Middlestone kniha první
ukázka první – ze současnosti
Koukla jsem se omluvnû na Honzu: „Mohl bys… tu vûc do nûãeho zabalit?“ „Jasnû, seberu doma nûjakou igelitku,“ fiekl a s úsmûvem dodal, „ideální by byla ta‰ka s logem pohfiební sluÏby.“ Loupla jsem po nûm okem a pomyslela si: tak ãern˘ humor, chlapãe? No, snad ti vydrÏí i veãer v lese. KdyÏ se blíÏila osmá hodina veãerní, pfiem˘‰lela jsem, jak fieknu na‰im, Ïe chci jít s Honzou dolÛ k lesu. Îe mû pustí, jsem vûdûla. Jen jsem se bála, Ïe kolem toho budou mít hloupé, rádoby vtipné fieãi. „Chceme se s Honzou podívat dolÛ k lesu,“ oznámila jsem mamce. „Není na procházku tro‰ku pozdû?“ „Po nûãem pátráme.“ „Tak to jo.“ Vlítla jsem do tenisek a vypadla dfiív, neÏ si rodiãe staãili vymyslet nûjakou chytrou poznámku. Venku uÏ postával Honza s igelitkou v ruce. „Nemûli va‰i fieãi?“ zeptala jsem se. „Ani ne,“ odpovûdûl Honza. „Vezmeme s sebou lopatku. To by mûlo na vykopání hrobeãku staãit.“ „Jdeme. AÈ to máme za sebou.“ Mlãky jsme do‰li na kraj lesa. Nad námi se tyãila hradba stromÛ a pár metrÛ za nimi se rozlévala neproniknutelná tma. „Tady,“ ukázala jsem na jedno místo a najednou nûco ve mnû dodalo: „SPRÁVNÉ MÍSTO PRO HROB.“ „Co jsi to fiekla?“ zeptal se nevûfiícnû Honza. „Co jsem fiekla?“ vyhrkla jsem lehce zmatenû. „¤ekla jsi ,správné místo pro hrob‘.“ „CoÏe? Správné místo pro hrob?“ Chvíli jsem na Honzu koukala a potom dodala: „No jo, to jsem asi fiekla.“ „Je to divná vûta,“ fiekl ti‰e Honza, „úplnû mnû z ní naskoãila husí kÛÏe.“ „Mnû taky,“ pfiitakala jsem, „ani nevím, proã jsem ji fiekla. Najednou mi pfii‰la na jazyk.“ Honza nervóznû zaka‰lal: „Nechme to plavat. Radûji se pustíme do kopání.“ / 22 /
PoloÏil igelitku, vzal mi z ruky lopatku a pustil se do práce. Já se mezitím rozhlíÏela. Nad krajinou se zaãalo vzná‰et ‰ero. Pfiiplazilo se línû a zlovûstnû z protûj‰ího kopce a mnû se zdálo, Ïe je to obrovská ãerná plachta, která nás obalí, pfiidusí a spolkne. Otfiásla jsem se a v duchu pobízela Honzu, aby pfiidal. Na‰tûstí to vypadalo, Ïe chce mít veãerní pohfibívání také co nejrychleji za sebou. Koneãnû byla jáma dost hluboká a my se chystali vyndat balíãek z igelitky. Vtom mû zamrazilo. Znehybnûla jsem a sevfiela Honzovi rameno. Asi jsem do nûj malinko zaryla nehty, protoÏe syknul. Ale kdyÏ vidûl mÛj zfiejmû dosti vydû‰en˘ obliãej, ztichnul. „Nûkdo tady je,“ za‰eptala jsem. Napnuli jsme oãi i u‰i. Tráva na louce syãela jako had, jak se v ní prohánûl veãerní vítr. Sem tam zesílil poryv vûtru a roz‰umûl vûtve. Cítila jsem, Ïe se k nám nûkdo blíÏí. A nem˘lila jsem se. Kolem lesa se k nám ‰ourala jakási postava. KdyÏ jsem proti temné obloze spatfiila její je‰tû temnûj‰í siluetu, bylo málem po mnû. Na hlavû mûla kápi a plá‰È aÏ po zem. Pohybovala se ti‰e, jak by se vzná‰ela. Já pojala nepfiíjemné podezfiení, Ïe to nebude Ïivá bytost. Tak a je to…, pro v‰echno na svûtû, duch mrtvé koãky je tady! Honzu zfiejmû napadlo to stejné. Rozklepala se nám kolena, objali jsme se a pfiikrãili. Nadechla jsem se a mûla jsem dojem, Ïe pfii tom dûlám dûsn˘ rámus. Lovila jsem v hlavû, jakou magickou formuli pouÏívali v kníÏce hrdinové pfiíbûhu na ovládnutí ducha mrtvé koãky, ale mûla jsem vymeteno. KdyÏ plul ten temn˘ pfiízrak kolem nás, poslední záblesky z oblohy odhalily jeho vrásãit˘ obliãej a zapadlé oãi. Jako by se na chvíli zastavil. Rty bez krve se pohnuly a vítr k nám donesl dûsuplnou vûtu: „Ano…, tady by to mohlo b˘t…, správné místo pro hrob.“ Zbûleli jsme hrÛzou. Jako bychom vrostli nohama do zemû. Chtûla jsem se nadechnout, ale ne‰lo to. Právû jsem se pfiipravovala, Ïe omdlím a koukala jsem, na kterou stranu sebou ‰vihnu, kdyÏ stín zmizel. Jako by ho odfouknul vítr. / 23 /
Prostû byl pryã. Neskuteãnû se mi ulevilo a myslím, Ïe Honzovi taky. „Co to ksakru bylo?“ ulevil si a otfiásl se, jako by ze sebe chtûl sundat nûco tûÏkého a lepkavého, „z vûdeckého hlediska…“ Chtûla jsem fiíci nûco duchaplného, ale jen jsem naprázdno klapala pusou a vycházely ze mne sípavé zvuky. „Z vûdeckého hlediska jsme právû vidûli pfiízrak,“ dokonãil my‰lenku. „¤ekl ,správné místo pro hrob‘,“ vy‰lo ze mne rozklepan˘m hlasem, „já jsem pfied chvílí vyslovila stejnou vûtu. Úplnû stejnou. Kdybys mi to vûdecky zdÛvodnil, byla bych mnohem klidnûj‰í.“ „Mohl tû sly‰et,“ namítnul ti‰e Honza. „Ale Honzo, tomu sám nevûfií‰,“ ‰pitla jsem. „Nevím, jak je to moÏné, ale nûjak˘m zpÛsobem jsi musela b˘t…“ „Co jsem musela nûjak˘m zpÛsobem b˘t?“ „No…, musela jsi b˘t na chvíli s tím pfiízrakem propojená,“ ‰eptal Honza. Chvíli jsem na nûj koukala jako na blázna. Potom se mi zazdálo, jako by ke mnû dolehlo temné vytí… Smeãka vlkodlakÛ volá svého pána… „Propojená nepropojená,“ zakoktala jsem, „maÏeme domÛ.“ Honza to evidentnû povaÏoval za velmi dobr˘ nápad. Popadli jsme lopatku, igelitku s balíãkem a pelá‰ili domÛ tak rychle, Ïe nás ani ten nejrychlej‰í pfiízrak nemûl ‰anci dohonit. KdyÏ jsme byli v bezpeãí u na‰eho domu, zastavili jsme. „Na tenhle záÏitek hned tak nezapomenu,“ tûÏce oddechoval Honza. Já si opfiela ruce o kolena a snaÏila se popadnout dech. „Blbej pitomej balíãek,“ zasyãel Honza, vyndal jej z igelitky, a neÏ jsem staãila cokoliv udûlat, popadl ho, rozmáchnul se a mr‰til jím v‰í silou na hromadu hlíny. Dopadl na hranu ãouhajícího kamene, obálka praskla a otevfiela se. Krve by se ve mnû nedofiezal: duch mrtvé koãky je na svobodû! JenÏe k mému nekoneãnému pfiekvapení na nás z obálky koukal jen star˘ papír. Obyãejn˘ star˘ papír. Honza se na mû podíval útrpn˘m pohledem, kter˘ jasnû fiíkal: tady mበsvou mrtvou koãku, své duchy a své povûry. / 24 /
„Bezva,“ fiekla jsem nespokojenû, „je‰tû mi vysvûtli ten pfiízrak dole u lesa, a dnes v noci budu spát jako nemluvnû.“ „Halucinace,“ zhodnotil Honza a pokusil se o vtip, „pravdûpodobnû si nበpfiízrak uÏ na‰el správné místo pro hrob, zalezl do nûj a my máme pokoj.“ „Ha, ha,“ houkla jsem rozmrzele. Honza mi jemnû rozcuchal vlasy (to sis dovolil dost, chlapeãku) a fiekl smífilivû: „Zítra s krumpáãem u bazénu.“ „Tak jo,“ k˘vla jsem. Zadoufala jsem, Ïe mi ty dne‰ní záÏitky vylezou z hlavy a budu mít klidnou noc. Houby s octem. Je bezmála pÛlnoc, budík na mém noãním stolku tiká ãím dál nesnesitelnûji a spánek je v nedohlednu. Asi padesátkrát jsem se pfievalila v posteli z pravého na lev˘ bok a padesátkrát z levého na prav˘ bok. Pofiád nic. V hlavû mû stra‰ily pfiízraky v kápi, dobrá i ‰patná místa pro hrob a obálky plné jak˘chsi stolet˘ch listin. Tfieba to nejsou jen tak obyãejné papíry…, mÛÏe to b˘t plánek k pokladu…, nesmysl…, totální nesmysl! Zívla jsem tak, Ïe mi málem vyskoãila pusa z pantÛ (to se pr˘ stává, a potom vám musí dát doktor po hubû, aby zaskoãily na své místo). Víãka se mi zaãala zavírat. No sláva…, koneãnû usnu…, hmmm…, uÏ jsem zabírala, kdyÏ se mi v hlavû ozvalo jemné ‰ustûní. Dé‰È. Venku zaãíná pr‰et. Já normálnû miluji usínání v de‰ti, protoÏe si pfiedstavuji, Ïe nejsem doma v posteli, ale pod stromem v lese, a hned si váÏím toho, Ïe jsem v teple pod pefiinou, a ne pod tím stromem. Ale teì… Letní spr‰ka…, to mi je‰tû scházelo! Posadila jsem se na posteli. Dé‰È promoãí ty papíry venku…, co kdyÏ je v nich skuteãnû ukryto nûjaké tajemství? Asi pro nû budu muset zabûhnout. Blbeãku, nadávala jsem si v duchu, kdyÏ nepr‰í, nechበje válet venku, a teì po pÛlnoci, kdyÏ jsi nastfielená v pyÏamu, bude‰ trajdat v de‰ti! Byla jsem na sebe fakt na‰tvaná. Vztekle jsem si lehla, ale vidina písmenek rozpíjejících se víc a víc s kaÏdou dopadající kapkou mû nenechala v klidu. Nedá se nic dûlat. / 25 /
Posadila jsem se a dala hlavu do dlaní. Potom jsem se zvedla, nazula pantofle a vypadla z pokoje. Probûhla jsem setmûl˘m ob˘vákem a v pfiedsíni na sebe hodila jakousi bundu. Hupsla jsem do tenisek a otoãila klíãem u vchodov˘ch dvefií. Udûlala jsem nesmûl˘ krok ven. Vítr mi fouknul do obliãeje spr‰ku vody. Pfiitáhla jsem si bundu blíÏ k tûlu a vybûhla pfied dÛm. Kousek po dláÏdûném chodníku a potom ‰up do bláta. Po vlasech mi stékal dé‰È. Odkudsi z dálky se ozval ‰tûkot. Pes baskervillsk˘… Pfiibrouzdala jsem se k hromadû hlíny a ‰títivû vzala do rukou promoãené listy papíru i s obálkou. Zkontrolovala jsem, jestli jsou v‰echny, a mazala domÛ. NeÏ jsem se dostala do pfiedsínû, byla jsem promoãená skrz naskrz. Sundala jsem boty obalené blátem a schovala do botníku co nejvíc dozadu, aby nebyly tolik nápadné. Shodila jsem ze sebe promoãenou bundu a vrátila se do svého pokoje. Rozsvítila jsem lampiãku na noãním stolku a obálku si prohlédla. Zablácen˘ promoãen˘ hnus, to bylo první, co mû napadlo. Jsem fakt totálnû pra‰tûná, Ïe jsem pro tohle lezla ven v takovém poãasí. Sebrala jsem ze stolu ãasopis, rozloÏila ho u stûny a obálku na nûj poloÏila. Zkusila jsem vyndat jeden list, ale de‰Èová voda v‰echny spolehlivû pfiilepila k sobû. Budu muset poãkat, aÏ to celé proschne. Víc dûlat nemÛÏu. V koupelnû jsem si opláchla ruce, hodila na sebe suché pyÏamo, zalehla a témûfi okamÏitû usnula. Dobrou blbou noc. Ráno jsem se probudila v osm. To je na mû pofiádnû brzy. Samozfiejmû, za normálních okolností bych v takovou ostudnou hodinu nevstávala. Ale kdyÏ jsem si uvûdomila, co se mi povaluje na podlaze u stûny, vyskoãila jsem a zamÏourala na svazek zkrabatûl˘ch papírÛ. Moc vábnû nevypadaly, to musím uznat. Zkusila jsem vyndat první list, ale ne‰lo to ani náhodou. Budu muset poãkat. JenÏe mnû se ãekat nechtûlo. Zaãala jsem pfieukrutnû pfiem˘‰let, jak cel˘ proces urychlit. / 26 /
Dát obálku v kuchyni do trouby…, to by mi nepro‰lo. Rozdûlat venku oheÀ a su‰it listy nad ním…, tak blbá zase nejsem. Co takhle vypÛjãit si fén? Jo, to by ‰lo. Nakoukla jsem do koupelny. Mamka zrovna uklízela vûci do skfiínûk. „Ahoj mami. MÛÏu si pÛjãit fén?“ zeptala jsem se. „Ahoj. Na co jej potfiebuje‰?“ To jsem mohla ãekat, takovou zákefinou otázku. Kdepak, o promoãeném balíãku na podlaze mého pokoje taktnû pomlãím. To by bylo fieãí. „Chci si um˘t a vyfoukat vlasy,“ fiekla jsem vyh˘bavû. „Nikdy sis vlasy nefoukala.“ ·mankote, pomyslila jsem si, tohle je jako u v˘slechu… „VÏdyÈ ví‰, Ïe v‰echno v Ïivotû je jednou poprvé,“ fiekla jsem lhostejnû. Mamka se po mnû ohlédla, jako bych fiekla bÛhvíco a potom k˘vla: „Tak si umyj vlasy a já ti s tím foukáním pomÛÏu.“ Tohle snad není pravda… Vzdávám se…, myslím, Ïe tato na první pohled nenápadná osoba absolvovala s vyznamenáním kurz Jak snadno a rychle zdeptat tfiináctiletou dceru. Sehnula jsem se nad vanu, namoãila si vlasy a pustila se do mytí. KdyÏ jsem se chystala spláchnout ‰ampón, ozval se zdola tátÛv hlas. Mamka chvíli poslouchala, potom nûco zakfiiãela a otoãila se ke mnû. „Zvládne‰ to sama?“ zeptala se starostlivû. K˘vla jsem a pomyslila si, Ïe nebesa jsou pfiece jen na mé stranû. Narychlo jsem si vyfoukala vlasy a pospíchala do pokoje i s fénem. Zaklekla jsem k obálce a z uctivé vzdálenosti na ni pustila proud teplého vzduchu. Sláva. Listy mi schnuly pfied oãima a mnû se zaãaly klepat ruce vzru‰ením, jen abych mohla ty tajemné spisy koneãnû prozkoumat. Vtom se zvenãí ozvalo hvízdnutí a já vykoukla z okna. Honza. Mávla jsem na nûj, aby ‰el nahoru a pokraãovala ve fénování. Netrvalo ani minutu a ozvalo se zaÈukání na dvefie. „Pojì dál,“ houkla jsem. Honza otevfiel dvefie a kdyÏ jsem se k nûmu otoãila, vyjeknul hrÛzou. / 27 /
„Co se dûje?“ zeptala jsem se pfiekvapenû a rozhlédla se po pokoji, jestli v koutû nestojí smrtka s kosou. Honza pfiistoupil k mému stolku, sebral zrcadlo a dal mi je pod nos. „Pro v‰echno na svûtû,“ vyjelo ze mne, kdyÏ jsem uvidûla své vlasy, které mi po bleskovém fénování trãely na v‰echny strany. Vypadalo to, jako bych si na hlavu narazila otep slámy. „Jak jsi k tomu pfii‰la?“ zeptal se pobavenû Honza. „Ale… potfiebovala jsem od mamky fén,“ vysvûtlovala jsem, „a aby to nebylo nápadné, namoãila jsem si vlasy a vysu‰ila.“ „To ti moÏná ãasem splaskne,“ utû‰il mû Honza, „na co jsi potfiebovala fén?“ Ukázala jsem na balíãek. „Ty jsi ho vzala domÛ?“ zeptal se Honza pfiekvapenû. „Byla jsem pro nûj v noci. V nejvût‰ím de‰ti. Napadlo mû, Ïe uvnitfi mÛÏou b˘t cenné spisy.“ „Fakt jsi pro nûj byla v noci?“ „Pfiesnû tak. Parádnû jsem promokla a aÏ mamka najde v botníku moje zablácené tenisky, budou kolem toho fieãi.“ „Mûla jsi je pofiádnû schovat, nebo rovnou vyhodit.“ „Asi je uklidím do kÛlny,“ fiekla jsem zamy‰lenû, „doufám, Ïe je rodiãové je‰tû neobjevili. Zatím fénuj. Za chvíli jsem zpátky.“ KdyÏ jsem v pfiedsíni spatfiila mamku, bylo mi jasné, Ïe je zle. „Jde‰ mi pfiímo do rány,“ fiekla nespokojenû a v rukou drÏela tenisky obalené bahnem, „venku je k˘bl s vodou. Kde sis je tak zasvinila?“ NeÏ jsem staãila vymyslet nûco duchaplného, koukla se mamka na mé vlasy a pobavenû se zeptala: „To se teì nosí?“ Popadla jsem boty a zmizela venku. Oklepala jsem z nich bahno, schovala je v pfiístûnku za domem a proplíÏila se zpátky do pfiedsínû. Mamka uÏ tam nebyla. Sláva. KdyÏ jsem se vrátila do pokoje, Honza je‰tû fénoval. Sáhla jsem po milované k‰iltovce, narazila si ji na hlavu a nacpala pod ni své zdivoãelé vlasy. „Jak to jde?“ zeptala jsem se. „Myslím, Ïe by listy mohly jít vyndat,“ odpovûdûl, vypnul fén a dodal, „balíãek jsi na‰la ty. Do toho.“ / 28 /
Odka‰lala jsem si, vzala obálku do rukou a posadila se s ní na postel. Opatrnû jsem listy vysvobodila. „Jsou docela hustû popsané,“ fiekla jsem po prohlédnutí první strany. „Jde to pfieãíst?“ zeptal se Honza a naklonil se ke mnû. „Je to samá kudrlinka,“ fiekla jsem s nosem nalepen˘m na papífie, „obãas jsou písmenka rozpitá. Nûkterá slova jsou neãitelná. Tedy… bude tam muset b˘t nûco hodnû zajímavého, abych tuhle hatmatilku lu‰tila.“ Koukla jsem se na Honzu: „Beztak to bude nûjaká blbina.“ „Zkus aspoÀ prvních pár vût,“ pobídnul mû. PfiiblíÏila jsem si list k oãím a pustila se do ãtení, pokud se to tedy ãtením dalo nazvat: „Souhra zvlá‰tních okolností zpÛsobila, Ïe jsem se… Tahle ‰mouha bude…, jo, stala…, tedy Ïe jsem se stala spolu se svou nevlastní matkou a… snad… dcerami souãástí tohoto neoby… ãejného pfiíbûhu. Mnoho Ïivo… ÏivotÛ v nûm bylo zma…, asi zmafieno…“ Zvedla jsem hlavu: „Zmafiené Ïivoty. Pûknû nám to zaãíná.“ „Pokraãuj, ty zmafienej Ïivote,“ houknul nedoãkavû Honza. „Zmafieno… díky odvûké lidské touze po bohatství a moci. Zlato…, ten bly‰tiv˘ kov…“ Koukla jsem v˘znamnû na Honzu: „Hele, pí‰e se tam o zlatû, o tom bly‰tivém kovu. Zaãíná to b˘t zajímavé.“ Honza nervóznû poposednul: „Tebe nechat nûco ãíst…, musí‰ to pofiád komentovat?“ Drzoune, pomyslila jsem si a pokraãovala v lu‰tûní: „Zlato, ten bly‰tiv˘ kov vytrÏen˘…, ne, vyvrÏen˘ z nejhlub‰ích pekel, to v‰echno zpÛsobilo. Ovládlo mozky i meãe muÏÛ, ktefií se bezhlavû vydali do neko…, asi nekoneãn˘ch hlubin Zemû a netu‰ili, Ïe se nikdy nevrátí.“ Honza písknul: „No teda…, to zní docela drsnû.“ „Musí‰ to pofiád komentovat?“ vrátila jsem mu jeho nejapnou poznámku a vrátila se k textu. „Bloudili temn˘mi chodbami, klo… klop˘tali po ml…, ne, vl… vlhk˘ch kamenech, ve svûtle louãí tápali vpfied, medvûdouce…“ / 29 /
„Medvûdouce? Jaké medvûdouce?“ vyprsknul Honza, „nemበtam taky li‰kouce a vlkouce?“ Sjela jsem ho pohledem a zabrejlila do textu: „No tak nevûdouce. Ty ze v‰eho nadûlá‰.“ „Se nezblázni,“ fiekl Honza a dodal, „mezi námi, uÏ z toho nevím ani hlavu, ani patu. Zkus to pfieãíst je‰tû jednou, a tro‰ku normálnû.“ Normálnû…, podrbala jsem se ve vlasech: „Pfiejedu prvnû cel˘ text oãima.“ SnaÏila jsem si zvyknout na ty klikyháky, a po pár minutách se mi to zaãalo dafiit. Koneãnû jsem se mohla soustfiedit na obsah. Pro v‰echno na svûtû… Buì si z nás nûkdo udûlal legraci, nebo… âetla jsem a ãetla. Asi jsem vypadala kapku divnû, protoÏe mi Honza mávnul rukou pfied obliãejem: „Hej, sáhla na tebe smrt?“ Koukla jsem na nûj nepfiítomnû: „Nevím, co si o tom mám myslet.“ „Tak ãti,“ vybídnul mû Honza zaraÏenû. Odka‰lala jsem si a spustila. „Souhra zvlá‰tních okolností zpÛsobila, Ïe jsem se stala spolu se svou nevlastní matkou a jejími dcerami souãástí tohoto neobyãejného pfiíbûhu. Mnoho ÏivotÛ v nûm bylo zmafieno díky odvûké lidské touze po bohatství a moci. Zlato, ten bly‰tiv˘ kov vyvrÏen˘ z nejhlub‰ích pekel, to v‰echno zpÛsobilo. Ovládlo mozky i meãe muÏÛ, ktefií se bezhlavû vydali do nekoneãn˘ch hlubin Zemû a netu‰ili, Ïe se nikdy nevrátí. Bloudili temn˘mi chodbami, klop˘tali po vlhk˘ch kamenech, ve svûtle louãí tápali vpfied, nevûdouce, kam vlastnû mífií. Touha po bájn˘ch pokladech hnala je do neznáma, vstfiíc bídnému konci. Desetkrát se vyhnuli pastem, které do jejich beznadûjné cesty pfiipravili ti, ktefií pfiedpovûdûli jejich pfiíchod. Pojedenácté selhala jejich ostraÏitost a jejich tlející kosti se dodnes povalují v podzemních komnatách. V posledních okamÏicích se v jejich oãích uhnízdil strach. Uvûdomili si marnost svého poãínání a silné paÏe oslabila náhlá bázeÀ. Cítili, Ïe konec je neodvratn˘. Sochy dávn˘ch králÛ tajemné podzemní fií‰e stfieÏí klid jejich du‰í. Dávno ztupené meãe a py‰ná zbroj rezavûjí vedle nich. Nikdo si nepamatuje jejich jména. Nikdo si nepamatuje jejich pfiíbûhy. / 30 /
Není nikdo, kdo by je pohfibil. Není nikdo, kdo by nad nimi plakal. V‰echno je pryã. Bylo mi souzeno sehrát v panoptiku tom prapodivném a tajemném roli svou. Ani na vûãnosti nejvûãnûj‰í nezapomenu. Na‰la jsem to, co jsem dávno ztratila, a poznala nehynoucí pfiátelství i lásku. V‰e mám ve své hlavû i v srdci svém uchováno. Mnozí mocní chtûli, aby se nad tou prazvlá‰tní historií voda zavfiela. Stfiípky pfiíbûhÛ byly násilím hrub˘m vyrvány z knih a ãas je z lidsk˘ch myslí vymazal. Dlouhá desetiletí mlãela jsem. Pouze vzpomínky dusily mÛj spánek a kalily má jitra. Dnes jsou v‰ichni, ktefií ty neblaze krásné pfiíbûhy se mnou sdíleli, na pravdû BoÏí. Také já se blíÏím okamÏiku, kdy odevzdám své tûlo Zemi a du‰i V‰emohoucímu. Cítím, Ïe je ãas, abych se svûfiila. Sepí‰i v‰e, jak se skuteãnû pfiihodilo. SvÛj pfiíbûh papíru svûfiím. SvÛj, m˘ch blízk˘ch, pfiátel i nepfiátel. Nepfiátel…, nikdy jsem nemûla sílu na nenávist a nemám ji ani dnes. Mé my‰lenky jsou jasné, jako by se v‰e pfiihodilo vãera. A nepfiihodilo se v‰echno vlastnû vãera? âas je milosrdn˘. Dá BÛh, Ïe tuto obálku nalezne osoba správná v ãasech pravdû pfiíznivûj‰ích, neÏ jsou ty mé. Sama si nedovolím uvésti pfiíbûh ve známost obecnou, protoÏe zloba lidská by zniãila v‰e, co mi bylo a navûky bude nejdraωí. Vûz, dobr˘ nálezãe, pokud bude‰ Ïíti v ãasech, které nepfiejí chamtiv˘m, rozhlas do celého svûta pravdu, kterou tvé srdce nalezne v následujících listech. Pokud v‰ak bude i nadále doba zlá a v‰elijak˘m lidsk˘m nefiestem naklonûna, a ty bude‰ touÏiti po uvedení této historie ve známost ‰irokou, uveì ji se jmény panovníkÛ pozemsk˘ch pozmûnûn˘mi. Stejnû tak neuveì pravá jména sídel jejich, neboÈ lidé po zlatû touÏící zhusta by v‰echno zplenili. Jméno moje i jména m˘ch mil˘ch nevlastních sester uveì beze strachu, neboÈ ve tvé dobû budeme jistû jiÏ dlouhá léta na pravdû BoÏí. Stejnû tak uveì bez obav jména skfiítkÛ, m˘ch pfiátel z nejmilej‰ích, v jejichÏ pfienádherném královstvím zvaném Middlestone se notná ãást pfiíbûhu odehrává. / 31 /
Vûz, Ïe v rukou sv˘ch svírበtoliko první ãást pfiíbûhu mého. Pokud bude‰ touÏiti po ãástech dal‰ích, na listu posledním nápovûdu dostane‰. Ov‰em pozor si dej: pokud se v hlavû tvé místo mozku trus kravsk˘ pfievaluje ãi údy tvé nemohoucí jsou a roztfiesené, zanech vãas pokusÛ marn˘ch dal‰í ãásti nalézti! S pokorou Terezie Krásnohorská, léta Pánû 1840, dle fieãi du‰e i tûla pfied koncem sv˘ch pozemsk˘ch dnÛ.“ „U v‰ech rohat˘ch,“ za‰eptal pfii‰krcen˘m hlasem Honza, kdyÏ jsem skonãila, „co má tohle, pro v‰echno na svûtû, znamenat?“ „Co já vím,“ polkla jsem. Honza sáhnul po úvodním listu: „Celé se to jmenuje Middle…stone. Kniha první.“ Koukla jsem mu pfies rameno: „âte se to midlstoun.“ Honza se zamraãil: „Terezie pí‰e, Ïe je to jakési království. AÈ pfiem˘‰lím jak pfiem˘‰lím…, midlstoun, nemidlstoun, o takovém království jsem nikdy nesly‰el.“ „Ty jsi toho je‰tû nesly‰el,“ usadila jsem ho, „pokud se nám v hlavách trus kravsk˘ nepfievaluje, pustíme se do ãtení.“ Honza s váÏn˘m v˘razem zatfiásl hlavou: „Myslím, Ïe v mé hlavû se Ïádn˘ trus nepfievaluje.“ Napodobila jsem ho: „U mû taky dobr˘.“ Honza mi ãichnul k hlavû a pfiisvûdãil: „V pofiádku. Kdyby se ti totiÏ v hlavû trus kravsk˘ pfievaloval, smrdûlo by ti z u‰í.“ „Drzoune,“ vyprskla jsem. „Co si o tom myslí‰?“ zeptala jsem se, kdyÏ jsme se vrátili k rukopisu. „Skfiítkové…, království Middlestone…, Ïe by dobov˘ pokus o fantasy?“ „Terezie asi pûknû pfiehání… Bájné poklady, tlející kosti…, tfieba je to nûjaká kravina.“ „Napsáno v roce 1840,“ fiekl Honza, „Terezie Krásnohorská…, nemá tfieba nûco spoleãného se spisovatelkou Eli‰kou Krásnohorskou? O té jsem sly‰el.“ „Myslím, Ïe ta v roce 1840 je‰tû nebyla na svûtû,“ zavrtûla jsem hlavou, „a mimo to se vÛbec nejmenovala Krásnohorská. To bylo její umûlecké jméno.“ / 32 /
Honza se na mû nedÛvûfiivû kouknul, jako by nevûfiil, Ïe mÛÏu nûco takového vûdût. Tohle jsem vûdûla opravdu náhodou, protoÏe máme doma dûsnû starou kníÏku, jmenuje se V˘bor ze spisÛ pro mládeÏ a vy‰la v roce 1897. Tam se o Eli‰ce pí‰e a jsou tam ukázky z jejích dûl. Mezi námi, není to pfiíli‰ zábavné ãtení. „Proã Terezie svÛj v˘tvor zakopala do zemû?“ pfiem˘‰lel Honza. „Pí‰e pfiece o vûcech, které mûly zÛstat utajené.“ „Chce‰ naznaãit, Ïe jsme se dostali na stopu nûjakému spiknutí?“ V tu chvíli se ve mnû probudil duch Indiana Jonese: „Tajemství. Pátrání v podzemí. Poklady. Spiknutí. Proã by ne?“ Honza mû chvíli pfiekvapenû pozoroval a potom fiekl: „No jo…, proã by ne?“ Popadla jsem rukopis a chvíli do nûj brejlila: „Vûz, Ïe v rukou sv˘ch svírበtoliko první ãást pfiíbûhu mého. Pokud bude‰ touÏiti po ãástech dal‰ích, na listu posledním nápovûdu dostane‰.“ Vylovila jsem mezi lejstry poslední stránku. Honza se ke mnû naklonil. Já pfieletûla poslední dva fiádky a kapku znechucenû je pfieãetla. „Toto jest první ãást pfiíbûhu, ãlovûãe pozemsk˘. Vûz, Ïe kaÏdá vûc má svÛj rub i líc.“ „To je v‰echno?“ zeptal se Honza. „Terezie si z nás dûlá psinu, baba jedna bláznivá,“ poznamenala jsem. „Klídek,“ brzdil mû Honza, „pamatuje‰ na vûtu o trusu v hlavû? Pfiece si nemyslí‰, Ïe nám nechá pfiesn˘ návod? Chce nás jen kapku vydusit.“ K˘vla jsem odevzdanû hlavou. „Nejvy‰‰í ãas dát se do ãtení,“ zamnul si ruce Honza. Sedûli jsme nehnutû na posteli, hlavy vedle sebe a lu‰tili ten prapodivn˘ text. UÏ po pár stránkách jsme si byli jistí, Ïe tohle dílo bylo zakopáno z hodnû dobrého dÛvodu. Musím fiíci, Ïe s nûãím tak zajímav˘m a tajemn˘m jsem se ve svém Ïivotû je‰tû nesetkala. Pfiiznávám, Ïe to bylo tisíckrát zajímavûj‰í neÏ duch mrtvé koãky. Bylo mi jasné, Ïe Honza má úplnû stejné pocity. Dokonce bych pfiísahala, Ïe ho to vzru‰ilo víc neÏ Pythagorova vûta a Mendûle/ 33 /
jevova soustava prvkÛ – to byl vtip, oznamuji tûm, kdo to nepoznali. KdyÏ byl ãas obûda, odskoãili jsme nûco zhltnout (Terezie Krásnohorská by zfiejmû napsala, Ïe jsme pozfieli chutnou a v˘Ïivnou krmi), a celé odpoledne pokraãovali ve ãtení. BlíÏil se veãer, a my nebyli zdaleka u konce. Ale zaãínali jsme si b˘t jisti, Ïe jsme objevili nûco v˘jimeãného. „Musíme o tom fiíci rodiãÛm,“ fiekla jsem s oãima navrch hlavy a nad‰enû dodala, „pokud si tohle Terezie nevymyslela, budou se pfiepisovat uãebnice dûjepisu.“ Honza sedûl jako zafiezan˘: „Tohle není moÏné…, takové vûci pfiece v dobû, kdy Terezie Ïila, vÛbec neexistovaly! Jak o nich mohla vûdût? Z vûdeckého hlediska je to naprosto ‰ílené!“ „Jo, panáãku, to mበpravdu,“ pfiitakala jsem, „proto pÛjdeme za m˘m taÈkou, a to radûji hned.“ Zvedli jsme se. „A nefiíkej mi panáãku.“ „Co ti na tom vadí?“ „Prostû mi tak nefiíkej.“ Pokrãila jsem rameny. Samozfiejmû jsem chtûla fiíci „tak jo, panáãku“. Ale je fakt, Ïe teì jsme mûli na starost dÛleÏitûj‰í vûci. Sebûhli jsme ze schodÛ, vtrhli do ob˘váku a nakoukli do pracovny. „A je to v…,“ zaklela jsem a podklesla mi kolena. Oba rodiãové sedûli u poãítaãÛ, kolem sebe mûli kupu slovníkÛ, nûjaké odborné kníÏky a mydlili do klávesnic jako o Ïivot. „Co pla‰í‰?“ zeptal se Honza nechápavû, „pracují, to je toho. Za chvíli pfiestanou.“ „Kamaráde,“ fiekla jsem a nevesele se usmála, „nûkdy bûhem odpoledne dostali rychlovku. Tedy jak na‰i fiíkají, pfieklad za nadstandardní honoráfi. Ov‰em musejí ho stihnout v ‰íleném termínu.“ „Jak to ví‰?“ zeptal se Honza, „vÏdyÈ jen sedí u poãítaãÛ a Èukají do klávesnic.“ Útrpnû jsem se na nûj zadívala: „Hele, já znám tyhle dva tfiináct let. NeÏ pfieklad dokonãí, bude s nimi domluva asi jako s MarÈany.“ „Jak dlouho jim ta práce zabere?“ za‰eptal Honza. / 34 /
„MÛÏe‰ mluvit klidnû nahlas,“ uklidnila jsem ho, „oni teì nevidí ani nesly‰í. A na pfiekladu budou makat pár t˘dnÛ. Podle toho, jakou bichli nafasovali.“ „Chce‰ naznaãit, Ïe s tv˘m taÈkou nebude pár t˘dnÛ rozumná fieã?“ „Pfiesnû tak,“ fiekla jsem lehce na‰tvanû. Bylo mi jasné, Ïe díky takov˘mto zakázkám mÛÏeme sem tam k mofii a podobnû. Za poslední rychlovku jsem dostala nov˘, celkem suprov˘ mobil. Ale… to museli ten podûlan˘ pfieklad dostat zrovna teì? „Co budeme dûlat?“ zeptal se Honza. „Nic,“ oznámila jsem su‰e. Nakoukli jsme do pracovny. Na kanceláfisk˘ch Ïidlích se lehce kymácely dvû postavy a nûco si ti‰e mruãely. „Já bych to pfieci jen zkusil, domluvit se s nimi,“ navrhnul Honza, „tfieba normálnû pracují. Nic víc.“ Namífiila jsem na nûj prst: „Ty mi nevûfií‰. Dobrá. Tak sleduj.“ Pfiistoupila jsem k rodiãÛm, otoãila se k Honzovi a zkontrolovala, jestli poslouchá. Poslouchal. Potom jsem fiekla velmi hlasitû a velmi srozumitelnû: „Ahoj mami, ahoj tati. Musím vám oznámit, Ïe ãekám dítû. Tady s Honzou.“ Mamka jen zabruãela: „To je fajn, to je fajn…“ Táta na mû upfiel nepfiítomn˘ pohled a za‰eptal: „Plínky sklínky.“ Potom popadnul ‰ílenû tlust˘ slovník a zaãal v nûm zufiivû listovat. (Mezi námi, proã fiekl zrovna „plínky sklínky“, jsem se od nûj nikdy nedovûdûla. Dokonce se odváÏil tvrdit, Ïe takov˘ nesmysl nikdy nevypustil z pusy.) Vrátila jsem se k Honzovi, kter˘ stál ve dvefiích. Vypadal fakt dost divnû. Obliãej mûl ãerven˘ jako rak, tfiásl se po celém tûle a oãi mûl vykulené tak, Ïe jsem to v Ïivotû nevidûla. Pfiipitomûle na mû koukal, legraãnû klapal pusou a vycházelo z nûj: „Dí… tû… co… pak… ãe… ká… dí... tû … ta… dy... s… Hon… zou…,“ a tak pofiád dokola. (Mezi námi, chlapi pr˘ ãasto dûlají zmatené obliãeje, / 35 /
kdyÏ se dovûdí tuhle radostnou událost. Asi se mám v budoucnosti – doufám, Ïe dosti vzdálené – naã tû‰it.) „Chtûl jsi dÛkaz, Ïe jsou rodiãové úplnû mimo?“ fiekla jsem dÛraznû, „chtûl. Tak jsi ho dostal. Jdeme zpátky do pokoje. Plínky sklínky.“ Cestou po schodech se Honza vzpamatoval, zaãal se zufiivû plácat do ãela a blekotal: „Ty jse‰ úplnû, ale úplnû blbá!“ „UÏ mi vûfií‰?“ zeptala jsem se pobavenû. „Jo,“ odseknul Honza, kterému se do tváfií zaãala vracet normální barva, „ale to, co jsi pfied chvílí fiekla…, to s tím…, ehm… dítûtem…, uÏ, prosím tû, nikdy neopakuj.“ Zachechtala jsem se: „Nemበkapku nadhledu, panáãku.“ Honza byl z toho v‰eho tak mimo, Ïe se ani neohradil proti tomu, Ïe jsem mu fiekla panáãku. V pokoji se zaãal prohlíÏet v zrcadle, potom si promnul úães a fiekl neuvûfiitelnû unaven˘m hlasem: „Bûhem pfiedchozích pár minut jsem zestárnul o dva roky. Nûkolik vlasÛ mi vypadalo a zbytek nezadrÏitelnû ‰ediví. Îe jsem radûji nezÛstal v paneláku.“ Musím se pochválit, Ïe jsem se o potenciálního mladého otce po tom hrÛzném záÏitku vzornû postarala. Za‰la jsem do kuchynû a pfiinesla z mrazáku dva nanuky. KdyÏ jsme je zvládli, prohlásil Honza, Ïe uÏ je to lep‰í, ale zdaleka to je‰tû není ono. Zvedla jsem se a pfiinesla dal‰í dva. „UÏ jsi vyléãen˘ z toho ‰oku?“ zeptala jsem se, kdyÏ jsme dojedli. Honza pfiik˘vl: „Myslím, Ïe uÏ mi funguje polovina mozku.“ „To bude staãit,“ konstatovala jsem, „co budeme dûlat? UkáÏeme rukopis va‰im?“ „Nemûlo by to cenu. Táta odjíÏdí na sluÏebku a máma dûlá na projektu.“ „Pfiece nebudeme sedût s rukama v klínû a ãuãet, neÏ na‰i dodûlají ten pfieklad.“ „To tedy ani náhodou,“ fiekl rázn˘m hlasem Honza, „právû mi naskoãila druhá polovina mozku. Nûco vymyslíme.“ Zaãali jsme dumat, jak tátu pfiimût, aby si pfieãetl aspoÀ prvních pár listÛ rukopisu. Byla jsem pfiesvûdãená, Ïe by se chytil. Urãitû by ho to zaãalo zajímat. JenÏe… / 36 /
JenÏe já vím, jak se na‰i chovají, kdyÏ dostanou takovouhle zakázku. Od rána do veãera sedí na Ïidlích, nepfiítomnû koukají do originálu kníÏky a bu‰í do klávesnice, pofiád si nûco mumlají, drbou se ve vlasech, sem tam vezmou do ruky slovník, zbûsile v nûm listují, obãas vstanou a zmatenû popocházejí sem a zase tam v tiché nadûji, Ïe se k nim z oblohy snese ten jedin˘ a správn˘ pfieklad fráze, která není bûÏná, a pouÏívá se v kdovíjaké zahraniãní provincii v dobû místního masopustu, kter˘ se koná jednou za deset let, a to jen tehdy, kdyÏ je náhodou stfieda a zatmûní Slunce k tomu. Poznámka: Doba, kdy rodiãové pracují na rychlovce, je ideální pro drÏení diety a hubnutí. ProtoÏe v tûch dnech máme k jídlu ty nejstra‰nûj‰í blafy. Mamka tvrdí, Ïe nemá ãas pofiádnû vafiit, protoÏe by ji to zdrÏovalo v pfiekládání. A tak máme k obûdu sekanou z obchodu s hofiãicí a chlebem nebo tûstoviny a omáãku z pytlíku. V nedûli je instantní hrachovka, pfiípadnû párky s kfienem. Mojí jedinou záchranou je, Ïe mamka vÏdycky nakoupí kila ãokolády a su‰enek, pr˘ kvÛli energii. Tak se tûmi sladk˘mi dobrotami pro jistotu cpu od rána do veãera, protoÏe v téhle domácnosti potfiebuji energii pfiedev‰ím já, abych se z toho v‰eho nezbláznila. No…, kdyÏ o tom teì uvaÏuji, vzhledem k tûm sladkostem to asi ideální doba na hubnutí zrovna není. S prvním návrhem pfii‰el Honza: „PoloÏíme tvému tátovi pár listÛ rukopisu na noãní stolek. NeÏ usne, tfieba si jich v‰imne.“ „Kdepak, to nezabere.“ „Pfiilepíme nûjak˘ list na dvefie záchodu.“ „Blázní‰? Ví‰ pfiece, jak neblaze konãí papíry na záchodû.“ „Naskenujeme kus rukopisu a po‰leme mu ho mailem.“ „KdyÏ pfiekládá, tak maily neãte. Podívá se, kdo mu pí‰e a fiekne, Ïe musí poãkat.“ „Ani kdyby mu mail do‰el z nûjaké zajímavé adresy?“ „Jak to myslí‰?“ „Kdyby mu ten mail poslal tfieba ten… Charles Dickens.“ / 37 /
Middlestone kniha první
ukázka druhá – z roku 1787
Pfiiskoãila ke skfiítkovi a zkusila si ho nahodit pfies rameno. Podklesla jí kolena a oba se sesuli na podlahu. Livo byl tûωí, neÏ pfiedpokládala. „Co to vyvádí‰?“ heknul. „Nora se Zorou poklop dlouho neuhájí,“ fiekla zad˘chanû Terezka, „musím tû odtud dostat.“ „Kudy, prosím tû?“ rozhlíÏel se Livo. Terezka ukázala na ‰tít stfiechy: „Ta prkna jsou napÛl shnilá. Spolu to proskoãíme.“ Skfiítek chvíli pfiem˘‰lel. Byl to kapku blázniv˘ a nebezpeãn˘ plán, ale zfiejmû jedin˘ moÏn˘. „KdyÏ ta prkna prorazíme, kolik metrÛ je to na zem?“ „Poãítám, Ïe tfii.“ „Jdeme na to. Hoì si mû pfies rameno. Zkusím ti pomoci.“ Terezka se otoãila k Nofie a Zofie. Zdálo se, Ïe brání vchod na pÛdu z posledních sil. Moc ãasu nezb˘valo. Sehnula se k Livovi, a on se jí pokusil chytit kolem krku. ZtûÏka se zvedla. „Naber co nejvût‰í rychlost,“ za‰eptal Livo, „a potom si chraÀ hlavu.“ „Budu chránit hlavnû tebe,“ fiekla pevn˘m hlasem Terezka. „Já to zvládnu. Skfiítkové jsou tvrdí. Mysli na sebe.“ Terezka zatnula zuby a rozbûhla se s Livem v náruãí proti dfievûnému ‰títu chalupy. Co to dûlám za ‰ílenost, blesklo jí hlavou, kdyÏ se blíÏila k hradbû z prken. Ale uÏ se to nedalo zastavit. Pût krokÛ, ãtyfii, tfii, dva…, odrazila se ze v‰ech sil a snaÏila se natoãit bokem, aby chránila skfiítkovu i svoji hlavu. Zavfiela oãi. Nora se Zorou na tûch pár vtefiin pfiestaly zápasit s poklopem a nevûfiícnû pozorovaly ‰ílen˘ let své nevlastní sestry a Liva. Ozval se ohlu‰ující praskot. Terezka se skfiítkem proletûli prkennou stûnou jako dûlová koule. Nekoneãnou chvíli plachtili voln˘m pádem a potom dopadli tvrdû do trávy. „Jsi celá?“ heknul Livo.
/ 189 /
Terezka ho pustila ze sevfiení a zkusila se narovnat. NaraÏen˘ bok ji bolel aÏ k slzám. Ale pfiekonala to a fiekla: „V pohodû. Kam teì?“ „Potfieboval bych se dostat k osamûlé studni pod Nov˘m Kut‰tejnem. Ale sám se tam nedoplazím.“ Terezka se rozhlédla: u stodoly stál trakafi. Vyrazila pro nûj a bleskem se vrátila k Livovi. S funûním skfiítka naloÏila. „DrÏ se,“ nafiídila mu, „bude to nadskakovat.“ Livo se na trakafii pfiekulil na bfiicho, zkusil se zachytit prsty za okraje, a zahlásil: „Jsem pfiipraven na v‰e.“ „Já taky,“ fiekla Terezka a popadla drÏadla, „jedeme!“ Nadechla se a vyrazila na nej‰ílenûj‰í jízdu svého dosavadního Ïivota. Vdova Nesná‰elová vyuÏila zaváhání sv˘ch dcer, rozrazila poklop a vyhoupla se na pÛdu. Dobûhla k otvoru, kter˘m proletûla Terezka se skfiítkem a pozorovala, jak ho nakládá na trakafi. Koukla se dolÛ, chvíli váhala a potom se rozbûhla zpátky k poklopu. Nora se Zorou se na ni povûsily, kaÏdá z jedné strany. „Mámo, nechte je bûÏet!“ „Ku‰,“ obofiila se na nû vdova Nesná‰elová a snaÏila se je setfiást. Dívky bojovaly jako lvice, ale proti rozzufiené matce nemûly ‰anci a po chvíli zápolení odletûly kaÏdá na jinou stranu. Vdova si v‰imla noÏe leÏícího na zemi, sebrala jej a sebûhla po schodech z pÛdy. Vyrazila z chalupy a pustila se do pronásledování Terezky a skfiítka. Nofie a Zofie chvíli trvalo, neÏ se vzpamatovaly. Potom se zvedly a vybûhly za matkou. Uprchlíci mezitím získali slu‰n˘ náskok. Livo cítil, jak se mu do rukou a nohou pomalu vrací Ïivot. DrÏel se jako klí‰tû, aby z trakafie poskakujícího po hrbolat˘ch cestiãkách nevypadl. Terezka bûÏela, co jí síly staãily, a ti‰e doufala, Ïe na ni nepfiijde slabost. Co chvíli se ohlédla, jestli za sebou neuvidí supící nevlastní matku. Zatím nebyla v dohledu. „Za tímhle horizontem uÏ bude vidût studna,“ kfiiknul Livo. Tfii sta metrÛ poklusem do kopce. Terezka cítila, Ïe je se silami pomalu ale jistû u konce. Nohy se jí zaãínaly podlamovat a v rukou / 190 /
cítila mravenãení. KdyÏ se blíÏila k horizontu, ohlédla se. Ke své hrÛze zjistila, Ïe se dole objevila vdova Nesná‰elová a nepfiíjemnû rychle se k nim blíÏí. Terezka se snaÏila zrychlit. Koneãnû dosáhli horizontu. Pfiehoupli se pfies nûj. V dálce spatfiili studnu s kamenn˘m okrajem. „Zastav, Terezko! Zkusím to dobûhnout,“ kfiiãel Livo, kdyÏ spatfiil její rud˘ obliãej, zpocené ãelo a motající se nohy. „Já to zvládnu,“ zasípala Terezka, „uÏ zb˘vá jen kousek!“ Dofiekla vûtu a zbledla. Plíce se jí stáhly a odmítaly pfiijímat vzduch. Od palcÛ u nohou se jí do tûla vkrádal chlad. „Je‰tû chvíli, pro v‰echno na svûtû,“ cedila mezi zuby, „k tamté studni, a potom aÈ si klidnû umfiu.“ „Terezko, zastav,“ kfiiãel Livo. Otoãila hlavu. Vdova uÏ jim pomalu d˘chala na záda. Neuteãe jí. Nemá ‰anci. Pfiestávala cítit ruce. Nemohla se nadechnout. Srdce jí bu‰ilo zbûsile, jako by chtûlo vyskoãit z tûla. Pohled se jí zakalil a tûlo pfiestalo poslouchat. Pfiipadala si lehká jako pírko. Její tûlo se v tu chvíli sloÏilo na zem jako hadrová panenka, trakafi se pfievrátil a Livo se vykutálel do trávy. Byli pouh˘ch dvacet metrÛ od studny. Vdova k nim právû dobíhala. Zastavila se, zaloÏila si ruce a posmû‰n˘m pohledem kontrolovala situaci. Livo se pokusil zvednout, ale zdfievûnûlé nohy mu podklesly. Otoãil se a jeho pohled se setkal s vdovin˘m. Za ní spatfiil Noru a Zoru, jak se sklánûjí nad Terezkou. „MበsmÛlu,“ fiekla mu Nesná‰elová tvrdû, „nemበkam jít.“ Livo se po ãtyfiech blíÏil ke studni a obezfietnû vdovu pozoroval. „Skonãil jsi, skfiítku.“ Livo se zachytil za okraj studny a ztûÏka se narovnal. „Hra je u konce,“ zasyãela vdova a v její ruce se objevil nÛÏ. Pomalu se blíÏila ke skfiítkovi. Livo se je‰tû jednou s láskou podíval na leÏící Terezku a její nevlastní sestry. Potom se vyhoupnul na studnu, pfiekulil se pfies okraj a skoãil do temnoty. / 191 /
Middlestone kniha první
ukázka třetí – z roku 1787
Velké K si vyndalo z kapsy zápisníãek: „Tak mi prozraìte, jak se ten zázrak jmenuje, a sjednejte mi s ním schÛzku.“ Mozartovi se koneãnû podafiilo srovnat popsané listy, vloÏil si je pod paÏi a fiekl: „Jmenuje se Beethoven.“ Velké K sebralo ze stolu tuÏku: „¤íkal jste Beethoven? Pí‰e se to s jedním, nebo se dvûma e?“
Kapitola 55 Vdova Nesná‰elová se prudce otoãila a pfiekvapenû zírala na obrys známé postaviãky ve dvefiích. „Kde ses tady…,“ zablekotala, „myslela jsem, Ïe…“ „Îe jsem se v té studni utopil?“ za‰klebil se Livo, „takovou radost bych vám nemohl udûlat.“ Vdova polkla a po chvíli ti‰e dodala: „Je mi jedno, kdo tû vytáhnul. Ale mበodvahu, Ïe ses vrátil. To se musí nechat.“ KdyÏ si dívky ve sklepû uvûdomily, kdo je nav‰tívil, kfiiãely jedna pfies druhou: „Livo, uteã, pro v‰echno na svûtû!“ Skfiítek je nevnímal. Stál proti vdovû a tváfiil se svefiepû: „Je to mezi námi, Nesná‰elová.“ „Proã ses vrátil?“ „Nechci, aby to za mû odskákaly ty tfii.“ „Poslali tû tví kumpáni?“ „Pfii‰el jsem sám.“ Vdova si jej zamy‰lenû prohlíÏela, podrbala se na tváfii a po chvíli fiekla: „Dobrá. Zahrajeme si spolu o jejich svobodu.“ „Souhlasím. Co navrhujete?“ Vdova pfiimhoufiila oãi: „Musím si to rozmyslet. Sejdeme se dnes v osm veãer. Souhlasí‰?“ „AÏ v osm veãer?“ „Pfiesnû tak. V osm veãer, nebo vÛbec.“ Livo ukázal prstem ke sklepnímu otvoru: „Dobrá. Ale pfiineste jim pofiádné jídlo, Nesná‰elová.“ Otoãil se a vy‰el ze dvefií. Vdova zavfiela vchod do sklepa a pfiisunula skfiíÀ na místo. Ode‰la do kuchynû, posadila se za stÛl a pustila se do pfiem˘‰lení, jakou hru si s Livem zahraje. Po chvíli si zamnula ruce a potutelnû se usmála. / 217 /
Do osmé hodiny veãerní scházelo pût minut, kdyÏ se Livo objevil u dvefií chalupy. Zabouchal na dvefie. Vdova mu otevfiela. „Kde je Terezka, Nora a Zora?“ zeptal se. „Ve sklepû. Jídlo dostaly, nemusí‰ se bát.“ „VáÏnû tam je‰tû jsou?“ Vdova nespokojenû zamruãela a do‰la k otvoru do sklepa. „Ozvûte se, krasavice. Vበzachránce má obavy, Ïe jsem vás zamordovala a zakopala,“ kfiikla a dupla na poklop. Ze sklepa se ozvaly nadávky: „Hej, na tom poklopu jsme mûly pfiiloÏené u‰i!“ Vdova se obrátila ke skfiítkovi a fiekla su‰e: „Jsou tam.“ Livo pfiik˘vl a ve‰el do kuchynû. Otoãil se na vdovu: „Jakou mám záruku, Ïe necháte ty tfii na pokoji, pokud vyhraju?“ „Moje slovo.“ „Nic moc, Nesná‰elová.“ „Drzoune,“ zavrãela vdova, „chce‰ hrát, nebo nechce‰?“ Livo neodpovûdûl, do‰el ke stolu a vyhoupnul se na Ïidli: „Vyklopte, co jste vymyslela.“ Vdova se posadila naproti, sepjala ruce, podepfiela si jimi bradu a s úsmûvem fiekla: „Zahrajeme si moji nejoblíbenûj‰í hru, na slepou bábu.“ Livo se zatváfiil maliãko pfiekvapenû: „To jsem jednou vidûl hrát dûti na louce. Jedno mûlo zavázané oãi a snaÏilo se chytit ty druhé.“ „To je pfiesnû ono,“ za‰klebila se vdova. Livo se na ni zadíval, jestli má v‰ech pût pohromadû. Vdova pokraãovala: „Tv˘m úkolem bude dostat se pfies kuchyÀ do pfiedsínû, potom do Terezina pokoje a oknem ven. To okno bude samozfiejmû otevfiené.“ „A vy budete mít zavázané oãi ‰átkem a budete mû chytat.“ Mezi tím Nora, Zora a Terezka poslouchaly s u‰ima pfiilepen˘ma na poklopu. „Matka se zbláznila,“ za‰eptala Nora, „chce hrát s Livem na slepou bábu.“ „Hara‰í jí ve vûÏi,“ pfiidala se Zora, „je‰tû si mohla vymyslet, Ïe budou hrát kuliãky.“ Mezitím vdova pokraãovala: „Pfiesnû tak, skfiítku. Já budu mít oãi zavázané ‰átkem.“ / 218 /
Livovi jeho úkol pfiipadal snadn˘. Umûl se pohybovat témûfi nesly‰nû, a byl urãitû hbitûj‰í neÏ vdova. „Souhlasím,“ fiekl. „Poãkej, skfiítku. To je‰tû není v‰echno.“ Livo si zaloÏil ruce na prsou a tázavû se na vdovu zadíval. „Musí to b˘t tro‰ku vyrovnané,“ pokraãovala, „ty jsi men‰í a rychlej‰í neÏ já, mihnul by ses mi kolem nohou a zmizel, neÏ bych se staãila vzpamatovat. To by nebylo fér.“ „Pokraãujte,“ fiekl Livo. Vdova vstala, pfie‰la do koutu kuchynû a sevfiela v ruce sukovitou hÛl. Mávla jí tam a zpátky, aÏ to zasvi‰tûlo. „Tohle budu mít pfii na‰í hfie v ruce,“ fiekla naoko lhostejnû, „musí‰ uznat, Ïe takhle budou na‰e ‰ance vyrovnanûj‰í.“ „Souhlasím,“ usmál se v duchu Livo, „pokud se nebojíte, Ïe si rozmlátíte pÛlku kuchynû…“ „Bez obav, skfiítku.“ „Jdeme na to?“ „Nepospíchej, to je‰tû není v‰echno.“ Livo si povzdechnul: „Co je‰tû?“ „KdyÏ se bude‰ pohybovat, musím tû kapku sly‰et.“ „Budu muset zpívat?“ „To zrovna ne.“ Vdova vyndala z kapsy kovov˘ zvonek: „Tohle ti pfiiváÏu ke kotníku.“ Natáhla ke skfiítkovi ruku a zazvonila. Znûlo to jako umíráãek.
Kapitola 56 Livo si nechal pfiivázat zvonek ke kotníku. Udûlal dva kroky. ·ílené. Zvonil jako stádo krav na pastvû. Usilovnû pfiem˘‰lel, jak s tímhle uteãe vdovinû klacku. Ale nic chytrého ho nenapadlo. „KdyÏ tû neuvidím, musím tû alespoÀ sly‰et,“ fiekla spokojenû vdova, uvázala si ‰átek, ale zatím ho nechala na ãele. „Teì pravidla, skfiítku. Musí‰ se kolem mne dostat do pfiedsínû, potom do Terezina pokoje, a vyskoãit oknem. Zvonek si nesmí‰ sundat. Ne aby tû napadlo vzít tfieba poleno a házet po mnû. To se také nesmí.“ „·koda,“ fiekl Livo. / 219 /
„To by tû bavilo, co?“ „UÏil bych si to, jako nic jiného.“ „Tak na to rychle zapomeÀ. Pokud nebude‰ hrát ãestnû, utrápím Terezu hlady.“ Livo si pro sebe za‰eptal: „âestnû…, to slovo se k tobû hodí, babo.“ „V‰echno sly‰ím, brepto,“ fiekla varovnû vdova, „radûji se pfiichystej na na‰i velkou, zábavnou hru.“ Skfiítek se postavil ke dvefiím do loÏnice a vdova zaujala postavení uprostfied kuchynû. Posunula si ‰átek pfies oãi a utáhla jej. V pravé ruce sevfiela klacek a fiekla: „Zaãínáme, skfiítku. NezapomeÀ, co je v sázce.“ „To já vím moc dobfie,“ odsekl Livo, „kdybych to nevûdûl, ne‰a‰koval bych tady se zvonkem na noze.“ „PusÈ se do toho,“ sykla vdova, rozkroãila se a nastraÏila u‰i. Livo se nadechnul, rozhlédl se po místnosti a hodnotil své moÏnosti. Pokusí se proklouznout kolem okna. Tam je stÛl a Ïidle. Mohly by ho ochránit pfied vdovin˘m klackem. Kolem kamen je pfiíli‰ volného prostoru. Tam by ho baba trefila jako nic. „Zaãínám se nudit,“ zavrãela vdova. Livo se rozbûhnul ke stolu. Tam se zastavil. Vdova se otoãila tím smûrem a napfiáhla klacek. Zkusil se pfiesunout za Ïidli, ale témûfi ve stejném okamÏiku zasvi‰tûl klacek vzduchem a prásknul do ní. Poskoãila a udefiila Liva do hrudníku. Heknul, udûlal tfii kroky dozadu a zarazil se o stûnu. „NeublíÏil sis?“ fiekla posmû‰nû vdova, „musí‰ na sebe b˘t opatrnûj‰í, skfiítku.“ Livo zÛstal stát na místû a tfiel si naraÏenou kost. První manévr nevy‰el, nevadí. Vyzkou‰í pár v˘padÛ a bude sledovat, jak vdova reaguje. Potom se rozhodne pro finální útok. Vyrazil vpfied, a jakmile se vdova rozpfiáhla, zastavil a bleskovû zacouval zpût. Vdovin klacek opsal pÛlkruh v uctivé vzdálenosti od nûj. „Zatím je to pûkná slabota, skfiítku,“ hodnotila Livovy pokusy vdova, „takhle tû za chvíli pfierazím.“ „Je to ubohá hra,“ u‰klíbnul se Livo, „a vy jste zatracenû pomalá. Kdybych chtûl…“ Nedofiekl, protoÏe vdova provedla rychl˘ v˘pad. / 220 /
Udûlala dva skoky vpfied a udefiila klackem do podlahy necel˘ pÛlmetr od Liva. „Dûlej nûco, Ïvanile!“ kfiikla, stáhla se dozadu a napínala u‰i. Livo si ãím dál víc uvûdomoval, Ïe Nesná‰elová nebude tak snadn˘ soupefi, jak pfiedpokládal. Kdepak…, dostat se do pfiedsínû se v‰emi kostmi pohromadû nebude Ïádná legrace. Zatímco provádûl úhybné manévry a prom˘‰lel taktiku, snaÏily se Nora, Zora a Terezka dostat ze sklepního vûzení. „Musíme se dostat ven a pomoci mu,“ ‰eptala Nora, „nebo z nûj matka udûlá dva.“ „NezapomeÀ, Ïe na poklopu stojí skfiíÀ. Je na nás moc tûÏká.“ „Zkusíme se do nûj opfiít v‰echny tfii. Pojìme na to.“ Dívky se postavily na schody, zapfiely se o poklop rameny a ze v‰ech sil zabraly. Dfievo zapraskalo, ale vydrÏelo. Podruhé, potfietí. Nic. „Chvilku si odpoãineme, a zkusíme to je‰tû jednou,“ zafunûla Nora a rovnala si záda. V kuchyni mezitím pokraãoval nelítostn˘ boj. Livo to zkou‰el zleva i zprava, ale vdova byla rychlá a nepfiíjemnû pfiesná. Nûkolikrát minula její hÛl skfiítkovu hlavu o pár centimetrÛ. Musí rychle nûco vymyslet! Rozhlédl se po kuchyni. Na kamnech uvidûl hrnek pln˘ sádla. A sádlo pofiádnû klouÏe. To by mohlo klapnout… Ale radûji nechá vdovu, aby hrnek shodila sama. Je‰tû by se potom vymlouvala, Ïe to na ni nastraÏil. V duchu si zamnul ruce a pustil se do akce. Vyskoãil na stÛl a uhnul do boku. Vdovin klacek dopadl vedle nûj a roztfiískal vázu s kvûtinami. „Niãíte si majetek, Nesná‰elová.“ Vdova zafunûla, sevfiela klacek, aÏ jí zbûlely klouby a nastraÏila u‰i. Livo pfiebûhnul na druhou stranu kuchynû a vyhoupl se na kamna. Vdova máchla klackem. Zatracenû, tûsnû vedle hrnku. Tak je‰tû jednou. Livo seskoãil, pfiebûhl k oknu a zase zpátky na kamna. Tentokrát mífiila vdova pfiesnû. / 221 /
Hrnek slétl z plotny, roztfií‰til se na tisíc kouskÛ a bílá kluzká hmota vyrobila na podlaze pofiádnou louÏi. Livo se pfiesunul co nejvíc dozadu a zavolal: „Tady jsem, Nesná‰elová!“ Vdova sevfiela klacek a vyrazila. Livo koutkem oka sledoval, kam ‰lápne. KdyÏ vidûl, jak se její levaãka blíÏí k louÏi sádla, snaÏil se uklidit co nejvíc stranou. Tu‰il, Ïe bude následovat pofiádná rána. Nem˘lil se. Nesná‰elová do‰lápla a noha jí ujela. Vykfiikla, rozhodila rukama, pustila klacek a vylétla do vzduchu. Livo bez hnutí sledoval, jak se jí v letu uvolnil ‰átek. Její oãi byly plné úÏasu a hrÛzy. Potom dopadla pfiímo na záda. Vdovino mohutné tûlo se prohnulo, narovnalo, a potom zÛstalo leÏet. Její oãi se zavfiely. Na tváfii jí zÛstal prapodivn˘ ú‰klebek. Livo zÛstal zaraÏenû stát. Nemûl v plánu, aby si ta baba pfierazila hfibet. „Nesná‰elová,“ fiekl ti‰e, „sly‰íte mû?“ Îádná odpovûì. Livo si pomyslel, Ïe je mrtvá, a ãelo se mu orosilo. Pfiedstavil si, jak Popeláková pfied kníÏecímu úfiedníky obviÀuje Terezku, Ïe zavinila smrt své nevlastní matky… Nikdo jí neuvûfií, Ïe za v‰echno mÛÏe skfiítek. A svûdectví Nory a Zory? Tfiináctileté dívky nikdo poslouchat nebude! Pfiistoupil k vdovû a chtûl jí nahmatat puls, kdyÏ se její zdánlivû mrtvé oãi do‰iroka otevfiely. ChÀapla po Livovi a bojovnû vykfiikla: „Snad sis nemyslel, Ïe jsme skonãili?“ Pfiekvapen˘ Livo na poslední chvíli uskoãil a vdovina mastná ruka mu sjela po kalhotách. Otoãil se a chtûl se pustit se na zbûsil˘ úprk, ale uklouzla mu noha. Natáhnul se. Ale rychle se zvednul a snaÏil se dostat do pfiedsínû. Vdova se vyhoupla na nohy a zafivala: „StÛj, nefiáde!“ Ale Livo uÏ byl na prahu dvefií. Zatoãil doprava a chystal se vyrazit ke dvefiím do Terezãina pokoje. „Hej, rup,“ zavelela ve stejném okamÏiku Nora. Dívky se zapfiely do poklopu. Dfievo zapraskalo a povolilo. Livo v bûhu zdû‰enû pozoroval, jak se pod jeho nohama objevil otvor a v nûm tfii dívãí hlavy. Odrazil se a skoãil. / 222 /
