MÍSTO Lázně Toušeň KRAJ Středočeský INVESTOR. DATUM září 2014

Aleš FR IEDR ICH ekologické studie a projekty Vitošská 5, 143 00 Praha 4, tel.603 297 343

NÁZEV AKCE:

MÍSTO

Biologický průzkum v lokalitě pro výstavbu haly pro úpravu plochého skla v k.ú. Lázně Toušeň

Lázně Toušeň

VYPRACOVAL

DATUM

Aleš Friedrich

září 2014

KRAJ Středočeský

INVESTOR

Obsah: 1. Úvod - zadání a popis stavebního záměru 2. Charakteristika přírodních poměrů 2.1 Terénní poměry 2.2. Klimatické poměry 2.3 Geologické a půdní poměry 2.4 Fytocenologické, fytogeografické, zoogeografické a biogeografické poměry 3. Charakter dotčeného území, zájmy ochrany přírody 3.1 Aktuální stav území 3.2 Historický vývoj území 3.3 Ochranářsky významná území (ZCHÚ, Natura, VKP, ÚSES, jiná ochrana) 4. Vegetace 4.1 Popis aktuální vegetace v dotčené ploše 4.2 Floristický průzkum 4.3 Dendrologický průzkum 4.4 Fytocenologický průzkum 5. Fauna 5.1 Savci 5.2 Ptáci 5.3 Plazi a obojživelníci 5.4 Bezobratlí 6. Závěry a doporučení 6.1 Souhrn výsledků biologických průzkumů 6.2 Vliv záměru na migrační poměry 6.2 Souhrn doporučení vyplývající z biologického průzkumu Grafické přílohy Fotodokumentace

1. Úvod Biologický průzkum lokality se záměrem výstavby haly pro úpravu plochého skla v obci Lázně Toušeň byl realizován v září 2014 na základě objednávky zpracovatele dokumentací v procesu přípravy stavby. Záměr představuje výstavbu haly, přístupové komunikace, pojezdových a pochozích ploch, chodníků a parkoviště. Na ploše jsou dva objekty určené k odstranění, původní objekt plynové kotelny na st.p. 505 a bývalá ubytovna na st.p. 506, oba objekty jsou v současné době neužívané a bez technologie. Zájmové území průzkumu tvoří pozemky se zamýšlenou stavbou (parc. č. 505, 506, 213/1, 213/4, 213/5, 213/6 v k.ú. Lázně Toušeň v majetku investora) a jejich bezprostřední dotčené okolí. Zájmové území se nachází v plochém terénu nivy u toku Labe při ústí Zelenečského potoka, mezi průmyslovou zástavbou na SZ okraji obce Lázně Toušeň. Okolní krajina Polabí je historicky dlouhodobě a hustě osídlena a intenzivně zemědělsky využívána, přesto se v širším okolí zachovala i řada ekologicky cenných segmentů, především přirozených luhů a mokřadů starých říčních ramen, zatopených pískoven, mezofilních, xerofilních lesů nebo teplomilných luk a lad na různorodých geologických podkladech. Jedná se o krajinný typ 1M11, lesozemědělská krajina širokých říčních niv starých sídelních typů Hercynika. Z hlediska státní správy obec Lázně Toušeň spadá do Středočeského kraje, obcí s rozšířenou působností je Brandýs nad Labem - Stará Boleslav.

2. Charakteristika přírodních poměrů 2.1 Terénní poměry V geomorfologickém členění náleží zájmové území do soustavy Česká tabule, podsoustava Středočeská tabule, celek Středolabská tabule, podcelek Mělnická kotlina, okrsek Labsko - vltavská niva. Okrsek je charakterizován jako náplavová rovina na soutoku Labe a Vltavy a holocenní fluviální akumulační rovina na středním toku Labe, v nivě se nachází ostrůvky nejnižších říčních teras a četné deprese bývalých meandrů a zákrutů vyplněné slatinami a hnilokaly, resp. četné meandrové oblouky v náplavech würmských teras. Vlastní zájmové území biologického průzkumu zahrnuje plochu plánované stavby haly pro úpravu plochého skla. Lokalita leží v plochém terénu nivy u toku Labe v ústí Zelenečského potoka. Terén s minimálními výškovými rozdíly v nadmořské výšce kolem 172 m se mírně svažuje k Labi. Upravené koryto Labe navazuje podél SV hranice pozemků, podél SZ hranice prochází v úzkém zářezu hl. cca 4 m tok Zelenečského potoka. Pozemky leží mezi provozními objekty v průmyslové zástavbě, ze SV jsou ohraničeny železniční vlečkou, za kterou prochází tok Labe, na JZ komunikací II. třídy č. 245.

2.2. Klimatické poměry Klimaticky spadá zájmové území dle Atlasu podnebí do teplé oblasti A2, podoblast suchá, okrsek teplý, suchý, s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Dle Quitta se jedná o oblast teplou T2. Jedná se o nejteplejší xerotermní oblast Čech. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 9oC, průměrná teplota vegetačního období kolem 15oC, průměrné roční srážky kolem 540 mm, ve vegetačním období kolem 340 mm.

t(oC) H(mm)

Tabulka průměrných měsíčních srážek H (mm) a teplot t (oC) dle Atlasu podnebí Česka (2007) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII veg. -1 0,6 4,2 9,1 13,9 17,1 18,5 17,9 13,8 8,9 3,9 0,5 15,1

rok 9

27

540

28

34

36

38

73

73

75

47

36

38

Z dalších klimatických charakteristik dle Atlasu podnebí lze uvést následující: počet dnů se srážkami nad 1mm 97 dnů období s prům. teplotou nad 5oC počet dnů se srážkami nad 10mm 13 dnů období s prům. teplotou nad 10oC počet dnů se sněžením 45 dnů období s prům. teplotou nad 15oC počet dnů se sněhovou pokrývkou 30 dnů počet letních dnů (tmax >25o) průměrné maximum sněhové pokrývky 13 cm počet ledových dnů (t max <0o) převažující směr proudění vzduchu V-Z počet mrazových dnů (t min <0o)

35

342

17.3.-7.11. (236 dnů) 23.4.-3.10.(173dnů) 26.5.-9.9. (107dnů) 52 dnů 27 dnů 9.10.-22.4. - 91 dnů

2.3 Geologické a půdní poměry Zájmové území je v regionálním geologickém členění součástí pražské oblasti České křídové pánve. Geologická stavba území je patrná z dále uvedeného výřezu Geologické mapy dle serveru ČGÚ. Geologicky leží území na rozhraní okrsku smíšených kvartérních sedimentů labské nivy, charakterizovaných jako fluviální hlíny, jíly, písky až písčité štěrky (v mapě označeno kódem fQhb) a okrsku svrchněkřídových (cenomanských) sedimentů perucko - korycanského souvrstvím, charakterizovaných jako křemenné, místy glaukonitické a jílovitoprachovité pískovce a jílovce (v mapě kód Kpk). Nivní sedimenty jsou uloženy v úzkém pásu i podél Zelenečského potoka (fluviální hlíny, písky až písčité štěrky. v mapě ozn. kódem fQh). Geologické podloží je na vlastní zájmové ploše překryto recentními antropogenními navážkami (ozn. kódem aQ). Geologická stavba území je patrná z výřezu Geologické mapy:

Vývoj půd zájmové plochy byl přerušen stavební činností a převrstvením ploch antropogenními materiály. Půdní typ v zájmové ploše tak lze označit jako antropogenní půdy (antrozemě) v počátečních stadiích půdotvorného procesu na navezených heterogenních substrátech.

2.4 Fytocenologické, fytogeografické, zoogeografické a biogeografické poměry Dle fytogeografického členění náleží oblast zájmového území do Obvodu teplomilné květeny Čech a Moravy (Termofytikum), fytogeografický okres 11- Střední Polabí, podokres - 11a - Všetatské Polabí. Střední Polabí se nachází v planárním (nížinném), jen okrajově v kolinním (pahorkatinném) stupni na geologickém podloží křídových sedimentů převážně překrytých sedimenty kvartérními. Jde o starosídelní oblast, přes dlouhodobou exploataci je zachována pestrá mozaika lesů a bezlesí. Přirozenou lesní vegetací jsou lužní lesy, borové doubravy, na vyšších terasách další acidofilní doubravy a dubohabřiny, vzácněji teplomilné doubravy. Charakteristické jsou vodní a mokřadní biotopy, včetně vápnitých slatin, vzácně bílých strání. V biogeografickém členění leží území na hranici bioregionu 1.5 - Českobrodského (navazujících jižně od území) a bioregionu 1.7 – Polabského (navazujícího severně). V území jsou vymezeny 2 biochory v JV části biochora 2RD - plošiny na opukách 2.vegetačního stupně, na SV biochora 2Lh - široké hlinité nivy 2.v.s. Potenciální lesní vegetace oblasti tvoří pestrou mozaiku různých typů luhů, dubohabřin, acidofilních a teplomilných doubrav, resp. i borů. Ve vlastním zájmovém území jsou z uvedených typů nejspíše zastoupena společenstva úvalového tvrdého luhu - jilmových doubrav, náležející k podsvazu Ulmenion. Jejich původním stanovištěm byly sušší partie na okrajích úvalu, v současnosti jsou po odvodnění nivy nejrozšířenějším typem úvalových luhů. V jejich skladbě jsou více zastoupeny mezofilní druhy - převládá dub letní, jilm habrolistý, dále jasan ztepilý, na vlhčích místech olše lepkavá, na sušších typické druhy dubohabřin - habr obecný, lípa srdčitá, javor mléč i klen a babyka, třešeň ptačí, v pestrém keřovém patře nejčastěji bez černý, střemcha hroznovitá, dále svída krvavá, brslen evropský, hlohy, líska obecná. Druhy přirozené dřevinné skladby potenciální přirozené lesní vegetace by bylo vhodné využít pro event. vegetační úpravy v zájmovém území a jeho okolí. V zoogeografickém členění dle Mařana spadá území do provincie listnatých lesů, úsek českých listnatých lesů. V člověkem silně pozměněné krajině převažují náhradní společenstva kulturní stepi s mozaikou druhotných stanovišť menšího rozsahu, osídlená převážně silně ochuzenou hercynskou faunou se západními vlivy a ojedinělými prvky xerotermní fauny. Významným fenoménem je niva Labe s pestrou faunou s refugii v lokalitách zachovaných luhů a mokřadů či fragmenty svérázné fauny písků.

3. Charakter dotčeného území, zájmy ochrany přírody 3.1 Aktuální stav území Zájmové území biologického průzkumu tvoří plochy dotčené plánovanou stavbou haly pro úpravu plochého skla. Lokalita leží v plochém terénu nivy u levého břehu Labe. Pozemky leží mezi průmyslovými objekty situovanými podél labského břehu. Ohraničeny jsou ze SV železniční přípojkou do přilehlého průmyslového objektu, za kterou prochází tok Labe, ze SZ tokem Zelenečského potoka v mělkém úzkém zářezu, na JZ frekventovanou Hlavní ulicí, jež je součástí trasy silnice II/245. Na pozemcích stojí nevyužívaný třípatrový panelový dům bývalé ubytovny s přilehlou asfaltovou plochou parkoviště a přízemní technologický objekty; oba objekty jsou určeny k demolici. V okolí bývalé ubytovny se nachází neudržované travnaté plochy s roztroušenou okrasnou i náletovou zelení, včetně několika vzrostlých stromů. Směrem k Labi navazuje plocha porostlá vzrostlým akátovým náletem, za kterým prochází železniční vlečka doprovázená různorodým náletem a ruderálními bylinnými porosty. Zářez Zelenečského potoka doprovází vzrostlý porost lužních dřevin, jeho okraj tvoří vzrostlé akátové, topolové a jiné nálety. V porostech na ploše jsou porůznu uloženy stavební i komunální odpady, celá lokalita je patrně pokryta navážkami z dob výstavby přilehlé průmyslové zóny. Širší okolí lokality Krajina úvalu Labe a jeho okolí je specifická silnou antropogenní zátěží současně se zachovanými přírodními biotopy s mimořádným významem pro biodiverzitu a ekologickou stabilitu. Jde o nejstarší sídelní území Čech od pravěku obývané, zemědělsky využívané a přetvářené. Výsledkem je krajina s rozsáhlými souvislými celky polí, upravenými toky a urbanizovanými a industriálními zónami, vedle řady dochovaných cenných biotopů polabských luhů, mokřadů starých říčních ramen či fragmentů pestré teplomilné vegetace na písčitých přesypech a křídových výchozech podél okraje nivy. Okolí zájmové lokality se postupným vývojem v průběhu minulého století měnilo z venkovského prostoru na urbanizovanou krajinnou partii v propojující se městské aglomeraci Čelákovic a Brandýsa - Stará Boleslavi. Lokalita leží u levého břehu Labe v rovinatém území labské nivy v ústí Zelenečského potoka, pod soutokem Labe a Jizery, v prostoru mezi průmyslovými objekty, tvořícími podél břehů Labe souvislý pás mezi Lázněmi Toušeň a Brandýsem. Severně navazující upravený tok Labe doprovází úzký lem mokřadní i ruderální vegetace pouze s roztroušenými dřevinami. Na úzký břehový lem nad i pod zájmovým územím bezprostředně navazují oplocené pozemky průmyslových objektů či zahrad. Břeh řeky doprovází frekventovaná asfaltová cyklostezka a železniční přípojka do objektu pod lokalitou. Za řekou navazuje rozsáhlý komplex polí. K jihu za železniční tratí a a silnicí II/245 navazují rozsáhle zorněné plošiny, mezi nimiž prochází v mělkém zářezu doprovázeném zelení směrem k JZ k obci Zápy tok Zelenečského potoka.

3.2 Historický vývoj území Polabí je v rámci ČR oblastí nejvíce poznamenanou a přetvořeno dlouhodobým lidským vlivem. Prvními osídlenými místy zde byly písečné přesypy ve střední době kamenné před pěti až osmi tisíci lety. Již neolitické osídlení mělo velký vliv na krajinu, bylo tu těžiště lužické kultury zemědělské, která rozsáhle žďářila lesy. Slované v 6. až 7. století zde již soustavně obdělávali pole, rozvinutá byla lesní pastva. Od 10. až 11. století se místy na tabulích již rozprostírala kulturní krajina, lužní polohy v labské nivě zůstávaly ještě relativně nedotčeny. Pro osídlení niv byla rozhodující kolonizace v 11. a 12. století, vedená zejména řádem cisterciáků, kdy byla i velká část lužních lesů proměněna na pole. Na místě labských mokřadů byly ve 14. století mnohde zakládány rybniční soustavy a na ochranu před záplavami soustavy umělých kanálů. Tato činnost vyvrcholila ve zlaté éře rybníkářství v 16. a 17. století. Rozvoj hutí a skláren měl i v Polabí zde za následek další úbytek lesů, se změnami v hospodářské struktuře společnosti od 18. století dochází k rušení a vysoušení rybníků a k jejich přeměně na pole a louky. Radikální vliv na krajinu Polabí měla technická regulace Labe koncem 19. a počátkem 20. století, která se výrazně projevila i na skladbě lužního lesa po snížení hladiny podzemních vod. Polabí je význačná pšeničná a řepařská oblast, na zemědělskou výrobu pak navazoval rozvoj zpracovatelského průmyslu (cukrovary) a rozvoj železnice. V oblastech dosahu závlah se rozšířilo zelinářství, na Mělnicku vinařství. Současný charakter silně exploatované antropogenní krajiny pak dosáhl vrcholu při intenzifikačních zásazích do zemědělské výroby v druhé polovině minulého století, doprovázených industrializací a urbanizací území. Polabí bylo pro svou úrodnost a příhodné klima od pravěku silně člověkem exploatovanou oblastí. Přesto se na řadě ploch, jejichž využití nebylo možné či ekonomické (trvale zamokřené polohy, extrémní stanoviště ve svazích teras a opukových strání, extrémně výsušné půdy štěrků a vátých písků) zachovaly i významné přírodní segmenty. Polabí je tak často mozaikou intenzivně využívaných a přírodních ploch s řadou vyplývajících střetů. Charakter vlastního zájmového území dokládají historická mapová díla a staré letecké snímky. Následující výřez mapy III. vojenského mapování pořízené kolem r. 1877 zobrazuje pozemky mezi tokem Zelenečského potoka, břehem Labe a silnicí Brandýs – Toušeň jako ornou půdu, v sousedství lokality se nachází průmyslový objekt napojený na dosud existující železniční vlečku.

Historický letecký snímek kolem r. 1952 již zobrazuje urbanizovaný charakter okolí lokality s průmyslovými objekty, vlastní zájmová plocha má patrně charakter drobných sadů, zahrad a pozemků polí, narušených okolní výstavbou. Dřevinné porosty podél vodoteče i na okolních plochách jsou mladé, z čehož lze zhruba dovodit i stáří stávající zeleně. Následnou výstavbou ubytovny s parkovištěm a přilehlým objektem a uložením navážek na okolní plochy došlo i k urbanizaci vlastní zájmové plochy.

Z historického exkurzu vyplývá, že zájmová lokalita byla dlouhodobě zemědělsky využívána a následně ovlivněna urbanizací okolí i vlastní plochy. Stávající zeleň je výsledkem sukcese posledního období vývoje, resp. okrasných výsadeb, nelze zde očekávat zbytky přirozených společenstev či jiných reliktů přirozené bioty s dlouhodobější kontinuitou vývoje.

3.3 Ochranářsky významná území (ZCHÚ, Natura, VKP, ÚSES, jiná ochrana) Úval Labe je specifickým územím se silnou antropogenní zátěží a zároveň s řadou zachovaných přírodních biotopů s mimořádným významem pro biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny; ekologický význam krajinného celku vyjadřuje i vymezení řady ZCHÚ, EVL Natura 2000, nadregionálních a regionálních prvků ÚSES i registrovaných VKP. Zájmová lokalita se nachází v průmyslové zóně a do žádné z chráněných ploch nezasahuje. Přehled chráněných ploch v širším okolí stavby: Zvlášť chráněná území - záměr výstavby přímo neovlivňuje žádné vyhlášené zvláště chráněné území, nejblíže zájmové ploše se nachází PP Hluchov v odstupu cca 2,5 km SZ Evropsky významné lokality sítě NATURA 2000 - záměr výstavby se patrně nedotýká navržených lokalit sítě NATURA 2000, nejblíže zájmové ploše se nachází EVL CZ 214004 - Černý Orel v odstupu cca 2 km SV Jiná územní ochrana - S od lokality za tokem Labe přiléhá okraj PHO 2b vodního zdroje ÚSES Tok Labe doprovází vodní a nivní osa nadregionálního biokoridoru K 10 - Stříbrný roh – Polabský luh. Vodní osa je tvořena vlastním korytem toku, nivní osa dle vymezení ZÚR Středočeského kraje sleduje pravý, tedy protilehlý břeh toku. Zájmové území tedy není součástí osy NBK. Dle vymezení ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES MŽP a MMR z r.1996 zasahuje lokalita do okraje ochranné zóny nivní osy nadregionálního biokoridoru K10, ochranná zóna je podrobněji vymezena v grafické části ZÚR, kde zasahuje široký pás území až po obec Zápy. V ochranné zóně je obecně předpokládáno posilování prvků přirozené zeleně k posílení koridorového efektu osy NBK. Na ose je nejblíže vymezeno RBC 1849 - Soutok Labe a Jizery, v odstupu od zájmového území. Z prvků lokálního ÚSES je nejblíže zájmové ploše vymezeno LBC Kabelín v zeleni podél Zelenečského potoka na opačné straně silnice II/245 a železniční trati. LBC leží na LBK sledujícím okraje zástavby podél železniční trati, tok Zelenečského potoka jako LBK vymezen není.

Průzkum vegetace Průzkum zeleně v lokalitě byl proveden v dne 26. září 2014 a zachycuje tak druhy rozpoznatelné v podzimním aspektu, což je ale vzhledem ke stavu území pro charakteristiku a posouzení vegetace dostatečné. Je proveden soupis rozpoznaných, aktuálně přítomných druhů vyšších rostlin, sestavena dendrologická charakteristika a inventarizace zastoupených dřevin a fytocenologické zhodnocení vegetace. Průzkum zahrnuje plochy dotčené zamýšlenou stavbou a jejich bezprostřední okolí.

4.1. Celková charakteristika vegetace Vegetace pokrývá větší část lokality mimo zastavěné a zpevněné plochy, tvoří ji akátové nálety, neudržované trávníky s roztroušenými stromy a zbytky okrasné zeleně a pás lužního porostu podél zářezu vodoteče. Bylinné patro je ruderální, ochuzené fragmenty přirozených společenstev jsou přítomny vzácně. Plochy s vegetací lze rozdělit a popsat v několika homogenních celcích (označení viz mapová příloha). Dále následuje tabulkový popis jednotlivých ploch zeleně, včetně zjištěných druhů bylin a dřevin, charakteristiky společenstva a zhodnocení jejich ekologického významu. Údaj "Biotop" v následujících tabulkách charakterizuje rostlinné společenstvo na dané ploše v pojetí Katalogu biotopů ČR a je vysvětlen v kap. 4.4. Přehled použitých zkratek dřevin je uveden v kap. 4.3. Zhodnocení ekologického významu jednotlivých ploch je v následujících tabulkách uvedeno pomocí stupně ekologické stability v šestistupňové klasifikaci (0.-5.stupeň), jednotlivé stupně (s příkladem biotopu) jsou charakterizovány následovně: 0. 1. 2. 3. 4. 5.

plochy ekologicky výrazně nestabilní - bez významu (zpevněné a zastavěné plochy) plochy ekologicky velmi málo stabilní - velmi malý význam (orná půda) plochy ekologicky málo stabilní - malý význam (kulturní louky, ruderály) plochy středně ekologicky stabilní - střední význam (polokulturní louky, kulturní lesy, antropogenní toky) plochy ekologicky velmi stabilní - velký význam (přirozené louky, polokulturní lesy, přirozeně upravené toky) plochy ekologicky nejstabilnější - vyjímečně velký význam (přírodní biotopy - lesy, toky, skály, mokřady)

Ozn. plochy: A Ekolog. stabilita: 0-2 Biotop: X1, X7, X13, (T1.1) Charakteristika plochy a vegetace: Svěží travnatá lada, dříve kosené trávníky a zanedbaná okrasná i náletová zeleň kolem opuštěného objektu ubytovny v plochém terénu okraje labské nivy. Roztroušené vzrostlé stromy – dva starší DB, skupina BOC, dále HR, BR, AK, SMO, SM, VJ, keře BC, RZ, TAV, HH, OSJ, SL, PAM, nálety AK, KL. Bylinné patro tvoří ruderalizované mezofilní trávníky se zbytky spol. svazu Arrhenatherion ustupující ruderálům, zejm. s třtinou křovištní a invazivními celíky. V zástinu stromů ruderální lemová spol. ze svazu Geo urbani Alliarion. Kolem oplocení pás křovin PAM a TAV, za domem směrem k Labi sukcese vysazeného pajasanu a další dřeviny z okrasných výsadeb (JAL aj.) i zbytky záhonů okrasných trvalek. Zjištěné druhy bylin: Acetosa pratensis, Achillea millefolium, Anthriscus sylvestris, Antirrhinum linaria, Arctium lappa, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Ballota nigra, Calamagrostis epigejos, Carduus acanthoides, Cirsium arvense, Cirsium vulgare, Convolvulus arvensis, Conyza canadensis, Coronilla varia, Crepis biennis, Dactylis glomerata, Dactylis polygama, Echium vulgare, Erigeron annuus, Fragaria vesca, Galium album, Galium mollugo, Geum urbanum, Heracleum sphondylium, Humulus lupulus, Hypochoeris radicata, Chelidonium majus, Chenopodium album, Chrysanthemum vulgare, Chrysaspis dubia, Iris sp., Knautia arvensis, Lactuca serriola, Lamiopsis purpurea, Lamium album, Lapsana communis, Lathyrus tuberosus, Leontodon autumnalis, Malva neglecta, Medicago minima, Mercurialis annua, Pimpinella major, Plantago lanceolata, Poa nemoralis, Poa pratensis, Polygonum aviculare, Potentilla reptans, Saponaria officinalis, Sedum sp., Senecio vulgaris, Setaria viridis, Silene latifolia, Silene vulgaris, Solidago canadensis, Stellaria media, Symphytum officinale, Taraxacum sect. Ruderalia, Torilis japonica, Trifolium repens, Urtica dioica, Verbascum densiflorum, Verbascum nigrum, Veronica chamaedrys, Vicia sativa, Vicia tetrasperma, Vinca minor, Viola odorata Ozn. plochy: B Ekolog. stabilita: 2 Biotop: X12B Charakteristika plochy a vegetace: Vzrostlý hustý AK nálet mezi vlečkou a lady kolem domu, místy ojedinělé mladé LP, JIV, podrost hojný s BC, AK, porůznu HH, RZ, BSE, SVK, TRN, SL, DB, RS, PTZ, OSK, BR, OL, OR, TR, ZL, bylinné patro chudé, s druhy akátin Chelidonio - Robinion. Hojné odpady, navážky, skládky sutě, panelových dílů ad. V pásu kolem potoka v AK náletech též TPX a VRB. Zjištěné druhy bylin: Anthriscus sylvestris, Ballota nigra, Campanula trachelium, Dactylis glomerata, Galium aparine, Geum urbanum, Glechoma hederacea, , Hypericum perforatum, Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus, Lamium album, Parthenocissus quinquefolia, Poa nemoralis, Solidago canadensis, Stellaria media, Torilis japonica, Urtica dioica, Viola odorata Ozn. plochy: C Ekolog. stabilita: 2 Biotop: X6, X7, (T1.4) Charakteristika plochy a vegetace: Plochy se smýceným náletem mezi akátinami porostlé ruderalizovanou vegetací s běžnými lučními a lemovými druhy, včetně druhů z okruhu společenstev mezofilních i vlhkých aluviálních luk svazů Arrhenatherion a Deschampsion, dále typické ruderály s celíky spol. Rudbeckio-Solidaginetum canadensis. Zjištěné druhy bylin: Achillea millefolium, , Alopecurus pratensis, Carex hirta, Galium aparine, Chrysanthemum vulgare, Plantago lanceolata, Potentilla reptans, Ranunculus repens, Solidago canadensis, Symphytum officinale, Trifolium repens, Xanthium strumarium Ozn. plochy: D Ekolog. stabilita: 2-3 Biotop: X7, X12B, X8, M7 Charakteristika plochy a vegetace: Lem zeleně kolem železniční vlečky s křovinami s AK, RZ, HH, PAM, SVK, BSE, JV, ostružiník přícestní, byliny ruderálních lemů spolu s druhy nitrofilních lužních lemů svazu Senecionion fluviatilis. Zjištěné druhy bylin: Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Aster novae-angliae, Carduus crispus, Dactylis polygama, Erigeron annuus, Galium aparine, Glechoma hederacea, Heracleum sphondylium, Humulus lupulus, Chaerophyllum temulum, Lamium maculatum, Myosoton aquaticum, Parthenocissus quinquefolia, Rumex obtusifolius, Solidago canadensis, Stellaria media, Trifolium pratense, Urtica dioica Ozn. plochy: E Ekolog. stabilita: 3 Biotop: X12B, L2.2 Charakteristika plochy a vegetace: Pás zeleně kolem vodoteče Zelenečského potoka, zářez hl. cca 4 m, upravené koryto, snad dlážděné, aktuálně naplněné bahnitými sedimenty. V zářezu podél toku pás porostu vzrostlých OL, u řeky ojediněle i TPB, VRB, podél koryta pás mladších náletů s TPX, AK, dále VRB, JIV, SL, OS, křoviny BC, dále HH, OSK, RZ, BSE, STH, SVK, LIS, MAL, TR, juvenilní OR, DB, TR. Bylinné patro nitrofilní, v zástinu jen sporadické, vzácněji s fragmenty lužní květeny spol. luhů Pruno - Fraxinetum. Porůznu suť, odpadky, popadané kmeny. Zjištěné druhy bylin: Aegopodium podagraria, Alliaria petiolata, Anthriscus sylvestris, Ballota nigra, Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis epigejos, Dactylis polygama, Geranium robertianum, Humulus lupulus, Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus, Impatiens parviflora, Lamium maculatum, Parthenocissus quinquefolia, Solidago canadensis, Stachys sylvatica, Urtica dioica

4.2 Floristický průzkum Floristický průzkum byl realizován na výše popsaných plochách zeleně v září 2014. Ve zkoumaném území byl realizovanými průzkumy zachycen následující soubor bylinných druhů:

Seznam bylinných druhů zjištěných v lokalitě Latinský název

Český název

Latinský název

Český název

Acetosa pratensis

kyseláč luční

Iris sp.

kosatec

Aegopodium podagraria

bršlice kozí noha

Knautia arvensis

chrastavec rolní

Achillea millefolium

řebříček obecný

Lactuca serriola

locika kompasová

Alliaria petiolata

česnáček lékařský

Lamiopsis purpurea

hluchavka nachová

Alopecurus pratensis

psárka luční

Lamium album

hluchavka bílá

Anthriscus sylvestris

kerblík lesní

Lamium maculatum

hluchavka skvrnitá

Antirrhinum linaria

lnice květel

Lapsana communis

kapustka obecná

Arctium lappa

lopuch větší

Lathyrus tuberosus

hrachor hlíznatý

Arrhenatherum elatius

ovsík vyvýšený

Leontodon autumnalis

pampeliška podzimní

Artemisia vulgaris

pelyněk černobýl

Malva neglecta

sléz přehlížený

Aster novae-angliae

hvězdnice novoanglická

Medicago minima

tolice nejmenší

Ballota nigra

měrnice černá

Mercurialis annua

bažanka roční

Brachypodium sylvaticum

válečka lesní

Myosoton aquaticum

křehkýš vodní

Calamagrostis epigejos

třtina křovištní

Parthenocissus quinquefolia

loubinec pětilistý

Campanula trachelium

zvonek kopřivolistý

Pimpinella major

bedrník větší

Carduus acanthoides

bodlák obecný

Plantago lanceolata

jitrocel kopinatý

Carduus crispus

bodlák kadeřavý

Poa nemoralis

lipnice hajní

Carex hirta

ostřice srstnatá

Poa pratensis

lipnice luční

Cirsium arvense

pcháč rolní

Polygonum aviculare

truskavec ptačí

Cirsium vulgare

pcháč obecný

Potentilla reptans

mochna plazivá

Convolvulus arvensis

svlačec rolní

Ranunculus repens

pryskyřník plazivý

Conyza canadensis

turan kanadský

Rumex obtusifolius

šťovík tupolistý

Coronilla varia

čičorka pestrá

Saponaria officinalis

mydlice lékařská

Crepis biennis

škarda dvouletá

Sedum sp.

rozchodník

Dactylis glomerata

srha laločnatá

Senecio vulgaris

starček obecný

Dactylis polygama

srha hajní

Setaria viridis

bér zelený

Echium vulgare

hadinec obecný

Silene latifolia subsp. alba

silenka širolistá bílá

Erigeron annuus

turan roční

Silene vulgaris

silenka nadmutá

Fragaria vesca

jahodník obecný

Solidago canadensis

celík kanadský

Galium album

svízel bílý

Stachys sylvatica

čistec lesní

Galium aparine

svízel přítula

Stellaria media

ptačinec prostřední

Galium mollugo

svízel povázka

Symphytum officinale

kostival lékařský

Geranium robertianum

kakost smrdutý

Taraxacum sect. Ruderalia

pampeliška lékařská

Geum urbanum

kuklík městský

Torilis japonica

tořice japonská

Glechoma hederacea

popenec obecný

Trifolium pratense

jetel luční

Heracleum sphondylium

bolševník obecný

Trifolium repens

jetel plazivý

Humulus lupulus

chmel otáčivý

Urtica dioica

kopřiva dvoudomá

Hypericum perforatum

třezalka tečkovaná

Verbascum densiflorum

divizna velkokvětá

Hypochoeris radicata

prasetník kořenatý

Verbascum nigrum

divizna černá

Chaerophyllum temulum

krabilice mámivá

Veronica chamaedrys

rozrazil rezekvítek

Chelidonium majus

vlaštovičník větší

Vicia sativa

vikev setá

Chenopodium album

merlík bílý

Vicia tetrasperma

vikev čtyřsemenná

Chrysanthemum vulgare

vratič obecný

Vinca intermedia

barvínek menší

Chrysaspis dubia

jetel pochybný

Viola odorata

violka vonná

Impatiens parviflora

netýkavka malokvětá

Xanthium strumarium

řepeň durkoman

Celkem bylo zaznamenáno 131 druhů vyšších rostlin, z toho 43 druhů dřevin (viz násl. kap. 4.3) a 88 druhů bylin. Celkově lze spektrum rostlinných druhů označit za převážně ruderální a v kontextu širšího relativně chudé. Chudé a ruderalizované jsou i fragmenty přirozených společenstev v trávnících a lužním porostu podél vodoteče. V území nebyl zaznamenán žádný ohrožený druh vyšších rostlin uváděný Vyhláškou č. 395/1992 Sb., ani žádný z druhů zařazených do Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR. Zamýšlená Stavba tedy dle provedeného průzkumu není zásahem do biotopu ohrožených druhů rostlin ve smyslu zákona 114/92 Sb

4.3 Dendrologický průzkum Dendrologický průzkum byl realizován v rámci kontroly 26.9.2014. Druhové skladba a struktura porostů dřevin jednotlivých ploch je popsána v kapitole 4.1, zde je uvedena celková sumarizace a zhodnocení porostů. Dřevinnými porosty je zájmové území pokryto z větší části, byly zaznamenány následující segmenty dřevinných porostů: • pás lužního porostu podél zářezu Zelenečského potoka (plocha E) • vzrostlé náletové porosty akátin (plocha B) • rozptýlená vzrostlá okrasná a účelová zeleň na travnatých plochách kolem objektu bývalé ubytovny (plocha A) • různorodé nálety a křoviny podél železniční vlečky (plocha D) V lokalitě byl zjištěn výskyt následujících druhů dřevin: druhy stromového vzrůstu (25 druhů) Český název borovice černá borovice vejmutovka bříza bradavičnatá dub letní hrušeň obecná jasan ztepilý javor klen javor mléč lípa srdčitá modřín opadavý olše lepkavá olše šedá ořešák královský pajasan žláznatý smrk Pančičův smrk ztepilý topol bílý topol černý vlašský topol kanadský topol osika trnovník akát třešeň ptačí vrba bílá vrba jíva

Latinský název Pinus nigra Pinus strobus Betula pendula Quercus robur Pyrus communis Fraxinus excelsior Acer pseudoplatanus Acer platanoides Tilia cordata Larix decidua Alnus glutinosa Alnus glutinosa Juglans regia Ailanthus altissima Picea omorica Picea excelsa Populus alba Populus nigra var. Italica Populus x canadensis Populus tremula Robinia pseudacacia Cerasus avium Salix alba Salix caprea

keřové druhy (18 druhů) Zkratka BOC VJ BR DB HR JS KL JV LP MD OL OLS OR PAJ SMO SM TPB TPX TPX OS AK TR VRB JIV

Český název bez černý brslen evropský hlohy jalovec čínský jalovec obecý (kult.) líska obecná ostružiník ježiník ostružiník křovitý ostružiník maliník pámelník poříční ptačí zob obecný růže šípková řešetlák počistlivý slivoň obecná slivoň trnka střemcha hroznovitá svída krvavá tavolník van Houteův zlatice obecná

Latinský název Sambucus nigra Euonymus europaea Crataegus ssp. Juniperus chinensis Juniperus chinensis Corylus avellana Rubus caesius Rubus fruticosus Rubus idaeus Symphoricarpos rivularis Ligustrum vulgare Rosa canina Rhamnus cathartica Prunus insititia Prunus spinosa Padus racemosa Caornus sanguinea Spiraea vanhoutei Forsythia suspensa

Zkrat-ka BC BSE HH JALX JALX LIS OSJ OSK MAL PAM PTZ RZ RS SL TRN STH SVK TAV ZL

Průzkum zaznamenal celkem 43 druhů dřevin, 25 druhů stromového růstu a 18 druhů keřů. Plošně převládají akátové nálety, v okolí bývalé ubytovny okrasné a jiné účelové výsadby, podél vodoteče porost lužních dřevin. Hojná je účast nepůvodních druhů, resp. sukcesní porosty a nálety invazivních dřevin (zejm. akát, dále pajasan žlazantý, topol kanadský, vejmutovka, borovice černá) z keřů pámelník. Nebyl zjištěn výskyt chráněných a ohrožených druhů dřevin. Nebyl zjištěn výskyt ekologicky, dendrologicky či esteticky mimořádně cenných starých jedinců či skupin. Bude vhodné zvážit možnosti zachování cennějších stromů mimo půdorys navržené stavby, např. hodnotnější vrby bílé u železniční vlečky. Ekologicky cennější enklávou dřevinného porostu je vzrostlý lužní pás podél Zelenečského potoka - zde bude žádoucí porosty zachovat, resp. posílit jejich ekologické funkce vhodnou údržbou a doplněním. Zdravotní stav porostů úměrný okolním vlivům. Naopak sanace akátin i dalších invazivních neofytů je žádoucí i mimo bezprostřední plochu navržené stavby. Inventarizaci významnějších jedinců a dřevinných skupin s uvedením dendrometrických charakteristik a zhodnocením celkové sadovnické hodnoty uvádí následující přehled:

Inventarizace významnějších dendrologických prvků lokality Čís.

Dřevina

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27

Alnus glutinosa Quercus robur Pinus nigra Pinus nigra Pinus nigra Pinus nigra Pinus nigra Pinus nigra Pinus nigra Pirus communis Picea omorica Quercus robur Pinus nigra Larix decidua Betula verucosa Cerasus avium Pinus strobus Robinia pseudacacia Ailanthus altissima + skup. náletů Alnus glutinosa Populus x canadensis Salix Salix alba alba Populus alba Salix alba Pinus nigra Pinus nigra Alnus glutinosa

Počet Průměr kmene ks (cm) /koruny (m) 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 1 1 1

30,30,20,10/6 110/10 60/5 90/7 70/5 50/5 80/6 50/5 80/5 40/4 35/2 80/12 20,15/2,5 60,50/4,3 70/6 20/4 40/6

skup. skup. ca 15 skup. 2 2 1 1 1 3

do 15/2x10+ml.nálet/50-70/5-8 2-8/1-2 40-50/4-5 60/6 120/15 60/6 40/5 20-30/5

Výška stromu /kmene (m) v. kmene 8/2 15/2,5 18/10 18/10 18/10 16/6 18/5 17/10 18/20 6/2 17/10 10/2 11,10/1 13,12/3,2 13/5 7/1 10/1 7/1-2 5/12-14 6-7/0 10/5 15/3-4 18/5 10/4 12/6 13/4

Zdrav.stav/ Sadovnická Věk vitalita hodnota 1/1 2/1 2/2 2/2 2/2 2/2 2/2 2/2 2/2 3/2 2/2 2/1 2/2 2/2 3/2 1/1 1/1 1/1 1/1 1-2/1-2 2/2 2/2 2/2 2/1 2/2 2/2 2/2

3 3 4 4 4 4 4 4 4 4-5 4 3 4 4 5 3 4 5 5 3 5 3 33 4 4 3

30 70 50 50 50 50 50 50 50 40 40 70 40 40 30 20 30 10 15 50 10 40 40 50 40 40 30

Poznámka u silnice u vstupu, hodnotnější jedinec skupina u domu skupina u domu, jednostr.zavětvená skupina u domu, jednostr.zavětvená ve skupině u domu skupina u domu, jednostr.zavětvená skupina u domu, jednostr.zavětvená skupina u domu, jednostr.zavětvená u silnice, proschlá u silnice, zhoršený stav u silnice, jen mírně proschlý u silnice zhoršený stav, u silnice prasklý kmen zdravá, v podrostu nálet AK u domu vzrostlý AK nálet ve výsadbách u ubytovny v pásu u potoka vzrostlý nálet podél potoka v pásu u potoka v pásu u potoka u vlečky, hodnotný v porostech akátin v porostech akátin mladší jedinci v zářezu potoka

Vitalita: charakterizuje strom z hlediska jeho fyziologické aktivity. 0 - výborná, 1 - mírně narušená, 2- zřetelně narušená (stagnace růstu, prosychání koruny na periferních oblastech koruny), 3- výrazně snížená (začínající ústup koruny, odumřelý vrchol koruny), 4- zbytková vitalita (větší část koruny odumřelá), 5- odumřelý strom. Zdravotní stav: zhodnocení stavu stromu z hlediska narušení jeho kořenového systému, kmene a větví. 0 - výborný, 1 - dobrý (defekty malého rozsahu bez vlivu na stabilitu nosných prvků), 2 - zhoršený (narušení zásadnějšího charakteru, často vyžadující stabilizační zásah), 3 - výrazně zhoršený (souběh defektů, vyžaduje stabilizační zásah; snížená perspektivu hodnoceného stromu), 4 - silně narušený (bez možnosti stabilizace, zkrácená perspektiva), 5 - havarijní (akutní riziko rozpadu) Sadovnická hodnota: souhrn biologických a estetických vlastností - 5 -nejhodnotnější, dlouhověké druhy, zcela zdravé, s rozměrnou kompletní korunou 4-velmi hodnotné, dlouhověké druhy, zcela zdravé, s rozměrnou a nevýznamně redukovanou korunou, bez známek poškození a chorob 3-průměrné, s průměrnou vitalitou, střednědobá perspektiva, n. zdravé a vitální ale podprůměrné velikosti 2- podprůměrné, s nápadně sníženou vitalitou, významně deformovanou korunou, k odstranění v krátkodobém výhledu 1-nevyhovující, silně poškozené, odumírající, k bezprostřednímu odstranění

4.4 Fytocenologický průzkum Fytocenologická charakteristika aktuální zeleně vychází provedeného floristického a dendrologického průzkumu a charakteristiky přírodních podmínek popsaných v předchozích kapitolách. Zhodnocení ohrožení a vzácnosti zjištěných společenstev dle Moravce (1995) je uvedeno v závorce za názvem asociace s významem (2a) = asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená, vzácná; (3a) = asociace v důsledku lidské činnosti ustupující, vzácná; (3b) = asociace v důsledku lidské činnosti ustupující, dostatečně hojná; (4b) = asociace bez ohrožení lidskou činností, hojná. Přehled a lokalizaci výskytu zaznamenaných syntaxonů podle dílčích ploch průzkumu uvádí následující text: Lužní a lesní společenstva Pruno - Fraxincetum (3b) – střemchové jaseniny. Přechodné společenstvo mezi tvrdými luhy a potočními olšinami. K tomuto typu lze přiřadit olšový porost podél Zelenečského potoka, přičemž v dolní části nad ústím do Labe dřevinná skladba naznačuje přechod k vrbotopolovému luhu Salicion albae. Biotop je převážně ruderalizovaný, roztroušeně lze zaznamenat i přirozené druhy bylinného patra s Brachypodium sylvaticum. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce L2.2. Chelidonio - Robinietum (4b) – mezofilní akátiny s dominantními nitrofyty. V lokalitě hojné porosty akátových náletů. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce X9B. Společenstva luk svaz Arrhenatherion – mezofilní kostřavové a ovsíkové louky. Za zbytky porostů společenstva lze považovat některé méně ruderální partie neudržovaných trávníků kolem objektu ubytovny. Pro degradaci lze jen obtížně přiřadit k některé asociaci. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce T1.1. svaz Deschampsion – nížinné aluviální louky. Náznak porostů společenstva se objevuje v odlesněné ploše mezi akátovými nálety. Pro degradaci a ruderalizaci nelze přiřadit k některé asociaci. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce T1.4.

Společenstva nitrofilní a ruderální vegetace svaz Dauco - Melilotion - ruderální vegetace dvou a víceletých druhů na mělkých kamenitých substrátech. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce X7 - ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Převažující typ porostů ve světlejších partiích lokality, jež lze přiřadit k následujícím asociacím: Tanaceto-Artemisietum (4b) - ruderální vegetace s vratičem a pelyňkem. Nejběžnější typ vysokolodyžných ruderálů, tvoří část ruderálních porostů v lokalitě, včetně variant s dominantní Calamagrostis epigeios. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce X7. Rudbeckio-Solidaginetum (4b) - ruderální vegetace s invazními zlatobýly. V zájmovém území se místy nachází porosty s hojným Solidago canadensis v mozaice s dalšími typy ruderální vegetace. svaz Geo urbani - Aliarion – nitrofilní lemová ruderální vegetace jedno a dvouletých bylin. Dle Katalogu biotopů odpovídá jednotce X7 - ruderální bylinná vegetace mimo sídla. Převažující typ porostů v zastíněných partiích lokality, jež lze přiřadit k následujícím asociacím: Aliario – Chaerophylletum temuli (4b) - nitrofilní lemová vegetace s krabilicí mámivou. Běžný typ stinných nitrofilních lemů, v lokalitě převládá v podrostu náletů i luhu. Torilidetum japonicae (4b) - nitrofilní lemová vegetace s tořicí japonskou. V zájmovém území se nachází ostrůvky v lemech náletových porostů v mozaice s dalšími typy ruderální vegetace. svaz Senecionion fluviatilis – nitrofilní lemy lužních lesů. Prvky společenstva se objevují podél železniční vlečky na S lokality, lze přiřadit k následujícím asociaci: Cuscuto - Calistegietum (4b) - vegetace vlhkých míst s bylinnými liánami, zde zejm. chmel a opletník plotní. V pojetí Katalogu biotopů ČR (Chytrý, 2001), se vyskytují následující geobotanické jednotky: Lesy L2.2 – Údolní jasanovo – olšové luhy Sekundární trávníky T1.1 – Mezofilní ovsíkové louky T1.4 – Aluviální psárkové louky Antropogenní biotopy X1 - Urbanizovaná území X7 - Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 - Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 - Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X12B – Nálety pionýrských dřevin X13 - Nelesní stromové výsadby mimo sídla

Shrnutí Potencionální vegetaci dotčeného území tvoří jilmové doubravy, přecházející do střemchové olšiny podél vodoteče a černýšových dubohabřin na přilehlých plošinách. V aktuální vegetaci převládají ruderální a ruderalizovaná společenstva, daná dlouhodobým vývojem pod antropogenními vlivy (zornění, urbanizace). Z přirozených biotopů jsou zachovány ruderalizované fragmenty luhů a luk. V území nebyla zjištěna vegetace prioritních stanovišť soustavy NATURA 2000, ani hodnotných ohrožených, reliktních či mimořádně druhově pestrých přirozených typů vegetace.

5. Průzkum fauny Zkoumaným biotopem jsou neudržované ruderalizované mezofilní trávníky s roztroušenými dřevinami, ruderální porosty akátin a břehový porost drobné vodoteče mezi průmyslovou zástavbou a břehem Labe. Lokalita a její okolí skýtá relativně různorodé biotopy, potravní možnosti i zdroje vody, je ale značně rušená (silnice, železnice, cyklostezka, průmyslové objekty, pohyb pěších osob a psů), antropogenní (navážky, stavby, zpevněné plochy) a ruderalizovaná. Refugiem některých druhů mohou být porézní recentní antropogenní navážky. Lokalita souvisí s okolní otevřenou polní krajinou na jihu s tokem Labe na severu. Faunistický průzkum v lokalitě byl realizován v rámci kontrol 26 a 27. září 2014. Vzhledem k disponibilní době zpracování tak nebyla zastižena celá sezóna, terénní průzkum byl proto u některých skupin doplněn publikovanými údaji z Atlasů či map rozšíření, s uvedením možného výskytu druhů, které nalézají vhodný biotop v zájmovém území či jeho bezprostředním okolí.

5.1 Savci Podle metodiky zjišťování výskytu lze savce rozdělit do několika skupin: létající savce (letouni), drobné savce, žijící převážně na zemi (hmyzožravci, hlodavci), střední savce (drobné šelmy, zajíci) a velké savce (sudokopytníci, velké šelmy). V dotčené lokalitě se by se mohl nacházet vhodný biotop pro úkryty či zimoviště letounů (nevyužívané prostory opuštěných budov). Při ohledání budov ani při realizovaném večerním pozorování (26.9.2014) nebyl zaznamenán výskyt, pobytové stopy ani přelety žádného jedince z této skupiny. Výskyt druhů ze skupiny středních a velkých savců byl zjišťován metodou přímého faunistického pozorování a zjišťování pobytových stop (trus, stezky, stopy apod.). Zjištěný výskyt druhů byl doplněn údaji o druzích zjištěných v širším okolí adaptovaných na otevřené biotopy polní krajiny, výsledek je sumarizován v dále uvedené tabulce. Výskyt velkých savců nebyl pozorován a ani není pravděpodobný vzhledem k rušení, charakteru a izolaci lokality průmyslovou zástavbou a frekventovanou komunikací. Průzkum výskytu drobných savců byl realizován v rámci kontrol ve dnech 26.-27.9.2014. Populační hustota drobných savců je nejvyšší na začátku podzimu, takže průzkum postihl v disponibilním termínu vhodné období. Přesto je v dále uvedeném souhrnu doplněn výsledek průzkumu literárními údaji o výskytu druhů pozorovaných v širší oblasti okolí zájmového území (dle Atlasů a map rozšíření i vlastních pozorování), jež v lokalitě nachází vhodný potencionální biotop. Výskyt drobných savců, žijících převážně na zemi nebo do výše keřového patra není snadno zjistitelný přímým pozorováním či na základě pobytových stop, proto je nezbytné využít přímých odchytů. Zde byla využita metoda odchytu do živochytných pastí pastí 2 různých velikostí s vnazením kostičkami slaniny, tvrdého sýra (rejsci, myšice, norníci) a kořenové zeleniny (hraboši). Pasti byly položeny ve 3 liniích (podél vodoteče, v linii křovin podél plotu ubytovny a v porostech akátin) v rozestupech cca 3-6 m tak, aby pokrývaly co nejrozmanitější spektrum biotopů; byly umisťovány do míst předpokládaného výskytu drobných savců (trsy trávy, keře, kořeny stromů, úkryty). Nebyl kladen důraz na kvantitativní analýzu, ale prosté zjištění přítomnosti druhů s ohledem na účel průzkumu. Celkem bylo položeno 30 pastí. Líčení bylo provedeno ve výše uvedeném časovém rozmezí tedy s využitím dvou dnů a dvou nocí. V průběhu odchytu bylo uloveno 16 exemplářů tří běžných druhů drobných savců. Výsledek je při úměrném chytacím úsilí s ohledem na druh biotopu a termín průzkumu relativně nižší, což ukazuje na spíše chudé spektrum druhů, resp. relativně vysokou populační hustotu jednoho z druhů (norník rudý). Žádný z prokázaných druhů není zařazen mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Přehled druhů savců jejichž výskyt byl v lokalitě pozorován nebo je na základě publikovaných údajů o rozšíření a charakteru biotopu pravděpodobný či možný je shrnut v následující tabulce. Dále je uvedena event. kategorie ohrožení a ochrany dle Vyhlášky 395/92 Sb. a Červeného seznamu ohrožených druhů:

Souhrn výsledků průzkumu skupiny savců Species Hmyzožravci Erinaceus europaceus Sorex araneus Neomys fodiens Crocidura suaveolens Talpa europaea Hlodavci Microtus arvalis Apodemus sylvaticus Musculus musculus Sciurus vulgaris Clethrionomys glareolus Arvicola terrestris Ondatra zibethicus Micromys minutus Rattus norvegicus Zajícovití Lepus europaeus Šelmy Mustela nivalis Mustela erminea Mustela putorius Martens foina

Druh ježek západní rejsek obecný rejsec vodní bělozubka šedá krtek obecný

Vyhl.č. Červený 395/1992 seznam

Biotop

Typ zjištění n. předpoklad výskytu

okraje lesů, křoviny, zahrady vlhčí pole, lesy, zahrady, sídla okolí vod stepní lada, okolí sídel travní porosty

výskyt pravděpodobný výskyt pravděpodobný výskyt možný vzácný výskyt možný pobytové známky

hraboš polní pole, bezlesá krajina, sídla myšice křovinná obecně myš domácí budovy, sídla veverka obecná ohrožený ohrožený lesy, zahrady norník rudý obecně hryzec vodní okolí vod ondatra pižmová nepůvodní druh vázaný na vody myška drobná okolí vod, rákosiny, ekotony potkan budovy, sídla, kanalizace

odchyt -4 ks v linii oplocení, v akátině odchyt -1 ks v linii v akátině výskyt pravděpodobný náhodný výskyt možný, neprokázaný odchyt-11 ks zejm. v linii podél toku výskyt možný výskyt podél vodoteče možný ojedinělý výskyt možný výskyt možný

zajíc polní

pole, okraje lesů, křoviny

náhodný výskyt není vyloučen

lasice kolčava lasice hranostaj tchoř tmavý kuna skalní

lesy, kulturní krajina, sídla obecně, vlhčí stanoviště sídla, kulturní krajina sídla, otevřená krajina

výskyt možný výskyt možný výskyt možný výskyt možný

Z uvedeného přehledu vyplývá, že ve sledované lokalitě byl potvrzen výskyt celkem 4 druhů savců, u dalších 15 druhů je výskyt v území pravděpodobný nebo možný, vzhledem k publikovaným pozorováním v širším okolí a charakteru obývaného biotopu. Z druhů prokázaných pozorováním není žádný zvláště chráněný dle Vyhl. 395/1994 Sb. Z dalších druhů, jejichž výskyt je možný je 1 druh chráněn zákonem dle Vyhl. 395/1994 Sb. v kategorii ohrožený (veverka obecná).

Veverka obecná se zde patrně vyskytovat může, ale jen velmi okrajově. Ve vlastním území pozorována nebyla a nebyly zachyceny ani žádné pobytové znaky. Druh tedy není záměrem bezprostředně dotčen, doporučuji práce zahájit mimo hnízdní období (viz obdobná opatření k ochraně ptáků).

5.2 Ptáci Širší oblast okolí zájmového území, zejména lužní porosty a mokřadní biotopy, resp. celý komplex biotopů v poříčí Labe jsou bohatě osídleny druhově pestrou a početnou avifaunou. Zájmová plocha průzkumu se stromovou, keřovou i vysokolodyžnou ruderální bylinnou vegetací představuje potencionálně relativně pestrý hnízdní biotop, jehož kvalitu ovšem značně snižuje urbanizované, antropogenní a trvale rušené prostředí průmyslové zóny. Pravděpodobné je hnízdění synantropizujících ptačích druhů, adaptovaných na biotopy okrajů sídel, resp. druhy rozptýlené zeleně otevřené krajiny, doprovodné zeleně toků a omezeně i porostů bylinných ruderálů. Průzkum prováděný v disponibilním období (druhá polovina září) by již neposkytl relevantní výsledky. Pro charakteristiku pravděpodobné avifauny v lokalitě proto uvádím přehled druhů, jejichž ekologické nároky odpovídají zájmové lokalitě a jejichž výskyt byl zaznamenán při průzkumech obdobných biotopů v blízkém okolí (Sedlčánky - lužní remíz u břehu Labe, Brandýs – porosty ruderálů na okraji zástavby, Stará Lysá – drobná vodoteč doprovázená lemem lužní zeleně a nálety neofytů), dále konfrontovaný s údaji publikovanými v literatuře (Atlas hnízdního rozšíření). Souhrn druhů s uvedením kategorie ohrožení dle Vyhlášky 395/92 Sb. a dle Červeného seznamu a hrubou charakteristikou hnízdního biotopu uvádí následující tabulka: Souhrn výsledků ornitologických průzkumů Český název

Latinský název

Biotop

bažant obecný brhlík lesní budníček menší červenka obecná dlask tlustozobý drozd brávník

Phasianus colchicus Sitta europea Phylloscopus collybita Erithacus rubecula Coccothraustes coccothraustes Turdus viscivorus

drozd zpěvný

Turdus philomelos

holub domácí

Columba livia f. domestica

lesy, zahrady, parky, dutinový druh lesy, rozptýlená zeleň, parky, staré zahrady lesy s podrostem, vlhká místa, zahrady, parky lesy, remízky, větrolamy, zahrady a parky lesy, parky, sady, zahrady lesy, polní remízky, pásy křovin, zeleň podél vodotečí, synantropně v parcích pův. skalní druh zdomácnělý i chovaný v sídlech

holub hřivnáč

Columba palumbus

lesy s možností výletu do polí, rozptýlená zeleň i městská sídla

jiřička obecná

Delichon urbica

konipas bílý

Motacilla alba

konopka obecná kos černý

Carduelis cannabina Turdus merula

krutihlav obecný

Jynx torquila

pěnice černohlavá

Sylvia atricapilla

pěnice slavíková

Sylvia borin

pěnkava obecná rehek domácí sojka obecná stehlík obecný straka obecná strakapadoud velký sýkora koňadra sýkora modřinka

Fringilla coelebs Phoenicurus ochruros Garrulus glandarius Carduelis carduelis Pica pica Dendrocopos major Parus major Cyanistes caeruleus

skály, kulturní krajina, sídla, hnízdí na budovách a mostech břehy toků, jezer, vlhké louky, ale i daleko od vody, v centrech měst, průmyslových a zemědělských objektech rozptýlená zeleň, výsypky, parky, paseky, zahrady obecně -lesy, kraj.zeleň, parky, zahrady, sídla otevřená krajina s remízy, řídké lesy, paseky, sady, hnízdí v dutinách i budkách lesy i rozptýlená zeleň, parky, zahrady lesy s keřovým patrem, hustá mlází, remízy, křoviny podél vod, městské prostředí obecně-lesy, rozptýlená zeleň, parky, zahrady skalní biotopy, častěji synantropně v sídlech lesy, polní remízky, větrolamy, zahrady a parky v městech kulturní otevřená krajina, ve městech, břehové porosty otevřená krajina, parky, zahrady

špaček obecný

Sturnus vulgaris

vrabec domácí vrabec polní

Passer domesticus Passer montanus

sedmihlásek hajní

Hippolais icterina

Vyhl. 395/92

Červený seznam

zeleň v zemědělské krajině

lesy, rozptýlená zeleň, parky, zahrady obecně -lesy, kraj.zeleň, parky, zahrady, sídla lesy, remízky, zahrady, aleje, sídla otevřená krajina s remízy a stromovými pásy, parky zahrady, hnízdí v dutinách n. budkách a v budovách synantropně v sídlech otevřená krajina se sady, alejemi, remízy, zeleň podél toků, sídla řídké lesy, zejména okraje, porosty podél toků, remízy, aleje, parky, hřbitovy, zahrady okraje lesů, parky, zahrady, sídla kulturní krajina, lidská sídla, zahrady, aleje, doprovodná zeleň vod světlé listnaté i smíšené lesy, parky, zahrady, pásy okolo vod

NT

§2

zvonek zelený Carduelis chloris zvonohlík zahradní Serinus serinus žluva hajní Oriolus oriolus §2 Kategorie ohrožení dle Vyhlášky 395/1992 Sb. - §2 - druh silně ohrožený Kategorie ohrožení dle Červeného seznamu. - EN-druh ohrožený, VU-zranitelný, NT-téměř ohrožený, LC-málo dotčený

VU

LC LC

LC

Celkově bylo v obdobných biotopech v nedalekém okolí zájmového území zaznamenáno 37 druhů. Z možných hnízdících druhů jsou dva zmíněny ve Vyhlášce č.395/1992 Sb., v kategorii "silně ohrožený", tyto a tři další druhy jsou rovněž uváděny Červeným seznamem ve kategorii NT - téměř ohrožený (4 druhy), resp. LC – málo dotčený. Výskyt těchto druhů ovšem nebyl v zájmovém území při vlastním průzkumu zaznamenán a nebyly zachyceny ani pobytové znaky. Reálné spektrum druhů bude patrně poněkud užší než uvedený přehled, přesto bude vhodné řídit se při realizaci dále uvedenými zásadami k ochraně ptačích druhů:

Na základě uvedených údajů lze souhrnně formulovat následující doporučení pro ochranu ptačích populací:

• terénní práce v dané etapě zahajovat nejlépe zcela mimo hnízdní období - dle klimatických podmínek dochází

k prvnímu zahnízdění v průběhu března, hlavní hnízdní sezóna začíná koncem března a pokračuje až do konce června, u druhů hnízdících opakovaně se druhé a třetí hnízdění posouvá do konce července • zachovat pás lužní zeleně podél zářezu Zelenečského potoka, chránit před případnou devastací v průběhu stavby, následně je začlenit do vegetační úpravy, resp. upravit dle kap 6.2 • realizovat eventuální následné vegetační úpravy autochtonními, stanovištně příslušnými druhů stromů a keřů • vhodným kompenzačním opatřením vlivů stavby na ornitocenózy může být instalace ptačích budek různých vhodných typů do budoucí zeleně a zejména lužního pásu podél Zelenečského potoka pro znovuosídlení polní krajiny dutinovými druhy, které chybí vlivem absence lokalit se starší stromovou zelení

5.3 Plazi a obojživelníci Plazi byli zjišťováni běžným faunistickým pozorováním na vhodných biotopech a úkrytech. Metody odchytu do pastí či lapačů jsou obtížně využitelné pro nebezpečí úhynu ohrožených druhů i malou účinnost a vyžadují zvláštní povolení. Realizovaným průzkumem nebyl zjištěn výskyt žádného druhu. V rámci předběžné opatrnosti jsou pro ochranu plazů obecně níže uvedena opatření (společná se skupinou obojživelníků), založená zejména na vhodném termínu realizace resp. zahájení prací v nejméně zranitelném období. Obojživelníci resp. převážná část druhů této skupiny nenachází v lokalitě vhodný biotop pro rozmnožování (mělké stojaté vody) a nebyli zde průzkumem zjištěni. Teoreticky by se mohli vyskytovat podél vodoteče druhy skokanů (zejm. běžnější skokan hnědý), využívající i pomaleji proudící vody. Dále by se mohli objevovat druhy využívající mimo období rozmnožování k pobytu rozličné terestrické biotopy a k zimování mimo vodu různé navážky a deponie porézních materiálů (větve, listí, sypké hmoty), nejspíše běžnější druh ropucha obecná. Z důvodu možného výskytu uvedených druhů bude žádoucí respektovat z opatrnosti následující opatření, v podstatě společná pro skupiny plazů a obojživelníků. Pro ochranu plazů a obojživelníků lze z opatrnosti formulovat následující obecné podmínky: • termín realizace zahájení zemních prací směrovat do období mimo rozmnožování plazů a obojživelníků, tzn. nejlépe v podzimním a zimním období (nejlépe říjen – únor); • zemní práce zahájené v zimě mohou naopak ovlivnit místa zimování (hromady větví či listí, zejména tlejícího, větší shluky kořenů, hromady písku a podobných vzdušnějších sypkých materiálů apod.,), při provádění prací je vhodné sanovat taková eventuálně zjištěná místa přednostně před obdobím zimování; • v případě nalezení živých exemplářů nezbývá než zajistit jejich kvalifikované přenesení mimo stavbu poblíž lokality do vhodného blízkého biotopu (ne daleko od vhodného krytu) • zachovat při realizaci prací v lokalitě pás zeleně podél vodoteče jako nejbližší refugium a únikový koridor z prostoru stavby

5.4 Bezobratlí Orientační průzkum fauny bezobratlých byl proveden vzhledem k disponibilnímu času víceméně jednorázovým terénním šetřením v rámci realizovaných kontrol 26.-27.9.2014. Výsledky šetření shrnuje následující text:

Obecná charakteristika širšího území Polabí představuje z hlediska bezobratlých po ochranářské stránce velmi významný prostor díky pestrým přírodním poměrům a zachovaným, zejména mokřadním přírodním biotopům, ale také z hlediska silných střetů s antropogenními vlivy na přírodu (rozsáhlé zornění a ovlivnění vodního režimu a kvality vod, využívání agrochemikálií, urbanizace a industrializace, znečištění ovzduší, ad.). Řada biotopů labských mokřadů, luhů a písčin je předmětem výzkumu bezobratlých. Přes silný antropogenní tlak jsou na řadě biotopů zachovány vzácné a reliktní druhy bezobratlých, byť exploatace krajiny vedla na řadě míst k vyhynutí některých vzácných druhů. Význam Labe jako výrazné migrační trasy sebou nese i výskyt invazních druhů bezobratlých v jeho okolí. Metodika průzkumu Byla použita metodika pro inventarizační průzkumy vypracovaná AOPK ČR; pro sběr dat byly použity zejména metody pozorování jedinců a individuálního sběru, metoda smýkání a metoda sklepávání, dále i metoda prosévání (opadu, hrabanky). Pozornost byla věnována celkovému charakteru společenstva bezobratlých a případnému výskytu zvláště chráněných i vzácnějších či jinak pozoruhodných druhů. Výsledky průzkumu shrnuje níže uvedená přehledová tabulka.

Shrnutí

Lze konstatovat, že z hlediska bezobratlých živočichů není zájmové území zvlášť cenné. Lokalita představuje přeměněný, antropogenní, ruderalizovaný biotop, ovlivněný navážkami, stavební činností i dlouhodobým předchozím využíváním území jako orné půdy, resp. silným narušením zachovaných zbytků relativně přirozenějších biotopů. Lze předpokládat, že druhové spektrum bude širší než níže uvedené, celkový charakter zoocenózy však bude obdobný. Při realizaci stavby část druhů bezobratlých z ploch vymizí, ale v širším okolí se jejich společenstva a populace uchovají, event. část území znovu osídlí. Nebyly zjištěny druhy, jejichž populace by zásahem byly ohroženy vyhynutím. Přes degradovaný charakter společenstva bezobratlých byly zaznamenán jeden zvláště chráněný druh: čmelák (Bombus ssp.), který je zařazen do kategorie ohrožený podle Vyhl. 395/1992 Sb. Čmelák (Bombus terrestris) je častým, ale v intenzivní krajině ustupujícím druhem a z toho titulu zákonem chráněným. Pro čmeláky jsou podstatná místa k hnízdění a dostatek potravy, zejména brzy zjara. Pro posílení příležitostí pro existenci druhu bude vhodná následná dosadba raně kvetoucích rostlin (např. vrby) v rámci úprav zeleně. Nebylo zjištěno, že lokalita je hnízdním biotopem druhu. Obecně lze z hlediska bezobratlých stejně jako ostatních skupin druhů doporučit: • zachování pásu lužní zeleně podél vodoteče Zelenečského potoka • využití dřevin přirozené skladby pro event. vegetační úpravy • dosadba raně kvetoucích rostlin (např. vrb) v rámci úprav zeleně pro podporu populací čmeláků

Přehled zjištěných druhů a skupin bezobratlých třida: hmyz (Insecta) řád: motýli (Lepidoptera) - zaznamenána velmi chudá fauna, snad i v důsledku již dokvétajících ruderálů, biotop ale nebude příliš cenný. Nymphalis urticae babočka kopřivová obecný Pieris rapae bělásek řepový obecný Aplocera plagiata píďalka úhorová obecný řád: brouci (Coleoptera)Byla zjištěna jen sporadická, druhově velmi chudá fauna, dlouhodobě degradovaná polařením a navážkami a urbanizací v posledním období. Společenstva s obecnými, expanzivními druhy, téměř chybí např. i obecné druhy střevlíkovitých. čeleď: střevlíkovití (Carabida) Amara aulica kvapník skvostný Pterostichus melanarius střevlíček obecný čeleď: mandelinkovití (Chrysomelidae) Crepidodera aurata dřepčík vrbový Oulema melanopus kohoutek černohlavý Altica oleracea dřepčík zelený čeleď: slunéčkovití (Coccinellidae) Coccinella septempunctata slunéčko sedmitečné Adalia bipunctata slunéčko dvoutečné Psyllobora vigintiduopunctata slunéčko dvaadvacetitečné Scymus sp. slunéčko čeleď: nosatcovití (Curculionidae ) rýhonosec zelený rýhonosec zelený řád: polokřídlí (Hemiptera) - hojně zastoupená skupina ve vegetaci zbytků trávníků a v porostech ruderálů, s výskytem běžných až obecných druhů, zejm. podřádu ploštice (Heteroptera). Pyrrhocoris apterus ruměnice pospolná Himacerus mirmicoides lovčice mravenčí Nabis rugosus lovčice oválná Beritinus minor štíhlenka menší Eurygaster maura štítovka obilní Aelia acuminata kněžice kuželovitá Palomena viridissima kněžice zelená Heterogaster urticae ploštička Lygus pratensis klopuška červená Aphrophora alni pěnodějka olšová Lachnus roboris medovnice dubová řád: škvoři (Dermaptera) – jeden všudypřítomný druh Forficula auricularia škvor obecný řád: dvoukřídlí (Diptera) - nehojně běžné až obecné druhy násl. čeledí. čeleď: mouchovití (Muscidae) čeleď: pestřenkovití (Syrphidae) čeleď: masařkovití (Sarcophagidae)

řád: rovnokřídlí (Orthoptera) - sporadický (možná jen vlivem pozdějšího termínu) výskyt obecných druhů. Tetrix subulata marše obecná Chorthippus biguttulus saranče měnlivá řád: blanokřídlí (Hymenoptera) čeleď: včelovití (Apidae) - pouze vzácný výskyt, vzhledem k již značně odkvetlým ruderálům a trávníkům. Bombus ssp. čmelák §3 Vyhl.395/92 Apis mellifera včela medonosná čeleď: mravencovití (Formicidae) - spíše sporadický výskyt běžných druhů v trávnících kolem objektu ubytovny. Lasius niger mravenec obecný Myrmica rubra mravenec žahavý třída: pavoukovci (Arachnida) - početností asi nejhojněji zastoupená skupina s populacemi několika běžných druhů čeledí: čeleď: běžníkovití (Thomisidae) čeleď: slíďákovití (Lycosidae) čeleď: křižákovití (Araneidae) čeleď: sekáčovití (Phalangiidae) třída: plži (Gastropoda) - jen velmi sporadicky zastoupená druhově chudá fauna plžů - vzácně jednotlivý jedinci obecných druhů. Helix pomatia hlemýžď zahradní Cepaea hortensi páskovka keřová Arion lusitanicus plzák španělský Fruticicola fruticum keřovka plavá třída: rakovci (Malacostracaa) - jeden obecný druh, nehojně v navážkách Armadillidium vulgare svinka obecná třída: stonožky (Chilopoda) – jeden obecný druh, sporadicky v navážkách Lithobius forficatus stonožka škvorová

6. Závěry a doporučení 6.1 Souhrn výsledků biologických průzkumů Dokumentace předkládá soubor zjištěných informací o současném stavu lokality se záměrem výstavby haly pro úpravu plochého skla u obce Lázně Toušeň. Průzkumy provedenými v září roku 2014 byla zjištěna ochuzená převážně ruderální resp. ruderalizovaná biocenóza odpovídající antropogenními charakteru stanoviště. Relativně přirozenějším byť rovněž silně narušeným prvkem v území je lužní pás podél Zelenečského potoka, který bude žádoucí v krajině nadále zachovat. Byl zaznamenán následující souhrn údajů o flóře a fauně dotčeného území: Terénními průzkumy byl zjištěn následující souhrn údajů o flóře a fauně dotčeného území:

• byliny: průzkumem v podzimním aspektu bylo zaznamenáno 88 druhů bylin, jde o poměrně chudé spektrum běžných převážně ruderálních druhů, hojný je výskyt invazivních neofytů. Nevyskytují se druhy zvláště chráněné n. uváděné Červenými seznamy, vzhledem k charakteru plochy nelze jejich výskyt předpokládat ani ve zbytku vegetačního období

• dřeviny: 43 druhů dřevin (25 druhů stromů růstu a 18 druhů keřů) – akátové nálety, lužní pás a roztroušená zanedbaná okrasná a účelová zeleň, výskyt běžných přirozených druhů, hojně též invazivních neofytů, nejsou zastoupeny dendrologicky či jinak mimořádně významné porosty a jedinci

• rostlinná společenstva: syntaxony běžných typů ruderální vegetace s účastí neofytů, převažují druhotná, antropogenní společenstva, bez cenných, reliktních a ohrožených typů, z přirozených syntaxonů narušený lužní pás podél potoka a zbytky mezofilních trávníků kolem domu

• savci: celkově byl potvrzen výskyt 4 druhů savců, výskyt dalších 15 druhů je v území možný či pravděpodobný vzhledem k publikovaným pozorováním v širším okolí a charakteru obývaného biotopu. Z druhů prokázaných pozorováním ve vlastní lokalitě není žádný zvláště chráněný dle Vyhl. 395/1994 Sb., je zastoupeno běžní chudé spektrum druhů otevřené kulturní krajiny s vlivem blízkého toku Labe

• ptáci: na základě průzkumů realizovaných ve vhodném období v blízkých analogických lokalitách bylo odhadnuta ornitocenóza v zájmové lokalitě, bylo zaznamenáno celkem 37 druhů odpovídajících biotopu zájmového území. Reálné spektrum druhů bude patrně poněkud užší. V rámci realizovaných průzkumů ve vlastní lokalitě nebyl pozorován výskyt žádného zvláště chráněného druhu uváděného ve Vyhl. 395/1992 Sb.

• plazi a obojživelníci - pro některé druhy plazů tvoří území vhodný biotop hojným výskytem vhodných úkrytů v porézních navážkách a odpadech, realizovaným průzkumem ale nebyl potvrzen výskyt žádného druhu. Obojživelníci nebyli průzkumem zjištěni; nebylo ovšem zastiženo vhodné období průzkumu. Mohou se teoreticky vyskytovat běžnější druhy pomalu tekoucích vod (skokan hnědý) či terestrických biotopů (ropucha obecná)

• bezobratlí: území představuje antropogenní ruderální biotop, ovlivněný historicky dlouhodobým polním

hospodařením a novodobými navážkami a stavební činností. Spektrum druhů odpovídá povaze biotopu, je silně ochuzené se zastoupením běžných expanzivních druhů ruderálních stanovišť. Byl zjištěn jeden v krajině běžný druh chráněný Vyhl. 395/92 Sb. v kat. ohrožený - čmelák (Bombus terrestris), nicméně nebylo zjištěno, že lokalita je hnízdním biotopem druhu.

6.2 Vliv záměru na migrační poměry S postupující urbanizací krajiny a rozvojem dopravní infrastruktury, vyvstává problém zajištění průchodnosti krajiny pro volně žijící živočichy, pro něž vytváří urbanizovaná území a dopravní stavby migrační bariéry. Zajištění migrační prostupnosti, resp. omezení tzv. fragmentace krajiny má stručně za cíl za omezit degeneraci a následný ústup populací jednotlivých druhů či celých ekosystémů rozdělených a omezených migračními bariérami. Problém se přednostně dotýká velkých savců, osídlujících rozsáhlé areály, podnikajících dálkové migrace a vyžadujících v krajině značně "kapacitní" migrační trasy. Z hlediska nároků na migrační propustnost jsou druhy děleny do kategorií A-E, přičemž nejnáročnější kategorie A zahrnuje autochtonní velké, resp. plaché a vyhubením ohrožené savce (zejm. jelen, rys, medvěd, los, vlk, kočka divoká), přičemž výskyt druhů této kategorie není v zájmovém území předpokládán. Kategorie B přestavuje středně velké či synantropizují větší savce s menšími nároky na migrační trasy (srnec, prase apod.), kategorie C představuje drobnější savce (např. liška a další drobnější druhy), kategorie D představuje obojživelníky, specifická kategorie E označuje ekosystémy, resp. celé soubory druhů. Z hlediska migrace nejnáročnější druhů (kat. A, resp. B) jsou na našem území vymezena migračně významná území a koridory, resp. území státu je z hlediska významu pro migraci plošně kategorizováno. Zájmové území v těchto podkladech není vymezeno jako migračně významné - takto charakterizovaná krajinná partie a předpokládaný dálkový migrační koridor je vymezen nejblíže v lesní partii severně od Labe a zkoumaným záměrem není ovlivněn. V plošné kategorizaci území z hlediska migrací velkých savců je území vyhodnoceno v pětistupňové kategorizaci (1-5 dle snižujícího se významu) jako IV. kategorie – oblast méně významná. Zájmová plocha v současnosti představuje téměř jediný - byť dílčí – otevřený potencionální migrační průchod mezi tokem Labe a okolní krajinou v úseku od západního okraje zástavby města Brandýs po východní okraj zástavby obce Lázně Toušeň (v úseku délky cca 6,6 km). Jeho význam je ovšem značně problematický a omezený. Jedním z aspektů omezení je charakter navazujícího levého labského břehu v okolí zájmového území – zástavba různého typu zde v dlouhém úseku přiléhá těsně k břehu, podél nějž navíc prochází frekventovaná cyklostezka; labský břeh je zde tedy z hlediska migrace větších druhů prakticky uzavřen. Dalším aspektem je antropogenní bariéra železniční trati a zejména silnice II/245, jež je s naměřenou frekvencí dopravy cca 7-8 tis. vozidel za den (sčítání 2005) výraznou bariérou migrace (limit intenzity dopravy pro oblast chápanou jako nefragmentovaná dopravními stavbami představuje hodnota 1 tis. vozidel za den). Zmínit lze ještě aspekt vztahu migrační prostupnosti krajiny a Územního systému ekologické stability (ÚSES). ÚSES by teoreticky jako územně stabilizovaná a propojená ekologická struktura mohl a měl v krajině nést i funkci propojené sítě migračních tras. Tomuto ideálu je ovšem vzhledem ke stupni realizace i logiky navržených propojení stále dosti vzdálen. V konkrétním případě Zelenečského potoka není tato vodoteč územními plány obcí vymezena jako biokoridor, což dále mírně snižuje i možnosti vzniku a ochrany funkční migrační trasy a jejího navazujícího propojení. Přesto tento tok význam biokoridoru a refugia v zemědělské krajině nese a bude vhodné jej takto chápat. Celkově tak lze konstatovat, že migrační průchod tvořený zájmovým územím nemá význam z hlediska migrace větších druhů savců (kategorie A i B). Dílčí význam může ale přes výše uvedená omezení nést existující krajinný prvek vodního toku, zejm. pro druhy sledující v krajině jako migrační trasy hydrografickou síť, tedy druhy kategorie C (zejm. drobní savci vázaní na vodní prostředí) a D (obojživelníci). Stěžejní je proto alespoň ve stávající míře zachování přirozeného charakteru vodoteče Zelenečského potoka a doprovodného pásu zeleně v terénním zářezu (min. ve stávající šířce cca alespoň 15m, což je metodikou expertně stanovená minimální šířka lokálního biokoridoru), což by mohl navržený projekt výstavby umožňovat. Pro úplnost dodávám, že větší frekvence druhů podél potoka nebyla jednorázovým průzkumem ověřena - s výjimkou hojného výskytu norníka rudého. Část území mimo zářez vodoteče je vzhledem k okolnostem (zástavba a zpevněné plochy, částečné oplocení, frekventovaná silnice, rušení pohybem osob a predátorů – psů aj.) migračně relativně méně významná. Pro zachování a event. posílení migrační funkce prvku vodoteče s břehovými porosty lze při a po realizaci navržených záměrů v zájmovém území doporučit: • zachování alespoň stávající míry přirozeného charakteru toku Zelenečského potoka a doprovodného pásu zeleně v terénním zářezu, min. ve stávající šířce cca alespoň 15m • vhodné oddělení migrační trasy od okolního rušivého prostředí (např. vhodné oplocení doplněné popínavou vegetací a pásem přirozených dřevin) • zvážit možnosti revitalizačních úprav koryta (např. odbahnění, zvýšení diverzity - balvany, stupně apod., event. odstranění nefunkčního opevnění) na základě podrobného posouzení a projektu • zvážit možnosti vegetačních úprav zeleně (sanace akátu, výsadba přirozených druhů lužních dřevin, odstranění odpadů a navážek) na základě podrobného posouzení a projektu • dle možností (např. při rekonstrukci) posílení migračního potenciálu drážního a silničního propustku na toku (max. světlost, přirozené členité dno a vstupy apod.)

6.3 Souhrn doporučení vyplývající z biologického průzkumu Následující přehled uvádí souhrn doporučení pro prevenci, eliminaci, zmírnění nebo kompenzaci vlivů stavby: ochrana zeleně (druhy a společenstva) • zachovat vzrostlý lužní pás podél Zelenečského potoka, posílit jeho ekologické funkce vhodnou údržbou a doplněním • zachování hodnotnějšího staršího jedince vrby bílé, event. dalších přirozených druhů na okraji akátin podél železniční vlečky • sanace akátin i dalších invazivních neofytů i mimo bezprostřední plochu navržené stavby • k následným vegetačním úpravám využívat pokud možno přirozené druhy stromů a keřů (viz kap. 2.5) ochrana ptačích druhů • terénní práce v dané etapě zahajovat nejlépe zcela mimo hnízdní období - dle klimatických podmínek dochází k prvnímu zahnízdění již v průběhu března, hlavní hnízdní sezóna začíná koncem března a pokračuje až do konce června, u druhů hnízdících opakovaně se druhé a třetí hnízdění posouvá do konce července • zachovat pás lužní zeleně podél zářezu Zelenečského potoka, chránit před případnou devastací v průběhu stavby, následně je začlenit do vegetační úpravy, resp. upravit dle kap 6.2 • realizovat eventuální následné vegetační úpravy autochtonními, stanovištně příslušnými druhů stromů a keřů • vhodným kompenzačním opatřením vlivů stavby na ornitocenózy může být instalace ptačích budek různých vhodných typů do budoucí zeleně a zejména lužního pásu podél Zelenečského potoka pro znovuosídlení polní krajiny dutinovými druhy, které chybí vlivem absence lokalit se starší stromovou zelení ochrana obratlovců • ježek západní, veverka - k ochraně druhu bude vhodné zahájit terénní mimo období rozmnožování (cca shodně ochranou hnízdících ptáků), vhodné je před obdobím zimního spánku dopředu sanovat na dotčených plochách event. místa vhodná pro zimování ježků (hromady listí, větví a podobných materiálů) ochrana bezobratlých • zachování pásu lužní zeleně podél vodoteče Zelenečského potoka

• využití dřevin přirozené skladby pro event. vegetační úpravy • dosadba raně kvetoucích rostlin (např. vrb) v rámci úprav zeleně pro podporu populací čmeláků ochrana plazů a obojživelníků

• termín zahájení realizace směrovat do období mimo rozmnožování plazů a obojživelníků, tzn. nejlépe v podzimním a

zimním období (nejlépe říjen – únor) • zemní práce zahájené v zimě mohou naopak ovlivnit místa zimování (hromady větví či listí, zejména tlejícího, větší shluky kořenů, hromady písku a podobných vzdušnějších sypkých materiálů apod.), při provádění prací sanovat taková eventuálně zjištěná místa přednostně před obdobím zimování; • v případě nalezení živých exemplářů nezbývá než zajistit jejich kvalifikované přenesení mimo stavbu poblíž lokality do vhodného blízkého biotopu (ne daleko od vhodného krytu) • zachovat při realizaci prací v lokalitě pás zeleně podél vodoteče jako nejbližší refugium a únikový koridor z prostoru stavby migrační poměry

• zachování alespoň stávající míry přirozeného charakteru toku Zelenečského potoka a doprovodného pásu zeleně v terénním zářezu, min. ve stávající šířce cca alespoň 15m

• vhodné oddělení migrační trasy od okolního rušivého prostředí (např. vhodné oplocení doplněné popínavou vegetací a pásem přirozených dřevin) • zvážit možnosti revitalizačních úprav koryta (např. odbahnění, zvýšení diverzity - balvany, stupně apod., event. odstranění nefunkčního opevnění) na základě podrobného posouzení a projektu • zvážit možnosti vegetačních úprav zeleně (sanace akátu, výsadba přirozených druhů lužních dřevin, odstranění odpadů a navážek) na základě podrobného posouzení a projektu • dle možností (např. při rekonstrukci) posílení migračního potenciálu drážního a silničního propustku na toku (max. světlost, přirozené členité dno a vstupy apod.) hygiena prostředí • realizovat opatření proti prašnosti v průběhu stavby

Závěr: Zájmovou plochu zaujímají nálety akátu, nekosené trávníky se zanedbanou roztroušenou okrasnou a funkční zelení, resp. lužní lem vodoteče, porosty jsou převážně ruderální resp. ruderalizované s hojnou účastí invazivních neofytů. Faunistický průzkum prokázal v lokalitě běžné spektrum druhů okolní krajiny, přes výskyt relativně běžného chráněného druhu není lokalita příliš cenná. Nutné je ale zachování pásu zeleně podél Zelenečského potoka v dostatečné šířce jako refugia a migračního koridoru. Pro realizaci lze doporučit zejména vhodný harmonogram prací s ohledem na období rozmnožování a zimování živočichů, sanaci akátin, využití přirozených druhů dřevin pro vegetační úpravy, resp. další výše uvedená opatření. Po jejich zvážení je možné záměr výstavby označit za realizovatelný.

Použité podklady a literatura: Absolon K.(1993) Anděra M. a kol. (2000) Anděra M. a kol. (2001) Balatka B.a kol.(2005) Culek M. (1996) Dostál J. (1990) Chytrý M. a kol. (1920) Chytrý M. a kol. (2007) Farkač J.a kol(2005) Krásenský P. (2004) Kubát K. a kol. (2002) Ložek, V. a kol. (2005) Mikátová, B. a kol. (2001) Míková T. a kol. (2007) Neuhauselová Z. a kol. (1998) Pokorný V. (2002) Pokorný V., Šifner F. (2004) Procházka F. a kol. (2001) Šťastný, K. a kol. (2008) Zahradník J., Severa F. (2004) Zlatník A. (1978) Zvach I. (2009)

Metodika biomonitoringu ve st.ochraně přírody. ČÚOP, Praha 1993 Atlas rozšíření savců v ČR - III.Hmyzožravci, Nár.Muzeum, Praha 2000 Atlas rozšíření savců v ČR - IV/1, 2, 3. Hlodavci, Nár.Muzeum, Praha 2001 - 4. Hory a nížiny - Zeměpisný lexikon ČSR. AOPK, Praha 2005 Biogeografické členění ČR. Enigma, Praha 1996 Nová květena ČSR. Academia, Praha 1990 Vegetace ČR, Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha 2007 Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK 2001 Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. 2005 Metody sběru brouků jako podklad pro inventarizaci bezobratlých, 2004 Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha 2002 Střední Čechy, Chráněná území ČR, sv.XIII, AOPK 2005 Atlas rozšíření plazů v ČR, AOPK 2001 Atlas podnebí Česka, UPO 2007 Mapa potencionální přirozené vegetace ČR. Academia, Praha 1998 Atlas brouků. Paseka, Praha, 2002 Atlas hmyzu. Paseka, Praha, 2004 Černý a červený seznam cévnatých rostlin. Příroda 18, AOPK 2001 Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003 Hmyz. Aventium, Praha 2004 Lesnická fytocenologie, 1978 Obojživelníci a plazi ČR, Grada, Praha 2009 Vyhláška MŽP ČR 395/92 Sb. k zákonu 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny

Portál veřejné správy geoportal.cenia.cz Server ČÚZK www.cuzk.cz Server České geologické služby www.geology.cz Mapový portál AOPK mapy.nature.cz Webová aplikace oldmaps.geolab.CZ (Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, MŽP ČR) Územní plány obcí Lázně Toušeň a Zápy ze serveru www.laznetousen.cz a www.zapy.cz Podklady ke stavbě Hala pro úpravu plochého skla, k.ú. Lázně Toušeň

Grafické přílohy

Popisované dílčí plochy zájmového území

Inventarizace významnějších prvků zeleně zájmového území

Mapa širšího okolí

Fotodokumentace