Zpracoval jsem dokument ke starším a mladším žákům. Je mi líto ho založit do desek a tak Vám ho dávám k dispozici, aby jste si ho mohli přečíst:
Mladší a starší žáci Vize 2008:
v roce 2008 jsem, docela znechucen prostředím v dospělém fotbale, chtěl skončit definitivně s trénováním. Nový impuls jsem dostal od svého vnuka Filipa, který chtěl hrát fotbal. Když jsem přišel ve Slaném na hřiště, byl jsem docela nemile překvapen stavem u mládeže, o kterém jsem do této chvíle skoro nic nevěděl, přestože jsem trénoval A mužstvo mužů. Byla tu jedna starší přípravka a děti kolem 6 let tu nemohli hrát – nebylo pro ně mužstvo. A tak chodili do okolních vesnic. Toto jsem chtěl změnit a tak jsme na podzim 2008 udělali první nábor nejmenších dětí. Zájem byl veliký. Na první trénink přišlo 40 dětí, za dva měsíce jsme jich měli 61. Byl tam věkový rozptyl od ročníku 2002 do 2005. Nezbylo mi nic jiného, než sehnat trenéry. Postupně se mužstva osamostatnila a v podstatě si každé žilo svým způsobem po svém. Osobně jsem si to takto nepředstavoval, ale tlak trenérů mít každý své mužstvo byl velmi silný. Jak to dopadlo třeba u ročníku 2002 nebo 2004 píšu níže. Od roku 2008 se nábory staly pravidlem. K tomu bych chtěl jen poznamenat, že není pravda, že dětí by bylo málo. Naopak. Dnes mají rodiče velký zájem, aby jejich děti sportovaly(viz např. i hokej, florbal atd.). Možná je to i tím, že zatímco dříve si děti hrály kolem paneláků nebo na ulicích, dneska je o strach tam malé děti vypustit. Proto jsou rodiče ochotni za kroužky platit a mít je pod dohledem. Jen je třeba jim zajistit co nejlepší možné trenéry.
Experiment:
vzal jsem si na starosti ročník 2003 a vyhlásil si sám pro sebe experiment. Za cíl jsem si dal zjistit, zdali jsme – a jak dlouho – schopni vyrovnat se stejně starým hráčům SK Kladno. Zpočátku jsme Kladenského soupeře poráželi, pak se výkonnost vyrovnala. V té době na tento obrat stačil jediný hráč - Radek Fojt přešel na Kladno. Jak mužstvo postupovalo v kategoriích, bylo soupeření stále těžší. Nemáme tolik kvalitních hráčů. Dokud se hrálo 4:4, 5:5 nebo 7:7 ještě to šlo. Ale na 11:11 včetně střídání to už je na nás moc. Tolik kvalitních hráčů dohromady nedáme. Zatímco v zápase jsme při střídání posílali slabší nebo mladší hráče, SK Kladno mělo dvě vyrovnané jedenáctky, kterým jsme nebyli schopni konkurovat. Vše, co zde i níže píši, je zjednodušeně poznatek za 7 let trénování ročníku 2003. Od podzimu 2008 do podzimu 2015.
Stávající stav:
než přejdu k budoucímu fungování týmu, je nutné si ozřejmit momentální situaci, která se jeví jako velmi špatná. Pod hlavičkou ŽÁCI máme v podstatě dvě mužstva. Starší a mladší žáci.
Starší žáci:
bohužel v předchozích sezónách práce u ročníku 2002 byla taková, že momentálně v kádru máme jednoho hráče, který přišel z SK Kladno. Ostatní postupně ztratili zájem o fotbal a odešli provozovat jiný sport nebo přešli na Kladno(Lunger, Pospíšil, Cimrman). Dalším problémem před touto sezónou bylo nutné vytvoření mužstva mladšího dorostu z důvodů postupu staršího dorostu do krajského přeboru. Proto se v podstatě celý tým starších žáků přesunul do mladšího dorostu včetně ročníku starších žáků 2001. Stáli jsme před problémem co s tím. Řešení bylo takové, že soutěž starších žáků v krajské 1A.třídě hrají hráči patřící věkově do mladších žáků(ročník 2003 a 04) doplnění o jednotlivce ročníku 2002(jeden) a 2001(jeden). Starší žáci – kádr má 16 hráčů: 2001 – 1
2002 - 1 2003 - 12 2004 – 2 Tento kádr tedy hraje krajskou soutěž a není v jeho silách bez pomoci starších hráčů uhrát slušné výsledky. Naši hráči v této kategorii nastupují proti o rok-dva starším hráčům, v případě ročníku 2004 dokonce o tři. Další problém je pokud nejsme kompletní a ze základní jedenáctky chybí hráči, výkonnost týmu rapidně klesá a tomu odpovídají i velmi špatné výsledky. Na druhou stranu musím před hráči smeknout. I za nepříznivého stavu jsou schopni hrát a bojovat o každý míč i s daleko fyzicky vyspělejšími soupeři. Zatím bych řekl, že na jejich psychice nepříznivé výsledky nejsou znát, což je pro mne docela příjemné překvapení. Mají zdravé sebevědomí a herně je to docela dobré. Před touto sezónou jsme stáli před rozhodnutím, jakou hrát soutěž. Pro nejlepší hráče 03 je hrát okresní přebor mladších žáků málo. Tento ročník v podstatě od začátku své existence hrál proti soupeři o rok i dva roky starším. Po sezónách mladších a starších přípravek to pokračuje i tuto sezónu. Na menším prostoru(čtvrtina-polovina hřiště) rozdíl nebyl tak markantní. Obrovský rozdíl oproti minulým rokům je ale hra na celé hřiště. Pokud nechceme pouze bránit(jak se říká zaparkovat autobus před pokutovým územím), ale snažit se o kombinační fotbal se snahou vstřelit branku, dochází k mnoha situacím, že velké množství branek dostáváme po brejcích. V těch nejsme schopni vyrovnat se rychlostí se starším a fyzicky zdatnějším soupeřem. Osobně jsem musel situaci přehodnotit a zkusit mužstvo posílit o některé hráče mladšího dorostu, kteří věkem patří ještě do starších žáků – tedy ročníku 2001. Zatím se to osvědčilo.
Mladší žáci - kádr:
V kádru mladších žáků je 13 hráčů složených z ročníků 2003-04: 2003 – 6 2004 – 7 Ročník 2004 byl v loňské sezóně rozdělen do dvou týmů(2003 a 2005) a skoro se rozpadl. V novém ročníku nemohou 04 hrát soutěž společně s 05 a tak jsem se snažil toto mužstvo znovu spojit a dát jim možnost hrát soutěž společně s ročníkem 2003. Mužstvo hraje okresní přebor mladších žáků a má docela velké problémy. Ze začátku soutěže do týmu chodili vypomáhat hráči ze starších žáků a tak mužstvo bylo úspěšné. Ale nesplňovalo to účel. Slabší hráči se spoléhali na výpomoc a moc jim to nedávalo. Takže jsem výpomoci zrušil a kluci si vše musí uhrát sami. Je to i na úkor výsledků, ale hráči se pomalu začínají zlepšovat. Musí se spoléhat sami na sebe – co si neuhrají, to nemají. Tady bych řekl, že okresní přebor je pro ně odpovídající soutěž.
Koncepce a metodika přípravy starších a mladších žáků SK Slaný 1) Stabilizace kádru: během zimní přestávky vyřešit problémy především u starších žáků s pomocí 2001. Počet hráčů v obou mužstvech je 29. Snaha je, aby všichni hráči byli registrováni v SK Slaný. Z nynějších 29 hráčů není náš Květoslav Ševčík - Jedomělice. Je půlrok u nás na zkoušce. V zimě by se měl řešit přestup. Buď hráč přestoupí do Slaného nebo se bude muset vrátit do Jedomělic. Druhý hráč Zdeněk Růžička je kmenovým hráčem SK Zlonice. Vzhledem k tomu, že má střídavý start, musí být členem mužstva oddílu v nižší soutěži. S hostováním hráčů ve Slaném máme velmi špatné zkušenosti. Hráč je vychováván až do 18let ve Slaném a pokud zde chce zůstat, musí ho oddíl koupit. Dokonce se stalo, že v mužstvu bylo více hráčů na hostování než domácích. Pokud jejich mateřský klub z jakýchkoli důvodů neprodlouží hostování, mohlo by jít někdy i o zrušení mužstva. Od příštího ročníku zřejmě střídavé starty a možná i hostování bude zrušeno, takže se teprve uvidí, jak to bude. 2) Realizační týmy u mužstev:
pro oba týmy jsou k dispozici 4 trenéři: Pavel Čablík Dominik Tauš Aleš Steinbrecher Rony Tauš Michal Sedlák – trenér brankářů zástupce rodičů + pokladna: Danča Zrcková 3) Materiální a finanční zabezpečení: tým se od svého vzniku samofinancuje. Nyní u starších žáků hradí oddíl autobus na venkovní zápasy. Veškeré vybavení máme. Od míčů, dresů, rozlišovacích dresů, teplákových souprav, zimních bund, kraťasů a triček přes tréninkové pomůcky. Ještě jako tým předpřípravky jsme zakoupili nafukovací branky 250x180. Protože se nemají kde skladovat, museli jsme je před každým tréninkem nafukovat a po tréninku vypouštět. Nyní se branky válí za zástěnou v kabině a trenéři si radši postaví branky z tyček a nadávají, že nejsou branky. Další výborná pomůcka – TEAM MATE- neboli odrazová vlna zahálí ve skladě a za celý podzim s ní nikdo netrénoval. I včetně nás – 03. Velká škoda. Překážky, mety, slalomové tyče, žebřík a kruhy na rychlé nohy – vše máme. Díky sponzorům pořádáme turnaje a jsme schopni hráčům přispět na soustředění. 4) Příspěvky měsíční příspěvek je 400kč. Z toho jde 100kč za hráče do oddílu. 300kč do naší pokladny na dokupování míčů, oblečení a odměny trenérům . Vše jde přes pokladnu Danči Zrckové a rodiče do financování mohou kdykoli nahlédnout a kontrolovat. 5) Příprava nejdříve k mé filozofii směrem k týmu a jednotlivým hráčů. Především nejsme profíci, přesto chci dělat trenérské řemeslo co nejlépe. Proto odmítám slabší hráče vyřadit nebo poslat do okolních vesnic. Pokud takový hráč chce chodit, je rád v kolektivu a lepší hráči ho z něj nevyčleňují, dělám vše pro to, aby byl v našem týmu a cítil se platný. Samozřejmě při vědomí, že se talentovanějším hráčům zřejmě nikdy nevyrovná. I proto je nutné oddělit přípravu dle schopností a možností jednotlivých hráčů. Rodiče neradi slyší rozdělení Áčko – Béčko, ale jinou cestu nevidím a rodičům se to snažím vysvětlit. Děti jsou však mezi sebou nemilosrdné a někdy se stane, že slabšího hráče sami izolují a víceméně ho donutí samotného skončit. Pokud odcházející hráč má v záloze jiný sport je to jen dobře(viz podzimní zkušenost). Jen bych chtěl podotknout, pokud slabší hráč nedosáhne na vyšší výkonnost, ale vypěstuje si vztah ke sportu třeba i jen rekreačně, budu s výsledkem spokojen. Třeba jednou přivede na hřiště syna, který bude mít více talentu než jeho otec. 6) Tréninky a zápasy: tento rok máme tréninky takto: starší žáci – pon-út-čtv mistr.zápas většinou v sobotu mladší žáci – pon- dobrovolný se st.žáky, út-čtv, mistr.utkání doma pátek, venku dle soupeře. Myslím, že pro kategorii a soutěž starších žáků je to dostačující. Např. SK Kladno hrající žákovskou ligu trénují 4x týdně. Pokud mladší žáci chtějí, můžou také mít 3x týdně trénink. U některých hráčů je to ještě o jeden den navíc. To pokud je nominován do obou mistr.zápasů. To jsem teď omezil. Metodika tréninků by měla být částečně taková, aby si hráči mohli doma opakovat cvičení z tréninku. Asi nemusím zdůrazňovat, že trénovat pouze třikrát hodinu a půl v týdnu je málo. Motivovat na tréninku hráče, aby trénovali i sami individuálně třeba na plácku před domem. Techniku s míčem můžou dělat i doma v obýváku. Pokud se hráči domluví, jsem schopen jim zajistit UMT. Jde hlavně o přechodné období v zimě.
Co se týká zápasů. Vzhledem k tomu, že soutěž starších žáků musíme hrát o rok dříve než jsem plánoval, trochu to narušilo postupnost kroků, které jsem měl naplánované. V soutěži mladších žáků se hraje 7+1 a může se hokejově střídat. Loňskou sezónu jsem většinu především útočných hráčů střídal v kratších intervalech se snahou o větší dynamiku. To se mělo tento rok změnit a střídání se mělo prodlužovat, aby hráči vydrželi na hřišti déle bez střídání. Ve starších žácích v pravidlech hokejové střídání není. Myslím, že je to škoda, ale tak to prostě je. Zde bych ocenil vstřícný přístup rozhodčích a trenérů, že po vzájemné domluvě to jde. Na fyzickou konkurenci o 2-3 roky starších soupeřů nemáme. Zimní přípravu bych chtěl udělat, tak jako vloni, jen venku. Především proto, že odpovídající hala na fotbal není nebo třeba v Biosce není místo. 7) Hygiena, rehabilitace s hygienou máme trochu problém. Do loňska jsme neměli kabinu se sprchou. Letos máme, ale je hodně malá a pro 30 hráčů nedostatečná. Lze říci, lepší než nic. Teď na konci podzimu je problém i to, že je nedostatečně vytápěná a musíme ji přihřívat přímotopem. Někteří hráči také jezdí oblečení již v tréninkovém a hned po tréninku v tomto oblečení odjíždí domů. Kdo chce, může se vysprchovat. Tréninkové věci si můžou hráči nechávat v kabině. Především ti, kteří dojíždí z okolí a museli by věci na trénink mít celý den s sebou ve škole. rehabilitace-regenerace probíhá většinou v místním plaveckém bazénu. 3-4krát do měsíce mají kluci plavání s dozorem Pavla a Karla. Vstup mají zdarma a platíme to ze společné kasy. 8) Metodika spíš než klasickou metodiku, která je v každé fotbalové učebnici, bych chtěl uvést příklady z praxe. Vzor pro hráče – co si budeme namlouvat, ode mne s Alešem toho moc neokoukají. Proto jsem se několik let snažil k sobě najít odpovídajícího mladšího trenéra. Dříve to byl Jirka Říčka. Nyní je to Pavel Čablík a Dominik Tauš jako hráči. Stejně tak trenér brankářů Michal Sedlák. Např. brankář Tomáš Holub dostal za úkol během mistr.zápasu A mužů za brankou sledovat jeho hru a řízení obrany. Byl z toho trochu v šoku, že Michal řve celý zápas. Přestože jsem mu to několikrát vysvětloval, tato zkušenost pro něj byla ohromně přínosná. Lepší než deset vysvětlování. Byl jsem rád, že Michal kývnul na trénování brankářů. Určitě bych v tom chtěl na jaře pokračovat. Jak Tomáš Holub tak Dominik Pražák se pro mne až neuvěřitelně zlepšili ve všech činnostech. A to těch tréninků nebylo mnoho. Video – na našich stránkách v souboru VIDEO je natočené video od Kamila Šmehlíka ze zápasů. Znova opakuji, lepší než vysvětlování je, když se kluci sami vidí, co udělali dobře nebo špatně. Vynikající pomůcka – všem doporučuji. Určitě by trenérům pomohla třeba nějaká oddílová knihovna, DVD na půjčení nebo jiné studijní materiály. Teď např. půjčuji brankářům DVD od A.Vencela-Hra brankáře. Asi není problém, aby si to půjčili i trenéři jiných týmů. Specializace – tady bych se zastavil a trochu polemizoval s oficiálním trendem, kde všichni hrají všude. Začnu od brankáře. Postavit potencionálního brankáře do branky a nechat ho tam do 18let je samozřejmě blbost. Na druhou stranu si myslím, že už od začátku by měl dostat brankářské základy, aby se vyvaroval špatným návykům. Je známé, že než odnaučit špatný návyk je lepší učit něco co hráč neumí vůbec. V dnešní době, kdy brankář vlastně hraje dalšího obránce, je nutnost pro brankáře hrát oběma nohama. Proto je určitě dobře, aby brankář zvládnul i hru v poli a vžil se do role hráče. Princip učení – začnu od nejjednodušších cvičení a po jejich zvládnutí pokračuji dál složitějšími. Stejně tak – nauč se určitou věc pořádně a pak se uč něco dalšího nového. A teď si vezměte hráče, který neumí téměř nic a hraje pokaždé jinde. Neví, jak má hrát obránce, jak útočník – myslím, že musí mít v hlavě docela guláš. Na druhou stranu si myslím, že právě teď je ideální čas pro naše hráče ročníku 2003 na tyto změny. Hráči už rozumově vědí nebo by měli vědět, jak na svých postech hrát a zkušenosti na jiných postech by pro ně měly být přínosem. Zase není dogma, že jako mladší by si to neměli nikdy zkusit. Oficiální trend je jiný, moje zkušenosti také.
Začátky – opět z praxe. Po skončení v dospělém fotbale jsem začínal s předpřípravkou s tím, že po 30letech trénování toho vím o fotbale dost a bude to procházka růžovým sadem. Docela jsem se spletl. Začal jsem studovat odborné publikace, jak si mají děti kolem 6 let na tréninku hrát, dělat obratnost a kotouly, že na fotbal je dost času. Realitu jsme ale poznali hned na prvním turnaji v Praze. Spolu s trenérem Dušanem Lungerem na to často vzpomínáme, jako na zlý sen. Nestačili jsme se divit, co všechno už ostatní týmy umí a vědí z fotbalové abecedy, ale hlavně z taktiky. Zahrávání a postavení při autech, rohách a rozehrání, každý věděl kam naběhnou atd. A to nejen mužstvo Sparty Praha, ale i ostatní týmy. Pro nás to byl docela šok a v podstatě jsme změnili celý přístup a obsah tréninků. Pochopili jsme, že ani jedno z přítomných mužstev se nemohlo podle těchto příruček připravovat. Připomnělo mi to 80.léta, tým Bohemians, trenér Pospíchal. Tenkrát bylo vše nalajnováno. Jak a co trénovat, vyplňovali se tabulky s různými testy, tepovou frekvencí, odběhané kilometry a posílalo se to ke kontrole na fotbalový svaz. Všichni měli výsledky testů podobné, jenže jenom Bohemians hrála krásný fotbal, stala se mistrem ligy, postupovala v Evropských pohárech. Po letech to trenér Pospíchal popisoval ve své knize vzpomínek. Měl k ruce vystudovaného trenéra. který uměl krásně barevně kreslit. Všechny grafy a testy vycházely přesně podle nařízení ze svazu a tam měli radost, jak jim to funguje. Jenže pravda byla úplně někde jinde. Pospíchal poslal papírového trenéra do kanceláře a na hřišti trénoval úplně jinak – podle sebe. Aby to nebylo špatně pochopeno, následuje odstavec VZDĚLÁVÁNÍ. Vzdělávání trenérů – z předchozího odstavce by mohl vzniknout mylný dojem, že nejsem příznivcem vzdělávání trenérů. Naopak, považuji to za jednu z nejdůležitějších věcí v trenérském řemesle. Pravda, komu není dáno, ani vysoká škola z něj neudělá dobrého trenéra. Znovu můžu posloužit příkladem z praxe. Když jsem v roce myslím 1993 dělal trenérský kurs, pracoval jsem v kasárnách a často byl v kontaktu s trenérem Knesplem. To mu již bylo kolem 70let, ale stále na mě naléhal a musel jsem mu vozit nejnovější studijní materiály z kursu. Tenkrát se hodně diskutovalo o laktátech atd. a to bylo něco pro něj. Chodil jsem se dívat na tréninky Dukly Slaný a stále se mi zdálo, že trénují málo. Že pořád odpočívají. Ale trenér Knespl to měl zmáklý a Dukla v době Pařízka, Pihrta a dalších hrála velmi pěkný fotbal a dokonce jednu dobu v divizi bojovala o postup do 3.ligy. Zodpovědně můžu napsat, že od něj jsem se po odborné stránce nejvíc naučil. A hlavně obdivoval, jak ve svém věku stále hledal nové věci. I proto je nejen pro mne nejúspěšnějším trenérem v SK Slaný – opravdovou legendou. Ocenění se mu dostalo v roce 1994, kdy byl vyhlášen nejlepším trenérem výkonnostního fotbalu v České republice. Taktéž trenér Pospíchal v Bohemians určitě studoval. Jenže z úplně jiných zdrojů, než měli na fotbalovém svazu. Dnes je situace jiná. Studijního materiálu je tolik, že je spíše problém vybrat ten správný. V našem týmu trenérů má Rony licenci A, Aleš myslím B a Dominik s Pavlem jdou v prosinci na C licenci. Proto mám velký zájem, aby si co nejdříve licenci doplnili. Stejně tak trenéři u ostatních týmů. Kdo nemá licenci, měl by si ji doplnit, kdo má, měl by mít zájem udělat si vyšší. Výměny trenérů – ve většině ligových týmů se trenéři u mládežnických mužstev mění ve dvouročním cyklu. U nás v podstatě trenér jde s ročníkem stále. Viz Rony osmý rok s ročníkem 2003. Na jednu stranu je to dobře – co kluci neumí je jeho vina, že je to nenaučil. Není se na co vymlouvat. Na druhou stranu styl trénovaní, ať se trenér snaží jak chce, zůstává přibližně stejný. Proto si myslím, že pokud by trenéři udělali tréninkové jednotky několikrát u jiných týmů, byl by to přínos. Klidně by se mohli domluvit s hlavním trenérem mužstva, jaký trénink by si představoval. Zase příklad z praxe: trénink 2003 v sobotu dopoledne může vést trenér Kejkrt a hráči si zatrénují cvičení, co třeba dělali jinak nebo vůbec. Došlo i na individuální trénink. Šéftrenér – nejdůležitější úkol pro něj bude vytvořit z trenérů TEAMWORK s jedním cílem – vychovávat výborné fotbalisty pro fotbal a slušné lidi pro život. Co si budeme namlouvat, loňské soupeření mezi 04-05 mělo ke korektním vztahům daleko. Trenéři by si měli pomáhat a vzájemně fandit. Dalším úkolem je získat nové trenéry z vlastních zdrojů. Nebál bych se ani velmi mladých kluků-hráčů. Před časem jsem se snažil pro trénování získat třeba Bobeše Mrštinu. Slíbil, byl jednou a už se neukázal. Nevadí, z hráčů např. A mužstva bych se nebál oslovit třeba Žahoura. Je
mladý, má čas a ke klukům má blízko, tak proč by nemohl začít s trénováním ještě dříve než Pavel nebo Dominik. Před svým tréninkem s dětmi na hřišti. Pokud to někdo dočetl až sem, děkuji mu za pozornost a trpělivost. Pokud by někdo chtěl nějaké věci konzultovat i osobně - není problém. Na hřišti jsem skoro každý den. Nemám patent na rozum a už hodně krát jsem se spletl(např. že z Jana Kollera nikdy nemůže být fotbalista). Ale o všem se dá diskutovat, pokud v osobě mající jiný názor nevidíte nepřítele. Ale člověka, který má stejný cíl jako vy, akorát chce k němu dojít jinou cestou. Rony Tauš
