Michal Budinský: Konto Míša mi zachránilo život

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

1 / 20 13

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Michal Budinský:

Konto Míša mi zachránilo život strana 17

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

EDITORIAL

obsah

Právo volby

Dobré zprávy

Oranžová kavárna Odpovědné firmy 2012 Speciální zimní olympiáda Podpora paliativní péče

4–5

Anketa

Lze stanovit hranici, od které bychom měli zachraňovat předčasně narozené děti?

Jsme po Švédsku druhou zemí s nejnižší kojeneckou úmrtností na světě. Jde o důležitý fakt, na který bychom měli být hrdí. Pojí se s tím však spousta otazníků. Předčasně narozené děti, jichž lékaři dokáží zachraňovat čím dál víc, mívají nevyléčitelná poškození. Nezřídka jsou celý život odkázány na pomoc druhých. A tak například rada Konta BARIÉRY při každém rozhodování o finanční pomoci potřebným řeší i řadu těchto žádostí. To je v pořádku, vyspělá společnost se o lidi s postižením musí umět postarat. Druhou stránkou věci je kvalita života těchto lidí. Nabízí se tudíž otázka, zda lze vůbec určit váhový limit pro záchranu novorozenců (zajímavé odpovědi přinášíme v anketě na straně šest), a především zda by spolu s lékaři měli mít právo rozhodovat o osudu svých dětí i rodiče. Velice zajímavou zkušenost má Vladimír Pucholt. Známe ho z filmů ze šedesátých let, po emigraci se nadto stal úspěšným dětským lékařem v Kanadě. Zabývá se intenzivní péčí o předčasně narozené děti a říká, že pokud se v jisté nemocnici narodí těžce postižené dítě, provede lékař citlivě jeho otce po oddělení, kde leží starší děti s podobným postižením. A ukáže mu, jak se bude situace vyvíjet, jak bude jeho dítě vypadat později. Nezřídka si otcové přejí, aby lékaři nenechali jejich dítě dojít do takového stavu. Nechtějí, aby trpělo. Dítěti se pak nedělají další vyšetření, důraz lékaři kladou na jeho pohodlí. Podle Vladimíra Pucholta jde o humánní rozhodnutí. Samozřejmě, že takový přístup vyvolává řadu emocí, za přemýšlení však stojí. Spoluzodpovědnost lékaře je přece veliká, píše to ostatně i socioložka Jiřina Šiklová ve sloupku na straně devět. Doslova v něm lékaře nabádá, aby se jí nezříkali. V podobném duchu se vyjadřuje i filozof Stanislav Komárek na stránce šestnáct. A zdůrazňuje, že ani lékařská věda nenahradí obyčejný, miliony let vypěstovaný cit rodiče pro dítě. Přinášíme jejich názory proto, že jsme přesvědčeni, že každá vyspělá společnost by se jimi měla zabývat. Je totiž samozřejmé, že vedle zdravých (dravých) a silných jedinců bude s vývojem lékařské vědy přibývat i těch slabších. Ti první se o ně musí umět postarat. A to nejen fyzicky či finančně, ale i tím, že si od nich nebudou v tramvaji či autobusu odsedávat. Přeji vám inspirativní čtení.  Jindřich Štěpánek

6

Richard Plavka: Univerzální recepty neexistují str. 8

Téma: neonatologie

Richard Plavka: Univerzální recepty neexistují Když je matkou sestřička Maruška, CFC syndrom a drsný osud

Názory

Ohrožujeme sami sebe

20 let Konta BARIÉRY Na počátku byl Míša

Výtvarníci Konta BARIÉRY

Jaroslava Brychtová: Alchymie skla

8–10 11–13 14–15

16

17–19

20–21

Na počátku byl Míša / str. 17

Curling vozíčkářů

Kisakallio? Finské sportovní centrum! 22–23

Nové zahraniční technologie Vozíky z papíru

Tip na výlet

Zimní čas přeje výstavám

24–25

26–27

Poradna

Novinky z legislativy pro osoby s postižením Jak se počítá výše invalidního důchodu 28–29

Auto Moto

Test Škody Rapid: Jednodušší octavia

Vaše fotografie

Ohlédnutí za barvami

30–31

32

K onto BARIÉRY

Melantrichova 5, Praha 1

Zlatý hřeb roku – aukční salon

Na cestách:

Lucern: dřevěný most a Zlatá cesta

SENSEN

SENSEN v roce jedna

Křížovka

Kladrubští koně

Test Škody Rapid: Jednodušší octavia / str. 30

33

34–35

37

38

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v lednu 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Lucern: dřevěný most a Zlatá cesta str. 34

můžeš / číslo 1 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Oranžová kavárna

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Kavárna láká k posezení nejen u kávy, ale i s knihou v ruce. Foto: archiv

V trutnovském Oranžovém domě na Žižkově ulici funguje Oranžová kavárna. Pracují zde lidé s mentálním postižením z příspěvkové organizace Barevné domky Hajnice, jimž zařízení poskytuje chráněné bydlení a sociální služby. Záměrem je zapojit tyto lidi do běžného života, tedy umožnit jim chodit do práce a navazovat nové kontakty. Pomáhají s obsluhou, pečou koláče, štrúdl nebo linecké, a také tu dělají výborné domácí chlebíčky. A v Oranžové kavárně se nejen schováte před zimním nečasem, ale navíc si tu můžete zadarmo přečíst knížku. Kavárna totiž slouží i jako čítárna. Na podzim do Barevné čítárny přibyly nové tituly, které dodalo nakladatelství Grada. Provozní doba je zde od pondělí do pátku od 10 do 18 hodin. Více informací o projektu a organizaci Barevné domky Hajnice najdete na www. barevnedomky.cz. 

Odpovědné firmy 2012

Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Trénink zaměstnanců se odehrával i v reálné prodejně. Foto: archiv

4

Dny otevřených dveří

tem lidí s postižením si za rok 2012 odnesla ocenění firma Telefónica Czech Republic v kategorii Odpovědný produkt a marketing. Provozovatelka sítě O2 zvítězila s projektem Obsluha handicapovaných zákazníků. Na jaře roku 2012 spustila speciální tréninkový program zaměřený na komunikaci se zákazníky se zrakovým, sluchovým a s fyzickým handicapem. Program vyučují lektoři s daným typem zdravotního znevýhodnění a jejich lekcemi už prošly desítky pracovníků společnosti. 

Speciální zimní olympiáda Platforma Byznys pro společnost sdružuje firmy, které jsou při podnikání citlivé ke svému okolí a podporují zdravý rozvoj lidí, jejichž životy ovlivňují. Členské firmy uplatňují ve svém podnikání principy udržitelnosti a společenské odpovědnosti (CSR). Tyto zásady zahrnují etický přístup v řízení firem, respekt k potřebám společnosti, zaměstnanců, zákazníků, partnerů a šetrnost vůči životnímu prostředí. Členové věří, že takový přístup v podnikání dlouhodobě přispívá i k jejich prosperitě a úspěchu. Toto fórum proto také oceňuje TOP Odpovědné firmy za uplynulý rok. V souvislosti s téma-

zahrnuje sedm kategorií sportů: alpské lyžování, běžecké lyžování, snowboarding, snowshoeing (česky bychom řekli sněžnicování), rychlobruslení, krasobruslení a floorhockey (což je sport dost podobný florbalu). Do dějiště her se chystá i česká výprava, která odlétá 25. ledna z Prahy. Program speciálních olympiád pro mentálně postižené založila na sklonku 60. let v USA paní Eunice Kennedyová-Shriverová, sestra prezidenta Johna F. Kennedyho. Uvedla tak v život myšlenku sportování jako prostředku rozvoje osobnosti a integrace lidí s mentálním postižením. České hnutí speciálních olympiád (ČHSO) je oficiálním akreditovaným národním programem. Organizuje akce speciálních olympiád v České republice a sdružuje 130 sportovních klubů v celé ČR. Do jeho programu pravidelného sportování je v těchto klubech zapojeno přes 2500 sportovců s mentálním postižením. Informace o těchto zimních hrách najdete v anglickém jazyce na http://www.specialolympics.org/Games/PyeongChang_2013.aspx 

I lidé s postižením rádi soutěží v zimních sportech. Ilustrační foto: archiv

V jihokorejském Pyeongchangu se 26. ledna až 6. února 2013 uskuteční Světové zimní hry speciálních olympiád pro lidi s mentálním postižením. Tato velká sportovní akce

Dny otevřených dveří ukáží zájemcům i školu v Janských Lázních. Foto: Matěj Hruška

V lednu 2013 mohou zájemci o studium navštívit dny otevřených dveří ve dvou školách určených žákům s určitým handicapem. 14. ledna mezi 14.00 a 18.00 hod. přivítá návštěvníky Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odborná škola pro zrakově postižené v ulici Radlická na Praze 5. Škola přijímá nejen žáky se zrakovým postižením, ale také ty, kteří z různých důvodů potřebují práci v menším kolektivu. Nabízí studium v těchto oborech vzdělání: gymnázium, obchodní akademie, sociální činnost a obchodní škola. Další informace hledejte na http://goa.braillnet.cz/index. php?q=node/9 31. ledna od 9.30 do 13.30 hodin se pak otevřou brány Obchodní akademie, odborné školy a praktické školy pro tělesně postižené v Janských Lázních. Škola nabízí bezbarié rové prostředí, rehabilitační a zdravotní péči, internát, sport a další. Podrobnosti najdete na http://www.oajl.cz/index.php 


Z REDAKČNÍ POŠTY

Podpora paliativní péče

Psalo odpovědi PR oddělení?

jsme rádi, že test vzbudil reakce, byť jako ve vašem případě negativní. (red)

Vážená redakce, vašemu časopisu fandím a jako Média o lidech s handicapem: člověk pracující bariéry přetrvávají v oblasti sociálních služeb ho beru jako velmi užitečný. Musím však reagovat na rozhovor s Petrem Dvořákem, ředitelem ČT. Jeho odpovědi jsou povrchní a zřejmě je formuloval pracovník PR oddělení. Proto pro informaci ostatních čtenářů doplním, že hlavní trend, který Petr Dvořák do ČT zavedl, je redukce vlastní tvorby a zadávání zakázek na tvorbu pořadů spřáteleným externím firmám. Informaci mám přímo od dramaturgů… Františka Hvězdová, Benešov Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

10/2012


�

strana 8

Paliativní péče je komplexní péče orientovaná na kvalitu života lidí s nevyléčitelnou chorobou v pokročilém stádiu vývoje. Ministerstvo tyto služby podpoří. Ilustrační foto: Jan Šilpoch

Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo podpořit oblast dlouhodobé, paliativní a geriatrické péče. Za tímto účelem vyčlenilo z Fondů švýcarsko-české spolupráce prostředky ve výši 208 milionů Kč. Do 31. ledna 2013 je možné předkládat žádosti o podporu projektům v této oblasti. Podpora je určena aktivitám, jež se zabývají modernizací lůžkových zařízení, modernizací domácí péče a institucionálním posílením činnosti nestátních neziskových organizací působících v daných oborech. Projekty týkající se modernizace lůžkových zařízení a domácí péče jsou omezeny regionálně – musí být realizovány pouze v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. „Naším cílem je posílit primární i sekundární zdravotní péči na regionální úrovni, určenou především dlouhodobě nemocným občanům a občanům, kteří se nacházejí v poslední etapě svého života,“ tvrdí ministr zdravotnictví Leoš Heger. Ministerstvo zdravotnictví podporuje dlouhodobou systematickou geriatrickou péči i nevládní neziskové organizace, jež jejím poskytováním zabývají. Přímou finanční podporu pak získají projekty podle geografického zaměření jednotlivých aktivit. Projekty musejí být zrealizovány do konce června 2015. K úspěšnému splnění podmínek musí projekty dosáhnout minimálně 70 % možných bodů za hodnocení kvality. Více informací a potřebné dokumenty naleznou žadatelé na internetových stránkách na adrese http://www.mzcr.cz/Unie/ dokumenty/aktualni-vyzvy_6958_2461_8. html 


Vážená paní Hvězdová, díky za slova podpory pro náš časopis. Zda pan Dvořák předem probíral své formulace s poradcem, nevíme, ale určitě se nejednalo o korespondenční rozhovor, který by za pana ředitele někdo napsal. Jeho odpovědi jsou tedy jeho vlastní autentická slova, která se pochopitelně někomu nemusejí líbit. Na svůj názor máte plné právo. (red)

Kdo vlastně dováží vozíky?

Vykašlete se na blbou náladu Milí přátelé, ráda bych vám všem v redakci i čteDobrovolníci: nářům Můžeš Pomoc i dobrý pocit ze života popřála všechno nejlepší do nového roku 2013. Kromě obligátního zdraví bych každému chtěla vinšovat především velkou dávku pozitivní mysli a dobré nálady, protože s takovým přístupem jde všechno lépe. A když se na sebe budeme raději usmívat než mračit, uvidíte, že svět bude zase o něco lepší místo k žití! Máme se přece tak dobře, když se podíváte na zprávy z jiných méně šťastných částí světa. Tak se vykašleme na blbou náladu a hledejme to lepší kolem nás! Stanislava Státníková, Přerov Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

12/2012

�

strana 8–13

M12_2012.indd 1

11/6/2012 10:14:29 PM

Vážená paní Státníková, děkujeme a nezbývá než vám i všem ostatním popřát totéž! (red)

Konec světa a The Tap Tap Zdravím vespolek, když píšu tyhle řádky, tak do údajného Dobrovolníci: konce světa zbývá Pomoc i dobrý pocit ze života 20 dní. Pokud tedy tento dopis redakce otiskne a přečteme si ho v lednovém čísle, znamená to, že „konec světa se zkrátka nekoná, chybí tu takhle velká opona“, jak zpívají ve své hymně proti konci světa The Tap Tap. Zdá se tedy, že pozitivní energie téhle kapely postižených hudebníků zabrala. Díky za to, protože naštěstí (mluvím pouze za sebe) můj život běží dál! Ondřej Pecháček, Hradec Králové Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


Dobrý den, dočetl jsem se na vašem webu, že Jindřich Štěpánek, šéfredaktor časopisu První test vozíků v Česku: Můžeš, byl oceněn Nejdražší není nejlepší Nadací OKD v kategorii Pozitivní zpráva roku za článek o testu vozíků. Připadá mi to jako dobrý vtip, když to porovnám s tím, co jsem četl, viděl a slyšel. Koukal jsem se i na stránky té firmy, která podle vás dováží na Slovensko vítězný čínský vozík. Jestli jsem hledal dobře, tak jde především o stavební společnost, která na svých stránkách dost utajeně a jen tak mimochodem nabízí i nějaké sanitární vybavení pro domovy důchodců plus pár předpotopních vozíků. Ten čínský mezi nimi ani není. Každopádně gratuluji! Josef Novák, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

7– 8 / 2 0 1 2

�


strana 8

Vážený pane Nováku, nevysvětlujete přesně, co jste četl, viděl a slyšel, ale pravděpodobně to bylo něco jiného než to, co četli, viděli a slyšeli ti, kteří o ocenění rozhodovali. Nebo četli, viděli a slyšeli totéž, jen to jinak pochopili a interpretovali. Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Každopádně

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

�

12/2012

�

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

strana 8–13

M12_2012.indd 1

11/6/2012 10:14:29 PM

Vážený pane Pecháčku, pokud čtete tuto odpověď, je všechno v nejlepším pořádku, a to nás moc těší! (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Leoš Heger


Václav Malý

ministr zdravotnictví

pražský světící biskup

Tato otázka není v problematice předčasně narozených dětí klíčová. Hranici samozřejmě z medicínského hlediska stanovit lze, ovšem jedná se o velice citlivou problematiku. Nejčastěji se hovoří v této souvislosti o dětech s porodní váhou menší než 500 g, přičemž hranice, kdy je dnes možné předčasně narozené děti zachránit, se neustále snižuje. Tyto děti však často vyrůstají s těžkým doživotním postižením, které ne každá rodina je schopna zvládnout a psychicky unést. 

Nejsem odborník, ani čas mi nedovoluje, abych dané téma odborně prostudoval. Podle mého laického mínění jsem toho názoru, že nelze přesně stanovit hranici, odkdy bychom měli zachraňovat předčasně narozené děti. Každopádně platí, že máme povinnost život zachraňovat, pokud je to možné. Život je dar, nikoli něco, co máme ve své moci a s čím můžeme libovolně zacházet. 

Marie Šmídová

Bohuslav Svoboda

Lze stanovit hranici, od které bychom měli zachraňovat předčasně narozené děti?

primátor Hl. m. Prahy

občanské sdružení Portus

Z medicínského hlediska přesná hranice, která by limitovala snahu o udržení života nedonošených dětí, neexistuje. Váhové a časové limity délky trvání těhotenství současná technika neustále snižuje. Nelze říci, že by byla již stanovena hranice, odkdy nelze nezralého novorozence zachránit. Lidským problémem zůstává, že záchrana takových novorozenců nese riziko závažného poškození. Proto je rozhodování velmi obtížné při zvažování kvality života poškozených novorozenců, kvality života jejich rodičů a sourozenců. Z etického hlediska není možné ani při hodnocení negativních důsledků rozhodnout, že existuje hranice, pod kterou nemáme novorozence zachraňovat. Nelze předpovědět skutečný rozsah poškození a nemáme ani právo vyjadřovat se, jaká kvalita života je ještě únosná a která už ne. 

Tato etická otázka úzce souvisí s pokrokem vědy, respektive medicíny. Tak jako se prodlužuje délka lidského života, jsou lékaři schopni zachránit i velmi předčasně narozená miminka. Všechny velké pokroky s sebou nesou i velká rizika, která lze spatřovat zejména v ovlivnění kvality dalšího života. Dalším aspektem jsou zájmy rodičů, lékařů a zdravotních pojišťoven, potažmo státu. Ty mohou být protichůdné, těžko lze nalézt společnou řeč. Na tuto otázku je nutné se dívat jak z lidského, tak i z ekonomického hlediska. Částky vynaložené na záchranu a doživotní zajištění, pokud má dítě trvalé následky, jsou astronomické. I přes zmíněné argumenty je moje odpověď jasná, jak z pohledu ženy, tak z pohledu profesionála, který dlouhodobě pracuje s lidmi s mentálním postižením. Tady nelze striktně stanovit hranici. 

DOBRÉ ZPRÁVY

Umějí to i s autisty. Mateřská škola speciální, Základní škola speciální a Praktická škola Brno, Ibsenova 1, přijímají žáky s mentálním a vícečetným postižením. Tel. č.: 548 522 898.

Každá pomoc dobrá. Relaxace působením psychowalkmanu dosáhnou klienti Denního centra služeb v Karviné-Novém Městě. Přístroj stimuluje mozek světelnými a zvukovými pulzy a přináší úlevu lidem trpícím chronickou únavou a nespavostí, lze jej využívat při Parkinsonově nemoci a dalších chorobách souvisejících s pokročilým věkem. Informace: vedoucí střediska, tel. č.: 596 313 128.

Stačí juknout na internet. V rámci 7. ročníku soutěže nejzajímavějších projektů elektronizace veřejné správy v ČR Egovernment The Best – 2012 KPMG obsadilo třetí místo za elektronickou verzi mapy bezbariérových tras město Litoměřice.

Pro radu i za zábavou. Terapeutické centrum Modré dveře v Kostelci nad Černými lesy poskytuje sociální služby pro lidi se zdravotním postižením, veřejnosti nabízí jazykové i taneční kurzy a další volnočasové aktivity. Více na: www. modredvere.cz.

Příklad k následování. Osvobozeni od placení poplatku na parkovišti v areálu nemocnice v Prostějově jsou od listopadu návštěvníci a pacienti s průkazem ZTP a ZTP/P.

6

Víte to? České dráhy dopravují vodicí a asistenční psy zdarma. Tito společníci mají povolený přístup i do vozů restauračních a při splnění některých podmínek i do lůžkových a lehátkových vozů. Zkuste to v Kolíně. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami i s nedokončeným základním vzděláním mají možnost získat odbornost v oborech pečovatelství a ošetřovatelství v místní dívčí katolické střední škole. Informace: tel. č.: 321 722 079. Jistota na klíčence. Euroklíče mohou získat občané s těžkým zdravotním handicapem a rodiče s dětmi do tří let na odboru sociálních věcí a zdravotnictví moravskotře-

bovské radnice, deset jich mají na stejném odboru v Hlinsku, další rozdá město Kojetín. Všichni dostanou šanci. Pracovní, zdravotní, ekologickou a estetickou výchovu žákům se zdravotním postižením, kteří nezvládají vzdělávání na běžné základní škole, poskytují Základní škola a Praktická škola v Kutné Hoře. Kontakt: tel. č.: 731 449 726, 327 512 085. Budou mít jasno. Koncepci bezbariérových tras a bezbariérové dopravy chtějí v příštím roce dokončit v Karlových Varech. Stane se podkladem pro odstraňování překážek, jež ztěžují lidem s postižením pohybového ústrojí volný pohyb po městě.  (nouz)


Soutěž o kartu Handy Card! Kolik peněz pro studenty se zdravotním postižením vynesla poslední, tedy 11. aukce Konta BARIÉRY, která se konala 9. 12. 2012 v pražském Karolinu? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Denisa Zadubanová z Dolního Němčí. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

í up K č Ko hoto su 20 lé ite to sopi íte lat dp ře ča dpoř / P K č po nto y 30 Ko riér v ý t i s k Ba t l i v ý

w

uzes

.cz

Ča

so

pi

s

pr

o

ty

, k

ř te

e í s

n

z ev

dá

va

jí

�

5/

20

12

no

�

6/2012

�

ww


Co dokáže překonat láska

ou

v sto be Še na 20 a a stra ch dám a : M ne rn y Bo ikd olf ě n Ad klam e r Jed

.m ww


Ča

so

pi

s

pr

o

w.m

ty

uzes

, k t

.cz

eř

í s e

strana11

Pr v Č vní Ne esk test ne jdra u: vozí ní žš ků ne í jle pš í st

�

ne

vz

dá

va

jí

�

7–

8/

20

12

�

Ko to upí ča hoto po sopi Ko dpoř su Ba nto íte rié ry no tli v

Jed

ý v ý

tis

k 3 0

K č

/ P ř

ed

pla

tit

elé

20

K č

ra

na

JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

8

číslo popisné:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Neonatologie ■ Předčasně narozené děti mají větší šanci než kdykoli předtím. ■ Vznikla unikátní metoda hypotermie čili řízeného podchlazování. ■ Matky mají špičkovou neonatologii, ale neblahé zlozvyky.

Richard Plavka: Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Začněme otázkou, která nakonec zajímá všechny budoucí rodiče i budoucí babičky a dědečky. Kam jsme se v záchraně předčasně narozených dětí už dostali? Musíme se přece jenom vrátit o pár desetiletí zpět. Teprve v polovině minulého století se z klasické péče porodníků a pediatrů vyčlenila moderní neonatologie. Základním momentem bylo poznání, že i nezralé děti můžeme zachránit, ale musíme umět řešit jejich dost velké problémy – právě proto, aby tato záchrana měla skutečný smysl. Od začátku tedy bylo jasné, že nesoutěžíme o nějaké rekordy ve zvládnutí nezralosti, ale řešíme přežití předčasně narozeného dítěte jako počátek komplikované cesty k jeho kvalitnímu životu. Těhotenství trvá čtyřicet týdnů. To rozhodla příroda. A dnes se ocitáme v tzv. šedé zóně, řekněme v 23.–25. týdnu. Takže nejdříve jsme uměli nezralé dítě zachránit, ale bylo jasné, že to bude úspěch, jenom když zvládneme handicapy spojené s nedostatečným vývojem, že je budeme umět odstranit nebo alespoň významně kompenzovat. Přitom ale dobře víme, že každý živý organismus má zabudované neměnné fáze svého vývoje, které nelze uměle přeskakovat. Říkáte neměnné fáze. Ale vy je trochu přece jenom přeskakujete, urychlujete. Neonatologie je úžasným příkladem poznání zákonitostí života a efektivnosti aplikace nových technologií. Ty jsme v těch minulých desetiletích získali. Dá se říci, že největším zachráncem předčasně narozených dětí je počítač. Bylo totiž potřeba shromáždit tolik informací o těhotenství, porodu, prvních dnech života, ale i o dalším vývoji dětí, že jejich analýzu by jedinec nezvládl. Dnes umíme celkem dobře zachránit dítě narozené v 25. týdnu. A navíc umíme i odhadnout, s kolikátým týdnem předčasného porodu jsou spojena rizika budoucího vývoje a v jakém rozsahu. To však platí pro celou skupinu pacientů, jenže u konkrétního jedince to třeba může dopadnout lépe, ale i hůře. Tím, že se náš obor tak rychle rozvíjí, pohybujeme se i ve světě zvláštního paradoxu – potřebujeme sledovat dítě několik let, abychom věděli, jak úspěšní a přesní jsme v naší práci byli, ale mezi tím se neonatologie tak prudce posune, že v metodách léčby i následné péče začínáme znovu a znovu. Takže abych odpověděl přímo – my nemůžeme nic urychlit, ale díky rychlejším a přesnějším analýzám umíme některé vývojové fáze nebo jejich části nahradit i poté, co plod opustí tělo matky. A právě tady jsme každý den dál.

8

Univerzální recepty neexistují

Pouze významné osobnosti dokážou medicínu rozvíjet. Profesor Plavka k nim nesporně patří.



Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář pravděpodobnému handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít nebo ho významně zmírnit.

Mají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že jde o velkou manipulaci s malým člověkem, že hrajete hru s ď áblem? Nedivím se těmto názorům. Samozřejmě – neonatologie prošla fází velkého experimentu. Ještě před padesáti, ale i třiceti lety šlo o jednotlivé úspěšné případy, kdy nebylo jasné, kam takto zachráněný život směřuje. V tom byl jistý etický rozpor. Ale právě tato zkušenost, a jen ona, nám umožnila dnešní kvalitu. Není to ale tak, že díky vašim dovednostem přežívá mnoho dětí s těžkým postižením? To je velká iluze, pověra a neinformovanost. Samozřejmě že nezralý lidský plod není dokonale vybaven pro plnohodnotný život. Ale podívejte se na statistiky – my k počtu trvale postižených dětí nepřispíváme, naopak umíme předčasně narozenému dítěti vytvořit takové, chcete-li umělé podmínky, že s velkou pravděpodobností vývoj dožene. Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář pravděpodobnému handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít nebo ho významně zmírnit. Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace nezhoršuje, ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě sociálně-ekonomického inženýrství je eticky neakceptovatelná. Setkáváte se s budoucími maminkami, které jdou do rizika početí a porodu i za cenu budoucí vysoké pravděpodobnosti vážného postižení jejich dítěte? Jistě. Nejen maminky, ale i celé rodiny jsou někdy odhodlány přivést dítě na svět, ač prognóza je nedobrá. Jednak jsou přesvědčeny, že právě jim se to nestane, jednak jim třeba náboženská víra ukládá přijmout osud, i když není příznivý, a pokládají jakkoli těžký život za absolutní dar. Na to mají právo a medicína i společnost by jim měly vyhovět. Takže zkusme právě budoucím maminkám říci, s čím si už umíte poradit…

info Kdo je prof. MUDr. Richard Plavka, CSc. Předseda České neonatologické společnosti. Profesor 1. lékařské fakulty UK. Člen mnoha zahraničních odborných společností, autor a spoluautor významných odborných publikací. Primář neonatologického oddělení 1. gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.


prof. MUDr. Richard Plavka, CSc.

Uvedu příklad zavedení jedné metody z posledních let. Jak odhalit nebezpečí dušení při porodu, jak těhotenství za přesně definovaných podmínek ukončit a vést porod tak, abychom se této situaci vyhnuli? Roky a roky jsme hledali celkem správně odpověď v prevenci, ale obrovské úsilí a prostředky přišly v podstatě vniveč. Výskyt této opravdu nebezpečné situace je stále stejný, možná i trochu vyšší. Co dál? Dvacet let jsme se potýkali s tímto problémem. Až přišla řízená hypotermie, česky řečeno podchlazení. Prognóza těžkých, a hlavně středně těžkých stavů dušení se podstatně zlepšuje. A nejen to – dnes klepou na dveře klinického využití další metody, jako je inhalace vzácného plynu (xenon) nebo podání některých růstových faktorů, které dokážou účinnost řízené hypotermie ještě zvýšit. Stručně řečeno, v pravý okamžik po porodu se dítě na dvaasedmdesát hodin podchladí na teplotu 33,5 stupně hypotermie, a tím se zpomalí metabolismus jeho mozkových buněk. Při dušení totiž jen méně těchto buněk umírá hned, většina až postupně. A tento proces tímto můžeme zpomalit a poškození zmírnit. Povede se to asi u jednoho ze tří až pěti dětí, ale i to je přece obrovský pokrok. Co zatím nezvládneme, je výskyt tohoto jevu v hloubi těhotenství, kdy sice plod přežije, ale rodí se už poškozený. Druhá častá situace je předčasný porod, tedy nedostatečné vyzrání plodu. Lidské zrání je naprogramované přírodou. Nejde jen o deset lunárních měsíců těhotenství, ale také o měsíce života po porodu. V tomto období dozrávají orgánové funkce a je to úžasný, rychlý a harmonický proces. Takže po předčasném porodu se přeruší samozřejmost biologicky dané harmonie vyzrávání a my se snažíme co nejvíce se jí přiblížit, případně ji obnovit. Hledáme a snažíme se tedy používat takové metody, které zrání podporují a méně narušují. Přitom jde o obrovsky složitou harmonizaci různých faktorů. Dříve se například děti s ještě nedostatečně vyvinutými plícemi intubovaly a připojovaly na ventilátor, což vedlo k častějším poruchám vývoje plic. Nebo například kyslík dodávaný ve vyšších koncentracích vedl k vážným poruchám sítnice a zraku. Dnes umíme použít biochemii a dodat novému organismu látky, které tuto úlohu splní mnohem šetrněji, používáme nižší koncentrace. Hledání nejlepších praktik společně s nejnovější technologií vedou v celé medicíně ke zlepšování péče. Je to nekonečný proces. Mění se díky širšímu a hlubšímu poznání také maminky samy? Jaký vliv má jejich chování, zvyky, prostředí, na úspěšném zvládnutí důsledků předčasných porodů? Bohužel – osvěta není všemocná. Dnes spolehlivě víme, že ohrožené děti, a takové jsou po určitou dobu všechny předčasně

� 9

Téma: Neonatologie

mají mnohem větší naději na nor� narozené, mální život, když od prvního dne po propuš-

tění žijí v sociálně stabilizovaném prostředí, ve fungující rodině, v atmosféře opravdové péče a zájmu. Můžete mít dvě stejně ohrožená miminka, ale jedno díky péči a klidnému prostředí docela dobře dožene všechno nebo skoro všechno, druzí rodiče nedají na naše rady a výsledky jsou špatné. Dítě sice žije, ale jeho vývoj je opožděn a někdy i zastaven. To už není jenom věc medicíny, ale jakési kultury člověka. Stejně jako těhotenství samo. Některé ženy rodí předčasně, protože je to prostě dáno geneticky. Ale obrovské množství budoucích maminek klidně kouří, pije alkohol, nevyhýbá se stresu, špatně se stravuje. Pak může přijít předčasný porod a rizika se mohou zvýšit. A my také víme, že nezodpovědnost

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

v těhotenství dost často pokračuje i po narození dítěte. Přestože i po propuštění s nimi dál mluvíme, radíme a doslova je školíme, někdy je to marné. Souvisí rozdílná prognóza vašich malých pacientů i s ekonomickou situací matek? Jen do určité míry. V České republice máme mnohem lepší výsledky v záchraně a předcházení trvalým poškozením než v USA. Přitom tam jistě mají špičková centra s nejlepším technickým i personálním potenciálem a vydávají na zdravotnictví více než osm procent hrubého domácího produktu. V čem je rozdíl? Především v daleko dramatičtějším rozvrstvení sociálních skupin a v dostupnosti špičkové péče na vysoce specializovaných pracovištích. Správná organizace a rozvrstvení péče může totiž převyšovat

Ticho, klid a napětí. Zde se bojuje doslova o život.

Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace nezhoršuje, ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě sociálně-ekonomického inženýrství je eticky neakceptovatelná. 10

sílu vynaložených peněz. V USA začali koncem minulého století decentralizovat neonatální péči a kvalita poklesla. U nás jsme péči v 90. letech centralizovali a dostavil se pozitivní efekt. Už na přelomu tisíciletí jsme byli srovnatelní se Skandinávií, která je na evropské špičce. Ukazuje se, že se musíme vyvarovat představ o užitečnosti magické ruky trhu a rozhodující roli pojišťoven. Nebudou-li respektovány hlasy odborníků, hrozí narušení sítě kvalitních pracovišť. Nejnáročnější neonatologii, ale i medicínu obecně, mohou dělat jen špičkově technicky a lidsky vybavená centra. Když jde o život, zejména o život, který teprve začíná, tak nemohou rozhodovat úředníci od zelených stolů. Nebo vlastně mohou, ale pak je to cesta do pekel. 

Lékaři a zodpovědnost Konečně se podařilo jedné spoluzaměstnankyni otěhotnět. Dítě, chlapec, se narodilo předčasně, s nedovyvinutou páteří. Míchu mu dodatečně voperovávali. Byl to další zázrak. Lékaři-neonatologové poklepávali po zádech chirurgům a ti zase naopak jim. Tu maminku jsem znala, občas se pak chodila ke mně vyplakat a jednou na vozíku přijel i její Eduard. Oba byli nesmírně smutní. Jeden před druhým to tajili. Chlapec opakoval, jak občas nenávidí matku, proč ho nezabila, když jako zdravotní sestra věděla, že bude celý život nosit pleny. Matka vyčítala doktorům, že jí neřekli, jak bude dítě žít, že to brali jako sportovní událost – že to dokázali. Oni to dokázali! Ale co já jako matka, a co ten kluk? Jak bude žít, až tu nebudu? Copak ti doktoři nevěděli, jak budeme oba živořit? Proč se mě ptali, zda to dítě chci? Kdyby ho tehdy neudrželi při životě, tak jsem mohla mít třeba tři děti – a zdravé! Na toto setkání s matkou a synem si často vzpomenu, když na Kontu BARIÉRY žádají matky – pochopitelně již rozvedené, muži-manželé tuto zátěž nevydrželi – o pomoc na zdravotní pomůcky pro své těžce handicapované dítě. Většinou to bývají nedonošené děti s velmi nízkou porodní váhou. Pár let jsem pracovala také na kojeneckém oddělení, zpracovávala jsem data o dětech, které byly zachovány při životě. Dokonce se hlášení již před 30 lety zasílalo do WHO, tedy do Světové zdravotnické organizace v Kodani, a informace o počtu dětí s nízkou, či dokonce velmi nízkou porodní váhou byly ukazatelem vyspělosti systému péče. Úmrtnost nedonošenců byla globálním ukazatelem životní úrovně. Dokonce se to hlásilo na ÚV KSČ. Místo ČSSR se proto psalo jenom ČSR. Česká republika bez východního souseda vypadala lépe. Byla lepší? Z hlediska statistického hlášení ano. Z hlediska pozdějšího života těchto dětí a jejich rodičů to asi už neplatilo. A tak si i dnes často vzpomenu na slova jednoho již zemřelého evangelického faráře, který je pro mě dodnes autoritou: Občas připomínal, že když si člověk od Pánaboha vzal schopnost udržet při životě i děti, které by jinak nepřežily, měli by lékaři převzít i odpovědnost za to, jak budou tyto děti žít. A případně s pokorou a láskou k bližnímu nezasahovat vždycky a všude jen proto, že již to dovedeme.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.



■ Hranice mezi životem a smrtí se v Olomouci často počítá na sekundy. ■ Na cenu lidského života se různí lidé dívají různě. ■ Konto BARIÉRY pomohlo vybavit špičkové pracoviště, které zachraňuje novorozence.

Když je matkou sestřička Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

J

edenáct inkubátorů a špičkově školený personál jednotky intenzivní péče tu jsou v pohotovosti čtyřiadvacet hodin denně. Z 2300 až 2500 dětí, které se ročně narodí v olomoucké Fakultní nemocnici, tvoří osmina předčasné porody, a ty nejakutnější z nich najdete právě zde.

Cena života? 300 tisíc, nebo milion?

Špičková technika, vědomosti a úsilí lékařského personálu výrazně ovlivňují přežití malých novorozenců.


Jak primář oddělení Lumír Kantor, tak i ostatní lékaři či sestry přiznávají, že někdy jde při porodu doslova o sekundy. Cesta z porodního sálu na jipku je proto doslova záležitost několika metrů. „Jsou to ale plamínky života, kolem kterých musíte v tu chvíli našlapovat doslova na špičkách,“ zamýšlí se Lumír Kantor. Otázka, jakou cenu má život těchto dětí, je-li vyjádřitelný nejen v pocitech, ale i v penězích, ho ani nepřekvapí, ani neurazí: „Jako lékař si ji nepokládám a ani na ni nemyslím. Jako vedoucí pracovník ji asi pominout nemohu. Nedokážu ji však přesně vyjádřit, nemocnice dostává paušální platby od pojišťoven, nevykazujeme každý jednotlivý úkon, který vede k záchraně předčasně narozeného dítěte.“ Odhaduje však, že péče o půlkilogramového novorozence, který se narodí v šestém sedmém měsíci a stráví v péči lékařů zbylou dobu zbývající do jeho původně plánovaného porodu, se může podle obtížnosti péče a léčby pohybovat od milionu do milionu a půl. „Jenže sazby od pojišťoven nebyly deset patnáct let novelizované, takže se to těžko odhaduje.“ Jen dávka léku s koncentrovaným kofeinem, který podporuje rozvoj činnosti plic, vyjde na sedm tisíc korun. Cena lidského života je ohodnotitelná i jinak. Své ceny mají pojišťovny, jiná hodnocení mají advokáti v soudních sporech. Jaká je ale cena malého lidského tvora, který přišel na svět dřív, než bylo určeno přírodou? Tuhle otázku si ostatně asi položí – dříve nebo později – každý, kdo se jednou ocitne uprostřed místnosti plné inkubátorů, z nichž některé s plným vybavením vyjdou až na tři miliony korun.

� 11

Téma: Neonatologie

Každý fyzický kontakt maminky s předčasně narozeným dítětem je velmi omezen, a proto vzácný pro oba.

dětí v Československu desítek promile. V 90. letech tady u nás v Olomouci už to bylo kolem deseti promile, nyní jsme na nějakých třech promile.“ Současně však primář olomouckého oddělení dodává, že podstatný, ne-li hlavní podíl na takovém úspěchu měli a stále mají lidé. Technika sama ani zázračné léky nic nezmůžou. „Jak jsem to tehdy pozoroval, lidé byli nažhavení. Sestry a lékaři se začali vzdělávat, aby mohli dětem pomáhat, museli se naučit ovládat techniku, hledali nové cesty.“

Maminky tu nahrazují sestřičky Moderní technika je dnes v olomouckém neonatologickém centru na každém kroku, zvláště té v části, která slouží jako jednotka intenzivní péče pro nejohroženější novorose Lumír Kantor zajímal o problemati� Kdysi ku náhradních matek, žen, které donosí dítě pro jinou ženu a po porodu ho odevzdají biologické matce. „S některými jsem hovořil, ale bylo mi proti srsti vyptávat se, kolik za odnošení dítěte dostanou. Neoficiálně jsem se dopátral částky asi 300 tisíc korun.“ To je podle něho také jedno z možných číselných vyjádření ceny dítěte. Podle amerických studií porovnání počátečních vysokých investic do záchrany dítěte i péče v následných měsících s tím, co v životě pak zachráněný člověk společnosti přinese, vychází naprosto jasně ve prospěch záchrany.

Mezi nadšením a beznadějí Po sedmnácti letech ve funkci primáře Lumír Kantor tvrdí, že nalézt hranici mezi vyčíslitelnou ekonomickou hodnotou záchrany dítěte a obyčejným lidským rodičovským pohledem je těžké. „V počátcích je člověk plný nadšení, s přibývajícím věkem zjistí, že k životu patří i kompromisy, ale také zjistíte, že i ty mají své hranice.“ Vybavuje si počátky své kariéry, kdy – ještě v jiné nemocnici – přišly po prvních úspěších, po prvních zachráněných a vypiplaných dětech, také neúspěchy. „Když vám během služby zemře dítě nebo dvě, tak si přirozeně kladete otázky po smyslu takového snažení, máte chuť se na všechno vykašlat. Po letech si však uvědomíte, že k životu i k této práci patří vše – to příjemné, radostné, i to smutné.“ Lumír Kantor současně říká, že ale stačí, aby po takovém smutném okamžiku se přišli pochlubit rodiče s potomkem, kterého na oddělení zachránili a poslali dál do života, a pochybnosti mizí. „Zvláště když vidíte, že dítě, které mělo půl kilogramu, je zdravé nebo jen s minimálními problémy.“

Technika bez nadšení neznamená nic Česká republika patří co do úmrtnosti novorozenců na světovou špičku. Lumír Kantor připomíná, že když v 90. letech minulého století začala do porodnic a no-

12

V počátcích je člověk plný nadšení, s přibývajícím věkem zjistí, že k životu patří i kompromisy, ale také zjistíte, že i ty mají své hranice. vorozeneckých oddělení přicházet nová technika z celého světa, když už měli lékaři k dispozici mnohem širší spektrum léků, velmi rychle jsme se dostali v novorozenecké úmrtnosti z již tradičně dobré pozice na světovou špičku. „Pro srovnání: V 50. letech dosahovala úmrtnost narozených

info Novorozenecké oddělení FN Olomouc JIP pro novorozence existuje od začátku 70. let 20. století. Tehdy byly zavedeny nové postupy léčby podpůrným dýcháním a centralizace předčasných porodů v regionu. V roce 1992 bylo toto oddělení v rámci FN Olomouc vyčleněno jako samostatné. V roce 1998 získalo statut perinatologického centra Ministerstva zdravotnictví ČR, v roce 2002 mu bylo uděleno ocenění Baby Friendly Hospital Best. V roce 2006 získalo ve Stockholmu cenu Practice Award 2006 za přínos ekologii ve zdravotnictví. Novorozenecké oddělení má tři základní části: jednotku intenzivní a resuscitační péče o novorozence s extrémní nezralostí, jednotku intermediární péče pro léčbu a péči o rizikové novorozence nad 1500 gramů váhy, novorozence s vývojovými vadami slučitelnými se životem a těžkými chronickými onemocněními a jednotku péče o fyziologické novorozence.

zence. Jestliže se jako hranice přežití uvádí 24. týden, přibližně šestý měsíc, pohledem do karet dětí, které jsme zde viděli v okamžiku naší návštěvy, většina cifer hovoří sama za sebe: 24 plus 4 dny, 24 plus 6 dní, 26 atd. Někteří novorozenci přibyli do inkubátorů doslova v posledních dnech a hodinách. Právě inkubátory se stávají na příští tři měsíce jejich náhradní dělohou. A personál – v Olomouci je to kromě primáře ještě deset lékařek a lékařů a asi 65 sestřiček – který zastupuje v počátečním období dětem matky. Laik si uprostřed inkubátorů, spleti kabelů, monitorů a personálu téměř neuvědomí, že ačkoli na první pohled vyvolá ve většině lidí malý človíček touhu po pohlazení a konejšení, jsou matky o úzký kontakt se svým miminkem v tomto období ochuzeny nebo je významně omezen. „Snažíme se matkám umožnit přístup, mohou své děti vidět prakticky 24 hodin denně,“ říká zástupkyně primáře Ivana Vránová. „Maminky, které jsou z Olomouce, denně přinášejí mateřské mléko, kterým děti krmíme. Ty ze vzdálenějších míst kraje nebo ty, které nejsou v lůžkové části společně s dítětem, mají kontakt méně častý.“ Přesto tu vládne po většinu dne i noci ticho, sestry se pohybují téměř neslyšně. Je to opravdu našlapování po špičkách. Na rozdíl od běžného novorozeneckého oddělení neslyšíte obvyklý křik právě narozených dětí. Lumír Kantor říká, že stejně, jako se stala samozřejmostí přítomnost otců u porodů, začíná být samozřejmý i pobyt matek s nemocnými dětmi v nemocnicích (zvyknout si na stálou přítomnost rodičů ve zdravotnickém zařízení bylo pro nemocniční personál v počátcích nesmírně obtížné); ve světě se



SLOUPEK Daniely Filipiové

Porodní váha některých dětí se v olomouckém neonatologickém centru pohybuje i pod 500 gramů.

vyhledává. Když se díváte na malé lidské tělíčko, které ještě před pár dny nemělo ani 500 gramů, vyvstane vám na mysli, jaká očekávání vyvolávají zdejší lékaři a personál obklopení nejmodernější technikou, v rodičích, kteří jsou v nečekaně obtížné situaci.

Sponzoři velcí i malí, všichni jsou vítáni

objevuje už i trend, že o děti v inkubátorech na podobných odděleních pečují spolu se sestrami a lékaři i maminky.

Dětem hrají cédéčka „Zcela však chápu, s jakými pocity matky prožívají období těch několika měsíců, kdy je jejich fyzický kontakt s dítětem minimální nebo velmi omezený.“ Především začínající sestřičky se musejí po příchodu na oddělení učit, že pokud některá z maminek nechce v prvním období po předčasném porodu své dítě vidět, není to tím, že by byla krkavčí matka. Je v tom směsice strachu, poporodního stresu a obav o život dítěte najednou. Vytvářet si k takové mamince od počátku pozitivní vztah patří k velké profesionalitě zdejšího personálu. „Doporučuje se alespoň hlasový kontakt, necháme maminku, tatínka, prarodiče nebo sourozence pořídit nahrávku jejich hlasů. Třeba vyprávění nebo zpěv, a dětem v inkubátorech pak tahle cédéčka pouštíme,“ potvrzují sestry na oddělení. Zvuk hlasů matky a nejbližších vnímá dítě i v děloze, tady si prý zprvu na nahrávky zvyká, ale postupně je dokonce

Bez přispění sponzorů a drobnějších dárců se ani v Olomouci neobejdou, jsou i pro ně důležitou posilou. Významnou pomocí byla investice, kterou zprostředkovalo Konto BARIÉRY. „Spolupracovali s námi v oblasti Norských fondů, všechna perinatologická oddělení v republice včetně našeho dostala inkubátory, plicní ventilátory a další vybavení v celkové hodnotě asi 26 milionů korun,“ připomíná Lumír Kantor. Zcela kuriózní, ale bezpochyby přínosný byl sponzorský dar, na jehož začátku byl telefonát účetního. „Oznámil mi, že mě navštíví pán ten a ten a dá nám peníze. Pán opravdu přišel a ptal se, co bychom potřebovali. Zkusil jsem být neskromný a rovnou navrhl inkubátor. Pán jen poznamenal, že mám zavolat účetnímu a vyřídit to s ním. Upozornil jsem ho, že je to minimálně 650 tisíc korun. Nic nenamítal. Dozvěděl jsem se, že je to majitel heren. Netvrdím, že nějak zásadně změnil můj pohled na herny, každopádně si však jeho přístupu velice cením.“ Z úplně jiného šuplíku jsou miniaturní sponzorské příspěvky. Kdysi s nimi začala starší paní, která nabídla, že by pro novorozence pletla čepičky a ponožky. Když se rozhlédnete po inkubátorech, většina z dětí je na sobě má. Paní si nechala poslat rozměry a začala novorozenecké oddělení pravidelně zásobovat. Když později o její aktivitě napsaly místní noviny, přihlásily se další pletařky, které dnes už nezásobují jen novorozenecké oddělení ve fakultní nemocnici. Ročně se spotřebuje padesát šedesát novorozeneckých úpletů.  Delší verze článku na www.muzes.cz Primář Lumír Kantor potvrzuje, že kdo jednou k nejmenším narozeným dětem „přičichne“, už nechce odejít.

Nezodpovězená otázka Když jsem v roce 2009 nastoupila na ministerstvo zdravotnictví, zajímala jsem se kromě jiného i o práci a postavení etické komise ministerstva. Požádala jsem o předložení materiálu, který by dokumentoval její dosavadní činnost. Zajímala mě témata, kterými se zabývala či zabývá, náplň její práce a její cíle. Když byl požadovaný materiál zpracován a já se s ním seznámila, byla jsem velmi nemile překvapena. Veškerá činnost se za několik let fungování komise skládala pouze ze dvou nebo tří akcí. Výjezdních. Do zahraničí. Tématem těchto zasedání byla otázka klonování a využívání embryonálních buněk. Nic jiného etická komise neřešila a časem přestala vyvíjet jakoukoliv činnost. V oblasti zdravotnictví je mnoho otázek etického charakteru, které by se bezesporu měly objevit v náplni práce tohoto ministerského orgánu. Navrhovala jsem například práci lékaře s pacientem. Komunikaci s nemocným ne jako s diagnózou, číslem, ale jako s lidskou bytostí. Navrhovala jsem zabývat se tématem náhradních matek pro ty páry, kde žena z nějakých důvodů nemůže donosit své dítě. Dalším velkým tématem by bezesporu mělo být i téma péče, respektive záchrany nedonošených a předčasně narozených dětí – kde jsou etické limity. Naše země patří mezi ty státy, kde je úmrtnost novorozenců velmi nízká. Naši lékaři (a nejen naši, ale i ti z vysoce rozvinutých zemí) dokáží zachránit i dítě, jehož porodní váha je extrémně nízká. Boj lékařů o zachování lidského života je obdivuhodný. Lékařům za to vzdáváme hold, smekáme před jejich schopnostmi. Matky těchto dětí jsou lékařům nesmírně vděčné. Nicméně se nabízí otázka, zda tyto děti budou moci žít plnohodnotný život bez zdravotních následků. Neexistují samozřejmě ještě žádné statistiky, které by vyhodnocovaly, jestli zachráněné, doslova vypiplané děti nebudou mít v dospělosti zdravotní problémy, které by přímo souvisely s jejich nízkou porodní váhou. Někdo může namítat, že i se zdravotním handicapem se dá žít. Ano, to je jistě pravda. Ale pravda je jistě i to, že takový život vůbec není jednoduchý. Život s handicapem je náročný, i když může být přínosný. Ale ruku na srdce – vy, kteří s handicapem žijete, chtěli byste, aby i vaše dítě žilo tak, že se celý život bude potýkat s nemocí nebo jejími následky…?  Autorka je senátorka.


13

ŽIVOT S POSTIŽENÍM ■ Trvale postižené dítě považovali někteří členové rodiny nejprve za zanedbané. ■ Ojedinělé genetické poškození, kterým trpí 600 lidí na celé zeměkouli. ■ O vině nelze ani uvažovat. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

J

e to jen pár slov – mentální opoždění, těžká porucha pozornosti, těžká porucha řeči, zhoršená jemná a hrubá motorika – to vše potkalo nyní osmiletou Marušku. Teprve v září 2012 se podařilo odhalit skutečnou příčinu: CFC syndrom, ojedinělá genetická vada, pravděpodobně jediná v republice a naprosto vzácná ve světě. Mezinárodní sdružení těchto pacientů a jejich rodičů v USA zná na celé zeměkouli jen 600 těchto případů. CFC se dá jednoduše přeložit – srdce, tvář, kůže. Jak to začalo? Po předčasném porodu císařským řezem se nedělo nic neobvyklého. Ale kolem osmého měsíce přišly první projevy čehosi. Čehosi? Maminka Valerie říká: „Když se nezačala otáčet a sedat si, přišly desítky vyšetření, na začátek rehabilitace Vojtovou metodou. Dělali jsme všechno, co bylo možné, už proto, že lékaři předpokládali jen lehce opožděný vývoj, který se dá dohnat. Jenomže pak dcera nezačala ani mluvit, chodit jakžtakž až ve dvou letech.“ Pátrali po každé možnosti pomoci, doslova. „Kromě standardních vyšetření jsme navštěvovali i řadu léčitelů, ale také nepomohli. Hledali jsme možnosti, jak Maruškou motivovat, jak s ní pracovat, ale naše snaha nepřinášela skoro žádné výsledky. Nevěděli jsme proč.“ Rodina navázala spolupráci s organizací Raná péče, která podporuje vývoj postižených dětí. Pracovnice v terénu docházejí do rodin, půjčují didaktické

Maruška, CFC syndrom hračky, radí, co s dětmi zkusit atd. Už jen to, že si rodiče měli s kým promluvit, byla velká podpora. První komplexní neurologické vyšetření přišlo, když bylo Marušce dva a půl roku. Přineslo právě těch pár slov z úvodu, konstatování stavu, ale nic o příčině. Pár slov – a svět mladých rodičů se obrátil naruby. Nikdo nebyl schopen říci, co bude dál. Ztrácí dvouleté dítě definitivně možnost normálního vývoje? A i kdyby stokrát nechtěli, máma s tátou neodeženou mrazivé otázky – co jsme udělali špatně? Co to způsobilo?

Zanedbané dítě? V této chvíli nebyli oporami ani nejbližší, zejména prarodiče viděli v Marušce zanedbané dítě, kterému se matka nevěnuje a jehož výchovu rodiče nezvládají. Často slýchávali: „Nejste dostatečně důslední, mluvíte na ni vůbec?“ Dnes už však Marušku aspoň pohlídají. Kdo z nás to nezažil,

14

Když se nezačala otáčet a sedat si, přišly desítky vyšetření, na začátek rehabilitace Vojtovou metodou. Dělali jsme všechno, co bylo možné.

neví a úplně nikdy nepochopí. Začnete o sobě pochybovat. „Na druhou stranu fakt, že nebyla diagnostikována genetická příčina, nám dával naději,“ vzpomíná tatínek Vlastimil: „Tenkrát jsme si i my mysleli, že dcera leccos dožene, potenciál dětského organismu je přece obrovský a mnoho opožděných dětí se při důsledné péči fantasticky zlepší. Zvlášť v předškolním věku jsou šance poměrně vysoké.“ Snad tato naděje, snad nejistota v definitivní diagnóze, ale určitě nevídaný charakter obou rodičů vedly k létům dřiny, nekonečné péče a neutuchající touhy uvidět zlepšení. Jenomže CFC se nedá oklamat, opoždění Marušky proti vrstevníkům narůstalo a paní Valerie dnes musí říci: „Někdy trvá i hodinu, než ji přesvědčím, abychom se oblékly. Vyjednávání je nutné, protože i když je jí jen osm, vzrůstem odpovídá jedenácti, možná dvanácti letům, a já ji pomalu už fyzicky nezvládnu. Často se stává, že neustále opakuje jedno slovo z těch nemno-



Maruška s maminkou ve speciální škole ve Strašnicích. Špičkové a příjemné prostředí. Kvalita pedagogů je zde mimořádná.

Někdy trvá i hodinu, než Marušku přesvědčím, abychom se oblékly. Vyjednávání je nutné, protože i když je jí jen osm, vzrůstem odpovídá jedenácti, možná dvanácti letům, a já ji pomalu už fyzicky nezvládnu. Nemůže to být ničí vina

a drsný osud ha, která umí. A já nemohu zjistit proč. Je to vyčerpávající.“

Pomohla speciální školka Další velkou pomocí pro postiženou holčičku byla speciální školka Štíbrova v Praze-Kobylisích. Jednak ve třech letech nebylo opoždění tak zřejmé, jednak atmosféra, ale i profesionální a zároveň lidský přístup učitelek, vychovatelek i školkové logopedky znovu a znovu přinášely malinké, opravdu malinké střípky lepší budoucnosti. Ale kdo by je v takové situa ci přehlédl? Kdo by v nich nenacházel signály obratu k lepšímu? Ale přesto jsou stále častější chvíle, kdy hlava i srdce jsou tak unavené, že rodiče už prostě nemohou. Nemohou, ale znovu dělají, co je potřeba. Nacházejí pramen energie právě v tom druhém – skoro zázračně je postihuje bolest, vyčerpání i skepse každého v jiný čas. Takže vedle nešťastného a skoro zlomeného člověka stojí druhý, přece jenom v té minutě silnější.


Tak se podařilo čelit i nejhoršímu ortelu – Maruška v žádném případě nebude schopna jít do normální školy. Šance na výrazné zlepšení se začaly rozplývat. Co to znamená pro nejbližší roky a co pro celý život? Definitivní potvrzení vážných, nikdy neodstranitelných postižení, definitivní pád malé holčičky do světa závislosti na jiných? Když o tomto poznání mluví pan Vlastimil, zalesknou se mu oči a hlas mu přeskakuje. Je vůbec možné denně vstávat s vědomím, že mému dítěti už nic nepomůže? Najednou vidíme lásku a odvahu zkřížit své schopnosti a vytrvalost s pitomým osudem, s nespravedlností života, s krutostí přírody. On i jeho žena už tuší, že nevyhrají. To není romantický film ani kniha, to je život neobyčejně obyčejných lidí. Potřebují nějakou pomoc? „Myslíte peníze? Zatím to zvládáme, i když poslední roky je to složitější. Mně osobně se velmi ulevilo, když nám po dvou letech neustálého odvolávání zvýšili příspěvek na péči. Konečně můžu věnovat zase o něco víc času Marušce,“ říká paní Valerie.

Až dnes, po potvrzení syndromu CFC je jasné, že slovo vina, natož jakékoli dědičné zatížení nemá v tomto příběhu místo. Spíše nastupuje obyčejná lidská představivost a zkušenost vlastního života. Jak Maruška zvládne své dospívání, jak další život? Naučí se někdy zvládnout nejobyčejnější praktické úkony? Zvládne základní hygienu svého těla? Učí se znakovou řeč, ale i ta potřebuje abstraktní myšlení, schopnost oslovit druhého. Maruška teď chodí do speciální školy pro kombinovaná postižení v Praze. Přes dost chabé možnosti vyjadřování je velice přátelská a umí dát najevo, jak jí dělá dobře zájem a vřelost okolí. Jenomže i tato škola jednou skončí. V současnosti pomáhá i občanské sdružení Máme otevřeno. I když součástí CFC syndromu je i častá únava a malá klientka někdy s asistenty špatně spolupracuje, spolehlivé a bezpečné dvě hodiny, třeba v keramickém kroužku, kam asistentka dívku doprovodí, jsou živou vodou pro maminku, která jinak nevypíná ani na vteřinu. Maruščino postižení je trvalé a neměnné. Přesto jistých pokroků dosahuje. Už si umí sama chvíli hrát, už se dokáže soustředit na kratší pořad v televizi. Ale její největší výhodou je mobilita. Dojde kamkoli a pohyb jí přináší zjevnou radost. Až si rodiče s obavami představují, co všechno by se mohlo přihodit. V této zemi neumí nikdo říci, jaké budou další roky dnes osmileté holčičky. V naší zemi není znám jiný podobný osud, a tím i nějaká zkušenost. Žádný unikátní lék na tyto stavy není a těžko někdy bude. I když věda sahá hlouběji a hlouběji do samotné podstaty člověka, i když genetické inženýrství otevírá jedno tajemství za druhým. Právě díky tomu se vyjasnila Maruščina diagnóza, ovšem její budoucí život ne. Zatím má skvělé rodiče. Přemýšlejí, zda počít další dítě. Dokonce ani odborníci si nemyslí, že by nemělo být zdravé. Ale umí někdo říci, jak by se k němu už dost velká dívka chovala? Mohli by být ti dva někdy spolu sami? Nestalo by se něco? Rodiče chtějí mít svůj život i dál pevně v rukou. Smířili se s osudem? Přijali strašnou jistotu? Naučili se nést toto přetěžké závaží? Je zřejmé, že ano. Ale stejně v jejich očích vidím prosbu, kterou nikdo na celém světě plném grandiózních objevů nemůže splnit. 

15

Názory ■ Neonatologie nastavuje nejednoznačné zrcadlo. ■ Lidská touha po pokroku je ošidná. ■ Chceme lidi pěstovat?

Ohrožujeme sami sebe Text: Stanislav Komárek Foto: Jan Šilpoch

N

ejsem sám, kdo se často zamýšlí nad otázkou, zda je nám třeba takového pokroku, kdy jsme schopni udržet při životě tak předčasně narozené děti, dříve nevyhnutelně odsouzené k smrti. Každý pokrok je především hůl o dvou koncích. Pokud bychom v paleolitu naznali, že žádný pokrok třeba nepotřebujeme, žili bychom ještě dnes v jeskyních – šťastní a nešťastní bychom byli asi stejně jako dnes, ale svět by vypadal výrazně jinak. Dnešní neonatologie je jistě svědectvím o velkém vědeckém pokroku. Všimněme si však, že se velikost lidského plodu, který lze úspěšně zachránit, vlastně blíží velikosti toho, který můžeme legálně potratit. Ještě se tyto dvě hodnoty nepřekryly, ale jistou absurditu už vidíme. A tak vidíme i jistá nebezpečí. Moje osobní zkušenost – když jsem přiletěl do Barmy, dostal jsem dost komplikovaný zánět v noze po štípnutí ovádem ještě v Čechách a patnáctihodinovém nehybném sezení v letadle. Musela být použita antibiotika, jinak hrozila amputace. Kdyby však pokrok nepřinesl letadlo, taková situace by pravděpodobně nenastala. Možná bych na dlouhé, dlouhé cestě lodí naopak trpěl kurdějemi. Stejné dva konce vidíme třeba u těžce postižených s míchou přetrženou po úrazu. Nejdříve rychlý motocykl, úraz a ochrnutí všech končetin, pak ale počítač, který můžeme ovládat třeba tyčinkou v ústech, a dříve bezmocný člověk může napsat knihu nebo vyučovat na univerzitě. Takže pokrokem si jisté možnosti otevíráme a jiné zavíráme.

Matkou pokroku je lenost Svým způsobem je matkou všeho pokroku lenost. V dobrém i ve zlém. Ti skutečně pilní by dodnes sbírali bobule a přírodní výběr by vedl ke značnému zdraví těch, kteří by přežívali, a dnes bychom je viděli pobíhat po pralese. Jenomže jiní se zamýšleli, jak si živobytí opatřit s menší námahou. A naše okolí nás k tomu nepřetržitě vybízí. Tak jsme došli do časů, kdy máme stále menší a menší příležitost brát vlastní osud do vlastních rukou. Stále jsme lékařsky vyšetřováni, poučováni, ale koneckonců nám pokrok medicíny naznačuje: „Jen si ten bůček dej, my ti pak uděláme koronaroplastiku srdečních cév.“ Takže člověk opravdu

16

Profesor Komárek nám znovu a znovu připomíná, že člověk je pouhou a nikoli nezbytnou součástí přírody.

dbající na své zdraví se stává občanem docela zbytečným. Neprospívá ani průmyslu masnému, ani komplexu farmaceutickomedicínskému. Z tohoto hlediska se vlastně stále více stáváme dětmi. Jsme v podstatě vedeni k tomu vztahovat své ručky ke státu-rodiči a volat – starej se! To už je jakási metapohodlnost, založená na stále širších právech a stále menších povinnostech.

protimluv. Málokdo vymetá s bližními jako sám se sebou, to by musel být opravdu kruťas. Kam půjdeme dál? Dnes se díky pokroku rodí, přežívají a dost dobře mohou žít děti, které dříve neměly naději. Do jakého světa dospějí? Dnes je těžké dobře dohlédnout dopředu pět let, natož dvacet nebo padesát.

Co opravdu chceme?

Technický pokrok může jít ještě hodně daleko – když budou peníze a když společnost dovolí, aby se provádělo vše, co bude technicky možné. Jsme zpět u zmíněné hole o dvou koncích. Každá morálka spočívá na tom, že zdaleka neděláme všechno, co bychom technicky svedli. Podívejme se na geneticky manipulované rostliny, věc celkem bezpečnou, ale budící panickou hrůzu. Naopak už dnes masírují média lidstvo, že není daleko doba, kdy si mladý pár přinese do genetické inženýrovny oplodněné vajíčko, a tam z něj odstraní třeba geny pro pihovatost, zlobivost, alkoholismus, masochismus a další – vše podle přání. To je samozřejmě na dnešní úrovni vědy ohlupování lidu. Ale opravdu k tomu nemůže dojít? Před kolika lety byla úplně fantaskní představa, že budeme mít při sobě malou krabičku, která nás kdykoli spojí s celým světem? Takže prorok to má těžké. Ale ví, že žádná věda nenahradí obyčejný, miliony let vypěstovaný cit rodiče pro dítě a dítě pro rodiče. Tady žádný pokrok ve vlastním zájmu nechtějme! 

Víme totiž, že předčasné porody nejsou jen přirozená nehoda jisté části žen, ale stále více důsledek jejich nedobrého, a někdy i silně dobrodružného života. Kouření cigaret, pobyt ve špatném prostředí, různé stresující aktivity ve volném čase, alkohol a někdy i ta droga jistě nepomáhají řádnému průběhu těhotenství a porodu. To víme. A co se děje? Veškerá osvěta bledne před touhou po momentálně zajímavém a příjemném zážitku, prchavé chvíli zdánlivě neškodné a zanedbatelné. Zdětinštělá nastávající matka čeká, že případné budoucí problémy vyřeší lékař, neboť pokrok je značný a koneckonců všudypřítomný. Společnost se sice může trochu mračit, ale platí a platí, moderní medicína je drahá. Vyšší zdravotní pojištění pro ty, kteří si dobrovolně kazí zdraví, pro všechny pěstitele paraglidingu, neopatrné motoristy, vyznavače bungee jumpingu, se zdají být trochu orwellovské, ale spravedlivější. A výchovné. Připadáme si osvícení, ale ostrůvky neodpovědnosti a zbytečných, nejednou smrtelných rizik necháváme být, zatímco kvůli deseti rostlinkám konopí mobilizujeme početné ozbrojené sbory. K našemu osudu patří i naši rodiče; cosi nám vštípili nebo ne. Ovšem největším nebezpečím jsme my sami. Sami sobě. Rčení, že máme bližního milovat jako sebe, je vlastně

Ještě změny, nebo už ne?

Autor je biolog, filozof, antropolog a popularizátor vědy. Působí na katedře filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. (Mezititulky a záznam zj) Více na www.muzes.cz


Téma: 20 let Děti Konta s postižením BARIÉRY a společnost


■ Pomoc Michalovi Budinskému nastartovala charitu v novodobých dějinách země. ■ Operace, kterou zařídil František Janouch ve Švédsku, zachránila Michalovi život. ■ Z Konta Míša se stala největší celonárodní sbírka s 50 tisíci pravidelných dárců.

Na počátku byl Míša Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilpoch

M

ichal Budinský je čtyřiatřicetiletý muž, který žije s rodiči v malé vesnici nedaleko slovenského Martina. Do svých deseti let to byl kluk jako všichni ostatní v okolí. Rád jezdil na kole, lezl po stromech a chodil na karate. Pak ale bez jakéhokoliv varování přišel záchvat a krvácení do mozku, které se neobešlo bez následků v podobě částečného ochrnutí levé poloviny těla. Příčinou byla arteriovenózní malformace. Pro Míšu, který neměl ponětí o závažnosti svého stavu, začala nemocniční odysea. Provázelo ho však velké úsilí jeho rodičů, lékařů i dalších lidí.


Ani nejlepší neurochirurgické pracoviště v tehdejším Československu, které bylo v Praze, nedokázalo zajistit nutný zákrok. Profesor Vladimír Beneš totiž doporučil metodu embolizace poškozené části mozku. Tento unikátní zákrok se však prováděl jen na několika místech na světě. V úvahu připadala Paříž nebo Vídeň. Psal se však počátek roku 1989 a komunikace se západními státy nebyla snadná, natož realizace drahého operačního výkonu. Rodina Budinských začala pátrat po všech možnostech, jak synovi pomoci. Ten se mezitím vrátil z hlavního města a po tříměsíční rehabilitaci na Slovensku se jeho stav výrazně zlepšil. Začal opět chodit a ve cvičení pokračoval i doma. Nutnost léčebného zákroku ovšem stále trvala kvůli nebezpečí, že se vše bude opakovat, a třeba s ještě horšími následky.

Modelářství se stalo Michalovým největším koníčkem, o kterém mluví mnohem raději než o svém příběhu.

Pomoc přišla ze zahraničí Na pomezí legality se podařilo spojit s emigrantkou ve Francii, která zjišťovala možnosti u profesora Pierra Lasjauniase. Bohužel finanční částka za operační zákrok v Paříži byla příliš vysoká. Začal kolotoč žádostí o peníze ve zkostnatělém systému ČSSR. S komunikací pomáhala Michalova ošetřující lékařka, dětská neuroložka Danica Vladárová. Zpracovávala lékařskou dokumentaci, studovala dostupnou literaturu a v mezích možností konzultovala se zahraničními kolegy. Francouzština jí naštěstí šla. Pak přišel 17. listopad 1989, události dostaly nový obrat a vcelku rychlý spád. Euforická doba plná změn se na Míšově příběhu krásně zobrazila. Podařilo se domluvit se se žákem profesora Lasjauniase, profesorem Berndem Richlingem ve Vídni. Ten získal

� 17

20 let Konta BARIÉRY Se zhruba tisícovkou ročně odoperovaných pacientů jde dnes o nejvytíženější přístroj tohoto typu na světě. na léčbu pacientů ze střední a vý� grant chodní Evropy. Budinští vyrazili víceméně

Danica Vladárová je stále Michalovou lékařkou a byla první v Československu, jejíž pacient podstoupil podobný zákrok.

na vlastní pěst do Rakouska. Nadšená podpora pro lidi z postkomunistického státu se projevovala kromě jiného i tím, že ošetřující lékař ubytoval Míšova otce u sebe v bytě. Bohužel ani tento zákrok nevedl ke kýženému výsledku, protože poškození bylo v mozkové kůře příliš hluboko. Objevuje se návrh, že další možností je radiochirurgie. Doktorka Vladárová navázala kontakt s lékařským pracovištěm ve Švédsku, které mělo k dispozici Leksellův gama nůž. Míšovi rodiče se zároveň obraceli se žádostmi o pomoc na různé organizace. Pozitivní nálada jara 1990 jim přitom vycházela vstříc. A zde přichází poprvé na scénu Nadace Charty 77. V tomto případě se trochu rozcházejí vzpomínky jednotlivých aktérů, jak k prvnímu kontaktu vlastně došlo. Každopádně klíčovou postavou se stal profesor František Janouch. Uznávaný jaderný fyzik, který po nucené emigraci z Československa v 70. letech získal švédské občanství. Ve své nové domovině založil Nadaci Charty 77, aby mohla podporovat disidentské aktivity Charty 77. Shodou okolností došlo k založení nadace ve stejném roce, kdy se narodil Míša Budinský, tedy v roce 1978.

Přínos profesora Janoucha Profesor František Janouch vzpomíná, že manželé Budinští poslali dopis švédskému velvyslanci v Praze Larsi Aake Nilsonovi se žádostí o pomoc. „Velvyslanec mi dopis přeposlal do Stockholmu s krátkým průvodním listem,“ říká. „Nadace Charty 77 se rozhodla zkusit na tuto operaci nasbírat peníze mimo své fondy a běžné sbírky. Když bylo nasbíráno asi 15 tisíc USD z potřebných 20 tisíc, požádali jsme slovenského povereníka zdravotníctva, aby také přispěli. Pokud si správně pamatuji, poslalo slovenské povereníctvo zbývající čtyři až pět tisíc dolarů s omluvou, že to trvalo dlouho.“ To už ale profesor Janouch dojednal termín operace v Karolinské nemocnici. Ten byl stanoven na 30. srpna 1990. Na operaci bylo nasbíráno asi 28 tisíc USD. Zrodil se tak nápad, že zbývající peníze by se mohly stát základem pro zakoupení Leksellova gama nože do Československa. Vždyť pa cientů, kteří by zákroky na něm potřebovali, je řada, a neustálé hledání peněz na dílčí operace by bylo neefektivní. Mezitím ale Michal odcestoval do Švédska. „Všechno to bylo hrozně rychlé,“ vzpomíná paní Budinská. „31. května profesor Christer Lindquist určil termín operace a během tří měsíců bylo hotovo!“ Michal byl docela mladý, aby to všechno kolem sebe úplně vnímal. Navíc mu okolí tajilo závažnost jeho stavu i to, že jede na operaci. Ta byla mimochodem tak šetrná, že mohl jet druhý den domů. „Pamatuji si, že v té nemocnici to bylo úplně jiné, než jsem znala ze zdravotnictví tady,“ pokračuje paní Budinská. „Všechno moderní a hezké. I přístup lidí byl úplně odlišný.“ Jinak ale Michal už

18

s námahou loví v paměti, z níž vyčnívá jen jeden zážitek: „Zpátky ze Stockholmu jsme letěli letadlem, to byl můj první let. Po návratu mě pak zaskočil zájem novinářů.“

Z Michala se stal symbol Samotnému Michalovi ale zákrok nesplnil vše, co se od něj očekávalo. Všechny problémy totiž neustoupily, i když stav byl relativně stabilní. Vrátil se do školy, pak pokračoval na obchodní akademii, kde úspěšně složil maturitu. Chvíli pracoval, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu to bylo

příliš namáhavé. Takže je dnes doma v invalidním důchodu. O dění kolem se však zajímá, baví ho historie, a především se věnuje svému velkému hobby – lepení plastikových modelů. O nich se baví s mnohem větším zájmem než o dobách před dvaceti lety. Popularita měla své světlé i stinné stránky. Nadšený nebyl ani z toho, že jeho jméno pak nesla sbírka – Konto Míša. „Spolužáci na mě pokřikovali, když jsem byl v televizi. Někdo si myslel, že ty vybrané peníze dostanu já.“ Přesto se stal symbolem. Později Michalovo jméno zaštítilo sbírku na přístroj, pod kterým on osobně nikdy



Léčba je založena na ozařování nemocného místa v hlavě za pomoci přesně zacílených gama paprsků. Léčebný výkon se obejde bez otevření lebky, bez přímé manipulace s mozkovými strukturami, jde tedy o maximálně šetrnou metodu. Obecně je úspěšnost léčby gama nožem kolem 90 procent. Se zhruba tisícovkou pacientů odoperovaných ročně jde dnes o nejvytíženější přístroj tohoto typu na světě. Léčit se sem jezdí i pacienti ze zahraničí. Tvoří až osmnáct procent klientely. Pocházejí vesměs ze střední Evropy, nejvíce z Polska, Ukrajiny a Slovenska. Přístroj je tak užitečný i pro slovenské pacienty, pro něž se původně domácí gama nůž ocitl v zahraničí kvůli rozdělení federace. Podle doktorky Vladárové je pro Slováky pražské zařízení stále výrazně dostupnější než kdekoliv jinde.

Po Kontu Míša přišly BARIÉRY Dopis manželů Budinských pro velvyslance Švédska doputoval k profesoru Janouchovi. Charta 77 vstupuje na scénu.

žádný zákrok nepodstoupil. I když u jeho slavnostního otevření byl a setkal se přitom i s prezidentem Václavem Havlem. Sbírka na Konto Míša se stala průlomovým feno ménem, který snad dodnes nemá v československém měřítku obdoby. Srovnání snese jen sbírka na stavbu Národního divadla v 19. století. Nadace Charty 77 získala díky masivní podpoře velké části společnosti finanční prostředky ve výši 100 milionů korun. Za ně byl pořízen a v Nemocnici Na Homolce v říjnu 1992 instalován Leksellův gama nůž. První operace Leksellovým gama nožem, tedy přístrojem, který pomocí záření dokáže léčit zejména nádorová onemocnění v oblasti hlavy, se uskutečnila v Nemocnici Na Homolce 26. října 1992. Od té doby zde lékaři provedli již přes 13 300 zákroků. „Sloužily především k léčbě zhoubných i nezhoubných mozkových nádorů, mozkových cévních malformací (vývojových anomálií) či některých funkčních mozkových onemocnění,“ říká primář oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce docent Roman Liščák.

info Rok plný příběhů Konto BARIÉRY si letos připomíná 20 let od svého vzniku. V průběhu roku vám budeme přibližovat osudy lidí, kterým tento unikátní projekt změnil život k lepšímu.


Sbírka na Konto Míša má pro tuto zemi nesmazatelný význam. Ředitelka Konta


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem.

❛ Archiv článků. ❛ Fotografická

soutěž v rubrice Vaše fotografie. Nikdy nezapomenu na dlouhé fronty dětí ze škol z celé republiky, které si kupovaly samolepku se symbolem sbírky. BARIÉRY Božena Jirků ráda a hrdě vzpomíná, že s Františkem Janouchem učila Čechy a Slováky charitě. „Dnes jsou sbírky běžná věc. Tenkrát naprostý průlom. Výzva: pomoz někomu konkrétnímu, přispěj – to naše země opravdu neznala. Změnilo to i celou orientaci naší práce,“ tvrdí. Nadace Charty 77 pomáhala ze Švédska úzké skupině disidentů. V Praze se úplně změnila. Stala se opravdu lidovou nadací. Dokázala oslovit desetitisíce dárců. „Nikdy nezapomenu na dlouhé fronty dětí ze škol z celé republiky, které si kupovaly samolepku s nezapomenutelným symbolem sbírky, roztančeným medvídkem, které stály hodinové fronty v Nemocnici Na Homolce při dnu otevřených dveří, který jsme uspořádali. Přišly se podívat na přístroj s názvem z oblasti science-fiction, na jehož pořízení se podílely. Mám dodnes schované bedny

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

ústřižků složenek od dárců. Kdo přispíval? Jedna z prvních složenek, posláno 5000 korun, byli taxikáři ze Staroměstského náměstí, ale přispěli třeba i David Koller, Jiří Brdečka, Miloš Macourek, profesor Petr Tučný. Paní Ledvinková z Prahy 3 poslala dědictví, které měl dostat její syn, jenž zahynul při autohavárii. Neznámá dárkyně z Brna měla našetřeno na zimní kabát, a diagnóza zlé nemoci jí nedávala šanci. Poslala peníze na sbírku, aby zachraňovaly životy jiným. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být,“ říká Božena Jirků. Konto BARIÉRY navázalo na obrovskou důvěru, kterou nadace úspěšnou sbírkou získala. V krátké době mělo 50 000 pravidelných dárců, kteří podporují tuto ne opakovatelnou a v délce trvání i v objemu rozdělných finančních prostředků největší celonárodní veřejnou sbírku. 

19

výtvarníci konta bariéry ■ Příběh sochařky a malíře je příběhem světovým. ■ Jeden z největších objektů – Řeka života – pro Expo v Ósace měřil dvacet sedm metrů. ■ Značka Libenský – Brychtová je mnohem proslulejší ve světě než v Česku.

Jaroslava Brychtová:

Alchymie skla Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

P

říběh sochařky Jaroslavy Brychtové a malíře Stanislava Libenského (zemřel 2002) je stejně tak příběhem českým jako příběhem světovým. Na přelomu 50. a 60. let, už jako dva zralí lidé i umělci, spojili své osobní, profesní a umělecké životy. Postupem let se z nich stala jedna z nejcennějších „značek“ ve světě uměleckého skla. Za osmaosmdesátiletou Jaroslavou Brychtovou jsme se vydali do Železného Brodu.

Váš tatínek pracoval se sklem, vyráběl malé tavené figurky, ale to prý nebylo nic pro vás… Přesto jste na sklo nezanevřela. Opravdu jsem nechtěla dělat figurky. Tatínek byl totiž humorně založený a figurky

humor vyžadovaly. Já byla spíš taková fádní. Šla jsem nejdřív studovat UMPRUM, v té době jsem ale se sklem už zkoušela pracovat. Při zkouškách jsme zjistili, že jde tavit například malý reliéf. Na UMPRUM jsem se zaměřila na sklo, ale pak jsem přešla na akademii na sochařství k Janu Laudovi. Tam jsem už jen modelovala. Jenže skla jsem se nevzdala. Nechtěla jsem se zabývat rytím a broušením, takže jsem přivítala, když se v Železném Brodě – byla jsem právě ve čtvrtém ročníku – začalo budovat středisko litého a broušeného skla. Lité sklo v sobě skýtalo z pohledu sochaře docela zajímavé naděje. Dokonce jsem jako svou diplomovou práci vytvořila skleněný reliéf na téma jihočeských rybářů. To byla moje první větší samostatná práce. Předtím jsem si ještě vyzkoušela odlité ruce. Vzpomenete si na první společnou práci se Stanislavem Libenským?

V Železném Brodě se navazovalo na tradici německých sklářů, ti pracovali hodně s olovnatým sklem, dávali olova do suroviny až čtyřicet procent. Olovo způsobuje, že sklo má výraznou čirost, a také se dá tavit při nižších teplotách. Když Stanislav přišel do Železného Brodu na zdejší sklářskou školu, já byla ještě vdaná, on ženatý. Pracovala jsem v Železnobrodském skle, on byl ředitelem školy, obě strany spolu úzce spolupracovaly. Vzpomínám si, jak na jeho stole ležela miska ve tvaru hlavy. Zeptala jsem se, jestli bych to mohla zkusit, ale ve skle. To byla naše první společná věc, někdy v polovině 50. let. Udělala jsem ji do negativní formy, povedla se, a tím všechno začalo.

Jaroslava Brychtová v jedné z hal bývalé textilní továrny, kde je dnes Galerie Libenský – Brychtová.

20

Podílela jste se mj. na vybudování pozdějšího sklářského střediska, kde jste pak společně s manželem vytvářeli svá díla. Bylo to složité? Se Stanislavem jsme předtím nějakou dobu putovali po Železném Brodě s naším ateliérem. Sídlili jsme třeba ve zrušené fabrice na kovové dětské postýlky, a taky v hospodě. Doma ve sklepě jsem měla malou sklářskou pec, osmdesát na padesát centimetrů, byl to svatební dar od mého dědečka. Pak jsem ji odvezla do podniku, ale časem už byla na naše práce malá. My jsme některé věci tavili v pecích na vypalování malovaného skla, ale taky jsme jich dost poničili, protože malované sklo se vypaluje při nižší teplotě než sklo tavené. Práce ve středisku byla na začátku složitá v tom, že se hledaly cesty a metody. V Železném Brodě se navazovalo na tradici německých sklářů, ti pracovali hodně s olovnatým sklem, dávali olova do suroviny až čtyřicet procent. Olovo způsobuje,



Kulová hlava. Tavené broušené sklo, rozměry 39 x 20 x 14 cm. Na aukci byla vyvolávací cena 95 000 Kč, vydraženo za 310 000 Kč.

setkilová plastika je za dvě stě tisíc a tunová za milion; když se hlídá cena stavby, tak si to každý rozmyslí. Dnes se hodně hledí na funkčnost. Pravda je, že poptávka po našich výtvorech byla ve světě větší než u nás. To nás také živilo. V Československu jsme měli zakázky na větší věci, venku byl zájem i o menší. Je také pravda, že dnes je naprostá většina našich děl u amerických sběratelů. Jedním ze společných děl byly Kontakty, výzdoba prosklené stěny vestibulu metra v Praze na Národní třídě. Stanice se nyní přestavuje. Jaký je osud té plastiky? Zmizela? Naštěstí nebyla zlikvidována, jak se to některým našim pracím v minulosti stalo. Tahle plastika je dnes v Jerevanu. Máme asi dva tři velké sběratele ve světě, kteří mají ve sbír-

V galerii Libenský – Brychtová jsou objekty, nad nimiž návštěvníci stráví v zamyšlení hodně času.

info Kdo je Jaroslava Brychtová Narodila se v roce 1924 v Železném Brodě. Absolvovala pražskou Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru prof. Karla Štipla a Akademii výtvarných umění u prof. Jana Laudy. Od poloviny 50. let spolupracovala se Stanislavem Libenským, svým pozdějším druhým manželem. Mezi jejich nejznámější práce ve veřejném prostoru u nás se řadí (ve spolupráci s arch. Karlem Prágrem) např. skleněný plášť Nové scény Národního divadla v Praze (1982), vstupní hala hotelu International v Brně (1961), reliéfy oken Svatováclavské kaple v chrámu sv. Víta v Praze (1967), Spad meteoritů – vnitřní opláštění vysílače na Ještědu (1975), Řeka života pro Expo v Ósace (1970), sedm oken kaple v Horšovském Týně (1987–1990).

že sklo má výraznou čirost, a také se dá tavit při nižších teplotách. Nebylo to ale jednak zdravé pro lidi, kteří s ním pracovali, a taky to pochopitelně nebylo levné. Tak se postupně olova ubíralo až na dvacet procent, to ale zase vyžadovalo jiné metody. Zvláště když


se kusy, které jsme se Stanislavem vytvářeli, neustále zvětšovaly. Popravdě řečeno, byla to moje touha dělat větší a větší věci... Není zrovna obvyklé, že spolu lidé vydrží tak dlouho a intenzivně spolupracovat desítky let. Kdo byl vlastně duší, motorem ve vaší dvojici? Stanislav uměl prosadit svůj názor, ale ne tvrdošíjně. On byl malíř, ale se sklem se setkával od začátku kariéry, vždyť taky skončil v Železném Brodě, dnes má aspoň stovku žáků, kteří v práci se sklem pokračují, a to úspěšně. Já jsem možná víc než on směřovala k velkým pracím, lákaly mě velké reliéfy, on jim ale dával tvar, on je kreslil, já jsem pak jako sochařka hledala způsoby jejich realizace. To víte, že ne vždy jsme se za těch padesát let společné práce shodli, ale vydrželi jsme. Značka Libenský – Brychtová je mnohem proslulejší ve světě než u nás. Čím si to vysvětlujete? Na to je složité odpovědět. První větší setkání jsme měli v roce 1958 v Bruselu na Expo. Poválečné období byla mj. doba, která přála sklu, u nás i ve světě. My jsme v tom šťastném období pro sklo žili. Kdysi platilo pravidlo, že určité procento z rozpočtu veřejné stavby bylo určeno na umělecké dílo, to už dnes nemáte. Jsou osvícení architekti, ale když stanovíte, že kilogram skla, jeho vytavení a obroušení vyjde na tisíc korun, tak dvou-

kách většinu našich prací. Jedním z nich je Američan arménského původu. Vybudoval v Jerevanu kulturní centrum, kde má asi polovinu toho, co od nás vlastní. Když se měla stanice na Národní třídě bourat, dali jsme mu vědět. Souhlasil, abychom plastiku zrekonstruovali, a nechal ji odvézt. Vaše výtvory patří v aukcích pro Konto BARIÉRY k těm nejvyhledávanějším, dražitelé o ně mívají enormní zájem. Jak často do dobročinných akcí přispíváte? Dvakrát ročně, vloni myslím třikrát. Problém je v tom, že nové věci s podpisem Libenský – Brychtová už nejsou a sběratelé nejsou rádi, když se do světa dostávají kopie. Chápu je, mají zájem na tom, aby ceny původních originálů neklesaly, právě naopak. Snad nám to v tomto případě odpustí.  Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz

Konto BARIÉRY zorganizovalo 11. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhla 9. prosince v pražském Karolinu a výtěžek jde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

21

Curling vozíčkářů ■ Sportovní areál v srdci finské přírody je bezbariérový a slouží doslova všem. ■ Zajistit vhodné sportoviště i ubytování a dopravu pro šedesát vozíčkářů není snadné. ■ Kissakalio leží mimo civilizaci, a přesto uprostřed nejobydlenější části Finska.

Kisakallio?

Finské sportovní centrum! Text: Radek Musílek Foto: archiv autora

Z

hruba hodinu cesty autem z Helsinek leží uprostřed lesů jižního Finska sportovní centrum Kisakallio. Už třikrát po sobě hostilo kvalifikační turnaj na mistrovství světa v curlingu vozíčkářů. Poskytuje totiž dobré zázemí pro skupinu více než padesáti sportovců s tělesným postižením. Co do počtu lidí se taková akce určitě nemůže rovnat s paralympijskými hrami nebo mistrovstvím světa v atletice. Ani tak ovšem není logisticky snadné zajistit vhodné sportoviště, ubytování a dopravu pro poměrně velkou skupinu lidí na vozíku. A jelikož právě tohle vše na jednom místě Finsko nabízí, není divu, že si pořadatelé ze Světové curlingové federace sportovní institut Kisakallio oblíbili. V listopadu 2012 se zde potkalo jedenáct výprav z Evropy a Asie, aby bojovaly o dvě postupová místa na mistrovství světa. Areál zahrnuje fotbalové hřiště, hokejový stadion, curlingovou dráhu, tenisovou, basketbalovou i gymnastickou halu, bazén, saunu, posilovny a tělocvičny. Kromě toho pochopitelně i možnost stravování

22

a ubytování až pro sedm set lidí. Hlavní devízu přitom představuje fakt, že prakticky vše je přístupné na vozíku. Do budov vedou nájezdy, přízemí ubytoven jsou bez schodů. Pokoje mají dostatečně široké dveře i do koupelny se záchodem. Vytknout by se jim dalo jen to, že postrádají klasická madla a další speciální vybavení. Prostorově však člověku na mechanickém vozíku vyhovují. Absenci sprchovacích sedátek vykompenzuje vhodná židle zapůjčená na recepci. Vše výše uvedené se přitom rozprostírá na malé ploše v dosahu několika minut chůze po pohodlných asfaltových cestách. Odpadají tak složité transporty z hotelu na sportoviště a zpět. Tady to všichni zvládnou sami. A komu snad přece jen dělá na vozíku problém lehce svažitý terén, zdravý doprovod ho hravě těch pár desítek metrů z jídelny do ubytovny postrčí.

Sportování pro všechny Sportovní institut Kisakallio provozuje samostatná nadace, a to už od roku 1966. Spolupracuje s různými finskými sportovními svazy a školami. Připravují se zde vrcholoví sportovci, trenéři, instruktoři i amatéři všech věkových kategorií. V na-

Dopravu sportovců z letiště zajistilo několik bezbariérových autobusů.



Areál Kisakallia je obklopen typickou finskou přírodou, do které chodí trénovat orientační běžci. Hned za ubytovnami začínají skály, lesy a jezera. Pro cestující na vozíku je na helsinském letišti připravena speciální přepážka...

vozíčkáře na místo raději svážel objednaný autobus. Výhled na vodní plochu je však moc krásný. Přitom si ani neuvědomíte, že vlastně vidíte jen výsek z celkové plochy 3,6 km2. V teplejších měsících roku se tak Kisakallio mění i v rybářský, veslařský a kanoistický ráj.

Stranou civilizace

Jednoduché, bezbariérové a přitom komfortní. Takové je ubytování v Kissakaliu. … a také přednostní odbavení, které ušetří dlouhé čekání.

V čase jídla se většina sportovců potkává v centrální budově.

V hlavní roli byl curling. Vozíčkářské pravidlo o smíšených týmech má svůj půvab.

bídce jsou dlouhodobé vzdělávací a tréninkové pobyty, ale i jedno- či vícedenní kurzy a aktivity. Potkáte tu rodiče a předškolní děti, mládež, studenty, profesionály i seniory. Dojíždějí sem také žáci s těžkým tělesným postižením z nedaleké speciální školy. A vcelku běžně i mimo samotné soutěže se v Kisakalliu připravují také zahraniční sportovci. Například curlingový turnaj vozíčkářů se zde střídal s národním týmem mladých českých hokejistů.


Umístění sportovního institutu je ale zároveň trochu zádrhelem. Rozkládá se v regionu města Lohja, šedesát kilometrů severozápadně od finského hlavního města. Poměrně daleko od civilizace i veřejné dopravy. Výpravy proto na letišti postupně vyzvedávaly bezbariérové autobusy. Těmi pak cesta do dějiště turnaje trvala něco málo přes hodinu. Během pobytu vozíčkář prakticky nemá šanci areál opustit. Takže když zrovna nesportujete a máte chuť vyrazit na výlet do Helsinek, zaplatíte za bezbariérový mikrobus pro šest lidí tři sta eur. Komu se nechce tolik vydat, zůstane sice tam, kde dávají lišky dobrou noc, ale stále je obklopen všemi výdobytky moderní doby. V pokojích je zdarma internetový wi-fi signál i televize a nějakou tu dobrotu či suvenýr na recepci také pořídíte. Nemluvě o zdejší vynikající kuchyni. Podle místního manažera a zároveň trenéra finské reprezentace curlingu vozíčkářů Luariho Ikävalkoa je však zdánlivě

Do budov vedou nájezdy, přízemí ubytoven jsou bez schodů. Pokoje mají dostatečně široké dveře i do koupelny se záchodem. Vytknout by se jim dalo jen to, že postrádají klasická madla a další speciální vybavení.

Areál Kisakallia je obklopen typickou finskou přírodou, do které chodí trénovat orientační běžci. Hned za ubytovnami začínají skály, lesy a jezera. Vozíčkář si ale jehličnaté hvozdy promíchané s typickými bílými břízami moc neužije. Cesty jsou nezpevněné, blátivé a krkolomné. Navíc terén je příliš svažitý. K břehům přilehlého jezera Maikkalanselkä sice vede pohodlná silnice, ale klesání je velmi prudké. Když se v přilehlé restauraci konal závěrečný ceremoniál s rautem,

nesmyslná poloha záměrem. „Kisakallio leží uprostřed nejhustěji osídlené části Finska. V okruhu dvouhodinové cesty autem žije dva a půl milionu lidí, což představuje prakticky polovinu obyvatel země.“ Mimochodem v průměru má Česká republika s dvojnásobným počtem obyvatel osmkrát vyšší hustotu zalidnění než Finsko. Mají tam však asi nejen větší kapacitu prostorovou, ale i myšlenkovou, protože nezapomněli ani na lidi s postižením. A to je příznačné pro celé Finsko. 

23

Nové zahraniční technologie ■ Předlohou pro kolo byla kánoe z papíru. ■ Bicykl váží devět kilogramů a unese až 24násobek vlastní váhy. ■ Když invalidní vozík doslouží, lze jej kompletně recyklovat.

Vozíky z papíru Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv

Z

kartonu, který známe především jako obalový materiál na elektroniku, nábytek a další tisíce produktů, lze vyrobit řadu věcí. Třeba nábytek, celé stoly, židle nebo příčky. Když je dostatek fantazie a výrobního umu, lze z něj vyrobit i invalidní vozík! Izhar Gafni, izraelský vynálezce a nadšenec do jízdy na kole, se jednoho dne dozvěděl o muži, který si vyrobil kánoi z kartonu. Skládáním vytvořil konstrukci, vytmelil otvory a celou loď pak natřel voděodolnou barvou. Loď nejenže vydržela pohromadě, ale bylo možné na ní zcela bez problémů třeba i ve dvou brázdit klidné vody podle

24

libosti. Izharovi v té chvíli uzrál v hlavě nápad. Proč by se z kartonu nedalo vyrobit i jízdní kolo?

Karton ve všech pádech Studenti designu a umění se na celém světě předhánějí, kdo dokáže z nařezaného kartonu vyrobit hezčí a efektivnější židli. Jedno architektonické studio z něj vyrobilo kompletní vybavení designérské kanceláře kdesi v Nizozemsku, a to včetně samostatného obývacího boxu, zasedací místnosti a vyvýšeného sezení pro jednání s klienty. Jeden internetový prodejce vyrábí z kartonu pouze metodou skládání hezké květináče na květiny. Kdo ovládá umění origami, může mít výhodu. Karton dokáže být totiž materiál velice pevný, pokud se vhodně použije. Při skládání násobí svou odolnost a při správném vrstvení může být prakticky stejně odolný jako tradiční materiály – třeba plast, nebo dokonce kov. Liší se také svou vnitřní konstrukcí, existují i pevnější varianty než ty, v nichž si domů přinesete nový DVD přehrávač. Tři roky tak Izhar s tímto materiálem ve své dílně na zahradě domu experimentoval. Měřil, řezal, ohýbal, skládal, lámal, testoval pevnost. Až nakonec po dvou letech přišel s prvním prototypem. Podle jeho slov sice doslova vypadal jako nevzhledná krabice na kolech, jezdit se na něm ale dalo a spolehlivě unesl dospělého muže. A tak se z prototypu za další rok stalo regulérní jízdní kolo, designem nepříliš odlišné od moderních jízdních kol. Kolo, dnes zvané Alpha, je skoro kompletně z kartonu. Izhar použil speciální druh kartonu, takový, který má vnitřní strukturu složenou ze šestiúhelníků. Je pevnější a jeho skládáním a ohýbáním přes sebe se pevnost rapidně, prakticky geometrickou řadou, stupňuje. Ohýbáním a lepením vytvořil Izhar rám samotného jízdního kola, dále ráfky kol, řídítka a sedačku. Konstrukce je pevně lepená a natřená vrstvou speciální barvy, která zabraňuje průniku jakékoli vlhkosti. Zbytek součástek už z kartonu není, je však ze stoprocentně recyklovatelných materiálů. Ráfky jsou obuté do klasických gum, kolo zpomalují tradiční brzdy a pohání ho řemenový pohon mezi šlapkami a zadním kolem.

Konstrukce kola je pevně lepená a natřená vrstvou speciální barvy, která zabraňuje průniku jakékoli vlhkosti. Zbytek součástek už z kartonu není, je však ze stoprocentně recyklovatelných materiálů. můžeš / číslo 1 - 2013


Karton při skládání násobí svou odolnost a při správném vrstvení může být prakticky stejně odolný jako tradiční materiály – třeba plast, nebo dokonce kov.

Kolo Alfa je skoro kompletně z kartonu. Udrží dospělého jezdce, je pohledné, pevné, levné a nerozmočí se.

Kolo sestrojil IzhaR Gafni, izraelský bicyklový nadšenec. Nejdříve zkoumal a vybíral vhodný materiál...

... se kterým následně experimentoval – skládal, ohýbal, lepil, vrstvil a testoval, co vydrží...

... až bylo výsledkem běžně použitelné jízdní kolo za zlomek ceny současných modelů. Další na řadě bude invalidní vozík.

a nadšení ze strany potenciálních zákazníků je poměrně velké. Dočkat bychom se možná měli už v příštím roce.

Za zlomek ceny

Váží devět kilogramů a unese až 24násobek vlastní váhy. Konstrukce je velmi pevná, na prezentačním videu na ní Izhar dokonce poskakuje ve chvíli, kdy ji má opřenou pouze na koncích na dvou betonových podstavcích. Nehne s ní ani déšť, ani průjezd louží. Největší výhodou kola je ale nízká cena. Izhar mluví o výrobních nákladech v řádech několika desítek dolarů. I kdyby byly tyto náklady vyšší, než vynálezce prezentuje, pořád se jedná o nepoměrně nižší částku, než je člověk zvyklý zaplatit za klasické jízdní kolo. Izhar už jedná o masové výrobě, zájem o jeho vynález projevilo několik investorů


Pro západní svět bude Izharovo kolo především pěkným designovým produktem, který dá vyniknout filozofii ekologického provozu a připomene, že věci lze vyrábět i levněji. Na mnoha místech by ale mohlo i výrazně pomoci, např. v Africe, kde se děti přesouvají do škol na dlouhé vzdálenosti. Dětská varianta kola je podle Izhara s náklady dokonce na polovině ve srovnání s dospělou velikostí jízdního kola. V chudších regionech světa by si najednou mohli tento levný dopravní prostředek dovolit i ti, kterým byl dosud finančně i logisticky zapovězen. Mnozí již na internetu prorokují, že tento výrobek způsobí ve třetím světě revoluci. Velmi dobrým směrem vývoje by se při zvážení všech výhod Izharova nápadu ale mohlo zdát něco, co Izharovi radilo několik uživatelů v komentářích na sociálních sítích. Metoda výroby kartonového kola by se dala velmi snadno přenést do výroby dalších

věcí, jejichž užitné hodnotě by mnohdy levná kartonová konstrukce postačovala. Jedním z konkrétních návrhů byla i výroba invalidního vozíku. Takový vozík by vyšel na zlomek nákladů, které představuje doposud, byl by lehký a unesl stejnou zátěž jako dnes. Pravděpodobně by se nejednalo o sportovní či aktivní vozíky pro dlouhodobé využívání, tam je přece jen nutné použít ověřené a stabilní materiály, které přetrvají všechny rozmary počasí i drsnou jízdu. Velmi levně by s použitím této metody ale mohly být vyrobeny vozíky třeba do nemocnic. Zanedbatelná výše nákladů nabídne i možnost vyrábět vozíky na míru k domácímu nebo dočasnému venkovnímu použití. A díky pevnosti by se dal nápad využít i k výrobě dalších kompenzačních pomůcek. Jak pro ty, kteří je potřebují jednorázově, tak pro ty, kteří využívají pravidelně, například chodítka, berle apod. Když takový vozík či jiná pomůcka doslouží, lze je navíc kompletně recyklovat a využít na výrobu nového kusu. Podle posledních informací od investorské skupiny, která se Izharova nápadu chopila, se tam už chystají první návrhy na vozík. Pro mnohé peněženky by to představovalo úlevu. 

25

tip na výlet ■ Dvě pražská muzea, která jsou bez bariér a vstřícná k vozíčkářům. ■ Jak se sportovalo za císaře pána, je možné vidět na Vítkově. ■ Fenomenální Muchova Slovanská epopej je ve Veletržním paláci.

Zimní čas přeje výstavám Text: michaela bučková Foto: národní muzeum, národní galerie praha

T

ak krásný výhled jen tak někde mít nebudete. Dominanta hradu tu sice chybí, zato si ale můžete shora prohlédnout jeden z nejhezčích pražských parků – Parukářku, žižkovské střechy i pavlačové domy, jež postupně ze Žižkova mizí. A ještě si oprášit znalosti o české státnosti, protože právě těch je Národní památník na Vítkově plný. Je to místo, kde vás budou dějiny bavit, kde se historická budova původně určená k poctě československých legionářů prolíná a doplňuje s československými dějinami. Ale ještě než začnete studovat české dějiny, je třeba zabrousit do jiné minulosti – té sportovní. V památníku totiž nyní ve třech malých místnostech probíhá zajímavá výstava, Jak se sportovalo za císaře pána, to znamená v 19. a na počátku 20. století.

Jak se žilo za monarchie Děti vylézají na dřevěné stupně vítězů, prohlížejí si ty podivné nože ve vitríně, na kterých se kdysi bruslilo, okukují dřevěné lyže, s nimiž by dnes nic nesvedl ani závodník Ondřej Bank. Je tu obří šlapací kolo i další dávno zapomenuté náčiní. To používali cyklisti, veslaři, zápasníci, bruslaři, první fotbalisté a další sportovci. Dozvíte se tu mimo jiné, jak vypadala hra míčem ledovým i kopaným. Tohle je první ochutnávka naší minulosti v památníku, který prošel v minulých letech rekonstrukcí a je úplně bezbariérový (snad až na dětský koutek ležící v mezipatře, kde děti, obklopené všemi těmi prapory a pistolemi, s oblibou malují válku).

Jak šel čas Památník měl sloužit k poctě legionářů, ale dlouho to nevydrželo. Místo toho se sem už v padesátých letech 20. století dělníci i pracující inteligence chodili klanět mumifikovanému tělu Klementa Gottwalda, dokud se málem nerozpadlo. Dnes je to hlavně muzeum věnované mezníkům české a československé státnosti 20. století. Na vozíčku se dostanete do všech expozic. Projedete Ústřední síň s Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů, kde se dozvíte vše o vzniku Československé republiky v roce 1918. O ostatních křižovatkách se dozvíte ve vestavbě – kaabě –, kde se vám dostane informací o podepsání Mnichovské dohody o dvacet let později, době protektorátu i komunistickém převratu po skončení války. Výstava končí pádem socialismu a zánikem Československa roku 1992. K vidění tu jsou poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významná státní vyznamenání a řády, prezidentská standarta či první československá ústava… Prostě věci, které si jen tak někde neprohlédnete.

Za Gottwaldem do sklepa Výstava Jak se sportovalo za císaře pána, nabízí řadu až úsměvných objektů.

26

Stojí tu nemocniční vozíček a z něj koukají nohy. Jednoduché, ale působivé. Jsme v podzemí památníku, kde ležel nabalzamovaný Klement Gottwald.

info Jak šly dějiny Národním památníkem na Vítkově Velká obdélníková budova stojící na místě, kde se 14. července 1420 odehrála jedna z hlavních bitev husitských válek, byla postavena v letech 1929 až 1938. Tehdy měla sloužit k poctě československých legionářů. Ale nesloužila – za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu a krátce po válce – v roce 1948 – ho zase využili komunisté. Nebo spíše zneužili, neboť zde začali pohřbívat významné představitele komunistické strany. K nim v roce 1953 přibyl Klement Gottwald. Před několika lety byl památník za 320 milionů korun zrekonstruován a od roku 2009 zde sídlí stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti.

Procházíme místnostmi, které byly vybudovány v 50. letech 20. století jako zázemí pro péči o mumifikované tělo. Strohé betonové stěny jen umocňují smutek z místa, kde se někdejší dělnický prezident chtěl přiblížit bohům a kde deformovali Památník legionářů na mauzoleum muže, na něhož si dnes už nikdo nevzpomene. Vozíčkář se sem dostane plošinou. Až vyjedete ze sklepa, chce to trochu vzduchu a sluníčka. To znamená vyjet výtahem do zdejší kavárny. Je vysoko v oblacích nad žižkovskými střechami, nabízí krásný výhled – a taky zde točí plzeň.



Expozice na Vítkově ukazuje nejen dřevěné stupně vítězů a podivné nože ve vitríně, na kterých se kdysi bruslilo, ale i například dřevěné lyže, na nichž už by dnes málokdo dokázal sjet sjezdovku.

Ve Veletržním paláci patří k pokladům sbírek moderního a současného umění Zelené obilí od Vincenta van Gogha.

Milovníky kubismu ve Veletržním paláci potěší Kubistické poprsí od Otto Gutfreunda.

Veletržní palác s poctou slovanství

Praktické informace Zimní otevírací doba: od 1. 11. 2012 do 31. 3. 2013: pondělí–středa: zavřeno, čtvrtek–neděle: 10–18 hod. Vstupné – celý objekt: dospělí 110 Kč; senioři nad 60 let, držitelé průkazů ZTP, děti 6 až 15 let, studenti SŠ a VŠ po předložení studijního průkazu za 60 Kč. Rodina (2 + 3) 170 Kč. Zdarma: děti do šesti let, držitelé průkazek ZTP/P a jejich doprovod www.nm.cz 

Na Vítkově jsou k vidění i zajímavé dobové fotografie z přelomu 19. a 20. století.


Dalším příjemně bezbariérovým pražským muzeem je Veletržní palác. Místo, kde lze nyní zhlédnout fenomenální Muchovu Slovanskou epopej. Komu tahle porce umění nestačí, může zde obdivovat nejlepší české i evropské malíře ze sbírek moderního a současného umění. Ty obrazy jste viděli v učebnici historie. Než jste vyšli z domu, ještě jste si všechno znovu nastudovali… Ale stejně je to šok. Šok z toho, jak jeden člověk mohl nakreslit cyklus dvaceti Obraz Na zámku La Coste od Toyen z roku 1942 tak obrovských obrazů a jednoduše patří doslova ke klenotům sbírek ve Veletržním paláci. v nich shrnout dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Po dlouhých tahanicích je Muchovo veledílo až do 30. září 2013 k viMezi nejslavnější obrazy patří Černé jedění v pražském Veletržním paláci v Holešo- zero od Jana Preislera, van Goghovo Zelené vicích. V obrovské několikapatrové budově obilí, Kupkova Amorfa 1912, Panna Gustava dokončené v roce 1929, kde se konaly Klimta, Kubistické poprsí od Otakara Gut veletrhy, lze ovšem navštívit i další zajímavé freunda, Mužské a ženské torzo Zdeňka sbírky moderního a současného umění. Pešánka a od Toyen obraz Na zámku La Pokud by vás náhodou napadlo sem vyra- Coste 1942. zit jen na jediný den, rezervujte si ho celý a naplánujte si dlouhé přestávky, ať ty hutné Chladiče v pojetí Theodora Pištěka porce umění můžete strávit. Jen do 6. ledna je ovšem možné navštívit Začít můžete hned v přízemí, které je bezvadně bezbariérové a kde je v důstojném v 1. patře Ecce homo – dosud největší retrospektivní přehlídku výtvarného díla malíře, přítmí vystavena Slovanská epopej. I s vozíčkem se dá vjet rovnou do expozice. I když kreslíře, kostýmního výtvarníka a designéra Theodora Pištěka. právě tady bývá nejvíce návštěvníků, je tu Návštěvníka zaujmou například různě ředostatek prostoru. zané a deformované části motorů a chladičů Obrazy ohromí každého svou monutak, aby připomínaly Krista na kříži, podobmentálností. Na kolekci obrazů, které měly ně laděný Bart Simpson či obrazy ukazující symbolizovat cestu Slovanů dějinami, praprázdné výhledy do budoucnosti. coval Mucha na zámku ve Zbirohu celkem osmnáct let. Praktické informace A jsou to působivé výjevy: zoufalství čišící z obrazu Po bitvě na Vítkově, nadšené Otevírací doba: Husovo kázání v kapli Betlémské, účast denně kromě pondělí 10 až 18 hodin Jiřího z Poděbrad na Králově dvoře na StaVstupné na Slovanskou epopej nebo do expozic: rém Městě a další dají nahlédnout do dávno Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P, děti do šesti let zapomenutých dějin. vstup zdarma, dospělí 180 Kč, děti 6 až 15 let, seNejzajímavější je ovšem ve Veletržním nioři nad 65 let 90 Kč, rodina 240 Kč. Kombinované paláci jeho druhé, třetí a čtvrté patro se stávstupné 240 Kč/120 Kč lými sbírkami. Je tu více než 2000 exponátů www.ngprague.cz  z 20. a 21. století.

27

Poradna ■N a konci loňského roku došlo k řadě změn, které bylo potřeba ohlídat. Patří mezi ně příspěvek na mobilitu, zvýšení příspěvku na péči a další. ■ Rozhodnutí Ústavního soudu zrušilo povinnost vykonávat veřejnou službu.

Novinky z legislativy pro osoby s postižením Změkčení sociální reformy od 1. 12. 2012 Od 1. 12. 2012 je účinná novela několika zákonů tzv. sociální reformy. O průběhu schvalovacího procesu jsme vás již informovali v předchozích číslech časopisu Můžeš. Co tedy tato novela upravuje konkrétně: 1. Příspěvek na mobilitu také pro osoby v pobytových zařízeních Příspěvek na mobilitu, podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nebyl přiznáván osobám, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Tato skutečnost by se měla změnit a osoby, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby, by po splnění ostatních podmínek mohly mít „z důvodů hodných zvláštního zřetele“ na příspěvek na mobilitu nárok. V těchto případech by však lidé v pobytových zařízeních neměli pravidelnost dopravování v kalendářním měsíci dokládat čestným prohlášením, ale budou muset tyto skutečnosti dokazovat. Jakým způsobem se to bude dít, však součástí novely zákona není. 2. Nahrazení výpůjčky zvláštní pomůcky příspěvkem na pomůcky Další novinkou je zrušení výpůjčky zvláštní pomůcky, kterou taktéž upravoval výše uvedený zákon. Prostředky na pomůcky, jako jsou schodolez, stropní zvedací systém, schodišťová plošina a schodišťová sedačka, by se měly žadatelům poskytovat v rámci příspěvku na zvláštní pomůcku. Maximální výše příspěvku by měla být stejná,

28

Důležitou novinkou je opětovné zavedení možnosti souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči, což nebylo možné. tedy 350 000 Kč, s výjimkou schodišťové plošiny, na kterou by se mohl poskytovat příspěvek až ve výši 400 000 Kč. Pokud by člověk čerpal příspěvek konkrétně na schodišťovou plošinu, zvýšil by se mu i nynější limit čerpání příspěvků na zvláštní pomůcku, z dosavadních 800 000 Kč na 850 000 korun za 60 kalendářních měsíců. Nepříliš pozitivní je informace, že příspěvek na schodišťovou plošinu by měl být poskytnut pouze v případě, že odstranění bariéry nebude možné dosáhnout prostřednictvím schodolezu. Navíc pokud by člověk žádal o příspěvek na schodišťovou plošinu, schodišťovou sedačku nebo stropní zvedací systém, musel by úřadu práce doložit alespoň dva návrhy řešení odstranění bariér. 3. Opětovný souběh rodičovského příspěvku s příspěvkem na péči Důležitou novinkou je opětovné zavedení možnosti souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči, což nebylo možné. O rodičovský příspěvek (v případě, že nyní pobíráte pouze příspěvek na péči na zdravotně postižené dítě) je nutné písemně požádat v místě bydliště na příslušném ÚP. 4. Zvýšení příspěvku na péči pro děti od čtyř do sedmi let věku v III. a IV. stupni

Neméně podstatnou změnou je novela zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., která by měla umožnit zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč, a to nezaopatřenému dítěti od čtyř do sedmi let věku, kterému náleží příspěvek ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Pokud by však rodině již zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč náleželo z důvodu nízkých příjmů (nižších než dvojnásobek životního minima rodiny), navýšení se již podruhé nepoužije.

Ústavní soud zrušil povinnost veřejné služby Veřejná služba povinně vykonávaná nezaměstnanými je v rozporu s některými ustanoveními Základní listiny práv a svobod, rozhodl dne 27. 11. 2012 Ústavní soud, který projednával na podnět ČSSZ celý balík tzv. sociální reformy. Rozhodnutí Ústavního soudu v praxi znamená, že úřady práce již nebudou moci veřejnou službu nezaměstnaným nakazovat jako povinnou. Pokud uchazeč o zaměstnání veřejnou službu odmítne, nebude moci být vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová upozorňuje, že přístup úřadů práce se změní až poté, co nález Ústavního soudu vyjde ve Sbírce zákonů. Ministerstvo se bude dále rozhodovat, zda se pokusí koncept veřejné služby nově nastavit podle nálezu Ústavního soudu nebo zda dojde k jejímu úplnému zrušení.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■O tázka čtenáře se tentokrát týká nového výpočtu invalidního důchodu. Jeho výše může být pro leckoho zklamáním, a tak přinášíme vysvětlení. Výpočet více reaguje na příjmy v době, kdy byli žadatelé ekonomicky aktivní.

Jak se počítá výše invalidního důchodu Výňatek z dopisu jaromíra rakuse, čtenáře časopisu Můžeš: „… Po 40 letech poctivé práce jsem musel odejít do plného invalidního důchodu. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem uviděl jeho ,výši‘. V roce 2011 totiž vyšel zákon č. 220/2011 Sb., kterým se měnil zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle příslušného ustanovení se změnil výpočet částky plného invalidního důchodu, a to směrem dolů, bohužel velmi drasticky. Možná se mýlím, ale ani v médiích, ani ve vašem časopise jsem se o této změně nedozvěděl. Do plného invalidního důchodu jsem totiž klidně mohl jít i před rokem 2011…“

Reakce pracovníků Poradny pro život s postižením: Dobrý den, velmi nás mrzí, že jste na základě nedostatku informací přišel o možnost získat vyšší invalidní důchod. Předpokládám, že máte na mysli tu část zákona č. 220/2011 Sb., která se věnuje výpočtu nového důchodu. Ve svém dotazu totiž neuvádíte, zda jste invalidní důchod


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


III. stupně získal v roce 2011 nově, anebo vám byl důchod zvýšen z invalidního důchodu I. či II. stupně. O parametrické změně celého systému důchodového pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., jsme v časopise Můžeš neinformovali proto, že se změna redukčních hranic při výpočtu důchodu netýkala specificky důchodů invalidních, ale výpočtu jakéhokoli nového důchodu z důchodového pojištění. Tato změna byla v médiích podle našeho názoru probírána celkem dlouhou dobu včetně podrobných informací a modelových výpočtů jako tzv. malá důchodová reforma. Změna redukčních hranic daná výše uvedenou novelou nabyla účinnosti 1. 10. 2011. Do tohoto data tedy bylo možné o důchod požádat na základě předchozího způsobu výpočtu. Podrobný popis způsobu výpočtu důchodu lze nalézt srozumitelně popsaný na stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz v sekci Dávky, a dále Výpočet a výplata důchodu. Změna ve výpočtu důchodu od 1. 10. 2011 reaguje na nález Ústavního soudu, který se týkal stížnosti občana ČR s vysokými příjmy, že při výpočtu důchodu nejsou tyto příjmy dostatečně zohledněny. Tedy velmi zjednodušeně řečeno: současný systém více reaguje na výši příjmů osob v době, kdy byly ekonomicky aktivní. Druhou podstatnou věcí, kterou novela č. 220/2011 Sb. řeší, je úprava koeficientů přepočtu některých invalidních důchodů. Tato změna se dotkla osob, které měly před datem 1. 1. 2010 přiznán částečný invalidní důchod a následně došlo k přechodu do jiného stupně invalidity: Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši, a je-li zjištěna invalidita třetího stupně, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu nejvýše koeficientu 2. Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2011 došlo ke změně stupně invalidity z prvního stupně na stupeň druhý nebo třetí, popřípadě na druhý stupeň invalidity, a poté z druhého stupně na třetí, nebo na třetí stupeň invalidity, a poté z třetího stupně na druhý, a po 31. prosinci 2011 dojde ke změně stupně invalidity a) ze druhého stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,6667, b) ze třetího stupně na druhý stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní

výměry invalidního důchodu koeficientu 0,3333, c) ze třetího stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,2222, d) ze druhého stupně na stupeň třetí, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 1,3333. Z vašeho dopisu však není patrné, zda se u vás jednalo o změnu stupně již přiznaného invalidního důchodu v I. či II. stupni na invalidní důchod III. stupně anebo o případ výpočtu zcela nového invalidního důchodu.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

AUTO-MOTO ■ Řidiči s handicapem si asi počkají až na Škodu Rapid kombi. ■ Couvací kamery nejsou ani za příplatek. ■ Automatická převodovka je jen k nejsilnější benzinové verzi.

Test Škody Rapid:

Škoda se snaží dávat svým autům nadčasový design, nový rapid není výjimkou.

Jednodušší octavia Text a foto: Petr Buček

K

do zná velikost interiéru Škody Octavia, toho rapid nepřekvapí. Nová škodovka má podobné rozměry, uvnitř je prostorná a její kufr připomíná velkou vanu. Hned mezi prvními zájemci se proto objevili i lidé s postižením. Rapid se objevil v prodejnách na podzim se základní cenou 290 tisíc korun. Zatím je k mání jen s karoserií liftback s velkými pátými dveřmi, jako má octavie. Kombík se v nabídce objeví pravděpodobně letos. Trumf Škody Rapid spočívá v dlouhé karoserii s velkými pátými dveřmi, které proslavila už octavia. Díky nim jsou transportní možnosti mnohem lepší než u konkurentů s karoserií sedan či u kratších pětidveřových hatchbacků. Dá se říct, že pětidveřové

30

liftbacky nemají ve své praktičnosti daleko ke kombíkům. Mnoho řidičů s handicapem si však patrně počká až na Škodu Rapid kombi. „U oktávek přestavujeme téměř výhradně kombíky,“ říká František Malina ze společnosti Josef Hurt, která upravuje auta pro řidiče s postižením. Test magazínu Můžeš se zaměřil na Škodu Rapid s motorem 1,2 TSI – s nižším ze dvou nabízených výkonů (63 a 77 kW). Testovaný motor bude mezi tuzemskými řidiči pravděpodobně nejčastější volbou. Je jen o deset tisíc korun dražší než základní tříválec. Kromě válce navíc dodává dvanáctistovkám TSI sílu také turbo.

Automat jen k nejdražšímu motoru Po stránce bezpečnostní výbavy nechybí v základní výbavě rapidu šest airbagů ani povinné systémy ABS a ESP. Příplatková bezpečnostní výbava je však chudá.

Xenonová světla nová škodovka nedostala stejně jako různé asistenční systémy, jako jsou automatické brzdy nebo dohled nad bdělostí řidiče. Moderně stavěná konkurence se dnes předhání právě v tom, kdo toho nabídne v asistenčních systémech více. Rapid je holt reakcí Škodovky na těžké ekonomické časy a na dravou konkurenci mezi auty za méně než 300 tisíc korun. Ani handicapovaným toho nová škodovka moc nenabídne. Komu by přišly vhod například couvací kamery, nenajde je ani v příplatkové výbavě. S jízdou dozadu pomohou alespoň zadní parkovací senzory za devět tisíc korun. Za příplatek je i zadní stěrač – stojí 2700 korun. Automatickou převodovku mladoboleslavská továrna nabízí pouze k nejsilnějšímu benzinovému motoru 1,4 TSI s výkonem 90 kilowattů. Takto vybavená Škoda Rapid stojí 425 tisíc korun.



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Prostor na nohy je na zadních sedadlech výborný. Ale nad hlavami dospělých osob je vzadu docela těsno.

Prezidenti v superbu nejezdí Nejzajímavěji působí tvář rapidu s novou maskou a bezmála obdélníkovými světly.

Obě škodovky uvezou velkou hromadu tašek a kufrů, a když dojde na stěhování bytu, s klidem se zařadí do stěhovací flotily. Za příplatek 1300 Kč jsou do kufru k mání sítě usnadňující převážení menšího nákladu a za dalších 1200 korun také oboustranné dno – na rubu gumové, z druhé strany kobercové. Když je zapotřebí odvézt něco znečištěného, přijde vhod gumový kryt.

Svižná jízda s turbem

Stejně jako octavia nabízí také Škoda Rapid velký kufr za pátými výklopnými dveřmi.

Jednoduchý je také design Poněkud levně působí rapid už na první pohled. Jednoduše střižená karoserie postrádá větší eleganci. Alespoň přední část s obdélníkovými světly působí zajímavě. Zboku a zezadu už je to slabší. Oproti současné octavii je Škoda Rapid o něco užší v interiéru. Zato do délky kabina rapidu oktávku možná i předčí. Prostor na nohy je na zadních sedadlech výborný. Ale nad hlavami dospělých osob je vzadu docela těsno. Více než pětisetlitrový kufr nové škodovky navazuje na octavii, která už brzy povyroste a posune se o třídu výše. Zavazadlový prostor rapidu připomíná jako u octavie vanu s téměř čtvercovým dnem.


Palubní deska nové Škody Rapid je sice elegantní a dále úspěšně rozvíjí konzervativní styl známý z ostatních škodovek nebo volkswagenů. Její plasty jsou však hodně tvrdé. V tomto se rapid blíží spíše fabii než kvalitněji provedené octavii. Ovládání rapidu ani rozmístění důležitých přístrojů ničím nepřekvapí. Hůře čitelné jsou jen údaje na rychloměru a otáčkoměru, když se trochu zatáhne obloha. Číslice v šedé barvě nejsou moc výrazné. Podvozek vycházející ze Škody Fabia působí v zatáčkách jistě, ale na nerovnostech nepřekypuje komfortem. Naopak. Testovaný vůz poháněl dvanáctistovkový přeplňovaný čtyřválec. Jeho spotřeba se po necelé tisícovce testovacích kilometrů zastavila na údaji 6,1 litru na sto kilometrů. Díky turbu přichází zátah motoru 1,2 TSI už v nízkých otáčkách. Na okreskách a ve městě takový motor lehké Škodě Rapid bohatě stačí. Na dálnici jeho pětaosmdesát koní nepatří k rychlíkům, ale plynulou dopravu nebrzdí.

Slovo odborníka: „Handicapovaným asi bude více vyhovovat karoserie kombi Škody Rapid. Jinak je ale nová škodovka hodně podobná octavii. Svými rozměry i velikostí kufru. Hned po uvedení Škody Rapid do prodeje jsme měli dvě objednávky na její úpravu,“ říká František Malina ze společnosti Josef Hurt.  Více na www.AutemBezpečně.cz

Přímá volba prezidenta je bezesporu velká událost – i když v systému, v němž prezident nemá žádné pravomoci, a tedy ani moc práce, bych měl raději urozeného krále nebo monarchu. Takhle je mi to osobně vlastně fuk. Snad s výjimkou nějaké ostudy hlavy státu na zahraniční cestě, kompromitace s komunisty nebo udělení vyznamenání seriálovému herci. Je to takový úřad pro okrasu a možným kritériem je, jak radí moje kamarádka docentka Šiklová: „Komu to bude víc slušet na známce, ať je prezidentem!“ Má pravdu. Daleko více mě tedy zajímají auta, kterými hlavy států jezdí. Jsou to většinou dlouhé pancéřované limuzíny s prodlouženým rozvorem, aby se hlavě vzadu pohodlně sedělo. Pamatuji si, jak kdysi prostý lid u nás naříkal, a ten handicapovaný nejvíc, jak je v oktávce první generace vzadu těsno. A hop – hned představili v Mladé Boleslavi long verzi. Ovšem pro papaláše, nikoliv z touhy kvadruplegika nebo matky postiženého dítěte. Stejně pak v těch dlouhých octaviích nikdo z úřednictva nejezdil. Pak přišla na řadu Škoda Superb a ani tu státní úřady moc neobjednávaly. Stačí se přitom podívat třeba do Francie – tamní prezident nikdy nejede v jiném než francouzském autě, což mu tedy nezávidím, ale je to podle mého správně. Myslím, že by hlavy států měly jezdit v národních barvách. Je škoda, že naše flotila Force One je tvořena ponejvíce Mercedesy třídy S nebo jinými německými auty – stejně jako v drtivé většině afrických zemí nebo u latinskoamerických diktátorů. Nechápu, proč výběr aut u úřadů centrální správy, ministerstev, je tak necentralizovaný. Jeden jezdí v audině, druhý v mercedesu, sem tam někdo trpí v superbu – a to se hned nechá vyfotit. Největší sranda je, že šéfkontrolor Nejvyššího kontrolního úřadu jezdí v BMW sedmé řady. Vlastně pardon, úřad mu jich na kontroly poskytuje hned několik. No jasně, služebních bavoráků je třeba mít víc, jsou to zřejmě velmi poruchové vozy!  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Ohlédnutí za barvami Co tyto řádky píšu, příroda je černobílá či spíš bílá. Z podzimu zbyla vzpomínka, ještě že máme fotografie, aby nám tu barevnou krásu připomněly! Příjemnou fotku poslal na server Muzes.cz Jiří Kaláb. Nejde jen o její barevnost. Je dobře postavená. Spodní část je tmavá, což vždy vyvolává dojem prostorovosti. Kmeny stromů jsou postavené do klasické trojice. Vlevo nejbližší, vpravo poněkud vzdálenější a mezi nimi – ale ne uprostřed obrazu! – je ten nejvzdálenější. Klasická kompozice, takhle to funguje už mnoho set let, nejdříve v malířství, nyní ve fotografii!

jiří KALÁB

Když už jsem začal o tom středu, toho je opravdu lepší se vyvarovat, ale někdy to kupodivu funguje dobře. Ukažme si to na snímku Marty Kubínové. Umístila tu bílou houpačku do rámce letitých stromů, a ještě ji obkroužila barevným listovím. Tady není pochyb o tom, že jde o záměr, o obrazové zvýraznění motivu. Inu, výjimka potvrzuje pravidlo! Aneta Šafránková poslala celou sérii působivých fotografií. Všechny jsou dobře postavené, vybral jsem jednu poněkud výjimečnou. Na svých fotografiích zpravidla pracuje s prostorem a komponuje obraz tak, aby vynikl prostor, toto je řešení plošné. Tím ale je zajímavé – rozhodně to není obyčejný popis podzimní přírody. Připomíná to pointilistický obraz… a rozhodně je to jiný podzim, než obvykle pozorujeme. A vidět jinak, to je ta hlavní zásada, kterou bychom při fotografování měli dodržovat.  marta kubínová

aneta šafránková

Autor je novinář a spisovatel

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Všechny snímky najdete na www.muzes.cz/r/vase-fotografie/ 32

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně zima je velmi fotogenická, a tak se pokuste zaměřit především na ni. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo. (jš) 


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■N a pomoc studentům s handicapem půjde výtěžek aukce – zhruba pět milionů korun. ■ Rekordní počet dárců i dražených uměleckých děl.

Zlatý hřeb roku – aukční salon

Osvětlené výstavní prostory Karolina nenechaly kolemjdoucí lhostejnými. Jedinečná výstava dává prostor špičkám českého výtvarného umění i těm, kteří třeba vystavují poprvé.

V

sychravé prosincové neděli jsme dražili 436 výtvarných děl od 383 dárců. Dražba trvala sedm a půl hodiny a na místě jsme získali částku 4 986 000 korun. Čtyři čísla, čtyři rekordy 11. aukčního salonu pro Konto BARIÉRY: Nejvíce dárců, nejvíc darů, nejdelší dražba a rekordní výnos pro Konto BARIÉRY. Od 10. prosince se mě všichni ptají, zda to byl pro Konto BARIÉRY největší a nejdůležitější den. Nejdůležitější projekt v roce? Zaskočilo mě to, takhle projekty nehodnotím. Pro mě je stejně důležité setkání se seniory v litoměřické knihovně jako debata s tvůrci úspěšného benefičního pořadu Možná přijde i charita, jímž se Konto BARIÉRY prosadilo v České televizi a k 20. výročí vzniku projektu, do kterého právě vstupujeme. Do spolupráce s Českou televizí navíc jdeme s plánem připravit neokoukaný pořad i letos. Tak není tohle ten nejdůležitější projekt? Aukce je ale něco trošku jiného. Tři čtvrtě roku oslovujeme umělce, přivážíme z jejich ateliérů díla, připravujeme katalogy, výstavu. Tři čtvrtě roku voní nadace barvami. Zkušení kurátoři nevěří, že takovou přehlídku současného českého výtvarného umění připravujeme v nadaci sami, bez pomoci odborníků a agentur. Duchovním otcem


Salony jsou unikátním místem, kde se spojuje nezištná ochota pomoci s penězi. je Jan Kačer, který dnes už jenom z dálky sleduje, jak jeho nápad vyrostl z dětských střevíčků a stal se skutečně uznávanou, prestižní, kulturně-společenskou, a navíc charitativní akci. Salony jsou unikátním místem, kde se spojuje nezištná ochota pomoci s penězi. S penězi od těch, kteří milují výtvarné umění a přes půl republiky jedou zkusit vydražit objekt od nestora českého výtvarného umění, jehož dílo jinak není vůbec na trhu k mání, i s penězi od těch, kteří chtějí jen obyčejně pomoci. Ale nejdůležitější jsou pak sami obdarovaní – desítky studentů středních a vysokých škol, mladých lidí s nejrůznějším postižením, kteří od nás dostanou stipendium. Stipendium BARIÉ-

Ťuk, ťuk, ťuk a nejvyšší dosažená cena aukce je tady – 310 000 korun za plastiku Kulová hlava od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.

RY. Bez finančních prostředků, které tímto neobyčejným způsobem získáváme, by školu dokončili jen s obtížemi. Už jenom proto, že by se do školy třeba těžko přepravovali, jen těžko by si opatřovali speciální pomůcky, jen těžko by zaplatili někdy nezbytného osobního asistenta. Tak se nakonec radost z rekordní účasti výtvarníků, z rekordního výnosu i rekordních vkladů těch, kteří si díla koupili, slévá v úžasný prospěch: Novou kvalifikaci studentů se zdravotním handicapem – mnohem lépe připravených pro život, který i tak bude těžký. Přeji vám všechno nejlepší v novém roce 2013 a těším se na pravidelné setkávání na této stránce.  Vaše Božena Jirků

33

Na cestách ■ Na Zlatou cestu mohou bez problémů vyrazit vozíčkáři. ■ Nízkopodlažní busy mají rampy, které vozíčkáře vyzvednou na palubu. ■ Na most v Lucernu vedou schody, vozíčkáři se na něj dostanou, je tu elektrická rampa.

Lucern:

dřevěný most a Zlatá cesta

Lanovkou nahoru. Na vrchol Pilatus jezdí lanovka. Ještě předtím se výletníci svezou menší gondolou.

Text: Petr Buček Foto: Archiv autora

L

ucern je možná úplně nejmagičtější město Švýcarska. Leží na břehu velkého jezera obklopeného alpskými vrcholy, ve svém centru má historické dřevěné mosty a nad nimi staré hradby. Kromě krásného historického města má Lucern také svou Zlatou cestu. Mezi Čechy, kteří toto město ležící uprostřed Švýcarska navštíví, je tento půl- až celodenní výlet velmi populární. A nic nebrání tomu, aby na něj vyrazil i vozíčkář. Během putování po Zlaté cestě se přenesete o dva tisíce metrů výš, pojedete lanovkou, zubačkou i lodí. Švýcarsko je hrdé na své kvalitní a různorodé dopravní prostředky. Tady je vyzkoušíte skoro všechny během jednoho dne. Z Lucernu se vyjíždí autobusem do městečka Kriens. Nízkopodlažní busy mají rampy, které vozíčkáře vyzvednou na palubu. V Kriensu se přestupuje na lanovku. S elektrickým vozíkem lze najet až do gondoly, majitele mechanických vozíků pomáhá přenést obsluha. Následuje cesta na vrchol hory Pilatus s jedním přestupem – do velké kabiny. Cestou se kocháte výhledy na okolí, ale to hlavní přichází nahoře. Vrchol Pilatus leží 2132 metrů nad mořem. Za jasného dne z něj můžete obdivovat 73 alpských vrcholů.

34

Okolo jména hory se točí řada pověstí a legend. Vrchol jako by podpíraly velké pylony, proto Pilatus. Avšak později se jméno začalo spojovat s římským krutovládcem Pilátem Pontským. Jeho tělo má být podle legendy pohřbeno nedaleko hory. Říká se, že kdekoliv jinde ho pohřbili dříve, místo smetla vlna bouří a jiných nepřízní počasí. Nahoře v Alpách ale takové vánice a nárazové větry nikoho nepřekvapí. Proto jeho tělo údajně našlo poslední spočinutí právě zde. Aby však nikdo Piláta nerušil, zakazovala městská rada Lucernu až do 16. století jakékoliv výstupy na tuto horu plnou tajemství.

Zubačkou dolů. Nejstrmější ozubená železnice na světě jede z kopce pomalu, cesta trvá skoro tři čtvrtě hodiny.

Kromě Piláta si obyvatelé Lucernu svou magickou horu spojovali také s draky, čarodějnicemi a kouzelníky. Není divu, protože ze směru od vysoké hory přicházejí dodnes na Lucern s nadmořskou výškou 435 metrů přívaly dešťů, sněhu a bouří. A drak se také stal oficiálním symbolem tohoto alpského vrcholu. Pilatus je možné vychutnat si také v restauraci na vrcholu hory, v teplých dnech se sedí na terase. Vrchol je otevřený celoročně.

Z magické hory nejstrmější zubačkou Co následuje potom, není jen prostý návrat zpátky do Lucernu, protože Zlatá cesta je okružní. A to znamená, že se jede jinudy a příznivci dopravních prostředků všeho druhu si přijdou na své. Zlatá trasa totiž vede po asfaltu, vzduchem, po kolejích i po vodě. Asfalt a vzduch překonávaly dopravní prostředky směrem nahoru na Pilatus, nyní je na řadě ozubená železnice. Ta však jezdí jen v teplé části roku. Dolů z dračího, čarodějnického a hrůzovládcova kopce sjíždíme nejstrmější ozubenou dráhou na světě. Nevracíme se do Kriense, ale do Alpnachstadu. Cesta dolů trvá 40 minut a směrem k alpské krajině nabízí další kochání. Nástup vozíčkáře do ozubené lanovky si je nutné domluvit předem, nejlépe už cestou nahoru.



Parníkem po vodě. Tradiční plavidla na Vierwaldstätterském jezeře mají na palubě restauraci.

Koleje ozubené železnice stojí od sebe v rozestupu pouhých 80 centimetrů. Na čtyřech a půl kilometrech své délky překonává nadmořskou výšku 1635 metrů. Nejstrmější část má 48procentní sklon. Cesta trvá dlouho, protože vlak jede dolů maximálně rychlostí devíti kilometrů za hodinu. Údolní stanice ozubené železnice stojí ve městě Alpnachstad. A tady čeká výletníky na Zlaté lucernské cestě poslední přestup. Další dopravní prostředek už žádné převýšení a klesání nepřekonává. Je jím loď. Parník na Vierwaldstätterském jezeře. Před výletníky je hodinová plavba po krásné vodní hladině obklopené Alpami. Nalodění je bezproblémově bezbariérové. Loď má restauraci, ale když je venku pěkně a Pilát nesesílá dolů hromy a blesky, je lepší strávit plavbu na palubě. Ostatní velká švýcarská jezera – Curyšské, Ženevské nebo Neuchatelské – nesou název svého největšího pobřežního města. Vierwaldstätterské jezero napovídá, že na jeho březích leží hranice čtyř kantonů. Tři z nich jsou historicky nepřehlédnutelné. Uri, Schwyz a Unterwalden se v roce 1332 spojily, a tím daly vzniknout pozdějšímu Švýcarsku. V Evropě se dnes stěží najde stabilnější uskupení, přestože spojuje lidi různé řeči a odlišných tradic.

Když most hořel, Švýcarům tekly slzy Zanedlouho to bude 20 let, kdy z větší části shořela hlavní památka a ústřední symbol Lucernu. 18. srpna 1993 Švýcaři nevěřícně pozorovali plameny nad dřevěným mostem Kapellbrücke (Most u kaple). Místní dodnes vzpomínají na smutek, který požár přinesl nejen jim. Přes řeku Reuss vytékající z Vierwaldstätterského jezera ho postavili jako součást městského opevnění už v roce 1365. Tento 202 metrů dlouhý most s vodní věží, který

nad řekou udělá dvě zatáčky, je jedním z nejdelších zastřešených dřevěných mostů na světě a ověšen typickými truhlíky naplněnými červenými kytkami. Ačkoliv na most vedou z každé strany schody, vozíčkáři se na něj dostanou, protože na bočnici schodů je elektrická rampa. K jejímu oživení stačí euroklíč, který je možné si zapůjčit na místech uvedených na malé cedulce. Půjčovna je například na vlakovém nádraží. Stejnou rampu lze použít pro přechod dalšího historického mostu v Lucernu, jímž je Spreuerbrücke. Zdobí jej stejně jako jeho vyhořelý slavnější protějšek deskové obrazy.

Kulturní centrum a dopravní muzeum Když se v Lucernu zeptáte, co máte vedle historických mostů a starého městského centra navštívit, místní vás pošlou před svou chloubu moderní architektury. Pošlou vás do KKL. To je zkratka pro kongresové a kulturní centrum. Stojí nedaleko nádraží na břehu jezera. Původně mělo dokonce stát na jezeře, ale plány se změnily a zvítězila úspornější va rianta. Koncertní sál pojme 1840 posluchačů a jeho akustika je prý fenomenální. Na programu je především klasická hudba.

Fanda dopravních strojů zamíří do lucernského dopravního muzea. Připomíná důmyslně postavenou megahračku vhodnou pro lidi od 3 do 99 let. Kdo má raději historii, vyrazí do starého města, které je plné malebných náměstíček s domy, jejichž omítku pokrývají zajímavé fresky. A fanda dopravních strojů zamíří do lucernského dopravního muzea. Připomíná důmyslně postavenou megahračku vhodnou pro lidi od 3 do 99 let. Každý rok sem přijde milion návštěvníků a na ploše 20 000 m2 se nenudí ani náhodou. Obdivují například historické vlaky. Švýcarsko je hvězdou na železničním nebi a zdejší vlaky stojí opravdu za to. Malí i velcí návštěvníci si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je být řidičem rychlovlaku či pilotem velkého letadla. Co tady dále zažijete? Zavzpomínáte na dobu, kdy jsme si všichni hráli s elektrickými vláčky. Zdejší kolejiště je ohromné. Dopravní muzeum není prohlídka na hodinu nebo na dvě, klidně v něm strávíte celý den. Vystavují tu 3000 objektů... Muzeum je samozřejmě bezbariérové.  Zalomený most. Největší památkou Lucernu je její dřevěný most Kapellbrücke. Před 20 lety málem celý shořel.

info Jak se dostat do Lucernu Autem je to z Prahy do Lucernu 750 kilometrů, sedm hodin jízdy. Cesta vede se přes Rozvadov, Norimberk, Heilbronn, Stuttgart a Curych. Z Brna je to devět hodin jízdy, nejlepší je zvolit cestu přes Prahu. Do Curychu létá z Prahy ČSA a letecká společnost Swiss International Air Lines. Přímo z letiště se dostanete do Lucernu vlakem. Z Curychu je to hodina cesty. Vlakem se dá z Prahy do Curychu dostat přímým vlakovým spojem. Pokud chcete po Švýcarsku dál cestovat vlakem, informujte se na Swiss pass.


35

inzerce zaměstnání Nabídka zaměstnání Hledám několik ručních pletařek na pletení svetrů – odměna za upletení 250–350 Kč. Materiál dodám. Výplata ihned při předání. Nejlépe Středočeský kraj. Zn.: 03122012 Katalogový prodej – Dedra – Společnost Dedra je český výrobce bytové kosmetiky již od roku 1995. Zabývá se prodejem drogerie, věcmi do domácnosti, dekoracemi, dárky, oblečením apod. Žádné vstupní poplatky. Při registraci a podání první objednávky dárek. Zn.: 30112012 Hledám kuchaře do hotelové restaurace. Plat 16 000 Kč, Hotel Rakovec***, Brno, Rakovecká 13. Zn.: 28112012 Společnost Autovars Opel a Chevrolet hledá prodejce nových vozů. Vhodné pro osoby se zdravotním postižením – osoby na vozíčku. Máme bezbariérové pracoviště. Nástupní mzda 15 000 + prémie. CV zasílejte prosím na mail: vlasta. [email protected]. Zn.: 27112012

Hledám zaměstnání Hledám jakoukoliv práci administrativního charakteru, kterou bych mohl vykonávat z domova na PC (znalosti na PC i přístup na net mám). Nejlépe chráněné pracovní místo. Nabízím spolehlivost a 100% pracovní nasazení. Jsem plně invalidní, 3. stupeň. Brno – Břeclav. Zn.: 03122012 Dobrý den, hledám opravdu serióz ní přivýdělek z domu. Pro mě přes internet, a to BEZ jakýchkoli poplatků. Chci jen opravdu seriózní přivýdělek s důkazem výplaty. A pro rodiče nějaký domácí přivýdělek bez internetu. Je jim 60 a mají zdravotní potíže. Nějaké přebalování léků nebo kompletace by byly pro ně ideální. Prosím OPRAVDU JEN SERIÓZNÍ nabídky. Zn.: 29112012 Hledám jakoukoliv práci administrativního charakteru, kterou bych mohla vykonávat z domova na PC. Nabízím spolehlivost a 100% pracovní nasazení. Jsem plně invalidní. Děkuji za případné nabídky. Zn.: 29112012 Hledám jakoukoliv práci z oblasti obchodu, administrativy, práci na doma, ale i manuální práci. Jsem spolehlivá, ochotná učit se novým věcem. Mám praxi v potravinářství, základy PC, Word, Excel, internet. Vlastním ŘP sk. B. Zn.: 26112012 Nabízím provádění zednických prací, omítky, štuky, sádrokartony, stavby rodinných domů od A do Z. Zn.: 25112012 Hledám práci jako elektrikář, mám 15letou praxi v oboru, ŽL a vyhl. 50 par. 8. Zn.: 19112012 Jsem v ČID 1. stupně 46letá a hledám práci na doma, možno brigáda, VPP s možností případného přechodu na HPP. Jsem manuálně zručná, spolehlivá, příjemná, znalost PC, nižší střední odborné vzdělání mám. Ochotná se učit novým věcem. Zn.: 17112012

36

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Hledám jakoukoliv práci, kterou mohu vykonávat z domova. Pouze poctivou a bez poplatků předem. Pokud je práce výdělečná a poctivá, tak se dají veškeré vstupní poplatky zaplatit z prvních vydělaných peněz. Děkuji Kratochvílová. Zn.: 16112012 Dobrý den, mám střední zdravotnickou školu, ale nemůžu v tomto oboru nic sehnat. Budu ráda za jakoukoliv slušnou nabídku. Klidně jako brigáda. Předem děkuji. Zn.: 13112012 Jsem v ČID 1. stupně a hledám práci na doma od zaměstnavatele na HPP v Praze. Jsem manuálně zručná, spolehlivá, příjemná, mám základní znalost PC (MS Office Word, e-mail), orientuji se v používání internetových prohlížečů, umím kopírovat, skenovat, tisknout, vypalovat, dělala jsem si sama webové stránky v online prostředí, mám zkušenosti s administračním rozhraním www stránek, tvorbou www stránek, nižší střední odborné vzdělání mám. Ochota se učit novým věcem. Pracovala jsem na PC v práci ve skladu, šila jsem knížky, dělala jsem desky na diplomky, krabice aj. Zn.: 09122012

Seznámení Hledám muže na všední den i svátek, na procházky, cestování, turistiku, nechci zbytek života být sama, je mi 70 let a chci žít aktivně. Hledám muže z okolí Tábora, který také nechce být sám. Zdena. Zn.: 03122012 Ahoj, jmenuji se Alena, 48 let – baculka, v invalidním důchodu, ale soběstačná. Mám polodlouhé černé vlasy a hnědé oči, abstinentka, nekuřačka. Jsem obyčejná skromná žena, domácí typ pro každý den. Ráda peču, vařím, ráda se starám o domov. Hledám hodného muže 50–70 let. Zn.: 24092012 Dobrý den, velmi ráda bych konečně našla chápajícího muže do 40 let, který se rád seznámí s 37letou inteligentní středoškolačkou z okresu Mladá Boleslav s DMO dolních končetin a nebude mu vadit, že při chůzi venku se pohybuje pomocí dvou francouzských holí. Zn.: 18092012 Ahoj, jmenuji se Iveta, jsem menší drobnější postavy, mám černé vlasy, je mi 40 let, jsem nevidomá. Hledám hodného kamaráda pro společné chvíle – se stejným handicapem. Bydlím na Palmovce na Praze 8. Budu ráda, pokud zavoláš, internet vůbec nepo užívám, prosím jen telefonický kontakt. Ráda tě poznám, těším se na shledání. Zn.: 20082012 Ahoj, já jsem Nikola z Ústí nad Labem 25/160/50 kg, nekouřím a nepiju, ráda chodím do kina, zoo, na procházku, na výlet, vyrábím náramky přátelství, ráda poslouchám Michala Davida. Hledám kamaráda na vozíku s DMO z Ústí nad Labem, věk 25–30, aby nekouřil a nepil. Zn.: 29072012 64letá soběstačná amputářka hledá invalidní akční kamarádku z Prahy a nejbližšího okolí na popovídání a k návštěvě divadel. Zn.: 27062012

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected], nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Jsem 60letá, 155 cm , silnější. Na delší chůzi používám hůlku. Ráda bych touto cestou našla hodného přítele z Prahy a okolí. Zn.: 03062012 Ahoj, hledám kamaráda, později třeba i přítele. Měl bys být optimista, který se dokáže všemu zasmát. Pouze muži na vozíčku nebo nevidomí, nejlépe vyšší postavy do 35 let. Já jsem mladá slečna z Prahy, bez zdravotních problémů, 170 cm vysoká. Budu moc ráda, když mi napíšeš. Zn.: 27052012 Dobrý den, chtěla bych se seznámit se zdravotně postiženým klukem ve věku 40 let. Mám invalidní důchod. Může být i nevidomý, mám byt a do Prahy dojíždím, bydlím kousek. Jsem chodící a soběstačná. Napište na e-mail. ' Zn.: 10052012 Dobrý den, jsem sedmatřicetiletá středoškolačka žijící a pracující v Brně, se stehenní amputací. Ráda bych poznala muže, který by mi byl oporou, s nímž bych se mohla bláznivě smát. Jsem lehký rebel a rozhodně jsem nepodlehla onomu tělesnému handicapu. Nepopírám, náklonnost příjemného muže mi opravdu schází... Zn.: 07052012 Ráda bych našla spolehlivou kamarádku ve věku 54–60 let. Tělesný handicap mi nevadí, sama jsem v invalidním důchodu. Je mi 53 let. Co bychom měly mít společné: hudbu, kulturu, procházky, ruční práce, kresby obrázků. Lokalita: Praha. Stojím o milý, vyrovnaný a čestný přátelský vztah. Zn.: 03042012 Ráda bych našla spolehlivého přítele, kamaráda ve věku 54–60 let. Drobné tělesné postižení mi nevadí, sama jsem v invalidním důchodu – je mi 53 let. Co mám ráda: hudbu, kulturu, procházky, ruční práce, malování. Prosím jen vážný vztah. Zn.: 03042012 Ahoj, jsem po amputaci levé nohy v bérci a hledám někoho podobně postiženého, já – Iveta,40/165 Ostrava a okolí. Zn.: 10122012

Koupím, prodám Dobrý den, žiji sám, pobírám hmotnou nouzi, nemohu si sám spotřebiče pořídit. Prosím, kdo daruje funkční MIKROVLNNOU TROUBU A FUNKČNÍ PRAČKU. Děkuji, Jan. Tel.: 224 816 675. Zn.: 06112012

Koupím nebo vyměním elektrický inv. vozík za téměř nový inval. skútr holandský. Moc ho potřebuji! Zn.: 03122012 Koupím mechanický vozík s pevným rámem (např. Quickie Helium), šířka sedu 36 cm. Tel. 724 918 383. Zn.: 04102012 Prosíme, pokud někomu překáží a za symbolickou cenu by chtěl prodat, ev. darovat el. čtyřkolku nebo el. vozík pro těl. postižené, uvítáme každou nabídku. Jsme sdruž. tělesně postižených a snažíme se pomoci několika lidem, kteří na pomůcky tohoto typu nedosáhnou – a nemuseli by sedět doma. Předem všem děkujeme. Zn.: 22092012 Koupím za symbolickou cenu zachovalé čtyřkolové chodítko pro postiženého syna. (Pojišťovna nám bohužel nechce proplatit nové.) Zn.: 16092012 Hledám osoby se zdravotním postižením (jakýmkoliv), které získaly maximálně cca jeden rok zpátky zaměstnání a byly by ochotné se mnou udělat rozhovor do diplomové práce (osobně v Brně a okolí nebo po ICQ, skypu). Na odměně se domluvíme. Děkuji. Zn.: 30082012 Vyměním obecní garsoniéru I. kategorie (22 + 7 m2), samostatné sociální zařízení (koupelna se sprchovým koutem, WC). Byt je umístěn v prvním patře (výtah, mezipatro se třemi schody) v ul. Lipová 13, Praha 2. Ráda bych byt vyměnila za obdobnou obecní garsoniéru na Praze 5, 6, 7 nebo ve Středočeském kraji. Zn.: 27082012 Koupím mechanický vozík pro 10letého syna za rozumnou cenu. Potřebuji náhradní vozík do školy, aby nemusel stále převážet svůj. Děkuji za nabídky. Zn.: 23082012 Dobrý den, PROSÍM, KDO DARUJE MALOU FUNKČNÍ LEDNIČKU. Děkuji za případnou pomoc. Anna Matelešková, Praha. Tel.: 739 187 947, 223 007 545. Zn.: 09082012 Prodám SUZUKI SWIFT pětidvéřový, s ručním ovládáním. Možno i normální řízení. Otočná sedačka u řidiče. Jeřábek na nakládání el. vozíku i jiného. Dálkové ovládání na zamčení i bez něj možno. Alarm, možno i vypnout. Původní sedačka řidiče k dispozici též. Po STK (další za 2 roky), najeto 20 050 km. Nehavarovaný, nevytopený vodou. Pravidelně (ročně) servisovaný v autoriz. servisu. Rok výr. 1997, nákup r. 1998, jeden (první) majitel. Cena 40 000 Kč. Zn.: 03122012 Prodám rehabilitační pomůcku Terapi Master. Je určena pro usnadnění cvičení pacientů po úrazech i po různých druzích postižení pro všechny věkové kategorie lidí. Pomocí lan a popruhů umístěných na těle ovlivňuje zátěž pacienta a tím jeho úsilí, které musí vynaložit na správné provedení cviku. Zařízení bylo velmi málo používané. Cena: 20 000 Kč tel.: 731 749 283 email: [email protected]. Zn.: 08122012


SENSEN


■ Senzační senioři jsou už ve čtyřiceti klubech. ■ Národní kronika vyhlásila první soutěžní témata. ■ Připravuje se první festival Senzačních seniorů.

SENSEN v roce jedna Text: Zdeněk Procházka Foto: Jan Šilpoch

B

ilancování patří k takřka povinným rituálům konce či začátku každého roku, bilancoval i SENSEN, a tak se můžete s námi ohlédnout za uplynulým zhruba půlrokem, kdy se rozběhl projekt Nadace Charty 77/ Konta BARIÉRY Senzační senioři – SENSEN. SENSEN – projekt na podporu aktivního a plnohodnotného života seniorů – oficiálně odstartoval 23. května tiskovou konferencí, kde jsme představili tři hlavní pilíře projektu: Národní, Druhý život dětské knihy a Zdravý a aktivní život. Ten den jsme současně spustili webové stránky www.sensen.cz a přivítali na tiskové konferenci zástupce z prvních patnácti již aktivních klubů SENSEN. Do dneška se rodina SENSEN klubů rozrostla na čtyřicet členů rozesetých, jak názorně ukazuje mapka na našem webu, po všech koutech naší republiky. Na mapce si zároveň můžete otevřít webovou stránku každého z těchto klubů a třeba se podívat, čím se zabývá klub, kam to máte nejblíže. Koncem října se uskutečnilo první setkání ambasadorů – v pražském kině EVALD se sešli zástupci osmnácti klubů, aby se podělili o zkušenosti a navázali spolupráci. Setkání mělo velký ohlas, a tak v těchto akcích budeme pravidelně pokračovat. Činnost klubů SENSEN jsme mohli podpořit i materiálně: Ty nejaktivnější dostaly z grantu, který SENSEN získal od ministerstva práce a sociálních věcí, vítaný příspěvek na svou činnost – třeba na financování lektorů na výuku práce s počítači, pronájmy sportovních zařízení či na vybavení klubů... Do mnoha klubů zároveň putovalo díky dalšímu grantu 90 počítačů na zařízení učeben SENSEN.

Ocenění pro web SENSEN Webová stránka se postupně košatila o nejrůznější aplikace a stala se bohatým zdrojem zpráv o činnosti klubů SENSEN, informací důležitých pro seniory a o průběhu projektů SENSEN. Ve spolupráci s městskou policií v Brně jsme například připravili on-line bezpečnostní poradnu na téma prevence násilné kriminality a konfliktů v občanském soužití. O efektivnosti našeho webu svědčí i ocenění: Projekt SENSEN uspěl v soutěži Být vidět


Stovky dětských knih si našly nové čtenáře například v Litoměřicích.

2012: v kategorii Nejlepší internetový projekt získal 3. místo.

Přispějte do Národní kroniky Ohlasu, a to nejen u seniorů, se těšil projekt Národní kronika – sběr záznamů malých i větších událostí okolo nás a vzpomínek pamětníků – v kterém jsme spojili síly s Národním muzeem. Národní kronika se plní nejen zprávami, vzpomínkami a příběhy, ale uložili jsme do ní i celé unikátní kroniky či deníky uchovávající cenná osobní svědectví o našich moderních dějinách. Připravili jsme zároveň velkou soutěž; každý měsíc budeme vyhlašovat jedno téma, které by přispěvatele inspirovalo. Ta dvě první znějí: Vánoce, na které se nezapomíná, a Můj život s televizí. Nezažili jste i vy něco, o čem byste chtěli napsat? V klubech po celé republice se také zdárně rozeběhl i náš druhý projekt – mezigenerační dobrovolnická iniciativa Druhý život dětské knihy. Stovky knih našly své nové čtenáře a začaly díky seniorům žít svůj druhý život například v Litoměřicích či v Prachaticích.

Péče o zdraví Zájem a péče o vlastní zdraví se posouvá s pokračujícím věkem logicky mezi nevyšší priority téměř každého z nás, a proto jsme v našem projektu Aktivní život spustili hned několik programů. Například ve spolupráci s Ústavní lékárnou Institutu klinické

a experimentální medicíny jsme otevřeli unikátní lékovou on-line poradnu. SENSEN se stal jedním z hlavních partnerů kampaně JEDNEJ RYCHLE, ZACHRAŇ ŽIVOT, která si klade za cíl seznámit vás s projevy srdečního infarktu, první pomocí, potřebnou léčbou… Na našem webu mj. najdete i konkrétní návod, jak při podezření na infarkt správně a efektivně jednat. V klubech zároveň probíhají besedy s našimi předními spe cialisty na kardiovaskulární choroby.

Plníme přání Rozšířit možnosti seniorů aktivně prožívat volný čas a získávat nové podnětné informace a dovednosti je cílem projektu Plníme přání. Ten je společnou charitativní iniciativou Nadace Charty 77 / Konto BARIÉRY a Skupiny ČEZ, Nadace ČEZ. Peníze, které byly loni v předvánočním čase získány v charitativní sbírce zaměstnanců Skupiny ČEZ, podpořily sedm seniorských projektů. Také rok 2013 bude v klubech SENSEN bohatý na zajímavou činnost, kterou chceme inspirovat a podporovat. Jen malá ochutnávka: vyhlašujeme velkou fotosoutěž, klubům nabídneme ucelený program rehabilitačně-kondičních cvičení s proškolením cvičitelů, na červen připravujeme Festival SENSEN v pražské Písecké bráně, kde se pochlubí svými dovednostmi kluby z celé republiky. 

37

Křížovka O CENY


Kladrubští koně K ladrubští koně jsou těžcí kočároví a jezdečtí koně z nejstaršího a jediného původního českého plemene. Bylo vyšlechtěno v hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Kladrubský kůň vznikl křížením domácích kobyl se starošpanělskými a staroitalskými hřebci. Jeho chov se ustálil ve dvou

1

2

3

4

5

6

7

barvách – černé a bílé. Kladrubského koně charakterizuje těžší ... (tajenka), velké oči, silný, široký a dlouhý krk, dlouhý hřbet, silná kostra a výrazné klouby. Kladrubský vraník se choval ve dvou kmenech – Sacramoso a Napoleone. Oba hřebci byli potomci staroitalského koně. 

8

9 10 11 12 13 14 15 16

A B


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v únorovém čísle?

C D E

❛ Rozhovor s veřejným

F

ochráncem práv Pavlem Varvařovským.

G H

❛ Reportáže o lidech,

I VODOROVNĚ: A. Balík (zastarale); drobná střela; spřádati. – B. Ochotník; psaná kopie; jižní ovoce. – C. Výrobek; smíření; soutok; číslovka. – D. Pálenka z rýže; elipsa; protiklad; český herec. – E. Tajenka. – F. Tkanina; řecký bůh války; oblak; francouzský prozaik. – G. Žádné množství; útok; oznámit; mořská vydra. – H. Ozalidový papír; kazit (expresivně); sen. – I. Telepatik; část opery; prudké vzrušení. SVISLE: 1. Část nohy; součást svíce. – 2. Bůh lásky; svízelná situace. – 3. Vojenské lůžko; značka hliníku. – 4. Značka vysavačů; mys; spojka. – 5. Dehet; ten i onen; předpověď. – 6. Značka bromu; český cyklista. – 7. Milostné dobrodružství; otec (knižně). – 8. Opům vlastní; osud; válečný pokřik. – 9. Druh tabáku; číslovka; věnovaný předmět. – 10. Zasyčení; odpárati z povrchu. – 11. Nanosit; předložka. – 12. Osobní zájmeno; chuchvalec; laoské platidlo. – 13. Tlumok; vada; domácky Adolf. – 14. Starší spojka; dát dovolení. – 15. Tavení; silný provaz. – 16. Rakouská řeka; druh Mohamedův.

kteří na sobě pociťují, jak jsou Češi ne/tolerantní k cizincům.

❛ Fotoreportáž z lyžařského střediska, kde vycházejí vstříc lidem s fyzickým postižením.

❛ Rozhovor s čerstvým nositelem Ceny Jaroslava Seiferta Vladimírem Binarem.

Pomůcka: kip. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2001, str. 24.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: ČAS UBÍHÁ RŮZNĚ – PODLE TOHO, S KÝM Luštitelé – výherci:

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Mobilní telefon: Jiří Patrman Na Stráži 1171 468 51 Smržovka

Knižní cena: Marie Kleinová Vodňanská 463 375 01 Týn nad Vltavou

Knižní cena: Etela Papajová 411 74 Snědovice č. 1

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


darujte Chcete příbuzným či známým udělat radost?

Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.


�

6/2012

�


www .muz

Koupíto toho pisu časo oříte č 2 0 K podp elé atit dpl Pře Kontoiéry č / 0 K Bar v ý t i s k 3 .m www

uz

Čas

op

2 201

�

otli

a Še rana 20 st cha : Ma nedám n r o y B d f l k Ado amě ni rekl is

pro

ty,

kte

ří

se

nev

zd

jí áva

�

5/

Čas

vý

u ovo best

Jedn

es.cz

Co dokáže překonat láska op

is

pro

es.cz

strana11 ty

, k te

ří

se

nev

zdá

Pr v n v Če í test v Nejd sku: ozíků r nen ažší í ne jlep ší stra

Podrobnosti v redakci Můžeš

na 8

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

vaj

í

�

7– 8

/20

12

�

Koupí toho časo to podp pisu Kontooříte Bar iéry Jedn o tliv

ý vý ti

sk 3 0 K

č / Pře

dpl

atit

elé

2 0 K

č

Rubrika



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz. Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Pomozte nám zlepšovat vaše MŮŽEŠ

42


Rubrika


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem.

❛ Archiv článků. ❛ Fotografická



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz.

❛ ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením. ❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem.

❛ ❛ Archiv článků. ❛ ❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie. ❛ ❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí. ❛ ❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

soutěž v rubrice Vaše fotografie.


❛❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz. ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie.


❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!


43

Michal Budinský: Konto Míša mi zachránilo život

Recommend Documents