Middlestone kniha třetí
ukázka první – ze současnosti
Do‰li jsme k placatému kameni a nasoukali se do chodby mífiící ‰ikmo dolÛ. Zapnuli jsme kapesní svítilny. Anna s Josefem uznale pokyvovali hlavami, protoÏe tuhle cestu neznali. A to mûli, jak tvrdili, pro‰mejdûné snad v‰echny chodby pod Star˘m Kut‰tejnem. Do‰li jsme do míst, kde jsme se pfied pár hodinami marnû snaÏili otevfiít skryt˘ vchod. Tentokrát se nám to musí podafiit, musí! ProtoÏe pokud to nezvládneme ani teì, je to neklamné znamení, Ïe je nበklíã nefunkãní. Zaãala jsem se potit a rozhodnû to nebylo horkem. Bylo to strachem. Honza tfiesoucíma se rukama zabalil klíã a pfiipevnil ho gumiãkou. Zapojil baterie a pfiistoupil blíÏ ke skále. Teì uÏ nám nezb˘valo nic jiného, neÏ ãekat a doufat. Anna mi stiskla ruku. Zhluboka jsem d˘chala a mûla u toho zavfiené oãi. Lehce mû rozbolelo bfiicho. Jak dlouho uÏ to trvá? PÛl minuty? Musím je‰tû chvíli vydrÏet. Potom se ozvalo tiché cvaknutí. S dlanûmi u pusy a oãima vytfie‰tûn˘ma jsem sledovala, jak se pfied námi zaãíná otevírat skála. Koukla jsem se po ostatních. Zírali na ten zázrak stejnû jako já. Potom jsem zvedla ruce a nad‰enû vykfiikla. Ostatní se pfiidali. Chvíli jsme se objímali a vydávali nejrÛznûj‰í skfieky a pazvuky. Potom jsme se rozbûhli k otevfienému vchodu. „Bacha!“ zafival najednou Honza a zoufale se nás snaÏil zastavit. „Co je?!“ „Nechoìte tam!“ Nás v tu chvíli pfiepadla ta nejbeznadûjnûj‰í beznadûj. Vchod se zaãal sám od sebe neúprosnû zavírat. Josef se vzpamatoval jako první, pfiiskoãil k nûmu a s funûním se do nûj zapfiel. „Do pr…,“ zaklel. Mechanismus dvefií se ani tro‰ku nezalekl desítek a stovek hodin, které mlad˘ kulturista strávil s ãinkami. Neuhnul ani o kousek. Josefovi naskoãily v‰echny Ïíly, co jich jen po tûle mûl, ale nestaãilo to. Na poslední chvíli uskoãil a otvor se zaklapl. Vypadalo to, Ïe se nám skála vysmívá. Dívali jsme se bezradnû na sebe. / 27 /
„KdyÏ jsme tudy pfied pár dny vycházeli, skála se také po chvíli sama zavfiela,“ bruãel Honza a mnul si zamy‰lenû ãelo. „To je fakt,“ potvrdila jsem jeho slova, „tyhle dvefie prostû vydrÏí otevfiené jen chvilku.“ „Tak je otevfieme je‰tû jednou a vlítneme dovnitfi,“ navrhl stateãnû Josef. „No jo,“ namítla Anna, „ale co kdyÏ se nedostaneme zpátky?“ „Z druhé strany byl normální mechanick˘ zámek,“ vzpomínala jsem, „takÏe pokud se necháme zavfiít, mûli bychom se dostat ven bez problémÛ. Máme pfiece stejn˘ klíã jako tehdy.“ „To je pravda,“ pfiisvûdãil Honza a kouknul se po ostatních, „jdeme do toho?“ „Jasnû!“ ozvalo se trojhlasnû. Z toho vypl˘vá, Ïe já se pfiihlásila do toho dobrodruÏství také. Sama nevím, kde se ve mnû vzala ta kuráÏ. Skfiítkové mohli mít ‰kodolibou náladu a tfieba zámek zevnitfi po‰kodili nebo vymûnili! Hlavou mi prolétla neblahá slova Terezie Krásnohorské o kostech dobrodruhÛ, které se dodnes povalují v podzemních komnatách Middlestone… Ale bylo mi jasné, Ïe nemÛÏu couvnout. Jdu do toho. „Baterie vydrÏí uÏ jen jedno otevfiení,“ upozorÀoval nás Honza, „jakmile se to podafií, zapadneme dovnitfi a dûj se vÛle skfiítkÛ.“ „Kdyby se tfietí díl rukopisu Terezie Krásnohorské povaloval hned za dvefimi, popadneme ho a honem zpátky,“ poznamenala jsem. „Skuteãnû si myslí‰, Ïe by nám to skfiítkové takhle ulehãili?“ otoãil se ke mnû Honza a v oãích mu bl˘sklo. Ha, máme tady mladého Indiana Jonese, napadlo mû. Nu, uvidíme. Honza uvedl do chodu svÛj vynález. Ti‰e jsem poãítala vtefiiny. Skonãila jsem u ãtyfiicítky, kdyÏ se pfied námi skála otevfiela podruhé. Nacpali jsme se dovnitfi a pfiekotnû jezdili kuÏely svûtla z na‰ich baterek po podlaze a stûnách. Neobjevili jsme nic, co by pfiipomínalo obálku s rukopisem. NeÏ jsme se staãili vzpamatovat, skála se za námi zavfiela. ZÛstali jsme trãet v nevelké jeskyni s kruhov˘m otvorem uprostfied. / 28 /
„Kdyby bylo nejhÛfi, dostaneme se zpátky?“ zeptala jsem se ti‰e. Honza popo‰el ke dvefiím a zasunul klíã do zámku. Ti‰e se otevfiely. „Komu se nechce dolÛ, mÛÏe se vrátit zpátky,“ fiekl a podíval se nám postupnû do oãí. Nikdo se nepohnul. Cvak, vchod se opût uzavfiel. Honza schoval klíã do kapsy a pfie‰el k okraji ‰achty. Nadechnul se a zaãal sestupovat dolÛ. Já za ním. Potom Anna a nakonec Josef. Jako jedin˘ z nás mûl tro‰ku problém se do ‰achty nacpat. Ale zvládl to. Ti‰e jsme sestupovali po Ïelezn˘ch pfiíãkách do hlubin matiãky Zemû. Zdálo se mi, Ïe na rozdíl od na‰í pfiede‰lé náv‰tûvy je zde ménû smrdut˘ vzduch. Pobavila mû my‰lenka, jestli skfiítkové nedostali rozkaz od skfiítãího krále, aby v ‰achtû pofiádnû vyvûtrali. Skfiítãí král… jestlipak nûjakého mají i dnes? Tfieba jo. Potomka Rosta Prvního a královny Vanilie. Kdybych se s nimi tak mohla potkat… urãitû bych jim vysekla nûjakou poklonu. JenÏe já se králÛm je‰tû nikdy neklanûla. Musím si pfiíleÏitostnû nacviãit pofiádné pukrle. Ze zamy‰lení mû vytrhla Honzova slova: „Hele, tady jsou dvefie, kter˘mi jsme se dostali do ‰achty minule!“ „Dají se otevfiít?“ zeptala jsem se a zabrejlila pod sebe. „Ani náhodou,“ hlásil Honza, „musíme úplnû dolÛ.“ „AÏ ke dvefiím vedoucím do Middlestone,“ poznamenala jsem a soustfiedûnû sestupovala dolÛ. Pfiíãku po pfiíãce. Honza pode mnou, Anna a Josef nade mnou. Tehdy jsem ti‰e doufala, Ïe nedûláme nejvût‰í chybu svého Ïivota. Je jasné, Ïe se mé obavy nenaplnily. ProtoÏe kdyby na‰e tûlesné ostatky tlely v temn˘ch koutech skfiítãího království, nemohla bych napsat tyhle fiádky. „Poãkejte chvíli,“ ozval se Honza. Zastavili jsme. / 29 /
„Myslím, Ïe jsem dole zahlédl svûtlo,“ hlásil nad‰enû, „mÛÏete na chvíli zhasnout baterky?“ Poslechli jsme a podívali se pod sebe. Kdesi v hlubinách jsme spatfiili slabou záfii a mnû poskoãilo srdíãko. âekají nás! Zdá se, Ïe skfiítkové drÏí slovo! „VzhÛru do Middlestone,“ fiekla jsem nad‰enû. „DolÛ do Middlestone,“ uchechtla se Anna. „VzhÛru dolÛ do Middlestone,“ nedala jsem se. Vydali jsme se na poslední úsek na‰í cesty. Po pár minutách jsme byli dole. Honza obezfietnû ‰Èouchnul do pootevfien˘ch dvefií a dojatû zahlásil: „Tak jsme tady.“ Vstoupili jsme na posvátnou pÛdu skfiítãího království. Zamrazilo mû. Mlãky jsme se rozhlíÏeli. Je tûÏké popsat pocity, které jsme tehdy zaÏívali. Smûsice pfiekvapení, údivu, obdivu, nad‰ení. Okofienûná ‰petkou strachu. A to celé na druhou. Já si vybavila scénu z druhé ãásti rukopisu Terezie Krásnohorské, kdy Terezka s Norou a Zorou sestoupily do Middlestone. Ano, byli jsme ve stejné jeskyni, jako tehdy ony. S kruhov˘m pÛdorysem, ‰iroké deset metrÛ. Na stûnách se ãernaly prastaré nápisy, které jsme neumûli pfieãíst. Prostor slabû osvûtlovaly elektrické lampy neboli divné louãe, jak je nazvala Zora, pokud mû pamûÈ neklame. JenÏe nûco chybûlo a nûco bylo navíc. Z jeskynû nevedla Ïádná chodba. Pfiesnûji fieãeno vedla, ale byla uzavfiená tûÏk˘mi dvefimi bez zámku. Nûco mi fiíkalo, Ïe se pfies nû nedostaneme. A co bylo navíc? Pfiesnû uprostfied jeskynû se tyãil prazvlá‰tní sklenûn˘ válec. Sahal od kamenné podlahy aÏ po strop. V prÛmûru mohl mít nûco pfies pÛl metru. Odshora dolÛ v nûm bûhaly modravé jiskfiiãky, odráÏely se od stûn a zase mizely. Ti‰e prskaly. Pfiipomínaly elektrické v˘boje. Jinak byl válec prázdn˘. Ve spodní ãásti jsme spatfiili dvífika. Byla pootevfiená. Pfiistoupili jsme k nim. Jako ve snách jsme ãetli znova a znova vûtu vyrytou pfiímo do skla dvefií.
/ 30 /
„Vejdi ty, jemuÏ pfiíbûh Terezie Krásnohorské do mozku nesmazatelnû se vryl. Pokud ne, odstup a zmiz. Ne kaÏdému je dovoleno beztrestnû vstoupit.“ Nikdo z nás ani ned˘chal. Tohle znûlo dûsivû nebezpeãnû a dûsivû lákavû. Já v tu chvíli ucítila ve svém srdci prazvlá‰tní pocit. Je to urãeno mnû. Vplula jsem do sklenûného válce a nebyla na svûtû síla, která by mû dokázala zastavit. Honza, aniÏ bych mu musela cokoliv fiíci, za mnou zavfiel. Tohle se prostû muselo stát a v‰ichni kolem to cítili. Nehodlala jsem v té sklenûné trubce bídnû zahynout a byla jsem si jistá, Ïe se tak nestane. Stála jsem odevzdanû uvnitfi a cítila, jak mi modravé jiskfiiãky pronikají do hlavy. ·imraly mû na mozku. Bylo to zatracenû pfiíjemné. Zavfiela jsem oãi. Cítila jsem, Ïe se dostávám kamsi za realitu a zvolna jsem plula za ãas a prostor. Nebezpeãnû blízko mne zaãala vybuchovat souhvûzdí. Zamávala jsem rukama a pro jistotu vylétla v˘‰, do úplné tmy. Potom kdosi zapnul gravitaci. Tak mi to pfiipadalo. Letûla jsem tmou dolÛ rychle jako tryskáã, prosvi‰tûla mraky a jak jsem se blíÏila k zemskému povrchu ozáfienému mûsíãním svûtlem, zadoufala jsem, Ïe mám v pofiádku brzdy. Na‰tûstí ano. Mûkce jsem se snesla k zemi. Pfiikrãila jsem se a zkoumala okolí. Kde to jen mÛÏu b˘t? Pfiekvapenû jsem se prohlédla. Byla jsem obleãená do ãern˘ch hadrÛ a pfies rameno mi visela jakási kabela. Co je to za ãertovinu? ZbûÏnû jsem bra‰nu prohledala. Zalepená obálka, mapa, stoãen˘ provaz s kotvou na konci. A fotografie… pfiiblíÏila jsem si ji k oãím. Podobizna dívky se svûtl˘mi vlasy… potom mi to docvaklo… najednou jsem úplnû jasnû vûdûla, co mám dûlat. Zatetelila jsem se ‰tûstím. M˘m úkolem bude nepozorovanû odevzdat obálku Terezii Krásnohorské. Stejnû jako skfiítek Brop v prvním dílu rukopisu! / 31 /
Chtûlo se mi zav˘sknout, ale ubrzdila jsem to. Jsem pfiece záchranáfi v akci! Pfiem˘‰lej, Lindová, jakou cestou Brop postupoval? Zavfiela jsem bra‰nu a vykroãila kupfiedu. V dálce jsem spatfiila obrys stodoly. Za ní bude chalupa… jasnû, je tam! Dobûhla jsem k laÈkovému plotu. PlíÏila jsem se kolem nûj, aÏ jsem objevila branku. Vstoupila jsem na dvorek a pod rou‰kou temnoty pfiebûhla ke vchodov˘m dvefiím. Automaticky jsem sáhla do kapsy a v ruce sevfiela paklíã. Potom jsem zaslechla kroky a zalehla jsem do trávy. Jak to bylo v pfiíbûhu, vzpomínala jsem. Orosilo se mi ãelo, kdyÏ jsem v ruce sevfiela nÛÏ s dlouhou ãepelí. Kousek ode mne se zjevily dvû siluety. Nûco si nezfietelnû mumlaly. Pfiitiskla jsem se ke stûnû chalupy. Postavy zmizely, aniÏ si mû v‰imly. Co bylo dál? Jasnû, dvefie. Ale tûmi to nepÛjde, jsou zevnitfi zaji‰tûné závorou. Je to tak. Obûhla jsem chalupu. Mal˘ otvor vysoko ve ‰títové stûnû. Tohle snad nemÛÏou myslet váÏnû! Zaúpûla jsem a sáhla do bra‰ny pro klubko provazu s kotvou na konci. Dûj se vÛle nebes… Rozmáchla jsem se a hodila. K mému nekoneãnému pfiekvapení kotva vlétla do okénka. No co, jsem dobrá! Vy‰plhala jsem na pÛdu. ·lo mi to pfiekvapivû snadno. Poklop… kde je poklop? Tady. Sestoupila jsem do ztemnûlé pfiedsínû. Koukla jsem na dvefie vzadu. Terezãin pokoj. Ale tam aÏ pozdûji. Teì pfies kuchyÀ do loÏnice. KdyÏ jsem vzala za kliku kuchynû, ozvalo se mi v hlavû krátké písknutí. Co se dûje? Vzala jsem za kliku podruhé a hlavou mi projela úporná bolest. Klekla jsem si a sevfiela spánky. Co dûlám ‰patnû? / 32 /
ZÛstala jsem v hlubokém zamy‰lení. Jak to bylo v rukopisu? S hrÛzou jsem zjistila, Ïe mám parádní okno… ke v‰emu mi pfied oãima zaãalo blikat ãervené koleãko a tfii písmena: âAS! âAS! âAS! Pro v‰echno na svûtû, ti zatracení skfiítkové mi dali ãasov˘ limit! Do prãic! Zaãala jsem zmatkovat. Rozklepaly se mi ruce. Moje oãi bezradnû tûkaly po pfiedsíni, aÏ mi to docvaklo. Já blb! Pfiece ústupová cesta! Závora! Tohle Brop udûlal! Bleskovû jsem se zvedla, odjistila vstupní dvefie a mazala do loÏnice. Napravo postel, nalevo postel. PfiiplíÏila jsem se k té levé. ProuÏek mûsíãního svitu slabû ozáfiil dívãí obliãeje koukající z pefiin. Nora a Zora… mûla jsem dûsnou chuÈ se jich dotknout, ale urãitû bych zase schytala pecku do hlavy. Nic! Zalezla jsem pod postel a vsunula obálku pod pol‰táfi. Potom jsem zaslechla jemné ‰ustûní. Obálka slítla na podlahu. Vrátila jsem ji zpátky. Potom mû polilo horko. Kolikrát obálka spadla, neÏ se holky podívaly pod postel? Dvakrát? Ta moje pamûÈ… jo, bylo to dvakrát… tedy doufám. To znamená, Ïe za chvíli se objeví na podlaze znovu. Sbalím ji do bra‰ny a potom se musím pfiitáhnout k posteli. Dobrá. Netrvalo dlouho a obálka se vedle mne objevila podruhé. Honem ji schovat! Tak, za chvíli se holky podívají pod postel. Do háje… za co se ten zatracen˘ Brop chytil? Pfiekotnû jsem chmatala po prknech nad sebou. Cítila jsem, jak se zaãaly sestry na posteli hemÏit. Dûlej, povzbuzovala jsem se. Koneãnû moje pravaãka objevila mezeru mezi prkny. Zaklesla jsem do ní prsty. Je‰tû levaãka, dobr˘… nohy zapfiít o bok postele… teì se pfiitáhnout… pro v‰echno na svûtû, to je tíha! Zrudla jsem námahou. VydrÏ to pár vtefiin! Jsem tak tlustá, nebo mám jen slabé ruce? Je‰tû chvíli, uf… Koutkem oka jsem zahlédla, jak pod postel nakoukla hlava a po chvíli zmizela. / 33 /
Zvolna jsem spustila svou nebohou tûlesnou schránku zpátky na zem. Zavfiela jsem oãi a ti‰e oddechovala. Bylo to o fous… Teì je‰tû poãkat, aÏ v‰ichni znovu usnou, sbalit obálku a honem do pokoje Terezie Krásnohorské. Opût známé blikání pfied m˘ma oãima: âAS! âAS! âAS! Vyletûla jsem jako stfiela. Jsem na místû. Úzk˘ pokojík s jednou postelí a skfiíní. Pod pefiinou bledule, ve svitu mûsíce skoro prÛsvitná. Tfiesoucíma se rukama vytahuji obálku z bra‰ny. PoloÏit na pol‰táfi a honem oknem na dvÛr! Tro‰ku mi to nevy‰lo. Slítla jsem z okna hlavou napfied, ale okamÏitû se zvedla. âAS! âAS! âAS! Sprint ke stodole. Honem nûjaké jablko, pro v‰echno na svûtû! Koneãnû! Rozmáchnu se, zamífiím… a tu chvíli scéna zhasla a neviditelná síla mû vynesla nahoru, k m˘m star˘m znám˘m souhvûzdím. Dûsnû zhluboka jsem si oddechla. První mise splnûna. Rozpfiáhla jsem ruce a nastavila tváfi osvûÏujícímu proudu vzduchu. Cítila jsem, Ïe mû nabíjí energií. Potom zafungovala gravitace podruhé. Svi‰tûla jsem dolÛ, kdyÏ jsem pod sebou spatfiila ostré svûtlo. Bolely mû z nûj oãi. Zpomalila jsem a slítla do trávy. JenÏe tentokrát pûknû prudce. Narazila jsem si bok, a to pofiádnû. Neodpustila jsem si malé zaskuãení, ale hned potom mû zaãalo zajímat, kde vlastnû jsem. Pfiede mnou pár kefiíkÛ, nalevo jakási stodola. A vedle mne… válející se skfiítek! Zaãala jsem tu‰it. Zvedla jsem oãi. Pfiímo nade mnou dfievûn˘ ‰tít chalupy s praskl˘mi prkny. Ti‰e jsem zaúpûla. Povezu Liva ke studni s Nesná‰elovou v patách. U v‰ech podzemních sopek… Trakafi! Kde je trakafi? U stodoly, kde jinde! Dûlej, Lindová, mrcho jedna líná, povzbuzovala jsem se. Vyskoãila jsem a rozbûhla se pro nûj. Pfiisvi‰tûla jsem ke skfiítkovi a s funûním ho naloÏila. Nûco blekotal, ale já nemûla ãas ho poslouchat. / 34 /
Pfiekulil se na bfiicho a pevnû se chytil. Teì musím bûÏet nejrychleji, jak umím… Nadechla jsem se a vyrazila na nej‰ílenûj‰í jízdu svého dosavadního Ïivota… ano, tak nûjak to bylo napsáno v prvním dílu rukopisu. Popadla jsem drÏadla trakafie a vyrazila zbûsil˘m tempem kolem stodoly. Zpoãátku se mi ukrutnû motaly nohy, ale po chvíli jsem si zvykla. Nasadila jsem rovnomûrné tempo. Nesmí‰ pfiepálit zaãátek, jinak na konci chcípne‰, upozorÀovala jsem sama sebe. Kudy Ïe to Terezka tehdy bûÏela? Po cestiãce aÏ k horizontu a za ním uÏ byla vidût studna. U v‰ech rohat˘ch, to je tíha! Moje nohy, moje ruce, moje v‰echno… Najela jsem na hrbolatou cestiãku. Trakafi nadskakoval jako spla‰ená koza a já vÛbec nechápala jak je moÏné, Ïe Livo neslítne. Po dal‰í minutû bûhu mû zaãal trápit jin˘ problém. Dostala jsem pfií‰erné brnûní do rukou a navíc se mi zaãaly nebezpeãnû potit dlanû. Zkusila jsem zvednout ruce o nûco v˘‰, abych mohla do trakafie pofiádnû zatlaãit. V˘bornû. Cítila jsem, Ïe zrychluji. Po stovce metrÛ se mi zaãaly motat nohy. Kolik mi zb˘vá k horizontu? Au, teì mû chytla i záda. Bezva, uÏ mû bolí úplnû v‰echno… Pfiidej, kdyÏ to zvládla Terezka, musí‰ to dokázat taky! Natoãila jsem hlavu doleva a koutkem oka spatfiila mohutnou postavu bûÏící za mnou. U v‰ech podzemních sopek, zaklela jsem po vzoru skfiítkÛ, Nesná‰elová uÏ je za mnou a pokud nepohnu kostrou, za chvíli mû má! V hlavû se mi ozvalo blikání: âAS! âAS!âAS! Dejte mi pokoj, drtila jsem mezi zuby a snaÏila se své roztfiesené nohy pfiimût k vy‰‰ímu v˘konu. Pfiehoupla jsem se pfies horizont. Zaãala jízda z kopce. Nesná‰elová se vynofiila zpoza kopce se ztrátou pûti vtefiin. Zatnula jsem zuby a zoufale hledala poslední zbytky sil. Skfiítek nadskakující na trakafii ukazoval dopfiedu. Já pfiece vím, Ïe musím ke studni, sípala jsem. Je‰tû sto metrÛ a mám to! JenÏe Nesná‰elová uÏ byla na dosah a alarm v mojí hlavû mû opût zaãal upozorÀovat, jak bídnû jsem na tom s ãasem. / 35 /
Potom jsem se zdravû na‰tvala. Vydala jsem ze sebe jak˘si bojov˘ pokfiik a nasadila závûreãn˘ fini‰. Já ti ukáÏu, babo! Je‰tû tfiicet metrÛ, dvacet… Zezadu po mnû chmátla ruka, ale já se na poslední chvíli sehnula. Nesná‰elová na chvíli ztratila rovnováhu. Ztratila zlomek vtefiiny, a to mi staãilo. Byla jsem u studny. Pustila jsem trakafi a úplnû bezmocnû pfies nûj padla. Udûlala jsem dva kotrmelce, vyrobila si nûkolik modfiin a pfií‰ernû se kousla do jazyka. Cítila jsem v puse krev a ukrutnû mû bolel kaÏd˘ kousek tûla. Potom scéna zhasla a neviditelná síla mû vynesla nahoru. Bolest v mém tûle pozvolna ustupovala. Druhá mise splnûna! Prosvi‰tûla jsem snad cel˘ vesmír a kdyÏ jsem byla nabitá energií aÏ k prasknutí, dostala jsem se potfietí do moci zemské gravitace. ¤ítila jsem se k zemi a pfiem˘‰lela, na kterém místû pfiíbûhu to se mnou práskne o zem tentokrát. Zdálo se mi, jako bych prolétla skálou. Pode mnou se cosi míhalo. ·up, najednou jsem stála na plo‰ince jakéhosi Ïelezného monstra fiítícího se po kolejích. Vedle mne skfiítek s pro‰edivûl˘mi vlasy i vousy. Pro v‰echno na svûtû, jsem na lokomotivû! Tohle bude Hrapol! Já jsem tedy velmi pravdûpodobnû Sal… jenÏe v jaké ãásti pfiíbûhu jsem? Otoãila jsem se… a hrÛzou se mi podlomila kolena. V rohu lokomotivy se rozvalovali dva skfiítkové v o‰untûl˘ch vojensk˘ch oblecích a nad nimi ve vagónu naloÏeném mramorov˘mi deskami jsem spatfiila pár dal‰ích! Tohle pfiece nejde! To po mnû nemÛÏe nikdo chtít! Mám si nasadit jakousi prapodivnou rukavici lepivku a vrhnout se proti kamenné stûnû? To ani náhodou! Podûlám se hrÛzou! Pfied oãima se mi rozblikalo: âAS! âAS! âAS! Jasnû, mám zaãít nûco dûlat, nebo to rovnou vzdát. Zatnula jsem zuby. PÛjdu do toho. Co ten zatracen˘ Sal dûlal? Jo. / 36 /
Pravaãkou jsem nenápadnû za‰átrala pod palubní deskou. Byly tam. Dvû rukavice lepivky. Naklonila jsem se k Hrapolovi a nûco mu ti‰e povídala. Skfiítek se ani nepohnul. Potom cosi zamumlal. Podala jsem mu levou rukavici lepivku a on ji nenápadnû sebral. Sama jsem si nechala pravou. LoupeÏiví skfiítkové za námi si niãeho nev‰imli. Souprava projela levou táhlou zatáãku. Pfiiznám se, Ïe jsem zaãala b˘t bezradná. V jednu chvíli zaãal Sal zrychlovat. JenÏe kdy? A jak? Roztfiesen˘ma rukama jsem chmatala po ovládacích prvcích na palubní desce lokomotivy. âím se zrychluje? Tímhle? Nebo tímhle? U v‰ech podzemních sopek, copak tady musí b˘t tolik páãek a ãudlíkÛ? Co jen Sal udûlal… zatáhl za páku? Jistû, zatáhl za páku! Najednou jsem pfiesnû vûdûla, jak se zachovat. Zrychluj, ale ne pfiíli‰ rychle! Pozvolna… tak… to je ono. Projeli jsme dlouhou rovinku. TraÈ se zaãala stáãet doprava. Cítila jsem, jak se pode mnou lokomotiva tfiese. Dobfií i zlí duchové podzemních sopek, stÛjte pfii nás! Koutkem oka jsem nervóznû pozorovala Hrapola, jak si navléká rukavici lepivku a upevÀuje si ji kolem zápûstí. Napodobila jsem ho. Tfiásly se mi ruce, mûla jsem sucho v puse, pálily mû oãi, klepala se mi kolena, bolelo mû bfiicho, mrazilo mû v zádech a témûfi jsem nemohla d˘chat. BlíÏili jsme se k Hluboké Rokli. Minuli jsme ãervenou cedulku s vykfiiãníkem. Souprava se plnou rychlostí vfiítila na most. Podívala jsem se na Hrapola. Sundával si z rukavice lepivky ochrannou fólii. Udûlala jsem to stejné. Jasnû jsem cítila, jak se pod námi chvûjí a bortí podpûry mostu. Byl to naprosto ‰ílen˘ pocit. Lokomotiva se zaãala zvolna propadat do hlubin. Byli jsme za polovinou rokle. Je to tady. / 37 /
Cosi jsem zafivala a vyskoãila na ãumák lokomotivy. Krátk˘ rozbûh a zbûsil˘ odraz. Hrapol za mnou. Letûla jsem, pfií‰ernû jeãela a mávala rukama, jako bych se chtûla nauãit létat. Vytfie‰tila jsem oãi. Nebezpeãnou rychlostí jsem se blíÏila ke skále. Napfiáhla jsem pfied sebe ruku s lepivou rukavicí. Kfieãovitû jsem zavfiela oãi. Pfií‰erná rána a… zase jsem se vzná‰ela k blikajícím souhvûzdím. V‰echny nepfiíjemné pocity mû opustily a já letûla kamsi do neznáma s neskonale ‰Èastn˘m úsmûvem a fiíkala si, Ïe tohle bylo prostû úplnû nejsenzaãnûj‰í, co jsem ve svém krátkém Ïivotû poznala! Je‰tû, je‰tû, je‰tû! Kfiiãela jsem to slovo pofiád dokola, aÏ jsem málem ochraptûla. JenÏe potom jsem vlétla do roury ze skla, ve které se mÛj let postupnû zpomaloval. Dopadla jsem na zem a neviditelná síla mû vy‰oupla ven na kamennou podlahu. Pootevfiela jsem oãi. LeÏela jsem na zádech a nade mnou se sklánûly tfii ustarané obliãeje. Tyhle odnûkud znám, pomyslila jsem si. Byla jsem je‰tû kapku mimo. Koukala jsem nepfiítomnû do stropu a mlãela jsem. „Jsi v pofiádku?“ „Hmmm.“ „Nebolí tû nic?“ „Hmmm.“ Pod prav˘m bokem jsem cosi nahmatala. Balíãek. S funûním jsem se nadzvedla a hodila ho bokem, aby mû netlaãil. Koutkem oka jsem spatfiila, jak se na balíãek ti tfii vrhli a zaãali juchat a slavit. Já samozfiejmû vûdûla, Ïe je to tfietí díl rukopisu Terezie Krásnohorské. JenÏe moje hlava i srdce byly je‰tû pofiád v zajetí neskuteãn˘ch okamÏikÛ, které jsem právû proÏila a na které nikdy nezapomenu. Ne, tohle nemÛÏe b˘t konec! Zvedla jsem hlavu, zadívala se na ten zatracen˘ sklenûn˘ válec a hypnotizovala jej oãima. Ani jedna jediná jiskfiiãka.. Probuì se, vysílala jsem k nûmu ty nejmocnûj‰í mozkové signály a pro zv˘‰ení úãinnosti u toho tichouãce huãela, probuì se, vy/ 38 /
pusÈ je‰tû na chvíli ty zatracené jiskfiiãky, hmmm, hmmm, já chci je‰tû na chvíli do pfiíbûhu, hmmm, hmmm, dûlej, aspoÀ pár podûlan˘ch jiskfiiãek, hmmm, hmmm… Nic, ani Èuk! Sklenûná roura stála ti‰e uprostfied jeskynû a dûlala, Ïe se jí to net˘ká. Znovu se mi promítlo moje úÏasné dobrodruÏství a krev se mi nahrnula do hlavy. Cítila jsem, Ïe to nezvládám. Zavrãela jsem, vyskoãila na nohy, vlítla do pootevfiené sklenûné roury jako ‰ílenec a zaãala vyskakovat nahoru, jako bych ãekala, Ïe mû tajemné síly vezmou znovu do pfiíbûhu. Chvíli jsem prosila, potom pro zmûnu nadávala, vztekala se a vyhroÏovala. ¤vala jsem a jeãela. Pfiemlouvala jsem tu pitomou trubku, Ïe chci je‰tû na chvíli za Terezkou, Norou, Zorou a skfiítky. KÀuãela jsem, kvílela a skfiípala zuby. Myslím, Ïe se mi chvílemi objevovala pûna u pusy. Prostû kámen by se nade mnou ustrnul. Ale tahle sklenûná roura ani náhodou. Ani jediná modravá jiskfiiãka. Game over. Dobrá tedy. Je nejvy‰‰í ãas zaãít se chovat opût dÛstojnû. Zklidnila jsem se, upravila si obleãení, udûlala ãelem vzad a rozváÏnû vy‰la ze sklenûného válce. Honza, Anna a Josef stáli bez hnutí a s pusami otevfien˘mi na mû zírali, jako bych spadla z vesmíru. Já samozfiejmû právû spadla z vesmíru, ale to oni nemohli vûdût. Tak jsem si nevinnû odka‰lala a zeptala se: „Tak, dûcka, co pí‰ou ve tfietím dílu?“ Jakmile jsme se v‰ichni vzpamatovali a zklidnili, zaãala jsem vyprávût. O sv˘ch tfiech misích, na které jsem byla vyslána a které se mi podafiilo splnit. O tom, Ïe jsem na vlastní oãi vidûla Noru, Zoru, Liva, Hrapola, vdovu Nesná‰elovou a loupeÏivé skfiítky. Tedy Liva jsem si nemûla / 39 /
ãas prohlédnout, protoÏe témûfi celou dobu leÏel na trakafii zadkem ke mnû. KdyÏ jsem skonãila, zÛstal Honza v hlubokém zamy‰lení. „Pokud bys neznala dopodrobna první a druh˘ díl rukopisu, nemûla bys ‰anci,“ za‰eptal po chvíli, „musím uznat, Ïe tohle bylo perfektnû vymy‰lené.“ „Byl to neskuteãn˘ záÏitek,“ fiekla jsem dojat˘m hlasem, „adrenalin jako blázen… to se prostû nedá vypovûdût.“ „Zní to ‰ílenû,“ potfiásl hlavou Honza, „ale vypadá to, Ïe skfiítkové mají zmáknutou virtuální realitu. To znamená, Ïe i v dne‰ní dobû sedí v Middlestone Velké K. Úplnû stejnû jako pfied staletími!“ Cítila jsem se, jako bych dostala ránu palicí. Honza má pravdu! Obdivnû jsem se zadívala na sklenûn˘ válec. Dost dobrá hraãka! „Obávám se, Ïe je ãas vydat se nahoru,“ fiekl tro‰ku smutnû Honza. „Ale máme tfietí díl rukopisu,“ usmála jsem se. Anna s Josefem mû uznale poplácali po rameni. Zvedli jsme se a naposledy se rozhlédli kolem. Honza vzal rukopis a peãlivû ho uloÏil do bra‰ny. Byl ãas vrátit se na zemsk˘ povrch. KdyÏ jsme kráãeli proslunûnou krajinou k Velké Kru‰né, domluvili jsme se, Ïe pÛjãíme Annû a Josefovi první dva díly rukopisu Terezie Krásnohorské. Ty pfiepsané. O v‰em, co se dnes pfiihodilo, fiekneme mému tátovi. Anna a Josef sami od sebe slíbili, Ïe do pátrání zatím nezasvûtí svého otce, protoÏe, jak podotkli, netu‰í, jak by se zachoval. Na návsi jsme se rozlouãili s tím, Ïe se k veãeru zastavíme. Potom jsme se s Honzou vydali domÛ. Pfiem˘‰leli jsme, jaká pfiekvapení nám asi pfiichystá tfietí ãást rukopisu Terezie Krásnohorské a bylo nám blaze. „Není ti líto, Ïes do té sklenûné roury ne‰el místo mne?“ zeptala jsem se, „zvládl bys to taky. MoÏná lépe neÏ já.“ Honza zavrtûl hlavou: „Kdepak. Ty sis to zaslouÏila víc.“ „Proã myslí‰?“ „Terezie Krásnohorská je bezpochyby tvoje vzdálená pfiíbuzná,“ poznamenal ti‰e Honza, „ty do toho pfiíbûhu patfií‰.“ / 40 /
„Patfiíme do nûj oba,“ za‰eptala jsem a stiskla mu ruku. DomÛ jsme do‰li mlãky. Nevûdûli jsme, co fiíci a cítili se tro‰ku zmatenû. KdyÏ jsme tátovi pfiedloÏili tfietí díl rukopisu, byl z toho hodnou chvíli úplnû vedle. Jeden pfies druhého jsme vyprávûli na‰e neskuteãné záÏitky a on jen poslouchal. Mûla jsem obavy, co fiekne na nበnápad pfiibrat do party Annu a Josefa. Ale mile mû pfiekvapil, ostatnû jako vÏdy. „Vy jste se tak rozhodli a uÏ to stejnû nejde vrátit,“ poznamenal, „pokud máte pocit, Ïe se jim dá vûfiit, je to v pohodû.“ Vstala jsem a pevnû ho objala. Urãitû ãekal, Ïe mu fieknu nûco pûkného. Jako Ïe je nejlep‰í táta na svûtû a podobnû. Vzala jsem to v úvahu a za‰veholila mu do ucha: „Nejlep‰í táto na svûtû, mûli bychom se neprodlenû pustit do pfiepisování tfietího dílu rukopisu. Jinak se jistá mladá sleãna a jeden nejmenovan˘ fyzik na místû zblázní.“ Táta se chystal zaúpût, Ïe musí pfiekládat jakéhosi bezv˘znamného autora a jeho zbyteãnou kníÏku, ale uvûdomil si, Ïe nemá ‰anci. Zachoval se jako chlap a pfiik˘vl, Ïe s tím poãítá, a ani v nejtajnûj‰ím snu ho nenapadlo, Ïe by tomu mohlo b˘t jinak. Tak jsme spoleãn˘mi silami osvobodili hustû popsané listy z obálky a dali se do práce. Nezapomnûli jsme na nበslib a v podveãer pfiinesli Annû a Josefovi první a druh˘ díl rukopisu. Potom jsme se vrátili domÛ a pokraãovali s tátou v pfiepisování. Bylo nám jasné, Ïe jsme se stali pevnou souãástí toho neobyãejného pfiíbûhu. Nebylo kam utéci a nikdo z nás to nemûl ani náhodou v úmyslu.
/ 41 /
Middlestone kniha třetí
ukázka druhá – z roku 1787
Pátek 2. listopadu 1787
Kapitola 37 „Mûli bychom nûkam zalézt a tro‰ku se prospat,“ navrhl Livo, kdyÏ uvidûl, jak Rozi pfieukrutnû zívla. „Asi to bude nejlep‰í,“ souhlasil Krut, „ráno se porozhlédneme po kuchyni, sebereme nûjaké jídlo a budeme pokraãovat v pátrání.“ „Kam se uloÏíme ke spánku?“ zeptala se Rozi a zamÏourala na Liva s Krutem ospal˘ma oãima. „Mohli bychom se schovat do na‰eho starého známého v˘klenku u kuchynû,“ navrhl Livo, „tam si nás nikdo nev‰imne. A bylo tam teplo.“ Bûhem desíti minut leÏeli ukrytí v nejtemnûj‰ím koutku a za dal‰í chvilku spali jako zabití. Probudilo je zavrzání dvefií. Rozespale zamÏourali na zakulacenou Ïenu a tváfiemi ãerven˘mi od mrazu. Ve‰la do kuchynû a protáhla se. Z místnosti se ozval praskot such˘ch vûtviãek a zvuk otevíran˘ch dvífiek od kamen. Îena se chystala zatápût. Pozornost skfiítkÛ upoutaly dal‰í kroky pfiibliÏující se chodbou. Po chvíli se objevila druhá Ïena. Mûla hluboké modré oãi a nápadnû pravideln˘ obliãej. I v tuto rozespalou hodinu vypadala velmi krásnû. Ve‰la do kuchynû a pozdravila. „To bys nevûfiila, Frantino, co jsem dnes ráno vidûla,“ fiekla zvoniv˘m hlasem. „Copak jsi vidûla?“ „Vyjdu pfied chalupu a chystám se vyrazit na Nov˘ Kut‰tejn, kdyÏ u plotu spatfiím dva snûhuláky.“ „No a co?“ zamumlala zklamanû Frantina, která zfiejmû ãekala zajímavûj‰í novinu. „Jeden snûhulák byl docela obyãejn˘,“ pokraãovala, „ale ten druh˘… vlastnû to vÛbec nebyl snûhulák.“ / 138 /
Z kuchynû se ozvalo fiinãení hrncÛ. Nová pfiíchozí zaãala chystat nádobí na pfiípravu snídanû. Po chvíli pokraãovala: „Vlastû to byla snûhová socha, Frantino. Ale jaká! KdyÏ jsem ji uvidûla, podlomila se mi kolena. Jako kdyby ji uplácal hotov˘ mistr! Dovede‰ si to pfiedstavit? Jako Ïivá byla ta socha!“ „Marie, nezdálo se ti to?“ zabruãela Frantina. „Kdepak, byla jsem vzhÛru, jako jsem teì,“ horlivû prohlásila Ïena, kterou Frantina nazvala Marií. „V ‰irokém okolí neznám nikoho, kdo by mûl ãas na takové nesmysly,“ fiekla s jistotou v hlase Frantina, „zdej‰í lidé se mají co ohánût, aby uÏivili rodiny. Kdo by ztrácel ãas takov˘mi hloupostmi!“ Marie si povzdechla: „Kdybys jen vidûla, jaká to byla krása! Dûvãátko! âtoucí dûvãátko! V klínû mu leÏela kníÏka, levou rukou si ji pfiidrÏovalo a pravou se drÏelo za ucho! Ta holka byla jako Ïivá!“ „Pofiádná holka od mládí pracuje a nezab˘vá se hloupostmi, jako je ãtení,“ uzavfiela hovor Frantina. Zato Rozi Rozinka viditelnû pobledla a zakoukala se kamsi do dálky. „Co se stalo, Rozi?“ za‰eptal Livo. „Ta holka s kníÏkou… s pravou rukou drÏící si ucho…“ „Co je s ní?“ „Tak jsem ãasto sedávala jako dítû… Bezi se mi vÏdycky smála, Ïe budu mít pravé ucho tím vûãn˘m taháním velké jako poklici na hrnec…“ Podívala se zamlÏen˘m pohledem na Liva s Krutem: „Tu sochu musela uplácat Bezi.“ Livo polknul a otoãil se ke Krutovi: „Copak Bezi umí dûlat sochy? To pfiece není jen tak…“ Krut si ho chvíli prohlíÏel: „Umí. Je to… jedno z jejích tajemství. Má v Middlestone jisté poslání. Asi by vám je mûla prozradit ona, pokud to uzná za vhodné. Je docela moÏné, Ïe tu sochu opravdu udûlala.“ „Potkala se tady s nûjak˘mi dûtmi,“ blesklo Rozi hlavou, „venku spolu plácali snûhuláky a sochy! Vzaly ji na nocleh k nim do chalupy! Padáme!“ Skfiítkové vyrazili. / 139 /
Prolétli chodbami jako smyslÛ zbavení a zastavili se aÏ na nádvofií. Vlevo v dálce spatfiili nûjaké lidi. „Pojìme napravo,“ zavelel Krut, „tam se nepotulují nadzemky, pokud vím. Pfielezeme zeì a hurá za Bezi!“ Skfiítkové probûhli kfiupajícím snûhem asi dvû stû metrÛ a bûhem nûkolika minut byli za hradbami Nového Kut‰tejna. Kapitola 38 Trojice skfiítkÛ pelá‰ila ãasn˘m ránem po stráni dolÛ k prvním chalupám. „UÏ vidím snûhuláky,“ nad‰enû ukázala Rozi, „pospû‰te si!“ Livo s Krutem jí sotva staãili. Rozi zabrzdila pfied v˘tvorem své sestry a údivem otevfiela ústa. Socha byla krásnûj‰í, neÏ si vÛbec kdy dokázala pfiedstavit. „Byla jsem docela hezké dítû,“ hlesla a dojatû posmrkla. „Teì jsi je‰tû o kapku hezãí,“ za‰eptal Livo a jemnû ji objal. Rozi mlãela. Do hlavy se jí vkrádala neodbytná my‰lenka, Ïe se jí tím v˘tvorem Bezi snaÏila omluvit za v‰echny útrapy, které své mlad‰í sestfie pfied lety zpÛsobila. Najednou cítila, jak moc ji touÏí obejmout. Spatfiila Kruta, jak spûchá k chalupû. Uvûdomila si, Ïe je ta vytouÏená chvíle moÏná velmi blízko a srdce jí poskoãilo. „Pojìte sem,“ mávl na nû Krut kradmo nahlíÏející do jednoho z oken. Trojice skfiítkÛ se shromáÏdila u okna a zvûdavû nakukovala dovnitfi. Na dvou velk˘ch postelích rozdûlen˘ch uliãkou spalo celkem sedm postaviãek. Tfii pod jednou pruhovanou duchnou, ãtyfii pod druhou. Jedna postaviãka byla jiná, neÏ ostatní. Její obliãej byl o poznání dospûlej‰í. Bezi Bezinka spala mezi dvûma lidsk˘mi holãiãkami. Jedné z nich se dot˘kala tváfií. Za oknem tu scénu dojatû pozorovali tfii skfiítkové. „Mûli bychom Bezi nenápadnû vzbudit,“ za‰eptal Livo, „a rychle odtud vypadnout.“ „PÛjdu se podívat, jestli není v chalupû nûjaká dospûlá nadzemka,“ fiekl Krut a odbûhl. / 140 /
Nakoukl oknem do kuchynû. Nikdo tam nebyl. Postel, na které zfiejmû spali rodiãe tûch dûtí, byla peãlivû ustlaná. Vyzkou‰el vchodové dvefie. Nebyly zamãené. Krut vklouzl do úzké pfiedsínû a potom do kuchynû. Kamna byla naloÏená dfiívím a sálalo z nich pfiíjemné teplo. Dvefie k dûtem byly pootevfiené, aby v jejich loÏnici nebyla zima. Krut mûl nutkání nenápadnû probudit Bezi, ale odolal. Mûl pocit, Ïe by to mûla provést Rozi. Ano, to bude nejlep‰í. Otoãil se a ti‰e vyklouzl ven z chalupy. „Jsou tam jenom dûti a Bezi,“ fiekl spokojenû, kdyÏ se vrátil k Rozi a Livovi. „PÛjdeme ji vzbudit spoleãnû?“ zeptal se Livo. „Já myslím, Ïe by to mûla udûlat Rozi,“ usmál se Krut a naznaãil jí k˘vnutím hlavy, aby ‰la dál. Rozi se nadechla a s lehce nervózním v˘razem ve tváfii vyrazila. Livo s Krutem venku osamûli. „Pfiekvapil jsi mû,“ ‰pitnul Livo, „jsi o dost lep‰í, neÏ jsem si kdy myslel.“ „Díky.“ „Uvûdomuje‰ si, Ïe budeme moÏná pfiíbuzní?“ zeptal se Livo a zvûdavû nakouknul do okna, protoÏe se ve dvefiích do místnosti objevila hlava Rozi Rozinky. „·ílená pfiedstava,“ odpovûdûl Krut a snaÏil se vecpat vedle Liva, aby také vidûl. Rozi se pfiiplíÏila k posteli a dojatû pozorovala spící sestru. Chystala se ji nenápadnû probudit, kdyÏ dívenka leÏící vedle ní pootevfiela na malou ‰kvíru jedno oko. Potom je otevfiela úplnû. Rozespalá Marie se zmatenû podívala na obliãej sklánûjící se nad postelí. Potom koukla na Bezi. Její nová kamarádka se rozdvojila. To bylo první, co ji napadlo. Tohle musí b˘t sen. Potom se ‰típla do ucha, aby se probudila. Nepomohlo to. Pofiád byly dvû. K jejímu pfiekvapení si ta nová Bezi pfiiloÏila prst k puse. / 141 /
„Ty jsi Rozi Rozinka, Ïe jo?“ za‰eptala nad‰enû Marie a posadila se na posteli. Rozi zmatenû zamrkala. Neãekala, Ïe ji dívka bude znát. „Bezi mi o tobû vyprávûla a také fiíkala, Ïe ten krásn˘ snûhulák venku není ona,“ pokraãovala ti‰e Marie „tak to musí‰ b˘t ty.“ „Asi jo,“ ‰pitla dojatû Rozi a ukázala na svou spící sestru, „pst, já ji opatrnû probudím.“ „Já uÏ budu zticha,“ za‰eptala dychtivû Marie, „jen pfiedtím fieknu sestrám a bráchÛm, Ïe jsi tady, jo?“ NeÏ se Rozi staãila vzpamatovat, Marie radostnû vypískla: „Dûcka, vstávejte! Hurá, pro Bezi si pfii‰la Rozi Rozinka!“ V místnosti nastal zmatek. Zpod pefiin se vyklubalo hejno stfiapat˘ch hlav rozespale se rozhlíÏejících kolem. Také Bezi otevfiela oãi. NeÏ se staãila vzpamatovat, kolem krku se jí jemnû ovinuly sestfiiny ruce a pfiitiskly ji zpátky do vyhfiátého pol‰táfie. ·est mal˘ch nadzemek se shromáÏdilo kolem nich a jako jeden na nû naskákalo, radostnû u toho pokfiikujíce. Díky tomu není známo, co si skfiítãí sestry tûch nûkolik okamÏikÛ povídaly. KdyÏ se zvedly z postele, zbyl po nich pol‰táfi s pofiádnou skvrnou od slz. Livo s Krutem celou scénu sledovali za oknem a pfiipitomûle se u toho usmívali. ·Èastná Bezi pfiedstavila sestfie sv˘ch ‰est nov˘ch kamarádÛ. Potom pfii‰li do loÏnice Livo s Krutem a zvedli dal‰í vlnu pozdviÏení, radosti a otázek. Také nastala druhá vlna objímání. Malé nadzemky se zaãaly vyptávat na v‰echno moÏné a hlavnû je zajímalo, jestli u nich skfiítkové zÛstanou na náv‰tûvû aspoÀ do léta. KdyÏ ke svému zklamání usly‰ely, Ïe to není dost dobfie moÏné, chtûly vûdût, zda je aspoÀ v blízké budoucnosti znovu nav‰tíví. „Bezi, tak pohodlné postele u vás dole urãitû nemáte,“ kÀourala prosebnû Marie. „To je pravda,“ usmála se Bezi. „Va‰e postele vypadají opravdu dobfie,“ uznala Rozi, kdyÏ si vzpomnûla na noc strávenou na podlaze Nového Kut‰tejna. / 142 /
„Jasná vûc,“ vyhrkl Matûj, „Bezi hned usnula a spala, jako kdyÏ ji do vody hodí.“ „Jako kdyÏ ji do vody hodí?“ vytfie‰tila oãi Rozi Rozinka, „vy nejlíp spíte, kdyÏ vás nûkdo hodí do vody? Já bych byla vzhÛru hned!“ Matûj se na ni nejistû podíval: „To se jen tak fiíká.“ Potom se zamyslel a dodal: „Asi to platí spí‰ pro vodníky. Ti urãitû nejlépe spí, kdyÏ je nûkdo hodí do vody.“ „Îádní vodníci nejsou,“ zaprotestovala Marie, „stejnû jako nejsou hejkalové a skfiítkové…“ KdyÏ si uvûdomila, co fiekla, zãervenala. „Oni vám fiíkají, Ïe neexistujeme?“ zeptal se s úsmûvem Krut. ·est mal˘ch nadzemek pfiik˘vlo. „Tak by to mûlo zÛstat na‰e tajemství,“ za‰eptal. Dûti se na sebe dívaly a horlivû pfiikyvovaly. „My uÏ budeme muset jít,“ fiekl Livo a objal Rozi kolem ramen. Nastalo louãení. KdyÏ skfiítkové opustili chalupu a zmizeli za obzorem, ‰est mal˘ch nadzemek za nimi mávalo je‰tû dobr˘ch deset minut. Potom se pfiemístily k so‰e, kterou uplácala vãera veãer ze snûhu Bezi Bezinka a zaãaly si lámat hlavy, jak ji uchovat pfies léto do dal‰í zimy.
/ 143 /
Middlestone kniha třetí
ukázka třetí – z roku 1787
Kapitola 60 Zaãalo se rozednívat. Motor Malého rachotu spokojenû bruãel a vezl své pasaÏéry blíÏ a blíÏ k vytouÏenému cíli. Francek s Terezkou nûkolikrát uctiv˘m obloukem minuli místa s v˘bûrãími m˘tného, ale neÏ se zpráva o dvou ãarodûjích fiítících se na burácejícím dvoukolovém ko‰tûti staãila rozkfiiknout po okolí, byli o pár desítek kilometrÛ dál. Cestou udûlali jednu krátkou zastávku na doplnûní Spla‰ené vody do nádrÏe a okamÏitû pokraãovali v cestû. Od poledního ãasu uÏ uplynulo pár hodin, kdyÏ dorazili k ‰iroké fiece. V dálce spatfiili shluk vûÏí, do kter˘ch se opíralo slunce. Francek se rozhlédl. Kolem nebylo ani Ïiváãka. Zastavil. Vytáhl z bra‰ny mapu a kompas. „Kde to jsme?“ hlesla unavenû Terezka, sundala nohy ze stupaãek, seskoãila a svalila se na trávu. „Ta fieka bude Seina,“ brejlil Francek do mapy. Potom zvedl oãi a ukázal pfied sebe: „A pfied námi je PafiíÏ, pokud se tedy zatracenû nepletu.“ Terezka vleÏe zvedla ruce nad hlavu a zajásala. Francek se na ni ‰Èastnû usmál: „UÏ je to jen kousek.“ Terezka se zvedla na loktech a s nadûjí pozorovala siluetu mûsta. Nûkde pod ním bydlí její taÈka. Jestlipak ho pozná, aÏ se potkají? Jestli se potkají… S námahou vstala a vysoukala se na své sedátko. „Je‰tû kousek mÛÏeme jet,“ fiekl Francek, „potom budeme muset Mal˘ rachot ukr˘t na nûjakém bezpeãném místû a pokraãovat pû‰ky.“ Otoãil se k Terezce: „Kam to bude, sleãno?“ „Do PafiíÏe, mlad˘ muÏi,“ odpovûdûla, „nûkam k Bastile, prosím.“ Francek nastartoval a zvolna rozjel Mal˘ rachot po cestiãce podél Seiny. Po nûkolika minutách jízdy objevili po pravé stranû louku a za ní strÏ. Zajeli k ní. / 224 /
„Poãkej tady na mû, Terezko,“ fiekl Francek, „musím tady nûkde Mal˘ rachot schovat.“ „Je to naprosto úÏasn˘ vynález,“ pochválila stroj dívka, „je neskuteãné, Ïe nás dovezl aÏ sem.“ „Udûlám v‰echno, aby se vrátil do skfiítãího království,“ otoãil se k ní Francek. Potom Mal˘ rachot odtlaãil ke strÏi a ukryl v kfioví. Terezka mezitím pfiipravila jídlo. Podûlili se o nû a v klidu pojedli. Na listopadové odpoledne bylo pfiíjemné teplo. Oba cestovatelé slastnû nastavovali tváfie sluneãním paprskÛm. Potom se sbalili a vyrazili cestiãkou podél Seiny. „PafiíÏské ovzdu‰í mû nabíjí energií,“ básnil Francek a rozhazoval u toho rukama, „nejradûji bych popadl náfiadí a pustil se do práce! Udûlal bych pfiekrásnou sochu… tfieba pro Notre Dame!“ „Co to je, Notre Dame?“ zeptala se Terezka. „To je chrám v PafiíÏi,“ fiekl s úctou Francek, „úplná perla mezi katedrálami.“ „Jak to ví‰?“ „âetl jsem o nûm v kníÏkách, které mi pÛjãilo Velké K,“ odpovûdûl Francek. Mávl rukou kamsi pfied sebe a poskoãil si: „PÛjdeme kolem nûj. MÛÏe‰ si tu nádheru prohlédnout.“ „Francku, ale my potfiebujeme najít Bastilu. Ty ví‰, kde je?“ zeptala se Terezka a nejistû na nûj pohlédla, „PafiíÏ je jistû stra‰nû veliká.“ „ProhlíÏel jsem si mapu PafiíÏe v Middlestone,“ uklidnil ji Francek, „pÛjdeme podél Seiny, aÏ dorazíme do mûsta. Po chvíli uvidíme po levé stranû dva ostrÛvky spojené mostem. Na tom vzdálenûj‰ím stojí Notre Dame. Tam zahneme doprava a mírnû zpátky. Tam nûkde by mûla b˘t Bastila. Nebude to daleko.“ Terezce nad‰ením zãervenaly tváfie. Pfiidala do kroku. „Bastila je pevnost, vûzení,“ pokraãoval ve vyprávûní Francek, „pro PafiíÏany znamená symbol královského útlaku. Oni vÛbec netu‰í, Ïe jsou pod ní vchody do Weststone. Tak mi to vysvûtlovalo Velké K.“ „TakÏe bychom se radûji nemûli místních ptát na cestu, aby nám jednu nevrazili,“ odhadovala Terezka. / 225 /
„Asi tak.“ Zvolna se dostali do obydlen˘ch míst. Terezka údivem otevfiela ústa. Takové mûsto! Dívka, která svÛj krátk˘ Ïivot proÏila ve Velké Kru‰né, je najednou v PafiíÏi! Ty nádherné domy! Tolik oken a dvefií! Terezce se zdálo, Ïe na celém svûtû nemÛÏe b˘t tolik oken a dvefií, jako v PafiíÏi! A dokonce dláÏdûné ulice! Smí se na takovou fajnovou vûc vÛbec ‰lapat v botách? Není to jen pro panstvo? Zastavila a kradmo se rozhlédla. V‰ichni lidé po dlaÏbû pochodovali jakoby nic, a to mûli nûktefií pofiádnû ‰pinavé boty! Teì je dokonce minul nûjak˘ velk˘ pán na koni. Terezce se zdálo, Ïe se na ni usmál. Naproti jede povoz taÏen˘ koníkem. Kolem nich pro‰la mladá sleãna v pfiekrásn˘ch ‰atech. Dlouhé vlasy s lok˘nkami, pfies ramena pfiehozen˘ koÏí‰ek. Nalevo kamenné nábfieÏí, napravo domy jako z pohádky s mal˘mi krámky v pfiízemí. Tamhle pekafi… ach jo, to to zavonûlo! Terezka ti‰e zaúpûla blahem. Je to jako sen… urãitû musí spát, tohle pfiece není moÏné! Francek ‰lapal vedle ní a koukal na v‰echny strany s pusou pootevfienou. Vtom si v‰iml, jak se lidé zastavují. Znejistûl. Zírali na nûj jak na zjevení. Nûktefií na nûj ukazovali prstem a polohlasnû u toho mumlali. Îádn˘ na nûj nevzal hÛl, ani nesebral ze zemû kámen. Ale úplnû lehko Franckovi nebylo. „Terezko,“ za‰eptal, „radûji si dám pfies hlavu kapuci. Nûktefií lidé se na mû nedívají právû pfiátelsky. Povede‰ mû. Jako bych byl slep˘.“ „Tak dobfie, Francku.“ „Neboj se, já budu nenápadnû nakukovat ven,“ za‰eptal Francek, „tuhle krásu kolem si nenechám ujít.“ Vyrazili. Francek sehnut˘, s kapucí pfies hlavu. Terezka vedle nûj, vedoucí ho za rukáv. Teì uÏ si jich lidé nev‰ímali. Jako ve snách do‰li k místÛm, kde se fieka mírnû roz‰ifiovala. Francek vystrãil zpod kapuce nos: „Podívej, Terezko. Ostrov uprostfied Seiny. Za ním bude druh˘. A na nûm Notre Dame!“ / 226 /
Vtom ztuhnul. Do u‰í mu pronikl hlasit˘ zvuk zvonÛ. Ani vzdálenû to nepfiipomínalo ponuré klinkání kostelního zvonu ve Velké Kru‰né. Ve Franckovû obliãeji se objevil blaÏen˘ v˘raz. Zvony z Notre Dame! Pro v‰echno na svûtû, to je nádhera! To je zvuk, pfied kter˘m se padá na kolena… zvony z Notre Dame… poslouchat je stále dokola, kaÏd˘ den, kaÏdou hodinu… b˘t zvoníkem… nechat se jimi opájet… zvonit a zvonit, dokud ãlovûk neohluchne… „Francku, co je to s tebou?“ tfiásla s ním Terezka. Otoãil k ní hlavu a neteãnû ji pozoroval. Zvonûní ustalo. „Byl jsi úplnû mimo sebe,“ vyráÏela ze sebe. „UÏ je to dobré, Terezko, to ty zvony…“ „Jsi v pofiádku?“ Francek se zmatenû narovnal: „Zvuk tûch zvonÛ mû úplnû omámil… musí b˘t nádherné b˘t zvoníkem v Notre Dame…“ „B˘t sochafiem je lep‰í, Francku,“ usmála se na nûj Terezka, „zvoníka mÛÏe dûlat kdekdo.“ „Mበpravdu, Terezko. PÛjdeme si ten chrám prohlédnout?“ Staãilo jim pár desítek krokÛ. Zastavili se a na pár chvil onûmûli. Ohromující stavba tyãící se py‰nû do v˘‰ky. Obrovská, úchvatná, nádhernû zdobená… kdyby vylezli nahoru, jistû by dosáhli aÏ na nebesa. Z té v˘‰ky by dohlédli snad aÏ do Velké Kru‰né! A v‰ichni ti lidé dole… vypadali by jako mravenci… Terezce se v oãích objevily slzy: „Francku… já bych tady chtûla bydlet… napofiád… je to tu tak nádherné!“ „Já ti rozumím,“ za‰eptal Francek, „radûji bych pár let pracoval v PafiíÏi a potom umfiel, neÏ abych se vrátil do Velké Kru‰né.“ Chvíli stáli na místû a s úÏasem v oãích pozorovali v‰echny ty zázraky kolem. Jako první se vzpamatoval Francek. Chytil Terezku jemnû za ruku: „Pojì, je‰tû nejsme u cíle. âeká nás Bastila. Tudy.“ Pfietáhl si pfies hlavu kapuci a spoleãnû vyrazili na cestu. Ulice se stoãila od Seiny ostfie doprava. Ne‰li dlouho. / 227 /
Za fiadou domÛ spatfiili kamennou pevnost. Ohromnou, nevlídnou. „To bude Bastila,“ polkl Francek a hlas se mu zadrhával v hrdle, „nevypadá moc pfiátelsky.“ Terezka zaraÏenû pfiik˘vla a sevfiela Franckovi ruku: „Je hrozivá… já se bojím jít dovnitfi.“ „Ale my tam musíme,“ snaÏil se pfiidat odvahu sobû i Terezce Francek, „pfiece jsme nepodnikli tu dlouhou cestu do PafiíÏe kvÛli tomu, abychom na poslední chvíli utekli.“ „Mበpravdu, jdeme,“ pípla Terezka. Pomal˘m krokem do‰li na vydláÏdûné prostranství. Pevnost stála uprostfied. Bázlivû ji obe‰li. Cestou nepotkali ani Ïiváãka. Zvedli hlavy. Kamenné hradby se zubat˘m cimbufiím, v kaÏdém rohu mohutná vûÏ. Úzká okna pfiipomínající stfiílny. Na jedné stranû padací most. Jedin˘ vchod do Bastily. Zastavili se pár krokÛ pfied ním a vÛbec netu‰ili, co dûlat. Spatfiili stráÏného, kter˘ je pozoroval ‰kvírou podél padacího mostu vytaÏeného témûfi aÏ nahoru. Jeho pohled nebyl ani pfiátelsk˘, ani nepfiátelsk˘. Jen na nû zíral. „Terezko,“ za‰eptal Francek, „bûÏ blíÏ. Kdybych tam ‰el já, mohl by se vydûsit.“ „A co mám fiíci?“ Francek vsunul ruku pod kapuci a podrbal se v chomáãi paãesÛ: „Monsieur de Launay. Mávej u toho dopisem, kter˘ jsme dostali od Velkého K.“ „Jak jsi to fiíkal?“ zeptala se Terezka. „Me-si-jé de Ló-ny,“ slabikoval ti‰e Francek, „tak nûjak se to vyslovuje.“ Terezka nesmûle pfiikroãila aÏ k padacímu mostu, zvedla ruku s dopisem a volala: „Me-si-jé de Ló-ny! Me-si-jé de Ló-ny!“ StráÏn˘ ji hodnou chvíli nedÛvûfiivû pozoroval. Potom na ni cosi zakfiiãel. Terezka mu nerozumûla. Pfiistoupila blíÏ a znovu volala jméno pana de Launay. Voják k ní chvíli hovofiil pfiísn˘m hlasem. Nevûdûla, co má dûlat. Jen stála a koukala. StráÏn˘ na ni je‰tû nûco kfiikl a jeho obliãej zmizel. / 228 /
Terezka se smutnû otoãila k Franckovi a rozhodila bezmocnû rukama. Loudala se k nûmu a v oãích mûla beznadûj. Pfiipadala si, jako by se jí hroutil cel˘ svût. „Co budeme dûlat?“ vzlykla. „Najdeme si nocleh v nûjakém hostinci, Terezko. Máme zlato z Middlestone. Zítra to zkusíme znovu. Tfieba bude vchod do Bastily hlídat nûkdo jin˘.“ „Asi to bude nejlep‰í,“ hlesla dívka. PafiíÏsk˘mi ulicemi se zaãal prohánût studen˘ vítr. Hfiejivé odrazy podzimního slunce z oken domÛ zmizely. Ulice potemnûly. Z hostince poblíÏ se oz˘valo fiinãení konvic a hrub˘ smích. Kdesi v dálce smutnû zarachotila kola koÀského povozu. Na rohu ulice se objevil toulav˘ pes, oznaãkoval pár míst a zmizel. Na liduprázdném prostranství, kousek od pevnosti zvané Bastila, stály dvû postaviãky a pfiipadaly si nejztracenûj‰í ze v‰ech ztracen˘ch. „Je mi zima, Francku,“ za‰eptala Terezka a pfiitáhla si kabát blíÏ k tûlu. „Zkusíme najít nûjak˘ hostinec, Terezko. Pojì.“ Vtom se k nim z boãní ulice pfiiloudal chlap se zjizven˘m obliãejem. Halenu mûl otrhanou a z rozbit˘ch bot mu ãouhal palec. Zastavil se pfied Franckem a Terezkou, natáhl k nim kostnatou ruku a cosi mumlal. „Îebrák,“ za‰eptala Terezka, „dáme mu nûco?“ Francek sáhl do mo‰ny pro nûjaké jídlo a nechtûnû si pfiitom odhrnul kapuci. Îebrák vytfie‰til oãi. Potom ukázal na Francka prstem. Párkrát se nadechl a rozchechtal se. Postupnû víc a víc. Tolik, aÏ se rozka‰lal. Za neustálého fiehtání, chrchlání a chroptûní odbûhl pár krokÛ a vpadl do opr˘skan˘ch dvefií. Zevnitfi se oz˘valo cinkání sklenic a prozpûvování. Jakási putyka. / 229 /
Îebrák tam chvíli nûco vzru‰enû vyprávûl. Smûsice hrub˘ch hlasÛ mu nevlídnû odpovídala. Potom vy‰el ven a naznaãoval hostÛm, aby ho následovali. Zfiejmû doufal, Ïe mu za tu legraci hostinsk˘ nalije korbel vína. Francek s Terezkou zaslechli vrzání lavic. Potom ze dvefií zaãali vycházet nepûknû vypadající chlapi. Nûktefií se zdáli b˘t opilí. Îebrák dusící se smíchem jim nûco povídal a ukazoval prstem na Francka. Dav se zastavil a s údivem si prohlíÏel tu tváfi. MuÏi se pomalu sunuli blíÏ a postupnû mezi sebou zaãali hovofiit. Pár z nich se zasmálo. Potom se pfiipojili dal‰í. Nakonec se zaãali fiehnit úplnû v‰ichni. Dívali se na Francka a nûco na nûj pokfiikovali. KaÏdá poznámka vyvolala dal‰í boufii smíchu. „Jsou to pitomci, Francku,“ zatahala ho za rukáv Terezka, „jdeme pryã.“ JenÏe dav muÏÛ rozjafien˘ch vínem se je‰tû dost nepobavil Franckov˘m zjevem. Obstoupili ho a pár z nich dokonce odbûhlo, zfiejmû aby pozvali své známé na to nev‰ední divadlo. „DrÏ se mû, Terezko,“ procedil Francek mezi zuby a chystal si pûsti, „dostanu nás odtud.“ V˘hruÏnû zavrãel, narovnal se a napfiáhl mohutné paÏe. Chlapi kolem nich na malou chvíli pfiekvapenû ustoupili. Pfiestali se smát. Teì mûli ústa pevnû sevfiená a jejich oãi se zmûnily v úzké ãárky. Vût‰ina z nich vyndala zpoza opaskÛ dlouhé noÏe. Jejich obliãeje napovídaly, Ïe jsou to zku‰ení rváãi. Ne, opravdu nepÛsobili dojmem, Ïe by se mohutného hrbáãe polekali. Terezka se schoulila za Franckova ‰iroká záda a nûco si pro sebe zdû‰enû drmolila. Chlapi s napfiaÏen˘mi noÏi se zvolna blíÏili k té drzé obludû, která si na nû dovolila zavrãet a stavût se na odpor, kdyÏ se chtûli pobavit. Za to jim zaplatí. Obstoupili Francka a Terezku ze v‰ech stran. Bylo to zlé. „Oni zabijí jenom mû, Terezko,“ ‰eptal pfii‰krcen˘m hlasem Francek, „tebe nechají na pokoji. Vezmi si moji bra‰nu. Je v ní zlato.“ / 230 /
„Ne, Francku,“ ‰pitla plaãtivû Terezka a pfiitiskla se k hrbáãovi, „bez tebe nikam nejdu. Umfiu tady s tebou.“ „Ty musí‰ Ïít, Terezko, na mnû nezáleÏí.“ Dívka se bezmocnû schoulila na zem a rozvzlykala se. Francek poklekl vedle ní, objal ji a poloÏil svou velkou hlavu na její záda. Chlapi je obstoupili. Jeden z nich hrbáãe nakopl. Potom druh˘, tfietí, desát˘. Francek ani nehlesl. AÈ si s ním dûlají, co chtûjí. On musí chránit Terezku. V‰echno ostatní není dÛleÏité. Ucítil, jak ho jeden z útoãníkÛ popadl za paãesy a snaÏil se mu zvednout hlavu. V tu chvíli Francka popadl neskuteãn˘ vztek. Hrábl svou mohutnou prackou po jeho pfiedloktí a stiskl. Chlap zaskuãel, sloÏil se na chladnou dlaÏbu a nûco fival na ostatní. Francek si byl jist˘, Ïe si právû podepsal rozsudek smrti. Mohl vyskoãit a nûkolika z nich zlomit vaz, neÏ by ho ubodali. Ale k ãemu by to bylo… navíc by si jistû vylili vztek také na Terezce. UÏ nebude dûlat nic. Sklonil hlavu, kfieãovitû zavfiel oãi a ãekal na smrt. Jistû pfiijde brzy. Chlapi ho obstoupili tak tûsnû, Ïe cítil puch linoucí se z jejich halen. „Pfieji ti hodnû ‰tûstí, Terezko,“ ‰pitnul Francek. JenÏe k jeho pfiekvapení se nedûlo vÛbec nic. K u‰ím mu dolehlo skfiípání. Netu‰il, co to mohlo b˘t. Ubûhlo pût vtefiin, potom deset. Francek bázlivû zvedl oãi. Dav kolem nich se jako zázrakem rozestoupil, chlapi schovali noÏe a zaãali se lhostejnû trousit zpátky do putyky. „Co se stalo, Francku?“ zeptala se tich˘m hlasem Terezka. „Nevím. Jdou pryã.“ Nejistû se zvedli a otoãili hlavy k Bastile. Padací most byl spu‰tûn˘. Na nûm stála vysoká postava odûná do tmavého plá‰tû. Byl to muÏ a podle vzezfiení pfiíslu‰ník vzne‰eného rodu. / 231 /
Pokynul jim, aby ‰li blíÏ. Francek s Terezkou k nûmu vykroãili s nohama je‰tû rozklepan˘ma, ale s novou nadûjí v srdci. „Ehm… Me-si-jé de Ló-ny?“ zablekotala Terezka. MuÏ pfiik˘vl. Francek k nûmu zvolna pfiistoupil, uklonil se a podal mu list, kter˘ dostal na cestu od Velkého K. Pan de Launay si vzkaz pfieãetl a chvíli zÛstal v hlubokém zamy‰lení. Zvlá‰È Terezku si dÛkladnû prohlíÏel. „Parlez-vous francaise?“ zeptal se. „Non, Monsieur de Launay,“ ‰pitl Francek, kter˘ matnû tu‰il, na co se ptá. MuÏ pokynul rukou, aby ho následovali. Pfie‰li padací most a vkroãili na nádvofií. Vtom Terezce poskoãilo srdce sam˘m pfiekvapením. Celé prostranství bylo vydláÏdûno tmav˘mi a svûtl˘mi kameny. Ty svûtlé nebyly poloÏeny jen tak náhodnû. Tvofiily jakousi mozaiku, která bûÏnému pozorovateli nebyla niãím nápadná. Ale Terezka to vidûla jasnû. Jeden diamant uprostfied a ãtyfii kolem nûj. Symbol skfiítãích království! „Francku, podívej,“ za‰eptala vzru‰enû, „Middlestone uprostfied, napravo Weststone…“ Pan de Launay její slova zaslechl. Pfiekvapenû se otoãil a stfiídavû pozoroval znaky na nádvofií a drobnou dívku, která právû fiekla dvû slova, která znal jen málokdo. Potom se obrátil a pokraãoval v cestû.
Kapitola 61 Terezka s Franckem ve‰li do útrob Bastily. Srdce jim bu‰ila aÏ v krku. Tak ponuré a bezútû‰né prostory v Ïivotû nevidûli. Studen˘ zãernal˘ kámen, tísnivé chodby. Zvuk jejich krokÛ se dunivû odráÏel od stûn. Terezce se v tu chvíli PafiíÏ nelíbila ani tro‰iãku. Vzpomínala na útulné chalupy s do‰kov˘mi stfiechami, na zelené louky a zlatavá pole. / 232 /
