Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:25
Stránka 3
Sulivan 5 - zlom
11.11.1956 5:56
Stránka 288
Michael J. Sullivan Zimní slavnost Z anglického originálu Wintertide, vydaného nakladatelstvím Ridan Publishing ve Fairfaxu roku 2010, pfieloÏila Jana Reãková. Ilustrace na obálce Marc Simonetti. Sazba Petr Teichmann. Grafická úprava obálky LukበTuma. Grafická úprava knihy Milan Malík. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2015 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz,
[email protected], jako svou 2657. publikaci, 57. svazek edice Fantastika. Vytiskla tiskárna Protisk. Vydání první. ISBN 978-80-257-1552-9 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horomûfiice. tel. 226 519 400, fax 226 519 387 e-mail:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 9
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 11
Nûktefií lidé jsou v jeho oboru dobfie vycviãení, jiní mají ‰tûstí, ale Cupkal si v téhle chvíli jasnû uvûdomoval, Ïe pro nûj neplatí ani jedno, ani druhé. Nepodafiilo se mu odfiíznout ‰ÀÛrky kupcova mû‰ce, ztuhl na místû a jednou rukou stále drÏel váãek. Vûdûl, Ïe zlodûjské zásady dovolují pouze jedin˘ dotek, a ve dvou pfiedchozích pokusech vÏdy poslu‰nû splynul s davem. Tfietí neúspûch by ale opût znamenal Ïádné jídlo a Cupkal mûl pfiíli‰ velk˘ hlad, neÏ aby se znovu stáhl. âekal s rukama pod kupcov˘m plá‰tûm. MuÏ si stále niãeho nev‰iml. Mám to zkusit je‰tû jednou? Byla to ‰ílená my‰lenka, ale prázdn˘ Ïaludek zvítûzil nad rozumem. Cupkal v zoufalství zapomnûl na ve‰kerou opatrnost. KÛÏe se zdála podivnû tuhá. ¤ezal a cítil, jak se váãek uvolÀuje, ale nûco pfiece jen nebylo v pofiádku. Vzápûtí pochopil svou chybu. Místo ‰ÀÛry mû‰ce profiízl kupci opasek. KoÏen˘ fiemen sjel z muÏova tlustého bfiicha jako syãící had a váha zbraní ho stáhla na dlaÏbu. Cupkal na okamÏik zatajil dech a ani se nepohnul, zatímco mu v mysli probûhlo cel˘ch deset let jeho Ïivota. Uteã! zafival hlas v jeho hlavû, kdyÏ mu koneãnû do‰lo, Ïe bûhem jednoho ãi dvou úderÛ srdce si jeho obûÈ… Kupec se otoãil. Byl to rozloÏit˘, obtloustl˘ muÏ s povisl˘mi tváfiemi, zrudl˘mi chladem. KdyÏ spatfiil svÛj váãek v Cupkalov˘ch rukou, vyvalil oãi. „Hej, ty!“ Sáhl po d˘ce – a zatváfiil se náramnû pfiekvapenû, kdyÏ zjistil, Ïe ji nemá. Hmátl po druhé zbrani a uvidûl obû leÏet u nohou. Cupkal poslechl hlas svého moudfiej‰ího já a vyrazil jako stfiela. Selsk˘ rozum mu radil, Ïe nejlep‰í zpÛsob, jak uniknout zufiícímu obrovi, bude zamífiit do co nejuÏ‰í ‰kvíry. Vrhl se pod káru s pivem pfied hospodou Modrá labuÈ a proklouzl pod ní na druhou stranu. Vyhrabal se na nohy a hnal se k uliãce, nÛÏ a váãek si tiskl ke hrudi. Brzdil ho ãerstvû napadan˘ sníh a malé nohy mu podkluzovaly, kdyÏ obíhal rohy. – 11 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 12
„ChyÈte zlodûje!“ Kfiik se neoz˘val zdaleka tak blízko, jak oãekával. Cupkal bûÏel dál. Koneãnû dorazil ke stáji, protáhl se mezerami v ohradû kolem hromad hnoje. Pfiikrãil se ke zdi a vyãerpanû oddechoval. Pak si zastrãil nÛÏ za pás a mû‰ec za ko‰ili, kde mu udûlal pofiádnou vypouklinu. Supûl mezi koufiícími hromádkami a snaÏil se zaslechnout cokoli kromû bu‰ení ve vlastních u‰ích. „Tady jsi!“ zavolal Elbright, uklouzl ve snûhu a zabrzdil o ohradu. „Ty jsi ale pitomec. Jenom jsi tam stál a ãekal, aÏ se ten tlusÈoch otoãí. Jsi blb, Cupkale. Tak uÏ to zkrátka je. âestnû, nemám ponûtí, proã se vÛbec snaÏím nûco tû nauãit.“ Cupkal a ostatní kluci mluvili o Elbrightovi jako o ‚Starém‘. Jako jedin˘ z jejich malé party mûl opravdov˘ plá‰È, ‰ediv˘ a za‰l˘ a sepnut˘ matnou kovovou sponou. Elbright byl nejchytfiej‰í a nejzku‰enûj‰í z nich v‰ech a Cupkala stra‰nû mrzelo, Ïe ho zklamal. O chvilku pozdûji dorazil Brand a chechtal se na celé kolo. Opfiel se o ohradu vedle Elbrighta. „To není k smíchu,“ fiekl Elbright. „Ale... on...“ Brand ani nemohl dokonãit vûtu, jak se fiehtal. Podobnû jako ostatní dva byl i Brand ‰pinav˘, huben˘ a obleãen˘ do vzájemnû neladících kusÛ odûvu rÛzné velikosti. Kalhoty mûl pfiíli‰ dlouhé, a jak si je vyhrnul, v záhybech se mu usadil sníh. Jedinû tunika mu padla. Byla ze zeleného brokátu, zdobená jemnou, mûkkou kÛÏí, a vpfiedu se zapínala vyfiezávan˘mi olivkami. Byl o rok mlad‰í neÏ Starej, nepatrnû vy‰‰í a o nûco statnûj‰í. V partû byl podle nevysloveného pofiadí hodností druh˘ – pfiedstavoval svaly, zatímco Elbright mozek. Kine, poslední ãlen skupiny, zaujímal tfietí místo, protoÏe byl jako zlodûj nejobratnûj‰í. Cupkal se nepopiratelnû nacházel na samém dnû. Odpovídala tomu i jeho v˘‰ka; mûfiil stûÏí ãtyfii stopy a váÏil sotva víc neÏ zmoklá koãka. „Nechte toho, jo?“ ‰tûkl Starej. „SnaÏím se kluka nûco nauãit. Dneska se málem nechal zabít. Bylo to pitom˘ – prostû pitom˘.“ „Podle mû to bylo bezva.“ Brand si otfiel oãi. „Jasnû, udûlal to úplnû blbû, ale stejnû to byla paráda. To, jak tam Cupkal stál a mrkal a ten chlap sahal po zbraních. JenomÏe tam nebyly, páã ten mrÀavej blbeãek tomu ‰mejdovi pfiefiíznul zatracenej pásek!“ Brand dostal dal‰í záchvat smíchu. „Nejlep‰í bylo, kdyÏ Cupkal zaãal zdrhat a ten tlusÈoch za ním, a nohy se mu zamotaly do kalhot a on se pfiekotil jako Àákej zpropadenej strom. Bum! Rovnou do strouhy. U Mara, to byla sranda.“ – 12 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 13
Elbright se pokou‰el zachovat pfiísn˘ v˘raz, ale Brandovo vyprávûní je nakonec rozesmálo v‰echny. „No jo, tak uÏ dost.“ Elbright se ovládl a pfie‰el k obchodním vûcem. „Kouknem se, co sebral.“ Cupkal vylovil mû‰ec a se ‰irok˘m úsmûvem mu ho pfiedal. „Je tûÏkej,“ prohlásil hrdû. Elbright ho otevfiel, prozkoumal obsah a zamraãil se. „Sam˘ mûìáky.“ Vymûnil si zklaman˘ pohled s Brandem a Cupkalova chvilková radost se vytratila. „Pfiipadal mi tûÏkej,“ opakoval, hlavnû pro sebe. „Co teì?“ zeptal se Brand. „Dáme mu je‰tû jednu moÏnost?“ Elbright zavrtûl hlavou. „Ne. A nûjakou dobu se budeme Kostelnímu námûstí vyh˘bat. Cupkala tam vidûlo aÏ moc lidí. Pfiesunem se k bránû. Budeme koukat po novû pfiíchozích a tfieba budem mít kliku.“ „Nechce‰…“ zaãal Cupkal. „Ne. VraÈ mi nÛÏ. Teì je fiada na Brandovi.“ Chlapci se rozbûhli podél hradby paláce po pû‰inû, kterou tam ve snûhu vy‰lapala ranní hlídka. Zahnuli v˘chodním smûrem a vy‰li na Císafiské námûstí. Na Zimní slavnost se sjíÏdûli lidé z celého Avrynu a v‰ude se to jen hemÏilo slibn˘mi obûÈmi. „Támhle,“ ukázal Elbright k mûstské bránû. „Tamty dva, vidíte? Jeden velkej, druhej men‰í.“ „Vypadají uboze,“ poznamenal Cupkal. „Vyãerpanû,“ pfiisvûdãil Brand. „Nejspí‰ jeli v boufice celou noc,“ pravil Elbright s hladov˘m úsmûvem. „Tak do toho, Brande, na‰i starou dobrou scénku s ochotn˘m hochem ze stáje. Ty se, Cupkale, koukej, jak se to dûlá. MoÏná to bude tvoje jediná nadûje, protoÏe na fiezání mû‰cÛ nemበnadání.“
Royce a Hadrian vjeli na Císafiské námûstí na koních pokryt˘ch ledem. Chránili se pfied zimou, jak se dalo, a tak v zasnûÏen˘ch plá‰tích vypadali tak trochu jako pfiízraãná zjevení. PfiestoÏe si na sebe navlékli v‰echno, co mûli, nebyli právû nejvhodnûji vybaveni na zimní silnice, a uÏ vÛbec ne na horské prÛsmyky, jeÏ se nacházely mezi Ratiborem a Aquestou. K jejich strádání se – 13 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 14
ke v‰emu pfiidala je‰tû celonoãní snûhová boufie. KdyÏ zastavili, Royce si v‰iml, jak si Hadrian d˘chá do dlaní. Ani jeden z nich nemûl pofiádné zimní rukavice. Hadrian si omotal prsty cáry natrhan˘mi z deky, Royce si je schoval do rukávÛ. Pohled na paÏe bez rukou ho zneklidÀoval; pfiipomínal mu starého ãarodûje. Podrobnosti o jeho smrti se dozvûdûli, kdyÏ projíÏdûli Ratiborem. Byl uprostfied noci zavraÏdûn, a tím umlãen navÏdy. Mûli v úmyslu pofiídit si rukavice, jenomÏe jakmile dorazili do Ratiboru, uvidûli oznámení o nadcházející popravû vÛdce LidovcÛ Degana Gaunta. ¤í‰e ho hodlala vefiejnû upálit v hlavním mûstû císafiství Aquestû u pfiíleÏitosti zakonãení Zimních slavností. Poté, co strávili celé mûsíce na volném mofii a v temn˘ch dÏunglích, kde po Gauntovi pátrali, a nyní zjistili, Ïe místo jeho pobytu je vylepeno na dvefiích kdejakého hostince, to pro nû byl souãasnû ‰ok i poÏehnání. V obavû, Ïe dojde k nûjaké dal‰í pohromû, jeÏ jim zabrání se k nûmu koneãnû dostat, vyjeli hned následující den ãasnû ráno, dlouho pfied otevfiením obchodÛ. Royce si odmotal ‰ál, stáhl kápi a rozhlédl se. ZasnûÏen˘ palác zabíral celou jiÏní stranu námûstí, zbytku vévodily obchody a stánky pouliãních prodavaãÛ. KoÏe‰níci vystavovali elegantní plá‰tû a klobouky. ·evci pfiemlouvali kolemjdoucí, aby si dali alespoÀ naolejovat boty. Pekafii lákali zákazníky na peãivo ve tvaru snûhov˘ch vloãek a plnûné ta‰tiãky posypané cukrem. V‰ude vlály pestré vlajeãky na znamení blíÏících se oslav. Royce právû sesedal, kdyÏ k nûmu dobûhl jak˘si chlapec. „MÛÏu vám odvést konû, pánové? Noc ve stáji za stfiíbrÀák pro kaÏdého. Sám je vykartáãuju a dám jim oves.“ Hadrian také sesedl, stáhl si kápi a usmál se na kluka. „A zazpívበjim taky ukolébavku?“ „Ov‰em, pane,“ odvûtil kluk bez zaváhání. „Budou to dva mûìáky navíc, ale zpívám váÏnû hezky, to teda jo.“ „V‰echny stáje ve mûstû berou pût mûìákÛ za konû,“ namítl Royce. „Ne v tomhle mûsíci, pane. Pfied tfiemi dny kvÛli oslavám zvedli ceny. Stáje i pokoje se rychle plní. Obzvlá‰È letos. Máte ‰tûstí, Ïe jste dorazili takhle brzo. Za dva t˘dny budou konû strkat do loveckejch úkrytÛ na polích a na ubytování zbude leda ‰pinavá podlaha, na kter˘ budou lidi namaãkaní za pût stfiíbrn˘ch. Znám v‰ecky nejlep‰í místa a nejniωí ceny ve mûstû. StfiíbrÀák je dneska dobrá cena. Za pár dnÛ to bude dvakrát tolik.“ Royce si ho pozornû zmûfiil. „Jak se jmenuje‰?“ „¤íkají mi Drzoun Brand.“ Chlapec se narovnal a upravil si límec. – 14 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 15
Hadrian se uchechtl. „Proãpak?“ „ProtoÏe se nevyhnu Ïádn˘ pranici, pane.“ „Tak jsi pfii‰el k té tunice?“ zeptal se Royce. Kluk se na sebe podíval, jako by zmínûnou ãást odûvu vidûl poprvé. „K téhle? Mám doma pût lep‰ích. Vzal jsem si tuhle, abych si je v tom snûhu nezmáãel.“ „No, Brande, mohl bys na‰e konû odvést do Baileyho hostince v Coswellu a ustájit je tam?“ „Samozfiejmû, pane. Dobrá volba, fiekl bych. Majitel má dobrou povûst a slu‰né ceny. Pfiesnû jeho hostinec jsem vám chtûl navrhnout.“ Royce se na nûj u‰klíbl. Obrátil pozornost ke dvûma dal‰ím chlapcÛm, ktefií se drÏeli opodál a dûlali, jako Ïe Branda neznají. Royce na nû mávl, aÈ jdou blíÏ. Chlapci chvíli váhali, ale kdyÏ gesto opakoval, zdráhavû poslechli. „Jak se jmenujete?“ zeptal se jich. „Elbright, pane,“ odpovûdûl vy‰‰í z nich. Tenhle se zdál star‰í neÏ Brand a pod plá‰tûm skr˘val nÛÏ. Royce odhadl, Ïe jde o vÛdce party, kter˘ Branda vyslal, aby scénku sehrál. „Cupkal, pane,“ odvûtil druh˘, kter˘ vypadal nejmlad‰í a na jeho vlasech byl vidût nedávn˘ zásah tup˘m noÏem. Na sobû mûl jen ‰pinavé, chatrné vlnûné cáry. Ko‰ile a kalhoty odhalovaly rÛÏovou kÛÏi na zápûstích a kotnících. Nejlépe ze v‰eho obleãení mu padl potrhan˘ pytel, kter˘ si pfiehodil pfies ramena. Stejnou látkou si za pomoci motouzu obvázal nohy. Hadrian probral v˘stroj, kterou vezl na koni, dlouh˘ meã umístil do pochvy na zádech, kterou skr˘val pod plá‰tûm. Royce podal prvnímu chlapci dva stfiíbrné tenenty, naãeÏ oslovil v‰echny tfii: „Tady Brand zavede na‰e konû do stáje u Baileyho a objedná nám pokoj. Zatímco bude pryã, vy dva tady zÛstanete a odpovíte mi na pár otázek.“ „Ale, pane, my nemÛÏeme…“ zaãal Elbright, ale Royce na nûj nedbal. „AÏ se Brand vrátí s potvrzením od Baileyho, zaplatím vám kaÏdému jeden stfiíbrn˘. Jestli se nevrátí, jestli uteãe a konû prodá, podfiíznu vám krky a povûsím vás za nohy na bránu paláce. Va‰i krev nechám skapat do kbelíku a pak jí napí‰u oznámení, Ïe Drzoun Brand je zlodûj koní, aby to v‰ichni ve mûstû vûdûli. Potom ho vystopuju s pomocí císafiské gardy a dal‰ích sv˘ch známostí, které ve mûstû mám, a dopadne stejnû jako vy.“ Pfiísnû na chlapce pohlédl. „Rozumíme si, Brande?“ Trojice na nûj zírala s pusami dokofián. „U Mara! Vy nejste moc dÛvûfiivej, pane, Ïe jo?“ hlesl Cupkal. – 15 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 16
Royce se hrozivû za‰klebil. „Objednej pokoj na jména Grim a Baldwin. BûÏ, Brande, ale vraÈ se brzy. Jistû nechce‰, aby si kamarádi dûlali starosti.“ Brand odvádûl konû, zbylí chlapci ho vyprovázeli pohledy. Elbright nepatrnû zakroutil hlavou, kdyÏ se Brand ohlédl. „Tak teì byste nám, ho‰i, mohli povyprávût, co v‰echno bude obná‰et ta leto‰ní oslava.“ „No...“ spustil Elbright. „Myslím, Ïe to bude ta nejpamátnûj‰í Zimní slavnost za posledních sto let, kvÛli svatbû na‰í císafiovny a tak vÛbec.“ „Svatbû?“ pfieptal se Hadrian. „Ano, pane. Já myslel, Ïe o tom ví kaÏdej. Pozvánky rozesílali mûsíce pfiedem a v‰ichni bohatí, dokonce i králové a královny, se sem sjedou úplnû odev‰ad.“ „Koho si bere?“ zajímal se Royce. „Toho bfiicháãe Ethelreda,“ ozval se Cupkal. Elbright sníÏil hlas. „DrÏ hubu, Cupkale.“ „Je to slizoun.“ Elbright zavrãel a zatahal ho za ucho. „Takov˘ fieãi tû mÛÏou zabít.“ Otoãil se zpátky k Royceovi a Hadrianovi. „Cupkal se nám do císafiovny kapku zabouchnul. Nelíbí se mu, Ïe si bere toho star˘ho krále a tak vÛbec.“ „Je jako bohynû,“ prohlásil Cupkal se zamÏen˘ma oãima. „Jednou jsem ji zahlíd. Vy‰plhal jsem na stfiechu, abych líp vidûl, kdyÏ v létû mluvila z balkónu. Záfiivá jako hvûzda, váÏnû. U Mara, ta je ale krásná. Hned se pozná, Ïe je to Novronova dcera. Îádná jiná není tak nádherná.“ „Vidíte, co jsem povídal? Cupkal je úplnû vedle, kdyÏ dojde na císafiovnu,“ omlouval mlad‰ího chlapce Elbright. „Musí si holt zvyknout, Ïe se vlády ujme regent Ethelred. Teda ne Ïe by s tím nûkdy pfiestal, jelikoÏ císafiovna byla nemocná a tak vÛbec.“ „Zranila ji ta bestie, kterou zabila tam na severu,“ vysvûtloval Cupkal. „Císafiovna Modina umírala na její jed, odev‰ad pfiicházeli léãitelé, ale nikdo jí nedokázal pomoct. Potom se regent Saldur sedm nocí modlil a postil a Maribor mu ukázal, Ïe vyléãit císafiovnu mÛÏe jenom ãist˘ srdce sluÏebné jménem Amilia z Tarinského Údolí. A ona to dokázala. Lady Amilia císafiovnu vyléãila.“ Nadechl se, oãi se mu rozzáfiily a na tváfii se mu objevil ‰irok˘ úsmûv. „Cupkale, to staãí,“ sykl Elbright. „A k ãemu tohle v‰echno?“ Royce ukázal na nekryté tribuny uprostfied námûstí. „Tady pfiece svatbu pofiádat nebudou, ne?“ „Kdepak, ta bude v katedrále. Tyhle lavice jsou pro lidi, co se chtûjí kouknout na popravu. Tady popraví vÛdce vzboufiencÛ.“ – 16 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 17
„Jo, tuhle novinku uÏ jsme zaslechli,“ fiekl ti‰e Hadrian. „Aha, tak vy jste pfii‰li kvÛli popravû?“ „Víceménû.“ „UÏ jsem vybral dobr˘ místa,“ pravil Elbright. „Tady Cupkal je v noci pfied popravou zabere.“ „Hele, proã musím pokaÏd˘ já?“ zaprotestoval Cupkal. „Já s Brandem zafiizujeme v‰ecko ostatní. Ty jsi na to moc malej a Kinovi pofiád není dobfie, tak mus퉅“ „Ale ty mበplá‰È a mnû bude zima, kdyÏ tady budu jen tak sedût.“ Chlapci se hádali dál, ale Royce poznal, Ïe Hadrian uÏ je neposlouchá. Hodnotil pohledem palácové brány, hradby a pfiední vchod. Hadrian poãítal stráÏe.
Pokoje u Baileyho se podobaly pokojÛm ve kterémkoli hostinci – byly malé a o‰untûlé, s pro‰lapanou dfievûnou podlahou, a zatuchle páchly. U krbu leÏela malá hromádka dfiíví, která nikdy nevystaãila na celou noc. Zákazníci museli zaplatit pfiemr‰tûnou cenu, pokud chtûli zÛstat v teple. Royce se vydal na svou obvyklou obhlídku, obe‰el cel˘ blok a sledoval, zda se nûkteré obliãeje neobjevují pfiíli‰ ãasto. Do pokoje se vrátil, aÏ kdyÏ si byl jist, Ïe si jejich pfiíjezdu nikdo nev‰iml – alespoÀ nikdo, na kom by záleÏelo. „Pokoj ãíslo osm. UÏ je tu skoro t˘den,“ oznámil. „T˘den? Co Ïe tak brzo?“ zeptal se Hadrian. „Kdybys trávil deset mûsícÛ v roce v klá‰tefie, nevyrazil bys na Zimní slavnost s pfiedstihem?“ Hadrian sáhl pro meãe a spoleãnû vykroãili chodbou. Royce krátce za‰Èoural do zámku o‰oupan˘ch dvefií a ti‰e otevfiel. Na stolku na opaãné stranû pokoje hofiely dvû svíce. Bylo na nûm prostfieno; talífie, sklenky a láhev vína. MuÏ v sametu a hedvábí stál pfied zrcadlem, zavû‰en˘m na stûnû, kontroloval stuÏku, kterou si svázal plavé vlasy, a upravoval vysok˘ límec kabátce. „Málem jako by nás ãekal,“ podotkl Hadrian. „Jako by nûkoho ãekal,“ upfiesnil Royce. „Co to…“ Albert Winslow se polekanû otoãil. „To jste nemohli zaklepat?“ „Co na to fiíct?“ Royce klesl na postel. „Jsme darebáci a zlodûji.“ – 17 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 18
„Darebáci, to tedy ano,“ pravil Albert. „Ale zlodûji? Kdy jste naposled nûco ukradli?“ „Zdá se mi to, nebo jsem zaslechl projev nespokojenosti?“ „Jsem vikomt. Musím si udrÏovat svou povûst, coÏ vyÏaduje jist˘ pfiíjem – peníze, které nedostávám, kdyÏ vy dva nepracujete.“ Hadrian si sedl ke stolu. „Není jenom nespokojen˘. On nás pfiímo hubuje.“ „Proto jsi tu tak brzy?“ ozval se Royce. „Hledበnám práci?“ „âásteãnû. Také jsem potfieboval vypadnout z Vûtrného opatství. UÏ jsem lidem pro smích. KdyÏ jsem se setkal s lordem Darefem, nemohl se nabaÏit vtipÛ na úãet vikomta Mnicha. Na druhou stranu lady Mae pfiipadalo mé doãasné zboÏné odlouãení pfiitaÏlivé.“ „A to je ta dáma, která...“ Hadrian ukázal prstem na úhlednû prostfien˘ stolek. „Ano. Právû jsem ji sem chtûl pfiivést. Musím tu schÛzku odloÏit, coÏ?“ Zmûfiil si je pohledem a vzdychl. „PromiÀ.“ „Doufám, Ïe to bude dobfie placená práce. Mám nov˘ dublet a je‰tû za nûj krejãímu dluÏím.“ Sfoukl svíce a usadil se naproti Hadrianovi. „Tak jak to tady na severu vypadá?“ prohodil Royce. Albert na‰pulil rty a zamyslel se. „Pfiepokládám, Ïe o zabrání Medfordu víte? Dobyla ho císafiská armáda, a k tomu vût‰inu provinãních hradÛ kromû Drondilsk˘ch Polí.“ Royce se prudce posadil. „Ne, to jsme nevûdûli. Jak se má Gwen?“ „Nemám ponûtí. Dozvûdûl jsem se o tom, aÏ kdyÏ uÏ jsem byl tady.“ „TakÏe Alric s Aristou jsou na Drondilsk˘ch Polích?“ zeptal se Hadrian. „Král Alric ano, ale princezna v Medfordu nejspí‰ nebyla. Mám dojem, Ïe vládne v Ratiboru. Zvolili ji starostkou, tak jsem to aspoÀ sly‰el.“ „Ne,“ fiekl Hadrian. „My odtamtud právû jedeme. ¤ídila to tam po bitvû, ale pfied nûkolika mûsíci najednou uprostfied noci zmizela. Nikdo netu‰í proã. Pfiedpokládal jsem, Ïe se vrátila domÛ.“ Albert pokrãil rameny. „Snad, o jejím návratu jsem ov‰em nesly‰el. Pravdûpodobnû udûlala dobfie. Císafi‰tí Drondilská Pole obklíãili. Nikdo se nedostane tam ani ven. Je jen otázkou ãasu, kdy se Alric bude muset vzdát.“ „A co opatství? UÏ jim císafi‰tí zaklepali na dvefie?“ zajímal se Royce. Albert zavrtûl hlavou. „O niãem takovém nevím. Ale jak jsem fiekl, já uÏ byl zde, kdyÏ císafiské vojsko pfiekroãilo Galewyr.“ Royce vstal a zaãal pfiecházet po pokoji. „Je‰tû nûco?“ zeptal se Hadrian. – 18 –
Sulivan 5 - zlom
8.11.1956 3:52
Stránka 19
„Povídá se, Ïe Tur Del Fur napadli goblini. Ale to je jen taková fáma, pokud vím.“ „Îádná fáma,“ opravil ho Hadrian. „Ach?“ „My tam byli. Vlastnû jsme to zavinili.“ „To zní... zajímavû,“ pravil Albert. Royce se zastavil. „To vÛbec nechtûj sly‰et.“ „Dobfie, tak co vás tedy pfiivádí do Aquesty?“ zmûnil téma Albert. „Hádám, Ïe vám nejde o Zimní slavnost.“ „Chystáme se osvobodit Degana Gaunta z palácového vûzení a tebe budeme potfiebovat na obvyklou práci zevnitfi,“ odvûtil Royce. „Skuteãnû? Víte pfiece, Ïe ho chtûjí o slavnosti popravit, ne?“ „Jo, proto se do toho musíme honem pustit. Bylo by zlé, kdybychom se zpozdili,“ dodal Hadrian. „Ze‰íleli jste? V paláci? O Zimní slavnosti? A o té svatbiãce uÏ jste sly‰eli? Ostraha nejspí‰ bude kapku poãetnûj‰í neÏ obvykle. KaÏd˘ den vídám na nádvofií frontu muÏÛ, jak se zapisují do stráÏe.“ „Co ty na to?“ obrátil se Hadrian k Royceovi. „Musíme svatbu vyuÏít ve svÛj prospûch,“ fiekl Royce. „Je ve mûstû nûkdo, koho známe?“ „Nedávno tu‰ím pfiijeli Genny a Leo.“ „VáÏnû? To je skvûlé. Spoj se s nimi. Urãitû bydlí pfiímo v paláci. Zkus, jestli tû dostanou dovnitfi. Potom zjisti v‰echno, co mÛÏe‰, pfiedev‰ím kde vûzní Gaunta.“ „Budu potfiebovat peníze. Chystal jsem se jen na pár místních plesÛ a moÏná na nûjakou tu hostinu. Jestli chcete, abych byl pfiímo v paláci, musím si pofiídit lep‰í ‰aty. U Mara, kouknûte na moje boty. Jen se na nû podívejte! V takov˘ch pfiece nemÛÏu pfied císafiovnu.“ „Zatím si nûco vypÛjã od Genny a Lea,“ prohlásil Royce. „Dnes veãer vyrazím do Medfordu a vrátím se s penûzi, které pokryjí na‰e v˘daje.“ „Ty se tam vrací‰? V noci?“ podivil se Albert. „VÏdyÈ jste právû pfiijeli, ne?“ Zlodûj pfiik˘vl. „Urãitû je v pofiádku,“ uklidÀoval Royce Hadrian. „Jsem si jist˘, Ïe se dostala ven vãas.“ „Do Zimní slavnosti zb˘vá skoro mûsíc,“ fiekl Royce. „Do t˘dne jsem zpátky. Mezitím zjistûte, co se dá, a aÏ se vrátím, v‰echno naplánujeme.“ „No,“ zabruãel Albert, „tahle Zimní slavnost aspoÀ nebude nudná.“ – 19 –
