne . 8. Fórum. Jak Coursera, tak OpenEdX mají diskusní fóra , ale Coursera má více funcí.

39

Coursera a OpenEdX mají mnoho společných rysů, a pro mnoho kurzů může normálně fungovat buď jedna, nebo druhá platfotma. Obě platfomy mají podobně seřazený obsah, podporují videa, text nebo i jiný obsah. Mají bohaté systémy pro automatické známkování nebo známkování učitelem. Ani jedna platforma nemá silnou podporu pro denní studium v podobě funkce vzdělávacího systému pro řízení výuky (LMS - Learning Management System). Jako například zadávání známek (export/import), podpora pro školitele, známkování a komentování, integrace s registráčními systémy atd. Některé kurzy na Stanfordu jsou ukončovány buď pomocí Coursera, nebo OpenEdX v kombinaci se semestrální prácí. Jednou podstatnou odlišností těchto platforem je dostupnost informací o tom, co je podporováno (vyžadováno) fakultou. OpenEdX má tvorbu dokumentace kurzu veřejně k dispozici na http://edx.readthedocs.org/projects/ca/en/latest/. To není úplně aktuální. Například, aktuální verze nebude obsahovat informace o tom, jak byla hodnocena zkouška, ale budeme mít dobrý pocit toho, jaké funkce jsou podporovány a jak bude běžet kurz. Coursera a NovoEd obě mají podobnou dokumentaci, ale ta není k dispozici pro lidi, kteří nejsou fakultními zaměstnanci na vysokých školách , které již spolupracují s MOOC. 2.1 Ochrana proti podvodům V současné době již několik klasických vzdělávacích institucí provedlo část svých kurzů prostřednictvím Internetu. Tyto instituce stále častěji používají vysokotechnologické nástroje na eliminaci podvodů. Loni vzdělavací systémy, jejichž předpokladem byla vyloženě výuka přes Internet, se vyvíjely výrazně rychlým tempem. Jedná se o takové vzdělávací platformy jako Coursera35, Udacity36, edX37, 2U38 a další. Tyto programy budují vztahy s klasickými univerzitami např. Boston College, Brandeis University, Emory University, Northwestern, University of North Carolina at Chapel Hill, University of Notre Dame, Wake Forest University, and Washington University in St. Louis. A proto jejich kurzy získávají větší a větší úctu. Pak je ale žádoucí se ujistit v poctivosti takových kurzů. Například v listopadu roku 2012 vzdělávací platforma Coursera oznámila, že některé její kurzy projdou kontrolou, jejímž cílem je zjistit, zda jsou ty kurzy srovnatelné s prestížními kurzy obyčejné klasické kollege. Zástupci Coursery oznámili o svém záměru využít dalkových technologií, díky nímž by se dalo zabezpečit ověření totožnosti. Tyto technologie

35

https://www.coursera.org/ https://www.udacity.com/ 37 https://www.edx.org/ 38 http://2u.com/about/ 36

40

by měli zajistit to, aby studentské práce byly právé a nepadělané. Platformy Udacity a edX začaly spolupracovat s testovými centry Pearsonu39. Momentálně studenti mohou být zkoušeni v režimu offline za přítomnosti dohlížejícího pracovníka. Kromě toho edX ujistil, že se zkoumají i další metody zamezení online podvodům studentů. Ani jedna z těch metodik zatím nemůže na 100% garantovat férové jednání studentů. Ale existuje 5 vysokotechnologických nástrojů, digitálních zvdělávacích platforem, které mohou být použity pro zabezpečení poctivosti studenta. Vzdálené živé sledování Exituje takový program jako Skype40, ale ten je určen především pro dozor u zkoušek. Jsou to takové servisy, které umožňují zabezpečení vzdáleného sledování a zároveň hlídání živě. Mezi ně patří: ProctorCam41, ProctorU42 a Remote Proctor Now43 (od společnosti SoftwareSecure). Tyto servisy používají obyčejné webové kamery pro hlídání studentka v reálném čase v průběhu zkoušek. Pomocí jednoho takového servisu dočasní hlídači (občas v jejich roli mohou vystupovat sami studenti) jsou schopni hlídat několik studentů najednou díky jednotlivým obrazovkám. Podíl počtu studentů na počtu hlídačů je zpravidla větší než v podminkách reálných offline-zkoušek. Toho se dosahuje díky velikosti počítačové obrazovky. V tuto chvili výše zmíněné servisy využívají pževážně tradiční klasické univerzity, například University of Massachusetts Boston, Southwestern Oklahoma State University, Loyola University Chicago, Columbia Southern University. Vzdálený dohled Další typ dálkového dozoru taky využívá možnosti webových kamer, ale se nespolehá na lidskou poctivost. Servis představený firmou McGraw-Hill’s Tegrity (Kryterion44) a další využívají webové kamery pro záznam jednotlivých pohybů studentů v průběhu zkoušky. Profesoři se pak mohou podívat na videozáznam (nebo použit ho jen v případech podezření v podvodu). Zástupci McGraw-Hill tvrdí, že jejich servis lze využit nejen u zkoušek, ale i pro řízení skupinových pracovních projektů, kontrolních testů, písemek a dalších druhů vzdělávacích aktivit. Tato metoda je schopna poskytnout učitelům dodatečné možnosti sledování procesu studia studentů. 39

http://www.pearson.com/ http://www.skype.com/ 41 http://www.proctorcam.com/# 42 http://www.proctoru.com/ 43 http://www.softwaresecure.com/product/remote-proctor-now/ 44 https://www.kryteriononline.com/ 40

41

Uzamčené prohlížeče Pro studenty je moc lákavé to, že si mohou vyhledat správnou odpověď na Googlu nebo poprosit o pomoc kamaráda prostřednictvím sociálních sítí či dalších messengerů, aniž by se pokusili to vyřešit sami. Spolu se sledováním průběhu zkoušky přes web-kameru spolupracuje mnoho dalších vzdělávacích platforem se servisy jako například Respondus45,které dokážou zablokovat (uzámknout) prohlížeč. Tím pádem studenti mohou vidět na obrazovce jen to, co se vztahuje k testu.Jakmile si student spustí aplikaci, naskočí mu okénko. A ten program mu blokuje přepínaní na kterékoliv další aplikace, což umožňuje zamezit online-komunikaci, vzdalenému přístupu k počítači a spouštění dalších komunikačních utilit. Slabinou této metody je však to, že studenti mohou použit další počítač, případně se obrátit na další lidi v pokoji nebo sputit sociální sítě na mobilu. Právě tomu je možné předejít díky sledování pomocí webových kamer. Software pro rozpoznávání "rukopisu" využívání klávesnice Další metodou, ke které se přihlíží vzdělávací program edX46, je software pro sledování máčkání na klávesnici. Ten systém umožňuje prozkoumat styl máčkání kláves každého studenta pro to, aby to pak bylo použito k identifikaci osoby. Například výzkumníci z vysoké školy Pace University47 říkají, že tato metoda je schopna identifikovat osobu zkoušeného v 99,5% případů díky analýze "rukopisu" psání na počítači. Stejně jako u blokování prohlížeče je tady riziko podvádění pomocí dalších lidí nebo po telefonu. Tuto technologii společnost Kryterion však nabízí jen jako součást komplexu nástrojů pro dálkové dozory. Software pro detekci plagiátů Hodně klasických vzdělávacích institucí používá skénery pro kontrolu plagiátu v odpovědích studentů. Tuto metodu začínají používat i online-platformy. Vzdělávací platforma 2U, která spolupracuje s špičkovými univerzitami v oblasti vysokohodnotných magisterských kurzů vyhlásila startování konsorcia spolu s některými vzdělávacími institucemi. Tato skupina se chystá použit aplikaci Turnitin, který je schopen odhálit plagiát. Před dvěma roky po několika stížnostech na plagiát v platformě Coursera její zástupci vyhlásili, že hledají programové zabezpečení pro odhalení plagiátu v studentských prácích. Aplikace Turnitin od společnosti iParadigms, která v roce 2011 zpracovala více 60 milionů vzdělávacívh dokumentů, je jednou

45

http://www.respondus.com/ https://www.edx.org/ 47 http://csis.pace.edu/~ctappert/it691-08fall/projects/keystroke-bookchap.pdf 46

42

ze špičkových nabídek na trhu v této oblasti. Впрочем, existují i další servisy fungující na stejném principu, např. PlagiarismDetect a VIPER. 2.2 Současnost a budoucnost online vzdělávání V současné době poznatky získané pomocí kurzu na těchto platformách rozhodně nemůže být kompletní náhradou klasického vysokoškolského vzdělávání . Hlavní funkcí vysokých škol je nyní vidět jen v učení se jak se učit. Nám říkají a ukazují, jak hledat a třídit informace, jak je správně interpretovat a získat konečné ucelené znalosti. Význam znalostí a praktických dovedností je nejvzácnějším pokladem a má mnohem větší význam než samotný diplom o vysokoškolském vzdělání. Nenáročné vstupní podmínky pro studium na těchto platformách on-line kurzů vedoucích univerzit umožňuje lidem rychle měnit specializaci a získávat znalosti v nových oborech. Takový systém je velmi flexibilní na rozdíl od klasických univerzitních kurzů , kde student po přihlášení musí vynaložit na to alespoň semestr. "Pro vzdělávání je třeba přilakávat, ne tlačit," Charles Leadbeater Způsoby, jak zpeněžit tyto platformy již nyní umožňují studentům, kteří dosáhli perfektního výsledku a získali certifikát, najít práci v předních společnostech. A co je nejdůležitější, vnější motivace klasického vzdělání je nahrazena vnitřní, když touha získat znalosti pochází z člověka, a ne z vnějších zastrašujících faktorů jako je armáda, iluze získání lepšího zaměstnání po vysoké škole nebo zákon davu (stádní pud). Možnosti personalizace pro získání znalostí, množství času stráveného studenta - to vše dělá takovou platformu, je mnohem účinnější unicherstitetskogo klasického vzdělání. Personalizace různých variací získávání znalostí, množství stráveného studentem času - to vše dělá internetovou platformu mnohem účinnějším analogem klasického vzdělání .

43

3 Metodika zpracování V projektové studii vycházím z deskripce internetové metody, který budeme označovat interaktivní program. Vyšla jsem z modelové vzdělávací internetové metody s tím, že představuje reprezentanta, který vychází z jednoho stávajícího modelu. Ale vzhledem ke zkušenostem jsem vymyslela referenční model. Momentálně na českém trhu existuje jeden poskytovatel virtuálního vzdělávacího prostředí, který spolupracuje s několika českými školami (středními a vysokými). Zabezpečuje tím online výuku v jiném slovasmyslu než jsme hovořili předtím. Na základě tohoto systému se pokouším vymyslet referenční model, který se zakládá na stávajícím systému, ale je vylepšen o několik položek, které ve stávajícím systému chybí. Ten referenční model je jedinečný tím, že se podstatně líší od ostatních moderních vzdělávacího metod využívajících Internet. Vyhodnocení kvality studia přes internet vyvolává problém kvůli nevyvinutým metodikám pro posouzení efektivnosti vzdělávacího virtuálního systému. Kvantitativní přístupy jsou jen omezeným nástrojem posouzení efektivity, a proto neodpovídá očekáváním vysokých resp. středních škol v rámci zvýšování kvality vzdělávání. Efektivita byla definována jako poměr vynaložených zdrojů k získanému užitku. Pro posouzení poruchovosti notebooků bylo využito statistických metod.

44

4 Efektivnost

vybrané

internetové

metody

univerzitního

vzdělávání V kapitole 2 byly popsány moderní internetové metody univerzitního vzdělávání. Jako vybraná internetová metoda univerzitního vzdělávání pro posouzení efektivnosti byl použit prototyp systému studia přes Internet. Nazveme ho „Systém interaktivního online vzdělávání“. Co tento pojem obnáší, popišeme později a nyní se podíváme, jaké formy studia momentálně existují v České republice. ZÁKON 561/2004 Sb. ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v §5 odst. 1 Formy vzdělávání, uvádí, cituji: „Základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě vzdělávání. Střední a vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání; vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné.“ A následně odst. 2 pro účely tohoto zákona se rozumí: a) denní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku, b) večerní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních hodinách, c) dálkovou formou vzdělávání samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce, d) distanční formou vzdělávání samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi, e) kombinovanou formou vzdělávánístřídání denní a jiné formy vzdělávání stanovené tímto zákonem. Školský zákon neurčuje (tedy ani ministerstvo), jakou metodou má být vzdělávání uskutečňováno, tedy připouští se i online výuka či e-learning. Je tedy i patrno, že zatím takováto dikce je postačující pro to, aby škola sama zvolila takovou metodu, respektive typ výuky, jaká vyhovuje vzdělávacím potřebám a požadavkům.

45

Jelikož zřizovateli středních škol bývá v drtivé většině kraj, následně soukromý subjekt popřípadě církve. Nejsou proto známá žádná omezení, jaké výukové prostředky (vybavení učeben atp.) škola pořídí. Samozřejmě co se týká učebních pomůcek, je zapotřebí přihlédnout k §160 školského zákona.48 Co se týká dotací, zatím není známo o žádných poskytnutých dotacích jmenovitě určených na online vzdělávání, nicméně by se dalo zkusit vyhledat na webu MŠMT49 a podívat se do strategií vzdělávací politiky. A dále sledovat vyhlašované dotační programy na webových stránkách MŠMT. Pokud by byla zabezpečena potřebná konektivita s možností online přenosu hlasu (zvuku) a obrazu, pak by se mohli bez jakýchkoliv omezení vzdělávat i zdravotně postížení, kteří by byli schopni studovat z domova přes Internet. Touto problématikou se zabývá na MŠMT pan David Kolačný. Jedná se ale jen o jeden z mnoha způsobů využítí online-výuky. Fungování českého vysokoškolského systému je podrobeno široké diskuzi. „Charakteristickým rysem současného vývoje je nízká míra vytváření pracovních míst a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle, tedy že lidé nemají odpovídající kvalifikace na vytvořená místa, což ukazuje na špatnou funkci vzdělávacího systému,“ glosuje současný stav Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.50 Jak uvádí dále Český Statistický Úřad, problematickým bodem českého trhu práce je klesající kvalita vzdělávacího systému. „Především je velmi slabé spojení oblasti vzdělávání se světem práce, chybí spolupráce se zaměstnavateli. Školní vzdělávání je odtržené od pracovní praxe; nedostatečně rozvinutá je v České republice také oblast celoživotního vzdělávání.“ Zatím strategie vzdělávací politiky České republiky na nejblížší leta není jasně definována. V Bílé knize51 z roku 2001 byly obsaženy abstraktní směry a cíle vzdělávací politiky, v níž se

48

http://zakony-online.cz/?s122&q122=160 http://www.msmt.cz/file/26624?highlightWords=MOOC 50 http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/poprve_v_cr_klesla_nominalni_mzda_20130605 51 http://www.vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/knihovna-koncepci/bilaniha/bila_kniha_2001_cz.pdf 49

46

vůbec neuvažovalo o dynamickém vývoji informačních a komunikačních technologiích a s tím souvisejících nových cestách a způsobech vzdělávání. Po provedení mnoha společenských diskuzí byla přijata Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 202052. Obsahuje aktuálnější a konktrétnější směry a cíle, není však zastřešujícím strategickým dokumentem ale podkladem pro veřejnou diskuzi. Vzhledem k tomu by se dalo vytvořit takový vzdělávací systém, který by mohl nahradit stávající přístupy vzdělávání. A když je nenahradí, tak aspoň doplní. Tím by se dalo kombinovat online výuku s klasickou. Jak se píše v britském deníku The Independent53, ohledně budoucnosti vzdělávání se na jedné konferenci vyjádřil doktor Anant Agarwal z Massachusettského technologického institutu (Massachusetts Institute of Technology54). Předpokládá, že se změní celý vzdělávací systém, a to i v oblasti univerzitního vzdělávání. V článku55 Times Higher Education, Diana Laurillard, z London University Institute of Education, argumentovala, že nekontrolované učení online není řešením. "Online kurzy zdarma, které vyžadují žádnou kvalifikaci nebo žádné poplatky za studium je sice skvělý nápad, ale není životaschopný," řekla. V rozvinutých zemích jako Velká Británie a USA je méně zastanců online vzdělávání jako takového než se očekávalo, akademici jsou skeptičtí. Nehledě na to, že je zatím hodně lidí předsvědčeno, že online vzdělávání nemá budoucnost, Dr. Agarwal říká: „Doba vzdělávání se změní k nepoznání již v průběhu 10 let. Změní se způsobem získávání znalostí a hodností studenty stejně jako vznikem nového online publika.“ Chtěla bych upozornit na to, že nikdo z výše zmíněných osob neuvažuje o online vzdělávání z jiného pohledu, a to jako o online vzdělávání, které bude probíhat online ve stejné podobě jako prezenční studium s veškerými charakteristikami, které přisluší dennímu studiu až na výjimku fyzické přítomnosti studenta ve školním zařízení. Josef Ludvík se velmi zajímavě vyjádřil ohledně efektivity českého vysokého školství. Ve svém článku56 totiž uvadí základní okruhy finančních příjmů státu, mezi něž patří:

52

http://www.msmt.cz/file/26624?highlightWords=MOOC http://www.independent.co.uk/news/education/education-news/online-learning-is-the-blackboard-of-thefuture-9117075.html 54 http://web.mit.edu/ 55 http://www.timeshighereducation.co.uk/comment/opinion/five-myths-about-moocs/2010480.article 56 http://blisty.cz/art/55319.html Efektivita vysokého školství v ČR, Bristské listy (23. 12. 2010) 53

47

 daňové příjmy zdaněním mezd pracujících studentů ještě v průběhu jejich studia, zdaněním výsledku jejich práce (DPH) a potom i zdaněním zisků firem, kde jsou zaměstnáni;  účast ve vědeckých prácích na své škole, bez jejichž přispění by páni profesoři nemohli realizovat své vědecké práce a školy by neměli granty ani tržby za prodej patentů;  práce ve firmách s vysoce sofistikovanou činností, která vede k přilivu kapitálu;  snaha rodičů a prarodičů umožnit svým dětem studium, což se projevuje v jejich šetření peněz a následném vynaložení finančních prostředků v průměru 100 000 Kč na rok. Poprvé za několik let někdo začal přemýšlet o efektivitě vzdělávacího procesu, jeho ziskovosti jako celku, a zejména různých vzdělávacích systémů přes Internet. Zvažme hodnocení některých problémů efektivnosti online studia. Počty zájemců o studium na vysokých školách nejen se nesnižuje, ale dokonce roste. Většina studentů si uvědomuje, že kvalitní vysokoškolské vzdělání dnes je jejich stabilní ekonomickou situací v budoucnu. Studenti raději zaplatí o něco více, aby získali prestížní vzdělání na prestižní vysoké škole nebo vysoké škole, která používá nové a perspektivní vzdělávací a informační technologie. Systém interaktivního online vzdělávání je skupinové studium v počítačovém telekomunikačním vzdělávacím prostředí, které umožňuje kromě běžných vzdělávacích úkolů efektivně řešit další problémy. Výuka může být uskutenčněna jak skupinově, tak individuálně. Jelikož se v této diplomové práci zabýváme spíše univerzitním vzděláváním, jednalo by se o skupinovou výuku. Výjimky by mohly představovat individuální konzultace s profesorem přes Internet. Větší přínos by ale byl, kdyby téma konzultace bylo předem domluveno a zveřejněno tak, aby ostatní zájemce se mohli zúčastnit té konzultace. V rámci tohoto systému by bylo možné vyhledávat informace v telekomunikačních systémech, zpracovávat je, provádět syntézu a analýzu. A co je možná nejdůležitější získávání nových dovedností a schopnost se orientovat v neznámém prostředí, nových situacích a tím si zlepšovat své znalosti. To vše výrazně stimuluje zájem studentů o online studium. S nárůstem úrovně rozvoje telekomunikačních zařízení, tyto trendy budou stále růst. V tuto chvíli máme situaci, že se očekává pokles výdajů v oboru školství. To ale může způsobit nedostatek investic do rozvoje technologií, což následně by mohlo vést ke snížení 48

počtu kvalifikovaných odborníků, které se vzdělávají pomocí nových technologií. Jedinečnost takovýchto odborníků je ovšem v tom, že jsou téměř připraveny k práci v podnikových informačních sítí a online knihovnách, a nevyžadují další čas na rekvalifikaci a školení. Tím se postupně dostáváme k pojmu efektivnost. „Efektivnost (Efficiency), též označováno jako účinnost, efektivita či produktivita, označuje obecně účinnost vložených zdrojů a užitek jimi získaný.“57 V běžném životě často dochází ke špatnému překladu či záměně s podobným pojmem Účelnost (Effectiveness), která označuje obecně “dělání správných věcí”, tj. schopnost produkovat požadovaný užitek (efekt, účel, produkt). Hodnocení probíhá až na úrovni výsledných produktů, což není náš případ. A proto se nadále budeme zabývat efektivností. Efektivnost můžeme vyjádřit pomocí vzorce: ( ) Jedná se o poměr výstupů a vstupů nějaké činnosti, v našem případě vzdělávacího systému. Pokud budeme hovořit o posouzení efektivnosti, pak nás bude zajímat minimalizace nákladů anebo maximalizace užitku. Snaha o zvyšování efektivnosti patří k základním úkolům jakéhokoliv systému. Dosažení vysoké efektivnosti (efektivity) v oblasti vzdělávání je klíčem úspěchu nejen vzdělávací politiky, ale celé společnosti, celého státu, celého světa. Významný americký ekonom P. F. Drucker58 říkal: “Účelnost je o dělání správných věcí a efektivnost je dělání věcí správně“ („Efficiency is doing things right; effectiveness is doing the right things”). Dle Armstronga59 (2007) je možné efektivitu vzdělávání znázornit následujícím vzorcem: (

)

( (

)

)

Jak už bylo uvedeno, kvantifikovat některé přínosy nebo určit je jako jednoznačný efekt vzdělávání není snadné. Ale všechno se dá vyjádřit v penězích. 57

https://managementmania.com/cs/efektivnost http://www.goodreads.com/quotes/31286-efficiency-is-doing-the-thing-right-effectiveness-is-doing-the 59 ARMSTRONG, M. 2007. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Praha: Rada. 58

49

Vzdělávání značně ovlivňuje vývoj ekonomiky. Tento vliv je uskutečňován především zvýšením produktivity práce. Pracovník, který má vyšší úroveň vzdělání a kulturního rozvoje, je obecně rychlejší a dosahuje vysoké odborné kvalifikace, výkonu a ekonomičtěji využívá zařízení a materiál. Samozřejmě, produktivita práce závisí nejen na úrovni vzdělání a pracovních dovednostech. Záleží na mnoha faktorech, zejména na úrovni technického vybavení práce a její organizace. Zavedení nového zařízení, progresivních technologií a způsobů organizace práce nemůže zabezpečit požadované výsledky, pokud úroveň vzdělání a kvalifikace nebude stoupat. Ne vždy je možné přesně určit, jaká část přírůstku produktivity je zajištěna technologií, a jaká část přírůstku je ovlivněna zvýšením kvalifikace pracovníků. V důsledku toho růst vzdělání a kvalifikace pracovníků je jedním z hlavních faktorů, které zvyšují efektivitu práce a zrychlují socio-ekonomický rozvoj společnosti. Ekonomická efektivnost vzdělávání má dva aspekty: vnitřní a vnější. Vnitřním aspektem se rozumí vypořádání s takovými ekonomickými problémy, které odrážejí efektivní využití zdrojů v rámci oblasti vzdělávání obecně a každou vzdělávací institucí zvlášť. Ukazatelem vnitřní ekonomické efektivnosti jsou náklady na vzdělávání v přepočtu na osobu, obsah a akademická úroveň vzdělání, kvalita odborné přípravy, profesní struktura připravovaných odborníků. Při zvažování externí účinnosti je velmi důležitá studie ekonomické účinosti investovaných veřejných prostředků do vzdělávání. Vyvinout přijatelné způsoby, které by plně odrážely ekonomickou efektivnost vzdělávacích metod je velmi obtížné. Ekonomické posouzení vzdělávání jako odvětví lidské činnosti vyžaduje kvantifikaci nákladů s ekonomickým dopadem v této oblasti. Vzhledem k tomu, že výsledky práce v oblasti vzdělávání nelze vyjádřit cenově, musíme použít nepřímé ukazatele (kvalifikaci). V kombinaci těchto dvou aspektů efektivnosti se projevuje specifičnost odvětví školství. Na druhou stranu, multifunkční vzdělávací komplex vede k tomu, že jeho účinnost má několik vzájemně propojených složek: pedagogické, sociální a ekonomické. Jsou skoro neoddělitelné a docela různorodé. Tato forma vzdělávání se zdá být nákladnější, nicméně má to větší výsledný efekt. Dostál a Macháčková60 vymezují následující dílčí typy efektivnosti:

60

Dostál, J. – Macháčková, P. Systémové pojetí edukačního procesu a možnosti měření jeho efektivnosti. In Systémové přístupy 2005. Praha: VŠE, 2005. CD-ROM. ISBN 80-245-1012-X.

50



pedagogická efektivnost,



ekonomická efektivnost,



efektivnost výuky,



individuální efektivnost (jednotlivce),



efektivnost vzdelávací soustavy,



vzdelávacích zarízení,



vzdelávací efektivnost,



efektivnost vzdelání,



efektivita výchovného procesu,



efektivnost škol.

Jelikož vzdělávání je časově neomezený proces, můžeme hovořit o jeho dynamické povaze. Dynamickou efektivností61 se označuje termín používaný k popisu ekonomického systému, který vhodně vyvažuje zájmy krátkodobého období se zájmy dlouhodobého období. Vzhledem k tomu, dynamická účinnost má tendenci podporovat dlouhodobější investice do takových oblastí, jako je vzdělávání, inovace, výzkum a vývoj, což často pomáhá ekonomickému systému být čím dál, tím více efektivní. Na ekonomické jevy působí vždy více proměnných. V krátkém horizontu se pak bavíme o statické účinnosti (efektivnosti), kdy nedochází ke změnám. Při zkoumání vzájemného vztahu vstupů a výstupů budeme předpokládat, že ostatní veličiny zůstávají neměnné. 4.1 Výhody a nevýhody online vzdělávání V rámci vlastního výzkumu (Tabulka č. 2) bylo zjištěno, že se většině studentů online studium v Systému interaktivního online vzdělávání líbí. Ještě teméř čtvrtinu účastníků výzkumu zajímaly výsledky tohoto výzkumu, a proto můžeme předpokládat, že je poměrně velký počet zájemců o online studium. Určitě se najde někdo, komu ten systém nebude úplně sedět. Bohužel, zatím nemáme dost informací a provedených výzkumů v této oblasti na příkladě tohoto systému k tomu, abychom dokázali ideálně přizpůsobit systém pro každého. To zní trochu nerealisticky, že by se líbil úplně každému, ale nic není nemožné. A proto je potřeba hluběji prozkoumat problém, resp. zjistit a odstranit nedostatky systému, čímž by byl systém lépe zpracován a adaptován jednotlivým skupinám uživatelů.

61

http://www.businessdictionary.com/definition/dynamic-efficiency.html#ixzz30FqdDlsg

51

Tabulka č. 2: Výsledky dotazníku v rámci výzkumu

Zdroj: Vlastní zpracování

Abychom identifikovali výhody a nevýhody online vzdělávání, začněme znaleckými posudky a fakty týkající se online vzdělávání ve světě: 

Ve Spojených státech více jak 50% společností využívá ve své činnosti online vzdělávání.



Ve východních zemích (např. v Rusku) existuje hodně vysokých škol, které poskytují vzdělávací služby prostřednictvím distančního vzdělávání. Současně je na těchto školách zavedena denní a distanční forma studia. Po absolvování studia student získává diplom o vysokoškolském vzdělání podle stanovených standardů.



Průzkum profesorů amerických vysokých škol, které nabízejí online výuku a které ji zatím nemají zavedenou, ukázal, že z hlediska srovnání efektivity distančního a denního studia podle názoru 57% vyučujících výsledky online studia nejsou horší nebo jsou lepší než výsledky klasické výuka. 33,3% dotázaných profesorů věří, že v příštích letech výsledky online studia budou předčit výsledky denního studia.



Příklad úspor. Úvodní online kurz pro nové manažery, vyvinutý firmou IBM uspořil více než 24 milionů dolarů tím, že 3 krát snížil náklady na jeden den tréninku, a to z 400 dolarů na 135 dolarů. Množství studijních materiálů se při tom zvýšilo 5 krát.

Domníváme se, že hlavní důvodem zavedení online vzdělávání je neomezený přístup ke vzdělání. Tempo rozvoje moderní společnosti vede k tomu, že si člověk musí rozšiřovat své znalosti po celý svůj život. Vědomosti, jež získal na základní, střední či vysoké škole, už

52

nejsou dostačující. Navíc značné množství odborných informací zastarává velmi rychle, takže tyto znalosti musí být neustále aktualizovány.

Na základě analýzy různých zdrojů, z nichž některé jsou uvedeny na konci této diplomové práce, byla zpracována Tabulka č.3. Tabulka č. 3: Výhody a nevýhody online vzdělávání Výhody

Nevýhody Psychologické překážky. Předsudky ohledně

Geografické a časové výhody Personalizace procesu učení.

nižší kvality a efektivity online studia. Zpřístupnění

studia pro různé kategorie osob, vč. osob se zdravotním postižením Rozšíření studijních materiálů a informací a zvýšení intenzity vzdělávacího procesu

Nedokonalost technologií. Vysoké náklady na zavedení systému. Organizační a administrativní problémy při zabezpečení

online

vzdělávání.

Vysoké

nároky na organizatory.

Optimalizace a automatizace procesu přenosu znalostí Ekonomická výhoda – finanční efektivnost

– –

Zdroj: Vlastní zpracování

Rozebereme podrobně jednotlivé body. Mezi hlavní nevýhody spadají psychologický faktor, spojený s nedostatkem "živého" kontaktu s učitelem, náročnost na sebeorganizaci a technické nedostatky, které jsou způsobené nedokonalostí obsahu, technologií a telekomunikační infrastruktury. 

Nevýhody spojené s psychologickými faktory •

Většina systémů distančního vzdělávání nezahrnuje osobní kontakt s učitelem stejně jako komunikaci mezi žáky. A když chybí někdo, kdo by mohl zpestřit znalosti emocionálně, pak je to významná nevýhoda pro proces učení se. Nicméně rozvoj komunikačních kanálů částečně neutralizuje tuto nevýhodu pomocí videokonferencí, chatování a e-mailu. Na rozdíl od většiny systémů systém interaktivního online vzdělávání umožňuje osobní kontakt s učitelem a

53

student se cití tak, kdyby byl někde v utulném místě spolu s učitelem jen ve dvou, což ale nelze považovat za nevýhodu; •

Klíčem k úspěšnému dokončení programu distančního vzdělávání je přítomnost silné motivace u studenta. Pokud člověk není schopen se učit, aniž by byl pod neustálým dohledem učitelů a nechce trávit mnoho času v ústraní s počítačem, dálkové studium není pro něj. Myslíme si, že se jedná o jeden z klíčových faktorů, které ovlivňují schopnost nejen se učit na dálku, ale také obecně pracovat samostatně. Pokud online studium bylo promyšleno předem, a navíc vyžadovalo finanční investice (většina programů není zadarmo), pak to více motivuje studenta k tomu, aby vydržel až do konce;

•

Nedostatečná počítačová gramotnost a nedostatek zkušeností v oblasti distančního vzdělávání. V naší zemi mnozí učitelé a studenti zatím nejsou připraveni na takovou metodu výuky, dávají přednost klasickému vzdělání.



Nevýhody spojené s nedokonalostí technologií •

Pro online výuku musí mít učitel a student odpovídající technické vybavení. Přinejmenším osobní počítač s přístupem na Internet, sluchátka s mikrofonem, webovou kameru, základní dovednosti práce s počítačem, schopnost se orientovat na Internetu;

•

Jedním z důležitých problémů je problém ověřování uživatelské osobnosti při kontrole znalostí.

Vzhledem k tomu, že zatím nebylo navrženo nejlepší

technologické řešení, většina programů stále vyžaduje osobní účast u zkoušky. Příčinou je to, že nelze říct, kdo je na tom druhém konci.

V některých

případech se jedná o velký problém, a proto vyžaduje zvláštní opatření, přístupy, metodiky a dovednosti učitelů - lektorů. Zčásti se problém řeší instalací webové kamery a souvisejícího softwaru na straně studenta; •

Zavedení vzdělávacího online systému vyžaduje investice, a to jak na softwarové zabezpečení, tak na vytvoření studijních materiálů (e-learningové kurzy, moduly, elektronické učebnice a pomůcky atp.). Musíme brát v úvahu i náklady na hardware. Struktura a objem nákladů v tomto případě silně závisí na úrovni rozvoje organizace a zvolených řešení pro vytvoření/zavedení vzdělávacího online systému;

•

Rozvoj elektronického obsahu vyžaduje specifické znalosti všech účastníků tohoto procesu. Jenom jeden učitel už nestačí. V procesu vytváření vysoce kvalitních vzdělávacích kurzů by se měly zapojit odborníci z různých profesí: 54

učitelé, designéři, programátoři, odborníci na vytváření virtuálních prostor, úpravy videí, animace, atd. To ukládá určitá omezení na schopnost vytvořit vzdělávací obsah; •

Ne všechny e-learningové kurzy, které se používají v rámci vzdělávacích systémů mají potřebnou úroveň zpětné vazby (interaktivity). Smysluplný základ většiny stávajících platforem představují přednášky ve formě textových materiálů, natočených videí a audií, jednoduché grafické zpracování (kresby, fotky, obrázky), kontrola znalostí je pouze ve formě testů. Proto zapojení studentů do procesu učení se díky takovému přístupu k podání informací nemůže být vysoká. Toto negativně ovlivňuje vstřebávání znalostí, jakož i získávání vědomostí a dovedností;

•

Nnline vzdělávání zahrnuje určitá omezení při výběru povolání. To je nemožné se naučit herectví nebo praktické medicíně atd. Existuje celá řada praktických dovedností, které lze získat pouze v případě reálných (ne virtuálních), praktických a laboratorních prácí.

 Obecné problémy, které je třeba řešit při organizaci distančního vzdělávání •

Ne třeba profesionální tým vývojářů v oblasti informačního zabezpečení vzdělávacího procesu;

•

Realizace vzdělávacího systému vyžaduje buď vlastní, nebo licencované zpracování v oblasti aplikačního programového zabezpečení.

Na jinou stranu online studium má hodně výhod. Dokonce je jich mnohem více, a proto online vzdělávání má obrovský potenciál. Podíváme se jen na některé z nich.  Geografické a časové výhody (možnost učit se kdekoliv a kdykoliv). •

Možnost studovat v jakékoli zemi na světě;

•

Aplikace internetových vzdělávacích systémů umožňuje poskytovat vzdělávací služby pro širší spektrum studentů – zpřístupňuje vzdělání;

•

Online studium navíc umožňuje centralizovaně vzdělávat pracovníky ze všech poboček společnosti bez ohledu na vzdálenost od sídla nebo od vzdělávacího centra, a to bez přerušení v provozní činnosti – například v jejich volném čase nebo v speciálně vymezené době na vzdělávání během pracovního dne;

•

Dostupnost a otevřenost studia umožňuje současnému odborníkovi, který kombinuje studium s hlavní činností, studovat téměř celý svůj život.

55

 Personalizace procesu učení.

Příležitost studovat pro různé kategorie osob,

včetně osob se zdravotním postižením. •

Realizace vzdělávacích systémů umožňuje kombinovat výhody individuální výuky (z hlediska výkonu, efektivity) a hromadné výuky (z hlediska hospodárnosti);

•

Software vzdělávacího systému zahrnuje individuální adaptaci studijního plánu potřebám studentů, učitelů a vzdělávacích podmínkám. Z řady nezávislých kurzů (modulů) je možné vytvořit vlastní studijní plán, který bude odpovídat potřebám jednotlivce nebo skupiny. Jako jedním z řešení by se dalo vytvořit vzdělávací moduly tvořené 3-4 předměty. Zahraniční univerzity například používají moduly předmětů k sobě blízkých. Moduly by měly být tvořeny základními předměty, které by byly bázi pro více oborů. Například, jedním ze studijních modulů mohou být takové předměty jako Management (Základy managementu), Podniková ekonomika, Marketing. Jsou to základní předměty vyučované v prvním ročníku bakalářských programů na všech ekonomických fakultách. Tím pádem by se dalo uskutečnit online výuku pro tisíce studentů v jeden okamžík. Stejně tak by další modul mohly tvořit Mikroekonomie, Makroekonomie a Světová ekonomika. Pro finančně zaměřené obory a nejen pro ně by se hodil modul Účetnictví, Finanční analýza a Finance podniku (Podnikové finance). Základy práva by se dalo shrnout do modulu Občanský zákoník, Obchodní zákoník, Evropské právo, Mezinárodní právo;

•

Distanční vzdělávání rozvíjí schopnost pracovat samostatně, což je velmi důležité v současné době;

•

Žák nebo student má přístup k elektronickým zdrojům, a proto má možnost se vrácet několikrát k jednotlivým vzdělávacím modulům, může s nimi pracovat samostatně podle svých potřeb;

•

Použití vzdělávacích systémů snižuje nervozitu při práci v hodině. V některých případech strach z učitele nebo ze spolužáků neumožňuje studentům plně ukázat své dovednosti. Navíc se vylučuje subjektivní hodnotící faktor. Také je odstraněn psychologický tlak způsobený vlivem skupiny nebo studijním průměrem v jiných předmětech;

•

Systémy online vzdělávání zajišťují stejné podmínky vzdělávání bez ohledu na místo bydliště, zdravotní stav, elitářství či finanční zabezpečení studenta.

56

 Rozšíření studijních materiálů a informací a zvýšení intenzity vzdělávacího procesu. •

Vzdělávací systém může obsahovat informace v jakékoli odborné oblasti;

•

Použití stejného systému pro různé vzdělávací kurzy (příp. Univerzity) vede k sjednocení rozhraní a následně snižuje čas studenta a učitele na seznámení se se systémem;

•

Modulární konstrukce umožňuje využití stejného vzdělávacíhi systému nejen pro distanční vzdělávání, ale také pro rekvalifikaci a další vzdělávání;

•

Vzdělávací systémy jsou užitečné zejména v těch oblastech, v nichž je nízká účinnost tradičních metod předávání znalostí formou přednášek;

•

Aplikace takových systémů umožňuje kombinovat znalosti se získáváním dovedností tím, že kombinuje různé typy vzdělávacích informací a využívá vzájemnou interakci učitele a studenta;

•

Využití počítačové grafiky, animace, videí, audií a dalších komponent médií poskytuje jedinečnou příležitost k maximalizaci přehlednosti a vizuálné zajímavosti učebních materiálů, a proto jsou srozumitelné a zapamatovatelné. To platí zejména v případech, kdy student potřebuje zvládnout velké množství citově neutrálních informací, např. Technologické postupy, normy, pravidla;

Všichni víme, že si z klasické přednášky studenti pamatují v průměru nejvíce 20% informací, pokud jen poslouchají, a maximálně 40%, pokud si píšou poznámky. Online kurzy jsou schopny zvýšit efektivnost zapamatování probírané látky na 60% díky možnosti okamžitého procvičnení získaných znalosti v praxi. •

Online studium se braní zastarávání znalostí a ztrátě kvalifikace odborníků, což je důležité v podminkách rychle se měnících technologií;

•

Díky tomu, že studijní materiály pro distanční vzdělávání jsou standardizovány podle jednotných mezinárodních norem, je možné operativně je měnit nebo aktualizovat a tím rychle reagovat na změny potřeb cílové skupiny.

 Optimalizace a automatizace procesu přenosu znalostí •

Dochází k časovému uvolnění učitele, např. Nemusí dojíždět a ztracet čas na dopravu, čím se uvolňuje čas pro další práci s jednotlivými žáky;

•

Pomocí rozřazení informací podle modulů a zaměření a společných norem a standardů se šíří informace a zkušenosti od odborníků špičkových společnosti;

57

•

Vzdělávací systém může zajistit častější monitorování znalostí, čímž se zvyšuje úroveň vzdělávání;

•

Vzdělávací systém může být integrován s podnikovým informačním systémem, který umožní manažerům a pracovníkům HR neustále mít skutečné a objektivní hodnocení znalostí a dovedností zaměstnanců.

 Ekonomika •

Náklady na vzdělávání jednoho studenta pomocí dálkového studia jsou mnohem nižší než při denním studiu. Finanční efektivnost online vzdělávání je zvláště patrná v případě velkého počtu studentů;

•

Online kurzy jsou levnější než klasická výuka, a to především v důsledku nižších nákladů na cestovné, ubytování v jiném městě, na organizaci samotných kurzů (není nutné platit za pronájem prostor, personální náklady učitele mohou být sníženy atd.);

•

Online forma studia umožňuje učit výrazně více studentů, protože náklady této formy vzdělávání jsou výrazně nižší než náklady na prezenční formu studia.

4.2 Efektivnost interaktivního online systému z pohledu studenta. Požádavky systému pro studenta:  spolehlivý počítač,  kvalitní sluchátka s mikrofonem a  Internet připojení. Exponenciální distribuce (poruchovost) Distribuční funkce: (

)

{

F(X,λ) = P(X≤λ), kde λ je parametr, X je náhodná veličina poruchovosti počítače (poruchovost se často měří právě pomocí exponenciálního rozdělení).

58

Vezmeme data z grafu 2. Graf 2: Poruchovost notebooků

Zdroj: http://www.squaretrade.com/htm/pdf/SquareTrade_laptop_reliability_1109.pdf

Zdroj: http://www.squaretrade.com/htm/pdf/SquareTrade_laptop_reliability_1109.pdf

(

) (

)

Po zjednodušení dostaneme:

Ale střední hodnota exponenciálního rozdělení je EX:

59

Takže v našem případě

.

Na základě tohoto výsledku můžeme konstatovat, že notebook běžně vydrží v průměru šest a půl let. Nicméně z osobních zkušenosti a ze zkušenosti známých a kolegů se domníváme, že toto je příliš optimistický výsledek. Graf 3: Kumulativní distribuční funkce

Zdroj: http://www.elektro-energetika.cz/calculations/images/tmp/gif_graf722117752.gif

Navíc distribuční funkce exponenciálního rozdělení s parametrem 0,1516 má být neklesající konkávní funkce, kdyžto náš graf ze SquareTrade62 (Graf 3) odpovídá spíše konvexní funkci. Kromě toho, dle Consumer Reports National Research Center (Tabulka č.2) je poruchovost notebooků od 3. do 4. roku je 43%, což výrazným způsobem neodpovídá exponenciálnímu rozdělení s parametrem 0,1516. Proto poruchovost notebooku vypadá spíše na kvadratickou funkci.

62

http://www.squaretrade.com/htm/pdf/SquareTrade_laptop_reliability_1109.pdf Výsledky SquareTrade, které notebooky jsou jak poruchové. Společnost SquareTrade se živí zprostředkováním reklamačního řízení pro elektroniku.

60

Tabulka č. 4: Poruchovost elektronických produktů od 3. do 4. roku. (Repair rates for 3to 4-year-old products.) Produkt

Poruchovost, v %

Přenosný počítač (notebook)

43

Lednice: side-by-side, s výrobníkem ledu a dávkovačem

37

Sekačka na trávu

32

Sekací traktor

31

Stolní počítač

31

Pračka (s předním plněním)

29

Samojízdné sekačky

28

Vysavač (s nádobou)

23

Pračka (s horním plněním)

22

Myčka na nádobí

21

Lednice: horní a dolní mrazák, s výrobníkem ledu

20

Plynový sporák

20

Nastěnná trouba (el.)

19

Ruční sekačka (plynová)

18

Sporák (plynový)

17

Mikrovlnná trouba

17

Sušák na prádlo

15

Videokamera (digital)

13

Vysavač (stojací)

13

Lednice: horní a dolní mrazák, bez výrobníku ledu

12

Sporák (elektrický)

11

Varná deska (elektrická)

11

Digitální fotoaparát

10

TV: 30 - až 36-palců

8

TV: 25 - až 27-palců

6

Zdroj: Consumer Reports National Research Center, 2006 Product Reliability Survey (Vlastní úpravy)

61

A proto není vhodné řešit poruchovost notebooků pomocí exponenciálního rozdělení. S ohledem na další informace v uvedených výzkumech můžeme směle předpokládat životnost notebooku 4 roky (když si pořídíme lepší značku a současně za předpokladu standardní dvouleté záruční doby). Tím pádem náklady, které student potřebuje vynaložit pro online výuku v interaktivním programu: 1) Pořízení PC + sluchátka + mikrofon = 15 000 Kč – solidní hardware v dnešní době (viz www.mironet.cz) 2) Internet 400 Kč/měsíc (např. od poskytovatele internetových služeb http://www.upc.cz/) Náklady jsou 15 000 Kč, životnost 4 roky (viz rozbor poruchovosti) => náklady na jeden měsíc = 15 000/(12*4) = 312 Kč/ měsíc. Celkové náklady studenta činí cca 712 Kč za měsíc (hardware + Internet). Současně ale dnes notebook slouží i doma: pro zábavu, pro komunikaci, proto tyto náklady by dotyčný student měl možná jen v nižší částce. Spousta mladých lidí ale dnes má výrazně výkonnější stroje. Proto se tato interaktivní online výuka studentovi určitě vyplatí finančně. Přínos pro studenta (co student získá) – ČAS, ušetřený cestou. Pro zjednodušení předpokládáme, že student jezdí jednou denně do školy a pak zase ze školy. Cesta (spolu s oblékáním a příjezd do školy) mu trvá 40 minut, pak celkem za měsíc to je 40*2*20 = 1600 minut ≈ 27 hodin. Kdyby student místo toho 3 dny pracoval po osmi hodinách (+3 hodiny na/z práce), a dostával by za to 80 Kč/hod, pak celkem za měsíc by dostal 1920 Kč. A náklady jsou 712 Kč, proto díky výuce přes Internet student získá zhruba 1200 Kč/měsíc. 4.3 Efektivnost interaktivního online systému z pohledu učitele. Přednáška. Přednáška trvá 2x2 hodiny týdně (tj. 2x90min). Cesta na přednášku a z ní profesorovi trvá pokaždé 20 minut (protože občas výuka navazuje, proto počítáme s tak malým časem na dojezd, i když standardně to většinou trvá 40-60 min. Ale když počítáme s 20min, tak se nám to vyprůměruje).

62



Klasická výuka

Předpokládejme, že na klasické přednášce je 50 lidí. o Náklady za týden jsou: 

Na profesora – 260 min, tj. 4,5 hodiny s náklady pro zaměstnavatele (tj. pro univerzitu, event. stát) dle údajů MŠMT.



Na prostory (topení, amortizace budovy, nebo zjednodušeně pronájem) – 1000 Kč (dle vlastních zkušeností)

Tabulka č. 5 Platy akademických a vědeckých pracovníků vysokých škol

Zdroj: MŠMT Odbor analyticko-statistický, jen pro vnitřní potřebu MŠMT

Nás zajímají celkové náklady zaměstnavatele na vyplacení mzdy zaměstnanci, tj. superhrubá mzda. Tato superhrubá mzda se počítá tak, že vezmeme průměrnou měsíční mzdu profesora (viz Tabulka č. 6) a k této částce přičteme 9 % ve formě zdravotního a 25 % ve formě sociálního pojištění (= superhrubá mzda*), které za pracovníka odvádí jeho zaměstnavatel (pojistné zaokrouhlíme na celé stakoruny nahoru). (

) (

{ (

) )

Bohužel nevíme částku, kterou profesor na VŠ dostává za hodinu práce. Budeme předpokládat, že učí stejně jako na SŠ, tj. má 20 hodin výuky + 20 hodin přípravy (celkem 40 hodin). Tedy dostáváme celkové náklady zaměstnavatele na profesora týdně

(

)

63

Proto celkové náklady na týden na studenta jsou ( 

)

Interaktivní výuka

Pro finanční výpočet předpokládejme, že na interaktivní přednášce je taky 50 lidí. o Náklady za týden jsou: 

Na profesora – 180 min, tj. 3 hodiny s náklady pro zaměstnavatele (tj. pro univerzitu, event. stát) dle údajů MŠMT – 3247,5 Kč.

Podle předchozích výpočtů:

(



)

Na zřízení výuky (PC, internet) - 0 Kč. Tento údaj je irelevantní, protože všechny vyučující na univerzitě pracují a dělají výzkumy na PC, proto oni PC potřebují ke své vědecké činnosti. Z toho důvodu tento výdaj není nový kvůli interaktivní výuce.

Proto celkové náklady na týden na studenta jsou (

)

.

Ale na interaktivní přednášce může být i 100 studentů nebo 500 studentů, a pak je finanční výhoda v jednotkách nebo dokonce desítkách jednotek krat vyšší, tj.

, resp.

. Cvičení Cvičení trvá 1x2 hodiny týdně (tj. 1x90min), cesta na cvičení a z něj profesoru trvá pokaždé 20 minut. 

Klasická výuka

Předpokládejme, že na klasickém cvičení je 15 lidí, protože na cvičení je vždy málo lidi, aby to cvičení mohlo být efektivní. o Náklady za týden jsou: 

Na profesora - 130 min, tj. 2,2 hodiny s náklady pro zaměstnavatele (tj. pro univerzitu, event. stát) dle údajů MŠMT (

)

64



Na prostory (topení, amortizace budovy, nebo zjednodušeně pronájem) – 500 Kč (dle vlastních zkušeností).

Proto celkové náklady na týden na studenta jsou ( 

)

.

Interaktivní výuka

Pro finanční výpočet předpokládejme, že na interaktivním cvičení je taky 15 lidí. o Náklady za týden jsou: 

Na profesora - 90 min, tj. 1,5 hodiny s náklady pro zaměstnavatele (tj. pro univerzitu, event. stát) dle údajů MŠMT (



)

Na zřízení výuky (PC, internet) - 0 Kč. Tento údaj je irelevantní, protože všechny vyučující na univerzitě pracují a dělají výzkumy na PC, proto oni PC potřebují ke své vědecké činnosti. Z toho důvodu tento výdaj není nový kvůli interaktivní výuce.

Proto celkové náklady na týden na studenta jsou (

)

.

Ale na interaktivním cvičení může být i 100 studentů nebo 500 studentů. Samozřejmě, aby to cvičení bylo efektivní, musí tam být i více vyučujících, aby to dokázali většímu množství studentů vysvětlit. Nicméně, dle pozorování autorky této práce většinou „nechápající“ studenty nechápou podobné věci, takže stačilo by v rámci interaktivní hodiny „odvést“ tyto studenty, co nerozumí, do jiné pod-třídy, a tam jim to vše vysvětlit. A v tom případě by na celkových 100 studentů by stačil jeden hlavní vyučující, a 2-3 pomocné vyučující, které by měli na starosti tyto podpůrné pod-třídy v rámci jedné hodiny. Technickou stránku tady rozebírat nebudeme. Z finanční stránky to bude vypadat tak, že máme celkem 4 vyučující. Musíme jim zaplatit 4*1623,75 Kč. Ale k tomu máme 100 studentů. Takže finanční náklad na 1 studenta je 4*1623,75 /100 = 64,95 Kč, což je dokonce níže o více než 50%, než při interaktivním cvičení s 15 studenty.

65

V případě interaktivního cvičení pro 100 studentů můžeme počítat dokonce s tím, že hlavní vyučující bude profesor, ale pomocní vyučující budou aspiranti, což znamená, že budou dostávat méně než doktor. A ve finále budou tyto náklady ještě nižší. Tím pádem když vezmeme nejdražší variantu, že všichni 4 budou profesoři, pak stejně nás vyjde interaktivní levnější než klasická výuka. Efektivita byla definována jako poměr vynaložených zdrojů k získanému užitku. A proto můžeme udělat závěr, že interaktivní online výuka je efektivnější než klasická výuka ve třídě a to jak z pohledu studenta, tak z pohledu učitele.

66

Závěr Vysokoškolské online vzdělání přes Internet je dnes velmi populární. Vzdělávání přes internet obzvlášť online vzdělávání prostřednictvím interaktivního online systému má mnoho výhod:  Každý občan může jít na vysokou školu.  Student si může naplánovat svůj vlastní čas podle vybraných kurzů.  Když se učí prostřednictvím Internetu tak se učí efektivněji, protože se soustředí na profesora a učí se s ním v podstatě „individuálně“, protože nevidí ostatní studenty. Může jich být ve třídě i několik tisíc.  Studenti mohou studovat doma, pomocí počítače připojeného k internetu, sluchátek a mikrofonu.  Výuka přes internet je efektivnější z finančního hlediska. Vysokoškolské vzdělání na internetu pomáhá překonat psychologické bariéry , které jsou spojeny s jednotlivými lidskými vlastnostmi, jako jsou strach , ostych , obáva vyjádřit své názory a další. Ale spolu s pozitivními věcmi ve vysokoškolském vzdělávání prostřednictvím internetu , existuje několik nevýhod. K dnešnímu dni ne všechny skupiny obyvatel mají schopnost využívat moderní informační a komunikační technologie, důvody jsou různé. Osoba, která se chce učit prostřednictvím Internetu by měla mít základní znalosti práce na PC. Problémem je ale také to, kdy na to přijde většina studentů, kdy pochopí, že to je právě to, co potřebují pro svůj profesní rozvoj a tím i pro rozvoj společnosti. Je třeba také poznamenat, že v případě neexistence každodenní kontroly, ne všichni studenti dokážou motivovat sami sebe. Proto se online vzdělávací systém více hodí lidem s osobní vlastností samoorganizace. Možná se zdá, že vysokoškolské vzdělávání přes Internet se nejlépe hodí pro získání vzdělání v oblasti humanitních oborů nebo technologií, ale v dnešní době technologie umožňují získat vzdělání ve velké škále nejrůznějších oborů pomocí studia přes Internet. Vysokoškolské vzdělání určuje kvalitu a úroveň života, a také sociální pokrok společnosti, což má vliv na ekonomický růst a zvyšuje konkurenceschopnost státu. Přímý efekt vzdělávání není ušetřit na vzdělání, ale díky investicím získat početně více kvalitně lepších odborníků. Díky použití moderních technologií potřebujeme méně pracovníků.

67

Pokud se podíváme na poptávané profese63 podrobněji, můžeme vymezit deset nejžádanějších profesí: Tabulka č. 6: Seznam poptávaných profesí Architekti, projektanti, konstruktéři a techničtí vědci a inženýři (tvůrčí 1.

pracovníci) Mechanici, seřizovači a opraváři elektrických a elektronických zařízení a

2.

přístrojů Mechanici a opraváři strojů a zařízení (bez mechaniků a opravářů elektrických

3.

a elektronických strojů a zařízení)

4.

Obsluha strojů na výrobu pryžových a plastových výrobků

5.

Odborní administrativní pracovníci jinde neuvedení

6.

Prodavači v obchodech a předváděči zboží

7.

Provozní pracovníci stravování a pracovníci v příbuzných oborech

8.

Řidiči motorových vozidel

9.

Stavební dělníci hlavní stavební výroby a pracovníci v příbuzných oborech

10.

Technici ve fyzikálních, technických a příbuzných oborech

Inženýři budou vždy poptávané trhem. K této problematice dokonce bylo natočeno video Was wäre das Leben ohne das Handwerk64 (vlastní překlad „jaký by byl svět bez inženýrů“), které je

k nahlížení

na

YouTube

(http://www.youtube.com/watch?v=YhM6igXVst8).

Tím

propagováním určitých profesí se Německo snaží zvýšit počet zájemců o technické, fyzikální a příbuzné obory. Systém interaktivního online vzdělávání nám umožní přilákat další chytré děti, což znamená, že by se také mohli stát inženýry. Jak říkával Charles Leadbeater, "Pro vzdělávání je třeba přilakávat, ne tlačit". Konkurence na trhu je velmi důležitá. Pokud neexistuje konkurence na trhu práce, pak není žádný stimul, který by podpořil rozvoj společnosti a její ekonomiky. Proto se internetové univerzitní vzdělání stává dnes více než aktuální. 63

http://www.sipkhk.cz/data-statistiky/setreni-u-zamestnavatelu/poptavka-na-trhu-prace-koho-hledajizamestnavatele/ 64 http://www.youtube.com/watch?v=YhM6igXVst8

68

V této diplomové práci jsme porovnali vysokoškolské a středoškolské vzdělání, vymezili jsme, čím se od sebe líší. Zabyvali jsme se také tradičními metodami výuky, a tak jsme postupně přešli k moderním internetovým metodám. Čtenáře jsme seznámili s nejznámějšími platformami využívající internet pro studium online. Tři z těchto platforem jsme porovnali podle různých kritérií. V rámci poslední kapitoly byl definován pojem "efektivnost". Po sběru veškerých informací, jejich zpracování, analýze a syntéze a díky vlastním zkušenostem byly vymezené výhody a nevýhody online vzdělávání. Vzhledem ke zkušenostem z praxe, které mám, byla jako metoda pro posouzení efektivnosti vybrán Systém interaktivního online studia, který se konceptuálně líší od výše zmíněných moderních vzdělávacích metod. Na příkladě tohoto systému byla posouzena finanční efektivnost interaktivního online studia z pohledu studenta ve srovnání s klasickou výukou. Potvrdila se naše hypotéza o tom, že interaktivní online výuka je účinnější než klasická denní forma vzdělávání. Díky interaktivnímu online studiu student ziskává čas. A jak všichni víme, čas jsou peníze. Tím se dosahuje nejen finanční efektivnosti projektu, ale efektivnosti jednotlivce. Následně byla propočtena efektivnost interaktivního online studia z pohledu učitele (profesora vysoké školy) ve srovnání s klasickou výukou, a to ve dvou demenzích: přednášky a cvičení. Hypotéza o tom, že interaktivní online výuka je účinnější než klasická denní forma vzdělávání, se zase potvrdila. Finančně se vyplatí zavádět interaktivní výuku. Díky interaktivní výuce se uvolní obrovké množství peněz, které stát může investovat do vědy a výzkumu a rozvojů technologií, a spousta času pro učitele (profesora), který se může věnovat svým projektům a vědeckým výzkumům. To vše napomáhá rozvoji země, a proto můžeme hovořit, že vzdělávání pomocí interaktivního systému nejen efektivní finančně, ale taky má sociální a ekonomický účinek.

69

Seznam použité literatury 1. AKBAROV, Oleg. Glavnie onlajn-platformy dlja studjentov buduščjego (česky: „Hlavní online-platformy pro studenty budoucnosti“) [online]. Dostupné z: http://www.lookatme.ru/mag/how-to/jobs/199515-online-courses 2. ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. 2007 Praha: Rada. 3. BALACKIY, Evgenii. Kapital Strany. (česky: Kapitál státu) [online]. Dostupné z: http://www.kapital-rus.ru/index.php/articles/article/643 4. ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb., § 57, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004. 5. DELOITTE TEAM. Technology, Media&Telecommunications Predictions 2014 [online]. Deloitte. Dostupné z: http://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/global/Documents/Technology-MediaTelecommunications/dttl_TMT_Predictions-2014-lc2.pdf 6. DOSTÁL, J. – MACHÁČKOVÁ, P. Systémové pojetí edukačního proce.su a možnosti měření jeho efektivnosti. In: Systémové přístupy 2005. Praha: VŠE, 2005. CD-ROM. ISBN 80-245-1012-X. 7. KOLLER, Daphne. What we are learning from online education [online]. ©2012-2014. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/daphne_koller_what_we_re_learning_from_online_education 8. LAURILLARD, Diana. Hits and myths: Moocs may be wonderful idea, but they’re not viable [online]. Times Higher Education online časopis. Dostupné z: http://www.timeshighereducation.co.uk/tablet/D04DD4EC/2010500.shared 9. LUDVÍK, Josef. Efektivita vysokého školství v ČR. 2010. Britské listy. Dostupné z: http://blisty.cz/art/55319.html 10. Mastery learning. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 20. 03. 2014, last modified on 7. 2. 2014 [cit. 201403-20]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Mastery_learning 11. ČESKO. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. MŠMT: Hlavní směry strategie vzdělávací politiky do roku 2020 [online]. Praha. 2013. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/26624_1_1/

70

12. ČESKO. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. MŠMT: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. [online]. Praha, 2001. Dostupné z: http://www.vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/knihovnakoncepci/bila-kniha/bila_kniha_2001_cz.pdf 13. National University of Distance Education. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 20. 03. 2014, last modified on 3. 3. 2014 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/National_University_of_Distance_Education 14. OCETKOVÁ, Michaela. Vzdělávání jako celoživotní proces. Praha, 2012. Bakalářská práce. Bankovní institut vysoká škola, Katedra podnikání a oceňování. Dostupné z: http://is.bivs.cz/th/15097/bivs_b/Vzdelavani_jako_celozivotni_proces.doc 15. Open University. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 20. 03. 2014, last modified on 15. 3. 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Open_University 16. STANFORD UNIVERSITY. Autor: jinpa. Comparing MOOC Platform Features [online]. Dostupné z: https://signalblog.stanford.edu/platform-features/ 17. TAPPERT, C.C., M. VILLANI, S.-H. Cha. Keystroke Biometric Identification and Authentication on Long-Text Input [online]. Pace university. 2008. Dostupné z: http://csis.pace.edu/~ctappert/it691-08fall/projects/keystroke-bookchap.pdf

71

Seznam grafů Graf 1: Znázornění efektu „Mastery learning“ („učení se k úplnému zvládnutí“) Graf 2: Poruchovost notebooků Graf 3: Kumulativní distribuční funkce

Seznam obrázků Obrázek č. 1: MOOC systém Obrázek č. 2: Coursera (rozhrání) Obrázek č. 3: edX (rozhrání) Obrázek č. 4: Khan Academy (rozhrání) Obrázek č. 5: Khan Academy (knihovna, mediatéka) Obrázek č. 6: Udacity (rozhrání)

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Moderní vzdělávací metody Tabulka č. 2: Výsledky dotazníku v rámci výzkumu Tabulka č. 3: Výhody a nevýhody online vzdělávání Tabulka č. 4: Poruchovost elektronických produktů od 3. do 4. roku. (Repair rates for 3- to 4-year-old products.) Tabulka č. 5: Platy akademických a vědeckých pracovníků vysokých škol Tabulka č. 6: Seznam poptávaných profesí

72