Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE M ich

FO

TO G

a e l F re e m a n

X R AFIE V P R A

I

ŠÉFREDAKTOR MICHAEL FREEMAN SPOLUPRÁCE DANIELA BOWKEROVÁ

FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE

Michael Freeman’s Photo School Composition Michael Freeman Copyright © 2012 The Ilex Press Limited First published in the UK in 2012 by:

I LE X 210 High Street Lewes East Sussex BN7 2NS www.ilex-press.com Any copy of this book issued by the publisher is sold subject to the condition that it shall not by way of trade or otherwise be lent, resold, hired out or otherwise circulated without the publisher’s prior consent in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition including these words being imposed on a subsequent purchaser. All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems – without the prior permission of the publisher. Fotografie v praxi Kompozice Michael Freeman © ZONER software, a.s. První vydání v roce 2012. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK1215 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Pavel Kristián DTP: Dan Zůda podle originálu knihy © Překlad: Nikol Barochová, Mgr. Ondřej Doseděl, Tomáš Suchánek, Pavel Vaida Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: [email protected] www.zonerpress.cz, www.knihyfoto.cz

ISBN

978-80-7413-193-6

Obsah

  

O této knižní řadě Profily studentů Předmluva

14 Základy       

Volba objektu Vyplnění rámce snímku Cvičení: Dodejte objektu kontext pomocí pozadí Na výšku, či na šířku? Cvičení: Zvolte tu nejlepší orientaci Zvolte si hloubku ostrosti Cvičení: Správná clona pro vaši scénu

36 Geometrie 37         

Umístění objektu Zlatý poměr Získání pozornosti pomocí linií Šikmé, zakřivené a imaginární linie Cvičení: Veďte pohled liniemi Hledání rovnováhy Symetrie Posílení kompozice trojúhelníky Cvičení: Vyvažte kompozici opticky

60 Barva, vzor, prostor a světlo Barva Zdůraznění barev Cvičení: Komponujte s barvou  Vzor a opakování  Cvičení: Sledujte vzor  Změna úhlu pohledu  Přirozené rámečky  Cvičení: Rám v rámu  Negativní prostor  Cvičení: Využijte negativní prostor  O světle a stínu  Cvičení: Pracujte se stíny na snímku typu low-key  High-key osvětlení  Cvičení: V high-key snímku tlačte data v histogramu vpravo  Lidé  Fotografování párů  Cvičení: Portrét páru   

110 Technické aspekty  Ohnisková vzdálenost  Širokoúhlé objektivy a perspektiva  Cvičení: Rozšiřte pohled pomocí širokoúhlého objektivu  Teleobjektivy  Cvičení: Fotografování s teleobjektivem  Panning  Cvičení: Procvičte si techniku sledování objektu  Rozmazání  Cvičení: Vyjádření pohybu pomocí rozmáznutí

138 Postprodukce      

Ořez Narovnání Cvičení: Odstranění zbytečností Kontrast a barva Vyvážení bílé, úprava sytosti Cvičení: Experimentujte v postprodukci

 Slovníček  Rejstřík  Bibliografie a užitečné odkazy

16

Z ÁKL ADY

Volba objektu Celý proces pořizování snímku vypadá, jako by šlo jen o to „zaměřit a zmáčknout spoušť“, a ptát se sám sebe, co že to bude tím objektem či co by jím mělo být, se na první pohled jeví jako zbytečnost. Objektem portrétu je osoba, správně? A u fotografií architektury zase budova. Ovšem názor typu „objektem je to, co vidím ve středu snímku“ může být docela zrádný. Například proto, že vaši pozornost může snadno od objektu odvést cokoli jiného, co se

do snímku dostane, a silou svého působení objekt „přebije“. Jedna z nejběžnějších neblahých kritik fotografie bývá prosté: „Na co se mám vlastně dívat?“ Co se fotografovi jeví jako samozřejmé – jelikož to byl on, kdo tam v momentě pořízení snímku byl a kdo ví, z jakého důvodu snímek vznikl –, musí být elegantně, jednoznačně a jasně sděleno i tomu, kdo si fotografii prohlíží, a podstatnou roli v této komunikaci hraje právě kompozice.

První otázka, kterou byste si vždy měli položit jako první, tedy zní: „Co vlastně fotografuji?“ Pokud budete k fotografii přistupovat jako k vyprávění příběhu, bude se vám lépe určovat, co by mělo být tím středobodem celého snímku, protože přesně víte, co se jím snažíte vyjádřit. Nezáleží na tom, zda jste si jako objekt vybrali něco obrovitého nebo se jedná o nějaký drobný detail, podstatné je, aby snímek těm, kdo se na něj podívají, něco sděloval.

© Daniela Bowkerová

Obrázky, které vidíte na této stránce, se od sebe velmi liší, zvážíme-li objekt, který zachycují, i to, jakým způsobem to dělají. Oba však jasně o něčem vypovídají a vypráví určitý příběh. Pamatujte si: bez jednoznačné představy o tom, co se chystáte fotografovat, nebudete schopní vytvořit snímek, který bude působivý, cílený a výmluvný.


W Cesta do neznáma – volná interpretace

R Jemné zachycení detailu

Začněme s objektem, který je ohromný a táhne se, kam až oko dohlédne. Pokud jde o vyprávění, máme tady témata otevřených možností, ale i prázdnoty či bloudění. Fotografie v člověku vyvolává pocity odloučení až opuštěnosti. Každý, kdo se na snímek podívá, si může prožít pocit, jako by byl posledním člověkem na celém světě, a jelikož cesta pokračuje kamsi dál, že takto osamělý zůstane navždy.

Komplexní, detailní fotografie patiny starožitného nábytku nám vypráví příběh o plynutí času. Když se někdo na takový obrázek podívá, měl by si uvědomit stáří tohoto kusu nábytku a žasnout nad tím, co to obnášelo opatřit jej takovými dekorativnímu prvky.

VOLBA OB JE KTU

Podtrhněte význam objektu Jakmile si ujasníte, co bude objektem vašeho snímku a jaký příběh pomocí něho chcete vyprávět, dokážete určit, co má pro snímek zásadní roli, co patří do pozadí a co je nadbytečné. Když si v těchto jednotlivých aspektech i v tom, jak se vzájemně ovlivňují (například jak pozadí podtrhuje objekt), uděláte jasno, pak si můžete být jistí, že vaše fotografie říká přesně to, co chcete, aby říkala, a že je všechno vzájemně sladěno ve prospěch celkového dojmu. Tak se ocitnete na správné cestě k lepším snímkům ještě před tím, než vůbec zmáčknete spoušť. Abychom to prozkoumali více do hloubky, vrátíme se ještě jednou k obrázku s opuštěnou silnicí táhnoucí se kamsi do neznáma. Jakmile by se na ní objevila kolona aut, pocit prázdnoty by zcela vyprchal a celý příběh snímku by se změnil. Klidně by se dokonce objektem místo silnice mohla stát ta auta. Ovšem taková osaměle stojící budova či jedno jediné auto by pocit opuštěnosti mohly ještě podpořit. Lze o nich uvažovat jako o takových dílčích příbězích či epizodách, které celkovému vyprávění dodávají váhu. Klíčem k úspěchu je v tomto případě zajistit, aby cokoliv, co do záběru zahrnete, podporovalo ten hlavní příběh a pouze doplňovalo objekt, nikoliv objektu konkurovalo. Někdy to znamená nějakou dobu na místě setrvat a na ten správný záběr si počkat nebo několikrát změnit svoji pozici; rozhodně se to ale vyplatí. Udělat z něčeho objekt svého snímku neznamená pouze umístit to do středu záběru a zmáčknout spoušť. Existuje celá škála různých technik a triků, jak k objektu na fotografii přilákat pozornost, a na některé si dále na těchto

stránkách posvítíme, ale na začátku musíte vždy vyřešit ten problém, kam do záběru objekt umístit. Umístění objektu do samého středu sice vypadá jako sázka na jistotu, pokud jde o přilákání pozornosti, jenže to vždy nemusí znamenat to nejlepší řešení. A mám-li to říct bez obalu – taková kompozice, navíc když se opakuje, je více než cokoli jiného většinou nudná.

WR Dva pokusy Kde máme vyprávění v tomto případě? Jednotlivé kapky vody, které ulpěly na opěradlu zašlé židle, nebo méně nápadité znázornění zanedbaného nábytku, který někdo nechal stát na dešti?


17

20

Z ÁKL ADY

Cvičení

Dodejte objektu kontext pomocí pozadí A teď je řada na vás. Zkuste se poprat s výzvou vytvořit snímek, kde bude objekt do kontextu zasazen prostřednictvím svého pozadí. Může se jednat o jakýkoli druh fotografie – portrét, krajinu, zachycení nějakého dění, cokoli s příběhem, který můžete vyprávět, a s pozadím, které vám v tom pomůže.

Ulice Cartageny dodávající potřebný kontext Kdybychom tuto fotografii pořizovali z nižší pozice, kompletně by ji vyplnily dětské tváře, ale tím, že se je zde podařilo zachytit více shora včetně jejich okolí, vznikla místo obyčejného snímku skupinky dětí reportážní fotografie o životě v Kolumbii.

Nezapomeňte ale na to, že pozadí má jen posílit působení ústředního objektu a ne jej přebít. Nebraňte se případně ani tomu, abyste objekt umístili mimo samotný střed obrázku, dodáte tím fotografii živost a energii.

CVIČE N Í

21


Poznámky R Uvědomte si, jaké sdělení chcete fotografií předat.

R Rozmyslete si, jak nejlépe zapojit pozadí, abyste jím podtrhli svůj objekt a vyznění celého snímku.

R Použijte techniku umístění objektu mimo střed snímku, a to jak v režimu autofokusu, tak v manuálním režimu.

Portrét z ulice Portréty nemusí mít nutně pokaždé čisté pozadí. Záleží pouze na tom, aby to, co se nachází v pozadí, neodvádělo pozornost od portrétované osoby. V případě tohoto snímku trocha graffiti – lehce rozostřená vlivem mělké hloubky ostrosti – dodává portrétu dynamičnost a provokativnost.

62

BARVA, V ZO R , P RO S TO R A SVĚ TLO

Barva



Asi pro vás není nijak nová informace, že barvy vyvolávají určité emoce. Červená, která je nejsilnější a nejsytější, působí energicky, vřele a temperamentně. Žlutá je ze všech nejjasnější, působí vesele a živě. Modrá je samozřejmě klidná, hloubavá a tichá. Zelená, tak hojná v přírodě, naznačuje růst a mládí. Fialová je v přírodě poměrně vzácná, působí tajemně a čarovně. Oranžová, která zalévá každou krajinu při východu a západu slunce, je slavnostní a vábivá. Znalost emocí, které barvy vyvolávají, je užitečná pro kompozici, ale také je potřeba umět popsat vlastnosti barev přesnými termíny.

E Dva pohledy na přírodu Na obou těchto snímcích je přírodní motiv, ale díky odlišné paletě barev navozují zcela odlišné pocity.

Vlastnosti barvy V digitální fotografii používáme přesnou terminologii pro popis barev a práci s nimi: odstín, sytost a světlost. Odstín je to, co má většina lidí na mysli, když říká „barva“, neboť udává specifickou vlnovou délku, která odpovídá např. modré, žluté nebo zelené. Sytost (nebo též saturace) je síla, čistota či intenzita konkrétního odstínu nebo také jeho nedostatek – z barev s nulovou sytostí se

O Nekonečné možnosti Toto konkrétní znázornění barevného (chromatického) kruhu ilustruje takřka nekonečné množství odstínů v širších kategoriích modré, zelené, žluté, oranžové, červené a fialové.

stávají tóny šedé. Světlost (či jas) jednoduše popisuje, jak je barva tmavá nebo světlá . Jak vidíte, z těchto tří vlastností barvy je nejdůležitější odstín. Sytost a světlost jsou upřesňující. Odstín se dá měřit ve stupních na 360º chromatickém kruhu, který je znázorněn na obrázku vlevo. Každá barva má svoji doplňkovou ( komplementární) barvu na opačné straně kruhu (180 stupňů od ní). Naopak barvy, které spolu přímo sousedí, se označují jako analogické. Doplňkové barvy spolu tvoří přirozený, příjemný kontrast, který posiluje kvality obou barev. Analogické barvy působí na snímku harmonicky. To opět souvisí s vyvážeností kompozice, o které jsme se začali bavit v minulé kapitole, jen nyní kromě linií a pomyslné váhy musíme také brát v úvahu, jakým způsobem mohou barvy navodit či narušit harmonii ve fotografii.

BARVA

I jednotlivé barvy mohou mít silný účinek a více barev, které jsou spolu v kontrastu nebo harmonii, dokáže na fotografii navodit dojem vyváženosti. Tak jako může vzniknout napětí mezi velkým objektem na jedné straně snímku a malým objektu na druhé straně, doplňkové barvy mohou na fotografii vytvořit či potlačit napětí a svést různorodé prvky dohromady smysluplným, uspokojivým způsobem. Samozřejmě ne vždy je to

snadné; barvy mohou vzájemně působit proti sobě, přebíjet se nebo potlačovat a výsledkem bude nudný nebo chaotický snímek. Pokud objekt není pečlivě umístěný, příliš mnoho různých barev v jedné scéně od něj může odvádět pozornost. Máte-li na snímku dvě soupeřící, nekomplementární barvy, divák možná nebude vědět, kam se dívat (napětí sice nechybí, ale zůstává nevyřešené). Na druhou stranu, když nepoužijete dostatečně velký rozsah barev, může se stát, že fotografie bude plochá a nezajímavá (ačkoliv, jak uvidíte, v závislosti na konkrétním objektu

a náladě, kterou chcete navodit, palety podobných barev také mají své uplatnění). Musíte zajistit dostatečnou rozmanitost, aby mohlo vzniknout něco podnětného. Někdy je to delikátní umění – zatímco oranžová vždy vypadá dobře s modrou a červená se zelenou, můžete také použít odstupňování jednoho odstínu, aby vaše snímky byly různorodější. Když pochopíte a oceníte nuance barev, postupně si začnete uvědomovat, že velké plochy jednotné barvy jsou ve skutečnosti dosti ojedinělé. Obvykle v detailech najdete nenápadné jemně ladící barvy.

O Jemné odstíny Kolik různých odstínů a tónů červené na tomto snímku napočítáte? Při pořizování fotografie, která využívá analogické (sousední, podobné) barvy, budete chtít, aby bylo výzvou hledat a rozpoznávat všechny odlišné odstíny a tóny barvy, kterými snímek oplývá.


Vztahy mezi barvami

63

O Přírodní paleta Tento snímek postrádá jemné detaily a spoléhá se hlavně na sytou barvu vepřovicového kostela, která je doplňkovou k tmavě modré obloze. Kontrast těchto barev zvýrazňuje tvar a kontury kostela a zároveň spojuje horní a dolní část snímku do harmonického celku.

84


Negativní prostor V první kapitole bylo doporučeno „naplnit celý snímek“, být dostatečně blízko, s tím, že pokud neobhájíte, proč je do fotografované scény zahrnuto to či ono, pak to tam vůbec nemusí být. Nadstavbou toho je negativní prostor, tedy doslova to, že na snímku jsou části, kde nic není. Možná se vám bude zdát, že hovořit jedním dechem o „naplnění celého snímku“ a „negativním, tj. prázdném, prostoru“ nedává smysl, ale snad vám pomůže, že si tyto dva aspekty lze představit jako dvě strany téže mince. U Klidná voda, prázdný snímek Vzhledem ke skutečnosti, že většina fotografie je prázdná, těch pár prvků, které na ní jsou, je touto prázdnotou zvýrazněno a divák je o to více vnímá.

Pokud fotografujete něco velmi složitého, s množstvím drobných detailů, pak můžete využít protikladu: spojit komplikovanou věc s prázdnou plochou. Do kompozice tím vnesete rovnováhu, pomůžete divákovi zaměřit se na určitou část snímku a potlačíte chaos na snímku. Abyste však maximalizovali účinek negativního prostoru, musí být taková oblast zcela prázdná a jednolitá. Hlavní téma snímku lze podpořit tonální a barevnou jednotností, jež bude prosta jakýchkoliv rušivých prvků. Velmi dobře v tomto ohledu poslouží hustá mlha, stejně jako prázdné stěny. Negativní, prázdný prostor může tvořit doplňková barva, většinou však jde o spíše neutrální barvu.

Dojem prostorovosti Již jsme se zabývali tím, jak pomocí vzorů nebo opakování tématu vytvořit iluzi nekonečnosti a zrušit ohraničení. Podobného dojmu nekonečnosti lze dosáhnout i tak, že osamocený předmět vsadíte do negativního prostoru. Můžete kupříkladu vyfotografovat plachetnici na jezeře a do snímku zakomponovat i břeh. Takovým přístupem však zamezíte vytvoření dojmu prostorovosti a vodní ploše dáte hranice. Pokud však snímek zakomponujete tak, abyste zachytili pouze a jen onu plachetnici v negativním prostoru vody, pak najednou dostanete snímek plachetnice brázdící široširý oceán.

Vytvořte atmosféru


Negativní prostor může přispět k atmosféře, které chcete na svých fotografiích dosáhnout. Tmavý negativní prostor (např. stíny – budeme je podrobněji rozebírat na str. 90–91) může implikovat sklíčenost a zlou předtuchu. Negativní barevný prostor dokáže snímku propůjčit určitý pocit: například modrá barva působí uklidňujícím dojmem, žlutá naopak povzbuzuje k aktivitě. Plochy negativního prostoru ve světlých barvách vyvolávají pocit vzdušnosti a pozitivity což jsou věci, o které se budeme detailněji bavit v části o high-key fotografii.

W Lilie v bodovém světle

Zdůrazněte fotografované Jestliže na snímku není nic jiného, na co by se divák mohl zaměřit, než jen objekt, který jste fotografovali, pak je jisté, že oko diváka spočine právě zde. Umístíte-li to, co fotografujete, do negativního prostoru, zdůrazníte to. Je zjevné, že tento přístup je ideální pro produktovou fotografii – když fotografujete prsten s diamantem za 50 tisíc dolarů, je nasnadě, že středem pozornosti má být právě on. Tento přístup můžete ale využít i k vytvoření dramatických či lehce surrealistických fotografií, které nemají za cíl něco prodávat. První možností je vyfotografovat objekt na jednoduchém pozadí. Pokud nemáte profesionální fotografické pozadí, pak můžete klidně použít i šátek nebo látku, které budou mít jednolitou barvu a texturu. K tomu, aby kolem toho, co fotografujete, byl negativní prostor, můžete využít i světlo. Můžete např. nasvítit pozadí tak silně, že je „přepálíte“, tedy přeexponujete do té míry, že snímač v této oblasti nezaznamená nic jiného než zcela bílou. A obráceně:


Tato květina je sama o sobě natolik krásná, že by byla skvělým tématem i na typickém zeleném neutrálním pozadí. Ale tím, že za ní byla použita černá látka jako pozadí a sluneční záře coby silné bodové světlo, lilie vypadá velice elegantně. Působí, jako by se vynořovala z nicoty, nejprve svými jemnými bílými okvětními lístky, pak vykouknou její jemné, zářivě oranžové tyčinky. Negativní prostor je na výsledné fotografii stejně důležitý jako sama květina.

W Dvojí negativní prostor Černá barva kolem oken působí jako jeden negativní prostor, světlo procházející oknem a nasvětlující detaily mřížoví pak vytváří druhý.

Můžete objekt, který fotografujete, nasvítit světlem intenzivnějším, než je dostupné světlo – v tomto případě bude působit, jako by vystupoval z temnoty.

Vylepšete vzory a tvary Lidské oči a mozek neustále hledají a rozpoznávají vzory a tvary. Jen si představte, jak hledíte do modrého nebe s obláčky, které přijímají podobu

obličeje, fantastického zvířete nebo rostliny. Interakce pozitivního a negativního prostoru na fotografii, obzvláště v minimalistické černobílé kompozici, dávají podobnou příležitost vytvořit a/ nebo objevit různé tvary. Je jen zapotřebí, abyste hledali souhru mezi předměty, mezi světlem a stínem. Provedení s vysokým kontrastem tento efekt dále znásobuje – toho lze dosáhnout ve fázi postprodukce (viz strany 148–149).

90


O světle a stínu © Daniela Bowkerová

Termín „fotografie“ je složenina dvou řeckých slov: phos (φῶς – světlo) a graphé (γραφή – kreslení). Doslova přeloženo tedy znamená „kreslení světlem“. Beze světla bychom nebyli schopni vytvořit fotografický snímek. A se světlem jde ruku v ruce jeho neoddělitelný protějšek: stín. Stín fotografům často nahání hrůzu – je totiž pravda, že jinak dokonalý snímek lze zničit špatně umístěným stínem nebo stínem, který něco úplně zastře. Tyto obavy jsou sice zcela na místě, ovšem zapomenout, že stín na vašich fotkách nemusí být vždy něco negativního, je velice snadné. Stíny na snímku mohou podávat jednoznačné výpovědi nebo třeba jen jemně naznačovat. Dokonce existuje i italské slovo – chiaroscuro, které doslova znamená „světlo-tmavý“ neboli šerosvit a popisuje využití kontrastu světla a stínu ke tvarování hlavního tématu. Stíny rozhodně nejsou věcí, z níž by vám měly vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Pokud ke svým fotografiím přistoupíte z jiného úhlu, možná zjistíte, že namísto toho, aby vám stín kompozici zcela zničil, může vám naopak pomoci uspět. Světlo samotné zase může být hlavním tématem vašich snímků – kupříkladu když světlo procházející oknem vrhá nádherné (i barevné) stíny díky řadě lahví vyrovnaných na okenní římse. Nebo to může být hra světel

R Světlo je na prvním místě To, co upoutalo moji pozornost, byl kontrast paprsku světla prořezávajícího přítmí v této jinak velmi tmavé italské katedrále. Zdobná architektura zde funguje skutečně jen jako pozadí (velmi hezké, o tom není sporu).


a stínů pod korunami stromů, jež vytváří takovou scénu, kterou nezvěčnit fotoaparátem by byla obrovská škoda. Jako hlavní téma vašich fotek může sloužit i silueta, ačkoliv ta není stínem v pravém slova smyslu. Jde spíše o tvar neosvětleného člověka či předmětu v popředí, za nímž se nachází silně nasvícené pozadí. Nádherný planoucí západ slunce můžete tedy využít jako úchvatné pozadí pro pokřivené tvary větví stromů nebo pár milenců kráčejících ruku v ruce po pláži.

Stíny, které skrývají To, co fotografie nezobrazuje, může být stejně působivé a výmluvné jako to, co ukazuje. Dovolíte-li stínu, aby dominoval snímku, a budete-li zároveň pracovat s relativně rozsáhlým negativním

prostorem, může se vám podařit vytvořit něco náladového, atmosférického a podněcujícího představivost. Jestliže na fotografii převládají tmavé tóny, pak se jedná o snímek, pro který se vžilo anglické označení „low-key“ („low“ – nízké, tmavé tóny vlevo na histogramu); v češtině existuje málo používané označení nízká tónina. Fotografie, které jsou velmi tmavé, nemusí být nutně smutné, mohou být i svůdné a tajemné. Vše závisí na tom, co fotografujete a jak stíny rozmístíte. Světlo vstupující do tmavé místnosti dveřmi, které někdo nechal otevřené dokořán, ve vás možná vyvolá pocit intrik; světlo procházející okny se zavřenými okenicemi zase může vyvolat zdání tajemství či skrývání. Z jedné poloviny nasvícená tvář koketně se usmívající ženy může působit svůdně, stejná tvář – jen bez úsměvu a s pohledem upřeným přímo na diváka – může vyjadřovat hrozbu,

W Stínohra Silné směrové světlo vždy vrhá zřetelné a jasně ohraničené stíny. Můžete se buď poohlédnout po přirozených stínech vytvářených objekty či předměty ve vaší blízkosti, nebo toto světlo využít tak, že do něj postavíte to, co fotografujete. Každopádně tak vytvoříte zajímavý snímek.

přičemž ten který účinek lze samozřejmě zvýraznit tím, z jakého úhlu budete fotografovat. Pokud zkoušíte fotit akty, pak vězte, že stíny jsou vysoce ceněným nástrojem. Stíny dokážou naznačovat a vyjadřovat emoce, takže je lze využít k tomu, abyste divákovi napověděli, co se na scéně děje, vzbudili jeho zájem, aniž byste přitom byli explicitní. Stíny obecně přispívají k atmosféře snímku tím, že rezonují se skrytými myšlenkami a tajemstvími nejen fotografovaného, ale i s představami diváka. A mohou poskytnout vašemu modelu také bezpečí určité anonymity.

MICHAEL FREEMAN FOTOGRAFIE V PRAXI Tato knižní řada je praktickým průvodcem pro každého fotografa a každá z knih se speciálně zaměřuje na jediné téma. Je jedno čím, jak a proč fotografujete, zde najdete odpověď na většinu problémů, se kterými se v praxi můžete potkat.

Michael Freeman

FOTOGRAFIE V PRAXI

KOMPOZICE Základním kamenem dobré fotografie, pro který neexistuje žádný automatický režim, je

DIGITÁLNÍ ÚPRAVY

kompozice. Často pouze ona odlišuje běžný

R Naučte se používat vhodné nástroje

snímek od fenomenální fotografie. Naučte se,

k úpravám snímků a vytvořte si efektivní workflow.

jak vycvičit své fotografické vidění tak, abyste

EXPOZICE

nejen rozpoznali poutavé objekty, ale také jste

R Získejte jistotu v různých nastaveních

je dokázali vidět pod nejlepším úhlem, za opti-

měření expozice a ponechte režim AUTO na pospas osudu.

málního světla a dosáhli účinné kompozice. Michael Freeman jde nad rámec obecných

SVĚTLO A SVÍCENÍ R Naučte se vidět „světlo“ a pořídit

fotografie i v těch nejobtížnějších světlených podmínkách. E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

FOTOGRAFIE V PRAXI DIGITÁLNÍ ÚPRAVY M

G R A F I K A

veň svých snímků a probudíte svoji tvořivost.

FOTOGRAFIE V PRAXI EXPOZICE G R A F I K A

M


Michael Freeman FO

TO G

FOTOGRAFIE V PRAXI SVĚTLO A SVÍCENÍ

R AFIE V P R A

XI

M ich

FO

TO G

R AFIE V P R A

kého vnímání, představuje konkrétní pravidla


Michael Freeman

F rPe eEmDa I E E N C iYc hKa e Ll O n

úspěšné. Poodkrývá roušku tajemství estetica přináší praktické rady, kterými zvýšíte úro-


Michael Freeman

F rPe eEmDa I E E N C iYc hKa e Ll O n

základů a odhaluje, proč jsou některé fotografie

Kompoziční principy, prezentované v knize srozumitelným způsobem, se stanou vaší druhou přirozeností a poskytnou vám tvůrčí svobodu při pořizování nových, ohromujících snímků.

a e l F re e m a n

Spolehlivě si osvojíte dovednosti, které po-

XI

užijete při fotografování širokého spektra žánrů FO

TO G

X R AFIE V P R A

I

Další knihy v edici Fotografie v praxi: ČB FOTOGRAFIE a PORTRÉT.

– od portrétů přes zátiší a makro až po krajinu, reportáž a architekturu – a dokážete pomocí nich vytvářet silné a podmanivé kompozice.

DOPORUČENÁ CENA: 269 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1215

Zoner Press

ISBN 978-80-7413-193-6

tel.: 532 190 883 e-mail: [email protected] www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 9 3 6

Michael Freeman FOTOGRAFIE V PRAXI KOMPOZICE

Recommend Documents