mladých tecfiniků a pf írodovědců

D~ČKA: Vystřihovánky - Dioráma z doby ledové - Mlýn.ze středních Čech• Atlasy ABC - Krahujcovití dravci - Vozy F 1 • Obrazová škola - Dr'áhy budoucnosti

mladých tecfiniků apfírodovědců /

Foto MARTIN PILNÝ

Posádka kosmické lodi Sojuz T-7 : velitel Leonid Popov.

Světlana

Savická a Alexandr Serebrov

.Světlana

N4#"'?4Pť

ZAVL4&v.

M/IL Ý N'APA-V

Mf./žÉ- U.Š'E:~/ T

- - - - · VEL.Kd

2

.ST.47<:0S'T/.

Na 1.169. stráně sovětského Encyklopedického slovníku je napsánojedno z hesel: Savická Světlana Jevg. (nar. 1948), sov. sportovní letkyně, zasloužilá mistryně sportu (1970), čl. KSSS od r. 1975, dcera J . J . Savického, v 60. a 70. letech světová rekordmanka v leteckém a parašutistickém sportu. V polovině letošního srpna přibyly další řádky. Světlana Savická se stala druhou kosmonautkou světa. My bychom mohli připojit další zajímavé údaje - vystudovala letecké inženýrství, v roce 1975 dosáhla na nadzvukovém letounu J-133 rekordní rychlosti 2683 km/h, o dva roky poté na stejném letounu dosáhla při horizontálním le· tu rekordní výše 21 140 metrů. Je držitelkou patnácti světových leteckých rekordů a tří rekordů v parašutismu. Ve druhé polovině roku . 1980, v době, kdy vrcholí/ rekordní let sovětských kosmonautů Popova a Rjumina, zahájila Světlana přípravu ke kosmickému letu. Všichni Světlanini přátelé se shodují v tom, že velkou touhu po výškách zdědila po otci, dvojnásobném hrdinovi S _ SSR Jevgeniji Jakovleviči Savickém, slavném letci Velké vlastenecké války a maršálovi sovětského letectva. Za čtyřicet let svého nesmírně zajímavého života dokázala Světlana uskutečnit neuvěřiteíné množství snů spjatých s' létáním. Již před svým kosmickým letem byla známá ;:,o celém Sovětském svazu i za hranicemi. Byly o ní napsány knihy, natočeny filmy, odborníci ji označovali za vynikající zkušební letkýni Jakovlevovy konstrukční kanceláře. V pátek 28. srpna dosedl v určené oblasti vzdálené asi 70 km na severovýchod od kazašského města Arkaly- , ku výsadkový modul kosmické lodí Sojuz T-7. I přes tmavou noc se k místu přistání seběhli ze všech stran lidé, mezi nimi i mnoho dětí. V jejich očích zářil obdiv k mladé ženě, která se spolu se svými dvěma druhy vrátila z týdenního pobytu na stanici Saljut 7. · Osmidenní kosmický let první smíšené posádky v historii kosmonautiky byl napl0 něn- zajímavou výzkumnou prací. Popov, Serebrov a Savická pracovali na Saljutu 7 spolu s jeho stálou posádkou Berezovým a Lebeděvem. Uskuteční/i pozoruhodné pokusy z oblasti biotechnologie, které se prováděly na oběžné dráze poprvé, pokračo­ vali v měřeních zahájených sovětsko-francouzskou posádkou, pracovali i s elektrofotometrem EFO 1 vyrobeným v Československu. Pozornost odborníků se přesto soustředí/a především ke Světlaně Savické. Podrobné lékařské kontroly měly stanovit kritéria možností letů dalších kosmonautek. A nejen lékařské rozbory, ale i sama usměvavá a šťastná Světlana na tiskové konferenci krátce po přistání i na velkém setkání s novináři v Moskvě o několik dnů později byla důkazem, že práce v kosmu je otevřena i pro ženy. Světlana s trochou lítosti dokonce prohlásí/a: ,,Kdyby to bylo možné, zůstala bych na Saljutu mnohem déle, ale program letu předepisoval jinak . .. " Spolu se Světlanou Savickou se v malé skupince kosmonautů chystaly ve výcvikovém středisku k cestě do kosmu i další mladé ženy. Některé z nich budou brzy následovat své předchůdkyně - Valentinu Těreškovovou a Světlanu Savickou. - T-

• KTERÝ· PROČ ČÍM je zajímavý banyán?

KTERÝ motýl má na křídlech písmeno?

Banyán (Ficus benghalensis) je rozložitý vždy zelený strom původem z Indie, který dnes roste v řadě asijských, afrických a latin skoamerických zemí. Z jeho větví vyrůstají č etné vzdušné kořeny , a jakmile dosáhnou k zem i, ztloustnou a v půdě se dále větví, takže se podobají novým kmenům. Je.dna jediná koruna starého banyánu se může rozrůst do vzdálenosti až 600 metrů a její druhotné kmeny vytvoří dojem celého háje stromů . Pod takovou rozložitou korunu jednoho stromu, kte rý dorůstá až do výše třiceti metrů, by se mohlo vejít na dvacet tisíc lidi! Samozřejmě, tolik lidi n od banyány neshro~ stin · v tropech vyhle,e setkáním, ne-

Není jeden, je jich celá Jeden americký fo tograf si dal práci a zjis til, že na křídlec h motýlů lze najít celou lat inskou abecedu , mnoho písmen řeckých i některá hebrej ská. Mimo to nesou motýli křídla i všechny čísli ­ ce od nuly do devítky. Většina motýlů zdobených · .. čitelnými " znaky obývá daleké kraje, ale několik druhµ žije i u nás. Nejznámější z nich je babočka bílé C (Polygonia c-album), na zývaná někdy také babočka meruzalková. Můc žeme ji zastihnout po celý rok, protože u nás mívá tři generace, přičemž samičky poslední generace přezimuji. Babočky bílé C poletuji nejčastěji řada .

odpočinku.

vinu, která ejvětšiho ětového

iz obr.) , a začátrafického ' tiletý vý-da -

•

JAK je to se sedmi divy světa?

Foto Vladimir Motyčka

na slunných stráních , lesních cestách , v zahra dách a na chmeln icí ch. S oblibou usedají na poraněné stromy, kde saji mízu, a· v nemenši oblibě maji i méně voňavá sousta , např. nejrůznější výkaly. Na jaře kladou samice na živé rostliny (nejčastěji kopřivy) modrozelená vajíčka ve tvaru bábovky. Housenky lze zastihnout od června do srpna. Zdržují se převážně na rubu listů . Kukla je zavěšena hlavou dolů , _ podobně jako u ostatních baboček . Mezi nimi je ještě jeden druh ozdobený písmenem - babočka bílé L (NymphalÍ'.l L-album), vyskytující se velmi vzácně v lužních lesích. Z ostatních „abecedních" motýlů jmenuj me alespoň osenici černé C (Xestia c -nigrum), osenici ypsilonovou (Agrotis ypsilon), můru gam mu (Autographa gamma) a martináčka bukového (Aglia tau) . -mv-

Vážená redakce, slyšela jsem, že existuje sedm divů světa, a proto vás prosím, jestli byste nás s jednotlivými divy světa nemohli ve vašem časopise seznámit, moc nás to zajímá. A jestli k tomu budete mít nějakou fotografii, tak ji vytiskněte taky. Tolik dopis naši čtenářky Zdeny a jejích sedJAK snadno chytat lesní škůdce? mi kamarádek. V ABC jsme sice již nejednou To už je výsledek, který stoji za to , a proto Možná že i vy jste viděli v lese takovéhle o starověkých divech světa psali , ale zřejmě je vás žádáme, abyste takové či jiné _lapače ze třeba pro novou generaci čtenářů základní obyčejné kovové vědro na podpěrách asi půl­ zvědavosti nerozebírali a nepoškozovali a nedruhého metru vysokých. Na vědru nebylo nic údaje zopakovat. Tedy: Ze sedmi divů světa , dovolili to dělat ani jiným neinformovaným které uznávali lidé v an.tice , existuje již pouze ' divného, ale nad ním byly přiletovány navzánávštěvníkům lesa! jem se křížící plechové desky. Přesto, že celé jediný, a t o jsou egyptské pyramidy. Všechny -VS zařízeni vypadá velmi jednoduše, je velmi Foto Vladimir Stárka ostatní divy světa byly již dávno zničeny a my ani nevíme, jak vypadaly, natož abychom měli účinpým, lapačem nebezpečného škůdce smrfotografii . Jedním divem světa byly visuté zaků, lykožrouta smrkového . Na jedné z plecho vých desek je připevněn malý sáček obsahují hrady Semiramidiny v Babylóně, z nichž našel archeolog Koldevey jenom základy. Dalším cí fer~m'an!tlátku, kterou samička lýkožrouta láká s~mečky . Přilákaní brouci nalétnou na byl chrám Artemidin v Efezu, z něhož zůstalo plechovou desku a spadnou do vědra, po jepá r sloup ů, ze sochy nejvyššího řeckého boha Dia v Olympii nezůstalo v.ůbec nic. čtvrtým di hož hladkýi h stěnách již nedokáži vyšplhat. vem antického světa byl maják na ostrově Fa Tento nenáročný lapač škůdce nahradil dřívěj ­ ru u Ale xandrie , rovněž zcela zničený , pátým ší pracné způsoby pokládáni lapáků , což byly Rhodský kolos , obrovská bronzová socha , poražené stromy, na něž kůrovci naletovali. sloužici rovn ě ž jako maják u vjezdu do přísta ­ Po skončení rojeni se lapáky musely odkornit vu na ostrově Rhodu. I tato socha byla nejp.ra napadená kůra se pálila . Nový způsob je sna zší , brouky lze prostě ve povalena a potom zcela zničena . Šestým divem světa bylo Mausoleum, hrobka krále z vědra vysypat. Za 24 hodin se v době rojeni lýkožrouta chytí .do jednoho lapače až 150 ku Mausóla v Halikarnassu, dnešním Bod,rumu na tureckém pobřeží. I' Mausoleum vzalo za sů . Sáčky s feromonem je třeba vyměnit po šesti až osmi týdnech - lapače jsou v činnos ­ své , z jeho kamenů byla postavena křižácká pevnost, takže zůstal'o jen jméno • .pznačujicí ti od d.ubna do srpna, protože v nižších polovšechny honosné hrobky. O osudech sedm i, hách mají kůrovci dvě generace do roka. Ten divů světa vydal před č.a.s-em knihu dr. V'oitěch . na sniml
3

A Na této dráze sestavené z různě vysokých fošen lze jízdní zkoušku kdykoli za stejných podmínek zopakovat. Nahrazuje v1astně brázdy na poli

• Měfoní hluku v kabině traktoru. Signál se přenáší z mikrofonu na přílbě řidiče do

Když se řekne zkušebna vozidel, vybaví se nejprve polygon čili jakási překážková dráha pro stroje. Nejsou tam žádné vodní příkopy ani vysoké bariéry, jsou na něm vlastně jen větší a . menší hrboly, které se stavějí kolům do cesty. Slouží pře­ devším ke zjišťování odolnosti stroje vůči vibracím. Vibrace, čili chvění a otřásání stroje, vznikají od motoru a také tím, jak se přenášejí nerovnosti terénu na celý stroj. Zajímat nás to musí nejen z hlediska trvanlivosti stroje, alé i s ohledem na pracovní podmínky řidiče . Jízda na polygonu samozřejmě není jedinou prověrkou , která se ve zkušebnách provádí. Zkouškami strojů a zařízení se zabývá celý obor státního zkušebnictví, . jehož ústředním orgánem je Úřad pro normalizaci a měření.

4

Zkoušejí a prověřují se naše i dovezené výrobky: stroje, rádia, magnetofony, vysoušeče vlasů, mixéry, automobily, ale i třeba textil, šampony nebo ochranné pracovní brýle. Výrobek s vadou by v některých pří­ padech mohl ohrozit i zdraví uživatele a jeho bezpečnost . Mohly by však vznikriout í další škody, např. nadměrnou spotřebou energie, nebezpečím požáru, příliš náročnou obsluhou atp. Nový výro,bek tedy musí plnit nejen funkci, kterou od něho očekáváme , ale má odpovídat i· četným předpisům hygienickým, protipožárním, normám bezpečnos­ ti, musí mít dostatečně nízkou úroveň hlučnosti, vibrací, správně provedenou elektroinstalaci, zkrátka je toho mnoho. Proto je schvalování nového výrobku odpovědnou záležitostí, kterou se zabývají odborníci různých profesí. Na vzorku výrobku ověřují jeho kvalitu po všech stránkách a již při schvalování se také zjišťuje, zda

výrobce skýtá záruku, že vlastnosti výrobku i nadále dodrží. Neschválený výrobek nesmí být vyráběn ani · dovážen . Státní zkušebny se však zabývají i jinou kategorií prověřování výrobků. Je to tzv. hodnocení, při kterém se výrobky nejen prověřují, ale jejích parametry se též srovnávají s parametry strojů světové špičky . Než si o tom povíme víc, podívejme se do Státní zkušebny zeměděl­ ských, potravinářských a lesnických str9jů v Praze 6-Řepích . Právě tady, v Repích, jsem viděla překážkovou dráhu, o níž se hovoří v úvodu . Dří­ ve se vibrace zemědělských a lesnických strojů měřily jedině v terénu. Zkouška se prakticky nikdy i:iedala za stejných podmínek opakovat, protože dráha na polní cestě je proměnlivá . Mění se nejen poča­ sí, ale i jízdní stopa. Zdejší překáž­ ková dráha odpovídá mezinárodnímu normalizačnímu doporučení ISO/DiS 5008 a umožňuje dokonalé srovnání jednotlivých typů našich i zahraničních strojů . Ke kontrole výkonu motoru slouží zařízení pro brzdění motoru·. Tady se prokáže, zda má stroj skutečně výkon, jaký výrobce uvádí . Zjišťuje se tu také životnost motoru, kouři­ vost a měrná spotřeba paliva . Na přístrojích se přesně zjistí i složeni spalin odcházejících z motoru. Ve zkušebně je samozřejmě vše zaříze­ no tak, aby se tu pracovníci při mě­ ření hodnot neotrávili a neohluchli. Stroj nebo jeho motor je umístěn v izolované místnosti, p lyny z výfu-

ku jsou vyvedeny do komína a měři­ cí pracoviště jsou za prosklenou stěnou.

Zcela nenápadně vypadá zařízení pro měření statické stability, jehož výsledkem je zjištění, na jakých svazích může stroj pracovat, neboli dynamická stabilita. Dynamická stabjlita se totiž vypočítává ze statické stability zjištěné na naklápěcí plošině. Na ní se určí těžiště stroje a při jakém sklonu plošiny se stroj začne překlápět. Při pohybu v terénu se však stroj překotí mnohem snáze, a proto je dynamická stabilita podstatně nižší než statická. Většina ostatních (ldajů o strojích se zjišťuje v polních podmínkách. Měřicí vůz, který testovaný stroj doprovází, je vybaven různými přístro­ ji. Měří se energetická náročnost nebo tahová síla, tedy jak výkonný traktor pro určitý stroj potřebuje­ me, aby je"j utáhl a přitom se zbytečně neplýtvalo naftou. ·Jiné pří­ stroje měří hluk, prašnost v. kabině a další parametry. Vyhodnocované údaje získávají přístroje od snímačů, většinou tenzometrických (podle velikosti impulsu se mění jejich elektrický odpor), a zaznamenávají je na magnetickou pásku pro počí­ tač. Někdy není nutné, aby měřicí vůz jel vedle testovaného stroje. Pak je na stroji vysílačka a ve voze

se údaje přijímají pomocí telemetrické aparatury. Jednotlivé výkonnostní parametry a vlastnosti stroje se porovnávají s údaji o podobných strojích v za hraničí, přičemž se ke srovnání samozřejmě nepoužívají stroje ledajaké, ale jen špičkové kvality. Výsledkem hodnocení nového výrobku je pak zařazení do jednoho ze tří stupňů jakostí. I. stupeň jakosti předsta­ vují stroje, které mají stejnou úro veň jako světová špička nebo ji předčí. V roce 1981 dostal I. stupeň jakosti např. sběrací krmný návěs MV-1 -060, vyrobený v STS Strakonice . Návěs slouží k přepravě naře­ zané píce. Byl hodnocen v porovná ní se třemi podobnými typy .návěsů západoněmecké výroby (Fahr E 327, Kemper EKF-300 a Krone HSD-500) . Srovnávaly se rozměry, ložný objem, hmotnost celého návěsu, rozměr pneumatik, přepravní rychlost, druh řezacího ústrojí, délka řezanky, energetický příkon a ještě další technické parametry. Ze srovnávání se světovou špičkou vyšly se ctí i další str<;>je: návěsný pětiradlíčný pluh 5 PHX-35-1-H nebo lesní traktor LKT-120-B. Do li. stupně jakostí jsou zařazo­ vány stroje průmě'rr:ié kvality, ve 111. stupni jsou stroje sice použitelné, nicméně mající funkční nedo-

statky. I. stupeň výrobce finančně zvýhodňuje, Ill. stupeň jakosti na opak přináší cenový postih. Ve státní zkušebně se zkoušejí i zahraniční stroje . Důvody jsou jiné než zařazení do stupně jakosti . Je . třeba posoudi t-, zda odpovídají našim bezpečnostním předpisům a podmínkám našeho hospodářství. Například na strojích pro sklizeň brambor dovážených k nám z NDR, je nutno provádět řadu úprav vyplývajících z rozdílnych předpisů u nás a v NDR. Vyžadujeme jinou účin ­ nost brzd, jiné zakrytování kloubového hřídele, bezpečnostní kryty na řemenice a řetězy. Před sjednocením norem to bylo i jiné rozmístění světelných zařízení. Úpravu však prodělávají i stroje od nás vyváže né. Na Kubu například vyvážíme traktory bez topení a bez kabin . Jiný kraj, jiný mrav? To také, ale přede­ vším rozdílné přírodní podmínky. Práce státních zkušeben je nená padná, ale přímo ovlivňuje životní úroveň nás všech. Nároky na kvalitu a sortiment předmětů, které denně používáme, stále rostou a výroba všech těch věcí zase vyžaduje nové výkonné stroje. Smyslem práce státních zkušeben je, aby se na trh dostávaly jen dokonalé výrobky. Kazí Jůzová Barevné foto V.

Petřík

5

KALENDÁŘ MLADÉHO Do řádu dravců patří asi 271 druhů, začleněných do 89 rodů . Vnějším vzhle-

dem tvoři ucelenou skupinu, takže i laik může snadno poznat, s. kým má tu čest . Typickým znakem celého řádu je silný, často až mohutný zobák, jehož horní, obloukovitě tvarovaná čelist přesahuje svými ostrými hranami čelist spodní a je hákovitě ohnuta dolů. Všichni dravci mají na nohách čtyři prsty opatřené dlouhými, jehlovitě ostrými a obloukoví-

+.

PŘÍRODOVĚDCE

Jestřáb

lesní

K Atlasu ABC v tomto č'ísle

Krahujcovití dravci Včelojed

tě zahnutými drápy. Maji v nich velkou

lesní

sílu, uchvacují jimi kořist a usmrcuji ji. Ti dravci, kteří živou kořist neloví a živí se pouze mršinami (supi , kondoři), mají drápy poměrně krátké a tupé. Největší dravci dosahují hmotnosti kolem 11 až 12 kg a v rozp~tr měří až 350 cm (kondor velký). nejmenší dravci žijící v Asii jsou dokonce o něco menší než špaček a váží kolem 45 g. V našich zemích se vyskytují dravci, které řadíme do tří čeledí. Sokolovití mají úzká, srpovitě zahnutá křídla, čer­ nohnědě zbarvené oči a zejk, což je os trý zoubkovitý zářez na horní čelisti zo báku. Orlovcovití dravci, u nás zastoupení jedině orlovcem říčním, mají na nohách vratiprst, takže dva prsty směřují dopředu a dva dozadu, a protože loví ry by ve vodě, mají také dobře vyvinutou tukovou kostřeční žlázu. Krahujcovití dravci, z nichž nejhojnější a nejznámější jsou uvedeni v příloze tohoto čísla, se vyznačují zpravidla širokými, na koncích nezahrocenými křídly a na zobáku nemají patrný žádný ostrý zejk. Nejvýše zde najdeme nevýrazný zaoblený vroubek. Celá čeleď , rozšířená po celém svě­ tě (kromě obou polárních oblastí), čítá asi 205 druhů , od nejmenších velikosti hrdličky až po největší (supi). předstihu­ jící rozpětím a hmotnosti tak velké dravce, jako je např. orel mořský. Všichni naši dravci jsou typičtí masožravci a lovi nejrůznější obratlovce nebo hmyz. Krahujcovití lovi potravu různým způsobem. Jestřáb lesní a krahujec obecný jsou typem „přepadových lovců". Rychlým letem přetahují těsně nad korunami stromů a keřů, obratně se proplétají mezi větvemi a bleskurychle útočí na nic netušící kořist. Uchvátí jí dlou hými prsty a rychle ji usmrtí probodnu tím ostrými drápy. Obratné manévrová ní jim umožňují krátká a široká křídla a dlouhý, vějířovitě roztažitelný ocas . Hlavní potravou krahujců jsou drobní ptáci velikosti vrabce (ti laké v jejich potravě zaujímají význačné místo)'. větší

a silnější samička však často ulovi i soj-· ku, holuba či kavku. Rovněž jestřáb chy tá většinou ptáky, ale v jeho potravě je poměrně více savců než u krahujce. Loví sojky, vrány, kachny, bažanty, veverky, myši; ale troufne si i na tetřeva, domácí slepice. zajíce, kočku nebo mladou lišku. Káně lesní a rousná používají odlišnou loveckou taktiku. Na svých dlouhých a širokých křídlech plachti neúnavně vysoko ve vzduchu, opisují velké kruhy a pátrají po kořisti sedící na zemi. Ve většině případů je to nějaký hraboš nebo myš, na větší savce káně útočí zříd ­ ka. Na kořist se spouští střemhlavým letem , někdy na hraboše čeká u jejich nor. Káně patří, podobně jako po"štolky a sovy, mezi typické myofágy, živočichy živící se myšmi a hraboši . Když se v zimním období objevuji na· vojtěškových nebo jetelových kulturách siluety sedících ká ni, je to neklamné znamení, že na takovém poli je dostatek hrabošů. Kromě to -

6

ho káně často požírají maso uhynulých zvířat.

Káním velice podobný včelojed lesní má na dravce netypický způsob získává ní potravy - specializuje se na vyhrabávání podzemních hnízd blanokř í dlého hmyzu, ale v létě nepohrdne ani různým ovocem. · Zajímavou skupinou dravců jsou motáci, štíhlí, dlohokřídlí a dlouhoocasí ptáci na poměrně tenkých a vysokých no hách. kteří dávají přednost otevřeným a parkovitým terénům nížin .před lesními komplexy. Jejich zvláštnosti je více či méně zřetelný „soví závoj", tužší pírka sestavená kruhovitě kolem očí. Samci jsou zbarveni jinak než samice a pohlavně nedospělá mláďata nosí šat velmi podobný opeření samice. Zvláštn í je i let motáků, nad "bažinam i, loukami či" poli slídí po kořisti volným , houpavým, mnohdy skoro potácivým letem a chvílemi se ve vzduchu doslova „motají", jako

by už neměli sil. Snad podle toho letu dostali své jméno . Živí se drobnými teplokrevnými i studenokrevnými obratlovci a požírají i ptačí vajíčka. Hnízda si krahujcovití budují na stromech, nebo hnízdí na zemi v porostech suchozemských i vodních rostlin. Hnízdí jen jednou v ročně, někteří z nich regulují počet snešených vajec podle množství dostupné potravy. Při nedostatku potravy snášejí vajec méně, v nouzi mláďata opouštějí nebo zabíjejí, při nadbytku potravy naopak snášejí vajec více.

Někteří krahujcovití ptáci , zejména káně, mají velký význam pro zeměděl­ ství, neboť hubí škodlivé hlodavce, jiní, např. jestřáb , mohou být občas nepří­

jemní v bažantnicích s intenzívním cho vem bažantů. I přes občasné škody, kte . ré někteří dravci působí na zvěři , jsou však jako ohrožené druhy chráněni nebo hájeni a mohou se lovit jen za výjimeč­ ných okolností. RNDr. M iroslav Bouchner

Kresba Ivana Rašinová

zvěř

mladého přírodovědce

ŘÍJEN Co se

děje?

Foto Eduard Studnička

TEPLÉ KRAJE

Naše

Kalendář

a její ochrana

Pod tímto názvem vás čeká v Národním muzeu v Praze zajímavá výstava. zabývající se nejdůležitějšími problémy myslivosti v současné době. Je obecně známo, že stavy některých druhů zvěře v našich honitbách silně poklesly a že např ..u koroptve se přes všechna opatření nepodařilo zvýšit počet této kdysi tak hojné zvěře alespoň nad populační minimum. Výstava seznamuje návštěvníka se skutečným stavem naší zvěře i životního prostředí, zamýšlí se nad příčinami těchto jevů a nad nutnými opatřeními včetně ochranářského zákonodárství. Z celého uspořádání expozice je patrný význam naší myslivosti v minulosti i v současnosti a velké úkoly, které na odborné pracovníky i na členy našich mysliveckých svazů čekají v budoucnosti. Závažná problematika však nijak nekalí dojem z velmi pěkně upravené, působivé a zajímavé expozice. kde se návštěvník může potěšit výborně upravenými preparáty všech zástupců naší zvěře i špičkovými trofejemi, např. rekordní světovou trofejí muflona našeho chovu. Pro mladé myslivce jsou zvláště zajímavé i ukázky praktické ochrany a péče o zvěř a ovšem i četné tabulky a grafy, které je přehlednou a přístupnou formou seznámí s nejdůležitějšími údaji o myslivosti jak v českých zemích-, tak na Slovensku. Výstava je jakýmsi ukazatelem moderních směrů· v myslivosti, kde se více než kdykoliv jindy uplatňují hlediska ekologická a ochranářská. Pro toho, kdo se o myslivost dosud nezajímal, je tato výstava vskutku objevná, neboť názorně ukazuje. jak nesprávný je názor na myslivost, zakořeněný v části našeho veřejného i;nínění, že totiž hlavním cílem myslivce je co největší úlovek. Výstava, kterou připravilo zoologické oddělení Přírodovědeckého muzea.ve spolu práci s českým mysliveckým svazem. je tedy činem po všech stránkách záslužným a vám nemůžeme než doporučit, aby ste se na ni zašli do Národního muzea v Praze podívat. Nemusíte spěchat, výstava _potrvá do března příštího roku, můžete si tedy výlet do Prahy naplánovat na zimní měsíce. Pro „přespolní" podotýkáme. že Národní muzeum v Praze je otevřeno každý den kromě úterka od 9 do 17 hod., v pondělí · a v pátek do 16 hod. · -kh0

Vyznáte se v

mapě?

Dozrává množství · užitečných plodů a plodnic - šípky, trnky, hložinky, bobule jalovce a mnoho dalších . Rostou houby, např. václavky, čirůvky , hlívy aj . Rostliny končí svůj roční cyklus, sha zují listy a připravují se na přezimování. Drobní bezobratlí se rovněž připravují na přezimování, hledají zimní úkryty a ti · krátkověcí hynou. Obojživelníci a plazi již zmizeli v.zim ních úkrytech . Také savci se připravují na zimu, zvláště ti, kteří část zimy prospí. Ostatní si opatřují zásoby. Tahové cesty ptáků oži"ly. Na vtJodných místech, např, na hladině vod, se objevují poutníci ze severu . Naši přezimující ptáci se potulují po kraji, horské druhy sestupují do nížin, lesní přilétají blíže k lidem .

Co

můžeme dělat?

Sbírat různé plody pro vlastní potře­ bu, např. jako léčivky (šípky, hložinky, ja lovec). nebo jako cjoplněk k přikrmování zvěře a ptáků. Vysazovat některé dřeviny, zejména keře a určité druhy lesních dřevin. Je možné vysévat semena některých druhů (dubů).

Sledovat invazi zlatooček, slunéček a jiného užitečného hmyzu do zimních úkrytů, a ' pokud zabloudí do bytů, umístit je na vhodných zimovištích v nevytá pěných prostorách , kde nemrzne (skle py, komory aj). . Připravit zimni úkryty pro ježky, plchy a jiné drobné savce. Sledovat místa, kde se zastavují tažní ptáci, zjišťovat vzácné druhy a popřípa­ dě pomáhat při kroužkování. Připravit krmítka pro zimní přikrmová ­ ní ptáků i zvěře a zrevidovat nebo dopl. nit zásoby krmiv.

Abyste na tufo indiskrétní otázku mohli s čistým svědomím odpovědět kladně, chceme vás upozornit na velice užitečnou příručku . Nakladatelství Naše vojsko vydalo v edici Azimut zajímavou knížku Vladimíra Rogla Nebojte se topografie . V ní jsou obsaženy důležité informace o tom, co je v té či oné mapě zakresleno. Je tu přehled mezinárodně užívaných značek. najdete tu pouče ­ ní, jak pracovat s kompasem i jak si sami nakreslit vlastni mapu. Správně číst v mapě, to je hlavni předpoklad úspěšné práce v terénu. a proto by si právě mladí přírodovědci měli tuto knížku dobře prostudovat, aby jim umění čist mapu přešlo do krve. Dalším užitečným uměním , které v ám příručka pomů ­ že zvládnout. je schopnost zakreslit do ma py všechno důležité, s čím se na svých cestách i exkurzích setkáte. A tohle všechno je k mání za pouhých 11 Kčs. -per-

Na pomoc mladým entomologům. Upozorňujeme mladé entomology z Prahy a okolí. že kroužek mladých entomologů , kteří mají zájem o studium brou ků, obnovil po prázdninách opět svou činnost. Schází se v Ůstředním domě pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Havlíčkových sadech v Praze 2. Schůzky se konají kaž dý lichý pátek od 17 do 19 hodin v místnosti č. 25 ve li. poschodí. Zájemci starší 10 let se mohou přihlásit přímo na schůzce u vedoucího kroužku. Současně upozorňujeme. že entomologické špendlíky již nejsou na skladě, proto je u družstva DIPRA neobjednávejte! -js-

Ředitel plzeňské zoo vypráví o jihoamerických zvi· řatech

ÚTERÝ není jen jméno druhého dne v týdnu - stejné jmén.o :nese ij jedno středověké městečko v západních :Če­ chách. A potok, který tímto m·ěste.č­ 'kem protéká, se ·samozř.ejmě jmenuje Úterský. Sem jsem se jednoho prázdninového dne (nikoliv v \Úterý, jak 'by si někdo mohl myslet) vypravila ·vyzbrojena · pozvánkou, . ne.Příliš př.esným plánkem, který mě ovšem nemohl zmást, a turistickou mapou. V pozvánce se mluvilo .o táboře Jansův mlýn na Úterském potoce, ·o pionýrském oddíle Zlatá střela ze Zaječova a o celotáborové hře na téma „času je málo a voda stoupá", pořádané ve spolupráci s plzeňskou zoo. To poslední vlastně bylo hlavní příčinou mé cesty - zmíněná kniha totiž (pro ty, kdo ji neznají) popisuje záchrannou akci v pralesích Jižní ' Ameriky. Hrstka nadšenců tam odchy-

8

távala všechna zvířata na území, které pomalu mizelo pod hladinou jezera nově napuštěné přehrady, a převážela je do míst vodou ·neohrožených. '8yla to tenkrát první .akce tohoto druhu, takový pokus - ·ostatně, každému, kdo má jen trochu zájem o přírodu, doporučuji, ,aby si tuhle knihu někde v knihovně vypujčil a přečetl. .Jejím autor.em je John Wa'l sh. Teda zviřata .a k tomu zoo - z toho mi vycházel přírodovědný oddíl .a ,příra­ .dovědná hra. Teprve na místě 1sem se však mohla přesvědčit, jak je to doopravdy. První, ,na co jsem při příchodu do tábora narazila, byla přehrada na potoce. Cesta, po které jsem přicháze­ la, mizela pod vodou, turistický rozcestník se ocitl uprostřed jezera. To mě povzbudilo, ostatně - bylo horko, tábor za vodou se připravoval k obědu a · podobné překážky mi příliš nevadí. Můj příchod do tábora byl malým pře­ kvapením, jako obvykle jsem neměla čas ohlásit se předem .

Nechyběla ani veselá táborová olympiáda

mě hlavni vedoucí tábora vedoucí oddílu Karel Fencl. Á hned zkraj'e se ukázalo, že se nejedná ani o přírodovědný oddíl, ba ani o přírodovědnou hru. I když nějaká ta příroda v tom také být musela; oddíl je turistický a
Ujal .se

a

zároveň

nekřivdila, tou přírodovědou se zabývá mnohem víc než leckterý jiný turistický oddíl. Několikrát se dokonce zúčastnili i soutěže Zlatý list a druhé místo v okrese, to myslím mluví samo za sebe. Začala jsem z toho mít dojem, že oddíl má za sebou doéela zajímavých pár let života, jen tady, na Jansově mlýně, už táboří pošesté, proto jsem se začala pídit po jeho historii. Bylo to pro mě malé překvapení. Ukázalo se, že historie oddílu je i kusem historie ábíčka. Zároveň se tím

její jednotlivé úkoly byly spíš turistické, zato však dávné příznivce ábíčka . Však jsem si také na přivítání v táJ;>oře nemohla stěžovat, zvlášť když se ukázalo, že dnes jsou na programu k veče­ ři nad ohněm grilovaná kuřata. Jednotlivé družiny ,t o měly jako jeden ze soutěžních úkolů - najít ·v hodné místo a založit ohniště, opéct si svoje kuře a zase ohniště zahladit. A samozřejmě kuře také sníst, to se však už nebodovalo. Vedoucí si prozřetelně pekli svůj příděl kuřat sami. A nemůžu se nezrní-

nit, že vybylo i na nečekaného hladového hosta. A že se jim to moc povedlo. To byl zároveň poslední úkol hry. Tábor se blížil ke konci. Na druhý den byl naplánován závěrečný táborák a vyhlášení výsledků . K ohni př i byl další táborový host - na závěr hry přijel znovu ředitel zoo, přivezl pár drobností jako ceny, po programu jednotlivých družin pak ještě zbyl čas na krátkou besedu o zvířatech . Krátkou ovšem jen proto, že ji .vedoucí včas ukončili, jinak by dě­ ti mohly besedovat až do rána. A nikdo si snad ani nevšiml, že po celý táborák drobně pršelo. Brzo ráno jsem se s táborem rozlouči l a a svezla se s ing. Vlčkem do Plzně, odtamtud přeci jen chytnu lepší spojení na Prahu. Děti čeká perný den bourání tábora, to je spousta 'práce, louka musí zůstat tak čistá a prázdná, jako když sem přijížděly. Na celý rok zase osiří. Jen deštěm zčernalá táborová brána s nápisem ZAJEČOV prozrazuje, že to není jen tak obyčejná louka. Zdena MARTINOVÁ Foto autorka

. Přehrada a jeden ze soutěžnich úkolů hry : dvojice si navzájem vyměňují pod vodou oblečení. včetně bot

Mistři kuchaři při

*

grilování kuřat

i ledacos vysvětlilo, například to příro­ dovědné zaměření. Oddíl totiž vznikl před třinácti lety jako zájmový klub ABC, později se stal hlídkou přírody a brzy získal i titul kolumbovská HP. Ale to už se. pomalu z původního čtyř­ členného klubu stávala chlapecká družina a později oddíl. Za pár let přibrali i děvčata a od té doby je oddíl smíšený. Z bývalých zakladatelů klubu jsou dnes vedoucí. Vlastně nejen z nich, i z celé řady pozdějších členů; kdo nemusí, to znamená, kdo se někam neodstěhoval, ten z oddílu neodchází. Tak vida, kam mě má cesta zavedla; nový přírodovědný oddíl jsem sice neobjevila, ba ani přírodovědnou hru -

9

V jednom anglickém časopise jsme obrázek chlapce, který pouští zají mavého draka. Měl tvar současných pa daků, používaných již běžně parašutisty. Nám i jednomu z našich konstruktérů, Zdeňkovi Junovi, to nedalo a rozhodli jsme se draka na podobném principu sestrojit. Jde o draka bez pevné kostry, kterého sbalíte doslova do kapsy a po rozloženi jé velký přibližně 90 x 90 cm . Celý je sešitý ze silonové tkaniny, a tak se výrazně liší od klasických, modelářsky vyrábě ­ ných draků . Jeho výroba není složitá. Vyžaduje však zručnost při šití na stroji, přesnost a trpělivost . Drak není hotov za viděli

PŘÍLEŽITOST PRO VŠECHNY, KTEŘÍ RÁDI EXPERIMENTUJÍ Dále si opatřete 120 cm pevné lemovky a asi 50 m tenké, nejlépe silonové plete né šňůry čí tenkého pleteného provázku. Drak se skládá celkem z devatenácti dílů: 1 ks horní plocha (č. 1), která má v konečné podobě po sešití se žebry profil křídla letadla; 7 ks OBR. f STR/HY žeber (2); 1 ks základny (3); 10 ks chlopní pro upevnění dvanácti vodicích šňůr, a to : ZEBRO + CHLOP/../E. 2 ks č. 4, 2 ks č. 5, 2 ks č . 6, 4ks č. 7. NOR/.// PLOC/fA - f - 97- 100 cm Nejprve vystříhejte všechny díly podle střihů, které si udě ­ láte z balicího papíru podle obrázku 1 - střihy . Horní plo -1fllfl2_/ cha 1 a základna 3 jsou kresle ny jen do poloviny, další díly, ZAKLAO/./A - .J - 8? cm které jsou tvarované, jsme za kreslili do čtvercové sítě, aby - - - -- - -_-/ se vám lépe překreslovaly. Střihy jsou již kresleny s reÍEBRO -t CIILC?.!:!!Í_/ • zervou na záložky. Olemujte dvojitou záložku 5 mm širokou ŽEBRO I přední okraj dílů 1 a 3, stejně tak i krátkou čelní stranu - ~--·- ------všech žeber 2, ale lem udělej­ .. I ,__ te nepatrně širší, asi 7 mm . Na ...... -~ chlopně 4, 5, 6 a 7 našijte ·nej~ .... dříve podle obrázku 2 závěsná ....... ;;::;..;; 2 ""nsJ poutka z lemovky, a to tak, že ~

odpoledne, ale o to více je trvanlivý. Také jeho pořizovací cena bude vyšší než u běžných papírových draků . Pád z výše vám jej však nezničí. Trvanlivost a nerozbitnost jsou tedy dvě velké přednos-

ti, které jistě vyváží větší _ pracnost a ce nu. Pro šití draka použijte silonovou nepogumovanou tkaninu šíře 90 cm (cena 1 m přibližně 20 - 25 Kčs) a délky 4,2 m.

,

- -- ---- - ,7 -- - - - - -7 --

______ _

~1 ~

-

Jr

(

........_

-

~

-

~

-

-

-

-

- -

~

,_

-

- ::::..- .....-

\

4-

,,;::, ~

,21:)

\\

,

.1

\~

/

--

Y' ·-

~

l)Oi ',,fDV

\

-::.:;:. ~

Jv/

v--

/

\

'

\

\\

-

10

e -

f'Otd,fo

/

5

(2k

.,,,,,-::: iooz, DLI

-

... - --

-

wov

,,/ v

.,

I /

., ,?'/

-

)I I

/" v "'9'\'

~ ( l 7,f/)(I ~

přeložte špičku chlopně, při­

I I

,,/-:::'v ./. ,

6(. ~ks) / 'l

'~

~- \\

-~

~

/)/),l

\' fd17ek - Sem

;;;,,:::::.-

? ,_

4k.s

}\,, -

..\."

stehujte poutko a přes jeho konce přeložte a zašijte · 1emy chlopní. Na základnu 3 si nakreslete krejčovskou křídou čáry pro prošití čtyř _řad chlopní podle obrázku 3. Sijte tak, aby před­ ní chlopně s vyššími čísly byly na vnější straně (viz obr. 3) . Začněte šít odzadu a po našití švy opatrně rozžehlete (si lon!) . Potom otočte základnu a na její horní plochu naznač­ te místo pro přišití sedmi žeber (2) . Našijte rovné dolni okraje žeber na základnu . Na horní plochu si opět naznačte

čarami místo pro přišiti žeber a ta horní zakřivenou stranou postupně našijte. Pracujte přesně s co nejrovnějšími ste -

hy a tkaninu stále vypínejte, aby látka horní plochy byla napnutá. Na zadní hraně draka , ve styku horní plochy a základ ny, okraje zahněte přes sebe a zašijte. Ocas draka , · široký 5 cm a dlouhý asi 9 metrů , nastří­ hejte ze zbytků tkaniny, sešijte kousky k sobě a přišijte přesně uprostřed zadní hrany. Okraje pruhů látky pro ocas nemusíte pracně lemovat. Silon se snadno taví, a tak na pnuté proužky v ruce snadno „ olemujte" nad plamenem svíčky . Pozor však, pracujte opatrně! Okraje se vám zataví a drží.

LÉTÁNÍ

OBR. 2

NAS!TI/ POUTE:K

li

Tady budete mít příležitost experimentovat, a to především se samotným větrem. Drak létá na principu křídla letadla, působením vztlaků a obtékání profilu větrem. Vítr naplní komory mezi žeb -

VÁZÁNÍ DRAKA Dvanáct kusů tenké silonové šňůrky po 120 cm délky navažte na poutka na chlopních . Potom položte draka na rovnou plochu .chlopněmi nahoru . Zatěžkejte rohy a svažte šest šňůr z jedné poloviny do společné­ ho uzlu v místě asi 90 cm nad přední hranou draka. Nepřesnosti v délce jed notlivých šňůr závěsu srovnejte u navázání do poutek chlopní. Mezi uzly spojujícím i šňůry od obou polovin by měla být vzdálenost asi ·10-15 cm. Do obou . uzlů zavažte kroužky, na které připojíte kara binkou vodici šňůru. Bude-li vám drak

ry, drak se jakoby nafoukne a vytvoří tak ,.desku", která ·začne stoupat. Plnění komor dělá pomocník tak, že draka uchopí za přední dva rohy a roztáhne je proti větru (viz fotografie) . Ten, kdo draka bude držet na šňůře, si srovná závěsy a podrží asi 3-5 metrů volné šňůry. Ve chvíli, kdy se komory naplní, jej pomocník pustí a drak vyletí.

OBR.3

~ "'""

sc11iMA MONTAZE: DRAKA Právě zde jsme měli s vypou ště n ím prototypu značné problémy. Drak se vznesl, ale během okamžiku splaskl, ztratil nosnou plochu a spadl. Zj istili jsme, že nesnese nárazový nebo v íř íc í vítr. Museli jsme j ít na širokou volnou

dobře létat, pak při silnějším větru lze p ři poj i t dvě šňůry s vložením distanční tyčky z modelářského nosníku 10 x

5 mm, délky asi 15 cm (viz fotografie). Na koncích tyčky jsou malé kroužky, takže karabin ky na vypouštěcích šňů­ rách se zaklesnou do kroužků v centrál ních uzlech a v nosníku . Vedení draka na dvou šňůrách vám pak umožní jeho

•

řízení.

11

plochu, kde proud větru nebyl rozbíjen stromy a domy. Tady byly již výsledky lepši, ale stále se nám nedařilo draka udržet ve vzduchu déle než pět minut. Vždy pak záhadná turbulence větru sho dila draka na zem . Zkusili jsme proto do čelních švů lemů žeber (náběhová.hrana draka) odshora dolů vložit tenké bambusové štěpiny . Stačilo k tomu lehce nařiz ­ nout u horní hrany šev a do „ kapsy" v lemu vsunout štěpinu . Výsledek byl

o mnoho lepši, neboť štěpiny bránily ve svislém splasknutí komor mezi žebry. Přesto občas drak ztratil vítr, což mělo za následek pád . Došli jsme k závěru, že draka nelze pouštět v nárazovém větru, že vyžaduje co nejrychleji vystoupat do vyšších hladin vzduchu , kde již vítr má ustálenější proudění a nevíří. Drak mnohem lépe létal na jedné šňůře, ovšem nešel pak již řídit . Vypouštět jej musíte citlivě , plynu -

le, bez škubání za šňůru . Ale na t o již ursam i při svých letových ex perimentech . Oceníte při nic h velkou vý hodu - absolutní nerozbitnost draka při pádech na zem . Přejeme vám hodně zábavy a stálý sil ný podzimní vítr, který nám při jarních zkouškách chyběl spolu s rozlehlými str-ZJ ništi.

čitě přijdete

OBR. 4: ROZLOŽENÍ DÍLŮ NA LÁTKU

4

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• Zpestřete si pouštění draka vypouštěcího zařízení

zhotovením

JEZDEC 2 PLECHOVÉHO PÁSKU A DRÁTU

Létá -li vám pěkně drak, můžete za ním posílat psaníčka a koníky. je kolečko papíru, které vítr žene vzhůru až k drakovi. Koníčka si zhotovíte tak, že přehnete obdélník papíru, ohnete růžky jako křidél ­ ka a položíte na šňůrku. Vítr se opře o plochu koníčka a ten ujíždí po šňůře až nahoru (na provázku však nesmí být uzel). Kromě těchto psan íček a koníků , které zůstanou nahoře u draka, lze posílat vzhů r u pa dáč ky, papírová letadélka i šipky, které se nahoře odpoutaj í a pak se pěkně snášejí k zemi . Pro tento účel si však musíte zhotovit jednoduché vypouštěcí zaří zeni, které vidíte na vedlejším obrázku. ' Jezdec (věšák) jezdící po šňůře vyrobíte z hliníkového pásku plechu síly asi 0,5 mm nebo z hliníkového drátu průměru 1 až 2 mm . Do něj zapojte ohnutím posuvny háček z tvrdšího drátu o průměru 0,8 až 1,2 mm. jak je vidět v mírách na obrázku . Na posuvný háček se pověsí kroužek padáčku, očko letadélka, šipky atd . Tím , že se háček posune dopředu , uzavře „oko" věšáku . Větrem je pak padák nebo letadélko hnáno po šňůře vzhůru k drákovi. Před drakem je na šňůře upevněna (uvázána) zarážka (kolíček, knoflík atp.), o kterou se posuvný háček za razí a otevře „oko" věšáku. V tom okamžiku se padáček nebo letadélko uvolni. Celé vypouštěcí zařízení pak sjede dolů po šňůře zpět . Pro dobrou funkci doporučujeme, aby háček trochu „ pružil" , to je, aby se neposunoval ve věšáku ani příliš lehce, ani ztuha. Jak zhotovíte z papíru padáček se závažíčkem a očkem, jistě dobře znáte . V dnešním déčku si můžete na pouštěni z draka obkreslit táké le tadélko a šipku. Chcete -li jich pro vypoúštění mit vice, okopír~jte je na obyčejné čtvrtky papíru a pak složte (viz návod na déčku) . Psaníčko

Jiří Konvička

LÉTAJÍCÍ ŠIPKA Z DÉČKA

12

-

m CD ::-:..+ ~

o:::, -· ::-:Q) < N

(I)

3

(De

3 (De

-· ~e

C,e U)

..+

-< .. Každý z vás již jistě viděl pracovat v terénu zeměměřiče s teodolitem na trojnožce ·a jeho pomocníka s pruhovanými tyčemi - trasirka mi. Vyměřovali pozemek pro stavbu nového sídliště nebo trasu budoucí silnice, něco si sdělovali máváním rukama, hlasitě pokřikovali a výsledky své práce zapisovali do objemných bloků .

Tuto tradiční zeměměřičskou práci podstatzjednodušuje řada geodimetrů (obr. 1 zná zorňuje jeden z této řady), vyvinutých švéd skou firmou AGA (pozor, nikoli ABBA). Tyto přístroje měří vzdálenost pomoci infračerve ­ ného paprsku a je možné je použít nejen sa mostatně, ale i v kombinaci s běžnými teodoli ty, případně dalšími speciálními přístroji. Jak zařízení AGA pracuje? V geodimetru je dioda z galium -a rzenidu, která vysílá úzký infračervený paprsek . Na trasírce , se kterou manipuluje asis tent, je malý terčík, od něhož se paprsek odráží zpět . lntervar. během ně ­ hož se vrátí, je v přístroji vyhodnocován a na disně

pleji se objeví přimo údaj vzdálenosti. Při ideální povětrnostní situaci a teplotách v rozmezí -20 až + 50 stupňů C to může být až 23 kilometrů! Zařízeni měří též svislé vzdálenosti , a to podle úhlu zaměřeni na patu a vrchol mě-· řeného předmětu nebo podle úhlu, pod nimž paprsek dopadá na trasirku . Podstatnou novinkou je také využiti infra červeného paprsku pro přenos zvukového sig nálu. Zeměměřiči na sebe nemusí mávat ani křičet, dokonce nemusí mít na krku zavěšenou ' vysílačku. Ta je skryta přímo v geodimetru, přijímač je spolu s reproduktorem součásti trasirky (obr. 2). Správné vedeni asistenta za jišťuje navíc paprsek viditelného světla vysílaný . ve třech barvách . Vidí-li asistent bílé světlo,

pak je vše v pořádku a stoji s trasírkou v přímé trase. Pokud vidí červené záblesky, stoji příliš vpravo a zelené záblesky signalizuji odchylku doleva (obr. 3) . Další přídavné zařízeni, připomínající kapesní kalkulačku , nahrazuje onen tradiční blok a tužku. Slouží nejen k výpočtům, ale také pří­ mo k záznamům měřeni. Do jeho pamětí lze vložit údaje až o tisíci měřených bodech . A kdyby tato paměť nestačila, není nic jednoduššího než připojit kazetový magnetofon . Na všechno švédští konstruktéři pamatovali. A tak jejich zásluhou proniká elektronika do dalšího pracovního oboru. -rr-

13

...

Námořní

astroláb z roku 1585

Portugalská mapa Jižní Ameriky z roku 1558

zaměřeních

Navigare necesse est ... Stručná definice vysvětluje, že navigace je vedení plavidla z jednoho místa na druhé. Ve svém širším významu však označuje též ovládání plavidla a vyhnutí se nebezpečí srážek. Úkolem navigace je tedy určit nejvýhodnější trasu mezi dvěma přístavy, vést podél ní loď a zjišťovat průběžně její polohu. N!=ljběžnější způsob určení směru na Zemi vyplývá ze vztahu k rotační ose glóbu . Poloha na povrchu Země je obvykle vyjádřena souřadnicemi země­ pisné šířky a délky. Poloha může být určena výpočtem (za pomoci . známé rychlosti a směru pohybu plavidla) ze známého výchozího bodu, nebo nezávislým pozorováním stálých těles (za pomoci zaměření těchto těles a vzdálenosti od nich) .

14

Metody používané na moři k určení polohy plavidla zahrnují optické pozorování, astronavigaci, radiozaměření, radary a další elektronické přístroje. Metoda výpočtu polohy plavidla při pobřeží využívá zaměření pevného bodu na břehu kompasem a jeho vzdálenost od lodi, při dvou nesoučasných

se také využívá rychlosti lodi stanovené libovolným způsobem. Moderní navigace se hodně spoléhá na mechanické a elektronické pomůc­ ky. Jak ale člověk získával navigační schopnosti na moři v průběhu moře­ plavby? O starověkých metodách není nic přesného známo. Hérodotos zaznamenává, že Féničané. používali Polárku k určení směru plavby. Podobně Hipparchos v roce 125 př. n. I. uvádí, že ke stanovení směru plavby na širém moři sloužilo postavení Slunce a Polárky. Homér popisuje, jak moudrá bohyně poradila Odysseovi, aby po vyplutí · z ostrova Calypso řídil svou loď tak, aby měl souhvězdí Velké medvědice po levoboku . . . Světové strany byly odedávna urče­ ny východem a západem Slunce a směrem poledního stínu (půlnoční a polední strana) . Rozdělení hori~ontu na více než čtyři směry zavedli Rekové, kteří zjistili rozdíl asi 30° ve směru západu Slunce v zimě a v létě . Pro zachování symetrie určili odpovídající směry větrné růžice k základnímu směru sever- jih a získali dvanáctihrotou větrnou růžici. Věž větrů v Athénách však ukazuje osm směrů . Zdá se tedy pravděpodobné, že mořeplavci dřívější doby přijali rozdělení základních směrů na polovinu. Angličané rozdělovali světové strany též na osm směrů a Portugalci v období velkých objevů se vzdali staré středomořské růžice, pravděpodobně etruského pů­ vodu, ve prospěch šestnáctibodového systému. Všechny směry plavby (kursy) byly dlouho dávány do souvislosti se smě: rem větrů a nejstarší plavební příručky tímto způsobem uváděly kursy mezi jednotlivými přístavy. Vzdálenosti pak byly uváděny počtem dnů plavby, neboť rychlost tehdejších lodí byla při­ bližně stejná. Nejstarší příručka pochází asi z roku 350 př . n. I. Byly v ní uvedeny trasy, popis pobřeží, výrazné pobřežní znaky, kotviště a vjezdy do přístavů. Původně se tyto informace předávaly z otce na syna a v některých arabských zemích je tomu tak dodnes. První mapy jsou sice známy z dob Alexandra Velikého, pro námořní navigaci však dlouho žádné neexistovaly a jejich použití bez magnetického kompasu bylo stejně nemožné jako jejich sestavení. Překonaná vzdálenost se určovala podle rychlosti plavby. Zpočátku se k tomu používal Ícus dřeva vyhozeného na přídi a změřený čas, když minul záď . Později plavci uvazovali kus dřeva ve tvaru trojúhelníku na provaz a háze-

v

,

rn1

li na zádi do vody. Rychlost se určila podle délky odvinutého lana za čas určený přesýpacími hodinami. Později se provaz označil uzly po 15;5 m a při použití 28sekundových přesýpacích hodin se zjišťovala rychlost plavby v uzlech. Dosud není přesně známo, kdo objevil kompas a poprvé jej použil na lodi.

Eltonův

kvadrant z roku 1732

Existují zprávy, že magnetický kompas použil již čínský císař Huang-ti při bitvě s prince..m Chiy-yu roku 2634 př. n. I. Přestože Cíňané udržovali obchodní spojení do Rudého moře, neprokázalo se nikdy, že by přitom používali kompas. První zmínka objektivního pozorovatele o použití kompasu na čínských lodích pochází až z konce 11 . století. Zprávy o použití kompasu na evropských lodích pocházejí od Ang l.ičana Alexandra Neckama z roku 1180. O osmdesát let později píše dominikánsky mnich Vincent Beauvais o tom, jak mořeplavci řídí loď podle kompasu, když není v dohledu pobřeží a pro mraky není vidět ani nebeská tělesa. · Kompasová řůžice s vyznačenými směry dělícími horizont byla poprvé připevněna k magnetické jehle ve 13. století. Toto spojení se stalo natolik známým, že dnes je běžné jako kompas označovat celý přístroj, i když to původně znamenalo pouhé rozděle­ ní horizontu. V p'růběhu staletí došlo ke zdokonalení plavebních příruček. Byly již mnohem podrobnější a popisovaly rozsáhlejší oblasti. Ve 13. století se objevila první námořní mapa Středomoří, známá jako Carta Pisana. Byla nakreslena na ovčí kůži a orientována k Polárce. Významným mezníkem pro mořeplav­ bu bylo zhotovení mapy světa Gerardem Mercatorem v roce 1569. Její hlavní předností bylo, že zachovávala úhly. Kurs lodi stejně jako zaměření různých objektů na pevnině předsta­ vovaly přímky, což neumožňovalo žádné jiné geografické zobrazení. Rovnoběžky a poledníky zde vystupují rov-

něž jako přímky, čímž přirozeně do- chází k určité deformaci břehových čar. Mapa se ihned neujala, a tak po několik staletí docházelo ke sporům mezi uživateli Mercatorovy mapy a vlastníky map zobrazujících reálně zemský povrch. Došlo také ke zdokonalení přístrojů , s jejichž pomocí se měřila výška nebeských těles nad horizontem. Kvadrant. byl astronomům znám již dlouho. Jeho název byl" odvozen od výseče jedné čtvrtiny kruhu v sektoru úhlomě­ ru. Astroláb vynalezl již ve 2. stol. př. n. I. v.ýznamný řecký astronom Hipparchos. Skládal se z kotouče se stupnicí, pohyblivé ručjčky upevněné uprostřed a opatřené na obou koncích hledáčkem. Po ustavení kotouče ve svislé poloze a po namíření ručičky na nebeské těleso se na kotouči odečítal úhel podle stupnice nanesené v jeho horní čtvrtině. Astroláb byl hojně používán až do 18. století. Od 16. století byl často nahrazován tzv. křížovou tyčí. Ta vyznačovala snazší obsluhou se a možností pozorovat Slunce pomocí temných sklíček. V roce 1731 popsal Hadley přístroj, který byl ve skutečnos­ ti oktantem. Použil principu dvojité refrakce, což odstranilo dřívější nepřes­ nosti způsobované kymácením lodi. Sextant je vylepšený kvadrant a začal se používat nedlouho poté. Všeobecně se rozšířil a stal se základním přístrojem pro astronavigaci. Důležitou pomůckou při každém pozorování nebeských těles jsou astronomické ročenky. Nejdříve vznikaly pro výhradní pot řebu astronomů . V Portugalsku a ve Španělsku je však uzpůsobili pro potřeby námořní navigace, byť byly ještě velmi nedokonalé. Když se Anglie stala námořní velmocí, nastala i v této zemi značná poptávka po astronomických ročenkách a navigačních tabulkách. Zpočátku byly pře ­ kládány španělské a portugalské knihy. Až v roce 1675 Královská observatoř v Greenwichi sestavila první námořní astronomickou ročenku lišící se od předchozích uspořádáním i přes ­ ností údajů. Dnešní astronomické ročenky obsahují údaje o poloze nebes-· kých těles, jejich východu, západu a kulminaci. Tyto údaje jsou nezbytné pro určení polohy plavidla. Při určováni polohy plavidla je třeba znát dyě souřadnice. Zeměpisná šířka se snadno vypočítá změřením výšky _ Polárky nebo Slunce a jiných nebeských těles při přechodu nultého poled· níku (:tzv. moment kulminace). Země­ pisná délka se určuje mnohem obtížněji a dlouho neexistovala žádná spolehlivá metoda. Proto v roce 1714 anglický parlament vypsal odměnu 20 tisíc liber tomu, kdo objeví metodu určení zeměpisné délky během 30 minut

po cestě lodi trvající šest týdnů. Cenu získal teprve roku 1735 John Harrison, který sestrojil přesný chronometr. Přesné hodiny jsou nezbytné k porovnání místního času s časem světovým v momentě astronomického poledne. Odsud pak vyplývá poměr 360° {úhlových) a 24 hodin (otočení Země kolem své osy). Jedna zeměpisná minuta (na rovníku odpovídá jedné námořní míli - 1852 m) tak odpovídá čtyřem časo­ vým sekundám. Z toho je zřejmé, jak velkou přesnost měření času vyžaduje určení polohy. V 19. století jsou moderní metody astronavigace založeny na dvou základních postupech. Bylo to objevení pojmu astronomická poziční čára Američanem Thomasem Sumnerem v roce 1837 a metody redukce pozorované výšky nebeských těles Francouzem Marcqueni St. Hilairem v roce 1875. St. Hilairovy metody se v zásadě užívá dodnes, když složité výpočty jsou ulehčeny moderními navigačními tabulkami. Téměř hodinové počítání pomocí logaritmů se tak sníží na pouhých deset minut pro zjištění astrono-

Italský kompas z roku 1719

mické poziční čáry včetně jejího zakreslení na mapu. V našem století rádiové metody námořní navigace většinou nahradily sta ré metody určování polohy plavidla. Jejich přesnost je ovšem závislá na technickém stavu přijímače a kvalifikované obsluze. Proto určování polohy plavidla pomocí astronavigace nadále zůstává důležitým a nezřídka jediným způsobem i v dnešní době družicové techniky. Ilustrace archív autora ING. EVŽEN ŠKŇOUŘIL Dobový obrázek měřeni výšky Slunce křížovou holí (tzv. Jakubova hůl)

15

........~ DRÁHY BUDOUCNOSTI POTRUBN DRAHY: motor ~ rt-.--hnací "--kola vodicí kola

~ ~ ~r-kola lebro kolejnice

těsnicí skořepina

3

6

Dvoučlánková magnetická jednotka Transrapid 06 začne „klouzat" na šestikilometrovém úseku u Emže již letos

•

Dráhy budoucnosti Klasická železniční doprava se často právem kritizuje . Jde samozřejmě nejen o to, aby se rychleji cestovalo na dálko vých tratích, ale aby na spolehlivosti a rychlosti získala i doprava ve městech . Na cestu rychlíkem z Kolina do Prahy potřebujete asi 50 minut. Ale tramvaji z nádraží domů , zvláště večer , se to podaří obvykle za delší dobu. Metro je sice výhodnější , ale po půlnoci jste opět odká záni na tramvaj nebo autobus. Není tomu tak jen v Praze . S podobnými problémy se setkávají i obyvatelé mnohých jiných světových velkoměst . Ulice jsou přepl n ěné auty, tramvajem i či autobusy a těžko říci , který qopravni prostředek překáží druhému . Jisté ale j e , že odstraněn í m jednoho druhu získá j iný druh prostor a může dopravovat li di rych leji. Nabízej í se i různá řešení staveb , j ež by m ohly vést nad ulicemi a do my. V pods t atě se dosud zn ám á řešen í rozdě l uj í n a t ř i druh y (viz obrázek). První z nich vychází z kolejnicových d rah , ale posta čí mu jedna kolejnice (obr. 1). Ta b ývá z betonu a má z n a čně vel ký pr ů řez . Na kolejnici pak v o zidla .. sedí" nebo v i sí (obr. 4). Prvn í jed nokolej n icovou d rá hu postavili v roce 190 1 ve W uppertalu. Pro nedostatek mista vedla nae řeko u. D alším p ře d sta vitelem j e dnokolejnicovýc h drah jso u dráhy Alweg, z nichž n ejdelší je v ja p o n ské m Tokiu (obr.10). Fran c ouzská visutá dráha Safege (o b r. 11) má dráhu d lo uhou 1,3 km. Na ni je zavěšen vůz se stále huštěnými pneumatikami. Pojme 123 cestujících a s elektromotory o výkonu 200 kW dosahuje rychlosti až 100 km/h. Do kolejnicových drah patři i potrubní vlaky, jejichž nosná a někdy i hnací kola se opírají o stěny potrubizevnitř {obr . 7 a 16). Ve druhém případě má potrubní vlak pohon reaktivním motorem. V daném řešení se za kolejnici považufe potru b í. Druhou skupinu· nového řešeni před-

stavují vozid l a na vzduchových polštá řích {obr. 2, 5 a 8). Vozidlo se sice pohy. buje po vodicí kolejnici , ale za jízdy se pod nim vytváří vzduchový polštář, takže se vznáš í. Sem patři i známý fran couzský pokus s vozidlem Aerotrain {obr. 13). Je v provozu od roku 1966 (Pa říž - Orleans) a má skříň o hmotnosti 20 t. Vzduchový polštář vytvářejí dvě dmychadla poháněná plynovou turbínou 300 kW a dopředný pohyb vyvozuje tlač­ ná vrtule poháněná dvěma plynovými turbinami o celkovém výkonu 2200 kW. Vozidlo dosáhlo rychlosti až 345 km/h s 80 cestujícími. Nevýhodou je však jeho značný hluk. Obdobně funguje i vozidlo v pot r ubí (obr. 8) . Vozid l o je dokonale utěsněno v potrubí a vzduchový polštář po obvo du umožňuje, aby se pohybovalo bez vod icích ko l. Protože vozid la na vzduchovém pol štáři jsou energeticky dosti náročná , upírají se naděje konstruktérů k nové verz i, k vozidl ů m poháněným lineárními motory. Princip j e jednoduchý. Rotor lin e ární ho motoru je ro zvinutý a j e souč á stí ·· tratě. Elektromag netismus vzn iklý postupným buzením statorových cívek odpuzuj e nebo přitahuje kotvu a vozid lo se pohybuje . (Obr. 3, 6 a 9.) Na obr. 15a je řez takovým vlakem: 1 - i n d ukční kolej (rotor), 2 - indukční zařízeni na vozidle, 3 stator motoru, 4 - kluzná ko lej . Na obr. 15b je visutá dráha na magnetickém polštáři: 1 - lineární motor, 2 - magnet. Na obr. 14 je opět jiný druh vozidla." tzv. Hovercar. Vlak jezdi na betonové dráze: 1 - pružně zavěšené vzduchové trysky, 2 skříň vozu, 3 přiváděni střídavého napětí, 4 permanentní magnet v drážce trati, 5 - oddíly pro cestující, 6 - oddíly pro zavazadla a náklady. Podobné je i řešeni pohonu magnetickými po l štáři v návrhu potrubní d ráhy (obr. 9). Přitom to není řešení poslední

a nepředstavuje spolu s ostatními dnes popsanými vyčerpávající výčet návrhů. Někdy se zdá, že některé projekty pocházejí z verneovské literatury nebo z utopických filmů. Všeobecně však platí, že u návrhů jednokolejnicových drah , u drah se vzduchovými polštáři i u drah s magnetickým polštářem vzn ikly potíže s budováním výhybek, s využitím pro dopravu nákladů a s možnosti přivěšo­ váni a odvěšování vozů a tím tvoření celých vlaků. Budování drážních těles nad zemí i na zemi naráží na vážné potíže v zabydlených oblastech a udržování těchto těles v zimě je pracné. Existuji proto úvahy, a dokonce i projekty, které připravuj í klasické železnice s rozchody čtyři metry i více, protože tím by se zvýšila přepravní kapacita i rychlost. Úvahy o širokorozchodných drahách připomínají řešení , které v Evropě mohlo být j iž dávno realizová no. V době staveb prvních tratí, na nichž prosadil Stephenson rozchod 1435 mm (dnešní normální), existovaly v Anglii, ale i v Holandsku a Německu stovky kilometrů drah o rozchodu 1800 mm, a dokonce i 2134 mm. Dnešní vyspělé strojírenství by si při dopravě rozměr­ ných strojů a zařízení ulevilo, jenom kdyby .. . Veškeré navrhované nebo již užívané systémy maji společnou nevýhodu . Je jich výstavba na povrchu by byla sice rychlá , ale o to dražší a vrchn í vedení drah by hyzdilo města . Cesty ke koneč ­ nému cíli jsou hrbolaté. Proto se zatím konají pokusy s jednotlivým i vozy na krátkých tratích. Klasické železnice se nejbližší budoucnosti zatím nemusí obá vat . Stále existují cesty , jak je modernizovat v konstrukci lokomotiv a vozů, v oblasti zabezpečovac í techniky, dorozumíván í, služeb pro cestující. A v poslední době vynikl zvlášť důležitý požadavek: energetická účinnost a ne'lároč nost. Ing . Ji n d ři c h Bek Kreslil Josef Janata

• Feritovými bloky nadnášená i smě­ rově vedená kabina magnetické dráhy v sovětském Novočerkasku

C')

o

ATLAS ak

ATLAS ak

ATLAS ak

.::t.

ATLAS a&

,c., 'GI "C

•,,.

Včelojed

lesní

Pernis apivorus

Káně

lesní

Buteo buteo

ATLAS ak

Jestřáb

lesní

Accipiter gentilis

-.!. .. - - ... -

Káně

rousná

Buteo lagopus

ATLAS ak

IIE

Acc!piter nisus

ATLAS ak

1111 ·

~-- f"-;;lí· ~ t)~ť

-n •

,.,i,d\'1 ;

Moták lužní

Pochop rákosní Circus aeruginosus

Krahujec obecný

Circus cyaneus

Circus pygargus

--:i.:- ~ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -- - - -- - - - - - - ~

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

Krahujec obecný (Jastrab krahulec) patři mezi dosti hojné evropské dravce a ob'fvá všechny typy le sa, i když jehličnaté mu vyhovuji lépe, protože v hust'{ch korunách středně velkých smrků nalézá výborný Ukryt pro hnízdo . Hnizdi v celé Evropě, v severní Afri ce a ve velké části Sibiře . Někteří krahujci jsou stálí, jiní potulní nebo částečně tažní. Menší samec se zbarvením i velikostí podobá kukačce, váží průměrně kolem 140 g a v rozpětí měři 60 cm . Větší samice váži v průměru asi 240 g a v rozpětí dosahuje až 75 cm . Svrchu je tmavě šedá, vespod bělavá s příčným tma vošedým vlnkovánim . Stejně je zbarven i samec, ale jeho spodní strana je narezavělá a kalhotky (peří na lýtkách) bývají výrazně načervenalé . Na hnizdiš~ě krahujci vracejí v březnu a v té době můžeme vidět jejich svatební reje doprovázené pronikavYmi hlasy. Hnízdo bYvá obyčejně na pokraji lesa , u lesních mYtin, ve vYši 5 až 20 m . V květnu až v červnu se v něm obje vi sn ů ška čtyř až šesti hnědě , šedě a fialově mramore~ vaných vajíček . Po 33 dnech sezení se vylíhnou mladí krahujci, které samice krmi nejrůznějšími, na drobné kousky roztrhanými drobnými obratlovci . Po 24 až 30 dnech z hnízda vylétnou a od rodičů se trvale odpou távají ve stáři šesti týdnů. Krahujec obecný není chrá něn podle ochranářských zákonů, ale celoročně hájen podle mysliveckého zákona, a to i v uznaných bažant nicích . Na obrázku samec a mladý pták . Atlas ABC připravil RNDr. Miroslav Bouchner, nakres lil Zdeněk Berger.

Káně rousná (Myšiak severský) je poněkud větší a zavalitější ne ž káně lesní a hnízdí v severní části Starého i NoVého světa , hlavně v oblasti tundry, od Skandinávie až po Kamčatku a od Aljašky až po Nový Found1and . Sameček váží průměrně 900 g, samic e asi 1200 g. V rozpětí dosahuji 130 až 155 cm . Stojáky této káně jsou až po prsty hustě opeřené a to jí vyneslo druhovy název - rousy jsou totiž husté peří na běhá ­ ku ptáků . I zbarvením se od káně lesni podstatně liši, celkově působí mnohem světlejším dojmem , a zejmé na při letu vyniká bilé zbarvení spodní strany křidel, v jejichž ohbí je výrazná černá skvrna. Nápadný je ta ké ocas, u kořene bílY se širokou černou koncovou páskou. Dalším dosti spolehlivým určovacím znakem je velká tmavá skvrna , přetínající v širokém pruhu ce lou hruď a boky. Světle zbarvená je i hlava . Ve střední Evropě se~ káně rousná objevuje ve větší či menší míře jen v zimě, od října do března . Rozmnožování, které se v podstatě příliš neliši od káně lesní, vyrazně ovliv ňuje nedostatek nebo nadbytek potravy. Snad jen vý běr místa pro hnízdo je výrazněji odlišný, neboť asi 80 % káni rousných hnízdí přímo na zemi, na hroma dách kamení nebo na skalách, ostatní pak na nepříliš vysokých stromech . Káně rousná se ve své vlasti živí lumiky a jinými hlodavci, u nás v tuhých zimách někdy škodí na lovné zvěři , zejména pernaté. Podle ochra nářských zákonů není chráněna, avšak myslivecký zá kon ji háji po cely rok , ovšem mimo uznané bažantni ce.

Káně lesní (Myšiak herny) je vedle poštolky obec né naším nejhojnějším dravcem. Obývá celou Evropu a odtud oblast jejího rozšíření postupuje v širokém pruhu přes Střední Asii na Dálný východ . Hnízdí také v Malé Asii, v Himálaji a na některých západoafric kých ostrovech. Je to lesní pták, i když jej na lovu nej častěji vidáme nad otevřenou krajinou . Vysoké staré stromy slouží káni jako stanoviště pro vybudování hnízda . Používá je několik let za sebou a každoročně je poopravuje, takže bývá kďlem 1 m široké a 70 až 80 cm vysoké. Káně je dost velký pták se širokými kří ­ dly, dlouhý 51 až 56 cm. Sameček dosahuje hmotnos ti 600 až 1000 g, větší samice 700 až 1200 g. V rozpětí měří 120 až 140 cm. Hřbet je obyčejně tmavohnědý , spodní strana bělavá s hnědými skvrnami . Těchto skvrn může být více či méně, a tak se setkáváme s ká němi téměř Lipině tmavými i skoro bílými. Tmavohně ­ dý ocas je příčně šedavě proužkovaný. Káně jsou vět­ šinou ptáci stálí, jen někteři jedinci jsou potulní nebo tažní. Ke hnízdišti se vracejí již v ůnoru. V dubnu až květnu snese samice dvě až tři vejce s hrubou, šedě, okrově a fialově skvrnitou skořápkou a zahřívá je stří ­ davě se samcem 33 dnů. Samec však střídá samici jen občas . Mláďata zůstávají v hnízdě šest až sedm týdnů, po vylétnutí se drži celá rodina ještě několik týdnů pohromadě. Loví hlavně škodlivé hlodavce, a proto je na celém území chráněná, jen v uznaných bažantnicích se může celoročně lovit.

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

se

Moták lužní (Kaňa popolavá) je ze všech motáků · nejmenší. Měří 41 až 46 cm, v rozpětí dosahuje 105 až 115 cm a váži asi jako dospělá koroptev, tj. 280 až 480 g. Od pilicha bychom dopělého samce motáka lužního těžko rozeznali , kdyby v jeho šedě zbarvených křídlech nebyla výrazná černá páska . Ani břišni strana není zcela světlá, jsou na ní patrny černohnědé čárky . Samice, která je až o 100 g těžší než samec, je svrchu hnědá, vespod na žlutavém podkladě podélně hnědě skvrnité. Mladí ptáci se podobají samici. Moták lužní žije téměř v celé Evropě , v severní Africe a ve velké části Asie . V Evropě v šak hnízdí jen ojediněle, větši ­ nou se zde vyskytuje na tahu . Jeho životním prostře ­ dím jsou otevřené krajiny , kd e se střídaji malé lesiky s loukami, poli a rybníky. Na hnízdiště se vraci z jihoevropských a severoafrických zimovišť koncem dubna a v květnu . Hnízdo si stavějí oba manželé a ukrývají je v hustém porostu bylin, zpravidla však na sušších místech . Prvni bělavá vajíčka se-v hnízdě objevi začát ­ kem května a během několika dni jich samice snese tři až pět !někdy i deset) . Mláďata se líhnou po 30 dnech inkubace, rodiče je krmí drobnými obratlovci a ve stáři 35 dnů dovedou již dobře létat. Koncem srpna a v září odlétají motáci lužní do zimovišť . U nás zahnízdi vzácně tento dravec na jižním Slovensku (Zá hoří , Podunajská nížina, Východoslovenská nížina) v počtu jen několika málo párů. Je na celém našem území přísně chráněn . Na obr. samec a samice

(Kaňa sivá) je ze všech tři šedě zbarvených motáků největší. Samec váži 330 až 400 g a v rozpětí měří 100 až 120 cm , samice r'nůže dosáhnout hmotnosti až 500 g. Z popelavě šedého peří samce vy niká svítivě bílý kostřec, který ostře kontrastuje s čer ­

Pilich

nými konci

křídel. Oříškem

pro

určováni

jsou samice si navzá mají i ne dospěli ptáci . V přírodě je od sebe nerozezná ani dobrý ornitQlog. Přesto však musíme říci, že samice je svrchu hnědá, vespod na žlutavém podkladě podélně skvrnitá . V téměř celé Evropě, ve střední Sibiři a ve velké části Severní Ameriky se vyskytuje v rybnična ­ tých a zamokřených oblastech , na vřesovištích a v po dobných otevřených krajinách. Pilich je částečně taž ný, na hnízdiště přilétá v březnu . V dubnu až v červnu si samice většinou .sama postaví ze suchých stébel a větviček jednoduché hnízdo o průměru 40 až 50 cm na louce, mokřadu nebo i v polních kulturách . Bělavá , někdy namodralá vajíčka snáší do měkce vystlaného důlku a asi po ·30 dnech sezení se z nich vyklube čtyři až šest ochmýřených mláďat . Sedí jen samice, samec jí přináší potravu . Mláďata krmi oba rodiče na kousky roztrhanými hraboši, žábami, ještěrkami, vajíčky ptá ků i hmyzem . Asi po 35 dnech rodičovské péče jsou mláďata vyspělá natolik, že mohou hnizdo samostat ně opustit . U nás se pilich vyskytuje nejvíce v Západo slovenské a Východoslovenské nížině, jinde je vzácný. Na celém ůzemi státu je chráněn. Na obr. samec a sa mice. těchto šedokřidlých elegánů, protože jsou jem velmi podobné. Navíc samiččí zbarvení

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI Včelojed lesní (Včelér obyčajný) je velký asi jako káně lesní, v rozpěti měři 125 až 140 cm a jeho hmotnost se pohybuje od AOO do 1050 g . Svrchu je téměř vždy jednobarevně hnědý, zbarveni spadni části těla je však nesmírně proměnlivé a kolísá od téměř bilé až

po červenohnědou barvu. Hlavu nemá tak velikou jako káně a její kulatý tvar připomíná spíše hlavu holuba. Tvar hlavy je patrný i za letu a n.a rozdíl od káně má včelojed hlavu nataženou více dopředu. Šedohně ­ dý nebo hnědý ocas má na konci široký tmavý ler'n, následuje větši mezera a teprve · u kořene ocas~ je další jedna nebo dvě pásky. I zadní okraj křídla bývá lemován tmavým pruhem. U káně lesní, s niž bývá včelojed často zaměňován, je ocas celý pruhovaný, bez mezer. Na rozdíl od většiny dravců se včelojed živi hmyzem. Vyhledává podzemní hnízd~ vos, rozhrabává je silnými prsty s tupými drápy a požírá jak larvy, tak dospělý hmyz. Proti žihadlům má nohy chráněny siln·ými zrohovatělými štítky, okolí zobáku šupinkovitými peříčky. Obývá lesy téměř celé Evropy, chybí jeri v severní Skandinávii a v jižnich částech Španělska a Itálie. Je tažný a zimu tráví v tropické Africe. V koru nách stromů si staví asi 1 m široké hnízdo, do něhož snáší . dvě vejce. Oba partneři je záhřívají 30 až 35 dní, mláďata vyletují z hnízda ve stáří pěti až sedmi týdnů . Je chráněn na celém územi našeho státu. Nikde není hojný, jednotlivé páry vždy hnízdi daleko od sebe.

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI

KRAHUJCOVITÍ DRAVCI Pochop rákosní (Kaňa močiarna) je ze skupiny u nás se vyskytujicich čtyř druhů motáků největši a nejhojnější . Menši samec váží 400 až 720 g, má tedy zhruba stejnou hmotnost jako holub hřivnáč. V rozpě ­ tí dosahují pochopi 120 až 140 cm, přičemž nižši údaj se vztahuje vždy na samečky . Dospělý samec je svrchu kaštanově hnědý, na hlavě a na prsou nažloutlý, břicho má rudohnědé. Ocas je stříbřitě šedý a také na křídlech jsou šedé plochy, od nichž se za letu odrá žeji černé špičky křídel. Na rozdíl od ostatních motáků nemá bílý kostřec . Větší a těžší samice 1480 až 980 g) i mladí ptáci jsou jednoba "revně hnědi, jen na hlavě mají smetanově zbarvenou čapku. Pochop je rozšířen téměř po celé Evropě, celé střed ni Sibiři až po .Dálný východ a hnízdí i v severní Africe, na Madagaskaru a v australské oblasti. Je to tažný pták, který do zimo· višť v jižní Evropě nebo severozápadní a střední Afri ce odlétá koncem záři . Na hnízdiště se vrací začátkem března. Hnízdo si staví v nejhustším rákosovém poros tu na přehnutých stoncích, někdy dokonce přímo na hladině, jindy nad ni. Rád používá i stará hnizda jiných vodních ptáků. V květnu snáší samice tři až šest běla ­ vých vajec kulovitého tvaru a po měsičnim zahříváni se líhnou bile ochmýřená mláďata . Po sedmi týdnech hnizdni péče jsou schopna samostatného letu a pod vedením rodičů se uči lovit. Lovi vše, nač svou silou stačí - žáby, plai:y, vzácně i ryby, drobné savce i mlá ďata vodnich ptáků. Přes jisté škody, které působí, je však pochop rákosní u nás chráněn. Na obr. samec a samice.

Jestřáb

lesní (Jastrab vel'ký) je vlastně zvětšeným vydáním krahujce, samec vša"k postrádá na břišní straně načervenalé zbarveni a na hřbetě bývá o něco tmavší než samice. Mnohem větši samička dosahuje hmotnosti 1000 až 1200 g a v rozpětí měří asi 120 cm. Samec váži sotva 750 g a v rozpětí měří kolem iednoho metru . V letu se jestřáb trochu podobá kání, má však kratší, trochu zakulacená křídla a mnohem delší ocas. Obývá lesnaté kraje Evropy, severni a Střední Asie, Severní Ameriky a hnízdi také v severní Africe. Severští jestřábi bývají větši a světlejší, často skoro bílí, jížni rasy mají naopak hřbet skoro černý. Hnízda si jestřábi stavějí na vysokých stromech, obyčejně dosti hluboko v lese a velmi dobře ukrytá. Jeden pár používá hnízdo po řadu let a každoročně je opravuje, takže jsou to stavby až 1 m široké a právě tak vysoké. V dubnu snáši samice tři až čtyři špinavě šedozelena vě bílá vejce a zasedá na ně obyčejně po sneseni druhého vejce. Mláďata se líhnou po 35 až 38 dnech inku bace. Krmí je výhradně samice, samec jen kořist zhruba oškubává a na určitých místech ji předává samici. Ve stáři 40 dnů mláďata již dobře létají a od rodičů se liší jen hnědavým hřbetem a okrovým spodkem s hně­ dými podélnými skvrnkami. Jestřábi jsou obratní lovci a uloví i kořist do velikosti kachny a zajíce. Překvapují ji přizemním letem. Ani jestřáb není u nás chráněn, ale je hájen podle mysliveckých předpisů po celý rok, jen v uznaných bažantnicích se smí celoročně lovit. Na obrázku samec a mladý pták.

MLÝN

ze středních Čech Po delší době jsme pro vás opět při­ pravili stavbu lidové architektury do vašeho skanzenu nebo kolejiště. Je to mlýn se špýcharem, kterých kdysi stávalo v povodí střední Vltavy mnoho. Před stavbou provedete přípravné práce: hrany, které budete nařezávat z líce vystřihovánky, jsou kresleny plnou čarou, opatřenou mimo kresbu dílu čer­ nou šipkou, jejíž špička směřuje na lom. Hrany, které se nařezávají z rubu tisku, jsou kresleny čerchovaně. Výřezy ploch z dilů jsou vyznačeny červenou úhlopříč­ kou· a prořezy (v dílech 41 a 61) červe­ nou čarou v černém rámečku. Mimo pří­ pravu vystřihovánky si vyrobíte trámky a sloupky (ze zápalek) a osu mlýnského kola (z kuchyňské špejle). Všechny tyto díly jsou zakresleny ve vystřihovánce, odkud si je odměříte nebo podle kresby přímo přiříznete. Všechny budou natře­ ny hnědou temperovou nebo vodovou barvou, případně barvou anilínovou nebo fixem. V návodu proto uvádíme jenom výčet těchto dilů a v závorce s počtem kusů, které budete muset vyrobit: dil č. 15 (16 kusů), 16 (12), 34 (špejle 1 kus), 38 (4), 39 (2), 40 (2), 47 (5), 48 (16), 49 (4), 59 (3) a 60 (2). Díly vybarvěte předtím, než je budete osazovat do stavby. A teď už do práce. Zkompletujete tři okna (díl 3) a přilepí­ te na roubenou část 2. Dále zpracujete troje dveře (dily 4, 5, 7) a výklenek 6, a zalepíte do hlavní části, lehce zatížíte a necháte proschnout. Zatím zpracujete střechu, nejprve tu, která kryje roubenou část. Do nezpracovaného dilu 8 vlepíte zkompletovaný komín 14, uzavřete díl 8 a připojíte k němu vikýř zpracovaný z dílů 9 a 10. Obdobně zhotovíte i druhou část střechy, kde k základnímu dilu 13 připojíte vikýř z dilů 11 a 12. Obě střechy spojíte a postupně vlepíte do stavby. Celek lehce zatižite a necháte proschnout. Samostatně zpracujete jimaci nádrž z dilů 17, 18 a 19. Hotovou nádrž napojíte jen na dolni chlopeň dilu 1 - nebudete ji zatím lepit ke stěnám objektu. Zdlouhavou prací bude zhotoveni mlýnského kola; ti, kteři maji již modelářské zkušenosti, vyříznou v dílech 30, 31 a 2 x 32 „vzduch" mezi konstrukci kola; kdo si na tuto práci nebude troufat, nechá kola, tak jak jsou. Nejprve ke každému vnitřnímu kolu 30 a 31 přilepíte jejich vnějšek (2 x 32). Zkompletujete lopatky 12 x 33 a postupně vlepíte všechny nejprve na dil 30 a teprve potom i na díl 31. Na vyznačené misto na ose 34, kterou máte již připravenu, přilepíte kolo napevno. Po proschnutí sklopíte jímací nádrž tak, abyste mohli do jejího prostoru osadit kolo se špejlí - nasunete je do zidky nádrže i do výklenku ve stěně objektu. Teprve teď jimaci nádrž přilepí­ te ke stěnám objektu - tj . na dil 1. Zevnitř nasunete na osu kola zarážku 35

a přilepíte napevno (budete dbát na to, abyste polohu kola nevychýlili, tzn. že rysky označující stěnu výklenku a zidky budou odpovídat). Po proschnutí nasunete zkompletovanou zarážku 36 i z druhé strany špejle (za zídkou) a rovněž při­ lepíte napevno. Při montáži a osa_zení kola se řiďte celkovou návodnou kresbou i detailem, který je u ni připojen. Vytvarujete terén 20 a přilepíte k jima ci nádrži. Na něj a na hlavni objekt při­ pojíte terén 21 a celý obvod zafixujete terénními spojkami 22, 23, 24, 25, 26 a 27. Připravené trámky pro hlavni objekt - díl 15 (16 kusů) a dil 16 (12 kusů) přilepíte pod střechu, zkompletujete dva předložené stupně (dily 28 a 29) a osadíte na terén a k objektu. Hlav ni objekt je 'dokončen - až na náhon - a začnete se stavbou špýchárku. Zkompletujete dv eře 63, přilepíte na vyznačerté misto předního průčelí 41, vytvarujete je a vlepíte do j eho přizemi nárožní zidku 45. K hornímu povrchu po dezdívky stavby 43 připojíte tři stěny prvního patra 42 a k celku i tři stěny při­ zemi 44. Na to napojíte přední průčelí. Tim je obvod celé stavby zhruba dokončen. Zkompletujete střechu 46 a vlepíte postupně do objektu. Samostatně zpracujete doplňky: čtyři trámky 49, pavlače z dílů 57 a 58 a schodiště, u kterého zkompletujete vnější schodnici 56, dolní schod 53, horni 55 a sedm dalších 54. Hotové stupně přile­ píte nejprve na schodnici 52 a potom na vnější schodnici 56.

Hotovou pavlač (díly 57, 58) osadíte do průřezu v hlavním průčelí a přilepíte. Potom zafixujete terén spojkami 2 x 51 a 50. Pod pavlač osadíte čtyři připravené trámky 49 a dva sloupky 60. Pod střechu přilepíte pět trámků 47 nad pavlač a tři sloupky 59. Zbývajici trámky 48 (16 kusů) přilepíte pod střechu na zbývajicich třech stranách. Tím je dokončen i špýchárek a teď se musíte rozhodnout, zda obě stavby umístíte do terénu kolejiště, nebo zda budou stát samostatně. Ve druhém případě se musíte rozhodnout, jak dlouhý chcete mit náhon (dil 37) na přiváděni vody, a podle toho si ho zkrátit. Kdo bude postupovat podle našeho návodu, zkrátí jej 4 mm za poslední podporou - orientujte se podle celkové návodné kresby. Náhon 37 zkompletujete, přilepíte k němu připravené příčné trámky 38 (4 kusy) a mezi ně svislé sloupky: vpře ­ du 39 (2 kusy), vzadu 40 (2 kusy). Po proschnutí celou konstrukci osadíte na stavbu, a to předními sloupky do jimky na vodu (k jeji stěně) a zadními sloupky na terénní spojku 27. Oba dokončené objekty teď osadíte na spojovací terén 61, zkompletujete plot a připojíte jej do prořezů v terénu a ke stěně špýchárku. Vrátka pootevřete podle vlastni představy. Celá stavba je dokončena. Věříme, že jste pracovali přesně a že se vám mlýn líbí. Hodně radosti z vykonané práce a na shledanou u dalších vystřihovánek se těši Richard Vyškovský

r

'í

,.

•"

l!

.,.

~

tf/:. •

' .

I

~

1

)

'• 4/ ' I

,

•

K DIORÁMATU V TOMTO ČÍSLE RNDr. Josef Beneš Rancho La Brea u Los Angeles v Kalifornii {USA) zná mnohý z vás z populárně vědecké literatu ry pod názvem Jezero smrti. Za svou popu laritu vděči toto místo mocn'{m vrstvám jezerních uloženin prosycených asfaltem, kte rý se místy těži. A př i těžbě asfaltu na ráželi dělnici na kosti zviřat. která obývala okolni kraj inu v nejmladši době ledové. tj. před 40 000 až 30 000 lety. To byla doba, kdy se v severní části severoamerického kontinentu šiřil pevninský ledovec. V dobách největšího zaledněn i sahal až do oblasti ve lkých kanad sk'{ch jezer, tedy daleko jižněji, než kdy sahaly ledovce v Evroµě . Na většině území Severní Ameriky proto panovalo chladné až arktické podnebí. V Evropě ostatně nebyly v té době poměry o mnoho lepší - byla to doba nean d rtálských l ovců jeskynních medvědů Nyně j ší prérie byly tehdy studenou stepi s mamuty a soby. Ale za hradbou Skalnatých hor v blízkosti Tichého oceánu bylo podnebí mírnější a příjemnější. Ostatně La Brea leží zhruba na stejné rovnoběžce jako Bejrút nebo Casab lanc a, bylo tam tedy i v době ledové tepleji. Proto se v Kalifornii udrželo mnoho velkých savců ze starších teplejších období, kteří v jiných částech severoamerické pevniny dávno vyhynuli. Proto byla s datováním nálezů u La Brea potíž, ve starších publikacích se mylně uvádí stáři až 600 000 roků. Tito savci vytvořili v Kalifornii osobité společenstvo, stejně jako v dnešni době vytvářejí svérázná společenstva jini starobylí savci v pralesích Brazílie, v Austrálii nebo na Madagaskaru. Proč ten romantický název Jezero smrti? Před těmi 40 000 lety byla oblast kolem dneš ního Los Angeles poseta množstvím různě

ve lkých jezer a jezírek. Ty větší i menší nádrže vznika ly nad vrstvam i asfaltu, který bránil vsa kován i vody. Byly poměrně mělké a bohatě osid lené rostlinstvem i živočichy . Jen ptáků zde žilo na 60 druhů, které se podařilo přesně určit. Kromě ptáků se k jezírkům stahovali i velcí savci, jimž sloužila jako napajedla. Po kud zvlřata stála na pevném břehu, byla bez pečná. Běda však neopatrnému jedinci, který vstoupil do vody a probořil se do zrádného as faltu. Jen málokterému se podařilo uniknout z lepkavé pasti. Zajati, pohybu neschopni bý ložravci byli pak lákavou kořisti šelem nebo dravých ptáků. Snadná kořist však nesla i vel ké riziko - ůtočnici velmi často sdíleli osud své oběti a hynuli v asfaltovém sevření. Dávné tragédie jsou však pro paleontology neobyčej ­ ně cenný zdrojem poznáni života v okolí asfal tových jezírek. Jeden všedni den v tomto exo tickém prostředí zachycuje naše dioráma. V pozadi zprava se blíži k vodě bizo ni (B ison antiquus - čti antýkvus). Postupují velice opatrně, protože znají zrádný asfalt. Na před ­ ním břehu se zdržuje skupina lehkých bezhrb'y'ch velbloudů z rodu Camelops {čti kame lops) a v jejich blízkosti se pohybuje b'y'ložravé Nothrotherium, · chudozubec příbuzný leno chodům. Nothrotherium dosahovalo velikosti vepře nebo tapíra, ale někteří jeho američtí přibuzni byli podstatně větší, Megatherium např. dosahovalo velikosti slona. Přimo před námi přepadli „šavlozubí tygři" druhu Smilo don californicus {čti kalyfornykus) stádo koníků přislušícich k druhu Equus cal ifornicus. Vš i mněte si zvláštního způsobu lovu smilo donů. Velké kočkovité šelmy dnešních dnů lev, tyg r, levhart - útočí většinou na vaz své kořisti. Smilodoni vyrazili z boku, kořist povali li a bleskovým úderem mohutných špičáků,

ANCHO LA BREA vyčníva l y z tlamy, rozervali kořisti nechráněné hrdlo nebo břicho. Možná, že vám tento způsob lovu připadá drasticky, ale i tyto šelmy usmrtily kořist tak rychle , že se oběť ani nestači l a vzpamatovat z ůleku. Ostatně svědectví lidí, kteří přežili útok šelmy, dokazují, že šok nadlouho přehluší jakékoliv pocity bolesti. Na zbytky hodů smilodonů čekají stepní vlci {Canis dirus - čti kanys dýrus) a všudybylové supi z rodu Teratornis, kteří se sem zdaleka slétají. Z dosahu dravých smilodonů s nevoli ustupuje stádečko mamutů Kolumbových (Mammuthus columbi). Na rozdíl od svého příbuzného, evropského mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius - čti prymigény jus), neměli dlouhou srst, protože žil.i v ob lasti s mírným až teplým podnebím. DospělYrn mamutům nemohli ovšem smilodoni ublížit, ale mláďata před nimi nebyla bezpeč n á, zejména když jejich nohy spoutal asfalt. Na suché zemi je výpad jednoho ze smilodonů proti mladému mamutíkovi ovšem jen planou hrozbou ustupujici stádo je nedaleko a na vážně mině ­ ný ůtok by smilodon nepochybně škaredě doplatil. Idylický pohled na dávno zmizelý svět nemůže ovšem plně vystihnout neustálou hrozbu zdlouhavé smrti, která čihala na neopatrná zvířata na šťavnatě zelených březích jezírek. Avšak tragédie nebyly každodenním jevem, uváznuti jednoho nezkušeného jedince bylo pro ostatní nadlouho účinným varováním. Přesto však se za dlouhá staletí v asfaltových pastech nahromadilo tol ik dobře zachoval'y'ch pozůstatků drobných i velkých zástupců zvíře­ ny, že se Rancho La Brea stalo jedním z nejproslulejších paleontologických nalezišť Se vern í Ameriky.

které jim jako dýky

REDAKČNÍ OZNAMOVATEL V teto rubrice uveřejňujeme j en takove zprávy, které souvisí s obsahem našeho časo ­ pisu, to je s technikou a přírodovědou, a jen těm čtenářům, kteři za každých pět slov zprávy přiložili do dopisu jednu korunovou znám ku. Své zprávy zaéinejte vždy jmenem a adresou, pište čitelně, obiJlku označte niJpisem Redakční oznamovatel.

Stanislav Skuhrovec. Bieblova 397, 500 03 Hradec Králové - sháni Příhody Malého boha 2- 7. Karibská perla 1, 2, 3, 23, 24, Tu.1;ecké varhany 1, 5, 6, 7, Strážci z roč . 16 č. 1, 6, 7, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 19, 20, 24, dále ABC ročniky 10-16 (i jednotlivě). Vymění podle dohody; Vladimír Diviš, Červeného křiže 2349, 470 01 česká Lipa - sháni jakákoliv jed notlivá čisla i celé ročníky ABC. Pouze čisla kompletni i s déčky, nebo vyměn i za autopro spekty. Nabídněte i s požadavkem; Jozef Oberta. 013 24 Strečno - sháni vystřihován ­ ky Tyrrell Ford 005, Tyrrell Ford 008, Brabham BT 448. Lotu s 72 D. Lotu s 79 JPS, tribunu k autodráze, loď Monitor a jiné; Jaroslav Polák, Květná 23, 792 01 Bruntál - nabízi F 1 Brabham BT 448, Lotus 79 JPS, dále Avia AE 2, Zetor Crystal 75 11, depo k autodráze, požární Tatru 26/30 z roku 1933 a jiné. To vše za vystřihovánky asi patnácti domků (neslepe né s návody). Dále by si chtěl dopisovat s tím , kdo se zajímá o lesní zvěř a psy; Michal Kocián, 755 01 Ohrada, Luční 2005 - by si chtěl

dopisovat s chlapcem 13 let se zájmem o pří ­ rodu; Ladislav Holý, 378 53 Strmilov 373 nabizi vystři ho vánky. Seznam pošle. Odepiše všem; Radoslav Lacko. Októbrová 81, 080 01 Prešov - sháni všec hny dosud vyšlé vystřihovánky automobilů F 1. Vymění je za různé vystřihovánky letadel, tanků, aut a družic ; Petr Vizner, Smetanovo nábř. č. 16, 690 02 Břeclav - za neslepený Pražsky hrad dá ABC roč. 15 č. 24, roč . 14 č. 17, roč. 13 č. 1, 2, 4, 21, roč.12 č.16, 17, 22, 23, roč. 21 č.1, 3-14, 16, 18, 20, 22, 23, 24, některá s déčky, dále déčka , která vyměni jednotlivě: autovete rán Alvis, Lea - Francis Cav~ntry, protipožární vůz Pyrene, autobus Laurin & Klement, mléká renský vůz . Seznam pošle všem; Miloš Faltys. Jihlavská 1114, 535 01 Přel o uč - shání obrázky letadel za větši množství déček ; Petr štukovec, 742 66 Štramberk 917 - nabizi 2 lokomotivy HO, E-69 a BR 75, v zachovalém stavu. Odepíše všem za korunovou známku; Ján Dolobáč, Kysucká 22, 040 11 Košice sháni ABC č. 23 roč. 25 (i bez déček) a plánek na vypuzovač myši z ABC roč . 23. Odpoví všem; František Španěl, Palánek 53/ 218, 682 01 Vyškov - shání plánek na stavbu ska teboardu. Vymění za déčka ročniku 25; Tomáš Kolář, Zápotockého 6015, 708 00 Ostra va - Poruba - dá autodráhu Champion za 3 ne nahrané kazety (japonské) devad~sátiminu tovky; Robert Zeman. Hodžova 8, 911 01 Trenčín nutně shání mechaniku na kazetový magnetofon B 60 nebo B 200 (s motorem) ;

Dušan Kopáček, 25. února 1329, 415 01 Tep lice v Čechách - shání plastikové modely letadel Lockheed P 38J a Supermarine Spitfire Mc od jakékoliv zahraniční firmy.· Nabízí za ně vagónky, koleje nebo výhybky na mašinky velikosti HO . Na dopisy odepíše; Pavel Pospíšil, Engelsova 486, 293 01 Mladá Bolesl av by si rád dopisoval s chlapcem ze Slovenska, který sbírá brouky a má zájem o výměnu; Miroslav Fongus. Podhorská 7, 036 01 Martin - nabízí kazetový magnetofon Kazette 203 National + kazety. Popis pošle. Shání knihu Amatérské elektronické modely a Amatérské rádio č . 1, 2, 3, 4 rok 1975 červené. Dá za ně větši množství déček, i F 1. Seznam pošle; Pavel Kaczor, Pražské sídliště 2373, Sokolovská, 390 01 Tábor - shání různé druhy tla movců a halančíků; H. Kohoutová. Mlýnská 1083, 386 01 Strákonice I - nabízí kompletní ABC roč. 23, dále ročník 22 a čisla 4, 6, 9-21, 23, 24 ročniku 21; Radim Křenek, Dvouletky 18, 705 00 Ostrava-Hrabůvka - nabízi nesle pená déčka F 1, družic, domků apod. za strán ky 10 a 11 z ABC ročník 24 čisla 4, 5, 7, 10, 12, 17 a 23. Dále shání libovolnou fotodiodu nebo fotoodpor ; Peter Vlačiky, Panenská 30, 811 03 Bratislava - shání zadní osu na favorit. Jen kompletní, ale bez gongu; Renata Gottwaldová. Gorkého 8, 682 01 Vyškov - shání hrající i opotřebovanY japonský nebo němec­ ký kazetový magnetofon. Chtěla by si dopisovat s dívkou 13-14 let se zájmem o historii nebo astronomii.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

-~' ,',,,

~

.

,·::;.>

':>: '

k f E·' t ft l S S~~~~~m. I I

I

I

\ I

\ \

\

\ I

\

\\

I

':?. \

II

r··

li

I,I

\

ii

\

\\

I

I : g,

:

\

I

I

i1

\,

I

I I

'.

I

\

-

\.... \

I I

I I

-f

......

D

li

""

D

a

~---- ·-·-·-·--F~r -·. - ·---·-1+r-·-·-·-·-·-i:o

Opravte sil Ve 24. čísle na stránce s Atlasem ABC, kde jsou odrůdy jahod'l.d ošlo.k nedopatření. Pod vyobrazení odrůdy Překvapení tržnice se při montáži záhadně „vloudil" název Photia saetola· na. Přelepte si proto laskavě toto · žluté poličko tímto proužkem: Překvapení

trinice ....("'

~ -

- ---"--- -

-

Návod k diorámatu

Oioráma vás zavádi do prostředí popisova ného v č l ánku dr. Beneše Rancho La Brea na straně d5. Jako u předchozích našich diorámat přiná ­ šíme opět obrázek pozadí, tentokrát pleistocenní krajiny s Kordillerami na obzoru. Na stránce se zvířaty jsou vyobrazeni sm ilodoni (1, 2, 3), koně (4 až 11), stepní vlci (12, 13), mládě mamuta (14) a supi (15 až 19). Pro čte­ náře, kteří znaji naše dřive otiskovaná historická diorámata, nebude zpracováni figurek ob tížné. Pro ty, kteři se s tímto druhem vystřiho­ vánek setkávají dnes poprvé, otiskujeme ná-

vod. Figurky jsou rozkresleny do několika části a po vystřižení a slepení budou plastické. Nejprve si celou stránku prohlédněte a určete podle šipek, ke kteíym zvířatům jednotlivé díly patři. Každou figurku podlepte a zpracujte zvlášť, nepodlepujte najednou celou stránku. Figurku ze stránky odstřihněJe a podstavečky ohněte kupředu. Není třeba je nařezávat, stačí jen z licové strany vyrýt hrotem nůžek do linky rýhu. Odstřiženou figurku nalepte bilou Jepici pastou v tubě na kancelářsky papír {menší zvířata) nebo na slab ši čtvrtku {větši zviřata). Podstavečky nelepte, musi zůstat suché. Dokud je figurka ještě vlhk á, ihned ji mal'y' mi nůžkami vystřihněte i s podstavečky a· vy modelujte (než lepidlo zaschne). Modelovat budete tak. že figu rku obrátíte rubovou (podlepenou) stranou nahoru, ukazováček levé ru ky podložite pod místo, které chcete zpracovávat, a pravou rukou {leváci to mohou dělat obráceně) zatlačíte do figurky oblý konec násadky nebo štětce. Formujte do ·vypouklého tvaru trup zvířete , hlavu, krk. Pro lepši vytva ro váni břicha můžete figurku trochu nastřihnout v místech, naznačených v návodné kresbě dvěma šipkami. Pro modelování nohou může­ te použit miste násadky kousek špejle. Podobně vytvarujete i samostatné díly. Vymodelova-

nou figurku nechte doschnout. Dodržíte-li popsaný postuR, podrži figurka tvar po řad~ let; podlepite-li však najednou celou stránku, papir vám vyschne dříve , než stačíte figurky zpracovat, a vymodelované části se za krátkou dobu vyrovnají. Bil é „svíticí" hrany figurek zamaskujete tim. že přes hrany lehce přejedete perem, mírně namočeným v tuši. Dalši prací je přilepení dilů. Je výhodné díly při l epovat současně s nalepením f igurky na podstavec. Nejprve přilepíte základní dil, tj. trup zviřete, za podstavečl(y na širší proužek kartónu. K tomu se bilá lepicí pasta v tubě pří ­ liš nehodí, použijte proto raději lepidlo Herku les nebo Kanagom. Dily označené pismenem R se přilepují na zadni - rubovou stranu figurek, neoznačené na lícovou . U „rubových " di ·lú potřete lepidlem podstaveček a horní část bez kresby, přiložte je na správné místo na kartónoVV proužek a horní část dílu přitiskněte k rubu figurky. Posouváním dílu po podstavci a po rubu figurky upravte do správné polohy. Zde se musíte řídit citem, jak by asi mělo hotové zvíře vypadat. Rubové dily před nalepe ním v horní části schodovitě prohněte, jak je vyznačeno v návodné kresbě. Tím se díl tro chu odtáhne od trupu figurky a zvýší se tak

v

nastřihnout

plastičnost. Pro snazši manipulaci při lepeni jsou samostatné dily u některl(ch figurek spojeny do jednoho celku. Jak mají hotové figurky vypadat, naznačuje r:iaše návodná kresba. Pravá zadní noha u koně (5) směřuje dozadu podobně jako u koně 4. Křídla supů mirně rozevřete, aby sví rala úhel asi 60 stupňů. Křidlo 19 přilepte k tělu za horni okraj a spodni část odtáhněte od těla sup bude rozevírat křídla. Supi nemaji zakres leny podstavečky, u tak malých figurek by se vám je nepodařilo .ohnout a jsou i zbytečné stačí spadni okraj nohou mírně potřít lepidlem a přitisknout k podstavci (chvíli figurku při­ držte, než lepidlo zaschne). Zvláštní figurkou bude letici sup (18), který se volně vznáší nad pahl(lem stromu. Pomůžete si proužkem čisté­ ho f ilmu s· nezbarvenou podložkou (např. FOMA 6 x 9). Proužek zastřihnete do klínu : jak je v návodné kresbě naznačeno vytečkovanou plochou. Širší konec proužku přilepíte na rub stromu, na užší konec připevnite za pařáty supa. Dozadu pak ještě nalepite ocas, aby smě­ řoval šikmo vzad. K lepeni můžete použít lepi dlo Herkules. Spojeni nebude dokonalé, ale při šetrnem zacházeni s figurkou vám sestava nějak'y' čas vydrží. Křídla supa obloukovitě prohněte, aby se zvýšil dojem přistávání. Figurky rozestavujte volně na vhodný „te rén", tj. lepenkový obdélnik 27 x 15 až 20 cm. Terén omalujte hustým_i temperovými barvami a přizpůsobte jej barvou stepi na pozadí obrázku. Stejnou barvou omalujte i podstavce u figurek. Chcete-ti dioráma ještě trochu vylepšit. opatřete si místo lepenky desku z pě­ nového polystyrénu (např. viko od krabice, v nichž se dodávají různé přistroje) . Horni plo chu můžete opracovat do mirně zv ln ěného tvaru. napodobujiciho nerovnou step. V pro dejně s modelařskl(mi potřebami si koupíte umělý trávník pro modelové kolejiště {.,koberec" 35 x 50 cm za 5,50 Kčs) . Odřiznete pruh potřebné velikosti a terén jim pÓkryjete. U figurek odstřiháte všechny podstavečky a miste nich na některou z pevných nohou (ni koli na přilepovanou) přilepíte špendlík s pře­ dem odštípnutou hlavičkou. K přilepeni špendliku je vhodný kanagom. Na rub pevné nohy nanesete zďola (tj. např. u koni od kopyta směrem nahoru) asi 1,5 cm dlouhý proužek kanagomu, do něhož po mirném zaschnutí špendlik zatlačite tak, aby špička dole vyční ­ vala z nohy asi 1 cm. Po dokonalém zatvrdnuti lepidlá můžete figurky do terénu zapichovat. ..Trávník" můžete podle vlastni fantazie na ně­ kterých místech odstranit a holé místo nabarvit temperou jako obnaženou zem, nebo lze místy navrstvit kaménky apod. Figurek máte více. než se na plochu diorámatu vejde, můžete je proto podle přáni mě ­ nit a vytvářet různé sestavy - mamutí mládě pronásledované smilodony, pádici koně a teticího supa, smi lodony přepadající koně a podobně.

Dobrou zábavu i

poučeni

vám

přeje

Přemysl

Kubela

~ dvakrát ohnout

PitlLEPENÍ DÍLŮ

::,

)

/

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vozy formule 1

WILLIAMS FW 07

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vozy formule 1 TALBOT-LIGIER JS 17

AUTOMOBILY

TECHNICKÝ ATLAS abc

Sportovní vozy formule 1 RENAULT RE 20

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vozy formule 1

FERRARI 126 C

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovn í vozy formule 1 LOTUS 88

TECHNICKÝ _ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vozy formule 1 ALFA ROMEO 179 C

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vo7.y formule 1 BRABHAM BT-49

TECHNICKÝ ATLAS abc

AUTOMOBILY

Sportovní vozy formule 1 TYRRELL 010

Navzdory tomu, že žádny GP závod nevyhrát, ba ani v jedinem nestartoval a pou · ze několikrát se s nim E. de Angelis (Itálie) objevil v tréninku, byl v roce 1981 LOTUS 88 bezesporu nejdiskutovanějším vozem F 1. Proč? Konstruktérský tým C. Chapmana - inženýři P. Wright, M . Olgilvie, M. Jones a N . Stround - totiž vyřešil nařízeni FISA o zákazu tzv. zástěrek originálnim způsobem: jejich kon strukce měla dvě samostatná šasi! Vnější, vyrobené z uhlíkatých a kevlarových vláken a vyztužene ocelovými příčníky, neslo aerodynamické prvky, kapotáž a chladiče (bylo odpruženo vinutými pružinami se soustředěně uloženými tlumiči vně trupu), přenášelo aerodynamicke sily, ale neovlivňovalo odpružení vnitřního šasi. Vnitřni šasi pak byla tradiční samonosná skořepina z ohýbanYch panelů voš tinové konstrukce, při jejiž výrobě byl použit kevlar a uhlíkatá vlákna . Když vůz stál, byl předepsaných 6 cm nad vozovkou . Jakmile se však rozjel, aerodynamic ké prvky vnějšího šasi karosérii stlačily až k vozovce, takže pod vozem probíhal stejný přítlačný efekt, jako když byl vůz vybaven zástěrkami. Lotus, organizaci FISA nakonec zakázaný, byl vybaven motorem Cosworth, vážil 590 kg a byl 4270 mm dlouhý a 2060 mm široký.

Nejúspěšnějším GP vozem na přelomu 80. let byl bezesporu WILLIAMS FW 07, jehož zásluhou ziskal Williamsův tVm tzv. pohár konstruktérů , určený pro značku,

jež ziská v MS nejvíce mistrovských bodů v letech 1980 a 1981 . Jeho konstrukce byla dílem Patricka Heada a Franka Derniho. Vůz, s nimž už v roce 1980 získal A. Jones (AUS) titul mistra světa , měl skořepinové šasi z lehkých slitin, je hož předni část byla uzavřena a nesla přední závěsy, spoiler a ochranný oblouk. Kokpit byl zakončen palivovou nádrží, k niž byl přišroubován motor. přičemž oba prvky byly zároveň nosnými díly šasi. FW 07 bylo auto bez technickYch rafinova · nosti , s tradičnim zavěšenim kol, tradičnim motorem (Cosworth - 368 kW) i tra diční převodovkou (Hewland FGA). Přesto se diky své jednoduchosti, výborné aerodynamice i výtečnYm jizdnim vlastnostem stal vozem. kteí'{ kromě pilotů (?fi ciálniho tVmu (Jones, Regazzoni a Reutemann) použivaly i jiné závodni stáje . Vy· ohrazený monopost měli v týmu Teddy Yipa-Theodore Racing v MS 1980 k dispozici Geoff Lees (V. Británie) a Kevin Cogan (USA) . Hlavni rozměry FW 07 : dél ka 4356 mm, šířka 1992 mm, výška 960 mm, rozvor kol 2688 mm .

Milánská automobilka Alfa Romeo kralovala v MS vozů F 1 v jeho počátcích . Pak se však na dlouhou dobu odmlčela a na GP scénu se vrétila až v rnce 1979. V se· 1981 milánský tým používal vůz ALFA ROMEO 179 C konstruktérské dvo jice Carlo Chitti a dr. Giovanni Marelli, který byl vybaven vidlicovým dvanáctivál cem (V 60' ) o objemu 2993 cm ' (77 x 53,6) a výkonu 383 kW při 12 300 I/min , s rozvodem 2 x OHC (4 ventily na válec) a nepřímým elektronickým vstřikováním Lucas . Pětistupňov á nebo šestistupňo v á převodovka Alta Romeo byla uložena v bloku s rozvodovkou . šas i tvořila samonosná skořepina , za věšen í všech kol by lo nezávislé, lichoběžníkovou nápravou s přičným i rameny , odpruženi vinutými pružinami a tele skopickým i tlumič i . Na všech kolech byly diskové brzdy, řízen í bylo hřebenové a disky kol Speedline m ě ly rozměry 11 x 13" vpředu a 15 x 13 " vzadu . Vůz , řizeoý v sezóně 1981 M . Andrettim (USA) a B. Giacomellim (Itálie) , byl obut oo pneumatik Michel in X Radia! 23/ 59 - 13 vpředu a TRX 38/66 -340 vzadu , byl 4300 mm dlouhý, 2140 mm široký a 900 mm vysoký, měl rozvor 2800 mm , roz chod 1720/ 1570 mm a hmotnost 597 kg .

Francouzský monopost TALBOT-LIGIER JS 17, který vznikl na prknech kon struktérů M . Beaujona a P. Carilla, měl skořepinové ša si z lehké slitiny, palivovou nádrž na 190 I umistěnou za pilotem, v levé postranní části chladiče oleje a v pra vé chladiče vody. Předni kola byla zavě š ena na horním jednoduchém a spodním trojUheln ikovém rameni , zadn i pak nahoře i dole na trojUheln ikových ramen ech. Hydraulické brzdy azurově modrého vozu byly značky Lockheed CP 2661 .1 o 0 278,5 mm se dvěma třmeny a vn itřn i m chlazenim , di sky kol Gotti a Compag · nollo 11 x 13" vpředu a 16,75 x 13" vzadu. Vůz používal pneumatiky Michelin . Po honnou jednotkou talbotu , s nimž v roce 1981 jezdili Francouzi J . P. Jabouille , P. Tambay a J . Laffite (ten za jeho volantem vyhrál GP Rakou ska a Ka nad y), byl vidlicový dvanáctiválec (V 60') Matra MS ' 81 o objemu 2999 cm ' (2 x OHC - 48 ventilú) a výkonu 380 kW při 12 000 I/ min s nepřímým v s třikovii nim Lucas -Matra. Vůz z jihofrancouzského Abrestu používal pětistupňovou nebo šestistupňovou převodovku Hewland FGB a suchou dvoukotoučovou spojku Borg Beck a měl ty · to hlavni rozměry : rozvor kol 2780 mm , rozchod 1710/1 678 mm a hmotnos t 585 kg .

BRABHAM BT-49 postavil intuitivně pracujici Gordon Murray a na jeho stavbě se podílel i Alistair Caldwell a Niki Lauda . Poprvé se představil v tréninku na GP Kanady 1979. Na rozdíl od jiných Murrayových konstrukci v sobě „ devětačtyřicít ­ ka " neskrývá žádné rafinovanosti, a možná i to z ni udělalo neobyčejně spolehli · vý monopost. Brabham BT-49 má klasické samonosné skořepinové- šasi . kevlaro vou karosérii, všechna kola zavěšena na zdvojených trojůhelníkových ramenech , dva vodní a dva olejové chladiče po stranách kokpitu , palivovou nádrž Marston Excelsior o objemu 200 litrů , kotoučové brzdy Dunlop a pětistupňovou americ kou převodovku Weismann. Pohonnou jednotkou Brabhamu je klasický osmivá lec Ford -Cosworth DFV o objemu 2985 cm ' a výkonu 368 kW. S vozem , jehož délka je 4515 mm , šiřka 2112 mm, výška 940 mm a rozvor kol 2759 mm, jezdil v závodni sezóně 1981 Mexičan Hector Rebaque a Brazilec Nelson Piquet, který za jeho volantem vyhrál GP Argentiny, San Marina a NSR i titul mistra světa .

Prvnim vozem, který po dlouhé přestávce přivedl do F 1 motor s turbodmycha · dlem, byl francouzský Renault. A prvním GP Renaultem , který byl konkurenci opravdu nebezpečný, byl RENAULT RE 20, jezdici v sezóně 1980. Vůz, jenž byl dilem konstruktérů B. Dudota , M . Tětua a J. L. Costeho , byl typickým představi ­ telem tzv. wing caru : měl skořepinové šasi z lehkých slitin s ocelovými přepážka ­ mi, za jezdcem palivovou nádrž (200 I) a vodní i olejové chladiče v postrannich sekcích, tvarovaných od tvaru obrácených křídel. Kola žlutočerného monopostu z Viry-Chatillon byla nezávisle zavěšena , pružicí jednotky byly umístěny uvnitř ka · rosérie . Vůz , na jehož aerodynamice se podilel i pařížský institut R. Bonneta SE · RA, měl brzdy (kotoučové Lockheed s dvojitými třmeny a vnitřním chlazením o 0 302,5 mm vpředu a 0 272,5 mm vzadu) umístěny v kolech . Pohonnou jed notkou byl vidlicový šestiválec (V 90' ) o objemu 1492 cm ' (86 x 42,8) a výkonu 386 kW při 11 500 I/min s dvěma turbodmychadly KKK a nepřímým vstřikováním Kugelfisher. Renault RE 20 měl hřebenové řizení, pětistupňovou převodovku Hewland FG 400, rozvor kol 2860 mm , rozchod 1720/ 1565 mm , byl obut do pneu Michelin. R. Arnoux s nim vyhrál v roce 1980 GP Brazílie a JAR , jeho kolega Ja bouille pak GP Rakouska.

Dalším vozem , jehož motorem byl osvědčeny osmiválec Ford - Cosworth (2995 cm' - 368 kW), byl TYRRELL 010, jehož stavba byla ovlivněna výsledky elektronických měření , prováděných matematikem K. Kempfem (ten se podilel i na vVběru nejvhodnějších pneumatik Goodyear pro na še vozy Škoda 130 RS) . Jeho šasi tvořila skořepina složená ze dvou buněk , zesílená chrommolybdenový mi trubkawi . Centrální palivová nádrž (1821) byla u vozu, jehož konstruktérem byl Maurice Phillipp, umístěna za sedadlem pilota , chladiče vody a oleje po stranách kokpitu. Závěsy z chrommolybdenové oceli byly běžné kon strukce, přičné stabili zátory se daly seřídit z kokpitu . Vůz , jenž v sezóně 1980 řídili D. Daly (Irsko) a J . P. Jarier (Francie) a v roce 1981 E. Cheever (USA) a M. Alboreto (Itálie), měl pěti ­ stupňovou převodovku s rozvodovkou Hewland FGA, modifikovanou týmem , ko toučové brzdy se zdvojenými třmeny a hmotnost 581 kg . Hlavni rozměry: délka 4467 mm , šiřka 2121 mm, výška 991 mm a světlost 70 mm . Vůz na obrázku byl pro GP USA 1981 v Long Beach propůjčen týmu Parnelli a řidil jej Američan Kevin Cogan .

Dalšim týmem, jenž u svého vozu F 1 použil turbomotoru. byl v sezóně 1981 Fer rari . Vůz Maura Forghieriho FERRARI 126 C byl totiž vybaven vidlicovým šestiválcem (V 120') o objemu 1496,43 cm' (4 x OHC), který s dvěma západoněmec ­ kými turbodmychadly KKK (alternativně byly použity i americké Garrett a švýcar ský systém Comprex) a vstřikováním paliva Lucas-Ferrari dával výkon 398 kW při 11 000 I/ min . Převodovka (pětistupňová nebo šestistupňová) byla uložena ve společné skřini s rozvodovkou napříč před zadní nápravou . MaranellskY monopost měl skořepinové šasi , v jehož postranních sekcích byly uloženy chladiče vody, oleje i tepelné výměníky k chlazeni stlačovaného vzduchu . Kotoučové brzdy byly umistěny v kolech, kokpit byl vybaven digitálními ukazateli stavu a teploty vody i paliva . Délka vozu, s nimž v sezóně 1981 jezdil Kanaďan J. Villeneuve (vyhrál s timto vozem GP Monaka a Španělska) a Francouz D . Pironi, byla 4468 mm, šíř ­ ka 2110mm a hmotnost 600kg . Rozvor,kol měřil 2719mm, rozchod 1626/ 1761 mm, disky kol Speedline měly rozměry 13 x 15" na všech kolech a vůz byl obut do pneumatik Michelin . ·

zóně

Jméno cestovatele Emila Holuba ně­ z vás určitě znají, ať už z četby knih, z návštěvy Náprstkova muzea v Praze, nebo třeba z výletu do Holic v Čechách. Občané zde vybudovali hezké moderní Africké muzeum, památník dr. Emila Holuba, a jen málokterý výletník, který Holicemi projíždí, tento objekt mine a nevyužije příležitosti, aby si prohlédl zajímavé památky na našeho nejslavnějšího cestovatele. Holice si totiž svého významného rodáka velice váži, proto exponátům vztahujícím se k jeho žiyotu a výsledkům sběra­ tel ské a věďeckovýzkumné čin­ nosti věnovaly tři sály. Letos je zvlášť vhodné připomenout si Holubovo jméno, neboť vzpomeneme hned několika jeho životních výročí : 135 let od Holubova narozeni, 80 let od jeho úmrti, 110 let od nastoupeni prv'ni cesty do jižní Afriky, 90 let od zahájeni velké ji hoafrické výstavy v Praze. Emil Ho.lub se narodil 7. řijna 1847 v Holicích. Truhlářská rodina Holubů pocházela sice ze Šťáhlav u Plzně, ale otec budoucího cestovatele byl v době Emilova narozeni městským lékařem v Holicích. Když bylo chlapci deset, rodina se přestěhovala do Pátku u Loun. Emil Holub studoval gymnázium v Praze a v Ž.:tci a již v té době se věnoval se zaujetím poznáváni přírody Poohří, sběru přírod­ nin (jeho sbírka prý čítala záhy na 7000 položek) a archeologických památek. Roku 1866 začal studovat na pražské univerzitě lékařskou fakultu, v únoru 1872 promoval a již v květnu se odvážně vydal (vybaven pěti stovkami od Vojty· Náprstka, třemi kompasy a teploměrem) na svou první cestu do jižní Afriky, která trvala nakonec sedm let. Větši badatelské výpravy se pochopi telně nedají podnikat bez zajištěni potřebných prostředků, peněz, materiálu i průvodců . Ale toho se Holub nebál. Byl lékař a na jihoafrických diamantových polích, kde se usadil, si docela slušně vydělával. Časem mohl zbohatnout, tak jako ostatní lékaři v této část i světa, ale on vše, co vydělal, použil na uskutečně­ ní své jediné touhy, na poznáváni africké přírody a života domorodců, o němž se toho vědělo tenkrát málo, nebo vůbec nic. Vypravil se k řece Zambezi. po niž se plavil v domorodých člunech proti proudu a chtěl se dostat až k Atlantskému oceánu. V peřejích však jeden člun ztroskotal a Holub, již tehdy nem o cný, přišel o léky, střelivo a věci určené k výměnnému obchodu a musel se vrátit. Z krajů, jimiž prošel, však vytěžil mnoho cenných poznámek, nákresů a přes 30 000 kusů přírodnin a předmětů čer­ nošské hmotné kultury. V roce 1879 od jel zpět do Evropy, napsal dvoudílný cestopis Sedm let v jižní Africe a uskutečnil mnoho přednášek. Všechny pení ze věnoval připravě další expedice, na níž se vydal v roce 1883. Těsně před odjezdem se oženil (vzal si Růženu Hofovou, dceru správce vídeňského Prátru) a jeho osmnáctiletá manželka odjela s ním . Jen tři ženy před ni byly tak odvážné, že se vydaly do nitra tajemného kteří

Proč

je v Holicích -Africké muzeum? černého světadílu ,

ona byla tou čtvrtou. Ani zdaleka však nebyla z žen, které jsou při takových výpravách na obtiž, naopak, všemožně svému manželovi pomá hala a byla velice prospěšnou členkou expedice, které se zúčastnilo ještě šest evropských pomocníků (tři Češ i, dva Ra kušani a jeden Maďar), jež si Holub vybral. 22. listopadu odpluli všichni na lodi Pretoria z Hamburku a přesně za měsíc, 22. prosince. přistáli v Kapském Městě, odkud se vydali na sever. Postupně najímali domorodé nosiče, vozky a dalši pomocníky a prošli územím dnešní Jiho africké republiky, Botswany (dříve Beču-

ánska), Zimbabwe (dřive Jižní Rhodesie) a Zambie (bývalé Severní Rhodesíe). Dostali sé k Zambezi a podél toku došlí k Viktoriiným vodopádům . Pak překročili veletok Zambezi a dostali se poblíž mist, kde leží dneš ní Lusaka , hlavní město Zambie. Byla to země kmene Mašukulum bů, kteří Holubův tábor u Galu longy přepadli a zcela vyplenili. Holubovi zbylo jen pár pušek, trocha nábojů a necelá polovina deníků s poznámkami, kresbami, výpočty a náčrtky. Jeden z evropských pomocníků byl zabit (dva jíž předtím zemřeli na nemoce a jeden, také nemocný, byl po slán s částí sbírek do Evropy), ostatní (včetně domorodých nosi čů, kteří jím zůstali věrni) se rychlým návratem sice zachránili , ale za cenu nepředstavitelných strá dání. Prchali z míst, kam předtím ještě žádný Evropan nevstoupil, z oblasti vzájemně znesvářených domorodých kmenů, rozedraní , bosí, hladoví, na smrt unavení, nemocni úpla vici a sužovaní záchvaty zimnice a dalšími nemocemi. Při zpáteční cestě se Holuboví podaři ­ lo postupně shromáždit desítky beden se sbírkami koží zvířat , rohů, rostlin , ne rostů, domorodých ozdob, nástrojů , náčiní, zbraní a jiných věcí, které během expedice nasbíral a zanechal na několi­ ka místech v misijních stanicích. Sběry odeslal do Evropy, kam se na podzim ro ku 1887 spolu s ženou a zbytkem výpra vy vrátil také . O expedici napsal dílo o 1204 stranách, .. Druhá cesta do jižní Afriky - z Kapského Města do země Mašukulumbů". které vyšlo v roce 1890-. (podstatně zkrácené vydáni vydala nově Mladá fronta v roce 1973). Ze sbírek, které přivezl, uspořádal v roce 1891 vynikající výstavu ve Vídni a roku 1892 druhou, ještě větší v Praze. Návštěvn íci na ní viděli na 13 000 exponátů. Po skonče ­ ní výstavy je Holub zdarma nabízel pražskému muzeu (představoval si, že to bu de základ jedinečných sbírek budoucího afrického muzea v Praze), ale tehdejší správce muzea bohatý přírodovědný a národopisný materiál odmítl. Zklama ný a roztrpčený cestovatel rozdal nako"nec sbírky školám a muzeím, takže jsou dnes rozptýleny v mnoha zemích světa. Jen některé exponáty je možné vidět v pražském Náprstkově muzeu. Emil Holub uspořádal o svých cestách několik set přednášek, v roce 1894 až 1895 celé přednáškové turné po Americe. Jeho výpravy a materiál, který při ­ vezl, vzbudily veliký zájem mnoha světo­ vých odborníků, kteří si vysoce cenili Holubova přínosu pro poznání jihoafric kého vnitrozemí a zařadili ho k nejvý znamnějším africkým cestovatelům. Za tyto zásluhy byl vyznamenán čtyřiceti různými řády a stal se členem řady vě­ deckých společností ve všech světadí ­ lech. Zemřel ve Vídni 21. února 1902, kde je i pohřben. Jeho manželka, účastnice druhé expedice, žíla ve Vídni až do roku 1958. Některé památky na život a práci velkého cestovatele, které jsou v muzeu v Holicích, právě ona odkázala našemu národu. - da-

3 Déčka (přílohy) časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Ročník 2:J (1982-83). Adresa redakce : Vocelova 3. 120 00 Praha 2. déčko

015

příběh

Rok 1908 tráví Božena Laglerová v

Paříži

studiem

zpěvu

u madam de Lisle. Stýká se zde i s

prvn.í české pilotky

několika

krajany,

kteří

ji povzbuzuji, aby vytrvala

Boženin všestranný talent ji přine s e výhodnou nabídku k vystoupením ve známém kabaretu . Božena zkou ší i malovat. V tomto oboru je však v posléze dává přednost studiu so c hařství

Pařiži tě žké

pron ikn out, a tak

Rozpracuje sochu s námětem letectví, kterou jí učitel, rumunský sochař Cristescu, dokonči. Cena udělená soše na umělecké výstavě naznačuje , že Božena našla konečně svúj životní cil

Ve studiu sochařství pokračuje Božena u prof. Drahoňovského po svém návratu do Prahy v roce 1909. nem, kam ji pozval manžel jej! sestry prof. Fe'lix, se Božena znovu nadchne pro letectví

Podle dobových zpráv a

dokumentů

píše Rudolf Baudis, kresli Miloš Novák

Při návštěvě

Mezinárodní letecké výstavy ve Frankfurtu nad Moha-

Jestli jste dočetli až sem, venme, že přílohu neoJfožite, aniž alespoň některý z předpisů nevyzkoušíte. Držíme vám palce, a pokud se vám hned napoprvé všechno nepodaří, nevěšte hlavu. I zkušeným hospodyním občas něco nevyjde tak, jak by si přály. Podruhé to jistě dopadne lépe a radost ze sebejednoduššího, zato vlastnoručně zhotoveného pokrmu pak bude tim větší. Konečně, jde přece i o to, něco o vaření vědět. A utkvělo-li vám v pamět i třeba jen málo, berte to jako krůček k tomu, abyste si v kuchyni dovedli poradit. Pak budeme spokojení i my, kteří jsme pro vás

~

c@l,_M,J t-

přílohu připravili.

Tukový

průmysl

;r,oÍo

a redakce ABC

Napíšete-li nám do měsíce, jak jste předpisy využili, co jste podle nich připravili a k jaké příležitosti, zařadíme vás do slosováni o 20 cen Tukového průmyslu. Obálku označte heslem VAŘIME. ·

Vaříme

si celý rok

Někdo

Použitelnost

různých druhů

Ii

ZpOsob ipou-žMT

tuku

:._:. 'iť* I ~i!-; §:-2,~

o Š0

•

:i

(A:":.~~

++ ++ ++ ++

+ +

-

-

-

++

-

masa a zeleniny

+

+

+

,na ,Ji,s~kové těsto ke krá.~kému

+

-

-

-

smaženi

-

+

-

m azát111 ona chlěb na .pomazánky :na ,krémy a ,n~!ně k maštěni pokrmO k

ipeče.nt

Ji:

++ ++ ++ ++

+ +

++ +

+ +

+ -

-

++

-

-

-

+

+

-

-

-

++

++j-

++

+

++ ++ ++

++

a duše.nf

k .dlouhému

+

-

++

-

-

.a

majonézy na jemné petlovo

-

-

++

+

a c1.11k,rovi

++

-

--

++

I ++ ++ +

+

sma1.enl zálhvky saiato

I

1g1~1;1·1·1~ ~::Q....::~>

~-r

+

-

-

= pou.žirteln.9

1+

=

1++1++1-

++

1-

I+ +

I

ť

~ 16

II

ěést

dr. Stanislav Hejda, DrSc.

Marie Voldánová, redaktorka Libuše Koléfové. Kresby

Edita Plickové, grafická úprava Jaroslav Drahokoupil. Vytiskla Severografia, n. p. , Ústí nad Labem. Neprodejné!

L

Než vezmete do ruky, vařečku

VÝROBKY TUKOVÉHO PRŮMYSLU VAM SLOUŽI PO CELÝ ROK PROSP(VAJI ZDRAV/ A ŠETŘI VAŠ ČAS

výživu v Praze. Textová

Abyste se mohli pustit do přípravy pokrpodle následujících předpisů, bylo by dobré znát, co je vaření, dušení. pečení, grilování a smažení. Pokud to nevíte, zel)tejte se, nebo nahlédněte do vhodné kuchařské knihy. Protože v jednoduchých podmínkách nebývají k dispozici váhy, doporučujeme zkusit si doma, kolik váží lžíce, sběračka nebo sklenka mouky, cukru, rýže i dalších potravin. které hodláte zpracovávat. Zkušené hospodyně i kuchaři profesionálové vaří často bez vážení - od oka, vy se však pro začátek přidržíte co nejpřesnějšího množství použitých surovin. aby vám namísto zahuštěné omáčky nevznikla kaše nebo místo polévky s rýží husté rizoto. Snažte se o to, aby se ve vaší stravě kdykoliv a kdekoliv pravidelně objevovaly tak významné potraviny, jako je chléb, mléko, maso, sýry. ovoce, zelenina a tuky. mů

1+

nevho.dn9

Přílohu časopisu ABC pfipravil Tukový průmysl. koncem Praha, ve spolupráci se Společností pro racionélnf

si možná po nahlédnutí do předpi­ sů povzdechne. že tato příloha pro něho není. protože on přece vařit vůbec neumí. Snad to ale nebude tak zlé, nebof čaj dokáže jistě uvařit každý z vás, stejně jako topinky s česnekem. Ani smažená nebo vařená vejce by neměla být nezvládnutelné. Budete-li takto postupovat krok za krokem od polévek ze sáčku přes dokončení pokrmů z konzerv až po samostatné masité pokrmy. můžete zanedlouho udivit své okolí. V před­ pisové části (rozpisy potravin jsou pro čtyři osoby) jsou uvedeny pokrmy, které lze při­ pravit v jednoduchých podmínkách (kotlík) - třeba na ohni, i pokrmy, pro které se rozhodnete spíše na chatě nebo na chalupě. ale také doma, chcete-li pomoci mamince. Třetí skupinu pak tvoří studená jídla. Jsou sice odvážlivci, kteří se pustí do přípravy pečené husy s knedlíkem a zelím i při stanování v přírodě. většině zájemců to však doporučit nemůžeme.

[fJ

ť'

V kuchyni nevystačíte jen s obratnýma rukama a vytříbenou chutí. Možná že jste slyšeli výrok, že je třeba vařit také hlavou. To znamená, že o přípravě stravy musíte také něco vě­ dět, dříve než vezmete vařečku do ruky. Ně­ které zásady vám připomínáme: 1. Zvládnout alespoň základy posuzování kvality potravin (abyste nedali na talíř potraviny zkažené nebo jinak závadné). 2. Vědět, jak potraviny správně uložit a skladovat, jak s nimi šetrně zacházet (aby se

nekazily, aby ztráty vitamínu byly co nej-

menší}. 3. Znát základy sestavováni jídelníčků (abyste ke krupicové kaši nedali jako moučník pudink nebo ke smaženému řízku těstovi­

ny). 4. Dbát na hygíenu potravin ření

(zvláště při

va,

v přirodě, pozor na plisně a žluklé tu-

ky - ihned vyhoďte do koše}. 5. Pamatovat si, že základ vařeni tvoři nezávadná pitná voda (Je-li nedosažitelná, smířite se s čistou studánkou v lese nebo v lukách, ale vodu pak zásadně převařuj­

te}.

6. Za jídlo je odpovědný ten, kdo ho připra­ vuje (pozor na jedovaté rostliny a houby, nikdy neupravujte ty, které bezpečně neznáte). 7. Využít zelené rostliny, které bezpečně znáte k obohacení jídelníčku (špenát z mladých kopřiv nebo z lebedy, salát z mladých pampeliškových /ísků, čaj z lístků jahodníku, maliníků a ostružiníku}. 8. Nejcennější je strava čerstvě připravená

(pozor na konzervy a polokonzervy, nikdy nejezte obsah konzerv nafouklých, páchnoucích a barevně změněných).

9. Ujasnit s,~ co chcete (vaření, pečení, vařič,

sporák -

vařit,

na

čem

Id . l

a v čem

OMÁČKY nebývají při stanování právě ve velké oblibě. Snad proto, že k jejich přípravě obvykle potřebuje­ me více nádobí. Není však obtížné připravit i v jednoduchých podmínkách některé omáčky. Na ohni musíte dávat pozor, aby se vám nepřipálily ke dnu nádoby, v níž je vaříte. Při táboření i na chatě je velmi oblíbený guláš, který můžete několikrát obměnit tím, že jednou přidáte nasekané okurky, podruhé fazolky (i sterilované) a jindy zelí. Omáčky obvykle bývají s masem, mohou však být i s uzeninou, s některými vnitřnostmi nebo s vejcem. Některé se daji jíst s chlebem, k jiným je lepší brambor, knedlík, těstoviny nebo rýže.

dušení, smažení - oheň, vhodné nástroje a nádo-

bí}. IO. Dbát na bezpečnost (zacházení s ohněm, opatrnost při manipulaci s náčiním apod.).

Koprová

POLÉVKY jsou při vaření v přírodě velmi obllbeny. Dů vod je jednoduchý: Snadno se připravujl v chladnÝch dnech zahřejí, a vydatná polévká s chlebem múže dokonce představovat celou večefí nebo i oběd. Nejjednoduššf j sou polévky ze sáčku, jichž je pestrý výběr. Avšak í úplný začá­ tBčnfk dokáže připravit česnečku nebo vývar se zeleninou a rýží. U složitějších polévek se raději přesně pfídržujte předpisu, alespoň pro začátek. Pamatujte si, že připravujete-li vývar z masa, vkládáte maso do studené vody, chcete-li naopak chutné maso, vložfts je do vody vařícf. Také zeleninu a brambory přidávejte až do vroucí vody, nebo ť tak SB uchová větší množství vitamínu C.

Houbová polévka 1 talíř krájených hub, 1 lžíce rostlinného tuku Juno či Hera, 1 cibule, 1 lžička mouky, kousek slaniny (asi 30 g), petrželka nebo pažitka, mle tý pepř, sůl Očistěné pokrájené houby podusíte na tuku . V kotlíku vysmahnete kostičky slaniny, při ­ dáte drobně rozkrájenou cibuli a zpěníte. Potom zaprášíte moukou a za stálého michání opražíte do žluta . Zalijete horkou vodou, dobře rozmícháte, osolíte, opepříte, přidáte podušené houby a povaříte. Můžete zlepšit smeta-

t~

omá čka

Okurková

I,.,l

1

......(

1 sáček omáčky Idea/ sauce, 2 kyselé okurky, 2 lžíce neslazeného kondenzovaného mléka nebo smetany Do základní omáčky připravené podle návodu na obalu vícháte drobně pokrájené kyselé okurky, přilijete mléko a povaříte.

Pikantní

1 sáček paprikové omáčky v prášku, 1 párek nebo jiná uzenina, sekaná pažitka Podle návodu na obalu připrav í te omáčku, do

guláše, 3-4 brambory,

(

'\''!

.f\ \\ .,,, /

omáčka

2 kostky masoxu, 1 mrkev, kousek celeru, petržel, kedlubna, růžička květák pažitka nebo petrželka, súl, lžíce krupice Očištěnou kořenovou zeleninu rozkrájíte nadrobno, vložíte do kotlíku, zalijete horkou vodou, přidáte kostku masoxu a uvaříte zeleninu doměkka. Potom vsypete krupici, zamícháte a dvě minuty povaříte. Hotovou polévku podle chuti přisolíte a okořeníte sekanou petrželkou nebo pažitkou.

hovězího

1 sáček omáčky Ida/ sauce, 2-3 stroužky če ­ sneku, 3-4 /žíce smetany nebo neslazeného kondenzovaného mléka Podle návodu na obalu připravíte základní omáčku, do ní vmícháte rozetřený česnek a několik minut povařite. Nakonec zjemníte smetanou.

omáčky

Polévka z kostky masoxu

1 konzerva

Čes n eková omáčka

Idea! sauce v prášku, 2 lžíce rajčatového protlaku, 1 citrón, lžička cukru, 2 lžíce neslazeného kondenzovaného mléka. Do omáčky připravené podle návodu na sáčku vmícháte rajčatový protlak, neslazené kondenzované mléko a několik minut povaříte. Podle chuti přikyselíte nebo přisladíte.

Brynzová polévka 200 g brynzy, I cibule, 3-4 větší brambory, 1 lžíce oleje, mletá paprika, sůl, petrželka nebo pažitka V kotlíku na oleji z pěníte rozkrájenou cibuli, přisypete mletou papriku a zamícháte. Zalijete horkou vodou, přidáte kostičky oloupaných brambor, sůl a uvaříte brambory doměkka. Do talířů rozdrobíte brynzu a přelijete polévkou. Okořeníte sekanou petrželkou nebo pažitkou.

Rajská

ni vmícháte kolečka párku a několik minut poDo hotové omáčky vmícháte sekanou pažitku.

vaříte.

1 omáčka Idea/ sauc"e v prášku, 2 dl smetany nebo 4-5 lžic neslazeného kondenzovaného mléka, 1 citrón, špetka cukru, kopr Připravíte omáčku podle návodu na sáčku a několik minut povaříte. Přidáte smetanu nebo kondenzované mléko, sekaný kopr, podle chuti přikyselíte nebo přis l adíte. Podáváte k vařenému hovězímu masu nebo k vejcím.

1 sáček

nou. Před podáváním dáte do polévky sekanou petrželku nebo pažitku.

Gulášová polévka 2

{

omáčka

omáčka

s párkem

i_ \

w

15

as

I

85

Ir,. ~

l1Fcu::,.ac:==1iamza::1>:-="""-=q

es

85

85

85

85

'15

86

a biokysem, osolíte, pokapete citrónovou šťá­ vou. Povrch zdobíte čtvrtkami nebo plátky natvrdo uvařených vajec.

Ředkvičkový salát s vejcem 2 svazky ředkviček, 1-2 hlávky salátu, 1 větší cibule, 2 lžice oleje, 1 citrón, lžička cukru, 2 vejce, pažitka, špetka pepře, sůl Cibuli nakrájíte na kroužky, přidáte ředkvič­ ky nakrájené na plátky a opraný roztrhaný salát. Osolíte, opepříte , zakapete olejem a zalijete zálivkou z vody, citrónové šťávy a cukru . Promícháte, posypete natvrdo uvařenými sekanými vejci a pažitkou.

Šopský salát 3-4 rajčata, 4-6 zelených paprik, 1/2 salátové okurky, 1 střední cibule, 2 lžíce oleje, 1/ 4 kg tvarohového sýra, pepř, sůl Omyté okurky a rajčata rozkrájíte na plátky, zelené papriky zbavené semen na proužky. Přidáte jemně sekanou cibuli, olej, sůl, pepř. Necháte nejméně hodinu v chladnu proležet. Před podáváním sypete strouhaným nebo rozdrobeným tvarohovým sýrem.

t cibule, 1 lžíce sádla, 1 lžička mouky, 1-2 lžíce vyloupaného hrášku, 1 nožička párku mletá paprika, sůl V kotlíku na části sádla zpěníte nakrájenou cibuli, přisypete mletou papriku a zamícháte. Zalijete horkou vodou, přidáte oloupané brambory a pokrájený obsah konzervy. Ze zbytku sádla a hladké mouky připrav i te jíšku, přidáte do polévky spolu s vyloupaným hráškem a povaříte. Před koncem varu vložíte do polévky kolečka párku a podle chuti přisolíte. Podáváte s chlebem .

tového protlaku, 2 lžice oleje, špetka cukr/J, ocet Očištěné a omyté zeli rozpůlíte, příčně rozkrá jíte na jemné proužky, přelijete vařící vodou a necháte v cedníku okapat. Vsypete do mísy, smícháte s jemně sekanou cibulí, rajčatovým protlakem a olejem, osolíte a opepříte. Přeli­ jete sladkokyselou zálivkou. sůl, pepř,

Sýrový salát se zeleninou 1 tavený sýr, plátek ementálu, plátek eidamu, 1 mrkev, kousek celeru a petržele, 1 citrón, 50 g uZeniny nebo šunky, lžíce sterilovaného hrášku, 1 bilý jogurt, špetka cukru, sůl, 2 lžice oleje Očištěnou mrkev, celer a petržel uvaříte v osolené vodě, potom rozkrájíte na kostičky. Všechny druhy sýrů a uzeninu také rozkrájíte na kostičky, promícháte se zeleninou, přidáte hrášek a další součásti, podle chutí přisladíte a promícháte vše s jogurtem. Podáváte s knáckebrotem .

Bramborová polévka Vitana se sýrem

,1

Hrášková polévka s uzeným masem Vitana

•

1 sáček hráškové polévky s uzeným masem, 1 žemle, lžička oleje, 1 žloutek Podle návodu na sáčku připravíte polévku . žemli rozkrájíte na kostičky a osmažíte v pánvi vytřené olejem. Osmaženou housku vložíte do talířů a přelijete polévkou s rozmíchaným syrovým žloutkem.

Salát z hlávkového zelí 1 malá hlávka zeli, 1 větší cibule, 2 lžice

1 sáček bramborové polévky, lžíce strouhaného nebo na jemné nudličky pokrájeného tvrdého sýra, např. eidamu Podle návodu na sáčku připravíte polévku . Strouhaný nebo drobně pokrájený sýr vložíte do talířů a přelijete polévkou .

rajča-

Podobným způsobem můžete připravit i další z 20 druhů polévek Vitana: hráškovou se slaninou, slepičí s těstovinami, drůbeží nudlovou, hovězí s masovou rýží, domácí hovězí , minestru, polévku s noky, vločkovou , pórkovou, kapustovou, zeleninovou, květáko -

vou, gulášovou, polévku s předvařeným hrachem, uzenou polévku s rýži , jemnou se za vářkou, šumavskou bramborovou a celerovou polévku.

Tábornická polévka 1 talíř sekaných nati (mladé lístky pampelišek, mladé kopřivy, šťovík, řebříček, petrželka, kousek libečku) 1 lžice rostlinného tuku Juno či Hera nebo másla, 1 kostka masox u, 2 vejce, šálek mléka nebo smetany, 1 lžíce cukru, mle· tý pepř, sůl, 2 žemle nebo krajíc chleba, lžice oleje, pažitka Oprané okapané natě nadrobno nasekáte a podusíte na tuku. Potom zaprášíte moukou, dobře rozmícháte a zalijete vodou. Přidáte kostku masoxu a povaříte. Povařenou polévku zalijete mlékem s rozkvedlanými vejci, osolíte, opepříte a popřípadě přisladíte. Žemle nebo chléb rozkrájíte na kostičky a osmažíte na pánvi s olejem. Potom vysypete do talířů spolu se sekanou pažitkou a přelijete polévkou .

Polévka se zelenými paprikami 3-4 větší brambory, 2 zelené papriky, U cibule. Z I kysané smetany, lžička polohrubé mouky, 1 lžice oleje, sůl, petrželka nebo pažitka Drobně rozkrájenou cibuli zpěníte v kotlíku na oleji přidáte zelené papriky rozkrájené na proužky, k(átce osmahnete a zalijete horkou vodou. Přidáte oloupané rozkrájené brambo ry, osolíte a vaříte. Když jsou brambory poloměkké, zalijete polévku kysanou smetanou s rozkvedlanou moukou a dovaříte. Hotovou polévku okořeníte sekanou petrželkou nebo pažitkou. Podle chuti můžete Polévku přikyse ­ lit.

Masité pokrmy, konzervy a uzeniny

( 14

mohou být velice různé a na pohled i na chuť značně odlišné. Zkuste porovnat třeba kousek uzeniny opečený na prutu nad ohněm a smažený vepřový řízek ! Důležité je rozpoznat hlavní druhy výsekového masa a postupně se naučit rozeznévat i čésti masa, např. přední hovězí od zadního, z vepřového kotletu, kýtu, ramínko a bůček. Pak musíte také alespoň zhruba znét, jaký druh masa se na který pokrm používá. U řezníka sice můžete říci, že potřebujete kousek masa na guléš, prohlésíte-li však, že chcete půl kilogramu kližky, vyj adřujete se jako odborník. Nesnažte se vymýšlet nové pokrmy, dokud bezpečně nezvládnete základy vaření. Masitý pokrm, do něhož nasypete všechno koření, jež méte s sebou, se zpravidla také dá jíst, ale nemusí to být žádné zvláštní pochoutka. Pokud je v předpisech uváděn olej, můžete miste něj použit též pokrmový tuk ISA a IVA.

3

TATRA 815 81

SDlLENI REDAKCE ABC : V čiste 24 minulého

ročn i ku došlo v tisk,rně k technicU z•vadě, ktera zp,l sobila, le tato č st vystř1 h o"anky neod pov1d11ta bare"n6 originalu. a tedy i druhé časti modelu, jeni byl vytisknut ve spra"ne barvě ora nžové. T1skarna proto "Vtiskla vadnou e•st modelu znovu • vy m•te mol· noat zhotovit si model TATRA 815 Sl ve správném barevném provedeni. Redakce ABC i pracovnici tisk,rny Svoboda , dvod Malešice, v6fl, le timto zpilsobem nekvalitnl pr,cl z čista 24 ndim čtenaf,lm plně ~-=----====--..:n.:.;ahradili .

•

Hovězí

guláš

X kg hovězího masa (nejlépe kližky), 2 lžíce oleje, 2 velké dbule, kousek chlebové kůrky, 2 lžičky papriky, kmin, mletý pepř, s ůl Oloupanou, na drobno nakrájenou cibuli na zahřátém oleji zpěn íte, přisypete papriku a zamícháte. Na cibu lový základ vložíte omyté ho vězí maso nakrájené na kostky, krátce osmahnete (maso r:-ia povrchu zšedne - nesmí se začít připalovat), podlijete šálkem horké vody, osolíte, okořeníte, př i klopíte pok l ičkou a dusíte. Občas zamícháte a podle potřeby podlijete trochou vody. Dbáte na to, aby maso nebylo ce lé potopené, aby se dusilo, a ne vařilo. Když je poloměkké, vložíte do šťávy kousky chlebové kůrky a dodusíte do měkka. Chléb se rozdusí a šťávu zahustí. Zbydou-li v guláši kousky kůrky, vyjmete je před podáváním. Podávejte s houskovým kned líkem, rýži, vaře n ými těsto­ vinami nebo chlebem. Guláš můžete přip r avit i z masa vepřového nebo obojího . Obměny guláše: Znojemský guláš - přidáte 2-3 nasekané okurky, 1 lžíci rajčatového protlaku, guláš s houbami - 3-4 hřiby udusite na oleji, nepodléváte vodou, houby ji samy pustí. Ražniči

J,f kg

po cikánsku

vepřového

masa, 4-6 malých cibulí,

100 g slaniny, 2 zelené papriky, 2 lžice oleje, mletý pepř, sůl, hořčice Omyté, utěrkou osušené maso rozkrájíte na stejně velké kostky, slaninu zbavenou kůže na plátky a oloupanou cibuli na silnější plátky, omyté zelené papriky bez semen na větší ko usky. Na silnější drát napícháte střídavě kousky masa, cibule, slaniny a papriky, pokapete olejem, posolíte, popepříte a nad ohněm

za

pomalého

s chlebem a

otáčení

opékáte.

~.

Podáváte

hořčicí.

Vepřová pečeně J,f kg vepřového masa (krkovičky), sůl, kmín Omyté, utěrkou osušené maso vložite do kastrolu s dobře těsnicí pokličkou, posolíte, pokmínujete (kmínu nesmí být mnoho, maso by zhořklo), podlijete několika lžícemi vody, pří­ padně přidáte lžičku sádla. Kastrol dobře utěsníte pokličkou a zahrabete do ohniště. Asi po půl hodině maso obrátíte, přelijete vypeče­ nou šťávou, popřípadě trochu podlijete horkou vodou, znovu utěsníte a dopečete . Maso můžete také napíchnout na kovový rožeň a za občasného potření olejem pomalu nad ohněm opékat - nezapomeňte otáčet. Pokud máte po ruce remosku nebo troubu, upečete ma.so

houskou a sekanou pažitkou či petrželkou. Podáváte s vařenými brambory.

2-3 hlávky salátu, 1 citrón, hrst pampeliškových lístků, 1 lžíce oleje, 3-4 lžíce bíokysu ne-

Smaženice

tradičním způsobem.

2 talíře pokrájených hub, 2 velké cibule, 4 vejce, kmín, špetka pepře, sůl, 2 lžíce oleje, pažitka, petrželka Cibulku osmažíte do zlatova, přidáte oč i štěné, rozkrájené a proprané houby, osolíte, okmínujete, opepříte a dusíte, až se všechna voda, kterou houby pusti, vydusí. Potom zalijete vejci a za stálého míchání necháte vejce srazit. Nakonec vm icháte sekanou petrželku či pažitku. Podáváte s chlebem.

Rýžová kaše litr a půl mléka, dva a půl šálku rýže, 4-6 lžic tuku Juno nebo másla, 4 lžíce cukru na posypání, skořice Rýži spaříte, vyperete a necháte v cedníku okapat. Přivedete do varu mléko, osolíte, vsypete rýži, přidáte lžíci másla a přik l opené zvolna vaříte . Měkkou rýži promícháte s cukrem a na mírném ohni mícháte, až má kaše správnou hustotu . Na talířích sypete cukrem se skořicí a mastíte.

4

Jarní salát

•

bo bílého jogurtu, 1 lžička cukru, sůl Dobře propraný hlávkový salát a tisty pampelišek roztrháte na kousky a zalijete zálivkou z vody, cukru, citrónové šťávy a soli. Pokapete olejem a přelijete biokysem nebo jogurtem.

Salát z cibulové nebo z pórku

natě

4 bílé jogurty (biokys, kysaná smetana, kefírové mléko}, cibulová nať nebo pórek, sůl Nať z mladé cibule rozkrájíte na kousky asi 1 cm dlouhé, v misce promicháte s jogurtem a osolíte. Pokud máte pórek, rozkrájite ho na tenká ko l ečka a rozeberete na prstýnky.

Ukrajinský salát 4 - 6 brambor, 2 hlávky salátu, 2 svazky

řed­

kviček,

2 bité jogurty, 1 biokys nebo kysané mléko, 2 vejce, 1 citrón, pórek, nebo nať z cibule, sůl Uvařené brambory po zchladnutí oloupete a rozkrájíte na plátky. Omytý salát nakrájíte na nudličky, ředkvičky nastrouháte, pórek nebo nať nasekáte. Vše promícháte s jogurtem

13

BEZMASÉ POKRMY A SALÁTY Bezmasých pokrmů je velká řada a mnohé z nich lze snadno připravovat i v přírodě. Výběr pokrmu musíte však dobře uvážit a podřídit možnostem. Nedoporučujeme například péci na ohni lívanečky pro třicetičlenný tábor, neboť poslední by se dočkali oběda až v době odpolední svači­ ny. Bez obtíži však zvládnete např. bramborový guláš, hrachovou kaši s vejcem, ovocné knedliky nebo rýžový nákyp s tvarohem. Také salátů je velký výběr a zdaleka nejde jenom o salát hlávkový či okurkový. Málo využíváme možnosti připravovat míchané saláty z těch druhů Zf;!leniny, které jsou právě k mání. Dokonce lze smíchat zeleninu sterilovanou a čerstvou, připravit vhodnou zálivku - nejlépe z octa, oleje, soli a vody. Některé saláty však můžete promíchat s kysanými mléčnými výrobky - jogurtem, kefírovým nebo acidofilním mlékem, případně se smetanou.

Mozeček

ze

ředkviček

4 svazky ředkviček, 4 vejce, 2 lžíce oleje, pažitka, mletý pepř, sůl, 1 cibule Oloupanou, jemně sekanou cibuli a omyté, na plátky rozkrájené ředkvičky osmažíte na oleji, podlijete dvěma lžícemi vody, osolíte, opepří ­ te a dusíte do měkka. Potom zalijete rozšlehanými vejci a za stálého míchání necháte vejce srazit. Nakonec vmícháte sekanou pažitku. Podáváte s vařenými bramborami nebo s chlebem.

Omelety z brambor a celeru 1/2 kg brambor, 1/2 menšího celeru, 2 vejce, 1/41 mléka, 2 stroužky česneku, 4-5 lžic hrubé mouky, sůl, olej nebo ztužený tuk na opékání Oloupané brambory a celer rozstrouháte, při­ dáte mléko, vejce a hrubou mouku . Okořeníte rozetřeným česnekem , osolíte a dobře promícháte. Na pánvi vymazané olejem opékáte silnější omelety a podáváte potřené hořčicí nebo rajčatovým kečupem. Vhodně doplníte zeleninovým salátem.

Zelené papriky plněné tvarohem 4 zelené papriky, 2 sýry ímperiál nebo žervé (i měkký tvaroh}, 2 lžíce strouhaného tvrdého sýra, 1 vejce, mletý pepř, sůl, olej na opékání Papriky omyjete, seříznete vršky, zbavíte semen a plníte směsí imperíálu, strouhaného sýra, vejce, špetky pepře a soli. Přiklopíte kloboučkem, vložíte na pánev se zahřátým ole-

12

jem a na mírném ohni (snadno se připalují) opatrně opékáte. Podáváte s chlebem nebo s pečivem.

Květák

\

smažený v sýrovém

těstíčku 2 květáky, 2 vejce, půl šálku mléka, 4-5 lžic hladké mouky, 50 g tvrdého sýra, sůl, olej nebo ztužený tuk na smažení Květák očistíte, rozpůlíte a na chvili namočíte do studené vody (vyplave hmyz). Scedíte, vložíte do hrnce s vroucí osolenou vodou a uvaří­ te do poloměkka. Z mléka, vajec, mouky, strouhaného sýra a špetky soli připravíte hladké těstíčko (husté jako kapání do polévky). Okapaný květák v těstíčku namáčíte a smažíte v rozpáleném oleji po všech stranách do růžo­ va. Podáváte s vařenými brambory nebo kaší, doplníte rajčatovým salátem.

Paprika po

budapešťsku

4 zelené papriky, 4 rajčata, 1 střední květák, 2 větší cibule, 2 lžíce oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce strouhanky, petrželka nebo pažitka, lžička mleté papriky, sůl Oloupanou cibuli rozkrájíte na kolečka, na oleji zpěníte, přisypete papriku a zamícháte. Vložíte omyté papriky nakrájené na proužky a za stálého míchání osmahnete. Přidáte čtvrtky omytých rajčat a asi 8 minut podusíte. Celý očištěný květák vložíte do studené vody a po chvíli jej v horké osolené vodě uvaříte do měkka. Strouhanku osmažíte na másle. Uvařený květák rozdělíte na čtvrtky, na talířích obložíte směsí paprik s rajčaty, posypete

směs

Masová v alobalu

se

zeleninou

% kg vepřového masa, 1 klobása nebo jiná uzenina, 1 střední cibule, 2 brambory, 2-3 rajčata, 3-4 zelené papriky, 2-3 stroužky če · sneku, 2 lžíce oleje, sůl, grilovací koření nebo špetka mleté papriky a pepře, s ůl Omyté maso rozkrájíte na menší kostky, oloupané syrové brambory na čtvrtky nebo plátky. Omyté papriky zbavené semen rozkrájíte na proužky, rajčata na čtvrtky. Cibuli nadrobno nakrájíte, česnek rozetřete . Maso rozdělíte na 4-5 dílů a každý položíte na čtverec alobalu. Přidáte brambory, rajčata , cibuli a ze· lené papriky, též rozdělené na díly, promícháte a okořeníte česnekem a grilovacím koře ­ ním. Pokapete olejem, alobal pevně zabalíte a pečete na roštu nad ohněm nebo v troubě na mřížce . Asi po % hodiny vybalíte z alobalu a podáváte s chlebem . Vepřový

%kg

šašlik

vepřové

kýty, 5-6 rajčat, 1-2 lžíce olej e, pepř, sůl Omyté, utěrkou osušené maso rozkrájíte na malé kousky, rajčata na silnější • plátky. Na sil ·

nější drát střídavě napichujete kousky masa a plátky rajčat. Posolíte, popepříte a pokapete olejem. P.ečete nad ohněm za pomalého otá · čení. Můžete také opékat na pánvi s olejem . Podáváte s chlebem a hořčici.

Pečené kuře 1 kuře, 2 lžíce rostlinného tuku Juno, sůl Omyté kuře rozdělit1 na čtvrtky, posolíte, pokladete kousky Juna a vložíte do kastrolku · s dobře těsnicí poklicí. Kastrol zahrabete do ohniště a maso asi hodinu pečete. Můžete také napíchat na rožeň a opékat nad ohněm, případně péci v remosce nebo troubě.

Kuře

na rožni

1 kuře, 4 rajčata, 50 g slaniny, lžíce rostlinného tuku Juno, sůl Omyté kuře rozdělíte na čtvrtky a posolíte. Slaninu nakrájíte na plátky, omytá rajčata na silnější kolečka. Na kovový rožeň napícháte střídavě porce kuřete, plátky slaniny a rajčat. Za pomalého otáčení nad ohněm zvolna opé· káte. Občas potřete Junem . Podáváte s chle bem.

Rybí filé na

rajčatech

4 porce rybího filé (asi% kg), 1 střední cibule, lžička hladké mouky, 4 rajčata, I lžička tuku Juno, sůl, 2 lžíce oleje Na zahřátém oleji zpěníte pokrájenou cibuli (musi zůstat bílá), na ni vložíte porce rybího filé, osolíte, podlijete sběračkou horké vody a asi 10 minut dusite. Potom př id áte čtvrtky rajčat, kuličku z mouky a Juna a dodusíte doměkka. Podáváte s vařenými brambory nebo s chlebem.

Vepřové

ve vlastní šťávě (konzerva) s paprikami a česnekem I konzerva

vepřového

ve vlastní šťávě (400 g),

6-8 zelených paprik, 4-6

stroužků česneku,

1 lžíce oleje, sůl Zelené papriky opláchnete ve studené vodě, zbavíte semen a rozkrájíte na proužky, oloupaný česnek rozetřete nebo drobně posekáte . Do zahřátého oleje vložíte rozkrájené papriky s česnekem, osolíte, podlijete sběrač· kou horké vody a asi 10 minut dusíte. Obsah konzervy {může být též konzerva hovězího ve vlastni šťávě nebo hovězího guláše) vyjmete

PŘÍKRMY A PŘÍLOHY

a prohřej ete. Maso na talíři obložíte poduše· nými paprikami s česnekem a podáváte s chlebem.

Bramborový guláš s masem (z konzervy)

hovězím

Mezí přfkrmy se počítají knedlíky (kynuté, houskové, bramborové), rýže, těstoviny, luštěni­ ny, brambory, noky nebo chléb, zatímco přílohou muže být vařené mrkev, hrášek, fazolky i jiné druhý zeleniny nebo i vařené a zahuštěné zelí. Pod stanem často vystačíte s chlebem nebo s pečivem, ostatně se to často dělá i v různých cizích kuchyních, např. ve francouzské, rumunské či bulharské. Snadno však připravíte i rýži, zejména předvařená je za pár minut hotová. Chcete·li mít k obědu ,;tábornickou rýži", přivedete ji ráno k varu, sejmete nádobu, zabalíte do utěrky a potom do spacího pytle. Když se v poledne vrátíte, je rýže p řipravena k podávání.

1 konzerva hovězího ve vlastní šfávě nebo ho· guláše, 1 střední cibule, 1 lžíce hladké mouky, 6-8 větších brambor, 1 lžíce oleje, X I smetany, lžíce mleté papriky, lžíce rajčatové· ho protlaku, mletý pepř, sůl Oloupanou cibuli jemně nasekáte. Brambo· ry oloupete a rozkráj íte na kostičky. Cibuli osmažíte na oleji do růžova, přisypete mletou papriku a zamícháte. Přidáte rozkrájené bram· bory, osolite, okmínujete, opepříte a zalijete šálkem vody. Dusíte asi 10 minut, potom při· dáte rozkrájené maso z konzervy, rajčatový protlak, mouku rozmíchanou v troše vody a za občasného zamíchání dusíte ještě asi 15-20 minut. Před koncem tepelné úpravy přilijete smetanu. Nakonec podle chuti přisolíte a po· dáváte s chlebem. vězího

•

Vařené těstoviny

Brambory

1/4 kg těstovin, lžíce oleje nebo másla čirost· linného tuku Juno, sůl Do hrnce s vroucí vodou vsypete těstoviny (spagety, kolínka, široké nudle apod.), zamícháte, aby se těstoviny nenalepily na dno hrnce, osolíte a za občasného míchání uvaří· te. Scedíte a v cedníku propláchnete teplou vodou, aby se těstoviny neslepily. Necháte okapat, vsypete do mísy a promastíte. Těsto· viny můžete podávat jako samostatný pokrm (široké nudle) sypané cukrem , mákem, strou· hankou, tvarohem a maštěné máslem, nebo jako příkrm k masu (kolínka, spagety) .

1 kg brambor, petrželka, kmín, sůl Oškrábané brambory properete ve studené vodě, rozkrájíte na menší kousky, vložíte do hrnce s vroucí vodou, osolíte, okmínujete a vařite doměkka. Do scezených brambor vmícháte petrželku. Podáváte buď jako samo· statný pokrm, maštěné rostlinným tukem Ju. no a sypané tvarohem, nebo jako přílohu k různě upravenému masu, zelenině apod.

Dušená rýže 1/4 kg rýže, 1/2 menší cibule, lžíce oleje, 1-2 hřebíčky, sůl

(

6

Rýži přeberete, propláchnete studenou vodou a scedíte (přes cedník). Prolijete horkou vodou a necháte okapat. Cibuli zpěníte v kastrolu na zahřátém oleji, vsypete rýži, osolite, při ­ dáte hřebíček, za lijete horkou vodou (na jeden šálek rýže dva šálky vody), př i klopíte poklič­ kou a dusíte asi 15 minut (předvařenou rýži 5 minut). Sejmete z ohně a necháte j eště asi 5 minut přiklopenou, aby rýže HdošlaH. Během dušení rýží nemícháte, dusila by se nestejnoměrně. Vhodná k dušenému masu, doplňujte ze leninovými saláty.

vařené

Bramborová kaše 3/4 kg brambor, 1/4 I mléka, lžička rostlinného tuku Juno, sůl Uvařené brambory (předchozí předpis bez kmínu) horké rozmačkáte, přidáte kousek tuku a za stálého míchání vidličkou, šfouchadlem nebo metlou na šlehání mícháte a přiléváte horké mléko a podle potřeby přiso líte. Dobře vymíchaná kaše má být hladká, bez kousku a ne příliš řídká. Hodi se ke smaženým masům, uzeninám, sázenému vejci apod. Připra· vujete-li bramborovou kaši v prášku, postupujte podle návodu na sáčku.

Bramborový knedlík K přípravě použijte směs na bramborové knedlíky v prášku. Řiďte se přesně návodem na sáčku.

Hrachová kaše

Houskový knedlík

K připravě použijete předvařený hrách Vitana. Uvaříte podle návodu na obalu, potom přes síto prolisujete. Mastíte sádlem s osmaženou cib ulkou. Nejčastěji se podává k vařenému uzenému masu nebo k sázeným vejcím. Doplníte kyselou okurkou .

K přípravě použijete směs na houskové kned· líky v prášku. Dodržujte návod.

•

11

Žemle smažená se salámem a vejcem 8 žemlí, 2-3 vejce, 100 g salámu, 100 g tvrdého sýra nebo dva tavené ementály (trojúhelníčky), mletý pepř, sůl, olej nebo ztužený tuk na smažení, pažitka, % cibule žemle (mohou být i starší) podélně rozkrojíte, cibu li jemně nasekáte. Na lžíci oleje zpěn í ­ te cibuli a na ni dáte drobně rozkrájenou uzeninu, vlijete rozšlehaná vejce a za stálého míchání necháte mírně ztuhnout. Nakonec vmícháte drobně rozkrájený sýr. Směsí dosti s iln ě namažete řezné plochy žemlí. Vkládáte je do rozpáleného oleje v pánvi pomazánkou dolú a krátce osmažíte do zlatova. Opékáte jenom z jedné strany (pomazané) a neobracíte. Podáváte horké k čaji.

Bramborové placičky s uzeným masem nebo s uzeninou 1 sáček bramborových placek Vitana v prášku, kg uzeného vařeného masa nebo uzeniny, 2 lžíce sterilovaného hrášku, 2 lžíce hladké mouky, olej na smažení Těsto na placky připravíte podle návodu na sáčku. Potom do něho vmicháte drobně rozkrájené uzené maso či uzeninu a okapaný sterilovaný hrášek. Dobře promícháte a lžíci vykrajujete malé kousky, které zformujete do tvaru p l acičky. Každou obalíte v hladké mouce a opečete v pánvi na rozpáleném oleji po obou stranách dozlatova. Podáváte se zeleninovým salátem.

!4

Uzeninový šašlik na táboráku Jf kg točeného salámu nebo jiné uzeniny, 4 střední cibule, 3-4 zelené papriky, 100 g slaniny, mletá paprika, sůl Uzeninu a slaninu zbavenou kůže rozkrájíte na silnější plátky, oloupanou cibuli a zelenou papriku zbavenou semen na kousky. Střídavě napichujete na silnější drát, lehce posolíte a za pomalého otáčeni nad ohněm opékáte. Můžete též opékat na pánvi na oleji. Před podává nim poprášíte paprikou. Podáváte s tmavým chlebem.

10

Pomazánka ze sardinek 1 krabička olejovek, U cibule, lžíce pomazánkového másla nebo rostlinného másla Juno, 1 citrón, 1 zelená paprika, lžička hořčice, sůl Vykostěné sardinky rozetřete s pomazánkovým máslem nebo s rotlinným máslem Juno, přidáte oloupanou, jemně sekanou cibu li a proužky zelené papriky zbavené semen . Podle ch uti osolíte, zakapete citrónovou šťávou a dobře rozmícháte se l žičkou hořčice. Maže se r:1a tmavý ch léb.

i

r

Pomazánka z játrovky 2 játrovky, 2 lžíce pomazánkového másla nebo rostlinného másla Juno, 1-2 sladkokyselé okurky, 1 vejce, petrželka nebo pažitka, sůl Játrovku rozetřete s pomazánkovým máslem nebo s rostlinným máslem Juno, přidáte natvrdo vařené sekané vejce, drobně pokrájenou okurku a sekanou pažitku nebo petrželku. Dobře rozmícháte, podle potřeby přisolíte a mažete na chléb či pečivo. Doplníte syrovou zeleninou, např. plátky rajčat.

hově­

X balíčku předvařené rýže (250 g), 2 lžíce oleje, sůl, 1 konzerva vepřového nebo hovězího masa ve vlastní šťávě, pažitka Předvařenou rýži přelijete horkou vod ou a necháte v cedníku okapat. Vsypete do hrnce, za lijete 11:t I vody, přidáte 2 lžíce oleje, přiklopíte poklicí a asi 5 minut dusíte. Po 5 minutách rýži odstavíte z ohně a necháte ji ještě 5 minut dojít. Potom přimícháte rozkrájené maso z konzervy a prohřejete. Nakonec vmícháte sekanou petrželku nebo pažitku. Na talířích můžete posypat stouhaným nebo drobně pokrájeným tvrdým sýrem. Vhodně doplníte zeleninovým salátem.

Hrách s klobásou 1 baliček předvařeného hrachu, 50 g slaniny, 1 větší cibule, 1 klobása Předvařený hrách zalijete 1A I vody a asi 15 až 20 minut vařite. Slaninu zbavenou kůže rozkrájíte na kostičky, klobásu na kolečka a oloupanou cibuli na tenké plátky. Slaninu v kastrolku rozpustíte, přidáte plátky cibule a klobásy a osmažíte do růžova. Uvařený hrách promícháte s osmaženou cibuli a klobásou a podáváte s kyselou okurkou nebo se sa látem z kysaného zelí.

Rybí pomazánka 2 krabičky ryb v tomatě, 1 velká cibule, lžice rostlinného tuku Juno, lžíce hořčice, mletý pepř, pažitka, sůl Oloupanou cibu li jemně nasekáte, smícháte s vykostěnými pokrájenými rybami a sekanou pažitkou. Vše rozetřete s tukem, přidáte hoř­ čici, osolíte, opepříte a dobře promícháte. Mažete na chléb, pečivo nebo na topinky.

~

Špekáčky opečené nad ohněm 8 proužků sýra koncích křížem rozříznete a napícháte na seříznutý syrový prut. Za pomalého otáčeni zvolna opékáte nad ohněm. Když se začnou špekáčky otevírat do růžice, vložite do zářezu proužek sýra a necháte roztavit. Podáváte s chlebem. 8

špekáčků,

Špekáčky na

w S VÝROBKY TUKOVÉHO PRŮMYS­ LU VAŘÍME ZDRAVĚ PO CELÝ ROK

Rizoto s vepřovým nebo zím masem z konzervy

Kedlubny s klobásou 5-6 středně velkých kedluben, 1 cibule, 6 větších brambor, 1 kostka masoxu, 3 vuřty nebo klobásy, 2 lžíce oleje, petrželka, mletý pepř, sůl

i

Kedlubny oloupete a rozkrájíte na malé kousky. Malé lístky z kedluben nasekáte a oloupané brambory rozkrájíte na kostičky.

Jemně sekanou cibuli zpěníte na oleji v kotlíku (cibule zůstane bílá, nesmí zhnědnout), přidá­ te rozkrájenou zeleninu, kostku masoxu, brambory a zalijete horkou vodou. Zvolna vaříte doměkka. Před ukončením varu přidáte vuřty nebo klobásy nakrájené na kolečka. Do hotového pokrmu vmícháte sekanou petrželku nebo pa řitku. Podáváte s ch lebem.

Bramborový kotlík 10-12 větších brambor, 100 g slaniny, 1 cibule, 1-2 stroužky česneku, 1 kostka masoxu, 4 vuřty, kmín, sůl, mletá paprika, petrželka nebo pažitka Slaninu rozkrájite na kostičky, rozpustíte, přidáte sekanou cibuli, prolisovaný česnek a necháte zpěn it. Přisypete mletou papriku a zamícháte. Brambory oloupete, rozkrájíte na kostičky, vložíte na cibulový základ s paprikou, osolite, okmínujete a zalijete šálkem horké vody s kostkou masoxu. Vuřty položíte na brambory, hrnec nebo kotlík dobře uzavřete a asi 25 minut na malém ohni dusíte. Před podáváním podle chuti přisolíte a posypete sekanou petrželku nebo pažitkou.

Omeleta se šunkou, paprikami a rajčaty - 1 osoba 50 g šunky nebo jiné uzeniny, 2 zelené papriky, 3-4 rajčata, 1 vejce, 1 lžíce oleje, plátek sýra nebo 1 tavený ementál (trojúhelníček), mletá paprika, mletý pepř, sůl Papriky a rajčata omyjete, papriky rozkrojíte, zbavíte semen a rozkrájíte na proužky, rajčata na plátky nebo na čtvrtky. Olej zahřejete v pánvi, do něho vložíte polovinu plátků šunky nebo salámu. Na salám rozložíte rajčata a proužky zelených paprik, poprášíte kořením a zakryjete zbylými plátky šunky nebo salámu. Přiklopíte pokličkou (rajčata sama pustí šťávu) a dusíte. Asi po 5 minutách pokladete povrch plátky sýra nebo drobně pokrájeným taveným ementálem. Vejce v hrnku vidličkou rozšleháte se soli. Když se sýr začne tavit, zalijete jej rozšlehanými vejci a necháte je srazit. Hotovou omeletu přendáte na talíř, obložíte listy ~ hlávkového salátu, plátky salátové okurky a čtvrtkami rajčat. Podáváte s vařenými bram- cn bory, s bramborovou kaši nebo s chlebem. IJiri,.

i

RADY JAK ZACHÁZET S TUKY •

•

PRVNÍ POMOC PŘI VAŘENÍ

OHNÍČKOVÉ

• Dno nádoby, v níž vaříte, by mělo být nad ohništěm tak vysoko, aby je plame-

DESATERO ·•

Ohniště nestavte nikdy na přímém slunci , ·ale ve stínu, zapalujte z té strany, odkud vane vítr.

• Zakládejte je tam, kde už

dříve

bylo,

anebo nově na tvrdé cestě, v příkopu nebo v kamenité stráni (nesmí být na orga-

nickém podkladu, který

prohoří),

vždy

alespoň

•

•

50 metrů od lesa, od pole s dozrávajícím obilím nebo od stromu. K jeho stavbě nepoužívejte nikdy kameny z potoků, které prudkým ohřátím odstřelují nebezpečné úlomky. Původní podklad ohniště, jímž často bývá zelený drn, opatrně vyrýpněte a Položte na stinné místo. Po skončení táboření drn zase vraťte na původní místo - tráva poroste dál.

•

''

ny jen „olizovaly".

dem vodíku (zakoupíte v

Při vaření přikládejte spíš méně, ale čas­ z návětrné strany a dbejte na to, aby mezi polínka mohl vzduch. Nikdy netopte listím, zeleným jehličím, trávou nebo slámou. Dohasínající oheň obnovíte tak, že uhlíky posypete trochu soli a rozfoukáte.

potřete jodovou tinkturou nebo Ajatinem a zavážete. Drobné rány můžete přelepit podloženou náplastí. Větší poranění ošetří lékař. Při manipulaci s ohněm se někdy neubránite spálení či opaření. Tady nejvíce záleží na rozsahu a na stupni postižení. Je-li kůže jen zarudlá, ošetříte ji buď studeným obkladem nebo mastí proti spáleninám. Puchýře neprostřihujte ani nepropichujte, přiložte sterilní obvaz nebo obvaz s uvedenou masti. Větší postižení musí vidět lékař, který rozhodne o dalším postupu. Po snědeni závadného pokrmu může dojít k průjmovému onemocnění. V takovém pří­ padě přestanete jist a nejméně jeden den jenom popíjíte čaj. Druhý den můžete nemaště­ nou vařenou rýži nebo bramborovou kaši , pří­ padně polévku z krupek, ovesných vloček apod., bez tuku . Postupně dietu . rozšiřujete.

těji,

• •

• Každé

ohniště dejte před odchodem do pořádku nechte dokonale

vzorného

vychladnout, popel vyberte, pokryjte •

drnem, kameny položte začouzenou stranou dolů tam , odkud jste je vzali. Ve vlhku a dešti zapálíte oheň nejlépe svitky březové kůry z pokácených stromů, na topení si pokácejte stojaté smrkové soušky.

• • • • • • • • • • • • • • • • • ale jen pitná, zdravotně nezávadná. Používejte vodu ze studní (ověřených), z domovních vodovodů a z pramenů, o nichž bezpečně víte, že jsou nezávadné. Je důležité vě­

odkud voda vytéká, i když ji chcete použít

jen na mytí. To platí i o lesních a lučních studánkách. Voda , i zdánlivě čistá , může být závadná , zvláště jsou-li nablízku stáje a has-

8

<.

• •

a pak lehce

podářská stavení! Na mytí nádObí používejte teplou vodu, pokud je pitná, nemusí být pře ­ vařená. Pokud nemáte jistotu, že jde o vodu pitnou, i když je sebečištší, vždy ji musíte pře ­ vařit. V parných dnech, při túře , po běhu apod. nikdy nepijte vodu příliš chladnou. Samozřejmě nezapomeňte na to, ie kolem vod ního zdroje musí bVt stále vzorná čistota.

výhradně

dět,

lékárně)

• • • • • • • •

Voda je nezbytná,

třeba

Možná, že ve vás nadpis vzbudí úsměv, ale i během přípravy stravy může dojit k nepří­ jemným příhodám. Nejčastější je říznutí či píchnutí. Je-li rána malá a nekrvácí příliš, očistíte její okolí benzinem nebo 3% peroxy-

•

•

• •

Vystřikováni tuku při opékání masa

zabráníte, vsypete-li do pánve trochu soli. Aby se omastek při smažení řízků, ryb apod. nepřipaloval, můžete do rozpáleného tuku vložit 2- 3 kolečka mrkve nebo kousek syrové bramborové slupky. Věříte-li pokrm z tučného masa, omezte použití ostatních tuků, např. do polévky, do jíšky, do těsta apod. Žluklé tuky se nesnažte nijak chuťo­ vě upravit, ale vyhoďte je. Zeď postříkanou tukem od škvaření nejdříve zabělte obyčejnou školní křídou a nános ponechte do druhého dne. Křídu pak lehce oprášíte mastnota zmizí. Chcete-li odstranit mastnou skvrnu z papíru, přiložte sací papír (piják) a přežehlete žehličkou. Mastné skvrny z látek odstraníte solí rozpuštěnou v lihu nebo čpavku. Pánve na smažení vytřete po použití vlhkou solí a do sucha vyleštěte hedvábným papírem.

.. , . ...... . ·o

o... -. o o" .~~ -: . ·;~ íl.9 -· - Q: J". O- '. .o

.. 9

ZÁLIBA

NENÍ KŘEČEK JAKO KŘEČEK . .. Některý

povídání o

křečík. Tak by asi začal své křečcích některý ze starých

je

vyprávěčů. Dnešní zoolog by dodal, že čeleď křečkovitých (Cricetidae) čítá více než 500 druhů rozšířených téměř po celém světě. Nás však nebudou zajímat všechny druhy této bohaté čeledi (už proto, že do ní počítáme také hraboše). ale pouze několik druhů vlastních křeč­ ků, které se nejčastěji _ chovají v domác-

nostech. Na čelném místě musíme uvést křeč ­ ka zlatého (Mesocricetus auratus). Již jeho objevení· stojí za zmínku - pro vě­ du byl objeven vlastně dvakrát. Původně jej popsal r. 1839 Waterhouse, avšak jeho nález upadl v zapomenutí téměř na sto let. Teprve v roce 1930 chytil profesor Aharoni osm mláďat, která pak choval v zajetí. Z těch osmí se čtyřem podařilo prchnout, jedna samice byla zabita samcem a zbývající tři - samec a dvě samice - se začali úspěšně rozmnožo vat. Zdá se to neuvěřitelné, ale všechny ty milióny laboratorních křečků í miláčků v domácnostech jsou potomky těchto tří zvířat. Je to nesporný fakt. Uzká pří­ buzenská plemenitba i to, že křeček zlatý je pravděpodobně křížencem mezi křečkem polním a křečíkem daurským , ve.dly k tomu, že vznikla celá řada muta cí. Jako první se v r. 1947 objevila forma „panda", celá bíle skvrnitá .. Chovatelé rozeznávají křečky plemena „golden", což je vlastně divoký typ se žlutohnědou srstí na hřbetě a krémovým až světle šedým břichem. Forma „cream" je žemlově žlutá až narůžovělá s tmavýma ušima, kdezto forma „dark eared white" má rovněž tmavé uši, ale je celá bílá s červenýma očima . Dědičných odchylek se objevila celá řada , mimo jiné i křečci s holou kůží nebo naopak řada forem dlouhosrstých . Z těch je pozoru -

18

hodná mutace „silverblue" s jemnou modrošedou srstí. Křeček zlatý se ve volné přírodě vyskytuje zřídka, a proto je každý odchyt vzácností. Délka březosti je u zvířat v zajetí 16 dní. Dospělá zvířata dosahují délky asi 15 cm . Křečkovi zlatému jsou nejblíže příbuz­ né druhy, z nichž patrně vznikl. První z nich, křeček polní (Crice1us cricetus), obývá Evropu a část Asie. Zije převážně ve stepích nebo v polních kulturách a dorůstá velikosti až 23 cm. Je zbarven světle hnědě, břicho má černé, boky a líce bílé. Ve stožitých norách shromáždí na zimu až 50 kg zásob. Pro chov v zajetí

1.

1

2

3

4 5

Křečík

Roborovského 2. Křečík džungarský 3. Křeček zlatý „Sílverblue" 4. Křečík daurský 5. Divoká forma křečka zlatého

se nehodí , protože dospělá zvířata bývají útočná a při své velikosti dokáží způ­ sobit povážlivá . zraněni. Doporučit lze jen dočasný chov mláďat, která celkem snadno zkrotnou. Druhým druhem, který se asi podílel na vzniku křečka zlatého, je křečík daurský (Cricetulus barabensis), některými autory uváděný jako křeček šedý (Crice tulus griseus). V chovech není příliš oblí ben, protože mnoho chovatelů odrazuje jeho poněkud myšovitý vzhled . Je dlouhý· 1O až 13 cm a má popelavě šedou srst. Břicho je o něco světlejší než hřbet, na němž je černý podélný pruh. Doba březosti je 19 až 21 dní, dospívá již ve věku pěti týdnů, ale k chovu je vhodné použít až zvířata dvojnásobně stará. Při chovu ve skupinách musíme dbát na to, aby odpářené samice nenapadaly sam ce. V případě, že se tak děje, je lepší agresívní samice oddělit a připouštět je ke skupině jen na dobu páření. Nejvhodnějšími křečky pro chov v domácnostech jsou zástupci rodu Phodo pus, zejména křečík džungarský (Phodopus sungorus). Mezi chovateli se mu ří ­ ká „mongolský křeček", což však nevystihuje jeho rozšíření . Křečík džunga[ský obývá hraniční oblasti Mongolska, Cíny a Sovětského svazu. Vystupuje do nadmořské výšky až 3000 m a v některých částech areálu se vyskytují populace, které na zimu dostávají bílou srst. Blízce příbuzný je křečík Campbellův (Phodopus campbelli), kterého někteří zoologové považují jen za zeměpisnou rasu křečíka džungarského, avšak vzhle dem i povahovými vlastnostmi se od něj dost liši. Toho lze velice snadno ochočit a má všechny předpoklady . k tomu, aby se z něj stal ideální „pet" (domácí mazlíček) . Samice jsou březí 21 dní a mohou mít mláďata až pětkrát do roka . V jednom vrhu bývá 4 až 10 mláďat , která lze odstavit již ve stáří 20 dnů. Dospělá zví řata jsou 1O až 12 cm dlouhá a zbarvená na břiše bíle, hřbet a boky jsou šedé.

BOTANICKÝ FOTOHERBÁŘ Rojovnil< bahenní Mnozí tuto rostlinu určitě neznáte, a není divu. Jde dnes už o vzácný, přís­ druh, s nímž se setkáte leda· na rašeliništích a tu a tam ve skalnatých vlhkých roklích porostlých mechem. Rojovník bahenní (Ledum palustre) je keř, dorůstající výšky od půl metru skoro do půldruhého metru. Má stále zelené, čárkovité, tuhé, kožovité, svrchu lesklé, na rubu rezavě plstnaté listy, jejichž okraj je podvinutý, takže se podobají listům rozmarýny . Proto se rojovníku říkalo lidově divoký rozmarýn nebo planá , divoká rozmarýna . Oficiá lní český název rojovník (mimochodem, užívaný již více než čtyři století, neboť tak je rostlina pojmenovávána již ve starých herbářích) se vykládá tak, že na jeho silně kořenně páchnoucí květy létají hojně včely, a od tóho tudíž její jméno. Druhový název ,,bahenní" je vcelku pochopitelný, protože označuje charakteristické stanoviště, na němž rostlina roste. Bilé až narůžovělé pětičetné květy vykvétají na konci větviček v květnu až červenci. Maji dlouhé lepkavé stopky a postupně se vyvíjejí v malé pětidílné tobolky, v nichž uzrávají drobná semínka . Vítr, který větvičky rozhoupe, pomáhá lehkým semenům, aby se ze zralých děravých tobolek dostala ven a padla dál od mateřské rostliny a mohla se na příhodném místě uchytit. Tobolky zů­ stávají na rostlině delši čas, takže je můžete na keřících rojovníků najít někdy až do jara . Kdybyste si přičichli ke květům, nebudou vám příliš libě vonět, ale pro hmyz je tento silný pach signálem, že si může pochutnat na hojném nektaru . Některým hmyzím návštěvníkům se květy stávají osudnými . Omámeni pronikavým pachem na svou honbu za nektarem doplatí a z květů již neodlétnou . Dnes se lidé běžně o rojovník zajímají spíše jako o rostlinu okrasnou (obstarávají si ji však v zahradnictvrch), ale v dřívějších dobách se hojně sbíral, takže byl na řadě míst zcela vyhuben. Z natě se destilovaly silice, připravovaly léčivé tinktury, sirupy a jiné prostředky, které se používaly na ekzémy, proti různým parazitům, proti revmatismu atd . Toto využívání rojovníku jako léčivky bylo vcelku přiměřené, daleko horší pro jeho existenci byly však sběry k jiným účelům. Babky kořenářky a bylinářky trhaly rojovník a prodávaly, protože se kdysi věřilo, že pomáhá proti molům, že odpuzuje blechy, vši a štěnice. Ně­ kde zase podvodní sládci přidávali rojovník do piva místo chmele, aby nápoj získal hořkou chuť , říz a na opojnosti. Což o to, to všechno měl, ale po takovém pivu bolela většinou hlava, dostavovaly se bolesti břicha. průjmy, ba i závratě a křeče. Byly za to i tresty, protože rojovník je jedovatý a může vyv0lat komplikované otravy. Ostatně, zvířata rojovník nežerou, nechutná jim . A protože se neosvědčil ani jako prostředek proti obtížnému hmyzu (lidé poznali , že čistota je přece jenom spolehlivější ochranou). mohl by mít od lidí koneč­ ně pokoj a zachovat se nám jako cenný pozůstatek dávné glaciální květeny . Pokud mu však zachováme i jeho přirozená rašelinná stanoviště , na nichž se mu daří . -daFoto Zdeněk Drahokoupil ně chráněný

Středem hřbetu se táhne výrazný černý pruh , který většinou nemizí ani při zimní výměně srsti za bílou. . Nejmenším ~ruhem z křečků u nás chovaných je křečík Roborovského (Phodopus roborowskii). Dorůstá délky jen 10 cm a je zbarven žlutobíle. Pouze

1

v místech, kde na hřbetě prosvítá podsada , jsou vidět i šedá místa. Křečík Ro borovského zůstává i v zajetí dosti pla chým a téměř nikdy se jej nepodaří tak dokonale ochočit jako křečíka džungarského nebo křečka zlatého. Přesto je to velice zajímavý a milý chovanec. Délka březos t í je 19 až 21 dní, rozmnožuje se však mnohem obtížněji než předchozí druhy. Vladimír Motyč ka Foto autor

• 19

marádů mávlo na Barýška, aby seskočil z trubkového ohrazení, a kapitán Hušek nejistě, ale rádoby důležitě za-

Když češtinářka Huňáčková uložila žáku Doudovi, aby doučoval v pravopise spolužáka Bareše, převážně nazývaného Barýšek, přišel za ním Douda o velké přestávce a stroze se zeptal: ,,Tak co, ty souško, jakpak by. podle tebe mělo to doučování vypadat?" A Barýšek odvětil ihned a nasupeně: ,,Nijak." . . V nejbližších dnech to Douda zkusil párkrát na Barýška způsobem,. jaký by nenapadl každého. Na plácku vedle lesa mu dal do ruky rychle !dacek, aby mu do písku·vyryl slovo MIČ. Barýšek se místo toho ohnal klackem po Dou dovi. U řeky udeřil Douda slovem RYBY. Barýšek žbluňkl do vody a vynořil se až někde u mostu. Douda na něho . přesto volal, co je s těma RYBAMA. ,,Na šupinách nic napsaný nemaj," pištěl mokrý Barýšek, ,,a jinak neslyším, mám uši plný vody." Takhle a podobně ještě Barýšek utekl Doudovi s KOPY TEM, vzal roha před VÍLAMI a vyhnul se FILIPÍNÁM. Občas přitom po Doudovi něco hodil, nejčastěji zmačkaný papír nebo nahnilé ovoce. Zanedlouho roztržitý Douda před školou málem vrazil do postarší češti­ nářky Huňáčkové.

,,Tak co je, Doudo! Dáváš tomu Barešovi vůbec nějaké pravopisné úkoly? V tom posledním diktátu JAK SE VY RÁBÍ PAPÍR nasekal zase . tolik hrubek, že mě z toho šla hlava kolem!" „Když on mi pořád zdrbá!" vylítlo z Doudy, přece jen z celé záležitosti s Barýškem už kapánek zdeptaného. ,,Zdrbá?" Vtom ale Doudu zamrzelo, že to vypadá, jak když na Barýška žaluje. Češ­ tinářka Huňáčková to asi vycítila. Přá­ telsky vzala Doudu za rameno. ,,A co kdybys zkusil vyjít z Barešových zájmů?"

Douda se zatvářil nechápavě. „Však ty mi budeš rozumět,'' řekla Huňáčková. ,,Co Bareše baví ze všeho nejvíc?" Když uslyšela odpověď, milá češti­ nářka se neubránila výrazu, který prozrazoval, že by více vítala jinou zájmovou oblast, ale vzápětí se pokusila říct co nejvíc povzbudivě: ,,Tak vidíš, jen s chutí do toho!" Douda už měl na jazyku dotaz, jak má jít s chutí „do toho", když by Barýška už nejraději neviděl ani z dálky, ale nakonec neřekl ani ň. Za pár dní nato takhle po poledni přiběhl Douda na stadión, jeho spoluhráči měli právě taktickou poradu na kládách za dolní brankou. Opravdu za dolní, hřiště bylo trochu z kopce. Ne' nápadně se rozhlédl, kde je ten mezek Barýšek. Jediný seděl stranou na trubkovém ohrazení a smutně klátil tenkýma nožkama. „Co s ním je?" zamumlal Douda na dlouhána Pospíšila, zatímco kapitán Hušek všem důležitě vykládal, že hlavní zbraní mužstva musí být útok. ,,Barýšek nebude hrát,'' odvetil Pospíšil přísně. ,,Všechny už přestalo bavit, že si pořád hraje, jen co on chce," upřesňoval. Spoluhráči začali vykřikovat

jeden druhého, že Barýšek zásadně neobsazuje žádného protihráče, že vůbec nepomáhá v obraně, že mu jde jen sopřes

20

ZDENĚK SALAVA

becky o to, být střelcem gólu. Zkrátka zase zopakovali, co se šuškalo i vykři­ kovalo delší dobu. Jenže Douda byl pevně odhodlán prosadit svoje, a tak naprosto suverénně zvolal: ,,Jak mů­ žete takhle plácat, když Míla Bareš je rozený libero!" ,,Li-be ... Có?" příkladně koktal kapitán Hušek. „No vidíš, ty taktiku,'' skočil mu do koktání Douda, ,,a stránky Českoslo­ venského sportu jsou toho plný. Libero, hráč, který z taktického hlediska nemá žádné obranné ani útočné úkoly, který si· může svou úlohu libovolně ztížit nebo ulehčit . . . Libero, tvořivý hráč, který nabíhá do volného prostoru bez míče, aby tam překvapivě dostal ideální přihrávku ... Libero, zlatý hřeb současné taktiky. Libero, hráč, který v moderním fotbale rozhoduje nejdůležitější mače ..." A bylo to. Všichni vyjeveně zírali na Doudu i na kapitána Huška, který stál chvíli s pootevřenou papulou. Až delší rozpačité ticho přerušil Pospíšil: ,,A že se Bareše zastáváš zrovna ty, Doudásku, kterýmu tak parádně zdrbá před pravopisem ..." Asi by z toho byl delší spor a delší výměna názorů, ale ze středu hřiště už sem dolehly vyzývavé hlasy soupeřů. Několik Doudových kas

huhlal k Doudovi: ,,Ale máš nad ním taktickej dozor, flákat se nebude .. ." Takový „taktický dozor" na hřišti z kopce ještě nikdo z aktérů mače nezažil. Barýšek velmi často slyšel z menší i větší vzdálenosti nějakou strohou instrukci: ,,Teď vyběhni proti levýmu křídlu!" - ,,Rychle se stahujem do obrany!" - ,,Sprintuj po tý pravý straně, levá ti tam pošle centr!" Barýšek kupodivu pod Doudovým vedením srdnatě dřel po celém hřišti, jen z něho pot lil, a pověst vychytralého prcka, který se šetří jen na vyložené gólové šance, dostávala první trhliny . . . Asi čtvrhodinku před závěreč­ ným hvizdem byl zjevně na konci fyzických sil. Doudovo mužstvo vyhrálo 3:1. Byla veliká radost, vítězové svůj triumf náležitě oslavili jásotem a barvitým komentováním rozhodujících momentů utkání. O Barýškovi kapitán Hušek suše ucekl,. že až na ten konec nezahrál nejhůř. ,,Taky nedal žádnej gól," ironicky přidal Pospíšil. Barýšek měl uši našpicované, ale tvářil se jakoby nic a mlčel. Douda se choval velmi nenápadně a brzy se s partou rozloučil, s tím, že ještě musí skočit nakoupit do sámošky. Barýšek se beze slova brzy vytratil za ním. Na ulici k náměstí byl už asi dvacet kroků za Doudou a pořád se přibližo­ val. Douda ale pořád šel, jako když o Barýškovi vůbec neví. Teprve když oba minuli nízký domek s opadanou omítkou, ve kterém bydlel Barýšek už dost dlouho jen se svou mámou, udělal Douda rázně čelem vzad, zůstal stát s nohama mírně od sebe, ruce zkřížil na prsou. „Hele, co si nejdeš po svým!" vyjel na Barýška, jak nejvýhružněji uměl. Barýšek udělal krok zpátky a pak ze sebe dostal bázlivě a přidušeně: ,,Chci, abys mi dal ňákej diktát." Douda se jen zachechtal a zakřičel: „Mám tě po krk, jdi si po svým, prcku jeden! Jdi si po někom jiným házet shnilý jabka!" Ale vtom Barýšek začal taky křičet: „Co mě nadáváš, když jsi chtěl, abych hrál!?" Douda se pleskl do čela: ,,A co má bejt, ty jsi typ na libero, tak jsi hrál li- · bero! A vůbec nijak slavně!" ,, ... ale budu ho hrát ~íp,'' nenechal se odbýt Barýšek, ,,zápas od zápasu líp, to si piš!" Načež se Douda rozesmál a dal se do prudkého běhu. Barýšek za ním ... Dlouhá série diktátů .mohla začít: Jak jsme zvítězili 6:1 nad 5. A, Naši žáci třetí na turnaji v Přelouči, Jak to musí být krásné dostat se do fotbalové reprezentace, Udržf se Hradec Králo·vé v I. lize?, Sparta-Slavia opět nerozhodně, Mistrovství světa v kopané se blíží ... Ve vymýšlení podobných diktátů „pHmo z hlavy" byl Douda přeborník bez konkurence. Denně přečetl Česko­ slovenský sport od první do poslední stránky. A taky měl nějakou tu fantazii. Pohotově uplatňoval také pravopisné hlavolamy, jako „zvláště od

10. minuty naši skvělí chlapci stříleli, až se tyče soupeřovy branky několi­ krát otřásly", nebo „oba střídající brankáři chytali, že se i vzácné divač­ ky chytaly za divící se hlavy" a podobně. V útulném pokojíku Ládi Doudy do zvláštního sešitu škrabající Barýšek nejednou nadšeně prohlásil, že až na ten pravopis jsou ty diktáty děsně poučné, napínavé a zábavné. Některé

přímo hltal. Pohoda kolísala, až když došlo na opravu a rozbor chyb. Za nějaký čas zastavila Doudu na náměstí češtinářka Huňáčková. „Právě jsem doopravila vaší třídě

diktát NASE RODINA JDE NA KONCERT ... Chtěla jsem ti říct, že Bareš už to má lepší, i když sem tam nějaká hrubka se ještě najde. Ostatně i u tebe se našla, Doudo, což dříve nebývalo.

Címpak to asi je?" Douda se chvíli rozpačitě drbal za pravým uchem, ale jak se nad věcí hlouběji zamýšlel, čím dál víc se mu na jazyk drala jediná odpověď: ,,Když ono by to chtělo, paní učitelko, vycházet možná víc z našich ;ájmů . . . C_o nám třeba dát diktát: MI LA BARES, STÁLE SE LEPŠÍCÍ LIBERO 5. B?" Kresba J. Drahokoupil

·············~··················································· vináři. Pak přistoupí! k dozorci u dveří a tlumeně s ním hovořil. Muž přikývl ·a odešel, ale brzo tu byl zpět se sklenicí naplněnou šedohnědou tekutinou. Správce ji ' podal mřížemi pytlákovi. Swago ji lačně vypil. Pak se napřímil a odhalil zuby v nepěkném úsměvu . ,,Swago cítí, zdraví jemu teče do žil." ,,Přeju ti ho," řekl správce zasmuši-

.

le, ,,ale asi ti nebude moc platné." ,,Nepříjemný chlap," řekl žurnalista, když seděli v hostitelově kanceláři u láhve vychlazep.ého piva. „Jsou to krutí, ale nesmírně zbabělí zabíječi."

Příliš pozdě

Správce kráčel se svým hostem, mladým švýcarským novinářem, -na nádvoří správní budovy Tsavo, největší­ ho keňského národního parku. Při bílé zdi se v prudké sluneční lázni jako ulámané trny nějaké gigantické růže ježily na zemi tmavošedé, mírně zahnuté rohy s ostrými hroty. ,,Proboha, to jsou ... " muž s tmavými brýlemi nedořekl. Správce přikývl: ,,Rohy nosorožce dvourohého a tuponosého." ,,Kolik jich tu máte?" ,,Přesně sto čtyřicet čtyři." ,,To všechno pytláci?"· „Skoro. Asi tak se tří čtvrtin. Ostatní pocházejí ze zvířat, která zahynula při­ rozenou smrtí." ,,Co se s tím stane?" ,,Je to majetek vlády a je určen legálně pro export." Mladík sňal z očí tmavé brýle. Odvrátil obličej před bolestným úderem slunce. Řekl unaveně: ,,Kdyby to byla slonovina, tak to chápu. Ale poptávka po nosorožčích rozích patří už přece minulosi!i." Správce řekl zdánlivě bez souvislosti: ,,Před třemi dny jsme zlikvidovali zvlášť nebezpečnou pytláckou bandu.

Její náčelník.sedí v naší věznici a čeká na transport do Nairobi. Chcete ho vidět?"

Zamračený

hubený Pokomo s okovy

krčil na pryčně. Když se otevřely dveře, usedl. Pravou paži a pr-

na nohou se sa

měl překříženy

čem.

zakrváceným fáNahé nohy byly plné krvavých

šrámů.

„Naši lidé se s pytláky nemazlí," řekl správce. Přistoupil k mříži. ,,Jak se má pan Swago?" Oslovený se bolestně zašklebil. „Swago stěžuje," řekl anglicky. ,,On velmi nemocný. Zemře, než přijede do Nairobi. A ty máš pak oplétačky." Správce přimhouřil šedé oči. ,,Jen neměj péči." Chvíli přemýšlel. ,,Poslyš, muži, dostaneš sklenici rhinomediciny a bude ti líp." Swago odhalil žlutý chrup a dychtivě přikývl.

,,Co to bylo za zázračnou medicinu, že po ní tak pookřál?" ,,Ve vodě rozmíchaný prášek z rozemletých nosorožčích rohů. Údajně. Ve skutečnosti to byla nastrouhaná stromová kůra ." ,,Cože!" zvolal obrýlený muž. ,,On vě~ ří, že rohy nosorožce mají léčivé účin­ ky? Myslel jsem, že tyhle pohádky jsou už i v Africe k smíchu." „Bohužel nejsou. A to nejen zde, ale dokonce ani ve vysokých společen­ ských kruzích v Evropě, Asii a Americe. Tarri se znovu přisuzuje těmhle dutým výrůstkům síla životobudiče a zázračného všeléku. To je také jediný dů­ vod, proč se tady v Africe vraždí zbyts ky nosorožců." ,,Napíši to!" zvolal obrýlený. ,,Proženu to tiskem všech velkých zemí světa. Pohnu svědomím těm prachatým zabedněncům, jejichž nehorázná stupidita je hlavním viníkem! Ale vy musíte zneškodnit všechny Mirzy Ahmady, všechny ty hnusné překupníky, hrobaře rohatých obrů Afriky!" Správce parku Tsavo řekl zvolna: „V celé Africe žije dnes snad tisíc pět set nosorožců. Rozmnožují se velmi pomalu, matka je schopna porodit jedno mládě za tři roky. Čeká je osud nosorožců jávských a sumatránských, kteří se dnes počítají už jen na desítky." Slunce klesající k lesnatému obzoru vrhlo do místnosti pruh oranžového světla. Správce vstal. ,,Nevyháním vás, ale už je příliš pozdě. Chcete-li stihnout rychlík do Mombassy, je nejvyšší čas. Hodím vás autem na nádraží." JAROSLAV FENCL

„Ale povíš, kdo je Mirza Ahmad, pro kterého jsi zabíjel nosorožce, a kde ho najdeme." Muž sklonil hlavu. ,,Swago už řekl všechno. Mirza Ahmad přichodil jednou do čtyř úplňků. Koupil, zaplatil, odchodil. Swago víc neví." ,,Opravdu vic neví," řekl správce no-

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 21

.:t-~-: :.: ·~:·~ .

•

. '; . ť:~\. ~ ..

Co s

očí VŘSR

Sedmého listopadu uplyne 65 let od ďoby ,' kdy první stát na světě vykročil na cestu k budování socialistické společ­ nosti. Jistě jste ve svých plánech na toto vý znamné datum pamatovali a máte už program připraven. Takhle jistě odpově ­ dí členové oddílových a skupinových rad , ale máte malou vzpomínku naplánovanou i ve své družinové činnosti? Delfíni nezapomenou nikdy. Tento pionýrský oddíl a jeho družiny si potrpí na soutěže. Například při návštěvě muzea Vladimíra Iljiče Lenina v Praze zorganizovali na místě hned dvě soutěže. Už samotná prohlídka muzea by jistě byla zajímavá, ale to jim nestačilo. Každý navíc dostal otázky a ten, kdo v m~zeu objevil něco zvlášť zajímavého, dostal čtyři otázky navíc, a tím větší šanci na vítězství. Pak ·se nedivte, že po prostorách muzea chodili opravdu s otevře­ nýma očima a zbystřenými smysly, aby jejich odpověd i byly co nejperfektnější. Důkladně si také prohlédli sál, v kterém se v roce 1912 konala Všeruská konference SDDSR, kterou · tehdy řídil V. I. Lenin, a snad nejvíc je upoutaly makety křižníků Potěmkin a Aurora. Možná, že si mnohý z vás povzdechne, že se Delfíni, kteří jsou z Prahy 6, mají, protože do muzea V. I. Lenina je to vlastně kousek. Ale nestálo by za to, trochu se zamyslet a uspořádat soutěže, které by vycházely z podmínek, které máte zase vy? Ale to už nechám na vaší fantazii a nápadech, o jejíchž uskuteč­ nění nám však můžete napsat. Rádi dobré zkušenosti předáme ostatním. Helena Škodová

na pestrý

život Druhý ročník soutěže pro chlapce a .děvčata s

ŠIKOVNÝMA RUKAMA „Jestlipak víte, mládenci a děvy, jaký jsme dostali ú kol7" zahájil Marek říjno­ vou družinovku Šikulů . „No, úkolů máme, ale jak tě znám, tak máš na mysli nějaký výrobek, že ano?" odpovídal Jarda. „Přesně tak. Blíží se totiž páté výročí založení naší slavné Pětky, to jest naše, ho oddílu , a oddílová rada se uradila, že zorganizujeme pro všechny pionýrskou pouť a každá družina připraví nějaké překvápko, zkrátka zábavičku pro všechny „Tak vezmeme s sebou mezerníky, co

22

I

NÁPADY PRO ODDÍLY A DRUŽ déčky

Dnes máme nápad na využ iti déčka, ale i stránek věnovaných techni k ům. Je podzim, doba draků, a my vám přináší­ me návody na vylepšení této prastaré zábavy. Všimněte si letadélka a šipky, které můžete použít nejen jako házedel při vašich oddílových a družinových sou těžích, ale podle návodu je můžete vypouštět i ze šňůry, na které je upoutaný drak. Dobrý vítr ·a šikovné ruce vám přeje

redakce

Jitka se · Lt

•

loučí

Vážená rliďal(ce, posílám vám Pliavděpodobně poslední dopis . Letq~ je· ui třetí rok, co vám píši o ton;i/ t:o dělárí)e na naší pionýrské skupině- Rudolfa Terrera, i o činnosti na šeho q_a dif,u;;,.,aq družiny. Bohužel se už musím s touto pro mne velmi zajímavou a lákavou pr~r;.í rozloučit. Osmým roční­ kem jsem ukon čila základní školu a nyní . se budu věnovat studiu na gymnáziu. Ale nesložím ruce do klína . Název pionýr vyměním za název svazák a také se už těším na Své malé jiskřičky, jímž budu nejen instruktorkou, ale doufám, že pionýr' ze skupiny Hořec Vítkovice, kteří i dobrou kamarádkou. · podle návodu z ABC vyrobili balón Nakonec bych chtěla popřát všem, a spolu se sovětskými pionýry jej vypuskdo se podílejí na přípravě ábíčka, hodtili na počest 60. výročí vzniku PO ně úspěchů i pěkných zážitků při této za V. I. Lenina. O tomto velice srdečném jímavé, i když ne zrovna lehké práci. setkání vyprávěli jejich zástupci v Bělči Jitka Vágnerová, bývalá při krajském srazu předsedů okresních dopisovatelka č. 192, Ostrov u Macochy pionýrských štábů Východočeského kraJitčin dopis nás potěšil hlavně proto, je a zvlášť nadšeně hovořili o. tom, jak se • že nechce složit ruce do klína a že se jim podařilo balón slepit . -EKpřipravuje na práci ve svazu mládeže i na práci vedoucí jisker. Přejeme jí hod ně úspěchů ve studiu i v této opravdu záslužné práci a věříme, že o ni občas alespoň něco napíše. -r-

FOTOREPORTÉR CHVÁLÍ

+

jsme vyráběli minule, a je to," rozřešil lim," ·ozval se Martin. ,,Jako náboje pou úkol Slávek. žijeme zase zavařovací gumičky . Koukni, .. To můžeme, ale nikoho t ím nepře­ máš to na obrázku a náboj je tu označen kvapíme. Mezerníky už všichni znají. Já · jako B. Jeden konec vložíme do čelisti mám ovšem ještě 'jeden nápad. Vyrobí kolíčku, druhý zaklesneme za mušku me pistolku pro střelbu na cíl. Nedá to a zbraň připravena ke střelbě . Spouš moc práce a zábavy si všichni užijí fů ­ tíme tlakem _d:laně na spodek ko lí čku. Na ru," pokračoval Marek a při té řeči vyn palebnou caru pochodem, póchod, daval z kabely odřezky dřeva, gumičky k střelbě připravit, jednotlivým i ranami od zavařovaček, lepidlo a kolíčky na prá na terč pal!" Gumička se vymrštila dlo ... Vláďo, připrav pilky a struháky zva - · a cvrnkla do lampy nad stole m . né rašple a můžeme se dát do práce. „Kluci, žádné hlouposti, " za razil je Připravil jsem vám tenhle obrázek. Dob Marek. ,,Je to sice obyčejná gumička od ře si jej prohlédněte . Z prkénka vyřízně ­ zavařovačky, ale do oka bych ji do_ stat te tvar pistole a struhákem dotvarujte nechtěl! Takže pro příště se bude stř í let mušku A, hlaveň C, a pažbu F. K pažbě opravdu na terč, a ne do lampy a už vů ­ pak připevníte spouštěcí kolíček D. Stabec ne někam tam, kde někdo stojí. Jičí na to několik gumiček od zavařova ' nak pár pohlavků bude sladkou odmě ­ ček. Na obrázku jsou označeny písmenou!" l')em E. Styčné plochy pažby a kolíčku „No jo, ale kde vezmeme terče a jak předem natřete lepidlem ." zjistíme, že se někdo fakticky trefil?" Chvíli se klubovnou nesly zvuky pilky, zauvažoval Vláďa. pak struháku, a když zavonělo lepidlo, „Namáhejte hlavičky, cílová prémie blížila se práce ·d o finále. vás nemine," vyhlásil Marek . .,No .jo, ale jak se z toho střílí?" zamys,,Klucí, já mám nápad," zajásal Jarka. lel se Vláďa. ,,Sláy ku, : m.áš s sebou kvarteta ? Ukaž." ,,To znám, to ti docela snadno vysvětJarka vystavěl na stole z kartiček pěkný

ie

ABC na

výletě

3. Noční hlídky proběhly bez zvláštních událostí a den opět začal snídaní a pak následovala řada zajímavých her. Obyčejně litujeme, když výprava končí, ale tentokrát jsme už byli plni očekávání největší události v na š em oddíle - pionýrského tábora

Ne časopis, ale pionýrský oddíl ABC se rozhodl těsně před táborem jet na dva dny pod stany, podívat se na jejich · stav, aby byly na tábor připraveny. V pátek večer jsme sedli na vlak. Cí lem byla D ivoká Orlice, divukrásná řeka, u niž je parádní tábořiště. Potštejn, mís to, kam se náš oddíl vždy rád vrací, ten Potštejn , kde se odehrávaly skoro všechny naše zkoušky odvahy.

Text a foto Jirka Stránský, dopisovatel č. 264, Pardubice

1. Sobotní ráno

začalo rozcvičkou

a va-

řením snídaně

2. Pak jsme se vydali na výpravu a po celé cestě hráli hry a soutěžili. Prově­ řili jsme si, jak nám jde uzlování, šifrováni, morseovka, práce s mapou a busolou, jak ovládáme mapové značky

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• MINIREPORTÁŽ NAŠICH DOPISOVATELŮ Oddílová kronika Myslím, že neexistuje pionýrský oddíl, který by se nepokusil psát si oddílovou kroniku. U nás, v pionýrském oddíle Vlčí stopa, zaznamenáváme všec hny příběhy oddílového života už od prvního 'ioku jeho činnosti. Naše kronika je však trochu zvláštní. Zápisy nepíšeme do nějakého sešitu, ale na dvojlisty formátu A4. Tento způsob se nám velmi osvědčil. Když si někdo vezme na starost zápis ze

schůzky nebo výpravy, dostane jeden dvojlist a na něj zápis napíše. Může se . však stát, že při psaní dvojlist poškodí. Třeba polije tuší, pomačká nebo mu jej docela zničí mladší sourozenec . Je to ale rozhodně lepši, než kdyby k takovému úrazu přišla celá kronika. Další výhodou psaní na dvojlisty je to, že nikdo zápisem práci na kronice ne zdrží. Na samostatné dvojlisty může být totiž psán libovolný počet zápisů sou časně. Má to ještě tu výhodu, že foto grafie, které jsou většinou hotovy za del ší dobu po zápisu, se mohou ještě před svázáním kroniky nalepit na nové dvojlisty a ty se vloží mezi napsané stránky. A tím jsem s~ dostal k tomu nejdůleži­ tějšímu, ke konečné podobě kroniky. Kronikář, když už jsou všechny zápisy

hotovy, překontroluje, zda jsou správně po sobě seřazeny, případně doplní . prázdná místa, chybějíc' údaje a podob ně. Pak předá kroniku naši vedoucí, která ji sváže do krásné knihy s pevnými deskami. Vy si můžete svou kroniku dát svázat ke knihaři, pokud mezi vámi není nikdo tak šikovný, kdo by tuto práci zvlá dl. Nezapomeňte však udělat u každého zápisu velký okraj vlevo. Jinak se vám část textů ztratí ve vazbě. A ještě něco. My v našem oddíle se snažíme psát kroniku co nejpečlivěji a co nejzajímavěji, aby nám ještě po letech připomínala všechny, i ty drobné příhody oddílového života. Zbyněk

Zavadil, dopisovatel č. 189, Brno-Řečkovice

domeček. ,,Tak, teď Martine střílej. Kdo tenhle domeček srazí jednou ranou, získá pět bodů. Kdo na dvě rány, dostává tři a kdo bude muset vystřelit třikrát, jen jeden bod. Co vy na .to?" ,,Fajn, to se mi libí. Ale v žádném pří­ padě nemusí zůstat jen u této soutěže. Třeba do té oslavy vymyslíme ještě, další," ukončil Marek schůzku Šikulů. Docela jistě už víte , co si máte vyrobit, a asi vám neuniklo, že bude i vašim úkolem vymyslet -co největší množství využi ti pistolky. Jistě jste dobře četli a všimli jste si, že máte být opatrní, a nikdy ne střílet proti svým kamarádům. Ostatní účastníci hry, kteří právě nestřiiejí, musí být seřazeni za střelcem, nikdo nesmí být před nim! Bezpečnost nepodceňuj­ te!. Jinak se už moc těšíme na vaše h l áše ni, v kterém se dovíme, jak se vám výro ba pistolky povedla a jaká jste vymysleli její použit i. Vaše hlášení čekáme v re dakci do poloviny listopadu. · Hodně úspěchů v soutěži o získáni Patentu na pestrý život vám přeje soutěžní

rada

23

ní objekty .. Nejprve to byla v roce 1925 rožnovská radnice, roubená poschoďo- · vá stavba z roku 1770, a Billova chalupa, měšťanský dům z rožnovského náměstí z roku 1750. Pote následovala valašská hospoda a další objekty. Všechny tyto budovy jsou rozmístěny v první, parkové části Valašského muzea v přírodě, jíž se říká Hájnice. Ukazuje převážně městské

prostředí života starého Valašska. Mupokračuje dále druhou, horskou částí, která se nazývá Stráň, v níž jsou

zeum

velice

jako by tady stály od nepaoriginály staveb, v nichž žili prostí lidé Valašska. Valašsko. Kde se ten název vzal? Pů ­ vod Valachů a vznik názvu Valašsko se vysvětluje takto: Na konci 13. století se citlivě,

měti, umístěny

z východokarpatského území (z oblastí dnešního Rumunska) vydali tamní horští pastevci hledat nové pastviny pro své ovce. Říkalo se jim Valaši (jméno pravděpodobně souvisí se slovanským označením Valach pro obyvatele jihu). Došli až na území východní Moravy, usadili se na stráních dnešních Beskyd a provozovali salašnické hospodaření. ta, em pře-

Kovárna z Lutoniny návltěvnfkům muzea přiblíží důležité kovářské řemeslo, provozované v pasekářských usedlostech, i způsob kování vzpurných koní a hovězího dobytka. Klec pro tato zvířa­ ta stojí před kovárnou. Dobytče klečelo na předních nohou, které mělo svázané. V trámech podlahy byly kruhy, k nimž se přivazovaly zadní nohy. Pod břicho dobytčete se prostrčily řemeny, kterými se zviře nadzvedávalo rumpálem. Samozřejmě, nechybí tu ani kovadlina (na Valašsku se jí řikalo nákova), různá kladiva a dřevěná káď na kalení. Čistá voda se · pro kalení moc nehodí, proto byl roztok v kádi malým tajemstvím každého kováře. Převážně jej tvořil salmiak, modrá skalice, jemně drcené sklo s roztluče­ ným dřevěným uhlím nebo uhrun z kosti. Nikdy se z kádě nevyléval. železo bývalo velice vzácné a kováři nezahodili ani sebemenší kousek. Proto se i staré podkovy rozvěšovaly po zdech kovárny, mohly se totiž ještě hodit. Ostatně, taková podkova mlvala v tehdejilch dobách cenu až dvoudenní stravy pro čtověka, takže najlt podkovu znamenalo opravdu štěstí.

~t(l':iraj pc, ~sti n&výéh -01:íyvatel název Valašsko a název Valach se začal pouiivat pro všechny salašnické pastevce všech národnosti. . Salašnictvi· (slovo salaš je turkotatarského původu) bylo po c~lá staletí jedním z hlavních a nejcharakterističtějších zaměstnáni obyvatel východní Moravy. Šlo v podstatě o chov dobytka, převáž­ ně ovcí, které se během celého léta popásaly na pastviskách. Chovatelé získávali stříháním ovci vlnu -a z ovčího mléka vyráběli speciální mléčné výrobky. Až do poloviny 19. století se salašnictví zdárně rozvíjelo. Pak se k nám začala dovážet levná zámořská vlna a textilní bavlna, salainicí měli pro ovčí vlnu stále menši odbyt, takže salašníctví začalo upadat a pastevci chudnout. Salašnický zp&seb hospodařeni se provozoval tak, že se v květnu vyháněly ovce z vesnic na horskou salaš. Tam .zů­ staly spolu s bačou, valachy a honákem pět měsíců. Po několika týdnech pobttu na salaších se přišli majitelé ovci podivat, kolik nadojí ovce mléka, a podle 1~ ho dojednávali dodávky sýra, eré musel bača • dnotlivým hospodáf11m odvádět. Hospodářské

záznamy vadl

bača

tak, že si na zvláštnl holi {flkalo se ji rowš) -dilal vrypy a znaménka. Sýr se zpracovával v ,kol~, kde P!lstevci j pfes~.a Nejd~jši v ní bylo ohniště, ~ lléSriiilo

~asneut. lllad lhak~~

ry. .Poté se promíchalo se syndlem (říka­ li mu klag a vyrábělo se ,ozkladem telecího žaludku ve vodě} a asi po dvaceti minutách mohJ bača ze sýrovinv udělat velkou hroudu sýra. Vlolit jí do plachtoviny a zavěsil tak. aby odkapala syrovátJedněmi z nejznámějších exponátů ka. Po několika hodinách se sýr z plachvalašského muzea v přlrodě jsou unikátty vv.lmul a na komámfku několik dnů vyni včeli úly. Jsou zde převálně špalkové sychal. Ani syrovátka nepřišla nazmar, nalila · úly v podobě lidských obličejů, ale i ostatní vyfezávané a zdobené úly jsou saAo-kotle, zahřála až ,do varu a pak se 1Cotel z ohně odtáhl. Na syrovátce - !in- velice zajímavé. Návštěvnici si však muac; - U ,US8Cftla fflttV.a bdtu, která 88 sl dát poza,;. i)JDtOže v úlech tiji včely. -setGla,~ně Q ~ nl"'a.ttouldb má$1o.

P®hopitelni. všechno, oo ntvitěvnik

Žinčice sloužila jako nápoj nejenom pro pastevce, ale i pro ovčácké psy a prasata. V průběhu ts. a 19. století se ppvafovala ~ iázračný lék na všechny choroby„ takže .na základě těchto pověsti vz:nikly '11 Rožnově pod Radhoitěm v 19. ·stOI.Házně. I kdyl se žinčice jako všelék neuplatnila, její léčebné

uvidí, vypisovat nelze. Ale i z těchto ně­ kolika příkladů vyplývá, že v tomto zajímavém s,kanzenu je mnoho věcí, které zaujmou a poučí. A o to jde každému muzeu.

úemtw

Áa~~~zněmé.

ZDEN!K KRAL

Z

KUCHYNĚ

~*Z,l DÍVČÍCH PŘÁNÍ

v

Zena z Aera 45

Potkat ji takhle v letníc h šatech někde na ulici, tak je to úplně obyčejná žena spěchající domů s nákupem ke své rodině a ani se za hi neohlédnu. Ale každý člověk je něčím výjimečný. Jen vědět čim. O téhle o hlavu menši ženě jsem se to dozvěděla víceméně náhodou. Soudružka Stanislava Vojtíková je totiž ma jorka - letkyně. No uznejte sami, kolik takových žen kolem sebe znáte? V celé republice jich je jen několik desítek. Jen tolik, kolik jich bylo tenkrát ve třiapade­ sátém roce vyřazeno (to je vojenský ter mín pro ukončení školy) z leteckého uči ­ liště v Prostějově. Nikdy po nich už žádná děvčata na vojně nelétala . Tím samo zřejmě nechci říct, že by jim byla celá armáda uzavřena , naopak, i na vojně jsou některé obory, kde se děvčata uplatní daleko lépe než kluci. Znamená to samozřejmě studium a alespoň ma turitu. Soudružka Vojtíková je tedy jedna z těch šťastných, kterým se vyplnilo jejich dávné přání. Stroje, motory, to ji totiž lákalo už odmalička. U nich doma, v ma lém historickém jihočeském městečku, to ovšem znamenalo pouze motorky. A protože tohle ji drží dodnes, vzpomíná na dobu, kdy létala, jako na nejkrásnější období svého života, přestože to nebylo jen létání. By la to vojna, se vším , co s sebou přináší . Pro ženu je to zvlášť náročné. Představte si, že byste musely žít neustále připraveny nastoupit do služby, nečekaně odletět na opačný konec republiky , neznámo, na jak dlouho, stěhovat se z místa na místo, tam , kde vás právě nejvíc potřebují. Nemyslet na sebe, na své soukrom í. Děvčata ovšem nelétala na žádných velkých strojích, všechna měla kurs na vrtulová letadla . Soudružka Vojtíková mi je vypočítávala : C- 106, C- 5, C- 104, to jsou cvičná letadla, pak letadla kurýrní : K -60 , K -65, naposledy pak létala na dvoumotorovém K- 75, možná, že ho znáte pod civilním jm é nem Aero 45. Však také všechna létala jako kurýrní. Jinak ovšem plnila další úkoly podle potřeby - výsadky, povodňové hl ídky apod . Obvykle také zahajovala letecké dny, po zději se stalo tradicí, že děvčata létala jako vlajkonoši. Jejich kolegové letci z větších letadel - se jim občas smáli . Říkali jim „papíráci " a ani si možná koli krát neuvědomovali, že létání na malých vrtulových letadlech je přinejmenším stejně obtížné jako na velkých proudových, kde na řízení není pilot sám a kde mu navíc pomáhá automatika. . Shoda nejrůznějších náhod dala soudružce Vojtíkové ještě jednu velkou šan ci . Absolvovala kurs na cvičný proudový letoun Delfín L- 29. Byl to však zároveň konec jejího létání. Kurs síce stačila dokončit, ale do letadla už nikdy nesedla. Zaskočila ji nemoc a jediná žena, která se u nás mohl a stát pilotkou proudové ho letadla naší výroby , se ji už nikdy nestala. Teď to asi zní dost pesimisticky, jako by už nikdy žádná dívka létat nemohla. Ve skutečnosti tomu tak není, stále u nás létá celá řada žen, ne však v armá Foto archív S . Vojtíkové dě. Jako sportovní letkyně ve Svazarmu mají úplně stejné možnosti jako kluci. Mohou absolvovat kurs na plachtění i na motorová letadla, případně se stát _para šutistkarr.1. Takže děvčata , nevěšte hlavy. Vzpomínky na létání se prolínají se současností. Soudružka majorka Vojtí ková, jak konečně napovídá její hodnost, stále ještě slouží u letectva. Služba na zemi však už není časově tak náročná, má dnes proto čas i na své dvě dcery (ta mladší je vlastně ještě školou povinná), dokud létala, nebylo na dět i ani pomyšlení. Místo na motorce dnes jezdí v autě (alespoň to) a čas od času - jednou za rok - se schází se svými dávnými spolubojovnicemi, aby vzpomínaly společ­ ně. Dnes už nelétá žádná z nich, rozprchly se po celé republice, ale svým zásadám, životnímu stylu, životním cí lům zůstávají věrné. Co tenkrát ve třia ­ padesátém slíbily své vlasti, plní do dnes. -zde -

ROSTOU ... Ještě stále. Minule jsme si uvedli několik receptů na úpravu hub k přímé spotřebě . Dnes tedy pár návodů, jak uchovat houby na doby, kdy už nerostou. Přesněji·- kdy na ně necho díme, protože jsou houbaři, kteří chodí na houby i na Silvestra. A najdou. Ale k věci; k obecným radám z minula přibude ještě jed-

na: ke konzervací používáme pouze naprosto zdravé, raději mladé houby. Nehodí se tedy ani nepatrně červivé, ani staré rozměklé nebo dokonce vodou nasáklé plodnice. A už vůbec ne takové, které třeba jen náznakem začinaji chytat plíseň. Všechny houby, které chceme konzervovat, čistíme pouze zasucha, nemyje me je. Nejčastějším a nejjednodušším způso ­ bem konzervace je sušeni hub Nasbírané houby očistíme a hned za čerst­ va nakrájíme na tenké lupínky (tak 1-2 mm). Rozložíme do jedné vrstvy na síto nebo čisté plátno. Běžně se suší i na čistém papíře, na ten se však přilepují, a -je proto potřeba je ve chv_ ílí, kdy začnou sesychat. odlepit a znovu rozložit. Podruhé se už nepřilepí. Sušíme je co nejrychleji na suchém vzdušném místě, lze je sušit i na sluníčku nebo za vlhkého počasí v mírně vyhřáté otevřené troubě. Jiný způsob, který se u nás moc nepoužívá, ale v severněj ­ ších zemích je běžný, je sušeni hub na niti. Houby se v tom případě nekrájejí na plátky, ale na větší nepravidelné kousky, drobnější plodnice se nechávají celé. Navlékají se (normálně se propichují jehlou) na pevnou režnou nebo čalounickou niť tak, aby se navzájem ne dotýkaly. Pak se zavěsí na suché vzdušné mís to, kde co nejrychleji uschnou Na polském venkově se často _ takto usušené houby i skla dují - navlečené svazky hub (po usušení je lze shrnout k sobě) se zavěsí na suchou tep lou půdu, kde vydrží celou zimu . Nakládáni do soli Očištěné suché houby nakrájíme na větši kousky, malé plodnice necháme celé, dáme do mísy a prosolíme. Na 1 litr nakrájených hub dáme přibližně 2-3 polévkové lžíce solí'. Necháme v chladu ustát, než houby pustí vo du a sůl se rozpustí. Houby pak plníme do menších skleniček tak, aby byly zcela ponoře ­ né, a navrch ještě překryjeme vrstvou soli. Po krmy, do kterých budeme tyto houby přidávat, už samozřejmě nesolíme. Nakládáni do octového nálevu Předem si musíme uvařit nálev. Do 3/4 I vo dy přidáme 1/4 I octa, asi 10 zrnek pepře, bob kový list, 5 zrnek nového koření , kávovou lžič­ ku hořčičného semínka, na špičku nože tymiánu, asi 1O zrnek koriandru a malou lžiěku soli. Přivedeme k varu a přimícháme vrchovatou polévkovou lžíci krystalového cukru. (Nálev můžem.e ochutnat a podle chuti přisolit , přiky ­ selit nebo osladit.) K nakládáni se hodí menší, dostatečně tvrdé houby, které necháváme ce lé, klasickými houbami k nakládáni do octa jsou mladé václavky. Očištěné houby předva ­ říme v osolené voaě do poloměkka. necháme okapat a plníme do patentních sklenic. Zalije me horkým nálevem, vršek zaprášíme peto lem, zavřeme a ve vroucí vodní lázni steriluje me. Houbová smaženice Připravíme si základ pro houbovou smaže nici tak, jak to bylci popsáno v minulém čísle. Pod cibuli však dáme víc másla, aby nám zbylo na zalití. Houby dusíme jen do poloměkka ,_ pak odkryjeme a necháme zbylou vodu vydu sit Ještě za horka napěchujeme do skleniček s patentním uzávěrem nebo s uzávěrem na . závit (např. do skleniček od dětské přesnídáv ­ ky) a povrch zalijeme zbylým tukem. Uzavře­ me a ve vroucí vodní lázni sterilujeme. Po ote vření pak už jen houby dosmažíme a přidáme vajíčka.

26

Výtvarné techniky Podzim je vhodná doba pro jednu efektní grafickou techni ku, kterou si mohou vyzkoušet už i docela malé děti. Až budete sbírat spadané listy a obdi vovat jejich krásnou barevnost, všimněte si i jejich neméně krásných tvarů. Těm dá vyniknout právě tisk z přírod ­ nin.

K práci budete

potřebovat

TISK Z PŘÍRODNIN prýfový váleček na nanášení barvy. Dostanete jej koupit v prodejnách foto - kino jako pomůc­ ku pro fotografy a upotřebíte ho při všech grafických technikách . Ti skařskou barvu v tubě koupíte v papírnictví. A pochopitelně musíte mít listy nejrůznějších tvarů a velikosti. Ty necháte 1 až 2 dny založené mezi listy starých novin a zatížené, aby se trochu vyrovnaly a „ zavadly" . Musí být však ještě vláčné, aby se neláma ly. . Postup práce: Barvu rozválíte v tenké vrstvě na skleněné tabulce a stejnoměrně nabarveným válečkem přejedete připravené listy. Potom je opatrně přendáte na čistý arch papíru. Kro. mě jednotlivých listů můžete sestavit i celou kompozici, můžete i použit i několika barevných tónů. Nabarvené listy přiklopíte čistým archem papíru a otisknete v tiskařském lisu, pomoci váleč ­ ku na nudle nebo ručn ě - krouživými pohyby lžicí. Některé kompozice můžete dokončit i dokreslením hlavy, rukou, nohou a podobně. -hf-

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• Z DĚTSKÉ STAVEBNICE

provléknete koženou nebo bavlněnou šňůrku, na ni pár sk l eněných korálků a zakončíte uzlem. Prostředním otvorem provléknete zá věs . Druhý a třetí obrázek : do každé kostky stačí vyvrtat dva otvory, není to tak snadné, jak by se na první pohled zdálo, vrtáček musí te udržet k ploše kostky šikmo ve stále stej ném úhlu. Navlékáte na svazeček vlny. Vále ček na čtvrtém ob rázku má jeden otvor upro střed, na provlečeni vlny k zavěšeni kolem krku , a další otvory - tři až pět v obvodu, jimi provléknete vlákna vlny, která vedou po jeho ·povrchu . Ještě rada na závěr - při vrtáni, hlavně do rohů , na svidřík či nebozizek netlačte, abyste kostku nerozlomili. -jn-

* Nepovaluji se vám doma někde zbytky staré stavebnice? Dřevěných kostek {dřevo je stále velmi moderní) lze použit na zcela netradiční přívěsky na krk. Kostky může­ te předem různě upravovat, buď je smirkovým papírem obrousíte, zbavíte barvy a namoříte barvami na dřevo , nebo je naopak pestře po malujete barvami UNICOL. Kombinujete se skleněnými, dřevěnými či keramickými korálky. A zároveň se naučíte zacházet s tenkým nebozízkem nebo svidříkem, vrtačku raději přenechte tatínkovi . K jednotlivým obrázkům: první přívěsek je z trojhranu , otvory vyvrtáte tři , krajními otvory dětské dřevěné

8181 RADÍ Milá Michaelo, na podobný případ už jsem odpovídala toli krát, jak to ábíčko čteš? Pro tebe a všechny podobné , nešťastn ě „ zamilované" prostě žád ná rada neexistuje. Lásku či p řáte lství si nevynutíš, nevyprosíš, nevyplá češ. A čim vic se o to budeš snažit, tim vic se budeš svému cili vzdalovat. Ne nadarmo se řiká „Co honíš, to nedohoníš " , to by sis měla opakovat alespoň desetkrát denně. Máš jedinou možnost neusilovat o něho (a o nikoho), zato usilovat o to, aby ty sama jsi byla pro všechny ve svém okolí milá, kamarádská , zajímavá , spo lehlivá .

Aby s tebou bylo všem dobře, všichni aby tě považovat za svou kamarádku . A úplně stejně se chovej i k nému, neprojevuj mu žádnou zvláštní přízeň, ale zase pozor, abys to nepřehnala a nezačala být povýšená . Už sám o sobě takový nezávazný kamarádský vztah je hezký a někdy se stává, to ti samozřejmě nemůžu nijak zaručit, že takové opravdu hezké · kamarádství přeroste v daleko trvalejší a bližší vztah. V každém případě to však chce spoustu člisu a trpělivosti a ·ten čas se hlavně nesmí ,,prospat". Pro tohle všechno však musiš udělat něco . především ty sama. Nesedět doma za peci. Tim zdaleka nechci říct, že bys měla chodit na každou zábavu, ale nezacházej zase do druhého extrému, že nebudeš chodit nikam, protože,,, ... co bys tam chodila sama ... " Jak mů­ žeš vůbec takhle uvažovat, vždyť tam byly tvoje spolužačky, kamarádka Věra a jistě i spou sta dalších známých lidi. Tak se pak nediv, že tě někteří třeba považují za nudnou nezajíma vou „buchtu", která nikam nechodí, se kterou si není o čem popovídat. Ostatně , budeš z to ho mit ještě jeden užitek, pokud ovšem dodržíš podmínku neupnout se na toho jediného a budeš kamarádit opravdu se všemi. Získáš tím možnost srovnávat, hezký zevnějšek a ně­ kdy i hezké společenské chování zdaleka nemusí být všechno. Možná, že nakonec přijdeš na to, že okolo tebe žijí i jini kluci, kteři tě sice neupoutali na první" pohled, maji daleko k ně ­ jakému ideálu krásy, zato jsou zábavní , spole čenští, kamarádští, mají spoustu zájmů, znalostí, jsou šikovnější a užije se s nimi spousta legrace. Přeji ti tedy víc sebedůvěry a s ch uti do života . Ahoj . chtěli

Bibi

27

Pravda o Býčí skále Ill. V minulých číslech jste se dočetli, že antropologie a a rcheologie vyvrátily ro mantické domněnky o podivn ém nálezu v jeskyni Býči ská la . Na celý soubo r otá zek však nedokázaly odpovědět. Stále je ště nevíme, co tak náhle n ajednou ná silně zahubilo velkou skupinu lidí a zví řat v prostorách předsíně . Nedoved eme vysvě tlit , co tam vlastně hořelo a jak oheň vznikl. A konečně zůstává záhadou, jak se na pozůstatky obětí dostaly v ápe nco vé balvany, štěrk a oísek.

Nádobka s víčkem , kterou dr. Wankl považoval za urnu

Podaří - li se zodpovědět tyto otázky, budeme moci podat výklad významného nálezu z halštatského období, který bu de bližší skutečnosti. Musíme ovšem mit na paměti, že po více než sto letech , bez řádné dokumentace, bez důkladné ­ ho laboratorního zpracování nálezů a po úplném přemodelování celé předsíně jeskyně může být každý výklad pouze pravděpodobný , ne v šak jistý. Ale i tak t o stojí za pokus.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• OBŘAD,NEBO KATASTROFA ? Začteme-li se pozorně do barvitého líčení

dramatické události, ať už .v originále dr. Wankla z r. 1822 nebo v dostupnější Kronice objeveného věku od akademika J. Bohma (1941), a odmyslíme-li si romantické rekvizity, dostáváme plastické vylíčení následků katastrofického výbuchu, k němuž došlo poměrně malé uzavřené prostoře . Obrázky podobných tragických událostí známe dobře z válečných dob, máme tedy, na rozdíl od dr. Wankla, s čím srovnávat. Víme také, že výbuch je náhlé uvolnění tepelné energie při prudké chemické reakci, kdy plynné zplodiny, zahřáté na vysokou teplotu, se prudce rozpínají. V prvé sekundě vyzařují žhavé plyn_y nejvíc v oblasti krátkovlnného záření, po dvou až třech sekundách se záření přesouvá do viditelné a infračervené (tepelné} oblasti a následuje vzplanutí hořlavých látek v okolí. Můžeme dokázat, že se něco takového stalo v Býčí skále? Přímými důka­ zy jsou různá mechanická poškození lidských i zvířecích kostí, šperků a ozdob a deformace bronzových před­ mětů a plechů. Do nepřímých důkazů můžeme zahrnout vějířovité rozložení koster, pokrytí povrchu naleziště sil nou vrstvou obilí, chaotické rozptýlení nálezů v bezprostřední blízkosti žárovišť u severní stěny předsíně. Co mohlo být příčinou výbuchu, který nejen zahubil celou skupinu lidí ukrytých v jeskyni, ale měl řadu neméně závažných důsledků? Šlo zřejmě o explozi třaskavé směsi hořlavého plynu či prachu se vzduchem v nedostatečně odvětrávané stísněné prostoře , která postupně dosáhla koncentrace převyšující dolní mez výbušnosti. Takovým plynem by mohl být např. důlní plyn (směs metanu s jinými plyny) nebo čistý metan, jejichž výskyt

v krasových oblastech nebývá vzácností. V okolí Býčí skály jej však nemůžeme doložit. Pravděpodobněj ­ ším původcem katastrofy by mohl být oxid uhelnatý (CO), plyn běžně vznikající při nedokonalém spalování. Za normálních podmínek vzplane ve směsi se vzduchem již při 12,5 objemových procentech. · Se snižováním teploty a tlaku horní mez jeho výbušnosti vzrůstá a naopak. Protože stísněný prostor chodby byl nedokonale odvě­ tráván, mohlo dojít k postupnému ná-

v

28

.& Bronzová ozdoba, patrně

štít chránící srdce

't' Bronzový předmět, dr. Wanklem považovaný za žezlo

růstu koncentrace CO až do kritické meze a k náhodnému zážehu. V tomto případě by však byli lidé i zvířata v jeskyni již omámeni nebo mrtvi - již půl až jedno procento CO ve vzduchu způ­ sobuje smrt. Nejpravděpodobnější je proto vznik výbušné směsi vzduchu s rozptýleným· jemným prachem, jejíž hrozné účinky dobře známe z vážných neštěstí v uhelných dolech. V tomto případě mohlo jít o jemný prach z obilí nebo moučný prach, který se mohl rozptýlit do ovzduší při neopatrné manipulaci. Velmi pravděpodobná je kombinace obou způsobů exploze: iniciátorem mohla být prašná směs, která svým v-ý buchem podstatně zvýšila teplotu i tlak ve stísněných prostorách a tím snížila dolní mez výbušnosti pro směs CO se vzduchem, takže následovala další exploze. Přímé důkazy zkoumáním dna, stěn , - a zejména stropu jeskyně dnes už nemůžeme získat, podlaha je betonová a stěny a strop byly upraveny pro podzemní válečné objekty nacistické armády. Ale nepřímé důkazy jsou výmluvné. Největší počet mechanicky poškozených koster zvířat i lidí v bezprostředním okolí velkého žároviště, na dláždění a na „oltáři" (podle archeologů to byl mlýn) nám umožňu­ je určit i ohnisko výbuchu. Co hořelo? Podle Wankla měla střední část velkého žároviště plochu 55 až 60 m 2 a délku 14 m. Při udávané nejmenší síle vrstvy silně stlačeného dřevěného uhlí (0,3 m) by objem činil 18 až 20 m 3 • Kde se vzalo takové množství dřeva v jednom úseku předsíně? A proč hořelo? K vysvětlení situace nám může posloužit geologicko-speleologická expertiza dr. J. Slezáka (1980) : ,,Jeskyně Býčí skála byla v halštatské době pří­ stupna prakticky jediným vchodem, což byla velmi nízká, vzhůru stoupající asi 6 m dlouhá chodba. Dno prostory bylo daleko menší než dnes, stěny v severní a severozápadní části byly šikmo ukloněny do prostory. Stropy byly lavicovité, málo stabilní, ve vrstevnatých spárách rozevřené .. ." Mů­ žeme se celkem oprávněně domnívat,

že nebezpečí -opadu rozpoznali i teh - patrně nedosáhla nejvyšších h odnot. dejší obyvatelé Býčí skály a provedli Podle všech okolností můžeme prohlásit, že je docela možné, aby k vypálení potřebná bezpečnostní opatření - zaznačného množství došlo, zejména jistili části chodby a předsíně důklad ­ nou výdřevou. Ta byla patrně nesou- vezmeme-li v úvahu vznik kamenného měrná, při severní stě n ě chodby dů ­ závalu . Co ten s tím má společného? Jak kladnější, snad i opletená proutím na uvidíme, mnoho. Pomineme-li původní ochranu před náhodně spadlými kameny. Současně sloužila jako sklad záromantickou domněnku o záměrném navršení kamenů, štěrku a písku na sob obilí, mouky, textilií, kůží apod. mrtvá těla , můžeme uvažovat o násleDruhá polovina chodby při jižní stěně dujících možnostech: přirozené země ­ . sloužila jako průchod a pracovní prostor. Průměrná spotřeba dřeva u takotřesení, místní přehřátí stropu nebo zhroucení výdřevy, zvýšený tlak na vého zajištění se pohybuje kolem stropy a opakované otřesy. První mož1,5 m 3 na metr chodby, t akže při délce 3 14 m spotřebovali asi 21 m , což je nost můžeme vyloučit s ohledem na nálezové okolnosti. Také druhá možv souladu s odhadem na vn itřní ploše velkého žároviště . Vidíme, že v předsí­ ni bylo dost organických látek k výtvci~-__,ření žároviště. Přímým dokladem pak je nález zbytku svisle vetknutého dře ­ věného kůlu o průměru 30 cm, zaklíně ­ ného do vypáleného vápencového blo-

ku Požár vypálil opadlé vápencové bloky až do hloubky 1 m - to je vážné zjištění. Podmínky pro zahřátí dřeva na zápalnou teplotu 270 ° C v jeskyni nesporně byly, ale moh! vzniknout tako.vý žár, aby vypálil vápenec? Volně hořící dřevo vytváří teplotní pole, jehož nejvyšší teplota nedosahuje 800 °C, a podobně je tomu i u ostatních organických látek, rychlost odhořívání dře ­ va činí 0;7 mm/min., tj. 21,6 kg/hod. z 1 m 3 • Zřícená dřevěná konstrukce při hoření ZlfY.ŠUje ma.ximálr:;i, ,teplotu--te.,,,.._..; pelného pole až o 200 ° C. Normová výhřevnost dřeva je 16,75 MJ/kg, textilií asi 19 MJ, obilí 17 MJ/kg, tepelný rozklad vápence probíhá při teplotách 900 až 1050 °C a při měrné spotřebě asi 0,7 MJ/kg. Vzniklý kysličník uhličitý se při průchodu vrstvou žhavého uhlí r e dukuje na kysličník uhelnatý a ten se A VzorkY.,. vápence z jeskyně žíhané při různých tep opět spaluje. lotách Na vzorcích vápence odebraných ze severní stěny předsíně jsme si ověřili 'I' Vypálený vápenec z Wanklovýc h sbírek teplotu rozkladu (zahříváním v mírně redukčním prostředí elektrické pece) a srovnali je se vzorkem vypáleného vápence z Wanklova nálezu (viz obr. 1 a 2). Sami můžete posoudit, že teplota

Rekonstrukce stavu jeskyně Býčí skály v době před

katastrofou Kresby J . Drahokoupil

hlína+p(se k vápe ncové b loky ,

nost je málo pravděpodobná, neboť vápenec má malou tepelnou vodivost, takže by sotva mohlo dojít k tak velkému závalu. Třetí možnost však je velmi pravděpodobná . Detonační vlna mohla značně poškodit stabilitu zvětra l ého stropu i výdřevu . Navíc její únosnost se značně snížila následným ohoře­ ním, takže mohlo dojít k zřícení vlivem gravitace a zvýšeného tlaku. Přetlak způsobil velký objem kouřových plynů a zvýšení teploty na 900 ° C (tlak v prostoru hoření stoupá na trojnásobek) zbytky výdřevy a přepážky se bortí a strop se hroutí. Zřícení stropu bylo tak rozsáhlé proto, že nad předsíní se nacházela další velká dutina krasového původu, komínem spojená s povrchem. Tak došlo k radikální změně odvětrávacích poměrů, komíno~ tah podporoval hoření, které pokračovalo pod závalem dále. Severovýchodní proudění vzduchu můžeme prokázat na tvaru a směru obou nalezených žárovišť.

Podle středu

nepřímých důkazů víme, že ve žárovišť byla teplota kolem při okrajích asi 600 ° C, místa

900 ° C, s nálezy skla, které ztratilo svou prů­ hlednost, prošla žárem asi 300 ° C. Zuhelnatělé obilí v místech vzdálených od žárovišť rovněž svědčí ve prospěch naší domněnky - spolu se stropem se zřítil i· písek, hlína a štěrk ze dna horní krasové prostory a tak došlo k pomalé mu spalování obilí za minimálního pří­ stupu vzduchu na téměř čistý uhlík. Konečně těžba těchto písků pro potře ­ by hutí vedla přece k samotnému objevu. Můžeme tedy rekapitulovat: V jeskyni nedošlo k žádnému krva vému pohřebnímu obřadu, odpuzujícímu neobvyklou krutostí, naopak, nález je svědectvím o dávném neštěstí, které postihlo skupinu zde ukrytých lidí s celým jejich majetkem. Neopatrnou manipulací s _obilím či moukou došlo k výbuchu směsi rozptýleného prachu se vzduchem a k následnému požáru výdřevy, kterou byly podepřeny stropy jeskyně . Lidé i zvířata zahynuli vesměs bezprostředně na následky výbuchu. Pokud někdo náhodou přežil, smrti neunikl. Zahynul buď vlivem jedovatých zplodin hořících látek (CO), vlivem zvýšené teploty nebo pod zříce­ nými balvany, pískem a hlínou ze zříce­ ného stropu. V Býčí skále tedy nezabíjeli lidé, jen jejich neopatrnost, neznalost a snad i lhostejnost k přírodním zákonitostem. Podařilo se nám smýt jednu krvavou skvrnu z beztak pochmurné lidské prehistorie. Ale důleži ­ tější je, že máme další doklad o tom, jak nebezpečné je neuvážené zapalo vání ohňů v těsných a špatně větra 0 ·ných podzemních prostorách. Myslete i na to při svých dobrodružných výpravách. _ RNDr. Zdeněk Weber, CSc . Foto autor a dr. J. Nekvasil ~a kousky rozlámaná tepaná zlatá páska, nejspíše celenka ·

29

HALÓ, ZDE I g

[ CA S

I REDAKCE

11'ti-ť!_t) ___-IIIIIIIIÍllll-.f t. n\7-i:,;z NE obětovat li ISTO~l(y 2 Naše celoroční soutěž o ceny - vyprávění o třech chlapcích, kteří se sešli na Vysočině, a o jejich společné zálibě ve hvězdách pokračuje příběhem druhým, nazvaným

HLAVA MEDÚZY Dan seděl na polorozbořené zídce, Ota s Jindrou leželi na dece ve vysoké trávě a za dumaně zírali na noční oblohu. „ Tak to je náš poslední širák," povzdechl Jindra ... Proč poslední?" zaprotestoval Dan . .. Vždyť sem můžete jezdit na víkendy a může ­ me se scházet dál." .. Nebo můžete přijet za mnou do Prahy, provedl bych vás těmi nejhez čími místy a taky bychom mohli do planetária, tam je to strašně zajímavé," přidal se Ota. Dohodnuto, dojednáno, z chlapců spadl smutek loučení a živě plánovali. Ale noc si vy-. žádala své, hovor ve mlýně pomalu utichal. Dan se podíval na oblohu: .. No, už je po půl ­ noci, .budeme spát. Ale stejně je Velký vůz praktický - ukazuje hvězdný čas, směr na Severku ... Ale krásný moc neni. To taková Ka siopeja, ta je nejkrásnější!" Ota se hned chytil tématu: .. Vždyť to taky o sobě etiopská královna Kasiopeja říkala, a jednou se dokonce nechala slyšet, že je krásnější než všechny Nereidy - vodní nymfy - dohromady. A hned byl průšvih. Nereidy poštvaly na Kasiopeju mořského boha Posei dóna. Co on by pro své milované nymfy neu dělal! A tak poslal na etiopské království pohromu v podobě obrovské mořské obludy. Řá ­ dila strašně, a tak se král Kéfeus obrátil o radu na věštírnu . Rada byla otřesná: obětovat obludě vlastni dceru Andromédu. Na nátlak lidu se

př1pou-

kral rozhodl dceru a nechal JI tat k pobřežn í skále." · „ Proč nestrč il na skálu Kasiopeju , která to všechno zavařila? " přerušil Otu Jindra. .. Obluda chtěla Andromedu ; třeba Kasiopeja přece jen nebyla tak krásná ." „Nebo už měla léta." .. Možná. Ale na každý pád na skále visela Andromeda a obluda už čeřila vodu. Jenže strašná klika , zrovna kolem letěl na okřídlenýc h sandálech hrdina Perseus , čerstvý vitěz nad Medúzou. V torbě měl trofej - jeji useknutou hlavu . To kousek odbočím: ten Perseus měl za úkol Medúzu zabit. Byl to úkol přetěžký, však mu ho taky dali, aby se ho zbavili. On totiž každý, kdo na Medúzu pohlédl, zkameněl. Nebylo divu, ona nebyla žádná krasavice . Zvířecí tesáky, hrozný škleb, místo vlasů se ji vlnily kolem lebky zmije. Aby Perseus nezkameněl , číhal, až usnula, a pozoroval ji ve štítu jako v zrcadle . " „Asi ho měl křivý, takže v něm vypadala lip," přihodil si Jindra. . . a bleskově ji usekl hlavu. Hlavu strčil do torby a už letěl. Krev prosákla torbou , kam padla na zem kapka, tam se zrodil jedovatý had. No a tak ten Perseus leti a kouká - na skále Andromeda , v moři obluda, Andromeda se Perseovi líbila, obluda ne, tak se do ni pus til. Ale vypadalo to špatně. Naštěstí si vzpomněl na Medúzu, vytáhl jeji hlavu z torby, obluda kouká, co to tahá, zahučela - Tos mi neměl dělat a zkameněla . Kéfeus a Kasio peja rádi dali Andromedu Perseovi. Všechny osoby toho příběhu pak prý přenesl Zeus na oblohu coby souhvězdí, ale spíš si je tam pře ­ nesli lidé. Televizi neměli, a tak si dávali dohromady podoby hrdinů a zvířat na obloze." .. Ale některá souhvězdí mají opravdu podobu. " .. Jenže souhvězdí tak vypadají jenom z na šeho pohledu ," nenechal Ota Danovu námit-

ku doznít „Třeba zrovna Kas,opeJa, ze stra ny, z jiné hvězdy nebo z vesmírného korábu · v příslušné vzdálenosti by ty hvězdy vůbec nikdo nedával dohro mady, jsou mezi nimi stovky světelných let. Podívej. " Ota ve svitubaterky vyryl n.a zemi obrázek. „No jo, odjinud je všechno jinak, to třeba i Severka by byla Zá padka . Jo, že mluvím o Severce. prý je větši než naše Slunce, jo? " „A víš , že má vět š í objem? Schválně, há dej. kolikrát. Desetkrát, tisíckrát, miliónkrát . . .

.: . . ''-.

:

,'

..

"""

//

1

oz

o

.....

I

•• A to je otázka i pro vás. Druhým úkolem je rozdělit obrazec noční oblohy se zakreslenou Kasiopejou na pět dílů, stejných tvarem i veli kosti, v každém musí být jedna hvězda . Zrca dlové obráceni je přípustné . Řešeni uschovejte spolu s kupónem, budete je posílat na závěr soutěže najednou . MK

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• Strážci se omlouvají

Vy vrahu! zvolal jsem na opáleného muže, který se před malou chvíli vysvlékl z montérek a nyní · se zalíbením pozoroval hustý pěnový kožich pokrývající jeho hlavu a tělo. Postupoval dál od břehu jezírka, u něhož jsme se potkali. S přibývající hloubkou se pěna · rozplýva la po . hladině . Protože se na mne podíval se směsi nevraživosti a nechápavosti , dodal jsem vysvětleni : .. Ten šampón a mýdlo, které ze sebe · smýváte, zahubí nejméně deset ryb a rybáři se potom budou divit, kam se poděla jejich násada ." .. Co je ti do toho, ty fracku! Já na te-· be dělám , aby ses tu moh flákat, a pak bych . se nemoh an i umejt?" dostalo se mi pádné odpovědi.

Já jsem onomu muži ten vražedný přívlas ­ tek, jimž jsem jej oslovil, vysvětlil. On mi vysvětleni toho, proč mě nazývá frackem, zůstal dlužen . A přitom vím , o čem jsem mluvil. Moje sestřička totiž jednou chtěla umýt rybičky v akváriu a nalila jim tam trochu šampónu . Ve chvilce plavaly všechny břichem vzhůru a ne bylo jim již žádné pomoci . Myslím , že jedna taková koupel denně a se všemi živymi tvory v onom rybníčku, by to dopadlo stejně jako s těmi al<.vari"inimi rybičkami. Co si o tom myslíte vy? Teď jsem sr ještě na. něco, vzpomněl: Stalo se to v jeden červencový pátek, tak kolem poledne. Kda11i " jak to· s tím flákáním vlastně byla. J'á měl prázdniny. Ahojj Piďa

Čtenář M. Čtrnáctý z Prahy 9 nás upozornil na chybu , která se vloudila do t extu seriálu Kronika Strážců v č . 23 minulého ročníku . Ve čtvrtém řádku u desátého obrázku nemá být, že Romantici Strážcům pře dvedou , jak se na bíjely zadovky, ale naopak. předovky , což do kazuji i další obrázky. Takže se Strážci i autoři seriálu všem čtenářům omlóuvaji .

NENECHTE Sl UJÍT pohádku rez,sera Dietera Scharfenberga Zrcadlo velkého Mága, která byla natoče ­ na ve studiu Defa v NDR. Zavede nás do ta jemné zahrady, kde žiji divoký orel, nebezpeč ­ ná kočka , brumlající medvěd i holubice a ha- . loubci, kde však neroste ani kvíteček, ani jediná rostlinka . Všechna zvířata byla kdysi lidskými bytostmi . Mocný Mág je proměnil do růz ­ ných zvířecích podob. Unesl také dívku Hanu, kterou si chtěl vzít za ženu .. Mladý pasáček Elias Hanu obdivoval a po jejím zmizení se roz- · hodl, že ji stůj ca stůj najde. Po mnoha dobrodružstvích dorazil do ča rodějného hradu. Elias musel vynaložit všechnu odvahu a využit své chytrosti, aby zlami f čaroděja110 kouzlo, ukryté v tajemném zrcadle. Jak však ani nemůže v pohádce jinak být, zlo je nakonec potrestána a dobro zvítězí. -MAL-

RÉBUS

•

Dnes se s rébusem ing . Emil a Ledviny vydá me za názvem jednoho z největš ích čs . che mických podniků .

50S na

Chcete jet k mo ř i ? Chcete získat jednu z dvaceti cen? N epřehlédněte soutěž SBĚRNÝCH SUROVIN! Pokyny najdete v ABC č . 17 ač . 24 l o ň s kého ročníku . Uzávěrku soutěže prodlužujeme do 10. listopadu!

TAKÉ známá západoněmecká automobil ka Daimler- Benz se zabývá intenzívně al ternativními pohony svých budoucích výrobků . Ve Stuttgartu je kupříkladu zkoušen vůz vybavený elektromotorem o výkonu 30 kW a 600 kg vážícími železoniklovými bateriemi (obr. 1) a, na počátku 'příštího roku se má na silnicích objevit také vývojový vůz s motorem o objemu 2800 cm 3 , upravený na společ -

ný pohon benzínem a vodíkem. Vodíková nádrž je umístěna v zádi automobilu a její naplnění nemá trvat déle než 10 minut (obr. 2). -min-

•

MĚSTO Jena v NDR je světově proslulé optickým průmyslem. Mezi rozmanité výrobky zdejších závodů patří také planetária. První takové zařízení tam zkonstruovali již v roce 1924. V současné době v Jeně vyrábějí nejen malá planetária pro školní účely s průměrem kopule do deseti metrů, ale i takové obry, jako je moskevské planetárium s kopulí o prů­ měru 25 metrů. Koordinace všech pohybů v horizontální i vertikální rovině je naprogramována a ovládána elektronickým počítačem. Planetária se používají_ i k výcviku kosmonautů. Takovým planetáriem - trenažérem - je například vybaveno i známé Hvězdné Městečko v SSSR. Kandidát kosmických letů pozoruje z křesla pohyb hvězdné oblohy a výsledný dojem je týž, jako kdyby seděl v kabině kosmické lodi. -jk-

NOVÝ JAPONSKÝ DIAGNOSTICKÝ automat Sonolayer umožňuje bezbolestně nahlédnout do kterékoliv části pacientova těla. Ze snímače přilo­ ženého na vyšetřované místo vyzařují ultrazvukové impulsy. Měkké tkáně je propouštějí, kosti je např. silně odrážejí. Počítač přijaté signály zpracovává a na obrazovce monitoru zobrazí v nastaveném měřítku přesný, někdy i barevně odlišný stav všech orgánů ležících v paprsku sondy. Tak se prozradí zánětlivá místa, zlomeniny kosti, nesprávná poloha orgánů i jejich funkce. Stisknutím tlačítka se pro lékaře zajímavé místo překopíruje polaroidnim adaptérem na barevný snímek, který .je podkladem pro zjištěni choroby nebo poškozeni orgánu. iJT

S VÝROBOU DŮLNÍCH nafukovacích záchranářských vaků začali letos ve svitavském závodě Technolenu. Již vloni vyzkoušeli šedesát těchto užitečných pomůcek , u tuzemských odběratelů. Měří v průměru 100 cm a dlouhé jsou 200 cm. Skládají se ze vzdušnice a ochranné vrstvy. Vzdušnice je svařovaná polyvinylchloridová fólie a je uložená v šitém textilním potahu. Vrchní ochranná vrstva je chemlonová. Jeden' čtvereční metr vzdušnice má hmotnost 1 kg a čtvereční metr ochranného obalu pou- , ze 0,05 kg . Pomocí nafukovacích vaků utěsňují záchranáři otvory a průchody při haváriích a zamezuji tak šířeni požáru nebo nebezpečných plynů ze zasaženého prostoru a naopak přístupu vzduchu k ohni . Dříve se podobné havárie v podzemí likvidovaly zazděním otvorů. Tento postup lokalizace ohniska zbytečně prodlužovala doprava materiálu a řada dalších faktorů. Využiti nafukovacích vaků podstatně zrychluje záchranářské práce. Naskládají se jednoduše na sebe a naplní vzduchem pomoci stávajícího vzduchového rozvodu. Za půl hodiny tak vznikne neprodyšná stěna dokonale vyplňující otvor. -bb-

MOTOROVÉ OPOJENÍ ·zachvacuje mladé muže a nezřid~a i ženy bez rozdílu věku . A vy, čtenáři ábíčka, pravděpodobně toužíte po tom, posunout datum svého narozeni, abyste již mohli získat oprávněni k řízeni motorového vozidla. Alespoň někteří z vás však nemusí čekat na. dovršení věku stanoveného zákonem . Díky iniciativě ně ­ kterých svazarmovských organizací mohou vlastníci malých jednostopých vozidel minimotocyklů ·_ zažit příjemný pocit ze sportovní jízdy již od pěti let. Jednou z organizací Svazarmu pořádajících podobné soutěže je ZO CKD Hradec Králové. Na Všesportovním stadiónu v Malšovicích se letos jel již. 3. ročník Hradeckého okruhu mládeže, jehož součástí je jízda zručnosti, jízda rovnoměrnosti a letos poprvé i motokrosová soutěž . Soutěži se ve dvou věkových kátego riích : 5-10 leta 10-15 let. Přihláš ­ ky všech · majitelů minimotocyklů (ni koli tedy mopedů a malých motocyklů určených pro silnič­ ní provoz) přijímá a na setkání v pří­ štím ročníku dětské motoristické soutě ­ že se těší vzorná ZO Svazarmu CKD Hradec Králové. Informace podá s . Janáček, tel . 36126. -br-

• 31

3. Kdo straší Vlaštovky? - První poznámky k dalšímu příběhu jsme kupo divu nenašli v kronice Strážců, ale v kronice dívčího klubu Vlaštovky . Přesto do našeho seriálu patři.· jak později uvidíte. Zatím se však vydáme do klubov ny Vlašto,v ek , která, se nachází v suterénu jednoho domu na sídlišti .

.

o o
~ o 2

70-lli
Podaří se Vlaštovkám najít toho, kdo je chtěl vystrašit? Jistě to nebude lehká záležitost. Zdá se totiž, že celá akce byla důkladně připravena . Ne šlo přeci j en o brnkačku s maskou za oknem. Také je tu provaz natažený přes chodbu u klubovny. A dokonce vám můžeme prozradit, že ani to není · poslední „ žert" , který měl Vlaštovky vystrašit. Než však vyjde další číslo ábíčka, můžete Strážcům napsat, jakou nejstrašidelnější -historku jste zatím prožili vy . Nezapomeňte napsat i čitelně svoje jméno, věk a adresu. Obálku označte heslem Strašení.

Píše

<0

Vlastislav Toman, kreslí © František Kobík 1982