MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ
Srpen 2005 1
SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Vážení čtenáři, milí spoluobčané, nic naplat, v krátké době se budeme opět loučit s vysněným a očekávaným létem. To, že toto číslo vznikalo v době otupujícího vedra, je dnes, v den redakční uzávěrky, už jen vzdálenou vzpomínkou. Pokaždé, když začínáme skládat nové číslo, zdá se nám, že nic nemáme, že obsah nenaplníme. Naštěstí se pak vždycky nějakým zázrakem ukáže, že materiálu je dost a naopak musíme něco vyřadit. Bylo tomu tak i tentokrát. Navzdory všeobecnému prázdninovému a dovolenkovému útlumu se podařilo Zpravodaj sestavit a bylo naší snahou, aby se na jeho obsahu a úrovni sezóna lenošení a odpočinku nepodepsala. Do jaké míry se to povedlo, posuďte sami. V čísle se tudíž nedozvíte nic o bitvě u Tachova a jejím dopadu na duševní zdraví veřejnosti a politiků, to s chutí necháváme „velkým“ novinám. V něčem nás léto coby období cestování a oddechu přece jen inspirovalo. Zařazujeme rubriku „Zveme vás na výlet“, ve které bychom rádi seznamovali čtenáře s památkami a zajímavostmi, o kterých se mnoho neví, ale máme je dá se říci skoro za humny, snadno a časově nenáročně dosažitelné pěšky nebo na kole. Dnes začneme zámkem Ctěnice. Dost málo známe i své sousedy, okolní obce. I to bude námětem našich článků v příštích číslech. Zjistili jsme, že zanedbáváme informovanost o našem mikroregionu „Povodí Mratínského potoka“. Mimochodem, vyjde o něm hezká publikace, kterou sepsali přátelé místní historie z obcí regionu, a měla by vyjít ještě letos. Nenechte si ji ujít, třeba jako pěkný dárek k Vánocům. Další výlet, který můžete absolvovat teď hned, je jen pomyslný - v dalším díle Toulek měšickou minulostí jsme došli do 19. století. A aby výletům nebyl konec, zveme vás už předem na tradiční Svatováclavský výšlap ve svátek 28. září. V bloku informací stojí za zmínku jedna malá událost s nemalým významem, která se odehrála na prahu léta. Naše obec, a asi to zatím málokdo ví, se přihlásila do krajského kola soutěže „Vesnice roku“. Hodnotitelská komise se k nám dostavila a zdá se, že odcházela spokojena. Ono nejde o to soutěž vyhrát, na to asi zatím nemáme, ale jen skutečnost sama, že se můžeme přihlásit bez obav z ostudy (jen kolem dvacítky obcí z kraje si na to trouflo), svědčí o tom, že se máme také čím pochlubit. Stejně jako „velké“ noviny mají teď svůj nezničitelný hit - bitvu u Tachova, máme i my, a to bohužel, svoji trvalku, a to právě rok. Je to neslavná kauza „Raskal“ (byť dotyčná firma se jmenuje Stabilplastik). Dnes zveřejňujeme stanovisko firmy a informaci o současném stavu vývoje této záležitosti (kdo neví, o co jde, nechť nahlédne do minulého, červnového Zpravodaje). Že bohužel dnes o věci asi nepíšeme naposledy, jak bychom si to i přáli, je skoro jisté. Že ani tentokrát nepřijdete o zavedené rubriky, jako jsou zprávy z radnice, sloupek stavební komise, nebo zprávy z kultury a sportu, to dodáváme už jen pro úplnost. Každé číslo Zpravodaje se pokoušíme zpestřit a ozvláštnit nějakou zajímavostí se vztahem k místu. Tentokrát jsme se podívali na obor lidské činnosti, z které náš kraj žil a bohatl celá 2
léta, a který zcela vymizel - pěstování cukrovky a cukrovarnictví. Někdy příště se podíváme třeba na železniční dopravu - historii a současnost. To vše najdete na našich stránkách, „a nejenom to, bude toho ještě víc“ - jak praví pan Krafl. Skončíme tím, čím jsme začali. Stejně jako vlídné letní dny, tak i srpnové číslo Zpravodaje bude záhy minulostí. Osud novin a časopisů se, až na malé výjimky, naplňuje ve chvíli, kdy je čtenář dočte a odloží. Když skončí v archivu, je to ten lepší případ. Je ale ctižádostí každého píšícího redaktora, aby jeho práce nepřišla zcela vniveč, aby alespoň malou kapkou poznání přispěl do souboru vědomostí, který každý člověk v sobě nosí. No, tedy - řekněme - skoro každý. Zanechat po sobě nějakou užitečnou stopu, to je i naše přání. Hezké dny podzimu, mír v duši a hodně zdraví přeje vaše redakce
Slovo starosty Vážení spoluobčané, v Měšickém zpravodaji z prosince 2004 jsem vás informoval o situaci s povolováním provozovny fy. Raskal. Chtěl bych Vás nyní seznámit s pokračováním této kauzy. Zkušební provoz citované provozovny byl zastaven dne 18.11.2004. Obec Měšice zažádala o obnovu stavebního řízení, ve kterém může být stavební povolení změněno nebo zrušeno. Stavební úřad /SÚ/ nenalezl důvod pro povolení obnovy a náš návrh zamítl. Po obdržení Rozhodnutí o zamítnutí obnovy se obec opakovaně odvolala proti Stavebnímu povolení čj.: 847-04-3 na uvedenou provozovnu a potvrdila své požadavky v čj.: 965/04 a čj.: 240/05. SÚ Líbeznice obdržel dne 15.11.2004 podnět stavebníka na změnu citovaného stavebního povolení s ohledem na dodatečné stanovení podmínek zejména na úseku ochrany životního prostředí. Zahájené správní mimo odvolací řízení SÚ přerušil do doby právní moci rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší. Po jeho obdržení nemohl SÚ dokončit započaté řízení z důvodu nesouhlasu obce. Právní nástupce stavebníka pak zažádal o zpětvzetí svého návrhu na přezkoumání předmětného stavebního povolení. SÚ řízení zastavil rozhodnutím, které dosud nenabylo z důvodu odvolání obce právní moc. Dále opis čl. V. vyjádření SÚ Líbeznice: Stavební úřad v Líbeznicích je přesvědčen, že se ve stavebním řízení dopustil pochybení, když si opomněl vyžádat stanovisko orgánu státní správy, jenž má hájit veřejné zájmy na úseku ochrany životního prostředí - především ochrany ovzduší. Toto pochybení mělo za následek nezákonnost stavebního povolení čj.: 938-03-2 vydaného dne 1.12.2003, a protože stavební úřad v současnosti nemá nástroje, kterými by zjednal nápravu sám, postoupil opatřením ze dne 17.5.2005 veškerý spisový materiál včetně projektové dokumentace nadřízenému orgánu, tj. odboru územního a stavebního řízení Krajského úřadu s návrhem na změnu předmětného stavebního povolení v mimo odvolacím řízení podle § 65 správního řádu. - konec opisu. Celé Vyjádření stavebního úřadu čj.: 457-05-1 je k nahlédnutí na úřední desce OÚ Měšice. 3
Krajský úřad nyní přezkoumá předmětné stavební povolení a bude se zabývat jeho nápravou, která může spočívat v jeho změně nebo zrušení. Obec Měšice žádá svým čj.: 650/05 ze dne 26.07. 2005 Krajský úřad o urychlené vyřízení podnětu k přezkoumání předmětného rozhodnutí. Dále opis vyjádření obce čj.: 649/05 ze dne 25.07. 2005: Obec Měšice obdržela dne 20.7. 2005 oznámení SÚ Líbeznice o zahájení řízení čj.: 564-05-1 ze dne 13.7.2005 o povolení změny stavby před dokončením rozestavěných stavebních úprav skladu polystyrenu na parcele č. stav. 378 k.ú. Měšice u Prahy, kterými vznikne hala na zpracování plastového recyklátu s výrobní a obslužnou částí, povolené stavebním povolením SÚ Líbeznice ze dne 1.12. 2003 čj.: 938-03-2. Uvedené stavební povolení je nezákonné, a proto Obec Měšice trvá opakovaně na jeho zrušení a nesouhlasí s jeho dodatečnými změnami. Obec Měšice potvrzuje důvody pro zrušení tohoto stavebního povolení uvedené ve svých čj. 965/04 ze dne 25.11. 2004 , 240/05 ze dne 14.3. 2005 a 462/05 ze dne 27.5. 2005. Obec Měšice požaduje, aby do vydání rozhodnutí Odborem územního a stavebního řízení Krajského úřadu Středočeského kraje o změně nebo zrušení napadeného rozhodnutí v mimoodvolacím řízení, nebyla zahajována žádná řízení o změnách nezákonně povolené stavby. Povinností obce je hájit práva svých občanů, která mohou být dotčena provozem středního znečišťovatele ovzduší vzdáleného cca 70 m od obytné zástavby. - konec opisu. Tolik k vyřizování uvedené záležitosti do 1.8. 2005. Petr Lanc
Téma k diskusi Vážení čtenáři, v následujícím článku dáváme prostor k vyjádření prokuristovi firmy Stabilplastik, spol. r. o. JUDr. Janu Vydrovi. Jeho článek přetiskujeme bez krácení a redakční úpravy. Redakce
Problém RASKAL V červnovém čísle Měšického zpravodaje zveřejnila paní Olga Soukupová článek pod titulkem „Náš problém RASKAL“. Paní Soukupová popisuje stav z doby zhruba před rokem. Její článek je v důsledku toho poněkud neaktuální. K problémům se zápachem z výroby firmy Stabilplastik, spol. r. o. (nikoli firmy RASKAL, jak se v článku uvádí) skutečně došlo. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že naše firma měla svůj zkušební provoz zastavit ihned, jakmile problémy vznikly. Firma se opakovaně za svůj prohřešek omluvila a omlouvá se znovu i touto cestou. Ujišťuji občany obce, že podobný problém se opakovat již nebude. Obavy z poškození zdraví narušeným životním prostředím jsou pochopitelné. Pokud by skutečně z naší výroby docházelo k emisím toxických exhalací, nemohlo by se jednat o výrobu, která by byla přijatelná. Jaká je skutečnost? 4
Provozovatelem výrobní linky byla a je společnost Stabilplastik, spol. s r. o. Je pravdou, že linka zpracovávala a bude prozatím zpracovávat především surovinu, dováženou ze SRN. (V této souvislosti poukazuji na to, že při jednání se zástupci obce byla po nás požadována garance, že nebudeme zpracovávat tuzemský odpadní plastový materiál. Snad by bylo vhodné ujasnit si, co chceme). Není pravdou, že surovina obsahovala podstatný podíl PVC. Podíl PVC se v surovině (jde o vytříděné plasty z komunálního odpadu) pohybuje do 1% váhového a toto nepřekročení je příslušným způsobem garantováno. Metoda recyklace plastů pomocí jeho roztavení a následného vstřikování do forem je běžnou technologií. Takových provozů existují desítky (v Čechách např. ve Stodu u Plzně nebo v lázních Bohdaneč). Nejedná se o chemickou výrobu. Touto metodou se nezpracovávají odpady z výrob, které mohou způsobit znečištění plastového materiálu toxickými látkami. Redakce Měšického zpravodaje ve svém průvodním slovu uvedla, že k tomu, aby bylo možno konstatovat, že naše výroba emituje toxické látky, chybí exaktní podklady – znalecký posudek. Sdružení Děti Měšic, (stejně jako obecní úřad) mají k dispozici příslušný znalecký posudek, pořízený nezávislou autorizovanou osobou, vycházející z měření skutečného stavu při provozu linky v době, popisované pisatelkou článku. Z posudku vyplývá potvrzení, že technologie neemituje toxické látky. Hodnoty unikajících látek, u nichž jsou podle platných předpisů pro jejich škodlivost stanoveny tzv. emisní limity jsou u naší technologie (měřeno ještě před tím, než dochází k čištění odpadní vzdušiny), na úrovni 10 – 15% stanovených emisních limitů. Problémem však byly emise pachů. Evropská i naše legislativa vychází z toho, že pachové látky jsou látkami obtěžujícími. Současné předpisy upravující emise pachových látek jsou velmi přísné (v našem případě byly skutečně tyto předpisy porušeny). Technicky je problémem to, že pachové látky pro svou nízkou koncentraci obvykle „projdou“ i běžným filtračním zařízením. Problém je však beze zbytku technicky řešitelný. Jaký je současný stav? Byl zpracován odborný posudek a rozptylová studie. Na základě toho byla vypracována projektová dokumentace nového filtračního zařízení a to bylo schváleno orgány ochrany ovzduší Krajského úřadu. Po jeho instalaci rozhodnou tyto orgány o povolení dalšího zkušebního provozu. Zpracovatel dokumentace a dodavatel nového filtračního zařízení (který je autorizovanou osobou) garantuje úplnou účinnost nového filtračního zařízení. Zařízení se skládá z filtrů na zachycení pevných prachových částic, ze zařízení na likvidaci podílu HCl a dále z tzv. biofiltru, jehož účelem je likvidace pachových látek. Za tímto zařízením je pak jako pojistka umístěn ještě další čistící stupeň, tvořený filtrem z aktivního uhlí. Toto filtrační zařízení zaručuje s velkou rezervou jak likvidaci plynných škodlivin, tak i pachů, vycházejících z výroby. Úpravami kapotáže výrobní linky a vzduchotechniky je zajištěn odtah vzdušiny do filtru. Celá výrobní hala bude provozována v podtlakovém režimu, aby byly eliminovány i případné úniky pachů z linky. Na otevřeném prostranství nebudou skladovány čerstvé výrobky, které ještě po několik dnů mohou páchnout. Ty budou skladovány přímo ve výrobní hale. Rozhodnutím příslušných orgánů byla stanovena v souladu s předpisy četnost a metodika objektivních měření odpadní vzdušiny se zaměřením na vyloučení emisí toxických látek i pachů. Výsledky měření budou veřejně přístupné. Garantujeme, že každý se bude noci přesvědčit o skutečném stavu. V rámci zkušebního i stálého provozu jsme připraveni zpřístupnit orgánům obce i občanskému sdružení měření emisí i příslušné evidence. O tom, že budeme podrobováni příslušné kontrole příslušnými orgány není třeba se šířit. 5
Z hlediska příslušných správních řízení je stav tento: Krajský úřad Středočeského kraje posuzuje podnět k přezkoumání vydaného stavebního povolení mimo odvolací řízení. Stavební úřad vede řízení o změně vydaného stavebního povolení, kterým má být zahrnuta změna, spočívající v instalaci nového filtračního zařízení a úprav ve výrobní hale, zajišťujících podtlakový režim. Pokud by došlo k rekriminaci vydaného stavebního povolení Krajským úřadem, pozbude platnosti i případná změna stavebního povolení. Řízení trvá již téměř rok. Obec i občanské sdružení požadují zrušení našeho provozu s poukazem na to, že se jedná o střední zdroj znečištění ovzduší. To je však argument velmi zavádějící. V právních předpisech existuje tzv. kategorizace znečišťovatelů ovzduší. Kategorizace je provedena v právních předpisech tak, že vždy nezohledňuje skutečné množství emisí znečišťujících látek z příslušného provozu. Na základě určité právní fikce legislativa zařazuje do kategorie tzv. středních znečišťovatelů i provozy, které emitují i zanedbatelná množství znečišťujících látek. To je i případ našeho provozu. U tzv. středních znečišťovatelů uvažují právní předpisy s ročními úhrny emisí znečišťujících látek v tunách. Náš provoz má prokazatelně úhrnné emise o tři řády nižší (i zde mluvím o hodnotách před vyčištěním vzdušiny ve filtračním zařízení). V žádném případě zařazení provozu jako tzv. středního zdroje znečištění neobsahuje žádné „povolení“ nebo vytvoření podmínek pro vyšší emise znečišťujících látek, než je tomu u malých znečišťovatelů. Jediným důsledkem tohoto zařazení je stanovení povinnosti pravidelně provádět měření a vést příslušnou evidenci, což však jsou povinnosti, které jsou stejně stanoveny v příslušných správních rozhodnutích. Rozsah tohoto článku nedovoluje podat informace ve zcela ucelené a úplné podobě. Tyto informace jsme poskytli jak ve formě úplných podkladů, tak i ve formě osobního výkladu jak orgánům obce, tak i zástupcům občanského sdružení. Jsme připraveni podat úplné informace i každému dalšímu zájemci a ukázat mu veškeré potřebné podklady. Naším zájmem je rozptýlit obavy a vyvíjet naši výrobní činnost ve shodě s obcí a jejími občany. Naším provozem nebude docházet k poškozování životního prostředí znečišťujícími látkami, ani pachem. JUDr. Jan Vydra prokurista Stabilplastik, spol. s r. o.
A nyní pro pobavení několik úryvků z knihy Murphyho zákonů, které jsou opravdu ze života a každý jim musí dát za pravdu: Boobův zákon: Hledaná věc se vždycky najde až na tom posledním místě. Lewisův zákon: Když něco dlouho a usilovně sháníme, jakmile to koupíme, prodává se to na každém rohu mnohem levněji. Perlsweigův zákon: Lidé, kteří si mohou nejméně dovolit platit činži, platí činži. Lidé, kteří si mohou nejvíce dovolit platit činži, žijí na hypotéku. Wolterův zákon: Máte-li čas, chybějí vám peníze. Máte-li peníze, chybí vám čas. Průvodní jevy telefonického hovoru (podle Franka): Máte-li pero, chybí vám papír. Máte li papír, chybí vám pero. Máte-li obojí, není co zapsat. A na závěr, první zákon peněžní dynamiky: Každý nečekaný příliv peněz je provázen stejně vysokými náhlými výdaji. Jiří Bejlek 6
Sloupek stavební komise Vážení obyvatelé Měšic, v naší rubrice Vás začneme postupně seznamovat se základními stavebními předpisy. Začneme pojmem drobná stavba. Drobná stavba patří do skupiny staveb, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní. Na ní není potřeba stavební povolení, postačí pouze tzv. „Ohlášení stavebnímu úřadu“. V tomto musí být uvedeno: Druh, rozsah, účel a místo stavby (jednoduchý technický popis stavby). Druh a parcelní číslo pozemku a doklad o prokázání vlastnických nebo jiných práv k němu. Kdo bude stavbu provádět. Situační náčrt s vyznačením umístění stavby, hranic pozemků a sousedících objektů (situační náčrt se přikládá ve dvou vyhotoveních). Stavební úřad, příslušný pro naší obec se nachází v Líbeznicích. Co spadá pod drobné stavby? - stavby s jedním nadzemním podlažím do 16 m2 a výšky max. 4,5 m. Což jsou např. kůlny, zahradní altány, skleníky, pergoly, krby, udírny. Do této kategorie nepatří garáže - podzemní stavby, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a hloubku 3 m. Např. sklípky na ovoce nebo i vinné sklípky. - oplocení. Za „Stavební komisi“ Antonín Knetl
TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - část VII. Úvod: Dostáváme se do 19. století, tedy do doby poměrně nedávné, historicky už dobře zpracované a neležící v takové mlze dějin, jako minulá století. Byl založen josefinský a stabilní katastr, jsou z té doby už přesné soupisy majetku, osob a podrobné mapy. Byla zrušena robota a zavedeno obecní zřízení - obce se tak staly samostatnými celky bez závislosti na vrchnosti. Ke konci století dorazila k nám železnice a v okolí vyrůstaly cukrovary. O tom všem si teď povíme.
Díl VII.: Obec Měšice v 19. století Do devatenáctého století vstoupila vesnice v té velikosti a půdorysu, jak byla vytvořena v druhé polovině století osmnáctého. V tomto uspořádání, které se nám zachovalo v historickém centru obce dodnes, také vesnice zůstala až do poslední třetiny století. V roce 1840 měly Měšice 34 domů s 322 obyvateli (téměř stejný počet jako v roce 1780), v roce 1870 zde bylo 32 domů s 311 obyvateli. To vše v prostoru ohraničeném dnešními ulicemi Hlavní a Měšická. Na přiložené reprodukci výřezu mapy z tehdejší doby dobře patrné. 7
Teprve v roce 1890 zaznamenáváme vzestup - je zde 54 domů s 480 obyvateli. V té době na dosud volných místech svých pozemků stavěla vrchnost výstavnější domy pro své zaměstnance a úředníky (tzv. panské domy). Devatenácté století přineslo několik událostí, které měly zásadní význam pro rozvoj obce. Jednak byla v roce 1848 zrušena robota. Ve stejné době bylo zavedeno obecní zřízení, kdy v čele obce stojí starosta a obecní zastupitelstvo, stejně jako dnes. Koncem století pak k nám dorazila železnice a v okolí nastal rozvoj průmyslu, zejména cukrovarnického. K tomu ještě pár slov pro vysvětlení. Málokdo už dnes ví, a dovede si vůbec představit, co to byla robota a jaké utrpení a hrůzu pro lidi na venkově znamenala. Stručně si o tom povíme. Poddaní byli nevolníky ve službách vrchnosti. Robota byla pracovní povinnost. Poddaní rolníci museli pracovat, zpravidla bez nároku na odměnu, stanovený počet dní na panských polích. Nastoupit museli kdykoliv bylo třeba, bez ohledu na to, že mají svou práci, a pracovalo se „od slunka východu do slunka západu“. Robota byla dvojího druhu. Jednak potažní, vykonávaná párem koní nebo volů (tažný dobytek musel poddaný sedlák dodat svůj), a jednak pěší, ruční - ta byla vyhrazena menším chalupníkům a bezzemkům. Robota ovšem nebylo vše, co poddané rolníky dusilo. Na každý grunt se vázala řada všelijakých poplatků a povinných odvodů (mimo jiné třeba taky pro faráře a učitele) a sedláci museli vrchnosti odvádět i přebytky ze své úrody do tzv. kontribučních sýpek, špejcharů. V roce 1848 císař Ferdinand V. robotu zrušil. O rok později se obce staly samostatnými svéprávnými celky. Do té doby stáli v čele obcí rychtáři, což byli v podstatě úředníci vrchnosti, majitelem panství dosazení a vybavení řadou pravomocí - směli například soudit. (Pro zajímavost: V roce 1841 byl rychtářem Měšic jakýsi Jan Šenfeld). Teprve od poloviny 19. století můžeme tedy o obci mluvit jako o samostatném celku předtím byla kohosi majetkem - ať už šlechtickým, městským nebo církevním. Ve městech ovšem byla dávno předtím zcela jiná situace co do veřejné správy, to neporovnávejme. Lze si představit, jak propastný byl tehdy rozdíl mezi životem ve městě a na venkově. Můžete namítnout, proč se tedy lidé z venkova houfně nestěhovali do měst. To nesměli. To je další věc, že bez souhlasu vrchnosti poddaní nesměli nic - stěhovat se, ženit se, vykonávat řemeslo. Ale to už je nad rámec naší kapitoly. Vraťme se do Měšic. Obec se všemi usedlostmi a obyvateli máme už slušně zmapovanou v katastru Josefa II. z roku 1780, a ještě dokonaleji ve stabilním katastru z roku 1840. Podívejme se, jací usedlíci zde žili v roce 1842 (pro stručnost bez uvedení jmen - to až někdy jindy): Domy čp. 1 (zámek), 8 (myslivna), 14 až 20 a čp. 33 (Gartenhaus) patřily vrchnosti hraběti Ervinu Nosticovi. Domy čp. 2,3,4,5, 6, 9, 10, 11, 12, 32 patřily sedlákům. Zbytek byli chalupníci a domkáři, čp. 29 byla hospoda. V domě čp. 28 byla kovárna. Jaká byla tehdy rozloha pozemků: Polí bylo ( v přibližném přepočtu z jiter asi 330 ha, louky se rozkládaly na ploše asi 30 ha, stejně tolik bylo zahrad, pastvin bylo asi 10 ha, lesa 43 ha, neplodné půdy 11 ha a parcel 2,5 ha. Celkem tedy zhruba 450 ha pozemků. Pro zajímavost ještě uvedu názvy „poloh“, které se v této době zachovaly z katastru josefinského. Jsou to: Místní plac - V slatinách - Nad Babím dolem - Na tumlplace - U červený skály - Nad Hornou. Jak vidno, většina se uchovala dodnes. 8
Chceme-li o nějaké době vědět víc, je dobré nahlédnout do matrik. Podívejme se tedy do matriky líbeznické fary na léta 1849 -1885, a to na zápisy o úmrtích. Za tu dobu zemřelo celkem 185 obyvatel Měšic, což představuje v průměru asi šest až sedm úmrtí ročně (na asi 300 obyvatel). Pozoruhodné ovšem je, kolik z toho bylo dětí do prvního roku věku (63) a do 10 roků celkem (94). Zajímavé je i kolik lidí z toho zemřelo na tuberkulózu - bylo to 23 případů. Obraťme na příjemnější stránky matriky - sňatky za přibližně stejné období. Jak se tedy lidé ženili a vdávali (opět beze jmen): Sňatků bylo za 24 let, pokud je výpis úplný, celkem 68, což jsou v průměru 3 sňatky ročně. Jeden z nich ale přece jmenovitě zmíníme jako významný: 10. července 1855 se na měšickém zámku oženil hrabě Sigmund Thun - Hohenstein s hraběnkou Marií Mathildou Nostitz - Rieneck. A když jsme zmínili rod Nosticů, řekneme si na závěr, kteří z nich zde v 19. století sídlili. Od roku 1794 držel statek Bedřich Jan Chrysostom Nostic. Po něm převzal jmění r. 1819 Erwin hrabě Nostitz - Rieneck, nar. r. 1806. Ten držel Falknov, Jindřichovice, Kraslice, Pakoměřice, roku 1832 koupil Sluhy. Zemřel r. 1872. Za jeho vlády byla zrušena robota, takže mu zůstaly zámky, dvory a lesy. V té době k pakoměřickému dvoru náležely vesnice: Pakoměřice, Líbeznice, Velký a Malý Bašt, Hovorčovice, Mratín, Veleň, Mirovice, Klíčany a Hoštice. Po smrti Ervina převzal statky syn Bedřich Nostic, (1835 - 1886), a ten vše odkázal Ervinovi z Nostic, nar. r. 1863. Po zrušení roboty byly Měšice spojeny v jeden celek s Hovorčovicemi, samostatnými se staly až v roce 1906. Na úplný závěr je třeba zmínit ještě jednu událost, která na léta předznamenala rozvoj obce, a tou je zprovoznění železnice Praha - Turnov v roce 1872 se stanicí v Měšicích. To ale je námět na samostatnou kapitolu někdy v budoucnu. V příštím pokračování už vstoupíme do novodobé historie - konec 19. a počátek 20. století už k ní patří. Začneme připomenutím událostí v obci na přelomu dvou století. Pokračování příště - Vladimír Novák Několik vtipů z manželského života: ŽENA! Žena ze začátku chce, aby ji muž bral do divadel a restaurací, aby poznala, jestli stojí za to, jít k němu domů. A muž ze začátku chce odvést ženu k sobě domů, aby poznal, jestli stojí za to, brát ji do divadel a restaurací. Žena povídá: „Miláčku, víš co bychom si všechno mohli koupit, kdybys přestal pít?“ „Vím… Mně nic a tobě kožich..“ Žena myje podlahu, muž sedí v křesle a čte si noviny. Žena povídá: „Zvedni nohy, ať můžu vytřít podlahu.“ „To už bez mé pomoci nedokážeš ani umýt podlahu?“ Žena přijde k soudu s žádostí o rozvod. „Z jaké příčiny?“ Ptá se soudce. „Muž mě nutí jíst to, co jsem mu uvařila!“ Ptá se žena manžela: „Kdybych ti utekla s jiným, budeš smutný?“ „A proč by mi mělo být líto cizího chlapa?“ Žena říká manželovi: „Ty seš takovej debil, že kdyby se konalo mistrovství světa všech debilů, tak ty budeš stoprocentně druhej!!“ „Proč druhej?“ Ptá se manžel. „Protože ty seš takovej debil, že bys to ani nevyhrál!!“ Jiří Bejlek 9
Výřez z katastrální mapy, kde je zakresleno popisované historické centrum Měšic. Mapa je z doby kolem roku 1850.
10
ZAJÍMAVOSTI NAŠEHO KRAJE Pěstování cukrové řepy, cukrovarnictví Dva pojmy z titulku k sobě nerozlučně patří - jeden bez druhého nemůže existovat. Měšice byly dříve výlučně zemědělskou obcí, jak to poloha v rovinatém úrodném Polabí předurčovala. Dnes tomu je jinak - i když lány kolem obce neleží ladem, státní velkostatek už v místě nehospodaří. Změnila se i struktura zemědělské výroby co do zastoupení pěstovaných plodin. Povězme si něco o plodině, která byla donedávna pro náš kraj typická a také o jejím zpracování. Za chvíli bude podzim, a to začínalo období sklizně a zpracování cukrové řepy, zvané cukrovka. Je to plodina, bez které si naši zemědělskou oblast nedokážeme představit. Byla jednou ze základních plodin a rovněž základní surovinou pro cukrovarnický průmysl u nás. Ještě v počátku 19. století byla spotřeba cukru v domácnostech velmi nízká. Až změnou stravovacích návyků, kdy lidé přestali snídat polévku a začali pít žitnou kávu, kterou si sladili cukrem, se jeho spotřeba zvýšila. Na zpracování cukrové řepy byly v regionu postaveny cukrovary v Líbeznicích a Mratíně, které zaměstnaly mnoho lidí. V době, kdy cukrovary pracovaly na plný výkon, počet obyvatel se značně zvýšil. Důležité byly cukrovary v Líbeznicích, Mratíně, Kostelci nad Labem a Čakovicích. Celé generace řepu pěstovaly a zpracovávaly. Hlavním obdobím bylo 19. a 20. století. Cukrovka jako pícnina se u nás pěstovala již v době trojhonného hospodaření. V 18. století Vlastenecko-hospodářská společnost podporovala její zavádění do hospodářství. V roce 1800 dostává řepa název cukrová (z němčiny - Zuckerrübe). Ve druhé polovině 19. století se postupně vžil název cukrovka pro řepu cukernatou, pro tovární zpracování a pro krmné řepy přežívalo v lidovém podání ještě dlouho pojmenování řepy původní buryna, kravská řepa. Cukrovka se pěstovala jednak jako plodina pro výrobu cukru, (technická cukrovka) a jako pícnina (krmná cukrovka). Pokud jde o pěstování řepy pro zpracování na cukr, panoval u nás názor od 19. století, že „burák“ (nebo řepa bugundská) má skromné nároky na půdu. Tento názor byl podpořen zkušenostmi s pěstováním jiných, v té době známých kořenových plodin, jako na příklad tuřínu a vodnice, rozšířených ve vyšších polohách a na mělčích půdách. V první polovině 19. století se cukrovka pěstovala na Táborsku, Kolínsku, Čáslavsku, ale i na Plzeňsku, v okolí Semil a Dačic na Moravě. Napomáhal k tomu Napoleonův zákaz dovozu cukrové třtiny ze zahraničí, ze které byl cukr většinou získáván. Po porážce Napoleona v bitvě u Lipska v roce 1814 tento zákaz přestal platit a značný dovoz zámořského cukru způsobil první cukerní krizi v českých zemích. Tehdy zanikaly i první jednoduché cukrovary. Teprve v roce 1830 vznikal nové cukrovary na potažní pohon podle zahraničního vzoru. Pěstování cukrovky se zvolna rozšiřovalo. Musíme ještě dodat, že dnes už víme, že cukrovka vyžaduje kvalitní půdu, má-li mít slušný výnos. Dobré hnojení je toho předpokladem. Pěstování také vyžadovalo značný podíl ruční práce jak v období vegetace (jednocení, okopávání), tak při sklizni, kdy bylo nutno každou řepnou bulvu ručním odseknutím zbavit zeleného chrástu.V dobách socialistického kolektivního velkohospodaření se proto pěstování řepy neobešlo bez pomoci brigádníků ze škol a podniků. 11
První cukrovar vznikl v roce 1829 v Kostelním Vydří u Dačic. U nás byl cukrovar v Líbeznicích postaven a zprovozněn v roce 1846 majitelem panství Erwinem Nosticem. Ten se zavázal pěstovat cukrovku na 600 měřicích polí (to je asi 120 hektarů). Cukrovar v Líbeznicích prosperoval a tak Ervin Nostic vystavěl v Mratíně další cukrovar, který byl zprovozněn v roce 1860. Mratínský cukrovar byl v té době největším v Čechách s denní kapacitou 9 000 q řepy. Vodní hospodářství v cukrovarech Voda z Mratínského potoka tekoucího v těsné blízkosti cukrovaru byla zavedena do cukrovaru tím způsobem, že ji zvedalo kolo o průměru 6 m a o šířce 0,60 m, které mělo 3,2 otáček za minutu. Pokud tato voda nedostačovala, byla přiváděna další zvláštním potrubím z mratínských rybníků. Řepa byla dopravována pěti řepnými splavy, které měly šířku 6,25 m a hloubku až 3,8 m a střední výšku 1,05 m. Vyhnívací rybníčky na usazování země splavené z řepy měly jednoroční objem 4 250 m3. Potřebný vyhnívací cyklus byl čtyřletý. Odpadní cukrovarské vody byly odváděny kanálem do usazovacích jam již alkalizované vápnem. Tak byly tři čtvrtiny použité vody vraceny zpět do cukrovaru k dalšímu použití a zbytek odveden zpět do Mratínského potoka. Tři usazovací nádrže měly plochu 11 000 m2 a hloubku 1 - 1,75 m. Bez vody by nebylo možné výrobu uskutečnit, proto vždy musel majitel cukrovaru vlastnit vodní práva k vodotečím a rybníkům. Zároveň však byly zrušeny některé rybníky, aby jejich vysušením byla získána vhodná zemědělská půda k pěstování cukrovky. Jenom na Mratínském potoce bylo 15 rybníků. Dopravní hospodářství cukrovaru. Od roku 1881 zajišťovala spojení mezi oběma cukrovary a později i pro cukrovar v Čakovicích železniční vlečka Líbeznice - Měšice nádraží - Mratín. O této dráze jsme v našem časopise už psali, přidejme tedy ještě pár dalších údajů. Na trati zvané Mratínka celý provoz zajišťovala jen jedna parní lokomotiva nazvaná SITA. Byla to malá tříspřežní lokomotiva vyrobená u firmy Krauss Mnichov značená řadou 45 (u ČSD měly tyto stroje značení 300.5.). Jezdily i pod označením řady III Kb. Výkon měla 150 HP. V roce 1924 přibyla lokomotiva VĚRA od firmy Orenstein - Koppel Berlin s výkonem 200 HP. I poté obstarávala provoz jen jedna lokomotiva, jedna byla vždy záložní. Jezdilo se jen v době cukrovarní kampaně. Provoz vlečky měli na starosti strojvedoucí, topič, vlakvedoucí, výhybkář, dva brzdaři, dělník pro čistění lokomotivy, dělník pro hlídkovou službu a hlídač přejezdu. Remíza pro lokomotivy byla v Mratíně. Zodpovědným vedoucím vlečné dráhy býval některý úředník cukrovaru, pro kterého byla tato činnost spojena s jinou pracovní náplní. Vlečkou bylo dopraveno např. v letech 1931 - 32 z Líbeznic a Měšic 185 017 q řepy a z cukrovaru odvezeno do Líbeznic, Měšic a Kojetic 155 826 q řízků, 14 863 q cukru. Z nádraží Měšice bylo odvezeno 35 186 q kotlového uhlí, 4 745 q deputátního uhlí, 1 800 q černého uhlí kostkového pro lokomotivy, 19 845 q vápence a 2 040 q koksu pro vápenku. Z uhlí zbývalo 30 % škváry a popele, které se musely odvézt a uložit. Šámy bývalo 5 - 6 % váhy zpracované řepy a mohla se rozvážet na pole jen v měsících po sklizni. Cukrovary zpracovaly daleko více řepy, než byli schopni vypěstovat zemědělci v jejich blízkém okolí, proto cukrovku nakupovaly i z oblastí vzdálenějších. Tato řepa byla přivážena koňskými a kravskými povozy, ale i drahou. 12
V líbeznickém cukrovaru byla zastavena výroba v roce 1885, poté byl zrušený závod používán jako sklad mratínského cukrovaru. Mratínský cukrovar ukončil výrobu v roce 1931. Nadále však budovy sloužily jako sklady pro cukrovar v Čakovicích. Na závěr je třeba konstatovat, že žádný z cukrovarů v našem okolí jmenovaných v článku už neexistuje. Že to má negativní dopad na pěstování cukrovky v kraji je zcela samozřejmé.
Hana Závorková
PŘEČETLI JSME ZA VÁS Zámecká kaple v Měšicích Dodatek k článku „Zámek a park Měšice“ ve 2. čísle letošního Měšického Zpravodaje. Jednou z charakteristik Měšic, bohužel tou zápornou, je, že nemají kostel. Většina okolních vsí kostel má, ať to je krásný barokní chrám v Líbeznicích, postavený podle plánů mistra Kincla z Měšic, nebo starobylé kostely velké historické hodnoty v Hovorčovicích, Sluhách, Kojeticích či Mratíně. Kostely a kaple byly vždy dominantou a centrem měst a obcí, stály na vyvýšeném místě a svou věží zvýrazňovaly panoráma sídla. Nepřítomnost kostela v naší obci zčásti napravili Nosticové zřízením kaple na svém zámku. Málokdo už dnes ví, kde kaple na zámku byla, a že ještě nějakou dobu po druhé světové válce se v ní sloužily mše svaté. Objevili jsme na zažloutlých stránkách „Farního věstníku“ z roku 1947 článek tehdejšího líbeznického faráře, Vincence Nerada, kterého leckdo z nás ještě pamatuje. Je to pár řádků o měšické kapli a my vám je pro oživení paměti ocitujeme (bez úprav): „V krásném zámku měšickém, nyní majetku státním, před revolucí roku 1945 majetku Ervina Nostitze - Rienecka, vystavěném v létech 1767 - 75, jest prostranná kaple sv. Alžběty Durynské. Zaujímá celou výši budovy a jest do ní pojata. Na dvou klenbových polích spatřují se biblické výjevy, jež zdařile vymaloval Václav Ambrozi roku 1775. Velmi pěkný barokní oltář má obraz od téhož umělce, znázorňující sv. Alžbětu chudým almužnu udělující. V hořejší části jest zdařile řezaná socha Boha Otce. Po stranách oltáře nad brankami jsou sochy sv. Františka de Paula a sv. Antonína Paduánského. Kaple byla v době revoluce v roce 1945 neznámými pachateli vykradena a zpustošena. Dvéře násilím vypáčeny, bohoslužebná roucha odcizena nebo roztrhána, kostelní prádlo všechno i plátna z oltáře odcizena, starobylé varhany poškozeny, píšťaly z nich vylámány, relikviáře na oltářích rozbity, svatostánek poškozen a mnoho jiných škod způsobeno. Farář líbeznický oznámil hned tuto škodu ZNV v Praze a kapitulní konzistoři a zároveň zažádal, aby kaple byla ze zajištěného majetku po Ervinu Nostitzovi vyjmuta a dána farnímu úřadu v Líbeznicích a bohoslužby v ní byly dovoleny konat. ZNV v Praze přípisem ONV v Brandýse nad Labem ze dne 14. března 1946 č. III. N..S. zem 193/1. - 1946 vyhověl žádosti a odevzdal kapli do správy a užívání farnímu úřadu v Líbeznicích. 13
Tak mohly býti bohoslužby ve znovuposvěcené kapli obnoveny a konají se pravidelně v 10 hodin dopoledne každou neděli a zasvěcený svátek, pokud nemá farář v Líbeznicích druhou mši svatou v některém zdejším filiálním kostele v Hovorčovicích nebo Pakoměřicích. Zámek měšický jest nyní majetkem Československé republiky, jest pronajat a zřízena v něm Slovanská kolej, domov dívčí mládeže pro doplnění vzdělání dívčí mládeže studiem jazyků a obchodních předmětů. Ředitelka této slovanské koleje pí Victorinová - Mockerová se svými chovankami se starají pečlivě o výzdobu oltářů a zpěv při mši svaté. Važte si i Vy, katolíci z Měšic a okolí, této své kaple, navštěvujte pravidelně v neděli a svátky služby Boží a posílejte na ně své dítky.“ Vincenc Nerad, farář líbeznický Když pan farář, dej mu Pán Bůh nebe, psal tato řádky, jistě netušil, že dny existence této kaple jsou již sečteny. Po vítězství pracujícího lidu v roce 1948 byla zrušena, prostor rozdělen příčkami a přestropením (původně byla kaple přes obě podlaží) a kulturní , umělecké a historické památky byl konec.... Vnitřní vybavení včetně oltáře nenávratně zmizelo - bylo rozkradeno nebo zničeno. K dnešku se zachovala pouze část nástropních Ambrozziho maleb a oltářní obraz stejného autora můžete najít v pražském kostele sv Salvátora. a to je z celé krásy vše. Část kaple, asi čtvrtinu původního objemu, se vchodem z 1. patra se současnému vedení nemocnice podařilo zachránit a pietně upravit. Patří jim za to dík. V současné době se zde konají bohoslužby pro pacienty nemocnice. Redakčně upravil Vladimír Novák
Původní stav interiéru kaple, v pozadí před oltářem Erwin Nostitz. 14
Ze sportu a kultury Zveme vás na výlet Byli jste někdy ve Ctěnicích? Je čas dovolených, cestování po světě, do dalekých zemí i do oblíbených míst v naší republice. Je dobře, že pro většinu lidí u nás již není problém vycestovat kamkoliv. Ale známe tak dobře jako pobřeží Chorvatska také naší republiku? Byli jste například někdy ve Ctěnicích? Je to místo vzdálené od Měšic asi 9 km na silnici mezi Čakovicemi a Kbely. Není to na dovolenou, ale na malý výlet třeba v neděli po obědě. Nebudu psát, kdy Ctěnice vznikly ani kterým pánům patřily, to se dozvíte, když si tam zajedete. Já na to místo pamatuji v šedesátých letech jako velmi odpuzující a zanedbaný státní statek, a proto jsem byla před několika lety mile překvapená, když jsem objevila, jak současný majitel, Pražská informační služba, začíná s obnovou. Od té doby tam jezdíme pravidelně a každý rok je tu něco nového, krásného a zajímavého. Největším tahákem je asi Kočárovna, kde jsou vystaveny asi dvě desítky kočárů, od pracovních až po překrásný arcibiskupský kočár, který sám o sobě stojí za návštěvu. Nezapomeňte, pokud sebou máte malé děti jít na galerii, kde se mohou „svézt“ v kočáru a dřevěný koník jim zařehtá. Krásně upravená konírna je přístupná veřejnosti jen po dohodě, z galerie je vidět i zastřešená jízdárna. Vloni bylo nově zpřístupněno přízemí původní tvrze i se zbytky vodního příkopu, letos je už opravena a zpřístupněna celá tvrz. Přilehlý park je rovněž nově upraven a je zde možnost krátké a nenáročné procházky. Vzorně upravené je i nádvoří a domky v areálu i na přístupové cestě. Jediným dosud neopraveným objektem je budova sýpky, ale jsou plány i na její opravu. Podívejte se dobře, jak dnes vypadá, tak a ještě hůře před několika lety vypadal celý areál. Návštěva Ctěnic vám zabere cca 2 hodiny času. Přeji hezké zážitky a příjemný výlet Ladislava Nováková
Pojďte s námi na pochod! Předběžně a v této chvíli ještě bez záruky, oznamujeme pořádání dalšího, už tradičního turistického pochodu (a jízdy) Povodím Mratínského potoka, který by se měl uskutečnit jako Svatováclavský vejšlap ve svátek 28. září. Šlo by se tentokrát po osvědčené trase jako loni, tedy z Líbeznic přes Měšice, Mratín, s cílem v Třeboradicích. Podrobnosti teď ještě nevíme, jakmile se je od organizátorů dozvíme, zveřejníme je všemi obvyklými způsoby. Sportovní a kulturní výbor 15
A ještě několik vtipů z manželského života: MUŽ! Manželé se chystají na návštěvu. Muž se ptá: „Miláčku, co myslíš, kterou košili si mám vzít, tu bez dvou knoflíků nebo tu se špinavým límečkem?“ Povídá muž ženě: „Když se oholím, cítím se o dvacet let mladší..“ „Tak proč se neholíš na noc?“ Přijde chlap z fitcentra domů a povídá ženě: Všechny svaly mě bolí…., ale to je dobře - když bolí, znamená to, že rostou.“ Žena na to: „Tak koukej růst!“ a praští ho mezi nohy… Muž si povzdechne: „Učinit ženu šťastnou je snadné…ale poměrně nákladné.“ „Tati, proč ses oženil s maminkou?“ „Vidíš?“ obrací se muž k ženě. „Ani to dítě to nedokáže pochopit!“ Dvě děti si vyprávějí: Po pěti letech se tatínek s maminkou opět udobřili. Maminka na tatínka po této dlouhé době opět promluvila. Vidíme ten krásný okamžik jako dnes. Bylo to o Štědrovečerní večeři. Řekla mu: „Žer!!“ Láska je dlouhý a sladký sen. A manželství budíček. Jiří Bejlek
Soutěž „Vesnice roku 2005“ V květnu letošního roku Obecní zastupitelstvo rozhodlo o přihlášení naší obce do soutěže „Vesnice roku 2005“, kterou vyhlásilo Ministerstvo pro místní rozvoj. No řekněte, proč se nepřihlásit? Nešlo vůbec o to zvítězit, ale měli bychom využít každou příležitost abychom obec zviditelnili a aby se o ní vědělo. Měšice se určitě mají čím pochlubit. Do soutěže se přihlásilo 22 obcí z kraje. Když k nám přijela hodnotitelská komise soutěže, tak jsme ji „protáhli“ po všech zajímavých a hezkých místech v naší obci. V době návštěvy nám přálo v tomto nepříliš povedeném létě i počasí a jakoby nám chtělo v soutěži být nápomocno, svítilo i sluníčko. Členové komise obdivovali množství zeleně v obci, zámecký areál s upraveným okolím rybníčku Kruh, vlastní Zámek, opravenou radnici, zrekonstruovanou ulici V Aleji a ulici Zámeckou, krásný fotbalový trávník, golfový areál i novou výstavbu rodinných domků. Seznámili jsme je také s činností spolků rybářů a fotbalistů, pochlubili se provozováním vlastní internetové sítě VES-NET, vydáváním Měšického Zpravodaje, plynofikací a odkanalizování celé obce atd. Myslím si, že obec Měšice, podle slov členů komise zabodovala a v soutěži nebude určitě hrát druhé housle. Jiří Bejlek PS: Těsně po uzávěrce 18. srpna proběhlo vyhlášení krajské soutěže „Vesnice roku 2005“. Vyhlášení se zúčastnili zástupci obce v čele se starostou. Obec Měšice se umístila o pouhé dva hlasy na krásném druhém místě a dostala od hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla „Ocenění obci Měšice okres Praha-východ, za kontinuální rozvoj obce“. Vítězem se stala malá obec Pravonín u Vlašimi. Vítězi pochopitelně gratulujeme a budeme se snažit abychom v příštím roce zvítězili my. I tak je druhé místo v konkurenci 22 obcí super. J.B. 16
Budova zrekonstruovaného Obecního úřadu
IX. ročník Měšické Prakyády 2005 V sobotu 20. srpna 2005 proběhl již 9. ročník Měšické Prakyády 2005. Opět se konala ve velice pěkně upraveném areálu Golf servisu. Konečně po dlouhé době proběhla akce bez deště. Zájem o letošní ročník byl veliký. Loňský rekord 90 soutěžících byl letos hravě překonán. Zúčastnilo se neuvěřitelných 125 závodníků. Jejich jmenný seznam byl vyvěšen na dvouapůlmetrových štaflích. Jak to tak vypadá při příštím jubilejním 10. ročníku budou potřeba štafle pětimetrové a ty menší bude používat pan Knetl k tomu, aby mohl výsledky zapisovat. Je vidět, že si Prakyáda získává stále větší popularitu a oblibu, což organizátory velice těší a nutí je již nyní přemýšlet o tom, co je třeba ještě vylepšit, aby ta jubilejní 10. byla ještě lepší. A nyní k vlastnímu průběhu. Začalo se v 9. oo hodin. Po dvoukolovém urputném vyřazovacím boji se s počtem 7 zásahů a více postupovalo do semifinále. A zde šlo do tuhého. Každý ze semifinalistů měl sice již jistotu malé upomínkové ceny (otvírák na lahve s tužkou a logem Prakyády), ale vidina 15 finálových cen a hlavně titul Nejlepšího prakyádníka pro rok 2005, dělala z dospělých chlapů malé kluky. Fandilo se, hecovalo, pokřikovalo, tak jak to má být, když se lidi dobře baví. O poslední 15. finálové místo se strhla neúprosná bitva v rozstřelu mezi závodníky se stejným počtem bodů. Do finále letošního ročníku se probojovali jak již osvědčení harcovníci, tak překvapivě i nováčci a naopak někteří vítězové a suveréni minulých ročníků vyhořeli. 17
Někdy to bylo o štěstí a smůle a někdy bylo znát, že se věk přece jen nedá zastavit nebo přelstít. Na druhé straně jsem musel obdivovat účastníka pana Nováka, který ač o dvou berlích střílel výborně a dostal se bez problémů do semifinále. Přál bych mu, aby mu to tak běhalo, jako mu to střílelo. Ve finálové patnáctce se sešli letos opravdu ti nejlepší. Finále se střílelo na 15 Pet-lahví a nervy pracovaly, body se počítaly a kalkulovalo se o vítězi. Pozdější vítěz, jak se mi ještě v průběhu finálového boje přiznal, si vzal ponaučení z loňského roku, kdy to přehnal před finálem s množstvím povoleného dopinku (piva) a neuspěl. Letos dopoval jen na 50% a vyhrál. Kdo to tedy byl? Vítězem 9. ročníku Měšické prakyády a Nejlepším prakyádníkem pro rok 2005 se stal JIŘÍ MALÁK
„foto vítěze“ Na dalších místech se umístili: 2. Kuneš Antonín 3. Vokoun Jan 4. Hřebačka František 5. Moravec František 6. Kraubner Martin
7. Šimek Karel 8. Herout Josef 9. Renčín Tomáš 10. Hanžl František 11. Greňo Jiří
12. Stránský Tomáš 13. Cibulka Marek 14. pan Paur starší 15. Drastil Martin
Nesmíme také zapomenout na letošní velkou účast žen. Dvě z nich se dokonce dostaly až do semifinále. Protože pořadatele těší, že se k takovéto ryze mužské zábavě dokáží připojit i nebojácné ženy, připravili pro tři nejúspěšnější, hezké ceny. Zvítězila : 1. Jirouchová Jana 2. Vokounová Lída 3. Šašková Lenka 18
Chlapi to koukáte jak nám to jde (čtyři ženy v akci) A co na závěr? Nezbývá než poděkovat všem obětavým pořadatelům, kteří vše zorganizovali a zvládli velký nápor všech 125 závodníků, s početným doprovodem diváků a fandů. Dík patří všem sponzorům a všem těm, kteří nezávodili, aby vytvořili zázemí, kde se starali o pohodu těch druhých. Vždyť, kde se dneska člověk baví 7 hodin za pouhých 50,- Kč startovného. Dík patří i tam „nahoru“, že počasí bylo načasované tak, že začalo pršet až hodinu po skončení celé akce. Za to vše si organizátoři přejí jediné: „Přijďte za rok zase a vezměte s sebou své známé na jubilejní 10. Měšickou Prakyádu roku 2006“. Uděláte si zde náladičku opravdu „jako z praku“. Sportu zdar a praku zvlášť, opět neúspěšný střelec Jiří Bejlek PS: Odposlechnuto na střelnici: Ptal se tam takový malý hošík svého otce. „Tati, proč má ten jeden pan pořadatel tak velké břicho? To má od piva“? „Ne synku, to nemá Od piva, to má Na pivo!“ J.B.
TAEKWON-DO WTF SK PEGAS DOJANG PRAHA pořádá nábor nových členů do školy korejského bojového umění. Přihlásit se může každý, bez rozdílu pohlaví ve věku od 7 do 90 let. Kde: ZŠ Ďáblice P 8, U Parkánu 11 Kdy: 17.9. 2005 od 18 oo-19 oo nebo každé PO od 17 oo-18 oo a ST od 18 oo-19 oo. Nábor je spojen s exhibičním vystoupením a seznámením s uměním. Na vaši účast se těší Dalimil Tachecí 3. Dan TAEKWON-DO WTF Člen DEMOTYMU ČR. 1. DAN TKD IFT a 1. DAN JI-JITSU 19
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Srpen 2005. Ročník 2, číslo 4. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Světla Kuprichtová, Anna Raková a Ladislava Nováková. Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Toto číslo vyšlo 31. srpna 2005, příští číslo vyjde v říjnu 2005. Distribuováno zdarma. 20
