Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením. SWOT ANALÝZA současná situace veřejného opatrovnictví

„Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením“

SWOT ANALÝZA – současná situace veřejného opatrovnictví SWOT ANALÝZA – opatrovnictví osoba blízká Vyhodnocení dotazníkového šetření

Zpracovatel: INSTAND, o. s., institut pro podporu vzdělávání a rozvoj kvality ve veřejných službách

1 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Obsah ÚVOD: ...................................................................................................................................................... 3 SWOT ANALÝZA – současná situace veřejného opatrovnictví. ............................................................... 4 SWOT ANALÝZA – opatrovnictví osoba blízká ......................................................................................... 6 Srovnání analýz.................................................................................................................................... 9 Výstup z vyhodnocování dotazníků ....................................................................................................... 11 PRVNÍ ČÁST ........................................................................................................................................ 13 A: Zástupci sociálních služeb a obcí ................................................................................................... 13 B: Zástupci opatrovníků z řad rodinných příslušníků a osob blízkých ............................................... 20 DRUHÁ ČÁST: ..................................................................................................................................... 22 Zástupci soudu a poskytovatelů sociálních služeb – působící mimo Karlovarský kraj ...................... 22 Zástupce Krajského úřadu Karlovarského kraje ................................................................................ 25


ÚVOD: Původním záměrem a zadáním projektu bylo vytvořit SWOT analýzu fungování opatrovnictví osob s mentálním postižením, které jsou zcela nebo částečně zbavené způsobilosti k právním úkonům, v kraji. Tento záměr byl na základě zjištěné potřeby rozšířen a SWOT analýza byla nakonec zpracována ve dvou verzích. Na základě mapování bylo zjištěno, že veřejné opatrovnictví a opatrovnictví vykonávané rodinným příslušníkem nebo blízkou osobou má odlišná specifika. Je k němu odlišně přistupováno a každá z těchto skupin se více zaměřuje na odlišná témata a definuje trochu jinak silné a slabé stránky současného systému. Stejně jako jinak vnímá příležitosti a ohrožení. Proto byla SWOT analýza zpracována ve dvou variantách se zaměřením na veřejné opatrovníky a opatrovníky z rodiny, nebo ze strany blízké osoby. Výstup je doplněn zprávou ze zpracování dotazníků a popisem vzniku analýzy. Tvorba SWOT analýzy probíhala až do konce druhého monitorovacího období, protože byla rozšířena o zpracování druhé verze – SWOT analýza opatrovníků z rodiny. Větší časový rozsah si vyžádal zejména kontakt s opatrovníky z rodiny a zajištění dostatečného počtu respondentů. Původní návratnost dotazníků byla nulová, a proto byly využity další metody získání informací jako podkladů pro tvorbu SWOT analýzy. Názory opatrovníků z rodiny jsou důležité a ukázalo, se že ve veřejné diskuzi je jejich hlas málo slyšet. Proto jim při tvorbě analýzy byla věnována speciální pozornost. Při tvorbě každé z částí SWOT analýzy bylo vždy využito, jako primárního zdroje, názorů samotných opatrovníků, případně skupin, které s opatrovníky pracují (sociální služby, kraj, soudci). Vyplněné dotazníky a rozhovory nad nimi s opatrovníky sloužily jako podklad pro vytvoření základní struktury SWOT analýzy. Jednotlivé vypsané body byly podle relevance převedeny do tabulky jako silné a slabé stránky, příležitosti a ohrožení. Tyto body byly v konzultační skupině tematicky seskupeny a shrnuty pod zjednodušující a více operativní definici tématu. Následně bylo vybráno 5 až 7 nejdůležitějších bodů. Ty byly seřazeny podle důležitosti. Na závěr byla provedena dynamická část SWOT analýzy. Výsledné dvě varianty SWOT analýzy budou jako výstup nabídnuty k vyjádření a kritice sebeobhájcům z řad uživatelů sociálních služeb. Vytvořené SWOT analýzy a získané podklady z dotazníků a rozhovorů budou využity jako podklad pro další realizaci projektu. Pomohou formulovat otázky pro tvorbu komparativně právní analýzy a následně pro zaměření zahraničních stáží, právní analýzy využitelnosti zahraničních modelů v podmínkách ČR, definovat potřebné okruhy metodických a dalších výstupů projektu i zaměření vzdělávacího kurzu. Z těchto důvodů byla jejímu zpracování věnována zvýšená pozornost.


SWOT ANALÝZA – současná situace veřejného opatrovnictví. Silné:

Slabé:

Zná legislativu, má informovanost

Zájmy opatrovance nejsou reflektovány dostatečně

Je nezávislý Snaha o vyrovnaný rozpočet

Nejasnost právních a metodických pravidel pro výkon funkce veřejného opatrovníka (podcenění agendy státními orgány)

Jistota v trvalosti a dostupnosti

Příležitosti: Možnosti využití nových institutů (pravidla pro výkon opatrovnictví, stanovení pravidel kvalifikačních a osobnostních předpokladů, metodika podporovaného rozhodování, metodika pro výkon profesionálního opatrovnictví) Změna paradigma

Nedostatečná kontrola výkonu opatrovnictví (ze strany soudů, úřadů, opatrovance) Ohrožení: Finance – hledání vhodného modelu financování Legislativní ohrožení – zákon o opatrovnictví nebude přijat Nebudou dostatečně nastaveny kontrolní mechanismy podporovaného rozhodování a v opatrovnictví

Individualizace Obavy veřejnosti, rodičů Multioborová diskuze

Dynamická část: Jednou z cest k prevenci ohrožení realizace našeho projektu OP LZZ k opatrovnictví. 4 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Definované slabé stránky v pravém horním kvadrantu mohou být redukovány dobrým využitím nových nástrojů, které přináší nový Občanský zákoník, zejména stanovením pravidel pro výkon opatrovnictví, stanovení pravidel kvalifikačních a osobnostních předpokladů, metodikou podporovaného rozhodování a metodikou pro výkon profesionálního opatrovnictví. Ohrožení „Finance – hledání vhodného modelu financování“ může být redukováno vhodnými alternativními návrhy, které budou navrženy na základě využití podnětů z analýz zahraničních modelů a zahraničních zkušeností. Legislativní ohrožení – zákon o opatrovnictví nebude přijat: Výstupy z projektu nabídnou možnosti realizace i bez samostatného zákona o opatrovnictví. Vytvořeny analytické podklady v rámci projektu mohou být využívány pro ovlivňování dalších koncepcí Ministerstva Vnitra, přijetí výstupů asociacemi, zájmovými skupinami Definované ohrožení „Nebudou dostatečně nastaveny kontrolní mechanismy podporovaného rozhodování a v opatrovnictví“ bude redukováno propracováním kontrolních mechanismů v metodice pro výkon opatrovnictví. Ohrožení „Obavy veřejnosti, rodičů“ může být sníženo změnou vnímání společnosti lidí s mentálním postižením, změnou paradigma. Ke změně paradigma a ke změně postoje společnosti může přispět multioborová diskuse, ke které přispěje i realizace tohoto projektu.


SWOT ANALÝZA – opatrovnictví osoba blízká SILNÉ STRÁNKY Chrání opatrovance před zneužitím, dluhy, hmotnou nouzí a bezdomovectvím Osoba blízká je postiženému blíže, má možnost fungovat 24 hod. denně, 7 dní v týdnu Osoba blízká je postiženému skutečně „blízká“ – většinou jí důvěřuje více než veřejnému opatrovníkovi – bližší vztah, opatrovník s ním vše konzultuje Spolupráce se soudy je bezproblémová; Soud rychle vyhověl žádosti o změnu Nabízí a realizuje řešení problémů Umožňuje důstojně žít život lidem s postižením

SLABÉ STRÁNKY Nedostatečná podpora – ze strany státu, nedostatek služeb - v případě potřeby se mít na koho obrátit o pomoc, nedostatek financí opatrovance, navzájem – chybí setkávání opatrovníků. Nedostatečná ochrana zneužití opatrovanců a jejich příjmů pro své účely, absence kontroly když opatrovník nevychází vstříc a nevěnuje se opatrovanci, těžká domahatelnost práva opatrovance v takové situaci Překračování kompetencí – opatrovník rozhoduje o věcech, které se netýkají právních úkonů; ovládání, manipulace a výchova Nedostatečná informovanost nejen opatrovníků, ale hlavně veřejnosti, tlak okolí Příliš obecná právní úprava (neřešena například situace při úmrtí opatrovníka) a chybějící metodika práce, jak pro opatrovníky z rodiny, tak pro úředníky při práci s nimi

-

PŘÍLEŽITOSTI Nový Občanský zákoník: opatrovník má poslouchat vůli opatrovance, apelování na důstojné jednání opatrovníků

OHROŽENÍ Obavy veřejnosti a profesionálů, že nový systém může přinést zneužití (podepisování půjček a jiné, neadekvátní odměna v zaměstnání) 6

Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

-

-

-

-

-

-

možnost jasného vymezení „omezení“ v rozsudku soudu, tzn. možnost specifikace konkrétních povinností, které by měl opatrovník za osobu omezenou ve zp. k p. ú. vykonávat nové nástroje – podporované rozhodování Nový zákon o opatrovnictví: nastavení systému vzdělávání pro opatrovníky, nastavení možnosti pro dotazování zákonný postih opatrovníků v případě překračování kompetencí určených soudem zlepšení přehlednosti předpisů a práv klienta nastavení systému financování – stát, rodina, opatrovanec

Nový občanský zákoník – nedostatečně ošetřeno zneužití a ochrana opatrovníka – podpůrce, vymezení hranice jeho odpovědnosti Financování – nebude zajištěno dostatečné financování výkonu opatrovnictví a podpůrcovství, a proto to nebude chtít nikdo vykonávat, případně to nebude vykonávat kvalitně

K tomu navíc projekt: nastavení metodických postupů pro opatrovníky, etický kodex, standardy kvalit

Dynamická část Definované slabé stránky v pravém horním rohu kvadrantu mohou být redukovány, stejně jako tomu bylo ve SWOT analýze pro veřejné opatrovnictví, redukovány dobrým využitím nových nástrojů, které přináší nový Občanský zákoník. Současná nedostatečná podpora ze strany státu může být redukována nastavením systému financování, ve kterém budou jasně definovány role státu, rodiny i opatrovance. To by také mělo vést k rozvoji potřebných podpůrných služeb pro opatrovníky i samotné opatrovance i k nastavení potřebné kontroly opatrovníků z řad rodinných příslušníků. Nedostatečná ochrana zneužití opatrovanců a jejich příjmů pro své účely a těžká vymahatelnost práva opatrovance bude redukována nastavením metodických postupů pro 7 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

opatrovníky, definováním etického kodexu a standardů kvality, k čemuž významně přispěje také realizace našeho projektu. Příležitostí pro redukci těchto slabých stránek jsou ustanovení nového Občanského zákoníku – opatrovník má naslouchat vůli opatrovance, je zde zakotven požadavek na důstojné jednání opatrovníků. Slabá stránka překračování kompetencí opatrovníka bude redukována zákonným postihem opatrovníků v případě překračování jejich kompetencí určených soudem. Nedostatečnou informovanost opatrovníků by měl řešit nový zákon o opatrovnictví nastavením systému vzdělávání pro opatrovníky a nastavením možností pro jejich dotazování a poradenství. Současná příliš obecná právní úprava bude řešena v novém Občanském zákoníku, která dává možnost jasného „omezení“ v rozsudku soudu, tzn. možnost specifikace konkrétních povinností, které by měl opatrovník za osobu omezenou ve způsobilosti k právním úkonům vykonávat.


Srovnání analýz V obou analýzách se objevuje jako silná stránka současné praxe zajištění ochrany před zneužitím uživatele, zejména ve finanční oblasti a v důsledku toho i v oblasti sociální – bezdomovectví apod. Dalším společným rysem je ocenění dostupnosti. U veřejného opatrovníka spíše s důrazem na stálost - ve smyslu, že v dané hodiny je vždy na stanoveném místě, u opatrovníka z rodiny výhoda, že může působit i mimo vymezenou „pracovní dobu“. Jako silná stránka veřejného opatrovnictví je vnímána nezávislost. Silná stránka opatrovnictví z rodiny je viděna v neformální blízkosti, důvěrnosti vzájemného vztahu mezi opatrovníkem a opatrovancem. Veřejný opatrovník jako kompetentní úředník by měl znát lépe legislativu a měl by tudíž umět lépe poradit v této oblasti. Obě SWOT analýzy poukazují na nedostatečnou kontrolu práce opatrovníka a nedostatečnou ochranu při špatném výkonu opatrovnictví. Shodně analýzy hovoří o nereflektování přání opatrovance, u veřejného opatrovníka je více jako problém formulována neznalost opatrovance, u opatrovníka z rodin vědomé překračování (i v dobré víře) kompetencí opatrovníka. Nedostatečnost právních a metodických pravidel opatrovnictví jsou uvedeny ve slabých stránkách obou verzí analýz. Analýza opatrovnictví blízké osoby více reflektuje nedostatečnou podporu ze strany státu – nedostatek služeb a financí a také nedostatečnou informovanost zejména veřejnosti, což brání přijetí lidí s postižením ve společnosti Příležitosti byly shodně viděny v možnosti využití nových institutů. Opatrovníci z řad blízkých osob více akcentují potřebu nastavení vzdělávání a institutu pro dotazování v případě potřeby, větší přehlednost a postižitelnost práce opatrovníka. V souvislosti s opatrovnictvím ze strany blízké osoby je viděna příležitost v možnosti nastavení nového systému financování opatrovnictví. U veřejného opatrovnictví je příležitost spatřována v nastavení pravidel, metodiky práce a podmínek kvalifikace v souvislosti s novými zákony. Příležitost vidí dotazovaní ve změně paradigmatu, individuálnějšímu přístupu a vzájemné komunikace a spolupráce mezi jednotlivými účastníky. V obou analýzách bylo jako ohrožení definováno financování opatrovnictví a nutnost hledat vhodný model. Ten byl v obou analýzách spatřován v nastavení příspěvků ze strany státu, potažmo opatrovanců a rodin. 9 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Specificky pro opatrovnictví ze strany blízké osoby je jako ohrožení vnímána nedostatečně zajištěná ochrana opatrovníka v oblasti odpovědnosti za následky rozhodnutí v životě opatrovance. V souvislosti s veřejným opatrovnictvím je další obava ze špatné reakce veřejnosti a nezavedení zákona o opatrovnictví. Výše uvedené srovnání ukazuje, že analýzy se v některých oblastech shodují, nebo jsou si blízké a v některých oblastech se liší, jak bylo naznačeno v úvodu.


Výstup z vyhodnocování dotazníků Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením Zpracovalo občanské sdružení Instand Tento dokument shrnuje výstupy z vyplněných dotazníků, které byly rozeslány zástupcům obcí a sociálních služeb a opatrovníkům z řad rodinných příslušníků a blízkých osob. Jejich rozbor tvoří první a hlavní část dokumentu. Samostatnou specifickou část tvoří několik dotazníků respondentů z oblasti soudnictví, kde odpovídali i respondenti mimo Karlovarský kraj. I tento vzorek se nám však zdál být potřebný a vypovídající alespoň částečně o zkušenostech a názorech pracovníků z oblasti soudnictví. Výstupy jsou strukturovány podle v dotazníku pokládaných otázek, samostatně nejsou rozebírány poslední dvě otázky, které se ptaly na to, zda se respondenti cítí dostatečně informováni o nových alternativách k opatrovnictví a zda chtějí dostávat informace o projektu. U každé otázky byl učiněn výtah z odpovědí, hojně jsou využity parafráze výpovědí respondentů, někdy byly uvedeny krátké doslovné citace, zvýrazněny jsou delší souvislé citace. Jen výjimečně je zmíněna četnost stejných odpovědí, protože při počtu dotazníků a šířce odpovědí nebylo praktické ani nutné tuto část zdůrazňovat. „Průzkum“ je spíše kvalitativní a není možné jeho výstupy zobecňovat na celou ČR. Přesto mají odpovědi, jak se ukazuje i při konzultaci s pracovníky v jiných krajích, vysokou validní hodnotu. Zpracovaný dokument poslouží jako podklad pro stanovení základních bodů a struktury při tvorbě SWOT analýzy v Konzultační skupině projektu. Jednotlivé body byly ve skupině projednány a případně doplněny, upraveny, nebo odstraněny. Členové konzultační skupiny se rozhodli vytvořit dvě verze SWOT analýzy – jednu k situaci veřejného opatrovnictví a druhou k situaci opatrovnictví vykonávané rodinným příslušníkem nebo osobou blízkou. Důvodem je fakt, že se významně liší přístupy ke každému „typu“ opatrovnictví, každé je spojeno s jiným očekáváním, má jiné podmínky a jiné zázemí. Dotazníky zástupců obce a sociálních služeb sloužily jako zdroj pro vytváření zejména SWOT analýzy pro veřejné opatrovníky, mohl tak zaznít autenticky hlas samotných opatrovníků a být zachycena jejich perspektiva. Dotazníky zástupců opatrovníků z řad rodinných příslušníků a osob blízkých sloužily pak jako zdroj při tvorbě SOWT analýzy zaměřené na tento „typ“ 11 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

opatrovnictví. Dotazníky zástupců kraje a soudnictví sloužili jako zdroj pro obě SWOT analýzy, podle toho ke kterému „typu“ opatrovnictví se v dotazníku vyjadřovali. Dotazníky byly představeny na seminářích konaných 19. a 20. června na statku Bernard v Královském Poříčí pro zástupce sociálních služeb, obcí a opatrovníků z řad rodiny. Dotazníky byly na přání účastníků rozeslány elektronicky a elektronicky vyplněné zaslány zpět. Dotazníky byly zaslány i některým službám a městům, jejichž zástupci se semináře nezúčastnili. Návratnost dotazníků ze strany opatrovníků z rodiny, kteří se zúčastnili semináře, byla bohužel nulová. Obce

Semináře se zúčastnili zástupci z 11 obcí

Dotazníky zodpověděli na 7 obcích

Služby

Semináře se zúčastnili zástupci 8 služeb

Dotazníky zodpověděli ze 7 služeb

Proto byla následně rozvinuta další strategie komunikace a oslovování opatrovníků z rodiny pro zajištění podkladů pro tvorbu SWOT analýzy. Dotazníky byly rozeslány pracovníkům služeb DOZP a dalších sociálních služeb. Jednalo se o službu chráněného bydlení Dolmen, o. p. s., Chráněné bydlení Sokolov, Sociálně terapeutické dílny Joker, o. s., DOZP „SOKOLÍK“ v Sokolově, DOZP „PRAMEN“ v Mnichově, DOZP v Lubech a DOZP v Radošově. Zástupci sociálních služeb byli požádáni, aby je předali opatrovníkům uživatelů, kterým poskytují služby. Vše bylo naplánováno na předvánoční čas, kdy opatrovníci navštěvují své blízké a zvyšuje se počet kontaktů a možností pro oslovení. Následně byla využita společenská akce setkání opatrovníků k otázce transformace v kraji, kde byli opatrovníci osloveni ke spolupráci. Dále byly využity kontakty získané ze strany sociálních služeb a městských úřadů. Celkem se po tomto procesu podařilo zajistit 10 vyplněných dotazníků. Osoby blízké

Přímo osloveno cca 30 opatrovníků.

Dotazníky zodpovědělo 10 opatrovníků

Dotazník byl dále k vyplnění předán i zástupcům Karlovarského kraje. Dotazník byl vyplněn pracovnicí Odboru sociální věcí Krajského úřadu Karlovarského kraje. Zástupce kraje nepatřil mezi cílovou skupinu tohoto dotazníkového šetření, jeho postoj k institutu opatrovnictví byl vnímán jako významný pro projekt, z toho důvodu byl osloven k vyplnění. Dotazníky byly dále vyplněny zástupci soudů a poskytovatelů sociálních služeb působících mimo Karlovarský kraj, kteří se dané problematice věnují. Respondentů bylo celkem šest. 12 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

PRVNÍ ČÁST A: Zástupci sociálních služeb a obcí Jaké vnímáte silné stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením. Co považujete za dobrou praxi? Jako silné stránky současné praxe výkonu opatrovnictví uvedli respondenti nastavení vysoké ochrany uživatele (což se v dalším kontextu ukázalo i zároveň jako potencionální riziko pro naplnění požadavků podpory vedení samostatného života uživatelů). Zástupci obcí argumentovali, že veřejný opatrovník má větší dostupnost informacím o veřejných službách, znalost možností nápravy problémů, zkušenosti i s jednání s úřady a profesionální přístup. Někteří viděli sílu veřejného opatrovníka v případě, že funguje na bázi „poloprofesionálního přístupu“, tj. že kromě profesionálního vztahu má i úzkou vazbu s opatrovancem a probíhá mezi nimi komunikace. Objevil se také názor, že pokud taková vazba existuje a opatrovník se podílí například i na individuálním plánování opatrovance ve spolupráci se sociální službou, může být opatrovnictví vykonáváno formou podporovaného rozhodování. V souvislosti s tím je potřeba říci, že zejména zástupci obcí uvedli, že nejsou dostatečně informováni vůbec o podporovaném rozhodování jako takovém. Respondenti pozitivně hodnotili, pokud opatrovníkem není sociální služba, protože nedochází ke střetu zájmů. Jaké vnímáte slabé stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením? Co je potřeba změnit? Slabé stránky současného systému opatrovnictví lze rozdělit do několika kategorií: 1) První kategorií je fungování veřejného opatrovníka. Zde spatřují respondenti slabiny v tom, že úředník vykonává kromě opatrovnictví další činnosti, má na starosti počet opatrovanců, který není schopen zvládnout a už vůbec ne individuálním přístupem. Další slabiny byly spatřovány v tom, že veřejný opatrovník funguje pouze ve stanované úřední hodiny. Opatrovanec si veřejného opatrovníka z řad úředníků nemůže volit. Opatrovnictví vykonává často člověk, který ho vykonávat nechce za úřad, který ho často také vykonávat nechce. Často existuje neosobní vztah opatrovníkem a opatrovance, opatrovance často nezná, stýká se s ním minimálně, často vykonává funkci jen formálně. Veřejní opatrovníci jsou nedostatečně školení. Sami opatrovníci pracovníci služeb vidí velký problém v neexistenci jednotné metodiky výkonu opatrovnictví. Specifickým problémem pojmenovaný službami je ten, že veřejný opatrovník má tendenci spořit peníze opatrovance, i když si to on úplně nepřeje a i když ho to může i omezovat v běžném životě. Navíc snaha 13 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

uspořit a schvalovat nákup například pouze levného oblečení vede k tomu, že si jej opatrovanec musí kupovat častěji a ve výsledku ho to pak stojí i více peněz. Specifickým problémem je depozitní účet na městě – ČSSZ nechce posílat peníze zbaveným způsobilosti na jejich účet, uživatel nemá přehled o svých penězích, účet je na městě. 2) Vedle veřejných opatrovníků má slabé stránky i výkon praxe „rodinných opatrovníků“ – tj. osob z řad příbuzných, nebo blízkých. V praxi je často problém, že bydlí daleko, jsou staří, těžko se s nimi komunikuje. Chtějí, aby za ně vše řešilo DOZP. Opatrovnictví vykonávají často jen z důvodu kontroly nad penězi. Někdy účelově manipulují opatrovance z důvodu dědictví a při zneužití peněz nepřichází trest. Opatrovníci z řad rodiny, nebo blízkých osob mají pocit, že můžou rozhodovat o tom, co bude opatrovanec jíst, s kým se bude přátelit, co bude nebo nebude dělat za aktivity. Není zde dostatečně ošetřen střet zájmů. Zájmem opatrovníka nemusí být zájem uživatele, uživatel se mu bojí postavit, existují zde často křehké citové vazby a někdy by bylo potřeba facilitace třetí strany, zapojení do podpory rozhodování opatrovance nezávislé osoby. Rodinný opatrovníci se často chovají se k opatrovancům stále jako k dětem, podceňují je, plánují a rozhodují za ně. Navíc mají často přehnané obavy. V praxi není dbáno na přání opatrovanců ve věcech investic, bydlení, zdravotní péče, umisťování do „různých domovů“. Opatrovníci obecně mají tendenci prosazovat svůj zájem nad zájmemopatovance. Netýká se pouze jeho práv, ale často především jeho potřeb. Neexistuje povinnost respektovat přání opatrovance a jednat v jeho prospěch. Významným momentem je také neinformovanost opatrovníků o jejich skutečných právech, povinnostech a právech opatrovance. Nejsou zavedeny a uplatňovány sankce za špatný výkon opatrovnictví, není řešena nečinnost opatrovníka. 3) Dalším samostatným oddílem jsou slabé stránky praxe v kontextu rozhodování a práce soudů. Respondenti spatřují slabé stránky ve zdlouhavé a složité komunikaci se soudy. Problematický je samotný proces zbavování, nebo omezování ve způsobilosti k právním úkonům, kdy je brán v potaz často jen posudek psychiatra, navíc náklady na další posudek hradí případně sám uživatel. V praxi není dostatečně brán v potaz názorsociální služby, názory uživatelova okolí, psychologický posudek atd. Není jasně definováno, o čem má rozhodovat soud a o čem nemusí rozhodovat (soud schvaluje i levnou dovolenou). V rozsudcích není uvedeno konkrétně, co má opatrovník vykonávat, kterých právních úkonů konkrétně není uživatel schopen. Jsou pouze pozitivně vymezeny úkony, jaké opatrovanec vykonávat může a z toho vyplývá, že ve všech ostatních sám rozhodovat nesmí. Opatrovanci jsou bez možnosti práva na slyšení a odborného zastupování při řízení o způsobilosti k právním úkonům. Výsledek řízení jim nemusí být oznámen. Zbavení, nebo omezení je na neurčito 14 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Není řešena situace, když opatrovník zemře – je potřeba institut náhradníka. Funguje opačný postup, kdy je osoba nejdříve zcela zbavena a potom se zdlouhavě žádá o částečné navrácení. Další slabou stránkou jsou nedostatečně vzdělaní soudci a vyšší soudní úředníci a také nedostatek fundovaných obhájců a soudních znalců. Soud nevyhovuje oprávněným námitkám soc. prac.v konkrétních situacích, že rodina, pokud bude přidělen opatrovník z rodiny, bude opatrovance zneužívat 4) Čtvrtým oddílem je oblast práv. Opatrovanec si oficiálně sám nemůže koupit ani zmrzlinu, svézt se autobusem a vlastně ani dojít k lékaři. Při zbavení způsobilosti k právním úkonům automaticky dochází ke zbavení politických práv, vlastnických práv, práva uzavřít manželství, omezení práva na práci. Opatrovník omezuje často v praxi práva opatrovance: právo na rozhodování, právo na volný pohyb, právo vlastnit majetek, volební právo, v oblasti lékařských zákroků apod. Práva nejsou omezována jen opatrovníkem, ale i samotným rozsudkem soudu o zbavení či omezení způsobilosti. 5) Poslední oddíl se zaměřuje na podporované rozhodování. To vnímají zejména zástupci obcí jako složité, některým z respondentů připadá dostačující institut opatrovnictví.

V jakých oblastech a jakým způsobem byste chtěli praxi opatrovnictví lidí s mentálním postižením změnit? Co by mělo být jinak? V této kapitole je uveden soupis toho, co respondenti uvedli, že potřebuje změnit, případně co by mělo v budoucnu existovat a dnes ještě neexistuje. Měla by být zajištěna ochrana zájmu opatrovanců. Měl by být respektován názor uživatele sociálních služeb. Institut zbavení, nebo omezení by měl být jen na dobu určitou a pravidelně by se měl přehodnocovat rozsah právních úkonů, při kterých bude osoba omezena. Rozsah úkonů by se měl vymezovat negativně, tzn. „konkrétně co nesmí“. Podle jiného respondenta by pak měla existovat pouze varianta omezení - k variantě omezení způsobilosti k právním úkonům by mělo docházet pouze v nezbytně nutných případech a pouze v určitém dobře vyspecifikovaném rozsahu. Mělo by existovat více alternativ k opatrovnictví a opatrovnictví by měla být ta poslední možná, až pokud se ostatní ukážou jako nevhodné. Je potřeba stanovit kritéria pro výběr opatrovníka, upravit jeho postavení a stanovit systém efektivní kontroly jeho práce. Opatrovnictví by měli vykonávat odborníci se vzděláním v oblasti sociální a právní. Opatrovník by měl mít na výkon funkce čas a specializaci. Měl by chápat rozlišení mezi právním úkonem a právem na něco (dále mít informace o tom, co je potřebná míra podpory, přiměřené riziko apod.).


Mělo by existovat lepší vzdělávání soudců a vyšších soudních úředníků v nových trendech, principech, přístupech a změnách. Bylo by potřeba jasně definovat zákonem/vyhláškou pravidla pro výkon opatrovnictví. Měla by existovat větší metodická podpora, zejména ze strany státu. Mělo by existovat školení pro opatrovníky a systém vzájemného setkávání. Opatrovníci by měli být více informováni o nových alternativách a změnách. Měla by být vymezena skupina právních úkonů opatrovníka, které je nutné vždy schvalovat soudem. Opatrovníci a podpůrci by měli být nějakým způsobem zapojeni do individuálního plánování. Na opatrovnictví by se mělo nahlížet také jako na sociální práci. Měla by být odlišena odpovědnost opatrovníka za činy a jednání opatrovance Měl by být stanoven optimální počet opatrovanců na jednoho veřejného opatrovníka. Měly by být stanoveny sankce za špatný výkon opatrovnictví, za nedostatečně projevený zájem, zneužívání peněz apod. Podle jedné respondentky z oblasti služeb, by se měl rozlišit výkon opatrovnictví u osob, které využívají sociální služby – sociální služba zná klienta lépe, než kdokoliv jiný, a tak by měla mít více kompetencí – opatrovník by měl mít funkci spíše dozorovací než rozhodovací. Měla by být vytvořena jednotná metodika pro výkon opatrovnictví.

Myslíte si, že v současné praxi opatrovnictví dochází k omezování práv opatrovanců? Pokud ano, jakým způsobem? Cituji přímo: Zástupci obcí: Snažíme se důsledně dodržovat platnou legislativu, což se někdy může někomu jevit, jakoby opatrovník bránil právům opatrovance. Je o komunikaci se sociálním okolím klienta tuto situaci „vyladit“. Velmi problematická situace u zcela zbavených způsobilosti. Vezmu-li to zbavení doslova a do písmene, tak si opatrovanec sám nemůže koupit ani zmrzlinu, svézt se autobusem a vlastně ani dojít k lékaři (i když je plnoletý) neboť zde musí hradit regulační poplatky S výjimkou práv jasně definovaných zákonem ne. Troufám si doufat, že něco takového se v současné praxi neděje, ale stále je tu již zmiňovaný lidský faktor. 16 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Domnívám se, že není dodržován individuální přístup, není dbáno na přání opatrovanců ve věcech investic, bydlení, zdravotní péče, umisťování do „různých domovů“…. Zástupci služeb: Podle zástupců služeb, opatrovníci mívají pocit, že o všem mohou rozhodnout sami. Stává se, že s opatrovancem ani o dané situaci nepromluví, nic mu neřeknou, nedají možnost volby a jednoduše rozhodnou ve svůj prospěch nebo své pohodlí. Opatrovanec pro ně někdy není partner při projednávání jeho osobních záležitostí, rozhodnutí činí sami. Neexistuje povinnost respektovat přání opatrovance a jednat v jeho prospěch. Mnoho opatrovníků si plete pojmy právní úkon a právo. Opatrovníci mají tendence rozhodovat o právech (ne o právních úkonech) klientů a mnohdy je tím omezovat. K omezování práv opatrovanců dochází stále, a to hned v několika oblastech: důstojnost člověka, právo na rozhodování, právo na volný pohyb, právo vlastnit majetek, volební právo apod. Práva nejsou omezována jen opatrovníkem, ale i samotným rozsudkem soudu o zbavení či omezení způsobilosti. Důvodem omezování práv je podle vyjádření respondentů často obava z nesení zodpovědnosti za případnou nehodu, nebo problém v životě opatrovance, přehnané obavy o bezpečnost, nebo účelové manipulace kvůli dědictví. Problematická je situace v rodině, kde není taková, nebo zdá se spíše minimální kontrola a nejsou ani prováděny sankce při zneužívání opatrovance, jeho financí apod. Na tom, že opatrovník často dává přednost svým zájmům před zájmy uživatele, se shoduje více respondentů. Důvodem je podle některých také malá informovanost opatrovníků. Jeden respondent uvedl, že se toto jednání v rámci rodiny dá omluvit. Respondenti z řad uživatelů služeb uváděli, že rodinní opatrovníci často přijedou navštívit uživatele maximálně několikrát za rok a přesto takto na dálku rozhodují o všem podstatném v jeho životě. Problematické je například schvalování dovolené, nemožnost mít vlastní účet (viz výše), uvolňování finančních prostředků, příliš levné nákupy např. vybavení bytu, které je potom nevyhovující pro potřeby opatrovance, neumožnění zaměstnání, „(ne)souhlas“ s odstěhováním uživatele z ústavu, nesouhlas s navrhovanou léčbou a rozhodování o (ne)podstoupení chirurgických zákroků.


Jaká vnímáte rizika fungování institutu profesionálního opatrovníka (výkon opatrovnictví provádí vyškolený specialista, opatrovnictví je jeho hlavní pracovní náplní a má dostatek času na tuto činnost)? (Pokud nějaká vnímáte) Podle respondentů opatrovník velmi podstatně zasahuje do života opatrovanců a nyní nejsou na jeho osobu kladeny velké nároky. Dále byla definována následující potencionální rizika. Riziko, že z výkonu opatrovnictví se stane business pro soukromé subjekty, vytratí se etický rozměr věci. Možnost ztráty „souvislostí“ a návaznosti na ostatní instituce a hrozbu „manufakturace“. Riziko, že to budou to využívat lidé, kteří jinou práci nenašli. Dále nejrůznější rizika zneužívání těchto lidí (levná pracovní síla, skrytá tyranie, přiživování se na jejich příjmu, atd.). Měla by fungovat kontrola, „lidská kontrola“, ta by měla prověřit, zda opatrovanec má kladný vztah k opatrovníkovi, důvěřuje mu. Rizikem je, že opatrovník špatně (povrchně) naslouchá, člověk s postižením někdy říká to, co si myslí, že chceme slyšet), je profesionál – domnívá se, že rozumí životu opatrovance více než on sám a nerespektuje jeho vůli. Opatrovník by měl být ztotožněn s úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Nedostatek finančních prostředků na odměny profesionálních opatrovníků. Je potřeba nastavit systém kontroly profesionálů. Obecnějšími riziky uvedenými v dotaznících pak byly: střet zájmů a selhání lidského faktoru. Jaká vnímáte rizika fungování podporovaného rozhodování a podpůrců v kraji? (Pokud nějaká vnímáte) V souvislosti s podporovaným rozhodováním byla v dotaznících identifikována následující rizika, přičemž většinu z nich definovali zástupci obcí, zástupci služeb hovořili spíše o tom, že s riziky počítají, ale že je momentálně nedokážou pojmenovat, že je ukáže až praxe. Je třeba opět říci, že respondenti z řad zástupců obcí se vyjádřili v drtivé většině v tom smyslu, že o podporovaném rozhodování nemají dostatečné množství informací. Rizika: Snadné zmanipulování opatrovance, zneužitelnost. Tento institut pouze předstírá, že jde o svobodné rozhodnutí opatrovance. “Chyby“ budou nevymahatelné a neprokazatelné. Nedostatečný systém kontroly. Není jasné, kdo ponese odpovědnost? Není jasné, kdy člověk s postižením pozná, že potřebuje pomoc s rozhodováním? Jak takového podpůrce vyhledá? Zvlášť pokud žije v rodině? Nedostatek ochotných a kvalifikovaných podpůrců Nedostatečné odměňování. 18 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Neznalost institutu podporovaného rozhodování a nepřipuštění podpůrce k jednání u soudu. Větší počet osob byť dobře myšlených, je pro mentálně postiženého klienta zavádějící, nepřehledné. Rizikem jsou podle jednoho respondenta vysoké nároky na komunikaci s lidmi s mentálním znevýhodněním. Rizikem je podle jednoho respondenta i to, že by někdy mohli proti sobě stát opatrovníci s podpůrci Obecněji a nejasně bez vysvětlení bylo uvedeno i následující riziko: riziko „vzdálenost“ od praxe. Jaké je podle Vás nejlepší řešení zajištění financování profesionálního opatrovnictví? Který orgán státní správy by jej měl financovat, případně jaký by měl být jiný zdroj? (např. sami uživatelé, rodina) Co se týče zdrojů hrazení výkonu profesionálního opatrovnictví, shodují se respondenti většinou, že by měl financování zajistit stát. Stát zřídil institut opatrovnictví na ochranu lidí, tak by měl stát myslet i na jeho financování. Jedním ze zdůvodnění je, že opatrovnictví je vykonáváno v přenesené působnosti a jednotlivé úřady by tedy měly dostávat takové dotace, aby náklady s výkonem této funkce spojené byly zcela pokryty. Rodina opatrovníka zpravidla platit nemůže, protože na to nemá dostatečné finanční prostředky. Podle jednoho respondenta by měla opatrovnictví financovat rodina v tom případě, že nechce sama opatrovnictví vykonávat, to je ale v praxi podle jiných nepraktické řešení, protože rodina, která opatrovnictví vykonávat nechce a bude k tomu nucena, aby jej nemusela platit, bude uživatele pravděpodobněji zneužívat. Pokud k tomu rodina nebude nucena, tak to dělat zřejmě sama nebude, stejně tak jako například není ochotna doplácet úhradu za pobyt a stravu u klientů se sníženou úhradou do úhrady plné (přestože má rodina vyživovací povinnost). Podle jiného respondenta by lidé s mentálním postižením měli mít dostatečně velké důchody, aby si mohli opatrovníka sami individuálně zaplatit. V současných podmínkách nemají dostatek finančních prostředků. Pokud by měl výkon opatrovnictví financovat stát, jednou z uvedených variant bylo financování z MPSV, mělo by se jednat o typ sociální služby, kterou zajišťují zaměstnanci obce, či jiné organizace. Jiný názor hovoří o variantě placení úředníků na obcích. Jiný názor o financování ze strany kraje. Zcela specifický přístup navrhl jeden z respondentů, cituji celé: Veřejné opatrovnictví bych financoval přímo z provozních rozpočtů soudů, které osobu zbaví, nebo omezí ve způsobilosti, jako nástroj regulace nadužívání a nezbytné doby omezení, nebo zbavení 19 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

způsobilosti. Stejně regulačně by to mohlo fungovat financování i v případě navrhovatele (rodina, nebo zařízení). Práce opatrovníka by měla být dobře ohodnocena, protože se jedná o náročnou práci. Výkon profesionálního opatrovnictví by měl být dobře kontrolován.

B: Zástupci opatrovníků z řad rodinných příslušníků a osob blízkých Jak vnímáte silné stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením. Co považujete za dobrou praxi? Jako silnou stránku současné praxe institutu opatrovnictví uvedli respondenti ochranu opatrovance před zneužitím, bezdomovectvím. Institut opatrovnictví dle respondentů nabízí a realizuje řešení problémů a umožňuje jim důstojně prožít život. Výhody výkonu funkce opatrovníka vnímali respondenti obdobně jako silné stránky současné praxe, jde zejména o ochranu opatrovance. Opatrovanec netrpí hmotnou nouzí, nemá žádné dluhy a nemá starosti po materiální stránce. Dle názoru jedné respondentky: „Není možná zneužitelnost člověka s mentálním postižením“. Nevýhodu výkonu funkce opatrovníka spatřuje jedna respondentka v pocitu nenahraditelnosti: „...mám někdy strach, že kdybych umřela, tak nevím, jestli by vše fungovalo tak prakticky a svobodně jako dosud“. Jak vnímáte slabé stránky současné praxe opatrovnictví u lidí s mentálním postižením? Jaká úprava chybí, co je potřeba změnit? Slabé stránky současné praxe opatrovnictví vidí respondenti zejména v následujících oblastech:  možnost zneužití peněz klienta - pro některé skupiny osob je výkon funkce opatrovníka lákavým zdrojem příjmů  překračování kompetencí – potřeba ovládat a manipulovat Respondentka k této oblasti uvádí: „Tendence vychovávat ze strany některých, zejména veřejných, opatrovníků, kteří mají často na starost pouze hospodaření s penězi opatrovanců“.  zbytečná byrokracie a papírování  těžko domahatelná práva lidí s mentálním postižením Zde respondentka navrhuje „zlepšit přehlednost předpisů a práv klientů“.  Respondenti se cítí nedostatečně informováni o výkonu funkce opatrovníka a vnímají také nedostatečnou podporu opatrovníků v ČR. Často nevědí na koho se 20 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

obrátit, když má opatrovanec například ataku. Respondentům dále chybí společná setkávání opatrovníků, kde by si vzájemně předávali zkušenosti. V jakých oblastech a jakým způsobem byste chtěli praxi opatrovnictví lidí s mentálním postižením změnit? Co by mělo být jinak? Respondenti v této otázce reagovali zejména překračování kompetencí některých opatrovníků a nedostatečnou informovanost. Respondenti by uvítali více vzdělávacích akcí pro opatrovníky. Dále navrhují zákonný postih opatrovníků v případě překračování kompetencí určených soudem, opatrvník by měl více naslouchat samotným opatrovancům. Citace respondentky: „Apelovat na opatrovníky, aby se k opatrovancům chovali důstojně, netykali jim, pokud nesmí tykat i oni, jednat s nimi jako s dospělými a ne jako s dětmi“. Respondenti často uváděli, že problematice nerozumějí do té míry, aby byli schopni formulovat, jaké změny by měly nastat v praxi opatrovnictví. Respondenti ve většině případů nejsou seznámeni se změnami, které by měly přijít s Novým občanským zákoníkem. Pokud ano, tak jen částečně. Jak vnímáte rizika fungování institutu profesionálního opatrovníka (výkon opatrovnictví provádí vyškolený specialista, opatrovnictví je jeho hlavní pracovní náplní a má dostatek času na tuto činnost) jako alternativa k veřejnému opatrovníkovi – tj. obci? (Pokud nějaké vnímáte) Respondenti často o institutu profesionálního opatrovníka neslyšeli, nebo jen pouze okrajově. Jedna respondentka uvedla: „Přijde mi to asi zbytečné, aby opatrovnictví bylo pro někoho hlavní pracovní náplní“. Jiná se domnívá: „Rizika vnímám tak, že to budou brát jako povolání a ne jako poslání“. Jaké je podle Vás nejlepší řešení zajištění financování profesionálního opatrovnictví (případ, kdy opatrovnictví nevykonává rodina)? Který orgán státní správy by jej měl financovat, případně jaký by měl být jiný zdroj? (např. sami uživatelé, rodina) Respondenti uvedli jako možné řešení zajištění financování profesionálního opatrovnictví částečný příspěvek opatrovance, příp. rodiny, pokud na to mají dostatek financí, zbytek by hradilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně soukromé organizace. Další možností, kterou navrhla jedna respondentka, jsou dobrovolníci z řad lidí. Víte, co je podporované rozhodování? Máte pocit, že máte dostatek informací o podporovaném rozhodování? Co byste o něm potřebovali vědět? 21 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Respondenti většinou nevědí, co je podporované rozhodování, nemají o něm žádné informace. Jedna respondentka uvedla, že je informována jen částečně a v případě jejího opatrovance nevnímá podporované rozhodování jako možné. Pouze jedna respondentka uvedla, že je s touto metodou obeznámena a souhlasí s ní. Jaká vnímáte rizika fungování podporovaného rozhodování a podpůrců v kraji? (Pokud nějaká vnímáte) Z výše uvedeného vyplývá, že respondenti nemohli na tuto otázku reagovat. Pouze jedna respondentka uvedla: „Rizika se ukážou časem. není mi jasné, kdo ponese následky za špatné rozhodování“. DRUHÁ ČÁST: Zástupci soudu a poskytovatelů sociálních služeb – působící mimo Karlovarský kraj Jaké vnímáte silné stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením. Co považujete za dobrou praxi? Respondenti uvedli, že dobrou praxí je spolupráce veřejného opatrovníka se sociálními organizacemi. V jednom konkrétním případě respondent uvedl neziskovou organizaci Fokus, o. s., která poskytuje služby osobám s duševním onemocněním. Dle respondentů může být silnou stránkou také to, že: „…jedná (nebo by se mělo jednat) o veřejnou osobu, která zaručuje (měla by zaručovat) nezneužívání čehokoliv a kohokoliv. To v rodinách selhává a bývá to skryté a oboustranné (rodina se přiživuje na financích klienta, obráceně klient vydírá a vyhrožuje rodině - také časté)“. Jeden z respondentů vnímá současnou praxi opatrovnictví pozitivně. Dle respondenta funguje ochrana zájmů osob, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům. „Soud se zabývá schvalováním právních úkonů učiněných za tyto osoby, čímž chrání jejich oprávněné zájmy.“ Respondenti se dále shodli, že silnou stránkou opatrovnictví (pokud se jedná o dobrého opatrovníka) je ochrana opatrovance a eliminace rizik jako je například zadlužení. Jaké vnímáte slabé stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením? Co je potřeba změnit? Slabé stránky současné praxe opatrovnictví vidí respondenti zejména v následujících oblastech:  Důsledné dodržování práv osob s MP již při řízení o způsobilosti (slyšení, doručování, psychiatrické znalecké posudky ad.)  Důsledná kontrola výkonu funkce soudem – malá kontrola obcí  Nedostatečné povědomí opatrovníků o jejich právech a povinnostech 22 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

 Zbavení způsobilosti jako všeobecně upřednostňované řešení, namísto řádného zhodnocení schopností člověka s MP  Přehlcení veřejných opatrovníků - 30-40 opatrovanců na jednoho opatrovníka a tím nedostatečná znalost jeho zázemí a malá spolupráce či mnohdy nespolupráce s jeho rodinou a okolím.  Neinformovanost veřejnosti o schopnostech lidí s MP (předsudky)  Časové prodlevy mezi úpravou způsobilosti a ustanovením opatrovníka V jakých oblastech a jakým způsobem byste chtěli praxi opatrovnictví lidí s mentálním postižením změnit? Co by mělo být jinak? Respondenti navrhují následující změny:  Rozšíření možností řešení způsobilosti - nejen zbavení a omezení  Vzdělávání soudců  Přesné stanovení práv a povinností opatrovníků včetně odpovědnosti  Důsledná kontrola výkonu funkce  Lepší a systematičtější zjišťování stavu člověka před úpravou způsobilosti (ne jen posudek psychiatra)  Masivní informační kampaň o lidech s MP  Zapojení blízkých do zastupování člověka (nebo nápomoci při rozhodování), např. i v kombinaci s úpravou způsobilosti - více kombinovat podle konkrétní situace (něco dělá opatrovník, něco rodina, poradce)  Snížení počtu opatrovnaců na jednoho opatrovníka. Optimálizace počtu opatrovanců na jednoho opatrovníka, aby opatrovník mohl svou funkci vykonávat zodpovědně, by byl 3. Myslíte si, že v současné praxi opatrovnictví dochází k omezování práv opatrovanců? Pokud ano, jakým způsobem? Dle respondentů dochází v současné praxi opatrovnictví k omezování práv opatrovanců. Dle jednoho respondenta bývá problém paradoxně, pokud je opatrovníkem rodinný příslušník. S veřejným opatrovníkem se jako organizace domluví a dobře spolupracují. U rodinného příslušníka často dochází ke zneužívání - dostat se snadno k penězům opatrovance. Respondent uvedl příklad otce - opatrovníka: „….za peníze PID svého syna (byl zbaven úplně způsobilosti), které měl na svém účtu, o kterém syn nebyl informován a bez jeho souhlasu předělával okna v domě a v době rozvodu s jeho matkou odmítl opatrovníka vykonávat, opatrovanec - jeho syn se dostal do situace, kdy zůstal bez financí (z důvodů zrušení účtu) a na sociální dávky bez opatrovníka, neměl nárok. Situace se řešila bezúročnou půjčkou u Fokusu a okamžitou intervencí na změnu opatrovníka (za 1 měsíc změna na veřejného opatrovníka)“. 23 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

Jaká vnímáte rizika fungování institutu profesionálního opatrovníka (výkon opatrovnictví provádí vyškolený specialista, opatrovnictví je jeho hlavní pracovní náplní a má dostatek času na tuto činnost)? (Pokud nějaká vnímáte) Respondenti se shodují, že institut profesionálního opatrovníka je velice dobrou myšlenkou. Musí být ale kladen důraz na výběr osob pro tuto funkci (vysoké nároky) a fungovat kontrola. Mělo by se dále jednat o prestižní práci – dobře zaplacenou. Profesionální opatrovník by se dle respondentů měl věnovat omezenému počtu osob. U počtu osob se názory respondentů liší, někteří vidí max. počet opatrovanců 15, jiní pouze 1 – 2 opatrovance dle postižení. Rizika institutu profesionálního opatrovnictví spatřují respondenti v neosobním přístupu a vysoké vytíženosti. Jaká vnímáte rizika fungování podporovaného rozhodování a podpůrců v kraji? (Pokud nějaká vnímáte) Respondenti vnímají u institutu podporovaného rozhodování následující rizika:  Zák. č. 108 o Sociálních službách vylučuje, aby opatrovníka nebo podpůrce uživateli poskytoval pracovník organizace, která takové osobě poskytuje sociální službu. Dle respondenta by se uzákoněním podpůrců v sociálních a neziskových organizacích, mohl vyřešit nedostatek opatrovníků a četnost omezování. „V novém občanském zákoníku možnost podpůrců existuje a to je výborné, ale nabízí se otázka, když je nyní nedostatek veřejných opatrovníků (nejsou peníze), jakým způsobem se bude prakticky provádět práce podpůrců a právě v sociálních a neziskových organizacích (bude to také placená funkce)? Nebude to zákon č. 108 o sociálních službách vylučovat?“  Vytipování vhodných podpůrců.  Využití ke svému prospěchu.  Nedostatečná právní ochrana zájmů osob s mentálním postižením.  Podpůrce neponese žádné riziko při špatném rozhodování. Výsledkem bude to, že opatrovník bude muset řešit vzniklé problémy. Jaké je podle Vás nejlepší řešení zajištění financování profesionálního opatrovnictví? Který orgán státní správy by jej měl financovat, případně jaký by měl být jiný zdroj? (např. sami uživatelé, rodina) Respondenti se shodují, že profesionální opatrovnictví by mělo být hrazeno částečně od uživatele a od rodiny, zbytek by měl hradit stát. Primárně by dle respondenta však měla fungovat rodina - příspěvkem státu by se neměl zbytečně zatěžovat státní rozpočet. Zazněl ale i opačný názor, kdy respondent, který pracuje 24 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky

přímo s lidmi s postižením, si nedokáže představit, že by se na úhradě podílel uživatel, který žije z invalidního důvodu. Ani příspěvek od rodiny nevidí jako reálný, rodina se nachází často v podobné situaci jako uživatel. Máte pocit, že máte dostatek informací o podporovaném rozhodování? Co byste o něm potřebovali vědět? Respondenti mají určité informace o podporovaném rozhodování, ale uvítali by více informací, rádi by se účastnili kurzů zaměřených na tuto problematiku a nový občanský zákon. Měla by také proběhnout všeobecná kampaň o změnách pro širší okruh lidí. Respondenti by zejména uvítali informace o:  Praktické informace, jak tento úřad bude dle nového zákoníku fungovat.  Především chybí termíny, jak dlouhou dobu bude mít soud na rozhodnutí o ustanovení podpůrce či opatrovníka ke svéprávné osobě a opatrovníka k nesvéprávné osobě.  Jak je to s odvoláním výše uvedených, chybí termíny, jak dlouho toto bude trvat.

Zástupce Krajského úřadu Karlovarského kraje

Jaké vnímáte silné stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením. Co považujete za dobrou praxi? Jako pozitivní nakročení současné právní úpravy vnímá zástupce kraje v oddělení opatrovnictví a samotné péče. Jaké vnímáte slabé stránky současné praxe opatrovnictví lidí s mentálním postižením? Co je potřeba změnit? Žádná zákonná úprava v podstatě neřeší faktickou možnost kontroly péče u osob s mentálním postižením. V jakých oblastech a jakým způsobem byste chtěli praxi opatrovnictví lidí s mentálním postižením změnit? Co by mělo být jinak? Umožnit institucionální kontrolu faktické péče sociálními pracovníky obecních úřadů vykonávajících sociální práci v přenesené působnosti.


Jaká vnímáte rizika fungování podporovaného rozhodování a podpůrců v kraji? (Pokud nějaká vnímáte) Zástupce kraje se domnívá, že u osob, které jsou dlouhodobě či celoživotně v ústavní péči, bude získání takových kompetencí časově, a tím i finančně náročné. Bude také docházet k vyššímu selhání. Myslíte si, že v současné praxi opatrovnictví dochází k omezování práv opatrovanců? Pokud ano, jakým způsobem? Zástupce kraje se domnívá, že ano. Díky institutu veřejného opatrovníka dochází k formálnímu výkonu této funkce a dále také dochází k zaměňování opatrovnictví za povinnost postarat se o osobu opatrovance. Tím je opatrovancům (i v nejlepším úmyslu) odňata možnost samostatného rozhodování. Jaká vnímáte rizika fungování institutu profesionálního opatrovníka (výkon opatrovnictví provádí vyškolený specialista, opatrovnictví je jeho hlavní pracovní náplní a má dostatek času na tuto činnost)? (Pokud nějaká vnímáte) Zástupce kraje vnímá jako riziko finanční náročnost institutu profesionálního opatrovníka.

Jaké je podle Vás nejlepší řešení zajištění financování profesionálního opatrovnictví? Který orgán státní správy by jej měl financovat, případně jaký by měl být jiný zdroj? (např. sami uživatelé, rodina) Financování by dle zástupce kraje mělo být vícezdrojově. Přispívat by měl stát a dále by měla být zákonně upravena forma využití příspěvku na péči. Máte pocit, že máte dostatek informací o podporovaném rozhodování? Co byste o něm potřebovali vědět? Zástupce kraje není dostatečně informován o podporovaném rozhodování. Respondent požaduje zejména informace o tom, jak postupovat u osob dlouhodobě žijících v ústavní péči, tak, aby mohly získávat kompetence k podporovanému rozhodování.


Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením. SWOT ANALÝZA současná situace veřejného opatrovnictví

Recommend Documents