MISTROVSTVI
EVROPY KARLOVY VARY
Praha, Insbruck, Wien
2011
Tento článek bude mým osobním deníkem pro celotýdenní pobyt na Mistrovství Evropy v Karlových Varech. Díky Petru Judovi jsem dostal výjimečnou možnost účastnit se celé karlovarské části mistrovství po boku naší juniorské reprezentace v rámci jejich výjimečného srazu od pátku do pátku. Veřejné poděkování Petře! Psát budu více-méně formou krátkých datovaných záznamů, ježto poslední dva týdny nějak postrádám „spisovatelskou inspiraci“, ale třeba to výkony Drobka, Kendyho či Veselky změní, uvidíme. Bohumín, 9.9. 7:30 – Právě jsem přestoupil z osobáku z Karviné na Pendolino v Bohumíně. Při této příležitosti bych mohl krátce shrnout náklady, jako obhajobu ČD v diskusi o jejich kvalitě tento týden na ČT24. Za všechno dohromady (tj. kompletní cesta směr Vary) jsem zaplatil 572 korun, z toho 430,- za SporoTiket Karviná-Karlovy Vary, 97,- za místenku do Pendolina a dneska ráno na nádraží jsem pod tíhou svého báglu pro jistotu dokoupil ještě pětatřicetikorunovou místenku do Karlexu, se kterým jedu z Prahy do Varů. Na to, že po většinu trasy jedu tím nejlepším, co mohou ČD nabídnout, je to opravdu fair price a levněji vás nikdo nesveze, snad za obdobnou cenu jako příspěvek na benzín když pojedete jako jeden z pěti lidí autem. OK, prozatím vše. Olomouc, 9.9. 8:36 – Další obhajoba ČD. Ještě v Ostravě jsem si, právě, když jsem po chatu s kapitánem Adamem nadával na krátkou životnost baterky v notebooku, všiml, že i ve druhé třídě se, alespoň na některých místech, vyskytují zásuvky! Super, říkám si, internet celou cestu. Hned po výjezdu z Ostravy se ovšem ztrácí signál O2 a tak jsem odkázán stejně jenom na filmy, ale, bez urážky bibliofilů, pořád lepší, než knížka, jíž jsem přirozeně vybaven taky. Navíc, asi proto, že je vlak poloprázdný a tudíž nadbývá matroš pro první třídu, jde z reproduktorů hlášení, že druhá třída dostane zdarma nadplán noviny a pití – super. Ve Svinově vlak zastavil a přímo před oknem je zas ten Štokr padající k zemi – stylově cestou za ním nemohu nepopadnout foťák a necvaknout si ho :D. Pronásleduje mě celý týden, ten „kluk z plakátu“. ☻
u Zábřehu na Moravě, 9.9. 9:00 – Poznámka: přestože je vlak elektrický a zvládne jet po omezený čas setrvačností i po neelektrifikované trati, zásuvka ve zdi to nezvládá a světlost displaye se proto čas od času mění v závislosti na zdroji napájení. Choceň, 9.9. 9:29 – Z neznámého důvodu zastavujeme v tomto tradičním místě srazů řady volejbalových reprezentací, od Jihomoravského KCM po juniory ČR. Za pár minut se, díky Bohu, zase rozjíždíme. Pouštím Fellowship of the Ring. Pardubice, 9.9. 9:47 – Konečně po delší době chytám signál a mám spojení se světem. Za hodinu v Praze. Začíná se mi to vléct. Praha, 9.9. 10:33 – Vjíždíme do centra. Vypínám počítač. Praha, 9.9. 10:45 – Přicházím do haly, narážím na naše mladší a starší žáky v čele se Saidem. Kam asi jedou? ☻ Kdesi za Prahou, 9.9. 11:55 – Ve vlaku, místenka zbytečná, vlak poloprázdný, na mém místě sice sedí jeden ze dvou starších pánů, ale je to beztak v protisměru jízdy, takže si radši sedám naproti, navíc se s nima dá dobře pokecat, jedou do Chomutova. Jinak co se internetu týče, tak okolí Prahy, to je něco jako u nás, perfektní pokrytí a nepřerušovaný internet. Čili dobrá rada: ať děláte cokoli, nikdy se nevydávejte do temných hvozdů mezi Ostravskem a Prahou. ☻ Karlovy Vary, 11.9. 00:15 – Přijde mi teď neuvěřitelné, jak jsem se včera, teď už vlastně předevčírem, mohl na dvou stránkách rozplývat o cestě vlakem. Teď mám v plánu na pár řádcích shrnout ceý uplynulý a volejbalem nabušený den. Karlovy Vary, 11.9. 7:10 – Nestalo se, radši jsem šel spát. ☻Tak snad teď. Kolem páté jsme se v pátek sešli tady na internátě, kde aktuálně v deseti patrech dvou věžáků bydlí stovky minivolejbalistů, až dneska odjedou, bude tu asi pěkně ticho, o to se bojím i na KV Aréně při dalších zápasech, ale nemalujme čerta na zeď, my co zbydeme se o atmosféru postaráme taky. Tak jsme se tedy ubytovali, pomohli někde hluboko do tmy s přípravou minivolejbalových hřišť na fotbalovém stadionu tady vedle a šli na pizzu a spát. Ráno na 7 na snídani, pak rovnou na hřiště, dodělávky lajnování, nafasování nezbytného vybavení a šlo se na pískání. Musím sice říct, že mi pravidla zeleného, který jsem pískal, úplně neštymují, obzvlášť u dětí, které už umí slušný bagr, a tady ho násilně nesmí použít (připadal jsem si jako talentovrah, muset písknout balón vrácený zadarmo bagrem přes hlavu). Možná to ještě bude vyžadovat nějaké ty úpravy. Po jedné se skončilo, šlo na oběd, pak chvíli pauza, pak busem na halu a vzhůru na Rusko – Estonsko a na naše s Portugalcema. Nakonec, po dlouhém boji, potvrdili po Rusech i naši roli favorita a v TB vyhráli, zatímco
v Praze fantasticky Slovensko zdolalo Bulharsko, musím se na to později ze záznamu mrknout. Ještě musím dodat, že mi večer zpříjemnila sympatická společnost Machových a Jílkových, kteří na víkend taky dorazili až z té naší Ostravy, daleké předaleké... Večer jsme si za Stanleyho moudrého vedení doslova bezcílně pobloudili městem, až jsme nic k jídlu nenašli, jenom já s Pumpařem jsem skončil v zakouřené hospě na smažáku s hranolema, ale rozhodně lepší, než nic. Za chvíli nám začíná další kolo pískacího maratonu, tak se těšme, teď dolů na snídani a „do vody“. Karlovy Vary, 12.9. 7:00 – Včera svět přečkal už desáté 11. září bez většího incidentu, zatímco my jsme svými rozhodcovskými výkony, snad kvalitně, přispěli k úspěšnému ukončení letošní série celostátních minivolejbalových turnajů. Kolem osmé jsme se nasnídali, kolem deváté se na stadionu znovu začalo hrát. Počasí tentokrát přálo až moc, čehož důkazem budič moje „spálená huba“. Při večerním vyhlášení v KV Aréně nakonec zájezd na volejbalový olympijský turnaj do Londýna nezískali mí favoriti z ČZU, kteří podle mého prokázali největší používání hlavy při hře, obdobně jako ve večerním zápase s Estonci Peter Pláteník, ale tým domácích Karlových Varů. Skončilo se asi v jednu odpoledne, možná ještě o něco později, vyhlašování výsledků probíhalo asi do dvou, spíš déle, pak jsme rychle pomohli s úklidem hřiště a zdrhali na intr, kde už na nás zbývaly poslední porce špaget. Celé to nabralo lehčí zpoždění, proto jsme na halu dorazili až v průběhu 3. setu zápasu Rusko – Portugalsko, nečekaně jsem na tabuli pozoroval skóre 1:1 (Portugalci nějak urvali druhý set), po zbytek zápasu už šli ale zase z kopce a třeba ve čtvrtém je Rusové jasně přehráli 25:13. Jinak jsem si ještě včera naposledy přisednul k ostravské skupince, dnes už tu nebudou, musím najít Kápa, v sobotu tu třeba byli zase Šmídlovi a spol., dnes se navíc na sjezd trenérů SCM sjedou i ti, z našeho regionu samozřejmě Honza Kapera, Jaroslav Tomáš nebo Kuba Zvolánek. Budu muset s požehnáním Petra Judy pominout dnešní juniorský trénink a dát přednost právě školení, na které sem jedou, přednášku Martina Poedera si nechci nechat ujít. Pak ještě dodám, že zatímco v noci z pátku na sobotu jsem byl na pokoji 1010 sám, ze soboty na neděli se mnou bydlel Áda Broulík (AT) a z neděle na pondělí až do konce už ho vystřídal Petr Dostál (TVT). Když jsem se večer asi
v deset vrátil, ani jsem to nezaregistroval. Áda už byl pryč (to jsem nevěděl), ale kde ležela jeho taška, ležela teď zhruba stejně velká Petrova, všude asi takový bordel jako ráno, nic podezřelého, dokud neprošel dveřma. ☻ Karlovy Vary, 12.9. 11:00 – Ráno jsme šli na osmou na snídani, nějak nám nedošlo, že je školní den a že v osm jsou už všichni ve škole a že tudíž jídelna v 8 hodin zavírá, přesto na nás tentokrát zbylo, byť jsme zase dorazili bez stravenek. Po snídani jsme s Petrem jednu kolegyni z juniorek hodili na jižní nádraží na autobus a jeli na halu, kde jsme crashli na seminář pro trenéry SCM, bez pozvání a přirozeně k tomu měl, dle předpokladu, trenér Šamšula co říct. ☻ Ale jsme tu a míst je dost, lístky na zápasy máme vlastní, tak není problém (jenom si přilepšujem druhou snídaní). První „přednášku“ od začátku doteď tady má Gianni Cirillo z DataProjectu a představuje využití DataVidea a Click&Scoutu v praxi. Poté by měl následovat Milan Hadrava a Martin Poeder, uvidíme. Karlovy Vary, 12.9. 23:00 – Následoval skutečně výklad Martina Poedera o kondiční přípravě, poté něco od Milana Hadravy o trénincích reprezentace a na závěr krátký blok Jiřího Zacha o novinkách v systému SCM; nejdůležitějším bodem byla velmi podstatná výhružka o neochotě pouštět juniorské reprezentanty na repre-srazy, snad se všichni lekli a nebudou pokoušet štěstí. Po ukončení jsem venku prohodil pár slov s klukama z Frýdku, co přijeli uplatnit lístky vyhrané na svém domácím turnaji před dvěma týdny, pak jsem se připojil k Honzovi Kaperovi a Kubovi Zvolánkovi, zašli jsme na střeše tréninkové haly na oběd a pak už pomalu na zápas Estonců s Portugalci. Výběr míst byla anabáze. Hoši měli místa v sektoru 14, já 11, tak jsme vybírali podle kvality, čili jsme zvolili sympatická místa kousek vlevo od prvního rozhodčího, sektor 11, řada 8. Ledva si sednem, už nabíhá sekuriťák, že tam bude sedět prezident, že musíme jinam. Přesun o řadu výš by sekuriťákovi stačil, my ale radši jdem až na druhou stranu po pravici prvního rozhodčího, tam se pořád posunujem vždycky s příchodem dalších a dalších lidí, kteří jsou závislí na tom, aby opravdu seděli tam, kde mají podle lístku (exoti jedni). Nakonec končíme skoro až za rozhodčím circa v 15. řadě kousek za jedním z kameramanů. Po druhém setu našeho zápasu s Rusy to ostravská výprava pod vedením trenéra Tomáše balí a odjíždí, aby byli do půlnoci doma. Pak se přesouvám kolem haly, v každém dalším tech-tajmu o pár sektorů dál, až jsem v té čtrnáctce (krátká strana hřiště po levici prvního rozhodčího), kde sedí trenéři z ranního semináře, dost na nic místa, nerad sedím takhle za hřištěm. Každopádně zápas se chýlí ke konci (Rusko vítězí 3:0, předtím stejně tak Estonci, Portugalci vypadli, my a Estonci tudíž hrajem osmifinále ve středu s protějšky z pražské skupiny, my s Poláky, Estonci s Bulhary). Na
odchodu se poprvé od rána připojuji k juniorům, jdem na večeři, po výborné zkušenosti znovu k Tomášům do centra, na Zajdovo doporučení mám dneska výborný steak s hořčičnomedovou omáčkou. Nacpaní se pak zas ubíráme do té grapy směr Drahovice, sprcha, super gagy v Partičce v televizi (hlavně ten trojhlavý drak – s Petrem se řežem jak nikdy) a pomalu spát. Pokračování zítra, už jsem zas dneska uondaný jak ti poníci v Hůrce v Pánovi Prstenů. Karlovy Vary, 14.9. 7:00 – Včera jsem se k tomu nedostal ani jednou, tak to budu muset stručně shrnout až teď. Včerejšek, úterý, byl jediný bezzápasový den, co tu jsme (vyjma konce minulého pátku a rána toho příštího). Program tak musel zaplnit kouč Juda. Ranní trénink tak proběhl od devíti hodin (předchozí den od jedenácti), pak oběd a odpolední od dvou (resp. se zpožděním od půl třetí). Náplň čistě herní s upravenými pravidly s vypíchnutím některé činnosti. Bohužel se na odpoledním Matesovi Uchytilovi podařil menší kotník, ale vypadalo to poměrně dobře, „Doktor“ to viděl optimisticky, hodil ho k maséru Sedlákovi a dneska se uvidí, jak to půjde, snad dobře. Po odpoledním následovala procházka dolů na kolonádu, záhy rozchod (třeba já s Peťou Pospíšilem jsme to tam obešli celé, než jsme našli cestu zpět). Po návratu jsme se zase scukli s celou bandou, ještě objednáváme pizzu, sedíme skoro všichni na jednom pokoji, dokoukáváme neslavný zápas Plzně s Borisovem - 1:1 (1:0) a kolem jedenácté jdeme spát. Prozatím vše, sprcha a na snídani. Karlovy Vary, 14.9. 23:45 – Včerejšek byl jediný celý bezzápasový den, zato dneska byl po ranním tréninku (oddechovější, hernější) a odpoledním klidu (já dávám procházku po místním pěkném židovském hřbitově – na fotce s naším internátem v pozadí) na programu zápas, určující další setrvání či nesetrvání českého týmu v play-off Mistrovství Evropy. Od tří hodin jsme nejdřív sledovali Bulhary masakrující Estonce a posílající jejich tým domů, náš zápas s Polskem následoval od šesti. O přestávce se rozloučil a odcestoval směr domov Peťa Pospíšil, zato se na oba zápasy přijel podívat Peťa Vašíček. První set naši prohrávají 23:25, druhý urvávají krásným výkonem 25:22. Zdálo se, že se vítězná vlna beze zbytku přelila i do třetího setu a že si kráčíme pro jasné vítězství, v tom jsme se ale přepočetli. Vedli jsme už tuším o sedm bodů, dokonce snad ještě 22:16 nebo tak něco, pak ale přišel šprajc, šestibodová šňůra Poláků, náskok v háji a parádní dlouhá a napínavá koncovka kamsi ke třiceti bodům, bohužel ale nakonec vítězná pro soupeře. Další set něco jako předchozí z pohledu Polska, akorát bez toho malého zázraku v koncovce; koncovka jako Estonsko.
Na večeři již tradičně mizíme v podzemní restauraci „U Tomášů“ – ještě jeden velký kompliment a doporučení, všechno, co si tu kdy kdo dal, vypadalo perfektně a co jsem ochutnal rozhodně i chutnalo (dneska kuřecí kapsa se šunkou a nivou - mňam). Kvalitu lokálu na odchodu potvrdil právě vcházející Kendy, upřednostňující zřejmě tento podnik před restaurací v Sanssouci☻. Dneska konec, zítra ráno poslední trénink, pak někteří pomalu odjezdy domů, někteří na zápasy (RUS x BUL a SVK x POL) a odjezdy až večer, popřípadě (jako třeba já) až ráno. Teď jdu každopádně spát. Karlovy Vary, 15.9. 21:50 – Na snídani, ránní trénink v režii dočasného headcoache Peťi Dostála a jeho dočasné pravé ruky ☻. Nabalit věci do aut, dočasný headcoach jede směr domov, k němu se přidávají Ponděl, Mára Fiala a Pappi. Následuje oběd, kdo zbývá se odebírá na halu. Jdu předčasně sám pěšky, alespoň teď můžu říct, že mám poměrně dobře zmáknuté další město, od horního nádraží po divadlo a od drahovické Billy po Varyádu. Sledujem zápas Slovensko x Polsko. Podle předpokladů a obav vítězí proti hned dvěma současným a jednomu bývalému členovi týmu Ostravy repre Polska. Ve druhém zápase po prvním prohraném setu porazilo i favorizované Rusko soupeře z Bulharska. Zatímco včera nás svou přítomností poctila rodina Martina Pondělíčka, dnes prozměnu dorazili Uchytilovi. Ti si Matese taky po zápase odvezli a k nim se přidali Mára Zmrhal s Kuchtou. Kouč si směrem na Moravu odvezl Mrázu, Stanleyho a Zajíce, Tony odjel už po obědě. Když si to sečtete a mrknete na čas napsání téhle pasáže, asi vytušíte, že jsem na našem desátém patře úplně sám, ježto můj vlak vyjíždí až zítra v 9:05 ráno a měl bych to tak akorát stihnout na trénink v Ostravě od šesti odpoledne☻. Zpáteční cestou už vás zatěžovat nebudu a radši to pověsím na web a pak už dobrou noc! K internímu díku za super týden nakonec ještě jeden veřejný, díky všem klukům a hlavně koučovi za příjemně strávený čas. [mg]
