Ministerstvo zemědělství Těšnov 17, 117 05 Praha 1 tel. 221 811 111
Sp. značka 42VH 1034/2013-15111 Čj. 65378/2015-MZE-15111 Vyřizuje: JUDr. Ivana Cincibusová Telefon: 221 812 203 E-mail:
[email protected] Fax: 221 812 964 V Praze dne 1. února 2016
ROZHODNUTÍ Ministerstvo zemědělství jako příslušný správní orgán podle ustanovení § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, o určení trvání právních vztahů k vodovodům: 1. Vodovod Hory u Perneka, v trase od vodního zdroje k šachtě u kravína, jehož stavba byla Jednotnému zemědělskému družstvu Pernek povolena rozhodnutím odboru pro vodní hospodářství rady Krajského národního výboru v Českých Budějovicích pod č.j. Vod1339/58-Di ze dne 12.7.1958, a který byl převeden Smlouvou o převodu nemovitostí číslo 11 R 96/33 ze dne 15.5.1996 Pozemkovým fondem České republiky Ing. Milanu Jungwirthovi, bytem Dubné, Křenovice 87 a Františku Jungvirtovi, bytem Horní Planá, V Domkách 160, 2. Vodovod Hory – 1. etapa, který je napojen na Vodovod Hory u Perneka v šachtě u kravína a je zaveden do rekreační osady Hory u Perneka (dodatečně povolen rozhodnutím Okresního úřadu Český Krumlov, referátu životního prostředí, č.j. ŽP-6785/98r-Ha ze dne 9.11.1998) a 3. Vodovod Hory – 2. etapa, který je napojen na Vodovod Hory u Perneka v šachtě u kravína a je zaveden do rekreační osady Hory u Perneka (dodatečně povolen rozhodnutím Okresního úřadu Český Krumlov, referátu životního prostředí, č.j. ŽP-4126/02-Ha ze dne 16.8.2002, změněným v rámci odvolacího řízení rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR č.j. 37169-B/2002-6010 ze dne 10.2.2003 tak, že byla vypuštěna podmínka č. 1 výrokové části B), vše v katastrálním území Pernek, obci Horní Planá,
tak, že uvedené vodovody nebyly podle dosavadních právních předpisů, tj. předpisů platných před účinností zákona o vodovodech a kanalizacích, veřejnými vodovody a nejsou vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. Účastníci řízení podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu Ivan Kopřiva, nar. 27.4.1941, Nádražní 944, 373 41 Hluboká nad Vltavou Anna Schramhauserová, nar. 19.10.1944, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice František Schramhauser, nar. 24.3.1942, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice
ODŮVODNĚNÍ Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „městský úřad“), obdržel dne 10.7.2009 tři žádosti, které učinili: Ivan Kopřiva, Nádražní 944, 373 41 Hluboká nad Vltavou; Anna Schramhauserová, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice; František Schramhauser, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice a Ing. Ladislav Kropík, Střížov 95, 373 14 Komařice, všichni zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem v Českých Budějovicích, se sídlem Čéčova 11, 370 04 České Budějovice. Městský úřad svým rozhodnutím čj. MUCK 18137/2010/OŽPZ/Pi, dne 7.6.2010 rozhodl, že v žádosti uvedené vodovody nejsou vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích a nikdy jimi ani nebyly. Krajský úřad Jihočeský kraj, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále jen „krajský úřad“) jako příslušný odvolací orgán rozhodl svým rozhodnutím čj. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11, dne 16. 11. 2011 tak, že změnil formulaci výroku rozhodnutí městského úřadu a věcně jej potvrdil. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 10/2012 ze dne 15.10.2012 byla vyslovena nicotnost rozhodnutí Městského úřadu čj. MUCK 18137/2010/OŽPZ/Pi, ze dne 7.6.2010 a Krajského úřadu čj. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11, ze dne 16. 11. 2011. V odůvodnění rozsudku soud vyslovil názor, že jestliže vznikly pochybnosti o povaze posuzovaného vodovodu, musí ve smyslu ustanovení § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnout Ministerstvo zemědělství, které jediné je k takovému rozhodování povoláno a které má v pochybnostech o daném vodovodu rozhodnout. Po obdržení spisového materiálu a po seznámení se s rozsudkem soudu Ministerstvo zemědělství posoudilo, že byly podány jednotlivými žadateli samostatné žádosti. Vzhledem k tomu, že žádosti byly totožné, obsahovaly shodný předmět řízení a žadatelé navrhli shodné důkazní prostředky a všichni byli zastoupeni jedním právním zástupcem, Ministerstvo zemědělství zhodnotilo, že jsou dány podmínky pro vedení společného řízení ve smyslu ustanovení § 140 odst. 1 a 2 správního řádu, a proto usnesením čj. 3123/2013-MZE-15111 ze dne 21.1.2013 rozhodlo o vedení společného řízení. Oznámením o zahájení řízení čj. 3125/2013-MZE-15111 ze dne 28. 1. 2013 informovalo Ministerstvo zemědělství účastníky řízení o zahájení řízení a současně usnesením stanovilo lhůtu do 25.2.2013 k vyjádření se k předmětu řízení a k navržení případných dalších důkazů v řízení. Ministerstvo zemědělství při stanovení okruhu účastníků vycházelo ze skutečnosti, že jeho rozhodnutí se bude dotýkat velkého počtu účastníků, když všechna kolaudační rozhodnutí na stavbu jednotlivých částí vodovodu byla vydána v letech
Strana 2 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
1996 – 2002 na jednotlivé fyzické a právnické osoby, vždy s ohledem na jejich vlastnická práva k dané části vodovodu. S ohledem na tuto skutečnost a s ohledem na delší časový odstup, přistoupilo ve smyslu ustanovení § 25 správního řádu ve spojení s ustanovením § 144 správního řádu k tomu, že účastníkům, kteří nejsou žadateli ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu, bylo doručováno veřejnou vyhláškou. Ministerstvo zemědělství podle ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu, ve spojení s ustanovením § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, o určení trvání právních vztahů k vodovodům rozhodlo svým rozhodnutím čj. 228973/2012-MZE-15111 ze dne 27. března 2013 tak, že Vodovod Hory u Perneka, Vodovod Hory – 1. etapa a Vodovod Hory – 2. etapa, nebyly podle dosavadních právních předpisů, tj. předpisů platných před účinností zákona o vodovodech a kanalizacích, veřejnými vodovody a nestaly se tak vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. Proti vydanému rozhodnutí byl podán rozklad. Rozhodnutím ministra zemědělství čj. 52390/2013-MZE-12151, ze dne 12.9.2013, bylo napadené rozhodnutí podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu zrušeno a věc byla podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vrácena k novému projednání Ministerstvu zemědělství. V odůvodnění byl vysloven právní názor, že je Ministerstvo zemědělství povinno přerušit řízení o rozhodnutí v pochybnostech podle ustanovení § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích do doby pravomocného rozhodnutí příslušného vodoprávního úřadu, Městského úřadu Český Krumlov, jehož předmětem bude povolení k nakládání s vodami, odběr podzemní vody ze studny na pozemku č. par. 168/27 v katastrálním území Pernek pro tyto vodovody a zejména jeho účel. Ve smyslu ustanovení § 90 odst. 1 s ustanovením § 152 odst. 4 správního řádu bylo názorem vysloveným v odůvodnění rozhodnutí usnesení čj. 62690/2013-MZE-15111 ze dne přerušeno.
písm. b) správního řádu, ve spojení Ministerstvo zemědělství vázáno právním ministra zemědělství, a proto vydalo 5. listopadu 2013, kterým bylo řízení
Ministerstvo zemědělství obdrželo dne 1.4.2015 od městského úřadu rozhodnutí čj. MUCK 02272/2015/OŽP/Pi, ze dne 14.1.2015, kterým bylo žadatelům Ing. Milanu Jungwirthovi, Horní Chrášťany 43, 384 11 Lhenice a Františku Jungvirtovi, V Domkách 160, 382 26 Horní Planá vydáno povolení podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. vodního zákona k nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru ze stávající jímací studny v obci Horní Planá, katastrálním území Pernek, parc.č. 168/27. Účelem povoleného nakládání s vodami bylo napájení dobytka a zásobování objektů bydlení užitkovou vodou a poté i zásobování objektů napojených na stavbu „Vodovod Hory – 1. etapa“ a objektů napojených na stavbu „Vodovod Hory – 2. etapa“ užitkovou vodou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.2.2015. K tomuto rozhodnutí bylo vydáno rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností čj. MUCK 03145/2015/OŽPZ/Pi ze dne 19.1.2015, které nabylo právní moci dne 7.2.2015 (dále jen „rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami“). Vzhledem ke skutečnosti, že odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno, oznámilo dne 15.4.2015 Ministerstvo zemědělství pokračování v řízení. Současně vydalo výrokem II. Usnesení o stanovení lhůty, ve kterém rozhodlo v rámci probíhajícího výše uvedeného společného správního řízení ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu takto: účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy ve lhůtě nejpozději do 15.5.2015, (dále jen „Usnesení o stanovení lhůty“).
Strana 3 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Dne 12.5.2015 podali proti výroku II. Usnesení o stanovení lhůty rozklad Anna Schramhauserová a František Schramhauser, oba bytem V Zahrádkách 2157/33, 370 03 České Budějovice, zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem. Dne 12.5.2015 podali rozklad stejného obsahu Heleon s.r.o., IČ: 26027275, se sídlem Horní Planá - Hory č.ev. 24, DRUŽSTVO CEMENTÁŘŮ, IČ: 00028258, se sídlem Praha 8, Novákových 24, Marta Bařinková, nar. 07.01.1952, bytem Sokolská 44, 370 05 České Budějovice, Lubomír Homolka,. nar. 02.08.1961, bytem Pod Vyhlídkou 232, 381 01 Český Krumlov, Daniel Kropík, nar. 16.12.1968, bytem Studentská 6, 370 05 České Budějovice, Josef Lexa, nar. 15.08.1948, bytem Dolní 460, 373 61 Hrdějovice, Dagmar Lexová, nar. 27.01.1953, bytem Dolní 460, 373 61 Hrdějovice, Petr Varaus, nar. 08.01.1955, bytem Náměstí Svobody 181, 384 22 Vlachovo Březí, Eva Varausová, nar. 06.01.1957, bytem Náměstí Svobody 181, 384 22 Vlachovo Březí, Ing. Jiří Verner, nar. 22.02.1947, bytem Veverkova 23, 170 00 Praha 7, Andrea Vernerová, nar. 23.11.1950, bytem Veverkova 23, 170 00 Praha 7, Petr Vlk, nar. 11.01.1940, bytem V Zahrádkách 28, 370 07 České Budějovice, Marie Vlková, nar. 08.08.1939, bytem V Zahrádkách 28, 370 07 České Budějovice, zastoupeni zmocněncem Františkem Schramhauserem, nar. 24.03.1942, bytem V Zahrádkách 2157/33, 370 07 České Budějovice, i.s. Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, se sídlem Puklicova 52, 370 04 České Budějovice. Dne 14.5.2015 podali znovu rozklad stejného obsahu účastníci řízení Anna Schramhauserová a František Schramhauser, oba bytem V Zahrádkách 2157/33, 370 03 České Budějovice. Účastníci řízení byly písemností čj. 27688/2015-MZE-15111 ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 správního řádu vyzváni, aby se k podanému rozkladu vyjádřili ve lhůtě do 12.6.2015. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků k podanému rozkladu nevyjádřil. Obsahově se rozklad týkal rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami. V rozkladu byla napadena právní moc tohoto rozhodnutí. Účastníci měli za to, že rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami nebylo pravomocné, neboť proti němu podali odvolání dne 23.4.2015. Důvodem pro odvolání byla podle jejich tvrzení skutečnost, že nebyl správně určen okruh účastníků řízení, když jim jako účastníkům řízení nebylo napadené rozhodnutí doručeno. Dále napadali skutečnost, že povolený odběr je pro užitkovou vodu, zatímco vodovody, jichž se odběr týká, jsou kolaudovány na vodu pitnou. Dále napadali objem povoleného množství odběru podzemní vody. Z výše uvedených důvodů bylo v rozkladu uzavřeno, že není ještě důvod pro pokračování v řízení, když zde ještě není pravomocné rozhodnutí správního orgánu o nakládání s vodami a není tedy ani zřejmé, jaký obsah bude pravomocné rozhodnutí správního orgánu o nakládání s vodami mít. Není tedy ještě možné stanovovat lhůtu pro uvedení důkazních návrhů. V závěru bylo navrženo, aby výrok napadeného usnesení byl změněn tak, že bude rozhodnuto, že lhůta pro činění důkazních návrhů a jiných návrhů do dne 15.5.2015 se nestanoví. Rozhodnutím čj. 37746/2015-MZE-15111, ze dne 16.7.2015, Ministerstvo zemědělství zrušilo Usnesení o stanovení lhůty, ve kterém rozhodlo v rámci probíhajícího výše uvedeného společného správního řízení ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu tak, že účastníci řízení byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy ve lhůtě nejpozději do 15.5.2015 a výrokem II. vydalo usnesení, kterým byla podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona stanovena účastníkům řízení lhůta do 17.8.2015, ve které mohou navrhovat důkazy a činit jiné návrhy (dále jen „2. Usnesení o stanovení lhůty“). 2. Usnesení o stanovení lhůty bylo vydáno za situace, kdy odpadla překážka stanovená v Rozhodnutí ministra zemědělství čj. 52390/2013-MZE-12151, ze dne 12.9.2013, neboť odvolání proti napadenému rozhodnutí bylo krajským úřadem rozhodnutím čj. KUJCK 51419/2015/OZZL/5
Strana 4 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
zamítnuto podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné. S ohledem na tuto skutečnost zůstalo rozhodnutí v právní moci a bylo možné znovu pokračovat ve společném správním řízení. Současně krajský úřad ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu přezkoumal rozhodnutí, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Ministerstvo zemědělství obdrželo dne 3.8.2015 proti výroku II. 2. Usnesení o stanovení lhůty rozklad. Rozklad podali účastníci řízení Anna Schramhauserová a František Schramhauser, oba bytem V Zahrádkách 2157/33, 370 03 České Budějovice, Ivan Kopřiva, bytem Nádražní 944, 373 41 Hluboká nad Vltavou, zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem. Účastníci řízení byli formou veřejné vyhlášky vyzváni ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 správního řádu, aby se k podanému rozkladu vyjádřili ve lhůtě do 17.8.2015. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků k podanému rozkladu nevyjádřil. V rozkladu byl uveden názor účastníků řízení, aby Ministerstvo zemědělství nepokračovalo ve společném správním řízení, dokud nebude vyřízen návrh na přezkoumání rozhodnutí o odvolání a přezkoumání rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami. Rozklad byl předán do rozkladové komise Ministerstva zemědělství, která dne 4.11.2015 vrátila spisovou dokumentaci s tím, že s ohledem na skutečnost, že v rozkladu není napadána stanovená lhůta, ale jsou v ní napadány meritorní otázky a lhůta dne 17.8.2015 již marně uplynula, je vhodné z důvodu procesní ekonomie vydat rozhodnutí ve věci. Případné námitky účastníků řízení budou řešeny v rámci řízení o rozkladu do meritorního rozhodnutí, bude-li takový rozklad podán. Oznámením ze dne 11.11.2015 byla účastníkům řízení podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jež jsou součástí spisové dokumentace a byli informováni o možnosti nahlédnout do spisu. S ohledem na doručování veřejnou vyhláškou byla stanovena lhůta do 10.12.2015. Ve stanovené lhůtě se nikdo z účastníků řízení nevyjádřil k podkladům rozhodnutí, ani nevyužil možnosti nahlédnout do spisu. Ministerstvo zemědělství k danému předmětu řízení předkládá své stanovisko: Podle ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Podle ustanovení § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích jsou vodovody a kanalizace, které byly podle dosavadních právních předpisů veřejnými vodovody a veřejnými kanalizacemi a splňují podmínky stanovené v § 1, vodovody a kanalizacemi podle tohoto zákona. V pochybnostech rozhoduje Ministerstvo zemědělství. Toto přechodné ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích stanovilo, které vodovody a kanalizace se po dni 1.1.2002, tedy po nabytí účinnosti zákona, staly veřejnými vodovody a kanalizacemi podléhajícími tomuto zákonu. Byly jimi všechny vodovody a kanalizace, které byly podle dříve platných právních předpisů považovány za veřejné vodovody a kanalizace. Jednou z podmínek byla tedy „veřejnost“ stávajících vodovodů a druhou podmínkou bylo, že splnily požadavky uvedené v § 1 zákona o vodovodech
Strana 5 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
a kanalizacích. Pokud byly tedy obě dvě tyto podmínky splněny, byly stávající vodovody a kanalizace považovány za vodovody a kanalizace podléhající novému zákonu o vodovodech a kanalizacích a byly označeny jako vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu. Vázáno právním názorem soudu, Ministerstvo zemědělství přistoupilo ke zkoumání a posuzování zda předmětné vodovody byly veřejné podle předchozích právních předpisů. Předchozím právním předpisem, který upravoval právní vztahy týkající se veřejných vodovodů, byl zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“). Vodní zákon upravoval zásobování vodou z veřejných vodovodů ve svém ustanovení § 30 odst. 1, kde stanovil, že veřejné vodovody jsou určeny k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. Pojem hromadné zásobování obyvatelstva vodou nebyl ve vodním zákoně blíže určen. V pochybnostech, zda jde o veřejný vodovod, rozhodoval vodohospodářský orgán v dohodě s orgánem státní správy, v jehož působnosti byla organizace, která vodovod spravovala, popř. jej hodlala zřídit. Správa a provoz veřejných vodovodů a stanovení všeobecných podmínek, za nichž se voda z nich dodávala, byly upraveny prováděcí vyhláškou. V ustanovení § 1 odst. 1 prováděcí vyhlášky bylo stanoveno, že veřejný vodovod je soubor objektů a zařízení k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. V odstavci 3 citovaného ustanovení byl taxativní výčet toho, co se za veřejný vodovod nebo jeho součásti nepovažovalo. Pod písm. a) tohoto odstavce bylo uvedeno, že za veřejný vodovod nebo jeho součást se nepovažuje vodovod k samostatnému zásobování vodou jednotlivých závodů, objektů a zařízení a pro účely požární ochrany. Shora citovaná ustanovení vodního zákona a prováděcí vyhlášky je podle názoru Ministerstva zemědělství možno chápat též jako vymezení pojmu veřejných vodovodů. Jejich veřejný charakter je podle těchto ustanovení dán faktem, že slouží veřejnosti. O veřejném charakteru vodovodu by měl rozhodovat především legitimní záměr sloužit veřejnosti, tedy záměr právně potvrzený a garantovaný někým, kdo je za uskutečnění služeb jimi poskytovaných odpovědný. Tímto subjektem byly v hodnoceném období podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. r) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, obce. Zásobování vodou patřilo podle citovaného ustanovení do samostatné působnosti obce. Směrodatným by tedy neměl zůstat pouhý fakt, že vodovod slouží širšímu okruhu uživatelů, nýbrž až rozhodnutí příslušných orgánů obce o tomto veřejném statusu a rozhodnutí o jeho následném veřejném provozování. Veřejný charakter tak podle názoru Ministerstva zemědělství neměla zařízení podniková, zařízení sloužící jen užšímu okruhu uživatelů, jako např. v chatových osadách nebo u vodovodů, které zásobovaly výrobní podniky průmyslovou vodou, kdy garantem nebyla obec jako subjekt odpovědný a povolaný k zásobování obyvatelstva vodou. Přiznání charakteru veřejnosti zakládal speciální režim, v němž měli správci těchto zařízení řadu povinností vyplývajících z prováděcí vyhlášky. Za správce veřejných vodovodů byly v ustanovení § 3 prováděcí vyhlášky označeny organizace, které vykonávaly právo hospodaření s veřejnými vodovody. Těmto správcům byly stanoveny povinnosti spočívající
Strana 6 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
v soustavném zabezpečení potřebné kapacity veřejného vodovodu, měli povinnost dodržet hospodárný a bezporuchový provoz. Správci měli řadu povinností stanovených vyhláškou, např. vyznačit podzemní vedení veřejného vodovodu podle skutečného provedení stavby, dále povinnost připojit na veřejnou síť každého žadatele, byly-li splněny předepsané podmínky, povinnost podrobit se speciálnímu cenovému režimu při účtování vodného a stočného, povinnost náhradního zásobování vodou při poruše zařízení, zvláštní informační povinnosti apod. Zmíněné povinnosti představovaly omezení vlastnických práv či omezení práva provozovat daný vodovod v určitém režimu. Pojem veřejnosti je obdobný či dokonce významově ekvivalentní pojmu tzv. veřejnoprávnosti. Jde o pojem, s nímž se lze často setkat, aniž by byl přesněji definován. Jeho podstata spočívá podle názoru Ministerstva zemědělství ve skutečnosti, že se příslušný subjekt či příslušná instituce podrobují zvláštnímu režimu, který upravuje či omezuje jejich volnost podnikání. Právní úprava obsažená v prováděcí vyhlášce umožňovala správci vodovodu dodavateli vody omezit nebo přerušit její dodávku jen v případech taxativně vyjmenovaných v § 24 této vyhlášky, odpojení nemovitosti z veřejného vodovodu bylo možné pouze z vůle dodavatele nebo vlastníka nemovitosti se souhlasem dodavatele a podle jeho podmínek - § 12 odst. 4 vyhlášky. V § 24 odst. 1 vyhlášky byly taxativně vyjmenovány pouze případy, ve kterých byl dodavatel vody oprávněn jednostranně přistoupit k omezení nebo přerušení dodávek vody a § 24 odst. 4 vyhlášky zakotvil povinnost dodavatele přerušit dodávku vody na žádost odběratele z důvodu tam výslovně uvedeného. Tato úprava byla odrazem toho, že dodávky vody z veřejných vodovodů byly službami pro veřejnou potřebu, a měly za cíl ochránit zájem odběratelů na plynulé dodávce vody a vyloučit jejich diskriminaci. Práva odběratelů byla v prováděcí vyhlášce chráněna tím, že zde byly taxativně vyjmenovány případy, kdy dodavatel může sám o své vůli (popř. je povinen) dodávku vody přerušit (jde-li o havarijní situace), anebo kdy přerušení dodávky vody představuje sankční postih při neplnění povinností odběratelem. Pokud nebylo dohodnuto mezi dodavatelem a odběratelem jinak, platilo, že je sjednána dodávky vody jakosti pitné vody, tedy vody, která splňovala parametry ČSN 83 0611 - Pitná voda. Ministerstvo zemědělství se tedy v souladu s výše uvedenými právními předpisy a s nimi souvisejícími právními úvahami zabývalo otázkou, za jakým účelem a za jakých podmínek byly jednotlivé části vodovodu Hory povoleny a za jakých podmínek byla voda ze zdroje odebírána. Zda se jedná o funkční a provozní propojení těchto všech vodovodů tak, aby vodovod Hory u Perneka s dalšími vybudovanými vodovodními řady mohl být posuzován jako celek jednoho vodohospodářského díla, či zda jde o samostatné vodovody. Stavebním povolením s názvem „Stavba vodovodu pro JZD Pernek“, které vystavil Krajský národní výbor v Českých Budějovicích, odbor pro vodní hospodářství, pod čj. Vod – 1339/58-Di, dne 12.7.1958, byla povolena stavba původního vodovodu v žádosti a v tomto rozhodnutí označeného jako „Vodovod Hory u Perneka“. Bylo vydáno povolení k jímání podzemní vody a ke stavbě vodovodu na základě technického projektu vodovodu za účelem zásobení zemědělského jádra JZD. Projekt vypracoval SÚ Agroprojekt České Budějovice. Podle projektu byla na prameništi osazena pramenní jímka, odtud byla voda vedena litinových potrubím do odkyselovací jímky s filtrem a dále do vodojemu a zásobního gravitačního řádu. Byla stanovena denní spotřeba vody 29,6 m3/den. Vydatnost prameniště byla podle technického projektu dostatečná a postačila pro zásobování zemědělského jádra, případně i dalších spotřebitelů. Udržování všech vodohospodářských zařízení náleželo stavebníkovi.
Strana 7 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Kolaudační rozhodnutí o povolení užívání vodohospodářského díla „Vodovod Hory u Perneka“ vydal Okresní úřad Český Krumlov, referát životního prostředí, pod čj. ŽP 2189/96r-Ha dne 16.4.1996 na základě žádosti Statku Černá v Pošumaví s.p., který se stal právním nástupcem JZD Pernek. V odůvodnění bylo uvedeno, že v řízení bylo zjištěno, že stavba byla provedena podle schválené projektové dokumentace a že od roku 1959 sloužila k účelu, k jakému byla postavena, tj. k zásobování zemědělského jádra pitnou vodou. Ke kolaudaci byl předložen rozbor vzorku vody, který provedla KHS České Budějovice a který vyhovoval ČSN 75 7111 – Pitná voda. Posouzením výše uvedených skutečností došlo Ministerstvo zemědělství k závěru, že u Vodovodu Hory u Perneka v době jeho povolené výstavby v roce 1959 pojem „vodovod veřejný“ v tehdejší právní úpravě vůbec neexistoval. V té době platil zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Pojem veřejný vodovod byl zaveden až zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách. V době kolaudace v roce 1996 Vodovod Hory u Perneka neodpovídal tehdejším ustanovením prováděcí vyhlášky týkající se veřejných vodovodů, když jeho užívání bylo povoleno za účelem zásobování zemědělského jádra pitnou vodou a nebyl určen k zásobování obyvatelstva pitnou vodou jako vodovod veřejný. Podle názoru Ministerstva zemědělství se jednalo o vodovod k samostatnému zásobování vodou jednotlivého závodu, o kterém hovořilo ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) prováděcí vyhlášky, podle kterého se za veřejný vodovod nepovažoval. Vodovod nesloužil dle účelu schváleného kolaudací k hromadnému zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Prioritním účelem bylo zásobování zemědělského jádra pitnou vodou. V rozhodnutí nebylo osvědčeno, že by se na stavbě vodovodu podílela obec, popřípadě nějaká organizace, která by měla zájem provozovat vodovod jako veřejný, nebyl pořízen obcí a nezajišťoval zásobování trvale bydlících obyvatel a tito nebyli na dodávce vody z takového vodovodu závislí. Vodovod vystavělo původní Jednotné zemědělské družstvo Pernek a kolaudace byla provedena s jeho právním nástupcem Statkem Černá v Pošumaví s.p. Vodovod Hory - 1. etapa byl dodatečně povolen a povoleno jeho užívání rozhodnutím Okresního úřadu Český Krumlov, referátem životního prostředí, pod čj. ŽP-6785/98r-Ha dne 9.11.1998. V rozhodnutí byl povolen jako vodovod ve společném vlastnictví stavebníků, fyzických a právnických osob, uvedených ve výroku rozhodnutí za účelem zásobování objektů tam vymezených parcelních čísel pozemků vodou. Z odůvodnění rozhodnutí lze zjistit, že podkladem pro rozhodnutí byl mimo jiné souhlas ze dne 14.10.1998 Ing. Milana Jungwirtha a pana Františka Jungvirta, kteří byli vlastníky stávajícího vodovodu „Vodovod Hory u Perneka“, s napojením vodovodu v armaturní šachtě stávajícího vodovodu pro vyjmenované vlastníky objektů. Z projektové dokumentace skutečného provedení stavby Okresní úřad Český Krumlov zjistil, že Vodovod Hory - 1. etapa byl napojen na vodovod, který byl ve vlastnictví Ing. Milana Jungwirtha a pana Františka Jungvirta, ve vodovodní šachtě VŠ1 před kravínem. Šachta byla součástí soukromého vodovodu. Vodovod Hory 1. etapa byl realizovaný v letech 1971 - 1975. Byl řešen jako samostatný rozvodný systém, napojený na hlavní přívodní řad. Součástí technické zprávy projektové dokumentace byl výpočet potřeby vody. Okresní úřad Český Krumlov posoudil, že není kompetentní rozhodovat o zajištění dodávky vody ze soukromého vodovodu k jednotlivým objektům. Dohodu o dodávce vody do vodovodu uzavírali vlastníci soukromého vodovodu se spoluvlastníky Vodovodu Hory - 1. etapa. Podkladem pro vydání rozhodnutí byl závazný posudek Okresního úřadu Český Krumlov – okresního hygienika čj. 4587-212/98, ve kterém souhlasil s uvedením vodohospodářského díla do užívání, neboť při vodoprávním řízení dne 27.10.1998 nebyly shledány závady. Ve spisu je založeno vyjádření zástupce vlastníků vodovodu z ústního jednání dne 26.10.1998, ve kterém je uvedeno, že vlastníci připojovaného vodovodu jsou spokojeni s kvalitou vody, kterou dodávají vlastníci původního vodovodu. Uvedl, že mají uzavřen smluvní vztah k dodávce vody a do současné doby se nevyskytly žádné problémy ani rozpory.
Strana 8 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Posouzením těchto skutečností došlo Ministerstvo zemědělství k závěru, že Vodovod Hory - 1. etapa, tak jak byl dodatečně povolen a povoleno jeho užívání, neodpovídal tehdejším ustanovením prováděcí vyhlášky týkající se veřejných vodovodů. K tomuto závěru dospělo Ministerstvo zemědělství, když posoudilo, že rozvod vody od zdroje k šachtě byl v soukromém vlastnictví dvou soukromých osob, které pouze vyslovily souhlas s tím, že se spolumajitelé Vodovodu Hory – 1.etapa mohou legálně připojit k jejich soukromému vodovodu. K tomuto vodovodu nebyla ze strany tehdejších výkonných správních orgánů určena organizace - správce, která by vykonávala právo hospodaření s veřejným vodovodem, tak jak o tom hovoří část druhá prováděcí vyhlášky. Stavba byla povolena skupině spoluvlastníků za účelem zásobování vodou objektů vymezených parcelními čísly a byla povolena v převážné míře k zásobování rekreačních objektů, které nejsou využívány celoročně a uživatelé těchto objektů nejsou bytostně na dodávce vody závislí. V rozhodnutí nebylo osvědčeno, že by se na stavbě vodovodu podílela obec, popřípadě nějaká organizace, která by měla zájem provozovat vodovod jako veřejný. Rozhodnutí ze dne 9.11.1998 žádným způsobem nezměnilo kolaudační rozhodnutí z roku 1996 na „Vodovod Hory u Perneka“ a neměnilo účel využívání vodovodu. Rozhodnutí na sebe žádným způsobem nenavazovala a vodoprávní úřad vztah jednotlivých uživatelů a stavebníků ponechal na jejich vzájemné dohodě, neboť konstatoval, že není kompetentní rozhodovat o zajištění dodávky vody ze soukromého vodovodu k jednotlivým objektům. Nebylo nařízeno prověřování stavu prameniště, nebyly provedeny nové čerpací zkoušky ke stanovení jeho vydatnosti, nebyl kontrolován současný stav rozvodů vody, nebyla stanovena a prověřována ochranná pásma vodního zdroje. Vodovod Hory – 2. etapa byl dodatečně povolen a povoleno jeho užívání Okresním úřadem Český Krumlov, a to rozhodnutím čj. ŽP-4126/02-Ha ze dne 16.8.2002. V rozhodnutí byl povolen za účelem zásobování vodou objektů ve vlastnictví fyzických a právnických osob umístěných na tam vyjmenovaných stavebních parcelách. Ministerstvo zemědělství svým rozhodnutím čj. 37169-B/2002-6010, ze dne 10.2.2003 rozhodnutí změnilo tak, že z výrokové části B. vypustilo podmínku o tom, že vlastníci soukromého vodovodu manželé František a Anna Schramhauserovi odstraní v šachtě VŠ 2-5 propojení jejich soukromého vodovodu s Vodovodem Hory – 2. etapa. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 16.8.2002 Ministerstvo zemědělství mimo jiné zjistilo, že už v roce 1998 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. Následně byla v roce 1999 podána žádost o stavební povolení a k této žádosti byl přiložen mimo jiné souhlas vlastníků vodovodu Ing. Milana Jungwirtha a Františka Jungvirta k napojení na soukromý vodovod. Následně bylo vydáno rozhodnutí čj. ŽP-2974/99r-Ha ze dne 6.5.1999, kterým byla stavba dodatečně povolena, ale toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. V novém projednání Okresní úřad Český Krumlov posoudil, že nebylo nutné jednat v rámci dodatečného povolení o povolení k nakládání s vodami, neboť povolení k nakládání s vodami bylo vydáno Ing. Milanu Jungwirthovi a Františku Jungvirtovi. Ti byli majiteli zařízení u zdroje vody a vodovodu od zdroje ke kravínu, a tedy veškeré toto zařízení bylo v soukromém vlastnictví. Na tento soukromý vodovod byl bez povolení stavebního úřadu napojen Vodovod Hory – 2. etapa. Podle názoru Okresního úřadu Český Krumlov se v dané lokalitě jednalo o samostatné tři vodovody zásobované z jednoho vodního zdroje, kdy každý byl ve vlastnictví jiné fyzické nebo právnické osoby. Podle odůvodnění rozhodnutí byly předloženy potřebné doklady, nebyly shledány žádné zjevné vady, žádný z vlastníků dotčených pozemků ani soukromého vodovodu nenamítal rušení svého vlastnického práva a bylo konstatováno, že dodatečné povolení stavby není v rozporu s veřejnými zájmy.
Strana 9 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Posouzením výše uvedených skutečností došlo Ministerstvo zemědělství k závěru, že Vodovod Hory - 2. etapa, tak jak byl projektován a skutečně postaven, neodpovídal tehdejším ustanovením prováděcí vyhlášky týkající se veřejných vodovodů. Na tomto závěru nezmění nic skutečnost, že řízení o dodatečném povolení a povolení k užívání bylo pravomocně ukončeno až za účinnosti nového zákona o vodovodech a kanalizacích. Vzhledem k tomu, že již v roce 1999 bylo vydáno první rozhodnutí o dodatečném povolení dne 6.5.1999 a následně se nic z hlediska účelu a charakteru stavby nezměnilo, Ministerstvo zemědělství shodně se závěrem u Vodovodu Hory - 1. etapa posoudilo, že přívod vody do tohoto vodovodu od zdroje vody k šachtě byl v soukromém vlastnictví dvou soukromých osob, které pouze vyslovily souhlas s tím, že se spolumajitelé nového vodovodu Vodovod Hory – 2. etapa mohou legálně připojit k jejich soukromému vodovodu. K tomuto vodovodu nebyla ze strany tehdejších výkonných správních orgánů určena organizace, která by vykonávala právo hospodaření s veřejným vodovodem, tak jak o tom hovoří část druhá prováděcí vyhlášky. V rozhodnutí nebylo osvědčeno, že se na stavbě vodovodu podílela obec, popřípadě nějaká organizace, která by měla zájem provozovat vodovod jako veřejný. Dle projektové dokumentace na některých koncových objektech ani nebyly osazeny vodoměry pro možnost odečtu odebraného množství vody. Rozhodnutí ze dne 16.8.2002 žádným způsobem nezměnilo kolaudační rozhodnutí z roku 1996 na „Vodovod Hory u Perneka“ a neměnilo účel využívání vodovodu. Rozhodnutí na sebe žádným způsobem nenavazovala a vodoprávní úřad vztah jednotlivých uživatelů a stavebníků ponechal na jejich vzájemné dohodě. Nebyl znovu prověřován stav prameniště, nebyly provedeny nové čerpací zkoušky ke stanovení jeho vydatnosti, současný stav rozvodů vody, nebyla stanovena a prověřována ochranná pásma vodního zdroje. Z hlediska účelu, který měly Vodovod Hory – 1. etapa a Vodovod Hory - 2. etapa, lze tedy uzavřít, že tyto vodovody resp. vodovodní řady lze charakterizovat jako vodovody k samostatnému zásobování chatové osady Hory, tedy za vodovody, které nelze považovat za veřejné, ale pouze jako areálové vnitřní vodovody chatové osady Hory. Vodovody byly vybudovány a povoleny jako nové samostatné stavby a byly ve vlastnictví jednotlivých majitelů staveb v chatové osadě Hory. Tyto vlastníky nebylo možné podle dřívějších právních předpisů považovat za organizaci, spadající do působnosti určitého orgánu státní správy, která by vodovod jako veřejný spravovala, spravuje či hodlala zřídit. Jednalo se v převážné míře o zásobování rekreačních objektů vodou. Tito vlastníci neměli stanoveny povinnosti pro to, aby trvale zajišťovali parametry kvality vody, měřili její dodávky, účtovali vodné, zajišťovali opravy a údržbu, zajišťovali náhradní zásobování, tak jak byly tyto povinnosti stanoveny v prováděcí vyhlášce. Podle názoru Ministerstva zemědělství ani jeden z předmětných vodovodů, tedy Vodovod Hory u Perneka, Vodovod Hory – 1. etapa a Vodovod Hory – 2. etapa nebyly povoleny a zkolaudovány jako vodovody veřejné. Etapa 1. a etapa 2. byly zkolaudovány vždy pouze za určitých podmínek, a to tak, že soukromí vlastníci Vodovodu Hory u Perneka dali souhlas s jejich legálním připojením. Soukromí vlastníci všech tří vodovodů nesplňovali podmínky pro to, aby mohli být určeni jako správci veřejného vodovodu podle předchozích právních předpisů. Podle názoru Ministerstva zemědělství neměl jistě toto zákonodárce na mysli a podle dříve platných právních předpisů nešlo dávat povinnosti soukromým osobám, které se staly v souladu s tehdejší právní úpravou a po právu privatizací soukromými vlastníky Vodovodu Hory u Perneka a nešlo je bez jejich souhlasu zavázat k tomu, aby plnily povinnosti tehdy stanovené v prováděcí vyhlášce. Naopak Vodovod Hory – 1. etapa a Vodovod Hory – 2. etapa byly postaveny původně jako nelegální stavby, které byly dodatečně povoleny a bylo povoleno jejich užívání. Za podmínky, že by spolumajitelé Vodovodu Hory u Perneka nevyslovili souhlas s jejich legálním připojením, nebyly by podle názoru Ministerstva zemědělství s největší pravděpodobností Vodovod Hory - 1. etapa a Vodovod Hory – 2. etapa dodatečně povoleny a bylo by na místě jejich stavby nařídit
Strana 10 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
odstranit. Vodovody neměly svůj zdroj vody a samostatné rozvody pro její čerpání a rozvádění a odběry vody byly prováděny na základě souhlasu majitelů Vodovodu Hory u Perneka. Povolení k odběru podzemních vod měli vlastníci Vodovodu Hory u Perneka, když k odběrům vody z jednoho vodovodu do druhého žádného povolení vodohospodáského orgánu nebylo třeba a záleželo jen na dohodě mezi vlastníky či uživateli a na podmínkách, které si mezi sebou sjednali. Záleželo výhradně na vůli vlastníků Vodovodu Hory u Perneka, zda o dodávce vody s vlastníky Vodovodu Hory - 1. etapa a Vodovodu Hory – 2. etapa tuto dohodu uzavřou. Podle názoru Ministerstva zemědělství charakteru veřejnosti vodovodů podle dřívějších právních předpisů nesvědčí ani další skutečnosti. Ve spisu je založena dohoda uzavřená mezi Státním statkem Černá v Pošumaví a chatařem Ing. Josefem Tůmou z roku 1973, ve které je mimo jiné ujednáno, že vodovod v osadě Hory je majetkem Státního statku, který vodu používá pro objekty živočišné výroby. Státní statek může v případě nedostatku vody, nebo i z jiných vážných důvodů přerušit dodávku vody majiteli rekreační chaty, a to buď na dobu určitou, nebo natrvalo bez výpovědní lhůty a bez jakékoliv náhrady škody. Ve spisu je založena dohoda uzavřená mezi Státními statky ŠUMAVA a osadním výborem rekreační osady Hory z roku 1978, která byla uzavřena k odběru užitkové vody ze stávajícího vodovodního řádu v osadě Hory. V dohodě je sjednáno, že nový vodovodní řad bude mít na začátku potrubí umístěn hlavní uzávěr, kterým bude možno kdykoliv v případě nedostatku vody pro hospodářské stavení uzavřít odběr. Ve spisu je dále založena Smlouva o dodávce vody mezi dodavatelem Ing. Milanem Jungwirthem a Františkem Jungvirtem a zástupcem vlastníků Vodovod Hory - 1. etapa, ve které se dodavatel zavazuje dodávat vodu ve stávající kvalitě, současně může v případě nedostatku vody, nebo z jiných vážných důvodů přechodně přerušit dodávku vody. Ve spise je dále založena Smlouva o dodávce užitkové vody ze soukromé studny mezi dodavateli Ing. Milan Jungwirth a František Jungvirt a odběrateli – majiteli rekreačních domků – spoluvlastníků Vodovodu Hory - 2. etapa z roku 1991, ve které se dodavatelé zavazují k dodávce užitkové vody do odběrné šachty u kravína. Je sjednána cena užitkové vody a sjednán závazek v případě havárie nebo poruchy na vodovodním řadu, kdy bude přerušena dodávka vody. Havárie a poruchy budou odstraněny majiteli vodovodu v nejkratší možné době. Dodavatelé umožní po předešlé dohodě načerpání vody z jiného místa, pokud nebude též v poruše. Ve všech těchto smlouvách, které uzavřel majitel (jak původní tak následný), Vodovodu Hory u Perneka se zástupci chatové osady Hory nebylo deklarováno, že majitel Vodovodu Hory u Perneka je vždy a za každých okolností povinen dodávat vodu a v případě poruchy zajistit náhradní zásobování vodou, tak jak to taxativně určovalo ustanovení § 24 prováděcí vyhlášky. Ani v jedné ze smluv nebyly sjednány žádné kompenzace, náhradní zdroj vody, žádné další závazné povinnosti pro majitele Vodovodu Hory u Perneka, tak jak to stanovila prováděcí vyhláška. Není sjednáno, že bude dodávána pitná voda. Smlouvy resp. dohody založené ve spise nesplňují náležitosti, které byly předepsány v ustanovení § 4 a § 5 vyhlášky Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 39/1979 Sb., kterou se vydávají základní podmínky dodávky vody z veřejných vodovodů a odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi pro hospodářské smlouvy, aby hospodářské smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu byly platné a právně závazné. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ministerstvo zemědělství uzavřelo, že Vodovod Hory u Perneka, Vodovod Hory – 1.etapa a Vodovod Hory – 2. etapa, každý zvlášť a nebo i dohromady nebyly podle dosavadních právních předpisů, tj. právních předpisů platných před účinností zákona o vodovodech a kanalizacích, veřejnými vodovody. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 správního řádu Ministerstvo zemědělství tak zhodnotilo, že Vodovod Hory u Perneka, Vodovod Hory – 1. etapa a Vodovod Hory 2. etapa
Strana 11 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
nikdy nebyly povoleny, zřízeny a zkolaudovány jako veřejné vodovody podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomuto výše uvedenému právnímu závěru Ministerstvo zemědělství došlo k přesvědčení, že je nadbytečné zkoumat i druhou podmínku stanovenou v ustanovení § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, která by hodnotila parametry Vodovodu Hory u Perneka, Vodovodu Hory – 1. etapa a Vodovodu Hory – 2. etapa podle ustanovení § 1 zákona o vodovodech a kanalizacích. Aby se předmětné vodovody staly ke dni nabytí účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích, tj. ke dni 1.1.2002, vodovody podle tohoto zákona, musely splňovat k tomuto dni společně obě dvě podmínky. Vzhledem k tomu, že první podmínka nebyla splněna, nemohlo by se dojít k jinému, než výše uvedenému právnímu názoru. K vyjádření žadatelů, které bylo dáno do tohoto řízení v předchozím projednání, Ministerstvo zemědělství sděluje, že se podle jeho názoru vztahuje k „řízením o veřejnosti“, která byla vedena již v minulosti. Podle názoru Ministerstva zemědělství veškerá dříve vedená řízení nemají na současně vedené řízení žádný vliv a procesně s ním nesouvisí. Žádné z dříve vedených „řízeních o veřejnosti“ nebylo zakončeno pravomocným rozhodnutím, a pokud bylo, bylo zrušeno soudem. Nakonec bylo řízení Krajským úřadem Jihočeského kraje zastaveno v roce 2008. Poslední rozhodnutí Městského úřadu čj. MUCK 18137/2010/OŽPZ/Pi, ze dne 7.6.2010 a Krajského úřadu čj. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11, ze dne 16. 11. 2011 byla označena soudem jako nicotná. Z tohoto důvodu je nutno na současně vedené řízení nahlížet bez ohledu na to, co kdy který správní orgán ve svém rozhodnutí dříve uvedl a jak danou věc zhodnotil. K názoru žadatelů, že by vodoprávní úřady měly převádět většinu vodovodů do režimu veřejných vodovodů a mělo by to být náplní státní správy, Ministerstvo zemědělství sděluje, že tento názor žadatelů nesdílí. K tomuto „převodu“ nemají vodoprávní úřady žádná oprávnění. Vodovod musí znaky vymezené v zákoně splňovat, a potom se může jednat o vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. Ustanovení § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, které stanoví, že vodoprávní úřad může na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím stanovit, že se zákon vztahuje i na vodovody, které nesplňují parametry dané zákonem o vodovodech a kanalizacích, dává vodoprávním úřadům pravomoc se značným dopadem. Při rozhodování o tom, zda se jedná o vodovod na něž se zákon vztahuje, je nutné zvážit dopady, neboť povinnosti vlastníků a provozovatelů jsou značné. Vlastník musí zajistit majetkovou provozní evidenci, zajistit plynulé a bezpečné provozování. Provozovatel musí mít živnostenské oprávnění, povolení k provozování a sledovat jakost dodávané vody při značných nákladech na tuto činnost. O tomto návrhu nerozhoduje Ministerstvo zemědělství, ale místně příslušný vodoprávní úřad. K dokladům dodatečně předloženým při prvním projednání Ministerstvo zemědělství sděluje, že podle jeho názoru nemají na rozhodování ve věci žádný vliv. Smlouva o převodu nemovitosti a doložený znalecký posudek konstatují skutečnost, která byla všem účastníkům známa, a podle názoru Ministerstva zemědělství jí ani nikdo ze zúčastněných osob ani správních orgánů nikdy nezpochybňoval, alespoň ve spisu není o této skutečnosti žádný záznam. Tato skutečnost byla známa u všech kolaudačních řízeních, která probíhala o Vodovodu Hory - 1. etapa i Vodovodu Hory - 2. etapa, kdy bylo známo, že tyto vodovody jsou fakticky napojeny na Vodovod Hory u Perneka. K námitkám uvedeným v rozkladu ze dne 3.8.2015 Ministerstvo zemědělství uvádí, že prakticky kopírují podnět na přezkoumání rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami
Strana 12 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
a rozhodnutí o odvolání. Vzhledem ke skutečnosti, že rozkladová komise svým rozhodnutím ze dne 17.9.2013 zrušila předchozí rozhodnutí Ministerstva zemědělství zejména s ohledem na budoucí obsah tohoto rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami, předkládá Ministerstvo zemědělství k jeho obsahu a k obsahu rozhodnutí o odvolání své stanovisko: Námitka 1) „Okruh účastníků byl posouzen správně, ale nevysvětlil a neuvedl, na základě čeho je odebírána resp. dodávána podzemní voda v souladu se zákonem vlastníkům vodovodu 1. etapy a 2. etapy, když jejich potřeba není povoleným množstvím pokryta a odvolací orgán na str. 5 v prvém odstavci svého rozhodnutí uvádí: Tím je zajištěno užívání „ vodovodu Hory - 1. etapa " a „ vodovodu Hory - 2. etapa ". K tomu Ministerstvo zemědělství uvádí, že rozhodnutím o odvolání a přezkoumání rozhodnutí krajského úřadu bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu společné odvolání proti rozhodnutí o povolení k nakládání s podzemními vodami, jako nepřípustné zamítnuto. Tento závěr vyplynul ze skutečnosti, že okruh účastníků řízení je stanoven v ustanovení § 115 odst. 16 vodního zákona, které taxativně stanoví, že účastníkem řízení o povolení k odběru podzemní vody je žadatel a dále osoby podle odstavců 4 a 7. Zmíněný odstavec 4 se týká obcí, v jejichž územním obvodu může dojít rozhodnutím vodoprávního úřadu k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí, a zmíněný odstavec 7 se týká občanských sdružení. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o taxativní vymezení okruhu účastníků řízení, jiné osoby nemohou být účastníkem takového vodoprávního řízení. Krajský úřad měl za povinnost sledovat dodržení zájmů veřejného práva. Tím je myšleno mimo jiné užívání staveb k účelu, ke kterému byly určeny. Dne 26.11.2014 podali žadatelé žádost o povolení k odběru podzemních vod k účelu mimo jiné i pro zásobování objektů napojených na stavbu „Vodovod Hory – 1. etapa“ a objektů napojených na stavbu „Vodovod Hory – 2. etapa“ užitkovou vodou. Tím je zajištěno užívání „Vodovodu Hory – 1. etapa“ a „Vodovodu Hory – 2. etapa“. Jak je Ministerstvu zemědělství z úřední činnosti známo, podzemní voda je odebírána resp. dodávána žadateli na základě soukromoprávního vztahu konečným odběratelům v osadě Hory prostřednictvím Vodovodu Hory - 1. etapa a Vodovodu Hory - 2. etapa a v rozhodnutí o povolení k nakládání s podzemními vodami tak byl v souladu se zákonem uveden i tento účel, ke kterému bude odebíraná voda využívána. Ministerstvo zemědělství dále uvádí, že není předmětem řízení o vydání povolení k nakládání s vodami, zda je potřeba vody povoleným množstvím pokryta, když povolení musí vycházet z požadavků uvedených v žádosti a rozhodující správní orgán nemůže žadateli podmiňovat vydání povolení změnou hodnot žádaných odběrů. Pro takový postup nemá žádný správní orgán oporu v zákoně. Naopak platí, že správní orgán nemůže postupovat způsobem, který není právním předpisem dovolen. Námitka 2) „Odvolací orgán uvádí, že vodovod Hory u Perneka není a nikdy nebyl vodovodem pro zásobování pitnou vodou. „ Ministerstvo zemědělství uvádí, že není možno argumentovat typem napojených objektů, ale rozhodnutími, kterými byly předmětné vodovody povoleny. V žádném z výroků rozhodnutí, kterými byly vodovody zkolaudovány a povoleno jejich užívání, nebyla zmínka o tom, že se jedná o veřejný vodovod pro dodávku pitné vody s parametry pro dodávku vody do veřejných vodovodů. Pokud by totiž na takový vodovod byl (z jakéhokoliv důvodu) napojen objekt (stavba), který by výslovně požadoval dodávku vody pitné, nestává se tím automaticky z takového vodovodu (nebo vodovodů) vodovod pro dodávku vody pitné. Pokud byl podkladem rozhodnutí o povolení k užívání hygienický posudek deklarující, že kvalita vody vyhovovala ve všech ukazatelích požadavkům na pitnou vodu, ale ve výroku rozhodnutí nebyla dodávaná voda specifikována jako voda pitná, nelze z toho dovodit, že by měla být dodávána voda jedině v kvalitě vody pitné. Jednalo se pouze o podzemní surovou vodu, bez další úpravy této vody, která splňovala požadavky kladené na pitnou vodu.
Strana 13 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Žádost o povolení k nakládání s vodami, kterou dne 26.11.2014 podali žadatelé Ing. Milan Jungwirth a František Jungvirt, neobsahovala údaje o tom, že se jedná o odběr podzemní vody za účelem úpravy na vodu pitnou a v žádosti nejsou uvedeny kategorie upravitelnosti surové vody A1, A2 a A3, stanovené vyhláškou č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích, a které se týkají pouze vodovodů pro veřejnou potřebu ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích. Námitka 3) „Úřad uvedl, proč nebylo požadováno u žadatelů vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, ale již neuvedl, proč požadováno bylo, v případě žádosti Františka Schramhausera, ve kterém žádal o původně povolené množství, které pokrývalo reálnou potřebu a rovněž toto nepřesahovalo původně povolené.“ Ministerstvo zemědělství uvádí, že v rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami bylo řádně odůvodněno, proč není vyjádření osoby s odbornou způsobilostí požadováno. Pokud v jiném řízení požadováno bylo, je otázkou toho jiného řízení. Toto posouzení a rozhodnutí je zcela v pravomoci městského úřadu. Námitka 4)„Odvolací orgán na straně 4 svého Rozhodnutí zcela účelově vytrhává z kontextu původního stavebního povolení č.j. Vod-1339/58-Di ze dne 12. 07. 1958 že Odebíraná voda měla zásobovat zemědělské jádro když po pravdě je v citovaném rozhodnutí dále uvedeno: .... a případně i dalších uživatelů. Toto bylo také realizováno! (viz. příloha 1)“ Ministerstvu zemědělství je z úřední činnosti tato skutečnost známa. Avšak tato skutečnost nemá žádný dopad na předmět řízení o povolení k nakládání s vodami a na to, zda „i dalším uživatelům“ by musela být dodávána voda pitná či užitková a v jakém objemu. Námitka 5.) „Odvolací orgán zmiňuje uzavřené smlouvy o dodávce užitkové vody. Účastníkům není známo, že by tyto byly někdy uzavřeny.“ K tomu Ministerstvo zemědělství uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že tyto smlouvy byly v minulosti uzavírány. Jsou koneckonců součástí obsáhlé spisové dokumentace tohoto řízení v pochybnostech a podrobně je o nich pojednáno výše. Ve všech smlouvách, které jsou součástí spisu, a které uzavřel majitel vodovodu Hory u Perneka (jak původní, tak následný) se zástupci chatové osady Hory, nebylo deklarováno, že majitel vodovodu Hory u Perneka je za každých okolností povinen dodávat vodu a v případě poruchy zajistit náhradní zásobování vodou. Ani v jedné ze smluv nebyly sjednány žádné kompenzace, náhradní zdroj vody, žádné další povinnosti pro majitele vodovodu Hory u Perneka, které byly a jsou stanoveny v obecně závazných právních předpisech pro majitele či provozovatele veřejných vodovodů. Smlouvy nezaručovaly, že by prostřednictvím staveb Vodovod Hory - 1. etapa a Vodovod Hory 2. - etapa byla dodávána pitná voda po povinných úpravách pro dodávanou pitnou vodu do veřejných vodovodů, ve smlouvách není uvedeno buď žádné označení, nebo označení, že se jedná o užitkovou vodu. „Odvolací orgán opět nepravdivě uvádí: od měsíce října roku 1998, od kterého nebyly provedeny žádné stavebně technické úpravy vodovodu, které by umožňovaly dodávku pitné vody. Tyto nebyly prováděny již od r. 1958, jelikož nebyly potřebné. Tyto byly až kolaudačním rozhodnutím z r. 1996 nařízeny, jako např. povinnost vlastníka oplotit vodní zdroj (1. pásmo hygienické ochrany) (viz. příloha 2), což bylo vodohospodářskými orgány s OHES prakticky vyžadováno opět vždy jen a výlučně v případě, pokud se jednalo o zdroj pitné vody.“ K tomu Ministerstvo zemědělství uvádí, že vodohospodářský orgán nevydal rozhodnutí o stanovení ochranného pásma ve smyslu ustanovení § 19 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a řízení o stanovení ochranného pásma nebylo ani podle tohoto vodního zákona vedeno. Ač je ve výroku kolaudačního
Strana 14 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
rozhodnutí pro Vodovod Hory u Perneka stanovena povinnost oplocení pásma hygienické ochrany, pásmo hygienické ochrany vodohospodářským ani jiným orgánem žádným řízením stanoveno nebylo. „Pokud je zmíněno kolaudační rozhodnutí původního vodovodu STUDNA KRAVÍN je nutno se zde ještě zmínit, že dosud tj. po 23 letech nebyly kolaudační závady odstraněny.“ K tomu Ministerstvo zemědělství uvádí, že tvrzení v rozkladu uvedené není oprávněné. Ministerstvu zemědělství je z úřední činnosti známo, že městským úřadem byl proveden vodoprávní dozor a dle vyjádření městského úřadu byla provedena pochůzka po pozemku p.č. 168/27, k.ú. Pernek a v jeho okolí a poté vodoprávní dozor pokračoval u šachty kravína a u dvou šachet u železniční trati. Při vodoprávním dozoru dne 5.3.2015 bylo zjištěno, že podmínky stanovené v kolaudačním rozhodnutí byly splněny a nedodělky byly ke dni 5.3.2015 odstraněny. O provedení vodoprávního dozoru byl sepsán protokol a byl doložen fotodokumentací. „Žadatelé o nový odběr podzemní vody byli též účastníky řízení dodatečného povolení VODOVODU HORY 2. etapa jehož součástí bylo i uvedení potřeb vody pro jednotlivé účastníky. Proti tomuto tito nevznesli tehdy žádných připomínek a s uvedenými potřebami souhlasili. Není proto po mém soudu možné, aby nyní jednostranně a účelově po 13 letech samotní žadatelé určovali a měnili bez vědomí dalších spoluvlastníků vodovodu potřebné množství podzemní vody, které je nedostatečné pro potřeby celého vodovodu a vodoprávní úřad toto odsouhlasil! I když odvolací orgán podrobně zdůvodnil postup řízení o povolení odběru podzemních vod nemůže přehlížet dotčená práva a právem chráněné zájmy ostatních spoluvlastníků vodního díla ve smyslu správního řádu a tyto jako účastníky řízení pominout. Není logické, aby povolený odběr byl vztahován pouze na pramenní jímku a zcela pomíjeno celé vodohospodářské dílo, stejně jako jeho spoluvlastníci a uživatelé, kteří jsou na množství dodávané vody zcela závislí. Stejně tak by neměl vodoprávní úřad přehlížet veškeré dosud vydaná rozhodnutí, která byla v souvislosti s Vodovodem Hory vydána, jsou stále platná a měly by být vždy v následujících rozhodnutích respektována.“ K tomu Ministerstvo zemědělství opakovaně uvádí, že okruh účastníků v řízení o povolení k odběru podzemní vody byl stanoven po právu. Ustanovení § 115 odst. 16 vodního zákona je speciálním ustanovením ve vztahu k ustanovení § 27 správního řádu. Z této skutečnosti vyplývá, že je obecně závaznými právními předpisy stanoven jiný okruh účastníků řízení o povolení k odběru podzemní vody a jiný okruh účastníků řízení o vydání povolení stavby vodního díla. Námitka 6) „Na str. 5 v prvém odstavci uvádí: Tím je zajištěno užívání vodovodu Hory - 1. etapa a vodovodu Hory 2. etapa. Není ale uvedeno jak, když povolené množství nenaplňuje ani potřebu samotného kravína.“ K tomu Ministerstvo zemědělství opakovaně uvádí, že povolení k nakládání s vodami musí vycházet z požadavků uvedených v žádosti a rozhodující správní orgán nemá oprávnění, aby žadateli určoval objemy požadovaných odběrů. Námitka 7) „Zcela nerozumíme závěru prvého odstavce na str. 5 (viz. příloha 7 označené otazníky). Žadatelé požádali o výše odběrů, které nepřevyšovaly hodnoty uvedené v tabulkách odvolatele. Z tohoto důvodu se lze důvodně domnívat, že takové odběry nebudou mít negativní vliv na své okolí. Po mém soudu, si je tedy dobře vědom odvolací orgán, že povolené množství bude ve smyslu předložených skutečně odebraných množství překračováno. Zcela dole na str. 5 uvedl, že: povolené hodnoty budou muset být také dodržovány.“ Ministerstvo zemědělství k tomu sděluje, že dle jeho názoru krajský úřad pojmem negativní vliv na své okolí nevyjadřoval názor, že bude plně naplněna potřeba vlastníků napojených staveb, ale to, že odběr není tak veliký, že by zapříčinil nedostatek vody jiným
Strana 15 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
odběratelům z jiných vodních zdrojů, kteří musí být ze svých předchozích povoleních k nakládání s vodami chráněni. K tomu, že výše povolených odběrů musí být dodržována, není třeba dalšího komentáře, neboť vychází z pravomocného rozhodnutí. V případě, že by byla výše povolených odběrů překračována, Ministerstvo zemědělství uvádí, že nedodržení povolených množství odběrů je možné postihnout uložením pokuty. Námitka 8) „Odvolací orgán v závěru na str. 6 uvádí, že žadatelé neuvedli jediný výpočet, či jediné srovnání (viz. příloha 9) účelu a rozsahu, což by zajisté zodpovědělo otázku, proč je žadateli žádáno právě o takovéto hodnoty. Absence tohoto srovnání ale nemůže být důvodem pro to, aby pouze z tohoto důvodu bylo zahájeno přezkumné řízení. Za rozhodující považuji Bilanci potřeby vody s výpočty potřeb, jako součást kolaudačního rozhodnutí 2. etapy Vodovodu Hory (viz. příloha 3) stejně jako skutečně měřené množství spotřeby vody za 7 let. K tomu Ministerstvo zemědělství opakovaně uvádí, že povolení k nakládání s vodami musí vycházet z požadavků uvedených v žádosti a rozhodující správní orgán nemá oprávnění, aby žadateli jakkoliv určoval objemy požadovaných odběrů. Pokud budou povolené odběry překračovány, je vodoprávní úřad oprávněn vést správní řízení o správním deliktu. Námitka 9.) Odvolací orgán uvádí na závěr str. 6. Vodní zákon chrání především hospodárnost využívání vodních zdrojů (zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod) zachování či zlepšení jakosti podzemních vodních zdrojů Je smutné že odvolací orgán tuto dikci zákona pouze cituje avšak nenaplňuje. K výše uvedenému textu Ministerstvo zemědělství pouze poznamenává, že se jedná pouze o subjektivní posouzení a proklamativní vyjádření, se kterým se Ministerstvo zemědělství neztotožňuje. K námitce podatelů uvedených v rozkladu, že dochází k převodům majetku, eventuálně k úmrtím účastníků, a přesto jsou uváděni v rozdělovníku, Ministerstvo zemědělství sděluje, že všechny úkony jsou prováděny formou veřejné vyhlášky, vyvěšením na úředních deskách, a z tohoto důvodu nedochází ke krácení procesních práv účastníků. Ve všech zveřejněných dokumentech je uvedeno ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 správního řádu, že je doručováno i případným ostatním neznámým účastníkům řízení neuvedeným v rozdělovníku. Žádný z účastníků řízení uvedených ve společném rozdělovníku se k těmto skutečnostem nevyjádřil, a proto Ministerstvo zemědělství nadále vycházelo z původních dokladů předaných v roce 2012 po rozhodnutí soudu. Dle sdělení právního zástupce žadatelů Ing. Ladislav Kropík, Střížov 95, 373 14 Komařice zemřel, avšak nebyli uvedeni jeho právní nástupci, pokud existují. Z tohoto důvodu již není uveden jako účastník řízení podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu ve výroku rozhodnutí. Jeho případní právní nástupci jsou informováni prostřednictvím veřejné vyhlášky zveřejněním listin na úřední desce. Pro úplnost Ministerstvo zemědělství uvádí, že žádost podle ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu je podmíněna tím, že žadatel prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Žadatelé ve svém vyjádření uvedli, „že zájem je, aby vodovod byl provozován dle určitých pevně daných pravidel se zajištěním jeho pravidelné kontroly, údržby a vytváření fondu na jeho obnovu, za což hodlají platit odpovídající vodné“. K tomu je nutné sdělit, že pokud by vodovod byl provozován jako veřejný a byla osvědčena jeho veřejnost, potom by povinnosti a tedy všechny materiální a finanční náklady, o kterých bylo pojednáno výše, nešly pouze k tíži soukromých majitelů Vodovod Hory u Perneka, ale byly by finančním nákladem pro všechny spoluvlastníky všech vodovodních řadů, tedy spoluvlastníků Vodovod
Strana 16 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Hory - 1. etapa a Vodovod Hory – 2. etapa. Žadatelé jako spoluvlastníci Vodovodu Hory 2. etapa by měli stejná práva a povinnosti jako všichni ostatní spoluvlastníci vodovodů pro veřejnou potřebu, včetně povinností evidenčních stanovených v ustanovení § 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, povinností určených pro provozování stanovených v ustanovení § 6 zákona o vodovodech a kanalizacích a v neposlední řadě povinností vlastníka stanovených v ustanovení § 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, včetně povinnosti stanovené v ustanovení § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle kterého vlastníci vodovodů provozně související, popřípadě jejich části provozně související, upraví svá vzájemná práva a povinnosti písemnou dohodou tak, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování vodovodu. Na základě výše uvedených skutečností, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. POUČENÍ
ÚČASTNÍKŮ
Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení, jemuž se rozhodnutí oznamuje, podat podle ustanovení § 76 odst. 5 a § 152 odst. 1 správního řádu rozklad, ve kterém se uvede, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá a dále namítaný rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení k ministru zemědělství podáním učiněným u Ministerstva zemědělství, odboru státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí, Těšnov 17, 117 05 Praha 1. Podaný rozklad nemá v souladu s ustanovením § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustný.
Otisk úředního razítka
Strana 17 / 21
----------------------------------Ing. Daniel Pokorný, v.r. ředitel odboru státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Rozdělovník I. Účastníci řízení Ivan Kopřiva, Nádražní 944, 373 41 Hluboká nad Vltavou Anna Schramhauserová, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice František Schramhauser, Slunečná 975/11, 370 01 České Budějovice, všichni zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem v Českých Budějovicích, se sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice Ing. Milan Jungwirth, Horní Chrášťany 30, 384 11 Lhenice František Jungvirt, V Domkách č.p. 160, 382 26 Horní Planá, zastoupený Mgr. Františkem Klímou, advokátem, Krajinská 224/37, České Budějovice 1, 370 01 České Budějovice II. Ostatním účastníkům řízení se doručuje veřejnou vyhláškou 1. Viktor Husák, Hory č.p. 6, Horní Planá, 382 26 Český Krumlov (dědicové Viktor Husák, Zbýšov č. 1057E, 285 65 Marcela Kordíková, Horní Planá, Míru 305 Petr Husák, Neznašov 151, (asi 373 02) Stanislav Husák, Protivín, Hřbitovní 727 Ivana Kumpoldtová, Svatkovice 29, Bernartice u Milevska Roman Husák, Litvínovická 1639/93, České Budějovice) 2. Eva Husáková, Hory č.p. 6, Horní Planá, 382 26 Český Krumlov 3. MUDr. Jaroslav Peterka, Puklicova č.p. 992/5, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice 4 (dědicové Zdeňka Peterková, Jivno 76, 373 71 Rudolfov, Iva Išková, Náměstí 44, Kamenný Újezd) 4. Karel Dvořák, Františka Kadlece č.p. 1515/6, Libeň, 180 00 Praha 8 5. Mgr. Eva Dvořáková, Hory č.p. 4, 382 26 Horní Planá 6. Marie Matějovská, Puklicova č.p. 992/5, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice 4 7. Mgr. Jana Kortusová, Za Nádražím č.p. 208, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 8. Milan Duda, Alešova č.p. 336/13, České Budějovice 6, 370 01 České Budějovice 1 9. Mgr. Václav Růžička, Krajinská 5, 370 01 České Budějovice, který zastupuje: Václava Růžičku, Budovatelská č.p. 915, 374 01 Trhové Sviny Boženu Růžičkovou, Budovatelská č.p. 915, 374 01 Trhové Sviny 10. Zuzana Holzingerová, Plynární č.p. 1453/33, Holešovice, 170 00 Praha 7 11. Ing. Josef Tůma, Vyšehrad č.p. 158, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 12. Marie Tůmová, Vyšehrad č.p. 158, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 13. Ing. Jan Zasadil, B. Němcové č.p. 514, 378 16 Lomnice nad Lužnicí 14. Marie Zasadilová, B. Němcové č.p. 514, 378 16 Lomnice nad Lužnicí 15. Jan Jodl, Lidická tř. č.p. 85/10, České Budějovice 7, 370 01 České Budějovice 1 16. Marie Jodlová, Lidická tř. č.p. 85/10, České Budějovice 7, 370 01 České Budějovice 1 17. Zemědělské družstvo NOVA Dříteň, 373 51 Dříteň 150 18. Josef Tibitancl, Heřmaň č.p. 50, 370 07 České Budějovice 7 19. Zdeňka Tibitanclová, Heřmaň č.p. 50, 370 07 České Budějovice 7 20. Karel Trnka, Jižní č.p. 2465/1, České Budějovice 3, 370 10 České Budějovice 10 21. Ing. Iva Bláhová, Pod Lékárnou č.p. 595/9, České Budějovice 5, 370 06 České Budějovice 6 22. MUDr. Jitka Rathauská, U Půjčovny č.p. 954/6, Nové Město, 110 00 Praha 1 23. Emilie Fišerová, V Úvoze č.p. 58, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 1 24. Ondřej Hönig, Otakarova č.p. 2007/1, České Budějovice 3, 370 01 České Budějovice 1 25. Pavel Franta, Vyšehrad č.p. 152, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 1 26. Josef Franta, Stinná č.p. 457, Horní Brána, 381 01 Český Krumlov 27. Kateřina Fleischmanová, Eliášova č.p. 467/28, Bubeneč, 160 00 Praha 6 28. Pavel Čapek, Eliášova č.p. 467/28, Bubeneč, 160 00 Praha 6 29. JUDr. Eva Ivicová Brejchová, Piaristická č.p. 22/8, 370 01 České Budějovice 1
Strana 18 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
30. Milan Bercha, K. Lávičky č.p. 978/5, 370 07 České Budějovice 7 31. Josef Pártl, SNP č.p. 557, 383 01 Prachatice II (dědicové Alena Ondřichová, Prachatice II, Česká 678 Pavla Čechová Švepešová, Prachatice II, Menšíkova 1154) 32. Jiřina Pártlová, SNP č.p. 557, 383 01 Prachatice II 33. Ing. Martin Kortus, Vyšehrad č.p. 261, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 1 34. Ing. Karolína Kortusová, Vyšehrad č.p. 261, Nádražní Předměstí, 381 01 Český Krumlov 35. Pavel Mikl, K. Světlé č.p. 517/7, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice 4 36. Jaroslav Vrážek, Ledenická č.p. 360/64, České Budějovice 5, 370 06 České Budějovice 37. Hana Vrážková, Ledenická č.p. 360/64, České Budějovice 5, 370 06 České Budějovice 38. Lubomír Homolka, Pod Vyhlídkou 232, 381 01 Český Krumlov 39. Jiří Domin, Dukelská č.p. 641/56, České Budějovice 6, 370 01 České Budějovice 40. Ing. Petr Zasadil, Nad pramenem č.p. 77/4, Lysolaje, 165 00 Praha 620 41. Ing. Helena Zasadilová, Nad pramenem č.p. 77/4, Lysolaje, 165 00 Praha 620 42. Heleon s.r.o., IDDS: ywuvdtc 43. Miloš Hindy, Lesní kolonie č.p. 518, Včelná, 373 82 Boršov nad Vltavou 44. Stanislav Staněk, Hlinecká č.p. 723, 375 01 Týn nad Vltavou 1 45. Stanislav Staněk, Větrná č.p. 862/42, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 5 46. David Staněk, J. K. Chmelenského č.p. 1091/2, 370 07 České Budějovice 7 47. Vlastimil Bařinka, Sokolská č.p. 173/44, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 48. Marta Bařinková, Sokolská č.p. 173/44, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 5 49. Radek Plecer, Plzeňská č.p. 616/54, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice 4 50. Hana Eiblová, Chmelná č.p. 49, 382 03 Křemže 51. Jiří Eibl, Chmelná č.p. 49, 382 03 Křemže 52. Pavel Vlk, V zahrádkách č.p. 1708/28, 370 07 České Budějovice 7 53. Marie Vlková, V zahrádkách č.p. 1708/28, 370 07 České Budějovice 7 54. Družstvo Cementářů, družstvo, IDDS: f3gzxs7 55. Josef Ondřich, Krajinská č.p. 264/24, 370 01 České Budějovice 1 56. Marie Ondřichová, Šumavská č.p. 614/6, 370 07 České Budějovice 7 57. Ing. Miloslav Chlaň, Malšské údolí č.p. 655, 382 41 Kaplice 1 58. Marie Chlaňová, Malšské Údolí č.p. 655, 382 41 Kaplice 1 59. Hana Cáderová, Rooseveltovo Náměstí č.p. 421, Řetenice, 415 03 Teplice 3 60. Miroslav Moravec, Vyšný č.p. 98, 381 01 Český Krumlov 1 61. Jiřina Moravcová, Vyšný č.p. 98, 381 01 Český Krumlov 1 62. Ing. Alena Kostohryzová, Stará Střelná č.p. 7, Střelná, 417 23 Košťany u Teplic 63. Milan Cáder, Kubátova č.p. 275, 417 22 Háj u Duchcova 64. Danila spol. s r.o., IDDS: 4k32wjc 65. Petr Varaus, náměstí Svobody č.p. 181, 384 22 Vlachovo Březí 66. Eva Varausová, náměstí Svobody č.p. 181, 384 22 Vlachovo Březí 67. Gabriela Motejzíková, Hostivítova 366, 397 01 Písek 1 68. Ing. Karel Velach, Havlíčkova č.p. 471/13, České Budějovice 6, 370 01 České Budějovice 1 69. Pavel Velach, J. Š. Baara č.p. 1664/47, České Budějovice 3, 370 01 České Budějovice 1 70. Petr Gutwirth, Reinerova č.p. 55/2, 370 09 České Budějovice 5 71. Josef Lexa, Dolní č.p. 460, 373 61 Hrdějovice 72. Dagmar Lexová, Dolní č.p. 460, 373 61 Hrdějovice 73. Marie Šálková, K. Šafáře č.p. 238/46, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 5 74. Ing. Miroslav Kudrle, Dubenská č.p. 1562/10, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 5 75. Vlastimila Kudrlová, Dubenská č.p. 1562/10, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice 5 76. Zuzana Klabouchová, Lesní č.p. 390, Roudné, 370 07 České Budějovice 77. Ludmila Moravcová, M. Vydrové č.p. 543/31, České Budějovice 6, 370 01 České
Strana 19 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
Budějovice 1 78. Milan Fűrst, Dlouhá č.p. 265, 373 67 Borek 79. Dana Litvanová, Pod Lesem č.p. 187, 373 67 Borek 80. "City Real Bohemia s.r.o.", Horská 73, 381 01 Český Krumlov 81. ZO OS DLV - PAP Sušice a.s., Pod Svatoborem č.p. 249, 342 59 Sušice 82. Alena Martínková, Nad Turbovou č.p. 930/12, Košíře, 150 00 Praha 5 83. Anna Jungwirthová, Křenovice č.p. 87, 373 84 Dubné 84. Vladimír Placanda, Křenovice č.p. 60, 373 84 Dubné 85. Hana Placandová, Křenovice č.p. 60, 373 84 Dubné 86. Marie Kotrlíková, Staroměstská č.p. 2469/27, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice 4 87. Jan Kotrlík, Hory č.p. 5, 382 26 Horní Planá 88. Anna Tíková, Štětice č.p. 5, Ražice, 398 11 Protivín 89. Helena Marešová, Heřmaň č.p. 11, 398 11 Protivín 90. Božena Balážová, Višňové č.p. 639, 01001 Žilina, Slovensko 91. Město Horní Planá, IDDS: re7bd6q 92. AUTO HOJER, s.r.o., Na Cihlářce 1394/17, 150 00 Praha 93 Ing. Jiří Verner, Hořejší nábřeží č.p. 786/21, 150 00 Praha 5 94. Andrea Vernerová, Hořejší nábřeží č.p. 786/21, 150 00 Praha 5 Toto usnesení se dle § 25 odst. 1 správního řádu doručuje veřejnou vyhláškou i případným ostatním neznámým účastníkům řízení neuvedeným v rozdělovníku tohoto rozhodnutí a musí být vyvěšeno na níže uvedených úředních deskách. III. Úřední desky 1. Úřední deska Ministerstva zemědělství Vyvěšeno: _____________________________
________________
Sejmuto:_________________________________ _________________ 2. Elektronická úřední deska Ministerstva zemědělství Vyvěšeno: _______________________________ Sejmuto:_________________________________ 3. Krajský úřad Jihočeského kraje 4. Městský úřad Český Krumlov 5. Městský úřad Horní Planá Úřady se žádají o vyvěšení na úřední desce a elektronické úřední desce po dobu 15 dnů a následné zaslání dokladu o vyvěšení a sejmutí písemnosti Ministerstvu zemědělství, odboru státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí, k čj. 65378/2015-MZE-15111.
Strana 20 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
III. Na vědomí Město Horní Planá Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství, Kaplická 439, 381 01 Český Krumlov Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice
Vypraveno dne:
Strana 21 / 21
Čj. 65378/2015-MZE-15111
