Milí čtenáři, Jaro 2009

Milí čtenáři, vítejte u prvního čísla časopisu Navždy rodinou. Je to pro nás velká radost, že se s vámi můžeme podělit o tuto novou publikaci, a modlíme se, aby pro vás byly zde obsažené články každé čtvrtletí povzbuzením a požehnáním. Časopis bude mít vždy jarní, letní, podzimní a zimní číslo a protože ho chceme učinit dostupným každému, nebudeme účtovat žádné předplatné. Chcete-li nám však přispět na pokrytí nákladů, budeme moc rádi a neodmítneme! Dovolte mi se představit. Nejprve bych chtěla předeslat, že nejsem spisovatelkou a ještě méně redaktorkou. Nikdy jsem nestudovala žurnalistiku ani jazykovědu a sloh i gramatika nejsou zrovna mé silné stránky. Nicméně cítím v sobě touhu pomáhat ostatním prožívat stejně neuvěřitelná požehnání, kterých se dostalo i mně, a mám představu o tom, jaký může náš život být, když nalezneme smysl svého bytí. Povoláním (jak se tomu obvykle říká) jsem zdravotní sestra, ovšem mým skutečným povoláním je být manželkou a matkou tří dětí, dcerou, sestrou, neteří, tetou, vnučkou a kamarádkou. Své světské povolání jsem opustila před třiadvaceti lety, abych svůj čas 2

Jaro 2009

•

www.foreverafamily.com

a energii mohla věnovat mému skutečnému povolání, což byl v mém životě ten nejtěžší úkol a zároveň největší požehnání. Od té doby jsem společně se svým mužem Tomem a dalším párem založila misijní organizaci s názvem Restoration International, která se zaměřuje na obnovu srdcí a domovů skrze Ježíše Krista. Začali jsme v malém měřítku, ale postupem let se naše aktivity rozšířily do podoby mezinárodního misijního působení na plný úvazek, v němž jsou zapojeny čtyři rodiny a mnoho dalších dobrovolníků přispívajících svým nadáním v různých oblastech. Nyní jsme svou působnost opět trochu rozšířily formou časopisu Navždy rodinou a pořádáním sympozií Navždy rodinou (viz internetové stránky www.foreverafamily.com). Chceme vás tímto povzbudit k uvědomění, že: • je možné s novou nadějí a odvahou čelit obtížným obdobím, jimiž dnes procházíme; • je možné mít šťastnou rodinu, uctivé děti a naplňující manželství; • je možné zvládat problémy, které se nám jistě nevyhnou, a zažívat pokoj přesahující veškeré chápání; • je možné se naučit překonávat vlastní slabosti a stát se člověkem, jakým chceme být; • je možné žít takovým životem, který naplní naše srdce radostí a naše domovy pokojem; • skutečně existuje něco mnohem lepšího než tento život - je to život věčný, jehož požehnání můžeme denně zakoušet už zde. Věříme, že při četbě tohoto prvního čísla časopisu Navždy rodinou naleznete mnoho nástrojů a tipů, jak posílit svou rodinu! Vaše radostná

Chvilka na zamyšlení

„Ustaranost je nošením zítřejšího nákladu s dnešními silami, tzn. nošením zátěže dvou dnů najednou. Ustaranost zítřejší den jeho smutku nezbaví, ale zbavuje nás sil určených na dnešek.“ - Corrie Ten Boomová „Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ Matouš 6,34

REAKCE ČTENÁŘŮ Rádi bychom znali váš názor a zkušenosti! Naleznete-li v našem časopise povzbuzení nebo chcete-li se podělit o svůj názor, napište nám na elektronickou adresu [email protected]. Chcete-li se přihlásit nebo odhlásit z odběru časopisu, spojte se s námi jedním z níže uvedených způsobů: • (406) 889-3800 • [email protected] • Restoration International, Inc. PO Box 2150 Eureka, MT 59917

Alane Watersová, redaktorka www.foreverafamily.com

•

Jaro 2009

3

Jako ženy máme svůj osobitý strach, své jedinečné obavy. Životní zkušenosti nás možná naučily nikomu nedůvěřovat. Ve snaze ochránit sebe samu nebo se cítit „bezpečně“ si občas vytváříme celoživotní návyky, jak nakládat s čímkoliv, co vstupuje do naší sféry vlivu – ovšem někdy si ani neuvědomíme, k čemu se vlastně uchylujeme. Nebezpečí tohoto návyku je dvojí. Prvním z nich je skutečnost, že tato touha po kontrole nad situací se našemu neobrácenému srdci líbí. Původně zdánlivě zcela nevinná záležitost, tj. oprávněná potřeba se emočně nebo fyzicky chránit, nad námi převezme vládu. Druhé nebezpečí spočívá v tom, že pokud v hloubi srdce cítíme, že ani Bohu není možné důvěřovat, můžeme se nakonec dostat do situace, kdy si niterně žijeme a řídíme vlastní život bez hledání vůle Boží. Tím „niterným řízením“ vlastního života myslím snahu zajistit, aby se vše dělo po mém, aniž bych nejdříve zvážila myšlenky či pocity druhých. V manželství se často nacházíme v situaci, kdy po svém manželovi chceme, aby se našim přáním neustále podvoloval, místo abychom se zamyslely nad tím, jak bychom se mohly podvolit my jemu. 4

Jaro 2009

•


V 1. Petrově listu 3,1-6 nacházíme popis svatých žen z pohledu Boha. Až budete mít chvilku klidu, přečtěte si tuto pasáž a přemýšlejte o ní ve světle svého vlastního života. Zaměřte se zejména na kontext v pátém verši, kde se zbožné ženy důvěřující Bohu neobávají podvolení se svým mužům. Pokud Bohu nedůvěřujeme, bude samozřejmě složitější, ba i nemožné, svému manželovi důvěřovat natolik, abychom se jeho vedení podvolily. Zeptejte se samy sebe: „Je můj život založen na důvěře v Boha?“ Lze to zjistit tak, že na modlitbě předložíte Bohu svůj strach či jednotlivé obavy a spolu s ním si je projdete, a to včetně nejhorších možných variant, z kterých máte strach. Zeptejte se samy sebe: „Mohu mu v této věci důvěřovat?“ Pokud ne, rozhodněte se věnovat čas seznámení se s Pánem natolik, abyste mu mohly důvěřovat. Odvolejte se na zaslíbení v Žalmu 34,5: „Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě ze všeho, čeho jsem se lekal.“ On vám dá možnost nad strachem zvítězit! Nebojte se svému muži podvolit, neboť on je pod Božím vedením, i když Boží autoritu neuznává. „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Žalm 21,1) A nakonec: „Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro?“ (1 Petr 3,13) Vyzkoušejte Boha tím, že budete následovat jeho rady a vedení, a objevíte pokoj a klid pramenící z něj, budete-li mu skutečně důvěřovat celým svým srdcem! Další zdroje informací k tomuto tématu naleznete na straně 14. Teresa Krumová je vedoucí sekretariátu organizace Restoration International.

Ú

středním bodem komunikace ve vztahu je poselství „jsi pro mě důležitá(-ý)“. Každý chce mít vědomí, že si ho druzí váží, zejména pak nejdůležitější osoby v jeho okolí. Toto poznání nám umožnilo obnovit naše manželství a může vést k prospěšným změnám prakticky v jakémkoli vztahu. Níže uvádíme dva způsoby, jak můžete svému partnerovi či partnerce sdělit, že je pro vás důležitá: 1. Říkejte svému partnerovi či partnerce pěkné věci „Skutečně si vážím tvé snahy připravit děti do školy.“ Či žlutý papírek přilípnutý na klíče od auty se slovy: „Měj se dnes hezky, drahý. Budu na tebe myslet.“ Nejde jen o ta slova, nýbrž i o skutečnost, že jste si na to vůbec vzpomněli. To druhému sdělí velmi zřetelně, že je pro vás důležitý. 2. Říkejte pozitivní věci o svém partnerovi či partnerce. Svými slovy ovlivňujeme své vlastní postoje. „Má žena je tak dobrou hostitelkou.“ „Můj muž je tak pozorný.“ Pronášení pozitivních věcí vede k pozitivním myšlenkám a pocitům vůči osobě, o níž hovoříme, a v nás tak narůstá schopnost ji ocenit. Pokud si tento návyk vybudujete, určitě čas od času nevědomky v doslechu partnera pronesete na jeho adresu něco pěkného. A to uvidíte, jaké taková slova budou mít účinek! Ovšem každý z uvedených způsobů má i

svou druhou stránku mince. Když se budete snažit říkat svému partnerovi či partnerce hezčí věci, snažte se zároveň nevyjadřovat nelaskavá slova, která se vám možná občas derou na jazyk. Cítíte-li se podráždění, pak je čas zůstat zticha! Doba k projednávání složitých otázek či citlivých témat nastává tehdy, jste-li v klidu a bez vnitřního napětí. Když se cítíte na nadhození tématu, které vás trápí, jde pravděpodobně o nevhodnou dobu k otevírání dané otázky! Jelikož promlouvání pozitivních výroků o druhých v nás vzbuzuje kladné pocity vůči nim, kritická slova na jejich adresu pak tyto pocity narušují. Běžná praxe vtipkování na jejich adresu má na vztah ničivé účinky. Namísto toho si můžete nastavit svou mysl

jinak a připomínat si, že „spolu jsme rádi“.

V našem manželském vztahu jsme si našli mnoho jiných způsobů, jak si navzájem sdělovat, že „jsme jeden pro druhého důležitý“. Jde o drobné úsluhy, něžné dotyky či věnování plné pozornosti druhému, když hovoří. Můžete se naučit myslet a promlouvat stylem „Vážím si tě. Můj život je s tebou mnohem lepší!“ V samém nitru svého srdce všichni víme, že právě o tom chceme být ujišťováni. Baird a Mary Corriganovi nám píší z Lillooet z kanadské provincie Britské Kolumbie, kde Baird pracuje jako ředitel internátní akademie.


•

Jaro 2009

5

la s domácími úkoly,“ je určitě lepší než pouhé „Díky, mami.“ Nebo „Drahá, díky, že jsi dnes natankovala auto.“) • Když obdržíme dárek, měli bychom svou vděčnost vyjádřit nejen slovně, ale pokud možno i prostřednictvím děkovného vzkazu. Tím dáváme najevo, že pozornost a velkorysost dárce pro nás mnoho znamenají a že daná osoba je pro nás důležitá. • Bez ohledu na to, jak mnoho či málo máme, hledejte způsoby, jakými můžete • Své ocenění otevřeně vyjadřujte jen být požehnáním pro druhé. Vždy existuje když vidíte či slyšíte něco pozitivního. něco, za co můžeme být vděční, a svou Například když děti dokončí zadaný ocenění můžeme vyjádřit tím, že budeme úkol, za připravené jídlo, za poklizený jednat prospěšně vůči druhým. dvůr či zahradu atd. Seznam by mohl být • Přihlaste se jako celá rodina jako dohodně dlouhý. Pamatujte si, rodiče, že váš brovolníci do kuchyně při přípravě příklad je důležitější než jen připomínání: charitativní polévky pro chudé či „Nezapomeň poděkovat.“ bezdomovce, při třídění obnošeného • Hovořte spolu v rámci rodiny o důležitosti oblečení vybraného v obci apod. projevování vděčnosti. Své povídání • Zameťte jako rodina vjezd či chodník u můžete ozřejmit například tím, že si domu svého souseda. vzpomenete, kolikrát někdo ve vašem • Jako rodina sbírejte poházené odpaddomově vyjádřil ten den vděčnost. Když ky ve své ulici či v parku. si nebudete moci na nic vzpomenout, pak Další informace k tomuto tématu najdete ve i to je určité poselství. zdrojích uvedených na str. 14 • Každý večer u rodinného stolu jako rodina sepište či projevte ocenění za konkrétAlane Watersová je spoluzakladatelkou organizace Restoration Interní jednání členů rodiny během dne a national; žije v Montaně se svým přitom buďte vždy konkrétní, nikoliv manželem Tomem. obecní. („Děkuji, mami, že jsi mi pomohVšichni toužíme po ocenění – ať jsme mladí či staří, bohatí či chudí. Ovšem ve své každodenní komunikaci a jednání, obzvláště ve svých rodinách, slyšíme slova ocenění či díků nebo činy z vděčnosti. Níže uvádím několik jednoduchých, ale přesto praktických způsobů pěstování ducha vděčnosti ve svém domově.

6

Jaro 2009

•


P

rožívali jsme svůj „americký sen“ – měli jsme dobrou práci, dům na hypotéku, úvěr na auto, dvě malé děti, psa a kočku. Jen tak z rozmaru jsme jednoho dne sledovali obrazový záznam ze semináře o správě osobních financí, kde tvrdili, že při dodržování zdravých biblických zásad bychom do sedmi let mohli být zcela osvobozeni z dluhů včetně hypotéky. Zdálo se nám to dobré, ale svou hypotéku už jsme spláceli asi šest let a firma, pro níž můj manžel pracoval, v té době propouštěla. To nás přimělo k zodpovědnějšímu přístupu a najeli jsme na velmi přísný šetřivý režim. Asi osm měsíců poté přišel můj muž o práci, jelikož ona firma zkrachovala. A co myslíte? My jsme byli bez dluhů během původně slibovaných sedmi let! Zdálo se nám to jako zázrak! Bůh je tak dobrý! Je ochotný dělat zázraky pro každého, kdo sami sebe a veškerý svůj majetek svěří do jeho rukou. Zde jsou některé zásady, jimiž jsme se řídili: 1. Vytvořte s Bohem partnerský vztah: Odevzdejte řízení svých financí Bohu. Potvrďte své odhodlání vztah udržovat odevzdáváním alespoň 10 procent svého příjmu Bohu. Je-li vaším partnerem Bůh, pak zázračně požehná zbývající část vašeho příjmu. (Mal 3,10) 2. Vyhlaste moratorium na další zadlužování: Rozhodněte se platit běžné výdaje z již vydělaných peněz, nikoliv z budoucího očekávaného výdělku. Svádějí-li vás k utrácení kreditní karty, zbavte se jich. Stanovte si určitou částku na hotovostní výdaje, a když ji vyčerpáte – přestaňte dále utrácet!

3. Stanovte si závazek vyrovnat stávající dluhy: Dostane-li se vám požehnání v podobě „prémií“ či neutracených peněz, splaťte nejprve svůj nejmenší dluh, a pak přidejte částku původně splácenou na tento dluh ke splátkám na druhý nejmenší dluh až do jeho splacení atd. • Začněte si uvědomovat rozdíl mezi „potřebou“ a „přáním“. • Pokud určitou věc nepotřebujete, pak nejde o výhodnou koupi bez ohledu na nabízenou slevu. • Vytvořte si postoj vděčnosti a spokojenosti s tím, co máte. • Rozvíjejte svou tvořivost. Místo koupi si něco sami vyrobte. • Své věci používejte a noste do maximálního využití, případně se zkuste bez některých věcí obejít. 30denní úkol: Sledování svých útrat Zaznamenávejte během jednoho měsíce své útraty až do poslední koruny. Jak zjistíte, zda si nežijete nad poměry, když nevíte, za co všechno své prostředky utrácíte? Až budete vědět, kam vaše peníze tečou, vytvořte si plán či rozpočet určující, kam byste chtěli, aby vaše prostředky šly. A následně na realizaci tohoto plánu pracujte. Cyndi Lefflerová je manželkou a matkou a píše nám z Rushville ve státě Illinois.


•

Jaro 2009

7

U

ž jste si někdy povšimli intenzity světa, v němž žijeme? Pocítili jste její dopad na svou rodinu? Dnes žijeme v době, kdy veškeré výdobytky civilizace a moderní technika, jež nám mají šetřit čas, jen zvyšují tempo našeho shonu a tlačí nás k tomu, abychom do svého denního programu natlačili co nejvíce činností. Žijeme ve společnosti, která je zatížena historicky největším státním dluhem. Rodiny jsou vybízeny k nadměrnému utrácení, což dále zvyšuje tlak, v němž žijí. To vše ničí rodinné bezpečí, vytěsňuje čas na společný odpočinek, dokonce i čas na společné posezení u stolu při jídle. Zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, co děláte na záchranu toho nejcennějšího, co máte - své rodiny. Dovolujeme všem těm okolnostem a vlivům „zvenčí“ ničit rodinné štěstí a bezpečí „uvnitř“? Vzpomínám si, že když mi bylo osm let, řekli rodiče mému tehdy šestnáctiletému bratrovi a mně, že nás vezmou na velmi výjimečnou projížďku lodí po řece. Také každému z nás dovolili přizvat jednoho svého kamaráda. Když nadešel onen den, s nadšením jsme vstoupili na palubu obrovského dvoupatrového kolesového parníku. Asi jako všichni kluci jsme hned 8

Jaro 2009

•


zamířili na horní palubu, zatímco táta s mámou si našli místa na spodní palubě. Ještě jsme si ani nezačali užívat zábavu, když ke mně a mému kamarádovi agresivně přistoupili dva hodně drsně vyhlížející pubescenti, upřeli na nás zrak a nazlobeně pronesli: „Proč jste na nás pustili ten kelímek?“ Vůbec jsem netušil, o čem mluví. Žádný kelímek jsem předtím v ruce neměl, natož abych ho na ně házel. Pak jeden z nich řekl: „Dojdeme si pro svý kámoše a hodíme tě přes palubu.“ Byl jsem strachy bez sebe! S rozbušeným srdcem jsem odběhl na druhý konec horní paluby, kde byl můj starší bratr se svým kamarádem, a vylíčil jim situaci. Přitom jsem se dozvěděl, že ten kelímek upustil právě můj bratr. Řekl mi: „Raději bychom se měli uklidit dolů k tátovi.“ Seběhli jsme po schodech, našli tátu s mámou a pověděli jim, co se stalo. Táta řekl velmi klidně: „To bude v pořádku, jen zůstaňte tady.“ Tak jsme si všichni sedli do půlkruhu vedle zábradlí čelem k řece, já byl hned vedle táty. Měl pravdu, nic se nedělo. Po dvaceti či třiceti minutách už jsem se trochu zklidnil a začal si užívat plavbu, když v tom jsem najednou neurčitě začal cítit, že se na mě zezadu někdo dívá. Byl jsem si jistý, že když se

otočím, tak tu osobu spatřím. Váhavě jsem se otočil a opravdu - nebyl to pouhý někdo, ale deset párů očí zírajících na mě! Právě v tu chvíli mi ten největší - větší než můj táta - řekl: „Hodíme tě přes palubu.“ Mé srdce se opět rozbušilo v návalu strachu. Bylo vidět, že to myslí vážně. Právě v tu chvíli můj otec vstal, otočil se čelem k těm deseti surovcům a klidným, avšak rozhodným hlasem pronesl: „Tak to budeš muset nejdřív projít přese mě.“ Nikdy na ta jeho slova a pohled nezapomenu. Byla to chvíle velkého napětí, když můj otec upíral svůj pohled do očí toho vyzyvatele. Dlouhou, napjatou chvíli si jen hleděli do očí. Pak vstal i můj starší bratr a řekl: „Jo, a přese mě taky!“ Pak vstal i jeho kamarád. Já seděl jak přikovaný na židli a křečovitě se držel opěrek. Po dlouhé chvíli ticha se ta skupinka začala po jednom vytrácet, aniž by kdo řekl další slovo. Píšu vám o tomto neuvěřitelném prožitku, protože můj táta byl pro mě hrdinou. Naučil mě, co znamená zachraňovat rodinu nejen fyzicky, ale všemi ostatními způsoby. Víte, tátové by měli být hrdiny a naše domovy by měly být útočištěm v drsném světě. (Jste-li osamělou matkou, můžete také být hrdinkou.) Podstatou slov, které můj otec ten den pronesl, byla skutečnost, že vše musí nejprve projít přes otce, než to ovlivní rodinu. Zamyslete se nad tím! Jaké vlivy mají nepříznivý dopad na štěstí, klid a bezpečí vaší rodiny? Televize: Co například televizní zábavné pořady? Přispívají k rozvoji dobrých povahových vlastností v rámci vaší rodiny, nebo je naopak ničí? Neurčují náhodou hodnoty, postoje a slovník vaší rodiny? Skupiny vrstevníků: Ovlivňují úctu mezi vámi a vašimi dětmi? Přispívají k plnění rodinných závazků, nebo podkopávají jednotu vaší rodiny? Vedou vaše děti ke zlozvykům ničivým pro jejich život? Prohlížení internetových stránek: Vede

tato činnost k růstu jednoty mezi vámi a vaší rodinou, nebo to z každého člena dělá osamocený ostrůvek sám pro sebe? Neovládá internet váš rodinný čas? To je jen pár otázek na zamyšlení, na které bychom si měli čestně odpovědět, jinak automaticky pocítíme důsledky ničivého působení těchto „surovců“ na naše rodiny a vyhození klidu, štěstí a bezpečí svých domovů přes palubu. Buďme tedy ve svých domovech hrdiny a učiňme z domova bezpečné útočiště. Nenechme se dále unášet proudem hroutící se společnosti. Místo toho je třeba, abychom okamžitě začali pracovat na atmosféře své rodiny, důsledně den po dni. Níže uvádím pár jednoduchých způsobů na začátek: • Vyhraďte si čas na společnou rodinnou zábavu dvakrát či třikrát týdně. • Každý den mějte alespoň jedno společné jídlo, při kterém si povíte, co zrovna prožíváte. • Zajímejte se o zájmy členů své rodiny. • Společně vykonávejte určité tvůrčí pracovní činnosti v bytě, kolem domu či zahrady. K záchraně své rodiny možná budete muset pozměnit své plány, ovšem tato investice se vám bohatě vynahradí. V Bibli v 1. listu Timoteovi 6,20 čteme, že máme „opatrovat, co je nám svěřeno.“ Je předností a odpovědností nás otců a matek zachovávat a chránit svou rodinu. Samo se to totiž nestane! Gallopův ústav jednou provedl šetření ve skupině mladých lidí, jimž kladl jedinou otázku: „Jaký nejvýznamnější dárek byste kdy mohli dostat?“ Výrazně převažovala následující šokující odpověď: „Více času s mámou a tátou.“ Vezměme si to k srdci a začněme okamžitě zachraňovat své rodiny. Tom Waters je spoluzakladatelem organizace Restoration International a projektovým vedoucím časopisu Navždy rodinou.


•

Jaro 2009

9

N

ěkteré ženy by rády viděly své muže v kuchyni, zatímco jiné by udělaly cokoliv, aby jim tam nechodili. Myslím si však, že ve většině případů, kdy pán domu nabídne pomoc s domácností, se na tváři jeho ženy objeví úsměv. Je to zřetelný způsob vyjádření, že „má o svou ženu zájem.“ Takže muži, jak často se objevujete v kuchyni? Tím nemyslím ochutnávání jídla ještě před tím, než je hotovo, myslím tím pobyt v kuchyni za účelem pomoci! Pomoci s krájením, mícháním či poklízením. Já vím, určitě byste to dělali, kdybyste měli více času. Ale všichni si dokážeme najít čas na věci, které jsou pro nás nejdůležitější. Když občas v kuchyni nepomáháme, je to ve skutečnosti proto, že to pro nás není tak důležité. Teď bych nechtěl, abyste mě špatně pochopili. Nemyslím tím, že manžel, jenž vydělává na chleba, by měl nést odpovědnost za přípravu jídla pro rodinu. Jsem přesvědčen o tom, že jsou to naše manželky, matky našich dětí, kdo „vede domácnost“. Paní domu spolu s jí vychovávanými dětmi nese hlavní odpovědnost za zajištění dobře připraveného a výživného jídla pro každého člena rodiny. My muži se však často za tuto skutečnost schováváme a v podstatě ji používáme jako svůj důvod (a ve skutečnosti spíše jako výmluvu), proč se v kuchyni objevujeme tak zřídka. Pánové, co takhle zkusit následující: Tiše vejděte do kuchyně, kde zrovna vaše žena pracuje, třeba když je u dřezu raději než u sporáku, obejměte ji kolem pasu a řekněte: „Můžu Ti v kuchyni občas pomoct? Ty budeš šéfovat a já Ti budu k ruce.“ Vyzkoušejte to, a pak nám své zkušenosti ve zkratce napište na adresu [email protected]. Vhodnou dobou na zahájení pomoci v kuchyni je víkend. Možná byste jí mohli i velkoryse připravit snídani do postele. Bude z toho unešená a vy také! Prožijete skutečnou radost z dávání té, kterou tak milujete!

Paul Rayne je ředitelem organizace Restoration International a žije v montanském městě Trego.

Uprostřed manželských starostí, i přes tu dřinu a shon pracovní, máte-li svou ženu v srdci svém – o tom řekněte jí! Dokažte jí, že ono pouto, jež slibem svým jste zpečetili, je vám drahé, však ona dražší – o tom řekněte jí! Když dny jsou chmurné a samota tíží, ona hlavu svou, tak jak vy, plnou má starostí, ukažte jí, že láska vaše je pravá – o tom řekněte jí! Nenechte srdce vychladnout její – do krásy větší rozkvete vám, její cenu ani zlato nezaplatí, o tom řekněte jí!

10

Jaro 2009

•


Nastal den naší svatby, můj vysněný den, nejúžasnější den mého života. Samozřejmě jsem se těšila na přítomnost všech členů rodiny a příbuzných, aby s námi tuto událost mohli prožít. Ale co můj děda? Trpěl už pokročilou fází Alzheimerovy choroby a jeho jednání bylo poněkud nevypočitatelné. Samozřejmě si z celého dne nebude nic pamatovat, možná si ani nebude vědom toho všeho, co se kolem něj bude dít. Co když začne povídat uprostřed svatebního proslovu a naruší celý obřad podobně, jako už mnohokrát narušil bohoslužbu ve sboru? Nebo co když začne znenadání bezdůvodně plivat, jako onehdy, když doma seděl v křesle? Kdo se o něj postará, když všichni členové nejbližší rodiny budou mít starostí nad hlavu? Možná bychom ho měli na ten víkend odvést někam do střediska krátkodobé péče. Nikdy by si to stejně asi neuvědomil… Ovšem ponechání dědy v péči někoho jiného po dobu svatebního veselí nebylo vůbec v souladu s mým niterným nastavením. Chtěla jsem ho tam mít jako čestného hosta stejně tak, jako by jím byl kterýkoli jiný příbuzný. Byl to ten samý děda, který mi během let mého dětství tolik dal, jen nyní už trpěl chorobou mimo jeho kontrolu. Bůh nám požehnal a pomohl sehnat ochotného známého, který bude dědovi poblíž po celý slavnostní den, postará se o

něj, přiveze ho včas do sboru, doprovodí ho do přední řady a pomůže mu během následné recepce. Děda byl tak šťastný a usmíval se na celý svět. Jen pohled na mě ve svatebních šatech ho rozzářil radostí. Zdálo se, že během dne prožil opakované chvilky „jasného“ vnímání a vůbec nerušil průběh obřadu (alespoň pokud vím, musím přiznat, že jsem byla myšlenkami trochu jinde)! Když jsme se s manželem obrátili k přítomným po skončení obřadu, přišel nám děda pogratulovat s ohromným úsměvem na tváři. Tak ráda jsem ho objala, i když on pak nevěděl, kdy mě pustit! Po chvilce jsem se musela vymanit z jeho sevření a poslat ho s tím známým dál uličkou, abychom mohli přijímat gratulace dalších hostů. Ale jaké cenné vzpomínky z toho okamžiku mám! Nevyměnila bych je za nic, jsem tak ráda, že tam s námi mohl být. Pamatuje si to vůbec ještě dnes? Ne. Možná si tu svatbu nepamatoval ani ten den večer. Ale to nevadí. Myslím, že život je ve skutečnosti právě o přinášení radosti z okamžiku, i když dědův úsměv trval byť jen chviličku. O získávání cenných zážitků a vzpomínek na celý život… Toto jsou radosti rodinných pout!

Emily Schlittenhartová žije se svým manželem Isaacem ve městě Spokane ve státě Washington.


•

Jaro 2009

11

Parenting

K

dy jste si naposled užili společný čas týden chvíli, kdy si společně jako rodina s rodinou? Nemyslím tím ranní spěšné zase užijete jeden druhého. A nemusí to být zhltnutí snídaně v kuchyni nebo čas v autě spojeno s žádnou nákladnou zábavou. Menší cestou do práce. Myslím tím rodinný čas určený děti možná budou rády malovat, hrát si se ke společnému prožívání radosti, smysluplným stavebnicí nebo v zimě stavět sněhuláka. Starší činnostem a upevňování rodinných vazeb. děti budou třeba tíhnout spíše k projížďce Všimli jste si, jak prarodiče obvykle mají čas na na kole, volejbalu či společnému čtení dobré radovánky s vnoučaty, zatímco nám, rodičům, tyto knihy. chvilky často utíkají mezi prsty? 3. Není ani tak důležité, co vlastně společně Postupem let jsme si s manželem uvědomili, že podniknete, důležité je, že tu činnost prožijete přes všechny naše předsevzetí práce, seznamy úkolů a společně. Ať již je ve vaší rodině táta i máma nároky na náš čas nikdy nezmizí, ale naše děti jednou nebo jste osamělý rodič, nesejde na tom, ano. Rostou tak rychle a než se nadějeme, vylétnou pokud se jako rodič(e) skutečně zapojíte. nám z hnízda a založí si domov vlastní. Vaše aktivní zapojení je klíčem Chvíle radosti s rodinou jsou k úspěšnému prožití chvil prostředkem k oživení vzpomínek radosti s rodinou. dřívější prožitky, ale zejména 4. Po první takové chvíli si k prožívání daného okamžiku. Mohu naplánujte pravidelné trávení se s vámi v tomto směru podělit o času společně, v zájmu rodinných vazeb alespoň několik rad. dvakrát týdně. 1. Sejděte se jako rodina třeba při 5. A jaké jsou výhody jídle a promluvte si o zážitcích, společných chvil radosti které jste společně získali a s rodinou? Budete-li důslední, podaří se které byste chtěli zopakovat. Malým dětem vám zcela jistě zbourat pomyslné zdi mezi možná budete muset s vyjádřením pomoci, vámi a dospívajícími dětmi, mladší děti ale děti ve věku 5-10 let možná budou budou ochotnější poslouchat a doma určitě celou rozmluvu přehršlí svých vzpomínek zaznamenáte radostnější atmosféru. To jen a nápadů řídit. Pokud vaše dospívající tak vybírám… děti nemají moc chuť se zapojit, nenechte Tak proč nezačít hned tento týden? Uvidíte ty se zmalomyslnět. Hluboko ve svém nitru, výsledky! navzdory neverbálnímu vyjadřování, i naše dospívající děti touží po čase společně Carolyn Rayneová přednáší pro orgaprožitém se svými rodiči. nizaci Restoration International a žije 2. Když jste si ujasnili, které společné chvíle se v městě Trego ve státě Montana. vám obzvláště líbily, naplánujte si na tento 12

Jaro 2009

•


Children’s Corner

...let each esteem other 1 than themselves.” Philippians 2:3

ížovku pomocí Vyplňte tuto křických veršů vpravo a anglických bibl ňte správná slova. místo čísel dopl

“And be ye 6 one to another. 2 , 3 one another…” Ephesians 4:32 5

Let him “who loveth God his 8 also.” 1 John 4:21

“Finally, be ye all of one mind, having 4 one of another...” 1 Peter 3:8 “...Overcome evil with 7 .” Romans 12:21

Ta slova doplula tmou v našem ztichlém pokoji až do místa, kde jsem právě usínala. „Udělala jsem dneska něco, čím jsem tě zranila?“ „Tak to je trochu divná otázka,“ pomyslela jsem si. Se svou starší sestrou jsem sdílela pokoj, ale náš vztah nebyl nijak báječný. Často jsme se dlouho a urputně hádaly o drobnosti. Už jste něco takového také zažily, děti? Tak to vždycky dopadá, když myslíme pouze na to, co chce naše „já“, a nebere ohledy na pocity a potřeby druhých. Dnes jsem velmi vděčná, že mi sestra tu noc onu otázku položila, protože se tím začal náš vztah trvale měnit k lepšímu. Když jsem se na tu otázku snažila odpovědět, přišly mi problémy, které se během onoho dne zdály být tak obrovské, najednou zcela nicotné. Ani nestály za řeč. A pak jsem sestře položila stejnou otázku. Od té doby jsme si z toho vytvořily zvyk, že se před usnutím jedna druhé takto ptáme.

Na náš vztah to mělo okamžitý a úžasný vliv! Přestaly jsme myslet jen na sebe a začaly jsme brát v úvahu, jak naše jednání a slova ovlivňují pocity druhých. V důsledku onoho každovečerního vzájemného dotazování je náš vztah nyní lepší, než jsme si kdy dokázaly představit! S Božím požehnáním jsme dnes nejlepší kamarádky – není nikdo, s kým bychom chtěly být raději než jedna s druhou. Zkuste to také, děti! Budete překvapeny a příjemně překvapeny výsledky, jež uvidíte! Nyní vyplňte křížovku, kterou pro vás Lisa vymyslela. Vpravo najdete v angličtině několik biblických veršů, které vám pomohou v situacích, kdy cítíte pokušení chuť být na svého sourozence nelaskaví. Lisa a Rachel Krumovy pracují pro organizaci Restoration International.


•

Jaro 2009

13

MYŠLENKY, POCITY A EMOCE Tom a Alane Watersovi

• Duchovní invalidé • Zlé předtuchy • Zapomenutý Boží lék • Ježíš a mé svědomí • Zase láska • Dnešek s Kristem

Album se 6 CD: 28,- USD

MP3: 21,- USD

PĚSTOVÁNÍ KŘESŤANSKÉ POVAHY V DĚTECH Alane Watersová

Témata zahrnují poslušnost, sebeovládání, sebeúctu, bázeň, čestnost, laskavost, odvahu, iniciativnost, pořádkumilovnost, pečlivost a mnoho dalších!

Album se 6 CD: 28,- USD

MP3: 21,- USD

Cítíte požehnání skrze články v tomto časopisu? Nemusí zůstat jen u tohoto časopisu, je tu i něco navíc! Nabízíme řadu různých poselství na CD, MP3 a DVD zabývajících se každodenními problémy v oblasti výchovy dětí, manželství, dospívání, praktického křesťanství atd. Mnohé příběhy a ilustrace zmiňované jednotlivými mluvčími se vám budou líbit a zajisté vás osloví. Svitne vám naděje, až uslyšíte odpovědi na aktuální otázky, k nimž oni došli na základě Slova Božího.

14

Jaro 2009

•


February 6-8, Florida Hosts: Lee & Lynelle Perschino (540) 721-9628 [email protected] April 1-5, Oklahoma Hosts: Mike & Connie Opeka (417) 683-6740 [email protected] April 9-13, United Kingdom Hosts: Jack & Joy Rayne (01550) 740-353 [email protected] May 13-17, New Jersey Host: David Pritchard (570) 595-9321 [email protected]

Seminars, etc:

March 13-22, Romania Contact: Horst Mueller [email protected] May 2-3, San José, CA Forever a Family Symposium www.foreverafamily.com June 5-6, Silver Springs, MD Contact: David Oh (301) 445-3054 [email protected] June 12-13, Gurnee, IL Contact: Chris Holland (630) 310-4076 [email protected] June 12-14, Loveland, CO Contact: Kelly Plank (303) 593-2899 [email protected]

May 27-31, Washington Hosts: Ed & Jean Schlittenhart (509) 292-0836 [email protected] June 24-28, Minnesota Hosts: Kent & Delores Mishleau (507) 645-2576 [email protected] July 1-5, California Hosts: Frank & Veda Barceló (509)-570-2234 [email protected] September 16-20, Virginia Hosts: Lee & Lynelle Perschino (540) 721-9628 [email protected] October 7-11, Indiana Hosts: Doug & Cyndi Leffler (217) 322-6184 [email protected] November 4-8, Hawaii Hosts: Thomas & Shirley Soares (808) 960-2702 [email protected]


•

Jaro 2009

15

Non-Profit Org. US Postage

PAID Permit # 128

Great Falls, MT PO Box 2150, Eureka, MT 59917-2150

CHANGE SERVICE REQUESTED

Milí čtenáři, Jaro 2009

Recommend Documents