Místo jejich rodinného drama
1
HLUŠEC 2008 Jsme s ním teď sousedé na našich venkovských sídlech. On zrovna neoplývá jemností sluchu. To ho skutečně netíží. Spíše naopak, k jeho profesi řidiče jemný sluch prý vůbec nepotřebuje!? Své tři pražské ženské dostává z Prahy na venkov jenom těžko, nelíbí se jim příroda ani čerstvý vzduch. Dcery a manželka na jeho venkovské chalupě křičí: “Nemáme tu internetový signál, zblázníme se tady!“ Raději svou pražskou rodinu opustil a vystěhoval se k nám na vesnici. Má doma v Praze celkem tři ničemné „křivochcalky“, manželku (do rodiny nosnici pěkných mužských peněz) a dvě dcery, líné jako vši! Všechny dohromady mu neuvaří, na uších mají už od odpoledne sluchátka a v levé ruce žmoulají mobilní telefon. Naslouchají ve sluchátkách bez dechu kvílení a chroptění písní podřezávaných amerických negrů! Stále jen mačkají pravou rukou před sebou ležící počítač. On je vychovávat lidskou řečí nemohl – pro svou hluchotu. Stejně by ho přes ta sluchátka ani neslyšely. Matka na ně také nemluví, nemá jim co říci, také mlátí celý den do počítače, jenom čísla! Nachází své samičky doma „okrášlené“ třemi počítači, třemi mobilními telefony a třemi sluchátky. Konzumují informace jen ty virtuální. On má ale každý večer po práci jenom obyčejný lidský hlad a chuť na 2
obvyklou rodinnou večeři. Tolik ženské práce udělat najednou je ale ty jeho ani nenapadne! Hotové jídlo a vše ostatní se dá teď přeci hned koupit za peníze! Ovšem ty jeho! Někdo jeho ženským nakukal, že opravdovými muži se stanou až po zvládnutí současné elektroniky! Odložily proto panenky a laskají elektroniku! Ta jim prý plně nahradí muže, doufají! Ony se přeci narodily na svět jen pro mačkání počítače. Pro vaření jídla a vrhání lidských mláďat ne! Pokusil se přimět je k ženství po dobrém, nákupem tří panenek. Ty jim položil na klávesnice počítačů a pozoroval jejich reakce. Nic jim panenky neříkaly a tak své pohledy rychle navrátily k obrazovkám počítačů. Už nevěděl čím dál je poženštit. Vzdal to. Musel své líné ženské zkopat, někdy z konzerv jím zakoupených a přinesených mu je ohřály, jindy vyhrožovaly rozvodem či odchodem z domácnosti. Zatím se toho ale raději neodvážily. Kterého jiného, tak tolerantního vola by si asi našly? Přeci emancipace jim muže plně nahradí. Nebo snad ony po nich už ani netouží? Když večer Hlušec přišel v Praze domů z práce ani na pozdrav mu neodpověděly – nevšimly si jeho příchodu. Šel se do koupelny osprchovat – všechnu teplou vodu mu bezmyšlenkově a sobecky spotřebovaly! Seřval je, ony ale nechápaly, že tam bydlel i jejich otec a manžel!? Přicházel večer z práce domů a v pražském bytu nacházel své tři ničemné kravky. Mačkaly počítač nebo 3
cosi pořvávaly do mobilu. Ani ho nepozdravily a nevšímaly si ho. Měl hlad a tak si s kastroly musel dojít do hospody pro jídlo. Ani dobrou chuť mu nepopřály. V 21 v noci začnou ničemnice chtít jíst (snídat, obědvat a večeřet – celý den na to neměly čas)! Doma nebylo nic nakoupeno, ani v ledničce. On musel vzít kastroly a jít jim nakoupit večeři. Snědly ji rovnou z jídlonošů a on je po nich musel umýt. Byly z pomačkávání elektroniky strašlivě unavené a musely ihned ulehnout. Už se na elektronickou zkázu nemohl dívat a tak se od kravek vystěhoval na ves. Ani si toho nevšimly! Převýchova pěstmi pokřik ani dupání elektroniky nepomohlo. Musel jim ze svých peněz koupit další, lepší a modernější. Mačkají to dále. V bytu má nepořádek, peníze mu utratily, na něm chtějí jen další - ty jeho; jídlo nenakoupené ani večeře neuvařená! Ony přeci neměly čas n obyčejné nákupy, prý těžce počítačově surfovaly!!! Připravovaly se tak prý na své pracovní uplatnění v životě!? Dříve se také dělalo něco obdobného, četlo se Rudé právo, tomu flákání se ale tehdy říkalo „politická práce“. Před spaním na něj jen zařvou: „Žrát!“ Doma k jídlu nic není, počítač jim nákup nepřipomněl! Tak zoufalý Hlušec musí vzít kastroly a dojít jim koupit jídlo do hospody, za své peníze. Ani mu za to nepoděkují. Musí jídlo přinést, už je ani nebije, stejně by je už nepřevychoval! Jsou to už hnedle muži! Pak vykviknou: “Fotr, naval nám prachy na zítra!“ 4
Jedné jeho dvacetileté dceři se z přemíry mačkání elektroniky zastavila střeva! Snaží se ji donutit ke kakání alespoň jednou týdně. Vyváží ji jednou týdně z Prahy, vykadit ji do své venkovské kadibudky. V dřevěné kadibudce dceři musí napovídat: „Stáhni si kalhoty!“ Ona to udělá, bezmyšlenkovitě. Hned si položí na nahá kolena notebook. Hlušec stojí před zavřenými dveřmi záchodku a zatím jen kibicuje. Pak otevře dveře a serve jí sluchátka z uší; vyrve mobil z ruky. Zařve – „zatlač a kaď, kaď, kaď!“ Serve jí to elektronické neštěstí „pokroku“ z hlavy a vyrve z ruky mobil, praští s těmi krámy o zem, rozdupe je a ječí: „Tlač a ser! Aspoň dva centimetry!“ Vše je slyšet až do středu vesnice. Ona neví proč to udělat? V počítači to přeci není naprogramováno? Znovu otec řve: „Tlač, zatlač!“ Zase ona neví proč, ani mobil jí to přeci nenařídil!? Místní kluci z návsi to slyší a začnou vesnicky a drsně pořvávat: „Vyser se konečně, ty počítačová krávo!“ Další vesničané vybíhají na náves a připojují se: „Nauč se aspoň rodit děti, ty pražská krávo!“ K náveskému pokřiku se přidávají sborově i starší vesničané pokřikem. „Ser, ser, ser; ser, ser, ser!“ Tamní vesničané nemarní život s nesmyslnou elektronikou, proto mají stolici řádnou a pravidelnou! Pražská počítačová dívka dostane z toho vesnického pokřiku trému a už z ní nic nevyjde, ani ten jeden centimetr! K čemu to taky?
5
Pak dívka otevře dveře kadibudky a s pláčem otci sdělí, že se to nevydařilo, protože se jí prý právě teď vybila baterie v notebooku!!! Hlušec se také rozpláče. Co to za zrůdu zplodil?! Vyrve jí notebook z ruky a také ho v trávě rozdupe! Dcera se už nemůže, po neúspěšném kadění dočkat svého milovaného dalšího ohmatávání alespoň matčiny smrtící elektroniky - počítače. Ta jí musí proto k tomu tam svému ihned pustit! Rozdupanou elektroniku jim mužští zaměstnavatelé finančně vynahradí už v následující výplatě. A ještě jim zbudou penízky na nákup té další, lepší a dražší! K mužnosti Hlušcových žen jim už opravdu chybí jenom penis. Ten se ale také dá mužskými chirurgy za peníze přioperovat! Otec nad dcerou jenom pláče! K čemu mu je dítě, které se nedokáže ani vyprázdnit? Naděje to rodu?! Komu co zlého to v životě udělal? Co mu to tím elektronickým „pokrokem“ způsobil strýček „Sam“? Zmrzačil mu zatím jenom jedno dítě a manželku (zástava střev musí se stále obchodně tajit svět by jinak neměl další kšefty)! Když tahle jeho dcera nemá elektroniku přestanou jí fungovat i ženské cykly. Nemůže si je přeci načíst v počítači!? Nemá jí to kdo připomínat. Snad to bude muset být sama příroda, která začne v jejím břiše fungovat sama, bez baterie počítače?! Fotr jí pak nakonec musí koupit nové elektronické krámy, aby jí alespoň jeden tělní otvor měsíčně zafungoval! 6
Několikrát denně o víkendu manželce musí připomínat že už je s ním vdaná 20 let! Budeme se v noci milovat, říká! „A proč?“ vykřikne, „máme dětí už dost!“ „Přeci pro radost“, vykřikne on. Nechápe to. Neuvědomuje si nic lidského. Je výborně placená a tak si myslí, že už žádného chlapa nepotřebuje. Za svého Hlušce musí teď platit hypotéku za přestavbu venkovského sídla, až do své penze. On tolik nevydělává, natož teď, jako čerstvě nezaměstnaný! Ona je z té jeho přestavby venkovského sídla otrávená. Nedělní dopoledne tráví Hlušcová seděním na zahradě a čtením knih. Zapomíná uvařit muži sváteční oběd. Musí jí to připomínat. Uvaří ho nakonec jen s hořkostí a křivdou. Večeři jí musit uvařit on, grilováním masa, jím zakoupeným v marketu. Takhle, nenápadně ale cílevědomě probíhá v 21. století, v obyčejném venkovském sídle přeměna samic na muže. Ani mužské práskání bičem ženy je už nevrátí k jejich místu na světě. Bojují pořád dále, nevědí proč, s kým a za co? Snad jen do své nešťastnosti a zbytečnosti, viz. dřívější polský film Sexmise? Co bude dál za málo brzkých let zkázy? Třeba se časem lidským genetikům podaří naklonovat počítačová lidská mláďata i s funkčními střevy? Herec Kramol se nedávno veřejně vyjádřil o počítačovém pokroku světa stručně a věcně: „Lidstvo z počítače zblblo!“ 7
P.S. Omlouvám se za vulgárnost, jen takto naturálně šlo tuhle tragédii jedné rodiny a četné mlčící většiny rodin počítačového pokroku lidstva popsat!
Miloš Nekvasil
8
