Michal. Richard SUCHÁNEK GENZER. CHYTROST NEJSOU ÎÁDNÉ âáry aneb S TOUHLE SI JI NEVYT ETE

001-137 SUCHGEZ reedice_1 SUCHGEZ 10.10.12 13:39 Stránka 1



Michal SUCHÁNEK

Richard GENZER CHYTROST NEJSOU ÎÁDNÉ âÁRY aneb S TOUHLE SI JI NEVYT¤ETE


© Michal Suchánek & Richard Genzer, 2006, 2012 Cover photo © Petr Pavlík, 2012 Photos © Marie Votavová, 2006, 2012 © NAKLADATELSTVÍ XYZ, s. r. o., 2006, 2012 Veškerá práva vyhrazena ISBN 978-80-7388-726-1


Něco krátkého úvodem... Byl obyãejn˘, krásn˘ letní den, a já musel za prací. Sedl jsem za volant svého vozu a vydal se po dálnici D1, smûrem na Bratislavu. Cesta vesele ubíhala, ale najednou, najednou mi na 52. kilometru do‰el benzin. Z kufru jsem vyndal kanystr a vydal se k nejbliÏ‰í ãerpací stanici. Kanystr jsem naplnil aÏ po okraj, zaplatil a vrátil se zpût k vozu. Obsah kanystru jsem do poslední kapky vylil do nádrÏe a kanystr peãlivû uschoval zpût do zavazadlového prostoru. Usedl jsem zpátky do vozu, zasunul klíãky do zapalování, nastartoval a jel dál. A cestou se mi uÏ nic zvlá‰tního nestalo.



Zprasená pohádka O třech vepřících


Žila ryla tři prasátka. Narodila se v chudé prasečí rodině. Nejstar‰í se jmenoval Stanipras, prostfiední Jaropras, a nejmlad‰í, ten dostal jméno po tatínkovi, Prasohlav. Jejich tatínek, to bylo úplnû normální pracovité prase. Ale protoÏe byl hodn˘, dostával za svou práci málo zaplaceno, a tak ãasto stfiídal zamûstnání. A jejich maminka? To byla pûkná svinû. Vyhlá‰ená prasavice. Jmenovala se Prasava, a kdyÏ byla mladá, byla pr˘ je‰tû hezãí. JenÏe nebyla moc chytrá, a tak Ïádná zamûstnání nestfiídala, protoÏe nikdy Ïádné nemûla. Byla v domácnosti a starala se o rodinu. A v tom jejich chlívku ze tfií mal˘ch pa‰íkÛ vychovala pûkná prasata. Îili si skromnû a spokojenû. Praseãí kluci bûhali cel˘ den venku a s ostatními praseãími dûtmi hráli oblíbené praseãí hry. Na prasata a na fiezníky, Na veterináfie, Chodí prase okolo, nedívej se na nûho a Na prasáka. Tu mûl nejrad‰i nejstar‰í Stanipras. Jednoho dne si je zavolal jejich tatínek Prasohlav. „Tak, kluci, je ãas, abyste pfiestali lítat jako spla‰ená prasata, uÏ jste velk˘ a tlust˘, musíte se nûãím vyuãit. Tak tfieba ty, Jaroprase, ãím bys chtûl b˘t?“ „Já bych chtûl jít do svûta a stát se slavn˘m a úspû‰n˘m prasetem, aby na mû ostatní prasata byla py‰ná. Tfieba prezidentem,“ odpovûdûl Jaropras. „Do svûta! A co bys, pro prase, v tom svûtû dûlal?“ kfiiÏuje se tatínek. „Jaroprase, pamatuj si, Ïe vepfiík má Ïít tam, kde je doma, a né se cpát mezi lidi. ZaplaÈ prase, dafií se nám je‰tû docela dobfie. VaÏ si i toho mála, co máme, a buì rád, Ïe jsi tlustej. A nefiíká se prezident, ale prasedent, Jardo.“ „Aha. Ale jako prasedent bych moÏná byl je‰tû tlustûj‰í, jezdil bych v mercedesu, mûl bych za Ïenu nûjakou prasavu a ãistokrevn˘ho, cviãen˘ho prasopsa. A tatínku, nefiíkejte mi Jardo, jmenuji se Jaropras.“ „No potû‰ prase. A ãímpak by chtûl b˘t tvÛj bratr Stanipras?“ zeptal se tatínek nejstar‰ího prasyna.

8


„No, já bych chtûl b˘t slavn˘ sportovec. Aby na mû ostatní prasata byla py‰ná. Budu fotbalista, vydûlám spoustu penûz, vezmu si za Ïenu kadefinici a ta mi bude melírovat ‰tûtiny. Jo, a doma by klidnû mohla chodit jen tak, bez podprasenky,“ na chvíli se zasnil Stanipras. „Pane prase,“ podivil se tatínek „uÏ jsi nûkdy vidûl, aby prase hrálo fotbal? MoÏná nûjak˘ hodnû talentovan˘, ale ty, Staniprase?“ „Náhodou mû kamarádi chválí. ¤íkají, Ïe pûknû prasím. Nevím, proã bych nemohl prasit tfieba ve Spartû.“ „Ale vÏdyÈ má‰ místo nohou kop˘tka, Stando,“ snaÏí se mu to vymluvit tatínek. „Budu obránce a na to, abych nûkoho zprasil, mi moje ãtyfii kop˘tka úplnû staãí. Víte, co uÏ jsem za vepfiínem odehrál záprasÛ?“ chlubí se Stanipras. „A nefiíkejte mi Stando, jmenuju se Stanipras.“ „A co kdybys, Staniprásku, zkusil nûjak˘ jin˘ sport, kde by ti byla kop˘tka platná. Co tfieba prasobruslení?“ snaÏí se ho pfiemluvit tatínek. „Tak to uÏ teda, tatínku, mÛÏu jít rovnou k cirkusu a skonãím jako prasojezdec,“ urazí se Stanipras. „Tak to v Ïádném pfiípadû,“ zlobí se tatínek, „najde‰ si nûco poctivého, tfieba na jatkách. Jsi tlust˘, rychle se tam zaprasuje‰. A co ty, Prasohlávku, ãím bys chtûl b˘t ty?“ obrátí se tatínek na toho nejmlad‰ího. „Já bych chtûl, mil˘ tatínku, jenom pilnû prasovat, prasovat a prasovat. Nûkdy si na chviliãku odpoãinout, ale hned zase prasovat dál. Taky bych chtûl b˘t ãestn˘ a tlust˘. A k tomu snad ani Ïádnou svini za manÏelku nepotfiebuji.“ Tatínek posmutnûl. „Tak ty nás chce‰, Práso, taky opustit?“ „Nebojte se, tatínku, je‰tû neumírám,“ nechápe Prasohlav, „a klidnû mi mÛÏete fiíkat Práso, i kdyÏ se jmenuji Prasohlav. Ale prasím vás, nechte mne jít s bratry. MÛÏu jim nést vûci a zpívat do kroku. Znám nazpamûÈ cel˘ muzikál JeÏí‰ Kristus Superprase, Prásulu, a i ten, jak podle nûj natoãili ten film… jo… ·tûtiny. A kdyÏ nám bude smutno, zazpíváme si tu písníãku, kterou jste nás uãil, kdyÏ jsme byli je‰tû podsvinãata, vzpomínáte?“ zeptal se Prasohlávek a hned kousek zazpíval: „Ovãáci, prasáci, vy jste na‰i viãku i tu ãoãoviãku vyprásli.“ Tatínek pochopil, Ïe uÏ je ve chlívku neudrÏí. „Dobfie, ãuníci. I kdyÏ si myslím, Ïe by si v‰ichni vepfii mûli ty svoje ãuÀaãinky a praseãinky provádût doma, bûÏte si, kam vás paj‰l táhne. Ale musíte drÏet pfii sobû. Jedinû tak pfiekonáte

9


v‰echny nástrahy. Buìte stateãní a tlustí. Opatruj vás prase. BûÏte rovnou za rypákem a nevracejte se mi s prasíkem. A nezapomeÀte, Ïe lidi jsou hubení, a hubenejm se nedá vûfiit. Slibte mi, Ïe se nikdy nerozejdete.“ „No jo…,“ zamyslel se Stanipras, „ale jestli se nemáme nikdy rozejít, tak to tady budeme muset furt stát na místû, kdyÏ se teda nesmíme rozejít.“ „Ty jse‰ celá maminka, Staniprase,“ pok˘val hlavou tatínek, „myslel jsem to tak, Ïe se nesmíte nikdy rozlouãit.“ „Tak to tady opravdu budeme muset furt stát, protoÏe jste nás vÏdycky uãil, Ïe bez rozlouãení se nesmí odcházet,“ povídá Stanipras. Tatínka to trochu rozãílilo. „Pro prase na nebesích… Îe se nikdy nesmíte rozejít, to jsem myslel jako oprasnû.“ Do debaty se vloÏil chytr˘ Jaropras: „Nezlobte se na nûj, tatínku, on je úplnû blbej. To je pfiece jasn˘, Ïe se nesmíme rozejít,“ pak se zamyslí a zeptá se: „A rozbûhnout se mÛÏeme?!“ „Ty jse‰, Jaroprase, taky cel˘ maminka,“ vzdychne tatínek, „myslím, Ïe je nakonec dobfie, Ïe pÛjde‰ s bratry, Prasohlave. Chci vás jen poprasit, abyste drÏeli pfii sobû.“ Na tom se bratfii ani nemusí domlouvat. „Slibujeme vám, tatínku, Ïe budeme drÏet pfii sobû a budem se o to snaÏit, seã nám budou síly prasit. Kopyto, jelito, prasí to!“ Vtom za nimi do pokoje ve‰la krásná maminka Prasava a povídá: „KdyÏ uÏ jste u tûch jelit, kluci… Pfiijel fiezník Patoãka… Ty jsi pr˘ na fiadû první, táto… pak… ty… ty… a… ty. Mû prej vezmou na konec. Jak to tak vypadá, pojedeme do svûta v‰ichni!“ A to je kanec zprasené prasí pohádky.

10


Michal Suchánek

VEČÍREK torzo divadelní hry


rodinné album Michala Suchánka


Osoby a obsazení: Jifií Hrd

40 let, morous a trochu notor

ZdeÀka Hrdová

jeho stejnû stará manÏelka, ráda by chytla vlak, kter˘ jí ujel

Richard Crha

mimofiádnû slu‰n˘ ãlovûk, zfiejmû z jiné planety

Anna Kozounová

prdlá spoluÏaãka

Frankie Pudil

pfiisprostl˘ tfiídní komik

Petr Klacík

zpûvák a homosexuál

Janiãka

mladá neznámá

Dal‰í 2–3 postavy se objeví po pfiestávce. Snad. MoÏná Prasopes, moÏná tfiídní uãitel. MoÏná také muÏ, o kterém si v‰ichni myslí, Ïe je to b˘val˘ spoluÏák, ale pfiitom je to podomní obchodník. V reálu tak skuteãnû mÛÏe nûkdo nabízet svÛj „produkt“ divákÛm.

V domû, kdesi za mûstem, sedí v ob˘váku muÏ a Ïena. Jsou to manÏelé. Zfiejmû jiÏ hodnû dlouho. On se jmenuje Jifií Hrd a ona ZdeÀka Hrdová. Pijí kávu. Jirka Hrd si ãte. Hrdová:

Obeslal jsi je v‰echny?

Hrd:

V‰echny, na kter˘ jsme mûli adresu.

Hrdová:

No, tak já nevim…

Hrd:

Buì klidná, prosim tû…

Hrdová:

(po pauze) A jak jsi jim to napsal?

13


Hrd:

Normálnû: Milí béãáci, zveme vás na kolaudaci na‰eho domku, jídlo a pití vítáno. Jirka Hrd a ZdeÀka Hrdová. Dobr˘?

Hrdová:

O tom jídle a pití jsi psát nemusel. Budou si myslet, Ïe na to nemáme.

Hrd:

Ale co by si mysleli, voni jsou zvyklí. Nota bene, kdyÏ si pfiinesou svÛj chlast, aspoÀ si ho budou váÏit a tolik se nevoÏerou. A kdyÏ budou stfiízliví, tak nebudou tak rozeÏran˘ a neseÏerou v‰echno.

Hrdová:

Myslí‰, Ïe se jim tu bude líbit?

Hrd:

Jim urãitû.

Hrdová:

A myslí‰, Ïe se tu budou cítit jako doma?

Hrd:

Tak tím si mÛÏe‰ bejt jistá. Tfieba takovej Pudil, ten se cejtil doma v‰ude. Pamatuje‰, jak jsme k vám jednou pfii‰li, kdyÏ byli va‰i v t˘ Lybii nebo kde. No jistû, voÏrali jsme se vajeãÀákem a pak jsi nám v‰em dala…

Hrdová:

Tak to si teda nepamatuju.

Hrd:

Ale jó. Byl jsem tam já, Pudil a Prasopes. To si pfiece musí‰ pamatovat. Prasopes si ‰el snad pûtkrát.

Hrdová:

To si dûlá‰ legraci.

Hrd:

To si teda nedûlám. Myslím, Ïe se ti ohromnû líbilo.

Hrdová:

Ty jse‰ ale sprostej. (po pauze) A Prasopsa jsi obeslal taky?

Hrd:

Tak Prasopsa jsem jedin˘ho nevobeslal. Sice si pamatuju, kde bydlel, ale nemoh jsem si vzpomenout, jak se doopravdy jmenuje. A i kdyÏ ho moc nemám rád, tak mi pfiece jenom pfii‰lo blb˘ napsat na obálku: VáÏen˘ pan Prasopes, Tfiída míru 33.

Hrdová:

JeÏi‰marjá, to ses mû nemoh zeptat?

Hrd:

JeÏi‰marjá. A jak jsem moh vûdût, Ïe zrovna tohle si pamatuje‰. Ty si normálnû pamatuje‰ úpln˘ hovno, ale jak se jmenuje nûjakej debilní Prasopes ze ‰koly, tos nezapomnûla.

Hrdová:

Na jeho jméno se nedá zapomenout.

Hrd:

Jestli má takov˘ jméno, jak vypadá, tak se nedivim.

Hrdová:

Mnû se náhodou jeho jméno docela líbí.

14


Hrd:

Tak to by mû fakt zajímalo, jak˘ se tobû líbí jména. No tak, jakpak se ná‰ Prasopejsek jmenuje?

Hrdová:

Jmenuje se pfiece Bohdan. Bohdan Salaba.

Hrd:

No jo. Bohdan Salaba. Hmm… S takov˘m jménem bych byl py‰nej, Ïe mi kamarádi fiíkaj Prasopes. To jsem mu moh klidnû napsat.

Hrdová:

Docela by mû zajímalo, jak asi teì vypadá…

Hrd:

No, jak asi vypadá… Furt jako Prasopes, akorát star‰í. Doãká‰ se. Von se vÏdycky objeví tam, kde se nûco dûje. (zvonek) Tak vida, my o vlku, a Prasopes za dvefima! (Hrd jde otevfiít, Hrdová se upravuje) (Hrd se ve dvefiích vítá s Richardem)

Hrd:

Nazdar, ãlovûãe!

Richard:

Nazdar, ãlovûãe!

Hrd:

Jé, my jsme si mysleli, Ïe to je Prasopes, a zatím to se‰ ty, ãlovûãe! Tak pojì dál, posaì se… (Hrd evidentnû neví, o koho jde)

Richard:

Tak on Prasopes taky pfiijede… Toho uÏ jsem nevidûl… Já jsem mu chtûl kolikrát napsat, jenÏe jsem zapomnûl jeho kfiestní jméno.

Hrdová:

Bohdan.

Richard:

No jo. Bohdan Prasopes. A mûl takovou dívãí pfiezdívku… takovou hnusnou… nûco jako… jeÏibaba…

Hrdová:

Salaba.

Richard:

Ano, tak ta je snad je‰tû hnusnûj‰í. (po pauze) No, a jak je?

Hrd:

Dobr˘… a ty?

Richard:

Ale jó…

Hrd:

A jinak?

Richard:

Jó… jinak jó…

Hrd:

A má‰ se?

Richard:

Dobré to je… A vy?

Hrd:

No… tak… my… taky… tak… nûjak…

15


Richard:

Hmm…

Hrd:

No tak, povídej, ãlovûãe, jak to jde?

Richard:

Jde to, jde to…

Hrd:

Hmm…

Hrdová:

Ale mohlo by to b˘t lep‰í… Ïe jo?

Richard:

Hmm…

Hrdová:

Hmm…

Hrd:

To uÏ tak bejvá…

Richard:

No jo, no…

Hrdová:

(po pauze) A to mi teda Milane fiekni…

Richard:

Já nejsem Milan.

Hrdová:

Jé, já ti fiekla Milane, jó? Já sem pitomá, dyÈ já pfiece vím, Ïe nejsi Milan.

Hrd:

To je snad jasn˘, Ïe to není Milan. Viì, Ïe nejsi Milan?

Richard:

Né, já opravdu nejsem Milan.

Hrd:

Vidí‰, sem to fiíkal.

Hrdová:

Já vím.

Hrd:

(po pauze) A to mi teda Mirku fiekni…

Richard: Hrd:

Ale… já nejsem Mirek. Sakra, vona by ãlovûka úplnû zblbla. Já pfiece vím, Ïe nejsi Mirek. No, nejsi Mirek? No, Ïe ne?

Richard:

Ne, nejsem.

Hrd:

Tak vidí‰, prosim tû, Ïe to není Mirek. Sem to fiíkal… (po pauze) A to mi teda ãlovûãe fiekni, jak ty to dûlá‰, Ïe vypadá‰ pofiád stejnû? To by mû teda ãlovûãe fakt zajímalo…

Richard:

Já jsem pfiece Richard…

Hrd:

JéÏi‰, nazdar Richarde, ãlovûãe, ty ses zmûnil. My jsme tû hned nepoznali, viì?

Richard:

To nevadí.

Hrdová:

Ahoj Richarde.

16


Hrd:

Tak povídej, kamaráde, jak je?

Richard:

Ale jo…

Hrd:

No to je fantastick˘. A jinak?

Richard:

Jinak dobr˘.

Hrd:

Paráda! A má‰ se?

Richard:

Jde to, jde to.

Hrdová:

Ale mohlo by to b˘t lep‰í, Ïe jo?

Hrd:

Ani neví‰, kamaráde, jakou jsi mi udûlal radost, Ïe tû zase vidím. Ví‰, Ïe mám vût‰í radost, neÏ kdyby pfiijel Milan…

Richard:

To jsem rád.

Hrd:

Nebo Mirek…

Richard:

To mû tû‰í.

Hrd:

Nebo Richard! A na to si, Pavle, spolu pfiipijeme! Dovalils nûco?

Richard:

Tak on uÏ Pavel taky pfiijel? To je hezké. A kdepak ho máte?

Hrd:

Hele, nezamlouvej to a rad‰i ukaÏ, cos pfiitáh…

Richard:

Pfiivezl jsem Müllera… (hledá v ta‰ce)

Hrd:

Millera? Miller… Miller… A jó! Miller, jasnû, ten z céãka!

Richard:

Müller Thurgau.

Hrd:

Jo, tak vy jste pfiijeli tfii?

Hrdová:

Jirko, to je fla‰ka.

Hrd:

(koneãnû pochopí) Ale jistû Ïe to je fla‰ka… To byl… takovej fór jako… pro zasmání… Ïe jo… sranda. Copak si myslíte, Ïe to jako neznám, nebo co? Víte vy vÛbec, kolik jsem já toho Müller Turnaj do sebe nalil… Za svÛj Ïivot… To bylo panákÛ… Mraky… A vÏdycky nefiedûn˘! (Hrdová mezitím nalila)

Hrdová:

Na zdraví!

Richard:

Na va‰e… (v‰ichni si Èuknou a obfiadnû pijí. Hrd to do sebe vyklopí jako kofialku)

Hrd:

No… dobr˘ je to… takov˘ kysel˘. A ví‰, co mi, Pavle, taky je‰tû docela chutná? VajeãÀák! Tím jsem se, hochu…

Richard:

Jsem Richard.

17


Hrd:

PromiÀ, Pavle, já vím, Ïe jsi Richard. A mÛÏu ti teda fiíkat Rí‰o? Tak vajeãÀákem jsem se poprvé ztfiískal u ní doma… Rí‰o… To byl mejdan, hochu… Rí‰o… To si dovede‰ pfiedstavit. Byl jsem tam já, Pudil a Prasopes. A ví‰, co udûlal Prasopes?

Hrdová:

Jirko!

Hrd:

Neboj se, to je jiná pfiíhoda. Pfiece nejsem tak blbej, abych tady pfied Pavlem vyprávûl, jak tû Prasopes pûtkrát vojel. Tohle je vo tom, jak vám do‰el ten papír…

Richard:

Jsem Richard.

Hrd:

A to má‰ jedno. Tak von ti jim do‰el papír. Na záchodû. A Prasopes, jak byl voÏralej, tak si vyhrnul rukáv a… (zvonek) …á, my o vlku, a Prasopes za dvefima!

Hrdová:

Já se skoãím pfieãísnout. (Odejde. Hrd jde otevfiít. Ve dvefiich stojí Kozounová a PéÈa. V‰ichni se navzájem objímají)

Richard:

Aniãka Kozounová. Ahoj Aniãko.

PéÈa:

Ahoj dûti…

Hrd:

Nazdár, co nesete?

Kozou‰ka: (Hrdovi)

âau Jirko, kde má‰ mámu? Richard:

Já pfiece nejsem Jirka, já jsem…

Kozou‰ka: Poãkej, poãkej… já vím… ty musí‰ bejt… Hrdová:

(pfiichází) Prasopes. Von nepfii‰el?

Kozou‰ka: Hrdovka, ty je‰tû Ïije‰? Já myslela, Ïe uÏ jsi chcípla… Hrdová:

Kozou‰ka, ty jsi pfiivedla PéÈu?

Petr:

Ahoj dûti.

Kozou‰ka: Nó, my jsme s potkali u doktora. Richard:

Aniãka Kozounová. Jak dlouho jsme se, Aniãko, nevidûli?

Hrdová:

No, tady PéÈu, toho v t˘ televizi vidíme pofiád.

Petr:

Nazdar bando. SnaÏím se, sv˘m zpÛsobem, to víte.

Richard:

Ty jsi, Aniãko, váÏnû nezapomnûla, jak se jmenuju?

18


Kozou‰ka: To ví‰, Ïe ne. JenÏe tys mûl nûjakou pfiezdívku, Milane… Hrd:

To není Milan.

Kozou‰ka: (pofiád Richardovi)

Moment… tobû se fiíkalo… Vlkodlak! Petr:

Prasohlav!

Hrd:

Prasopes.

Hrdová:

Bohdan Salaba.

Richard:

Jak bych já mohl b˘t Bohdan Salaba, Prasopes, kdyÏ ho ani trochu nemám rád. Já ho teì dokonce snad nenávidím.

Kozou‰ka: (Richardovi)

Hele, Bohdane, tys byl dycky tak trochu svinû, viì? (zvonek) Hrd:

My o svini, a Prasopes za dvefima.

Hrdová:

Já se skoãím pfieãísnout. (Hrd jde otevfiít. Ve dvefiích stojí celkem oÏral˘ Pudil.)

Hrd:

Nazdár Pudile!

Pudil:

Zdravím vás, Hrdovi. Zouváme se?

Kozou‰ka: Teda já chcípnu, ty je‰tû Ïije‰?

(v‰ichni se opût vítají) Hrdová:

(zklamanû) To se‰ ty… Bohdana jsi nevidûl?

Hrd:

Hele, pamatuje‰? Jak je, jak je, Pudile – Prdile?

Pudil:

Dobfie, dobfie, Hrde – Prde!

PéÈa:

Nazdar bando…

Hrdová:

Jak dlouho jsme se nevidûli? No, tebe, PéÈo, tebe vidíme v t˘ televizi pofiád…

PéÈa:

SnaÏím se, to víte…

Richard:

Nazdar Pudile!

Pudil:

Zdar Milane!

Richard:

Já nejsem Milan. Já jsem Pavel. Teda Richard.

Pudil:

JéÏi‰, nazdár Rí‰o! Tak jestli jsme v‰ichni, tak to mÛÏem rozjet.

Hrd:

Co jsi pfiitáh?

Pudil:

Kapelu.

19


Petr:

Ty má‰ svou kapelu?

Pudil:

Nó, chronickou… cha… cha… Vtipn˘, Ïe jo?

Petr:

Já mám zas nûjakej ‰patnej Ïaludek. (odejde ven)

Kozou‰ka: (Pudilovi)

Teda, ty se‰ prase. Richard:

Já nejsem prase, já jsem…

Pudil:

Prasopes! Jasnû, se‰ to ty. A kde má‰ kumpány?

Richard:

Jaké kumpány?

Pudil:

VÏdycky jste pfiece chodili ve tfiech. Ty, Bohdan a JeÏibaba.

Hrdová:

Salaba.

Hrd:

Aby ses neposrala.

Hrdová:

(five) Jak to se mnou mluví‰?

Hrd:

JeÏi‰marjá, co jsem jako fiek? (hádka se stupÀuje; zÛãastní se jí i Pudil a Richard)

Richard:

Prosím vás, prosím vás… Já nejsem ani Bohdan, ani Milan, ani Salaba, ani Ïádn˘ Prasohlav nebo Vlkodlak. Já pfiece nejsem Ïádná JeÏibaba, vÏdyÈ se na mne podívejte… (v‰ichni ztichnou)

Richard:

…já jsem pfiece… (do nastalého ticha nûkdo zaklepe)

Richard:

Prasopes! Né… Teì jsem se spletl.

Petr:

Neru‰ím… bando?

Pudil:

(Richardovi) Tak vidí‰. Trocha psychick˘ho nátlaku a ãlovûk vyzvrací v‰echno.

Petr:

Mnû není ‰patnû, ãestn˘ slovo. Já jsem se byl jenom projít. Já mám zítra natáãení, a tak mám trochu nervy. A veãer je‰tû míchám ve studiu.

Pudil:

To se ti nedivím, já kdyÏ to míchám, tak mám taky pûkn˘ nervy. A kolikrát to ani nestihnu a hodím to rovnou na podlahu. (Hrdov˘m) Bojíte se? Bleéé.

20


(naznaãí zvracení) Cha cha… Kozou‰ka: A co, PéÈo, natáãí‰? Petr:

Ale, takovej sv˘m zpÛsobem zábavnej pofiad na Novû.

Hrd:

Ty exote, to bude Na vlastní voãi, Ïe jo? Cha chá…

Hrdová:

JéÏi‰, PéÈo, vono uÏ se o tom ví?

Petr:

Mám vystupovat s GoÈákem a tak…

Kozou‰ka: Hele, a von je Gott taky… to… no…? Hrd:

TakÏe vy tam budete oba.

Kozou‰ka: A o Gottovi se to ví? Petr:

Myslím, Ïe ne. A uÏ o tom prosím nemluvte. Máme spolu zpívat duet.

Pudil:

Já nevim, Ïe se furt tak vyptáváte. Umûlci byli dycky trochu divn˘. I kdyÏ, tady … (vzpomíná na Richardovo jméno) …Robert s tûma jménama taky není úplnû normální.

Hrdová:

(Richardovi) No tak, pofiád mlãí‰… fiekni taky nûco, Romane. Co práce, dûti, koníãky nûjak˘. VÏdyÈ jsme se nevidûli vûãnost. Pfiece se nenechá‰ pfiemlouvat.

Richard:

Nechám.

V‰ichni:

(skandují) Romane! Romane! Romane!

Richard:

Tak dobfie. Pfiedev‰ím bych se vám chtûl pfiedstavit. Nejmenuju se Roman, ale… (nemÛÏe si vzpomenout…)

Hrd:

Milan.

Hrdová:

Mirek.

Pudil:

Pavel?

Petr:

Robert!

Hrd:

Standa.

Hrdová:

Vláìa.

Petr:

Karel?

Pudil:

Jana?

21


Kozou‰ka: Roman. Pudil:

Romana.

Hrd:

Ty vole…

Richard:

TakÏe, jak se jmenuju, uÏ víte, to mÛÏu pfieskoãit. Jsem pofiád svobodn˘, bezdûtn˘. Na Ïeny jsem mûl tak nûjak smÛlu.

Petr:

Fakt?

Richard:

Ony nevyhledávají mne a já nevyhledávám je.

Petr:

Nekecej.

Richard:

MÛÏu bez Ïeny normálnû Ïít.

Petr:

Jo, to je fakt, tohleto. To se dá.

Hrd:

To já s ní musím Ïít nenormálnû.

Hrdová:

Jirko!

Richard:

UÏ od ‰koly jsem vlastnû samotáfi. Vystudoval jsem stfiední zemûdûlskou a potom teologii. Pak jsem odmítl spolupráci s StB a Ïivot se zaãal ubírat jinam, neÏ bych si pfiál. Zniãili mi Ïivot, ale já se na nikoho nezlobím. âlovûk se musí nauãit odpou‰tût, b˘t tolerantní a milovat bliÏního svého.

Petr:

To já si myslím taky, tohleto.

Richard:

Já jsem si na‰tûstí porozumûl s Bohem a on mi pomáhá b˘t klidn˘ a vyrovnan˘. Víra mne nauãila své nepfiátele ctít a milovat. Akorát nûkdy takhle po ránu bych jim s chutí nakopal prdel. Nezlobíte se?

Hrd:

Já se teda nezlobím, protoÏe já bych kolikrát nakopal prdel i sv˘m pfiátelÛm.

Hrdová:

Prosim tû, vÏdyÈ Ïádn˘ nemá‰.

Hrd:

A kvÛli komu asi…

Petr:

Ví‰, Richarde, Ïe já taky skoro Ïádn˘ pfiátele nemám. A kdyÏ, tak bych je spoãítal na prstech jedn˘ ruky…

Richard:

Ale po revoluci se mÛj Ïivot zmûnil k lep‰ímu. Teì mÛÏu svobodnû vyznávat víru, kterou chci.

Petr:

…tfieba Va‰ek Neckáfi…

Kozou‰ka: A která to jako je, ta víra? Richard:

22

Já jsem teì, Aniãko, ãlenem SdruÏení vykoupení posledního dne.


Petr:

…PéÈa Kotvald…

Hrd:

To je dobr˘. Já jsem zas ãlenem SdruÏení zaplacení posledního rumu. Vy o nás víte?

Hrdová:

(Richardovi) To voni maj takovej klub v hospodû. (Hrdovi) To je nûjaká sekta, Ïe jo?

Richard:

Oznaãení sekta mi pfiijde takové pejorativní, my jsme kfiesÈanské sdruÏení.

Petr:

…nebo Vlatsta Harapes, sv˘m zpÛsobem to je taky mÛj kámo‰…

Kozou‰ka: A co jako dûláte? Richard:

Tfieba zpíváme…

Petr:

VáÏnû?

Richard:

Nebo ãteme…

Hrd:

Ty vole…

Richard:

Nebo rozjímáme…

Kozou‰ka: A nelepíte si taky nûjak˘ mod˘lky? Richard:

To by ses divila, ale ze v‰ech vûcí, které SdruÏení odevzdáme…

Hrd:

(skoãí mu do fieãi) Poãkej, vy jako musíte vodevzdat v‰echny vûci?

Richard:

My nemusíme, my chceme.

Hrd:

CoÏe?

Richard:

My si to dokonce pfiejeme. ProtoÏe odevzdat své vûci ve prospûch víry je pfiirozené.

Hrd:

Mnû teda pfiijde dost pfiirozen˘, Ïe kdyÏ si koneãnû koupím oktávku, Ïe si ji nechám, a ne Ïe budu nervózní z toho, Ïe ji nemám komu dát.

Richard:

To je právû to, Ïe já uÏ jsem pochopil, Ïe kdyÏ se od v‰eho oprostím, budu nekoneãnû ‰Èastn˘.

Hrd:

A jsi?

Richard:

Nejsem. Ale je‰tû jsem se úplnû neoprostil.

Pudil:

Hele, jestli se chce‰ oprostit vod hodinek, tak já bych si je klidnû vzal. A budem nekoneãnû ‰Èastn˘ oba. Já budu ‰Èastnej, Ïe mám nov˘

23


hodinky, a ty bude‰ ‰Èastnej, Ïe Ïádn˘ nemá‰. To je dobrá víra, tohleto. Máte nûjak˘ho ‰éfa? ProtoÏe já bych to dûlal. Richard:

Máme. Ale nikdo ho nezná.

Pudil:

To je dobr˘, tak vy to odevzdáváte anonymnû? Nechce‰ si se mnou zaloÏit nadaci? Îe bysme to pro vás vybírali, já bych si nechal, co potfiebuju, a zbytek byste si vzali…

Kozou‰ka: Ty furt myslí‰ jenom na prachy. Voni jsou jin˘.

(po pauze) A mÛÏe‰ jíst vepfiov˘? Richard:

MÛÏu jíst v‰echno. Jenom nesmím kachní vejce.

Hrdová:

To je nûjakej symbol?

Richard:

Ne. Akorát jsem po nich v Bulharsku chytil Ïloutenku.

Pudil:

Ty vole, má‰ jezdit na Kanáry.

Richard:

V Kanárech poboãku nemáme.

Kozou‰ka: A máte ve SdruÏení taky Ïensk˘? Richard:

Ne.

Petr:

(se zájmem) VáÏnû?

Hrd:

To není marn˘.

Kozou‰ka: A jak to dûláte? Richard:

Co?

Kozou‰ka: No bez Ïenskejch jako… Richard:

Co?

Kozou‰ka: No, kdyÏ jste takhle pofiád chlapi… sami… no… jestli se jako… to…

nenudíte? Hrd:

Kdyby se nudili, tak si zajdou na fotbal!

Kozou‰ka: Já myslím fyzicky, jestli se nenudûj. Richard:

My spolu kaÏdé ráno cviãíme. Protahujeme se, dûláme kotrmelce, válíme sudy…

Petr:

(opût se zájmem) To jste tam teda dobrá banda, co? Dûláte taky lehy, sedy?

Pudil:

To je teda úchyln˘.

Petr:

Co je na tom úchyln˘ho?

24


Pudil:

Celá tahle sekta je úchylná. Myslíte si to v‰ichni, akorát se to bojíte fiíct, abyste se ho nûjak nedotkli, protoÏe mu StB zkazila Ïivot…

Petr:

Vo co, Ïe se ho klidnû dotknu.

Pudil:

To vûfiím, protoÏe jsi taky úchylák. A nezapomeÀ fiíct, Ïe jsi mûl taky zkaÏenej Ïivot.

Petr:

V‰ichni jsme ho mûli sv˘m zpÛsobem zkaÏenej.

Pudil:

Ty debile, ty si tak stûÏuj. Celej Ïivot jsi pro nû zpíval ty svoje vesel˘ sraãky, aÏ ses málem vesele uzpíval k smrti. Ty jsi tûm bol‰evikÛm vlastnû ani do prdele nelez, ty ses jim tûma prdelema prozpíval.

Petr:

To mnû teda pfiijde sprost˘.

Pudil:

Mnû zase pfiíde sprost˘ dûlat estébákÛm kaÏdej rok Vánoce.

Petr:

Je to moje práce a mám ji rád.

Pudil:

Je‰tû fiekni, Ïe jsi to kvÛli tomu podepsal.

Petr:

Ty jsi to podepsal.

Pudil:

Jak to ví‰?

Petr:

My to víme v‰ichni.

V‰ichni:

(souhlasnû zamruãí)

Pudil:

(po pauze) JenÏe já jsem to nepodepsal kvÛli nûjakejm v˘hodám, ale proto, abych vás zachránil.

Petr:

Proã bys nás mûl chránit, kdyÏ jsme to tu podepsali skoro v‰ichni?

Kozou‰ka: Mnû to teda nikdo nikdy nenabíd, ale berte to, jako kdybych to

podepsala taky. Pudil:

Já jsem chránil nejenom vás, ale i národ, ekologii, v‰echny dobr˘ lidi. Prostû tuhle malou zemi. Já jsem to radûji na vás fiek dfiív sám, neÏ byste nûkde nûco plácli a mûli malér.

Hrd:

Hele, to, jak Prasopes pfiimaloval Leninovi vlasy… fiekls jim to taky?

Pudil:

To voni uÏ vûdûli.

Petr:

To jsem oznámil já.

Hrdová:

Tys tam byl pfiede mnou?

Hrd:

Ale snad aÏ po mnû, ne?

Kozou‰ka: Já jsem tam teda nebyla, ale berte to, jako kdybych tam byla.

25


Petr:

My se na tebe nezlobíme, Pudile. Já si myslím, Ïe by se za tím v‰ím mûla udûlat jednou pro vÏdy ãára. Sv˘m zpÛsobem tlustá ãára.

Pudil:

Ty mû bude‰ furt napadat, aÏ ti sv˘m zpÛsobem rozbiju drÏku. Dûkovat byste mi mûli!

Richard:

Tak dûkujeme.

Petr:

Hele, tlupo, pojìme si zahrát nûjakou hru.

Kozou‰ka: (nad‰enû)

Jó, na doktora. Jsem pacient a bolí mû bfií‰ko! Kdo mû vy‰etfií? Pudil:

Já!

Hrd:

Já!

Hrdová:

Jirko!

Hrd:

Já ne. Já tady mám starej pfiípad. (Hrdové) Tak co vás trápí, matko?

Hrdová:

Se‰ trapnej.

Hrd:

No, paní, jak se tak na vás dívám, vy uÏ tady dlouho nebudete…

Hrdová:

Taky Ïe ne! (uraÏenû odejde)

Hrd:

JéÏi‰, tak jsem si spletl diagnózu, snad jsem tolik nefiek, ne? (odejde za Hrdovou)

Pudil:

Tak co vás bolí, sleãno? (Pudil osahává Kozou‰ku) OdloÏte si.

Kozou‰ka: Pfied nima ne, pane doktore. Pudil:

Tak pÛjdeme do ordinace a tam mi ukáÏete, kde vás to bolí… (Pudil odtáhne Kozou‰ku pryã) (Petr si pfiisedne k Richardovi)

Petr:

A tebe, Rí‰o, nic nebolí?

Richard:

Ani ne.

Petr:

Tebe, sv˘m zpÛsobem, nic nebolí?

Richard:

Tak, nûkdy mû trochu bolí tfiísla…

Petr:

A nechce‰, abych se ti na to podíval?

Richard:

Se‰ hodnej, ale dneska mû nebolí.

26


Petr:

Hm. (po pauze) A ne‰el bys nûkdy do sauny?

Richard:

Já do sauny nechodím.

Petr:

Vy do sauny nesmíte?

Richard:

Smíme do sauny. Ale já do sauny nechodím, protoÏe je mi tam hrozn˘ vedro.

Petr:

Hm. (po pauze) A ne‰el by ses projít ven, je tam pûkná kosa.

Richard:

Já myslím, Ïe to je neslu‰n˘.

Petr:

Co je na tom neslu‰n˘ho, vÏdyÈ se známe od základky. Stejnû je tam tma.

Richard:

Ale mnû to opravdu pfiijde neslu‰n˘, opustit dÛm hostitele.

Petr:

Prosim tû. Trochu se projdem, pokecáme, zablbnem si a za chvilku jsme zpátky. To bude raz dva hotov˘.

Richard:

KdyÏtak bychom mohli pokecat tady. Já jsem docela unavenej a nechce se mi nûkam chodit.

Petr:

Hm. (po pauze) A nechce‰, Ïe bysme si teda na chvilku lehli, kdyÏ jsi unavenej?

Richard:

To ne. Já bych urãitû hned usnul a nic bych z toho veãírku nemûl.

Petr:

Já bych tû nenechal usnout, Rí‰o. (do místnosti vtrhne poloodûn˘ Pudil a hledá láhev)

Pudil:

Potfiebuju dezinfekci. (napije se) Hergot, to jsem ale vorvanej!

Petr:

A nechce‰ si na chvilku lehnout?

Pudil:

Chlapi, ta se mnou teda cviãí! Jdu ji dorazit. (odbûhne)

Petr:

Ukázal bys mi, jak tam cviãíte?

Richard:

No… (cviãí, PéÈa se obdivnû dívá)

27


Richard:

Co se na mû tak dívá‰?

Petr:

Líbí‰ se mi.

Richard:

Ví‰, Ïe jsi první, kdo mi to fiekl?

Petr:

V‰echno je jednou poprvé. Jde o to, nebát se to zkusit.

Richard:

(nechápe) Co?

Petr:

Já bych ti mûl o sobû nûco fiíct. Já jsem, Richarde, sv˘m zpÛsobem jinej neÏ normální chlapi.

Richard:

Já vím, jsi slavnej z televize.

Petr:

Já nejsem úplnû jako ostatní.

Richard:

Jasnû, Gott je tfieba lep‰í zpûvák, ale ty jsi taky docela dobrej.

Petr:

Ty mi nerozumí‰. Já jsem jinak orientovanej!

Richard:

Já ti rozumím. Ale za to se pfiece nemusí‰ stydût. Nûkdo zpívá v opefie a ty jsi se orientuje‰ na pop. No a co je na tom?

Petr:

(mírnû rozru‰en˘) Richarde, já jsem koneãnû na‰el odvahu ti fiíct, kdo jsem, a ty to vÛbec nechápe‰…

Richard:

Co nechápu?

Petr:

Îe jsem… já jsem… já…

Richard:

Kdo?

Petr:

Já jsem…

Richard:

Ty jsi Prasopes!

Petr:

(hystericky five) Proboha, Richarde, já jsem úplnû obyãejnej, ne‰Èastnej, hysterickej homosexuál! (do místnosti vtrhne Pudil)

Pudil:

Sakra, kterej buzerant tady furt five? V tom bordelu se nedá dûlat. UÏ jsem ji mûl skoro svleãenou, a teì se lekla.

Petr:

My jsme si tady zpívali… viì? (vrací se Kozou‰ka)

Kozou‰ka: Jo, zazpíváme si. âarodûj Dobrodûj má ãarovnou hÛl… Pudil:

Pojì zpátky, ne? Zpívat mÛÏe‰ pfii tom.

Kozou‰ka: Ses pomát? Zpívat pfii tom teda nebudu!

28


Pudil:

Proã? To mÛÏe bejt docela rajcovní. Pojì.

Kozou‰ka: Nejdu. Já u toho prostû zpívat nebudu. Pudil:

Hm. (pauza)

Petr:

Tak já vám u toho klidnû zazpívám, jestli tû to rajcuje. Mû teda jo. Kam jde‰, Rí‰o?

Richard:

Jdu vyhledat toaletu.

Pudil:

Co jde‰ vyhledat?

Richard:

Toaletu. Jsem lidská bytost, která taky nûkdy musí vyluãovat. (odejde)

Pudil:

Tak si dej pfii tom vyluãování na toaletû pozor, abys jim nepochcal hajzl! Pojì, neÏ mi vystydne‰.

Kozou‰ka: Mnû uÏ se nechce. Petr:

Nevíte, kde tady mají toaletu?

Pudil:

Hned vedle hajzlu!

Kozou‰ka: Hele, tobû se líbí Richard? Ty jsi ujetej? Petr:

Proã bych mûl bejt ujetej? VÛbec se mi nelíbí. Jsem jenom lidská bytost, která taky nûkdy musí vyluãovat. (odejde)

Pudil:

Hele, uÏ ani nemusíme nikam chodit. Vy‰etfiím tû tady.

Kozou‰ka: KdyÏ mnû uÏ se nechce… Pudil:

A proã?

Kozou‰ka: Já nevím. Prostû se mi uÏ nechce. Pudil:

A vÏdyÈ se ti pfiedtím chtûlo.

Kozou‰ka: No, pfiedtím jo… Ale teì uÏ se mi nechce. Pudil:

Ale je‰tû se ti tro‰ku chce… Ïe jo?

Kozou‰ka: Ani tro‰ku, fakt. Pudil:

Ty vole, to není moÏn˘! To pfiece není moÏn˘, aby to takhle rychle pfie‰lo.

Kozou‰ka: Jo, je to tak. Pudil:

Ty vole, to mi nefiikej, tohle. (pauza) Fakt úplnû, jo?

Kozou‰ka: Jo.

29


Pudil:

Hele, pfiece to takhle nevzdáme, kdyÏ uÏ jsi byla naãatá. Zkus to je‰tû… (pauza) Zkou‰í‰ to?

Kozou‰ka: Ne. Pudil:

A proã ne, mnû to je‰tû jde.

Kozou‰ka: Vy chlapi jste jin˘. Pudil:

Ale prosím tû… soustfieì se a mysli na to, to tû rozpálí!

Kozou‰ka: Jste v‰ichni stejn˘. Pudil:

Poãkej, tak jin˘, nebo stejn˘? Já si myslím, Ïe jsem spí‰… víc jinej… neÏ stejnej.

Kozou‰ka: Ne‰ahej na mû. Pudil:

No tak, nejdfiív chce‰, abych na tebe ‰ahal, a teì zase nechce‰, abych na tebe ‰ahal. V tom aby se prase vyznalo!

Kozou‰ka: Nepátrej po tom. Pudil:

No, to jste pfiesnû vy Ïensk˘. To je odpovûì. Nepátrej po tom. MÛÏe‰ mi to prosím tû vysvûtlit?

Kozou‰ka: A co mám vysvûtlovat? Prostû se mi uÏ nechce! Pudil:

Ale to pfiece není moÏn˘! Îe se ti furt chce, a najednou se ti nechce.

Kozou‰ka: Îensk˘ to tak asi maj. Pudil:

Pfiece musí‰ mít nûjakej racionální dÛvod, ne?

Kozou‰ka: JeÏi‰marjá, já nevím. Tfieba jsi nûco fiekl blbû nebo jsem si na nûkoho

vzpomnûla nebo nemám náladu nebo jsem si taky mohla fiíct, co by pak bylo dál… Pudil:

No, co dál. Dali bysme si prcka a ‰li se bavit.

Kozou‰ka: Právû. Jako by se nic nestalo, Ïe jo? Pudil:

A to si tû mám jako vzít?

Kozou‰ka: Ale to né… ale stejnû… najednou mi to pfiijde… zbyteãn˘. Pudil:

TakÏe nic nebude, jo?

Kozou‰ka: Ne. Pudil:

Ale jo. Já to chápu. Má‰ na to pln˘ právo. (po pauze) A nikdy, nebo jenom dneska?

30


Kozou‰ka: Já nevím, co ti mám na to fiíct. Pudil:

No, jestli ta moÏnost by tfieba nûkdy byla… Nebo jestli mÛÏe‰ definitivnû vylouãit, Ïe bys mi nûkdy dala.

Kozou‰ka: CoÏe? Pudil:

No, abys tfieba rovnou fiekla, Pudile, tobû já nikdy nedám, ani za deset let. Nebo to nevyluãuje‰?

Kozou‰ka: Vylouãit to nemÛÏu, co já vím, co tfieba bude za deset let. Pudil:

Jo, v pohodû, to mi staãí. Nadûji jsi mi dala. (po pauze) A nechce‰ tûch deset let pfieskoãit? UÏ by to bylo za tebou.

Kozou‰ka: Poslouchej, vono snad bude lep‰í, abych ti dala, neÏ poslouchat tyhle

kecy! Pudil:

Tak to ne. Hele, o to já nestojím. Takhle pod nátlakem, to by mû netû‰ilo.

Kozou‰ka: Paráda. Tak to jsme dva. Pudil:

Tak pusu na pfiátelství.

Kozou‰ka: Ale jazyk si nechá‰ tam, kde má bejt!

(nakloní se a chce ho políbit; do toho vejde Hrd) Hrd:

A hele, rozjíÏdíte franci‰e, jo?

Pudil:

Ty vole, co dûlá‰? Jen tak kecáme.

Kozou‰ka: Kde je Zdenka? Hrd:

Chystá je‰tû nûjak˘ chlebíãky nebo co.

Pudil:

Jsi nasranej?

Hrd:

Ále…

Kozou‰ka: Proã? Proã jsi nasranej? Hrd:

ProtoÏe má furt nûjak˘ kecy…

Kozou‰ka: Zdenka? VÏdyÈ je úplnû v pohodû. Hrd:

Prosím tû, nic neví‰, tak to nefie‰.

Kozou‰ka: Proã bych to nefie‰ila? Proã bych to jako nemûla fie‰it? Hrd:

Ty vole, vy jste v‰echny stejn˘.

Pudil:

Pfiesnû!

Kozou‰ka: Já jdu za ní. Hrd:

Prosím tû, ty nikam nechoì.

31


Pudil:

Hele, já pro ni skoãím, já jsem nezávislej. (odejde)

Kozou‰ka: Jirko, vy máte nûjak˘ problémy? Hrd:

Jako… u nás v práci?

Kozou‰ka: Ne. Se Zdenkou. Hrd:

Prosím tû, jsme spolu patnáct let.

Kozou‰ka: (s nad‰ením)

Ty brìo! Patnáct let! To je úÏasn˘. A jak˘ to je? Hrd:

(po dlouhé pauze, sklesle) Hezk˘. (po dal‰í pauze) Co ti mám fiíct? Pfiijdu z práce a je doma. Ráno vstanu a je doma. V poledne se zastavím a je doma. KaÏdej veãer vedle ní usínám a kaÏd˘ ráno první co vidím, kdyÏ otevfiu oãi, je vona. Je to paráda. UÏ patnáct let je furt tady.

Kozou‰ka: Zdenka je taková tvoje jistota. Hrd:

Jo. Akorát Ïe ta jistota vyÏaduje, abych tu byl taky furt.

Kozou‰ka: A kam bys jako chodil? Hrd:

Dûkuju za optání, Kozou‰ko, tuhle vûtu jsem dlouho nesly‰el.

Kozou‰ka: Já jsem se je‰tû nevdala. Se mnou asi Ïádnej chlap nevydrÏí. Hrd:

Já bych vydrÏel i s chlapem.

Kozou‰ka: CoÏe? Hrd:

No a co? Na‰el bych si nûjak˘ho hodn˘ho buzíka, chodili bysme spolu do hospody, na fotbal, do bordelu za kurvama a nemusel bych s ním kaÏdou nedûli spát. (vejde PéÈa a Richardem)

Petr:

My jsme vás sly‰eli, bando!

Hrd:

A co? Co jste jako mohli sly‰et?

Petr:

Ale nic, prosím tû, to se jen tak fiíká, ne? Sedni si, Richarde. Hele, Jirko, ne‰el bys ve stfiedu na fotbal?

Hrd:

Ty vole.

Petr:

Rí‰a by ‰el moÏná taky. A mÛÏeme zavolat i Prasopsovi, aby ‰el taky.

Hrd:

Hele, je‰tû jednou usly‰ím slovo Prasopes a moÏná se pobliju.

32


Richard:

(PéÈovi) Vidí‰, a tobû to ‰lo i bez toho.

Petr:

Kde je zbytek bandy, bando?

Kozou‰ka: Pudil ‰el udobfiovat Zdenku. Petr:

No pane jo! Pudil je je‰tû vût‰í prase neÏ Prasopes!

Hrd:

(udûlá se mu blbû) Uff.

Petr:

¤ekl jsem nûco blbû?

Richard:

Ne. Jemu je blbû.

Petr:

Blije z nervÛ, protoÏe je Ïárlivej! Cha cha!

Hrd:

Na Pudila tak budu Ïárlit. Prosím tû, ke Zdence uÏ by si nic nedovolil.

Kozou‰ka: No, jeho Ïensk˘ vÛbec nezajímaj. Hrd:

Teda vy máte starosti! (vejde Hrdová s Pudilem)

Hrdová:

Tak to prostû je!

Pudil:

Ale nemÛÏe‰ to úplnû vylouãit? Îe tfieba za deset let…

Hrdová:

Nedáte si nûkdo chlebíãek? Jen jezte. Nebo pfiijde a v‰echno seÏere.

Kozou‰ka: Kdo? Hrdová:

No pfiece Prasopes.

Hrd:

Já se fakt pobliju.

Hrdová:

Tak ty uÏ to, Jirko, nejez!

Hrd:

Jestli vás mÛÏu poprosit, abyste to jméno furt neopakovali, já uÏ na to fakt zaãínám bejt alergickej. DyÈ to je pofiád, celej veãer jen kdy pfiijde Prasopes, co seÏere Prasopes, furt jenom Prasopes, Prasopes! DyÈ mnû uÏ je z toho fakt na zvracení!

Pudil:

Neboj, ten uÏ nepfiijde!

Hrd:

(uleví se mu) To doufám. (do ticha ze ozve zvonek. A Hrd se pozvrací. Tma, pfiestávka)

33


Burza I V této rubrice uvefiejÀujeme va‰e inzeráty, nabídky k sÀatku, zprostfiedkováváme i prodej nebo nákup zboÏí, v˘mûny bytÛ a podobnû.

ã. 454 Vymûním Ïenu za snowboard. Zn.: Prkno jako prkno.

Zde jsou va‰e inzeráty:

ã. 539 Sympatick˘ notorik hledá sponzora.

ã. 298 Vymûním ojetého pion˘ra za neojetou pion˘rku. ã. 377 Ztratila se mi Ïena. Kdo ji najde a pfiivede zpátky, tomu… rozkopu drÏku.

34

Zábavná hádanka pro toto vydání zní: Co vznikne kfiíÏením vãely a prasete? KfiíÏením vãely a prasete vznikne mal˘ ãesk˘ ãlovûk. Pracovit˘, ale svinû.

ã. 265 Prodám Ïenu, rok v˘roby 1976, málo jetá, udrÏovaná, bílé barvy, 2 airbagy, komplet v kÛÏi, pfiímé vstfiikování, málo Ïere, spolehlivá. Zku‰ební jízda a sada gum zdarma.


Reklama pro MHD

Důchodci, chcete si v autobusech sednout? b STAŇTE SE ŘIDIČI MHD!

35


Michal Suchánek


Portugalsko Zápisky M. Suchánka, který si v průběhu ME v Portugalsku vedl deník


Milý deníčku, našim to furt jde. V posledním zápase ve skupinû uÏ o nic ne‰lo, a tak nastoupili náhradníci. Béãko ãeského nároìáku vykleplo Nûmce, a tím pádem se bude hrát ãtvrtfinále s Dány. To uÏ ale zase bude hrát Áãko, a Béãko bude sedût na laviãce. Ale abys to pochopil, deníãku, trenér fiíkal, Ïe mezi Áãkem a Béãkem není Ïádn˘ rozdíl. Jasnû. Akorát Béãko je hor‰í. Jinak by ti náhradníci hráli pofiád v základu a z Áãka se by stalo Béãko. Ale je to trenér, tak má asi pravdu. Na Nûmce jsme se byli podívat v PrÛhonicích, na zahrádce U slepiãek. Taková sportovní parta. Karel Gott, Sagvan Tofi, Ondfiej Vetch˘, GeÀa, Jirka Hrdina, Horst Siegl. Jo, a v rohu sedûl Drupi. âumûl jsem na nûj a fiíkal si, Ïe uÏ bych to nemûl koufiit. Ale byl to urãitû on, mûl pr˘ nûkde v Praze koncert. Ty vole, deníãku, Gott a Drupi v PrÛhonicích! V hospodû! A na fotbale! Chtûl jsem je poÏádat, aby zazpívali hymnu, ale to uÏ by byl asi moc velkej náfiez. Ale pozor, deníãku, je pravda, Ïe Karel miluje fotbal. Myslím, Ïe mûl dokonce i takov˘ období, kdy dûlal machra a pouÏíval takovou tu houpavou chÛzi, jak chodí fotbalisti. No, moÏná to bylo jen tou jeho kyãlí. U TV pfienosÛ sedávám vedle Horsta Siegla, a tak je mi líto, Ïe uÏ v reprezentaci není. Moc bych si to pfiál. ProtoÏe kdyby ho v nároìáku nechali, byl by teì v Portugalsku a já nemusel kaÏdej veãer poslouchat ty debilní kecy. No, snad to zaãne brzy trénovat. TakÏe nás ãeká utkání s Dánskem. Slibujeme si, Ïe budeme dfiít jako konû. Nevypustíme ani minutu. Jirka Hrdina bere odpovûdnost na sebe a pfiísahá, Ïe nebude míchat. Vetch˘ navrhuje, Ïe tvrdej budeme pít, aÏ kdyÏ budou mít na‰i bezpeãn˘ náskok. GeÀa protestuje, náskok nenáskok, Ïe pfiedvedená hra bude stát stejnû za hovno, kdyÏ si nesmí dát ani panáka. Mnû to je jedno, já pít nemusím, já stejnû urãitû zase uvidím Drupiho. Nakonec jsme se domluvili, Ïe zaãneme slavit aÏ hodinu pfied zápasem. Dfiív ale ne!

38


Pfiípravu na zítfiej‰í zápas naru‰il kamarád Milan, kter˘ mi volá, Ïe má volné ãtyfii lístky na Dánsko. Vãetnû letenek. Dûlám bleskovou nominaci. První dva jsou jasní. Poletí Genzer, protoÏe unese hodnû vûcí, a to se mÛÏe hodit. Poletí Tofi, protoÏe vypadá jako domorodec, a to se nám taky mÛÏe hodit. Na zb˘vající volné místo jsem z kandidátÛ Gott, Hrdina, Siegl a Vetch˘ vybral svého syna Jáchyma. Nehodí se nám k niãemu, ale je to mÛj syn, tak aÈ se kluk podívá do svûta. Odlet je v den utkání v ‰est hodin ráno, návrat ihned po zápase. Na takhle krátk˘m v˘letû takhle daleko jsem je‰tû nikdy nebyl. Kamarád Milan, kter˘ uÏ na jednom zápase v Portugalsku byl, nás je‰tû upozorÀuje, abychom si vzali ãeské dresy, Ïe je mají v‰ichni fanou‰ci, ktefií letí. TakÏe zítra! V‰echno si to budu zapisovat, deníãku, bude to urãitû Ïivotní záÏitek.

4:30 Vyzvedáváme GeÀu pfied domem. Vychází v teplé bundû se dvûma pfiíruãními zavazadly, batohem a hrne se do auta. Donutili jsme ho, aby se vrátil domÛ a vzal si jen ty nejnutnûj‰í vûci. Za okamÏik vychází znovu, v kraÈasech, s ledvinkou a v ãeském dresu. Tvrdí, Ïe v nûm vypadá jako debil. My ostatní si dresy chceme koupit aÏ na místû, abychom je zbyteãnû netahali s sebou. 5:00 Jsme v odletové hale. Je plná fanou‰kÛ. Jedinej debil v dresu je GeÀa. OkamÏitû se chce pfievléct, ale nemá do ãeho. Tofi je‰tû nepfiijel, a tak ho jdeme vyhlíÏet pfied halu. 5:30 PfiijíÏdí Sagvan. UÏ z dálky volá, Ïe se zdrÏel, protoÏe nemohl najít ãesk˘ dres. GeÀa toho okamÏitû vyuÏívá a mûní svÛj dres za jeho ko‰ili. Pfievléknou se. Sagvan je ‰Èastn˘. 5:45 Odbavujeme se a tû‰íme se do letadla, Ïe dospíme brzké vstávání. Sagvan je ne‰Èastn˘. Jako jedin˘ v dresu si pfiipadá jako debil a není nikdo, kdo by chtûl mûnit.

39


5:55 Usedáme na svá místa a koneãnû zavírám oãi. Letadlo startuje. Dvû hodiny spánku mi dodají sílu. 6:30 Probudila mû stra‰livá turbulence, nebo co to je. Letadlo se hroznû otfiásá! Prudce se budím a zji‰Èuji, Ïe v‰ichni pasaÏéfii rozjeli na palubû mexickou vlnu. Uf. Chtûl jsem znovu usnout, ale nûjak˘ kretén vepfiedu vstal a zafival: „Kdo neskáãe, není âech, hop, hop, hop!“ Celé letadlo skáãe. Zabiju se. 6:50 Pfiedstoupil pfied nás kapitán letadla a poÏádal, aÈ se fandí vsedû, jinak i autopilot bude mít problém. Nûjakej fanou‰ek volá, aÈ toho autopilota pfiivede a oÏerem se v‰ichni. 8:00 Koneãnû jsme pfiistáli v Portu. Nûktefií fanou‰ci se uÏ plazí. Máme prvního, kter˘ zvrací. Dva Ostraváci s trubkou zÛstali v leti‰tní restauraci s tím, Ïe na nûjakej fotbal ka‰lou. My ostatní pfiesedáme do autobusu a jedeme do mûsta. Prohlédneme si centrum, najíme se, koupíme nûjaké suven˘ry a pÛjdeme na stadion. 9:00 Jsme stále v autobuse. Cesty jsou ucpané. Chtûl bych spát, ale neustálé fandûní mû budí. 10:00 Od leti‰tû jsme ujeli uÏ asi 2 km. Tofi ze zoufalství balí star‰í fanynku. Jsou jediní, ktefií v tom vedru mají umûlohmotné dresy. 11:00 ¤idiã hlásí, Ïe kdyÏ to dobfie pÛjde, za 2 hodiny bychom mohli b˘t v centru. Zaãínám o v˘letu pochybovat. 12:00 Stojíme, ale uÏ vidíme námûstí. Asi 10 km pfied námi. Tofi ze zoufalství balí mého syna.

40


13:00 Opustili jsme násilím autobus a vyrazili pû‰ky. Jsem stra‰nû unaven˘. V‰ichni jsme unavení. Indiánskou chÛzí spûcháme do nûjaké restaurace. V‰echny jsou plné dánsk˘ch fanou‰kÛ. 14:30 Koneãnû jsme na‰li hospodu, kde jsou âe‰i. To, Ïe v‰ichni kolem skandují: „Kdo neskáãe, není âech, hop, hop, hop!“ nás nemÛÏe rozhodit. Vyãerpaní si v‰ichni objednáváme bifteky a ãí‰ník je vzápûtí pokládá na stÛl. 15:30 Po hodinû nás ãí‰ník budí, Ïe budeme mít bifteky studené. Ani hodina spánku na umakartu mi moc nepomohla. Pofiád se bojíme pít, abychom nebyli pfiedãasnû oÏralí a z fotbalu nûco mûli. Radûji teda vezmu Jáchyma na procházku na protûj‰í nábfieÏí, kde koupíme nûjaké suven˘ry z ME. Platíme a v‰ichni odcházíme. 15:45 Sakra, na protûj‰í nábfieÏí je to dál, neÏ jsme si mysleli. Ale procházka je lep‰í neÏ pfiijít zlit˘ na zápas. Nikoho uÏ chÛze nebaví a GeÀa tvrdí, Ïe fotbal bude stát stejnû za hovno, kdyÏ si nesmí dát ani panáka. V‰ichni mu dávají za pravdu a sedají si na nejbliÏ‰í zahrádku. My s Jáchymem pokraãujeme dál. 16:00 Koneãnû jsme na‰li krámek, kde mají nûjaké cetky. Chci zaplatit, ale zji‰Èuju, Ïe jsem ztratil penûÏenku. Vracíme cetky zpátky do pfiihrádek. 16:05 Neoblíbenou indiánskou chÛzí se vracíme nûkolikakilometrovou trasou zpût do pÛvodní restaurace. Je‰tû Ïe nemám na sobû dres, byl bych mokrej je‰tû víc. Jáchym mû nenávidí, já nenávidím Portugalsko. 16:15 Naprosto vyãerpan˘ vklop˘tám do restaurace. âí‰ník mi vrací nalezenou penûÏenku. V takovou slu‰nost jsem ani nedoufal. Miluju Portugalsko.

41


16:20 Chci si objednat obãerstvující pití, protoÏe umíráme Ïízní, ale do toho volá kamarád Milan, Ïe autobus smûrem na stadion uÏ odjíÏdí. Objednávku jsem nestaãil uãinit a zbûsilou rychlostí vybíháme z restaurace. BûÏíme na kopec k autobusu. Stihli jsme to. Jáchym mlãí. Myslím, Ïe omdlel. Beru zpût, Portugalsko fakt nenávidím, deníãku. 16:30 Nûkolik hodin jedeme na stadion. Îe kdo neskáãe, není âech, to uÏ moc dobfie vím. Skákal bych taky, ale nemám nohy. Tofimu je v‰echno jedno a svlékl se do pÛl tûla. Chce darovat dres i zadarmo, ale nikdo ho nechce. 18:00 Jsme stále v autobuse. Vyprosil jsem si kelímek s pitím. Koneãnû se napiju. Kretén pfiede mnou udûlal mexickou vlnu a vyrazil mi kelímek od pusy. Jsem tak zpocenej, Ïe pÛllitru vína na triku ani není poznat. Ale trochu to cítit je. 18:30 Tak jsme na stadionu! Podpíráme se navzájem, abychom se mezi ostatními nameten˘mi fanou‰ky prodrali na svá místa. Je to jak na Spartû, v‰ichni se ãesky zdraví a hulákají na sebe. UÏ je jedno, kdo je âech a kdo je Dán. 19:00 Naprosto vyfiízení jsme na sv˘ch místech. Koneãnû si mÛÏeme vydechnout a pohodlnû sedût. Netrvalo to dlouho. V okamÏiku, kdy rozhodãí zahájil zápas, cel˘ ná‰ sektor vstal a zaãal: „Kdo neskáãe, není âech!“ Nechci skákat, chci sedût, ale kdyÏ sedíme, nevidíme na hfii‰tû. 20:30 Cel˘ zápas jsme proskákali. Na‰i ho vyhráli, ale víc jsme se namakali urãitû my. Sedáme do autobusu a jedeme na leti‰tû. UÏ nikdo nefandí, nikdo neskáãe. Teì, kdyÏ je koneãnû ten správn˘ ãas slavit, je v‰em z chlastu blbû. 22:30 Na leti‰ti se dozvídáme, Ïe odlet na‰eho speciálu byl posunut na tfietí hodinu ranní. Kolektivní sebevraÏdu si na poslední chvíli rozmlouváme, kvÛli rodinám v âechách.

42


23:00 Poleháváme po zemi leti‰tní haly. V‰ichni fanou‰ci usínají, kaÏd˘ toho má za dne‰ek dost. 02:00 Zdá se mi sen o válce Jihu proti Severu. Právû kdyÏ uléhám s krásnou Ïenou farmáfie a chci ji políbit, zazní nekompromisní polnice hlas. Byl to jen sen. Do spící odletové haly se totiÏ vmotali dva oÏralí Ostraváci a zaãali na pln˘ pecky hrát na trubku ãeskou hymnu. Kamarád Milan se taky lekl a pozvracel Sagvanovi dres. To by nebylo tak hrozn˘, kdyby ov‰em Sagvan ten dres nemûl pod hlavou. 02:15 Sagvan shání ‰ampon. 02:55 Jsme v letadle. V‰ichni spokojenû usínají. 02:56 AÏ na ty dva idioty, ktefií opût vytáhli trubku. GeÀa koneãnû ukázal svoji sílu a nástroj jim vytrhnul. Trubku narovnal a vrací jim nefunkãní klarinet. Koneãnû je klid. 05:00 Pfiistáli jsme. Byl to zvlá‰tní v˘let, deníãku. Na‰i jdou do semifinále a my jdeme rovnou ke Slepiãkám. Koneãnû oslavíme postup. A GotÈákovi o tom v˘letu rad‰i fiíkat nebudeme. Bylo by mu líto, Ïe to nemohl zaÏít s námi.

43


rodinné album Richarda Genzera


Vystoupení s Bílou Část deníku R. Genzera, nalezeného ve vyhořelém kulturním domě v Litoměřicích


Milý deníčku, jmenuji se Ríša Genzer a budu si do tebe v‰echno psát. Teda, v‰echno ne, nûkterá cizí slova vynechám, protoÏe to bych nezvlád. A ví‰ co, deníãku? Já do tebe budu psát rad‰i tiskacím, protoÏe psacím bych to asi nedal dohromady. Hele, deníãku, já bych mohl do tebe kreslit… Vlastnû nemohl, já umím nakreslit jenom to, co se reje klíãema do v˘tahu. Tak si pfiedstav, Ïe dneska budu vystupovat s Lucií Bílou. Máme prej spoleãnou ‰atnu. To je teda síla. Moc se neznáme, a uÏ se pfied sebou budem pfievlíkat. No co, aspoÀ se podívá na hezk˘ho chlapa. Kde ho ale vzít? Do veãera nezhubnu… Ví‰ co, deníãku? Já Lucii fieknu, Ïe nejsem tlustej, ale Ïe jsem nafouklej, protoÏe jsem se v létû utopil v rybníku a na‰li mne aÏ po tfiech mûsících. To jsem zvûdavej, o ãem si s Luckou budeme povídat… Hlavnû, aby se nechtûla bavit tfieba o v˘tvarn˘m umûní. S obrazama jsem docela na ‰tíru. Jedinej malífi, kter˘ho poznám, je Renãín. Pak vím, Ïe byli nûjak˘ surealisti, ipresionisti, a osobnû znám jednoho feti‰istu. Hraje za Spartu a pofiád si po zápase vymûÀuje dresy. Mohli bychom si povídat o nûãem pfiíjemn˘m. Tfieba o mase. Maso mám rád. Sucho‰ mi nadává, Ïe Ïeru i tlust˘ maso. Ale já mám tlust˘ maso rád a tlust˘ maso je zdrav˘. Obsahuje spoustu minerálÛ a sniÏuje hodnotu PH v ústech. Sakra, deníãku, mám sucho v puse. To bude asi trémou. Nûãeho bych se napil. Alkoholu ne, to je jasn˘. Alkohol rozkládá osobnost. Já ho piju jen v˘jimeãnû, kdyÏ mám jet autem. To mám takovou trému, Ïe si musím dát aspoÀ 6 panákÛ, abych mohl vÛbec fiídit. A to si pfiedstav, deníãku, Ïe se bez auta neobejdu a jezdím

46


kaÏdej den. UÏ jsem se to nauãil zvládat a motám se, jenom kdyÏ vystupuju z auta. Akorát mám od toho furt ‰pinav˘ kolena. Jak se tak dívám po ‰atnû, deníãku, není tu Ïádnej popelník. Lucka asi nekoufií. Já jsem taky zkou‰el pfiestat. Zahodil jsem cigára a koupil si takov˘ náplastû, co ãlovûka odnauãej koufiit. Byly to stra‰n˘ muka. Úplnû jsem se klepal. Mûl jsem takovej absÈák, Ïe jsem si ty náplastû ze sebe strhal, ubalil a v‰echny vykoufiil. Za chvilku zaãne vystoupení a já mám stra‰n˘ nervy! Sakra, musím si dát cigáro, kter˘ ale nemám. Nastrouhám si omítku a ubalím si to. Jestli dovolí‰, deníãku, vytrhnu si z tebe stránku. MÛÏe vÛbec omítka hofiet? Já myslím, Ïe kdyÏ ji takhle poleju benzinem ze zapalovaãe, Ïe by mohla… Zde ohofielá ãást deníku konãí.

47


rodinné album Michala Suchánka


Můj výlet s Amforou 1999


Pondûlí

Mil˘ deníãku, za t˘den odlétáme s Amforou do Thajska. Je to hodnû daleko a je‰tû jsem tam nebyl. Pr˘ je tam stra‰né teplo a úplnû jiní lidé. PÛjdu se na to zeptat Landy, kter˘ uÏ tam byl. Stfieda

Byl jsem u Landy. Museli jsme stát na chodbû, protoÏe mûl doma stra‰né teplo. Potvrdil mi, Ïe je to daleko a Ïe tam jsou jiní lidé. ¤ekl, Ïe to tam je hodnû zajímavé a Ïe uÏ tam nikdy nepojede. âtvrtek

Abych se na vysoké teploty pfiipravil, nav‰tívil jsem saunu v Podolí. Není to daleko a je‰tû jsem tam nikdy nebyl. Bylo tam stra‰n˘ teplo a jiní lidé tam byli taky. KdyÏ jsem fiekl, Ïe se chystám do Thajska, jeden pán se nabídl, Ïe mi udûlá thajskou masáÏ. Nemûl jsem ãas, a tak jsem to domluvil Vetch˘mu. Sobota

Nav‰tívil jsem hole‰ovickou trÏnici, abych se trochu nauãil jazyk. Jsou tam také jiní lidé. Jsou hodní. Nabízejí zboÏí renomovan˘ch firem za tak nízké ceny, Ïe urãitû prodûlávají. Neodolal jsem a nakoupil laciné ponoÏky, triãka, mikiny, hodinky a rádio s budíkem. Sice jsem utratil v‰echny peníze na cestu, ale uÏ nemusím vozit Ïádné dárky z Thajska. Nedûle

Balím jen ty nejnutnûj‰í vûci: ponoÏky, triãka, mikiny, hodinky a rádio s budíkem. Volám trenéru Kotasovi, jestli si mám brát také kopaãky. ¤ekl, aÈ se na to zeptám prezidenta.

50


Zavolal jsem prezidentovi a Dá‰a mi fiekla, Ïe je se ·paãkem v Lánech, a jestli chci, Ïe mi mÛÏe pÛjãit jeho sandály. Pondûlí

Jsme na leti‰ti. Je tu spousta letadel, zná‰ to, deníãku. Pfiiznám se, Ïe bych radûji vlakem. Vetch˘ slíbil, Ïe mû pustí k okénku. Pfiem˘‰lím, jestli jsem nûco nezapomnûl. Pfii startu trochu znejistím, ale stewardi na‰tûstí rozná‰ejí alkohol. Letíme tak vysoko, Ïe kdybychom spadli, tak se urãitû pomlátíme. Ve vlaku by se to nestalo. Vlak mÛÏe leda narazit nebo vykolejit. V letadle zaãala hrát hudba, je veselo a s Vetch˘m oslavujeme, Ïe jsme pfieÏili start. Vetch˘ se vesele smûje a s ostatními cestujícími hrajeme fla‰ku. UÏ to vím, zapomnûl jsem si vzít kinedryl. Steward mi nabízí vodku. Nemohu otevfiít okénko. Nemohu otevfiít bezpeãnostní pás. Trochu jsem pozvracel stewarda. V‰ichni se tomu smûjeme. Vetch˘ rozjíÏdí Vadí nevadí. Na palubû je skvûlá nálada. Trochu jsem pozvracel Vetch˘ho. Ostatní se tomu smûjí. Vetch˘ tvrdí, Ïe umí fiídit letadlo. Pilot nám nechce dát fant. Hodnû jsem pozvracel pilota. UÏ je mi líp. Vetch˘ skuteãnû fiídí letadlo. Pozvracel jsem v‰echny. NemÛÏu otevfiít dvefie. Vetch˘ mi nabízí vodku. NemÛÏu chodit. Vetch˘ nabízí thajskou masáÏ. Pilot nabídku pfiijímá. Zamkli se v pilotní kabinû. Motá se mi hlava. NemÛÏu mluvit. NemÛÏu psát.

51


rodinné album Richarda Genzera


Fotbalové derby

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Michal. Richard SUCHÁNEK GENZER. CHYTROST NEJSOU ÎÁDNÉ âáry aneb S TOUHLE SI JI NEVYT ETE

Recommend Documents