MISTROVSKÁ HRA Ondřej Vitouš, 2005
Martin - skromný kluk, pohledný , na venek zjev jak vandrák, triko a othrhané džíny. Jako když neumí do pěti počítat. Trošku flegmatik Hostinský Mirek Koudela - klasický taťkovský hospodský, trošíčku vypočítavý a podlézavý, nižší podsaditá postava Jitka - sympatická černovláska, o něco nižší postava, než Martin, bravurně zvládá práci v hospodě a ráda se baví Vilda - vypatlaný vyšší hromotluk, žárlivý, vlasy na krátkého ježka Dědeček - starý sešlý vrásčitý dědeček Ponížíl - epizodní postava, trošíčku vlezlý, možná místní starosta, nižší postava Čumil - epizodní postava, klasický typ venkovského hospodského vysedávače Karel - velmi protáhlá vysoká postava, spíše tyčka. Věkově někde mezi Vildou a Hostinským Pepa - typický venkovan, pro zpestření by to mohl být spíše trpajzlík, který potřebuje stoličku aby dosáhnul na kulečník Vašek Janiš - O něco málo starší než Martin, spíše nižší Frajírek - něco mezi padouchem z westernu a motorkářem
VESNICE, LETNÍ ODPOLEDNE, VEDRO, EXTERIÉR Malá vesnice, kde doslova chcípl pes. Je dusno. CD disk zavěšený na stomě se pomalu pohupuje. Na lavičce na návsi sedí starý sešlý dědeček. Kouká nehnutě před sebe. Pohled na asfaltovou silnici mizící za horizontem. Nad silnicí se tetelí vzduch. Náhle se zpoza horizontu vynoří postava Martina na kole, oblečeného v roztrhaných džínách s usárnou připevněnou na nosiči. Jede směrem do vesnice. Opět pohled na dědečka. Pohled na Martina, který je o poznání blíže. Pohled na dědečka, mírný podhled. Zleva přijíždí Martin. U dědečka se mu zničeho nic sekne přední kolo, on udělá salto přes kolo a v kotrmelcích se odkutálí i s kolem ze záběru. Širší záběr. Pohled na Martina, jak se sbírá ze země, na čelena levé straně má krvácející odřeninu, lokty má taky odřené. Přední kolo kola je pokroucené. Martin se kouká udiveně na kolo, pak na dědečka. Dědeček, který ho sleduje pokrčí rameny. Martin nešťastně ze země sbírá kolo, na kterém se již nedá jet.
HOSPODA, ODPOLEDNE, INTERIÉR Malá venkovská hospoda. Hustý cigaretový dým. Kkulečníkový stůl (karambol). Nad ním se na stropě točí veliký lopatkový větrák. Několik malých stolů a výčep.Vilda a Karel hrají kulečník. Hostinský Koudela stojí u nich a sleduje hru. Další dva místní Čumil a Ponížíl také sledují hru. Jitka je u výčepního pultu. Jinak je ticho. Do vstupních dveří vejde Martin, v ruce drží pokroucené přední kolo. Ve dveřích se na chvíli zarazí. Potom projde dveřmi a dveře se s bouchnutím zavřou. Vedle dveří visí diplom s čitelným nápisem "MISTROVSKÝ HRÁČ", ten s bouchnutím dveří spadne na zem. Martin se ohlédne za sebe a všichni v hospodě se na něj podívají. Jako první se vzpamatuje hostinský Koudela, rychle dojde k Martinovi. Koudela: To se nic neděje, ono to tam špatně drželo, já to hned spravím... Koudela převelice něžně pověsí diplom zpátky na háček. Dojde k Martinovi, který si mezitím sedl k prázdnému stolu kousek u kulečníku (je to jediný sedící člověk v hospodě). Koudela: Jedno pivečko? Copak nehoda? Martin kývne Martin: Nevíte, jak bych to mohl spravit? (ukazuje na kolo) Koudela: (koukne se na kolo) Jasně to není problém, chvilku si tu posedíte, popijete a on se na to někdo mrkne. Koudela si bere kolo a podává ho ven z otevřeného okna velde výčepu.
Koudela: Franto! Jukni se na to prosímtě. Ozve se "Jó" a kolo mizí v okně. Koudela bere od pípy jedno čerstvě natočené pivo a nese ho ke stolu, kde si mezitím Martin sedl Koudela: Tak tady je jedno pivečko. A co takhle jeden kulečníček? Martin: Ne, díky. Zvenčí se ozvou zvuky, jako když někdo mlátí kladivem do kovadliny Koudela: (musí zvýšit hlas) Copak, pán nehraje kulečníček? Tak to tady, chlapče, hrajou všichni! Martin: (také musí řvát) Dobrý, já se budu jenom koukat. Koudela: Koukat, koukat... (bručí si pro sebe, když odchází od stolu) Vilda u kulečníkového stolu dá nějaký dobrý šťouch, ozve se nadšené "Jó" od diváků okolo. Vilda pyšně s tágem v ruce obchází stůl. Jitka bere ze skříně lékárnu a jde k Martinovi, u kulečníku se zastaví a chvíli sleduje hru. Martin se natočí tak, aby viděl na kulečník. Vilda s přehledem dá další pěkný šťouch. Ostatní opět jásají. Vilda rukou vynuluje kuličkové počítadlo, bere zpod počítadla dvě padesátikoruny a jde si ke stolu, napít se piva. Koudela nese na tácku dva panáky, poplácá ho po zádech a odchází ze záběru. Vildy jde okolo Jitky, chytí jí okolo pasu, přitáhne si jí a políbí jí. Jitka se mu se smíchem opatrně vymaní z objetí a jde pryč směrem k Martinovi Jitka: (k Martinovi) Ukažte, já vám to ošetřím Vilda, který mezitím dosedl ke svému stolu s pivem se za Jitkou divoce kouká. Jitka Martinovi desinfikuje ránu na čele nějakým tampónem, Martin vysykne bolestí. Jitka mu tam přelepí náplast. Koudela postaví na stůl před Martina panák, druhý vedle a sedne si k němu. Koudela: Opravdu si nechcete zahrát? Pozornost podniku. Dneska máme strašně málo hráčů... Martin mlčí a panáku si nevšímá Koudela: Jestli to neumíte, tak vás to naučíme! Já jsem chlapče učil kulečník, když ty jsi ještě chodil na houbách. Byl jsem nejlepší široko daleko. (zasní se) No, dneska se mi už trochu třesou ruce (zvedne ruku s panákem, která se viditelně klepe), ale... Tahle hospoda prostě žije kulečníkem.
Martin: Já nehraju Ozve se volání: "Mirku" Koudela se otočí k někomu mimo záběr, natáhne ruku a dostane do ní spravené přední kolo. Martin viditelně ožije. Martin: (viditelně ožije) No to je perfektní. Koudela: Skvělá práce že. (sleduje Martina jak kontroluje kolo, počká až je Martin s obhlídkou spokojený) Tisíc korun. Martin: Tisíc korun? To neni možný vždyť jste do toho dali sotva pár ran kladivem? Tolik nestojí ani nový! Koudela: Pár ran kladivem, ano. Ale dělal to odborník. Musíte vědět, kam praštit, aby se to takhle pěkně narovnalo, víte? Martin: (kouká nešťastně na kolo) Ale tisíc korun je strašně moc. Koudla: (vychytrale se usměje) Smluvní ceny jsou smluvní ceny... Leda že by... (Koudela vztyčí prst)
Detail na točící se větrák Pohled kamery z perspektivy přes točící se větrák na kulečníkový stůl. Dole stojí Martin, naproti Karel a Koudela. Martin si právě připravuje šťouch. Normální pohled kamery. Martin si stále šteluje tágo. Naproti němu stojí Karel a Koudela. Koudela: (šeptá ke Karlovi) Nech ho pro začátek alespoň trochu vyhrát. Karel: (šeptá) To je tak hrozný dřevo, to se fakt nedá Koudela: (vezme ho za rameno) Snaž se. Martin udělá zběsilý šťouch, smekne se mu tágo, koule kousek popojede a zastaví. Karel se podívá na Koudelu a pokrčí zoufale rameny. Koudela: (přitočí se ke stolu a živě ukazuje) No dobrý, tohle mohla být desítka, jenom to tady maličko protáhnout...
U výčepu stojí Vilda s Jitkou. Jitka čepuje Vildovi pivo. Vilda mávne rukou směrem na Martina Vilda: Co to je zač? Jitka: (pokrčí rameny) Nějakej turista Vilda: Hraje jak ponocný Jitka: Vždyť vyhrává? Vilda: Tvůj táta chtěl, aby párkrát vyhrál. Abychom ho pak mohli (udělá rukou gesto pod krkem) Jitka: Ale vždyť on hraje jenom kvůli tomu kolu? (staví před Vildu pivo) Vilda: No a? (bere si pivo a odchází) Přichází Koudela, za ruku drží Martina. Zvedne mu ruku do výšky Koudela: (na celou hospodu) Zdar vítězům! (na Jitku) Jituško, hoď mi sem prosím dvakrát rum. Martin: Ne díky, já rum nepiju. Koudela: Jak to, vždyť sis ho vyhrál? Martin: Prostě nepiju, dejte ho jemu (ukazuje za sebe na Karla) Koudela: (bručí si pod vousy) No dobře, dobře... (dojde s panákem ke Karlovi a přisedne si, spiklenecky) Nepije náš rum! Pusť se do něj! Karel do sebe hodí rum na ex. Karel: S radostí. Detail na Karla jak dá šťouch Detail na Karla jak dá šťouch záběr z jiné strany Detail na Karla jak dá šťouch záběr z jiné strany Hostinský Koudela přehodí dvě desítky na počítadle. Jeden hráč tam má výrazně navrch. Koudela se přitočí k Martinovi, který se ani nedostane ke hře, u stolu stále hraje Karel. Koudela: Štěstí je vrtkavé, ale to se ještě otočí... Karel zahraje desítku a usměje se na Martina.
Martin, Koudela a Karel sedí vedle sebe u stolu. Koudela a Karel drží v ruce panáka rumu a kopnou ho do sebe. Martin se tváří zkroušeně. Koudela: (k Martinovi) Nic si z toho nedělej, vždyť ty stejně rum nepiješ. Karel: Tak co, zkusíme další odvetu ne? Martin kývne. Martin a Karel u rozehraného kulečníku. Martin dá jeden šťouch, ale mine všechny koule. Karel se připravuje ke hře. Karel: Tak bych řekl, že asi opět prohraješ. (také mine) Martin: Možná (pečlivě zaměřuje) Karel: Možná? Tohle je jasně prohraná hra, nechceš to vzdát? Martin: (zarazí se a podívá se pomalu Karlovi do očí. VD na Martinovy oči a pusu) A co to takhle vyhrát? Karel se rozchectá. Martin dá s přehledem desítku. Karel se přestane smát, ale stále se tváří spokojeně. Martin dá dvacíku. Karlovi začíná pomalu tvrdnout úsměv. Detail na Karlovu tvář, zvuk dalšího šťouchu, tvář opět potemní. Martin obchází stůl a připravuje se na další šťouch. Karel má úplně vyděšený pohled. Karel: Co, co to sakra...? Martin posledním šťouchem uzavře hru. U stolu nyní stojí také Jitka, která procházela okolo a zastavila se. Nikdo další hru nesleduje. Karel: (obdivně) Co seš zač? Martin: Vítěz. Chceš si to zkusit dohrát? Karel zakroutí hlavou a zmateně pokládá tágo. Jitka vrhá na Martina napůl zděšený, napůl obdivný pohled. Koudela stojí u výčepu a usmívá se. Přichází tam Martin a Karel. Martin kývne hlavou na Karla, Karel pokrčí rameny. Koudela zvážní. Koudela: (ke Karlovi, nevěřícně) Von nad tebou vyhrál? (Karel kývne. Koudela k Martinovi) Chlapče, chlapče, ty se nezdáš. Pojď sem. Bere Martina a táhne ho ke stolu, kde sedí Vilda, Ponížil a Čumil.
Koudela: Vildo, vedu ti soupeře. Teď porazil Martina. (na Martina) Vilda je nejlepší hráč, co tu dneska sedí. Vilda: (odplivne si do popelníku) S amatérama nestojí za to hrát. Koudela: (striktně) No jen se nedělaj a vstávej. Vilda neochotně vstává, když prochází okolo Martina, prskne na něj Vilda: Nemáš nejmenší šanci! Vilda a Martin stojí u stolu. Prakticky celá hospoda stojí okolo stolu a se zájmem sledují hru. Nikdo ani nedutá. Martin šťouchne dvacítku. Všichni vypuknou v ohromný jásot. Výkřiky a poznámky z davu "Jó", "To je borec", "Sakra dobrý", "to jsem ještě neviděl". Vilda vztekle odhazuje tágo a jde k výčepu. Hostinský se protlačí k Martinovi. Koudela: (poplácává ho po zádech) Chlapče, chlapče, ty jsi fakt dobrej... Ponížíl: (výkřik) Co na něj poslat Pepu? Koudela: (pro sebe) Jo, to není špatnej nápad. (na Martina) Nikam mi neutíkej! Vydrž tady! (odbíhá pryč)
VESNICE, LETNÍ POZDNÍ ODPOLEDNE, EXTERIÉR PC Na lavičce na návsi stále sedí dědeček a kouká nehnutě před sebe.Přes scénu běží zprava doleva Koudela. Uprostřed zničeho nic zakopne. Zvedne se ze země a udiveně se kouká za sebe, potom na dědečka. Dědeček, který ho sleduje opět jenom pokrčí rameny. Koudela odbíhá pryč. VESNICE U DOMU, LETNÍ POZDNÍ ODPOLEDNE, EXTERIÉR Dům, branka a zvonek. Koudela u branky živě gestikuluje a mluví s ženou ve středních letech. Žena razantně zavrtí hlavou, přibouchne mu branku před nosem a odchází. Nahoře v domě se otevře okno, z něj vykoukne Pepa a tiše seněco ptá Koudely. Koudela na něj ukazuje gesto, aby šel dolů. HOSPODA, POZDNÍ ODPOLEDNE, INTERIÉR Pepa, Martin, Koudela a ostatní z hospody (vyjma Vildy) stojí u kulečníkového stolu. Vilda v pozadí sedí u baru a háže do sebe jeden panák za druhým. Pepa si právě připravuje šťouch. Martin drží v ruce tágo Koudela: (k Martinovi, trošku vychloubavě) Pepa, to je absolutní špička naší vesnice.
Pepa odehraje, na řadě je Martin. Vilda do sebe kopne další panák. Vedle má flašku rumu, ze které si sám nalévá. K výčepu přijde Jitka. Jitka: Proč se nejdeš dívat, Martin je fakt třída. Vilda: Tak Martin jo? Ty už sis s ním potykala? Hnusný padouch je to. Jak se tady naparuje u našeho kulečníku... To se ti líbí, ano? Jitka: Rozhodně se nevopíjí jako ty. (odchází od stolu pryč) Vilda: (za ní) Tady se někdo opíjí Ale Jitka už je pryč. Vilda se otočí ke stolu, podívá se na prázdý panák a zakroutí hlavou. Naleje si další. U kulečníkového stolu Martin se přípravuje na další šťouch. Koudela ho sleduje Koudela: Počkej, takhle to nemůžeš hrát, takle se přeci nemůžeš tre.... Martin ho ignoruje a zahraje další šťouch. Koudela: ... fit... D na Koudelu, který zírá, pak se otočí k počítadlu, chvilku na to nevěřícně kouká a pak posune další desítkovou kuličku. Na druhé straně stojí Jitka a nadšeně se kouká na Martina. Vilda u výčepu se otočí a naštvaně sleduje Jitku. Jeho pohled je čím dál tím temnější. Od kulečníku se ozve jásot diváků, Martin si jde sednout ke svému stolu a napít se piva. Pepa odchází sklesle k Vildovi u výčepu. Ponížil si bere stranou Koudelu Ponížíl: Mirku, takhle to přeci nemůžeš nechat být, vyhrál nad všema Koudela: Já vím, ale co s tím mám dělat Ponížíl: Pozvi sem Janiše Koudela: Vašek nepřijede, však ho znáš Ponížíl: Ale když ho slušně požádáš, tak přijede, to mi věř. (spiklenecky mrkne na Koudelu)
VESNICE, PODVEČER, EXTERIÉR PC Na lavičce na návsi sedí dědeček a upřeně kouká před sebe. Ozve se zvuk motoru a přes scénu zprava doleva opět přejede trabant, který řídí Koudela. V okamžiku, kdy míjí dědečka, zavadí o ocelové lanko, které má dědeček napnuté mezi lavičkou a druhou stranou silnice. Lavička poposkočí o několik metrů, pak se lanko přetrhne. Dědeček odlétne do křoví za lavičkou. Koudela zabrzdí trabant a zmateně se ohlíží. Nevidí niczvláštního a tak odjíždí pryč
GARÁŽÍ, PODVEČER, INTERIÉR Otevřená garáž. V garáži opravuje Janiš rozebranou motorku je celý zamazaný od oleje. Vedle stojí Koudela a něco mu vysvětluje. Janiš rezolutně kroutí hlavou a ukazuje na motorku. VESNICKÝ DŮM S GARÁŽÍ, PODVEČER, EXTERIÉR Otevřená garáž, před garáží stojí trabant. S trabantu vytahuje Koudela veliký sud piva a podává ho Janišovi.
HOSPODA, PODVEČER, INTERIÉR Martin stojí u kulečníku a hraje si jen tak pro sebe. Na druhé staně stolu je Jitka, ruce má na stole a zblízka sleduje koule. Jitka: To je dobrý, jak tohle děláš? Martin obejde stůl a nakloní se s tágem vedle Jitky. Martin: Všechno je to o cviku. Podívej, když se takhle koukenš přes tágo na kouli, a pak se pozorně soustředíš na to, kam ta koule pojede... (zahraje) Najednou se za nimi objeví Vilda, odtáhne Martina od stolu. Vilda: Dej od Jitky ty pracky pryč. Jitka: Vildo! Co blbneš? Martin: Jsem akorát ukazoval, jak se hraje. Vilda: Jak se hraje ano? Jak se hraje. Tak u nás se hraje takto (dá Martinovi pěstí a Martin upadne)
Jitka: Vildo! Vždyť si ho mohl zabít? Martin se pomalu sebere se země. Rozhlédne se okolo a uvidí tágo. Vezme tágo. Vilda si toho všimne Vilda: Polož naše tágo a odejdi, nebo se naštvu! Martin se začne pomalu chystat ke šťouchu na jednu kouli. Vilda, když to vidí, tak si také pomalu sebere druhé tágo. Stojí proti sobě každý na jedné straně stolu. Pohled kamery z perspektivy přes točící se větrák na kulečníkový stůl. Dole stojí Martin a míří tágem na kouli, naproti Vilda, který si pomalu pohupuje tágem v ruce. Výrazný zvuk větráku. Náhle větrák zničeho nic zastaví. Pohled z boku na Vildu a Martina, kteří koukají na sebe. Okolo stojí Jitka, vzadu u stěny Dědeček. Dědeček je podobně odřený jako Martin, má na hlavě nalevo náplast a odřené ruce. Nad nimi se zastavuje větrák. Vilda a Martin zírají nehnutě a po krátké chvíli se oba pomalu podívají nahoru na větrák. D na Dědečka, stojícího u zdi, který je napjatě sleduje. Dědeček se otočí za sebe a cvakne vypínačem, který omylem vypnul, otočí se zpátky a udělá omluvné gesto. Větrák se opět roztočí. Jak nabere obrátky, Martin zahraje. VD na tágo, jak naráží do koule. Koule z kulečníku se vymrští přes hranu a dopadne Vildovi přesně doprostřed čela. Ten se skácí k zemi. Všichni okolo nehnutě zírají. Martin pokrčí rameny. Do hospody vchází Koudela a za ním Janiš. Koudela se rozhlíží okolo. Vilda se pomalu nemotorně zvedá z podlahy. Na pravé straně na čele má monokl. Martinův monokl také napravo ošetřuje Jitka. Koudela: Vildo! Ty sez zase pral. Kolikrát ti mám říkat, že v mé hospodě se prát nebuděš. Seber se a běž se z toho vyspat. Vilda se poslušně sbírá ze země, něco omluvně mumlá a odchází pryč Koudela: (k Martinovi) Tak chlapče, teďbudeš zírat. Tohodle borce tedy rozhodně neporazíš. Abys mi rozuměl dobře, Vašek Janiš, třetí nejlepší hráč v republice! Vašek vystoupí zpoza Koudely a rozesměje se. Martin taky. Vašek: (na Koudelu) Tak tohodle mám jako porazit? (na Martina) Martine, co tady děláš. A co to máš za nový design?
Martin: Ahoj Vašku. Koudela: Vy se znáte? Vašek: (na Koudelu) No to bude docela problém, protože to je mistr republiky. Koudela: To je...? (Vašek kývne) A já jsem si hned říkal, že to s tím jeho hraním není jen tak. No pojďte si sednout. Všichni si odchází sednout Koudela: (k Martinovi) To by mě zajímalo s tím šťouchem....... (zvuk se pomalu vytrácí) Do veří hospody razantně vejde Frajírek. (kožená bunda, vysoké kožené body, žvýká žvýkačku) Frajírek se podívá na kulečníkový stůl a pak se rozhlédne po hospodě. Frajírek: Umí tady někdo v tomhle pajzlu hrát pořádně kulečník? Martin, Koudela, Janiš a Jitka se na sebe podívají...
Venkovská hospoda, kde místní mají rádi kulečník, hlavně hostinský Koudela je pyšný na "své" hráče. V podvečer do hospody přichází unavený turista Martin. V hospodě zrovna běží přátelské klání několika hráčů. Vítězí často hostinský Koudela, který se více než obsluze hostů věnuje hraní. O chod hospody se stará jeho pohledná dcera Jitka. Martin v hospodě "vyčnívá", protože sedí a nehraje kulečník. Po chvíli oťukávání, kdy se zdá, že Martin vůbec nerozumí kulečníku, ho Koudela zatáhne do hry, i když si z něj někteří místní utahují, kupříkladu místní frajer Vilda, který se předvádí před Jitkou. Hraje se o částky v řádech desítek korun. Martin nechce hrát o peníze jako výhru a tak se dohodnou, že ten, kdo prohraje vždy zaplatí ostatním pití v ceně sázky. Martin několikrát vyhraje a částky se začnou zvyšovat, potom začne Martin prohrávat. Po dvou prohrách se ho ale chytí štěstí a v závěru hru kouzelně otočí. Toto štěstí se ho drží čím dál tím více a neustále vyhrává. Dává stále lepší a lepší, jakoby náhodné šťouchy. Toho si všimne i Jitka a začne koukat více po Martinovi, než po Vildovi. Hostinkský pak Martina postaví proti Vildovi, "borci" dnešního dne. Vilda prohraje. Hostinský Koudela začne Martina podezřívat, že umí hrát velmi dobře a na začátku si z nich tropil jen žerty (podobně jako oni s ním). Rozhodne se, že mu tedy dotáhne místního "borce" Janiše. Ale ani ten na Martina nemá. Jitka stále více provokuje Martina a to štve Vildu U Koudely je v sázce čest jeho hospody, proto neváhá a dojede do sousední vesnice pro "superborce" Pepu. Pepa, profesionální hráč, jeden z nejlepších v republice, za sud piva souhlasí a jede do hospody. Mezitím se Vilda na Martina naštve a chce se s ním prát. Ten s klidem udělá šťouch, koule vyskočí z kulečníku a Vildu praští do hlavy. Zraněný Vilda odpadne, Jitka ho jde ošetřovat, ostatní obdivují skvělý šťouch. Profesionální hráč Pepa se po příjezdu do hospody rozesměje, neboť se ukáže, že Martin je ve skutečnosti jeho přítel a mistr republiky v kulečníku, který za ním přijel na návštěvu.
Memos: - hráč dědula sedící u pumpy, čumí před sebe, nějaký vývoj ??? - scéna dogma s větrákem, který někdo omylem vypne a pak zase zapne, že by další podobný dědula? - to jak berou oba dva tága do ruky - tři hospodští čumilové - stojí v řadě a koukají - atmosféra hospody, kouř, větrák - jak ho hodtinský dostane do hry? - triky - opít ho, nalomit - nakonec se opije Vilda - co Jitka, chce ho, nebo ne? - Martin by měl dostat do držky
