Mgr. Stanislav Voržáček

B7508 – Sociální práce 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče

Mgr. Stanislav Voržáček

Liberec 2015

1

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování V prvé řadě bych chtěla poděkovat rodině za jejich toleranci, trpělivost a morální podporu, bez které bych práci jen těžko dokončila. Dále bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Stanislavu Voržáčkovi za jeho vedení, cenné rady a za ochotu podílet se na tvorbě práce. V neposlední řadě bych své poděkování chtěla věnovat i Bc. Filipovi Havlasovi za pomoc a úpravu práce a dalším lidem, kteří se na této mé práci podíleli.

Anotace Bakalářská práce se zabývá oběťmi trestných činů a počtem obětí mravnostních, majetkových a násilných trestných činů v okrese Česká Lípa za časové období let 2010 - 2013. Práci tvoří dvě strukturované oblasti. Jedná se o teoretickou část, která se věnuje základním pojmům. Pomocí pramenů a i formačních zdrojů popisuje vývoj trestního práva, osobnost pachatele, viktimizaci, syndrom oběti, prožívání újmy, důsledky trestného činu pro oběť a rozděluje pomoc obětem trestných činů, kdy se jedná o laickou, právní, sociální a psychologickou pomoc. V empirické části popíšeme výběrový vzorek a výběrovou oblast, použitou metodu, kterou si následně rozdělíme a pomocí analýzy a studie dokumentace zjistíme, zda počet obětí trestných činů stoupá, klesá či stagnuje. V neposlední řadě zjistíme i skutečnost, která nám sdělí, zda je vyšší počet obětí násilných trestných činů než počet obětí majetkových trestných činů.

Klíčová slova Oběť, trestný čin, osobnost pachatele, viktimizace, pomoc obětem trestného činu.

Anotation

Bachelor thesis deals with the victims of crimes and number of victims of vice, property and violent crimes in the district of Česká Lípa for the time period 2010 - 2013. The work consists of two structured areas. This is a theoretical part, which is devoted to the basic concepts. Using springs and even formation resources describes the development of criminal law, the personality of the offender, the victimisation, the syndrome of a victim, experiencing the injury, the consequences of the crime for the victim and divides the assistance to victims of crimes, when it is a laical, legal, social and psychological assistance. In the empirical part we will describe the selection of the sample and the selection area, the method used, which can subsequently divide and through the analysis and study of the documentation we find out whether the number of victims is rising, declining or stagnant. Finally, we find out the fact, which tells us whether there is a higher number of victims of violent crimes than the number of victims of property crimes.

Key words The victim, the crime, the personality of the offender, victimization, assistance to victims of crime.

Obsah

Úvod ............................................................................................................. 10 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................... 12

1

2

Uvedení do problematiky .................................................................... 13 1.1

Vymezení základních pojmů ........................................................ 13

1.2

Vývoj trestního práva v českých zemích ..................................... 15

Forenzně-psychologický pohled .......................................................... 18 2.1

Syndrom oběti .............................................................................. 19

2.2

Prožívání újmy ............................................................................. 19

2.3

Osobnost pachatele....................................................................... 20

3

Sociálně psychologický pohled ........................................................... 23

4

Viktimologický pohled ........................................................................ 26

5

4.1

Viktimizace primární, sekundární a terciální ............................... 27

4.2

Typologie a klasifikace oběti ....................................................... 31

4.3

Důsledky trestného činu pro oběť ................................................ 36

Pomoc obětem trestného činu .............................................................. 37 5.1

Laická pomoc ............................................................................... 39

5.2

Psychologická intervence ............................................................. 41

5.3

Následná psychologická péče ...................................................... 44

5.4

Sociální pomoc ............................................................................. 44

5.5

Právní pomoc ............................................................................... 45

5.6

Subjekty pomoci oběti trestného činu .......................................... 48

5.6.1 Pomoc oběti trestného činu ...................................................... 48 5.6.2 Intervenční centra ..................................................................... 48 5.6.3 Probační a mediační služba ...................................................... 50

7

EMPIRICKÁ ČÁST................................................................................... 52

6

Analýza dat .......................................................................................... 53 6.1

Cíl praktické části a výběrové analýzy......................................... 53

6.2

Předpoklady.................................................................................. 53

6.3

Použitá metoda a její rozdělení .................................................... 54

6.4

Popis výběrového vzorku a výběrové oblasti............................... 55

6.5

Vyhodnocení předpokladů ........................................................... 60

6.5.1 Předpoklad č. 1 ......................................................................... 60 6.5.2 Předpoklad č. 2 ......................................................................... 78 6.5.3 Další relevantní skutečnosti zjištěné analýzou ......................... 81 7

Navrhovaná opatření ........................................................................... 83

Závěr ............................................................................................................ 85 Seznam použité literatury ............................................................................. 87

8

Seznam obrázků Obrázek č. 1 - demografický snímek okresu Česká Lípa ............................. 58 Obrázek č. 2 – správní obvod č. 1 ................................................................ 59 Obrázek č. 3 - správní obvod č. 2 ................................................................. 59

Seznam tabulek Tabulka č. 1 - násilná trestná činnost a počet obětí za rok 2010 .................. 60 Tabulka č. 2 – mravnostní trestné činy a počet obětí v roce 2010 ............... 62 Tabulka č. 3 – majetkové trestné činy a počet obětí v roce 2010................. 63 Tabulka č. 4 – násilné trestné činy a počet obětí v roce 2011 ...................... 64 Tabulka č. 5 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2011 ............... 65 Tabulka č. 6 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2011................. 66 Tabulka č. 7 – násilné trestné činy a počet obětí za rok 2011 ...................... 68 Tabulka č. 8 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2012 ............... 69 Tabulka č. 9 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2012................. 70 Tabulka č. 10 – Násilné trestné činy a počet obětí za rok 2013 ................... 71 Tabulka č. 11 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2013 ............. 72 Tabulka č. 12 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2013............... 73 Tabulka č. 13 – násilné trestné činy a počet obětí za léta 2010 - 2013 ........ 74 Tabulka č. 14 - mravnostní trestné činy a oběti za léta 2010 - 2013 ............ 74 Tabulka č. 15 - majetkové trestné činy a oběti za léta 2010 - 2013 ............. 75 Tabulka č. 16 – oběti násilných trestných činů rozděleny podle věku ......... 78 Tabulka č. 17 - oběti majetkových trestných činů rozděleny podle věku .... 78 Tabulka č. 18 - oběti násilných trestných činů rozděleny podle pohlaví ..... 79 Tabulka č. 19 - oběti majetkových trestných činů podle pohlaví ................. 79 Tabulka č. 20 – počet obětí trestných činů za období let 2010 - 2013 ......... 80 Seznam grafů Graf č. 1 – celkový počet obětí předmětných trestných činů ....................... 76 Graf č. 2 - celkový počet obětí jednotlivých trestných činů ......................... 77 Graf č. 3 – celkový počet obětí za období let 2010 - 2013........................... 80

9

Úvod Tématem bakalářské práce byly zvoleny oběti trestných činů a jejich počet byl zúžen na oblast okresu Česká Lípa. Jakákoliv kriminalita je obecně negativní sociální jev, který je charakterizovaný porušováním právního řádu. Pohnutky, příčiny a motivy, které vedou subjekty k trestné činnosti jsou různé. Trestným činem bývá někomu ublíženo a někdo je trestným činem poškozený, kdy tyto lidi nazýváme oběťmi trestných činů. Oběť může být právnická i fyzická osoba, které je důsledkem trestného činu ublíženo na zdraví, pachatel se na ni obohatil, nebo ji byla způsobena nemajetková či majetková újma. Stejně jako každý člověk má i oběť svá práva, které dále v předmětné práci uvedu. Čím více trestných činů je pácháno, tím více obětí trestného činu vzniká. Oběti trestných činů jsou lidé,se kterými se můžeme běžně setkat a žijí mezi námi. I my se můžeme bez zjevných příčin a varovných signálů stát obětí trestného činu. Každý z nás tuto újmu může prožívat jinak a pro každého může mít vliv trestného činu jiné důsledky. I tímto se budu v práci dále zabývat. I přes značné zpopularizování tohoto tématu tak není v našich podmínkách dosud dostupná žádná skutečně vědecká publikace, která by se tímto jevem hlouběji a celistvě zaobírala. Různými oblastmi této problematiky se zabývá Institut pro kriminologii a sociální prevenci při Ministerstvu spravedlnosti České republiky. Snahou práce není nějaký vyčerpávající popis tohoto fenoménu ani žádné nadměrné teoretizování, nýbrž shrnutí některých stěžejních informací týkajících se

především

obětí

z hlediska

forenzně-psychologického

a

sociálně

psychologického do jediného uceleného a logicky navazujícího celku. Samotná práce je strukturována do dvou oblastí, a to do části teoretické a empirické.

Teoretická část vymezuje základní pojmy, pojednává o vývoji

trestního práva v českých zemích, zaměřuje se na oběť z hlediska forenzněpsychologického, sociálně psychologického, viktimologického, se zdůrazněním pomoci obětem trestné činnosti.

10

Empirická část pomocí statistického kvantitativního průzkumu (analýzy dat) ověřuje dvě hypotézy. Cílem je zadokumentovat počet obětí majetkových, násilných a mravnostních trestných činů v okrese Česká Lípa za časové období let 2010 - 2013. Zde se budeme snažit analyzovat, zda počet obětí klesá, či stoupá a rozdělím oběti podle konkrétních trestných činů, podle věku a i podle pohlaví. Dílčím cílem práce je zjistit, jaká trestná činnost byla na obětech spáchána a to jak majetková trestná činnost, mravnostní, tak i trestná činnost násilného charakteru. Získání potřebných dat bylo dosaženo metodou studia dokumentace a analýzy sekundárních empirických za výše uvedené rozhodné období od Policie České republiky Územního odboru Česká Lípa. Průzkum je proveden ve dvou rovinách. První je rovina teoretická a druhá empirická. V teoretické rovině se jedná o kvalitativní průzkum zpracovaný monografickou procedurou s použitím techniky obsahové analýzy, analýzy dokumentů a kritickou analýzou informačních zdrojů. V empirické rovině o již zmíněnou analýzu dat, která především vychází ze statistických ukazatelů.

11

TEORETICKÁ ČÁST

12

2 Uvedení do problematiky

2.1

Vymezení základních pojmů Oběť S přijetím zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem

trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů se poprvé pojem oběť dostal do české právní úpravy. Tento zákon za oběť považoval fyzickou osobu, které ve spojitosti se spáchaným trestným činem vznikla škoda na zdraví, či za oběť považoval osobu příbuznou nebo blízkou osobě, která v důsledku trestného činu zemřela (Jelínek, Gřivna 2012, s. 174 - 175). Oběť je fyzická osoba, které trestným činem bylo ublíženo na zdraví, nebo ji na zdraví mělo být ublíženo. Je to ale také osoba, na jejíž úkor se pachatel obohatil nebo ji byla způsobena majetková či nemajetková újma. V případě, že trestným činem byla způsobena smrt osoby, pak se za oběť považuje příbuzný v pokolení přímém nebo osoba blízká. Každá osoba, která se cítí být obětí trestného činu, který byl spáchán a nevyjde-li najevo opak, se považuje za oběť. Pokud pachatel trestného činu nebyl odsouzen nebo zjištěn, nemá tato skutečnost žádný vliv na postavení oběti (Nejvyšší státní zastupitelství ČR, 2012). Širší pojetí pojmu udává za oběť každého, kdo trestným činem utrpěl škodlivou újmu či následek. Naopak v užším pojetí je za oběť považována fyzická či právnická osoba, která trestným činem utrpěla poškození na těle, na majetku, na právech nebo na cti. Nejužší pojetí za oběť považuje fyzickou osobu, která v důsledku spáchaného trestného činu utrpěla jakoukoliv újmu (Turayová 1999, s. 62). Zvlášť zranitelná oběť Za tuto se považuje dítě a osoba, která je postižena mentálním, psychickým či fyzickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které může bránit plnému uplatnění ve společnosti. Dále se za zvlášť zranitelnou oběť považuje oběť trestného činu: obchodování s lidmi, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, nebo oběť trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím (Nejvyšší státní zastupitelství ČR, 2012).

13

Podle Čírtkové 2014 se za zvýšeně zranitelné oběti, v rakouském systému pomoci obětem, považují osoby s nízkým či vysokým věkem, s tíživou životní situací nebo jde-li o cizince či přistěhovalce (Čírtková 2014, s. 131). Pojem oběť z pohledu kriminologie Neexistuje jednotné hledisko na vymezení pojmu. Naopak existuje mnoho definic, ale názory na obsah pojmu se v literatuře odlišují. Podle Tomáška 2010 není pojem univerzálně platným a oběť musíme chápat jako koncept časově a kulturně podmíněn (Tomášek 2010, s. 153). Pojem oběť z pohledu práva Oběť je fyzická osoba, která utrpěla újmu a to buď duševní, tělesnou, citovou, či hospodářskou ztrátu a pojem se vztahuje i na nejbližší rodinu (Doporučení Rady Evropy 2006). O tomto tématu se ještě zmíníme v kapitole Viktimologický pohled. Trestný čin Trestný čin je protiprávní čin, který je za trestný zákonem označený a vykazuje znaky, které jsou v zákoně č. 40/2009 Sb. uvedeny. K tomu, aby byl čin trestný je třeba úmyslného zavinění a to v případě, že zákon výslovně nestanoví, že by postačilo zavinění z nedbalosti (Zákon č. 40/2009 Sb., § 13 odst. 1, 2). Trestný čin lze rozdělit na zločin a přečin. Přečiny jsou všechny trestné činy, které jsou nedbalostní, ale i úmyslné, přičemž trest odnětí svobody je s horní hranicí trestní sazby do pěti let, což je stanoveno trestním zákonem. Zločiny jsou pak trestné činy, které podle trestního zákona nejsou označeny za přečiny. Jde například o zvlášť závažné zločiny či úmyslné trestné činy, za které je trestním zákonem stanoven trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby je nejméně deset let (Zákon č. 40/2009 Sb., § 14 odst. 1, 2, 3). Příprava trestného činu je jednání, v němž dochází k úmyslnému vytváření podmínek, aby mohl být spáchán zvlášť závažný zločin.

Zejména jde

o organizování trestného činu, opatřování nástrojů, ale jde i o srocení, spolčení a pomoc nebo navádění k trestnému činu (Trestní zákoník a trestní řád 2010, s. 75).

14

Pachatel trestného činu Pachatelem je osoba, která svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty pokusu,

přípravy či

samotného

trestného

činu.

Je

to

ale

i

osoba,

která k trestnému činu užila jiné osoby a to osoby, která z jakéhokoliv důvodu není trestně odpovědná (Zákon č. 40/2009 Sb., § 22 odst. 1,2). Trestně odpovědná osoba je osoba starší patnácti let (Trestní zákoník a trestní řád 2010, str. 19). Za trestný čin není trestně odpovědná osoba, která pro duševní poruchu nebyla schopna ovládnout své jednání či nerozpoznala protiprávnost svého chování (Zákon č. 40/2009 Sb., § 26). V souvislosti s trestným činem je základním pojmem kriminologie pachatel trestného činu a je jedním ze základních prvků kriminogeneze. Osobnost pachatele je pak hlavním předmětem zájmu forenzní psychologie, která nejvíce pozornosti věnuje charakteristikám pachatele, k čemuž se ještě později vrátíme (Masarykova univerzita sportovních studií 2011).

2.2

Vývoj trestního práva v českých zemích Vývoj v 11. – 18. století Právní ochrana neexistovala v období společenské rodové organizace

a škoda, která byla poškozenému způsobena, byla bezprávím hojena svépomocně na pachateli, na jeho rodině či na jeho majetku. Po vzniku státu nemohly obyčeje a zvyky usměrňovat jednání všech lidí stejným způsobem a ve staročeské rodové společnosti byl za skutky jednoho ze svých členů odpovědný rod. Chránit církev, státní orgány a feudální soukromé vlastnictví bylo hlavním úkolem práva, které vznikalo. V první polovině 11. století byla církev rozhodujícím vývojovým činitelem. V této době byly tresty například: vyhnání ze země, prodej do otroctví za hranice, mrskání či peněžité pokuty, kdy o potrestání rozhodoval kníže a jeho úředníci. Zloději a loupežníci se trestali propadnutím jmění nebo oběšením. Od 12. století byl zaveden přísnější trestně právní režim, který zavedly vrchnosti mezi své poddané, protože pro ně bylo trestání poddaných velmi výnosné (Vlček 1993, s. 3 - 4). Zakladatel kostela měl trestní pravomoc nad duchovními statky, panovník měl tuto pravomoc nad biskupskými statky.

15

Pokud tresty nebyly nahrazeny soukromou dohodou mezi poškozeným a pachatelem, tak byly tresty: šibenice, vytržení jazyka, useknutí ruky či nohy, tresty mrzačící, trest smrti, ztráta cti, pokuta nebo konfiskace majetku. V druhé polovině 13. století se zavádí instituce psaní, což znamená, že byl zapsán každý člověk, o kterém se proslýchalo, že krade (říkalo se mu psanec) a tento ztrácel jakoukoliv ochranu. Ve městě měli konšelé a rychtáři trestní pravomoc, zavádí se popravy, mučení při výslechu a vězení se běžně nevyužívá. V období stavovské monarchie došlo k plnému rozvinutí trestního práva, které vytvořilo nové trestní normy. Do popředí vystupovaly normy, které chránily náboženství a církev, státní aparát, feudální stát a právní řád, kdy trestní právo chrání instituci poddanství a feudální vlastnictví. V 16. století prostřednictvím Zemských zřízení se vyhlašují těžké tresty, byly postaveny soudy a svépomoc byla odsuzována, vylučována a trestána. Ve městech se v širší míře začalo využívat vězení, soudcům se ponechává rozsáhlá volnost při udělování trestů. V 15. – 16. století se objevuje pojem policie, která má pečovat o veřejný pořádek. Soudní řízení v 11. – 18. století Předpis Konrádových statut z 13. století je jedním z mála předpisů, které ukládají povinnosti soudů. Panovník představuje výkonnou moc, soudí běžné věci sám nebo s dvorem, či svěří soud dvorskému sudímu. Řízení se koná ústně v českém jazyce. Až ke konci tohoto století se začaly latinským písmem dělat stručné záznamy. Na základě soudní praxe obyčejového práva se vyvíjela pravidla o řízení na soudech. Řízení zemského soudu se skládalo ze tří částí: přípravné řízení, líčení a exekuce. Jako důkazy bylo připuštěno svědectví, listiny, přísaha, ale i ohledání místa činu. Překonání feudální rozdrobenosti ve 13. století vyvolalo v právním životě vývoj zvláštních pravidel. Od tohoto století bylo mučení charakteristickým rysem trestního řízení (Vlček 1993, s. 7 - 26). Vývoj trestního práva v 19. – 20. století v českých zemích V naší zemi se stala směrodatnou, pro osudy trestního práva, německá nauka o trestním právu, ale i rakouské zpracování obecného trestního práva ze 17. a 18. století, přičemž velký vliv měl Benedikt Carpzow a jeho spisy.

16

Tradici

starého

českého

práva

nahradil

až

tereziánský

zákoník,

který upřednostňuje delikvenci proti Bohu, církvi, státu a pak až delikventy zamířené proti osobám a soukromým zájmům, kdy připouští stíhání deliktů sine lege, což znamená, aby i jednání, které v zákoně není uvedeno a přesto je nebezpečné, bylo stíháno. V roce 1795 po smrti Josefa II. byl opět zaveden trest smrti. O rok později byla zvláštní komisí předložena nová osnova, která byla následně vyhlášena jako Západohališský trestní zákoník. Po úpravách se zákoník nazýval Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích. V roce 1804 byl vydán v českém překladu a nazýval se Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těžkými řádu městského přestupky. Novelou tohoto zákoníku se stal trestní zákon ze dne 27. 5. 1852 a byl základem československého a rakouského práva. Trestní řízení v českých zemích v 19. – 20. století Do 18. století vládne zásada zákonné důkazní teorie, což byly pro soudce vytvořené předpisy o tom, jak postupovat a byly zavedeny opravné prostředky. Trestní zákoník Josefa II. z roku 1707 přinesl do vývoje trestního řízení podstatné změny a sjednotil postup všech soudů české země. Poté v roce 1768 byl vydán trestní zákoník tereziánský. Na příštích 100 let se základem pro civilní řízení stal soudní řád z roku 1781. V roce 1788 byl vydán Obecní soudní řád kriminální, který zrušil procesní pravidla, která byla obsažena v tereziánském zákoníku. Další nový procesní řád byl vydán v roce 1850. Nový trestní řád číslo 119/1873 se vrátil k zásadě obžalovací, porotním soudům, k volnému uvažování důkazů, ústnosti a veřejnosti, kdy jeho zakladatelem byl Dr. Jul. Glaser. V této době se proti rozhodnutí soudu první instance bylo možno odvolat k soudu druhé instance, nebo napadnout rozhodnutí soudu. Následně byl trestní řád z roku 1873 pozměněn a doplněn řadou novel a vedlejších zákonů (Vlček 1993, s. 27 - 58).

17

3 Forenzně-psychologický pohled Forenzní

psychologie

se

zabývá

prožíváním

a

chováním

lidí

a to v situacích, které jsou regulované právem. Tato psychologie je zařazena do skupiny aplikovaných psychologických disciplín. Psychologie se uplatňuje i v právu, protože právě právní normy jsou adresovány lidem a jejich naplnění se uskutečňuje lidským chováním. Lidské chování odráží psychické jevy, které se vztahují k osobnosti člověka a jsou to například psychické vlastnosti, procesy a psychické stavy. Forenzní psychologie se uplatňuje v mnoha oblastech a proto je dále rozdělena na podskupiny: psychologie v trestním právu, psychologie v občanském právu a psychologie zacházení s obětí. Toto rozdělení je z hlediska oblastí, ve kterých nachází své uplatnění. Dále se dá psychologie rozdělit do fází:  fáze přípravná (kriminalistická psychologie) – tato psychologie se zabývá osobností policistů, kteří pracují v přípravném řízení, dále osobností pachatele trestného činu, osobností oběti a mírou viktimizace, nebo i sociální interakcí mezi policistou a pachatelem při výslechu, rekognici, rekonstrukci či při jiných vyšetřovacích úkonech,  fáze rozhodovací (soudní psychologie) – zde je zájem soustředěn na osobnost obhájce, soudce, státního zástupce a obžalovaného. Soudní psychologie zkoumá specifickou interakci probíhající v soudní síni,  fáze vykonávací (penitenciární psychologie) – jedná se o vězeňskou problematiku, což je poradenství a psychoterapie ve věznicích, výběr vězněných pracovníků a psychologická práce s lidmi, penitenciární diagnostika či péče o odsouzené,  fáze reintegrační (postpenitenciární psychologie) – zabývá se péčí o propuštěné vězně, jejich diagnostikou a zařazováním do společnosti, nebo poradenstvím,  kriminologická psychologie – snaží se o prevenci kriminálního chování, zkoumá kriminálně patologické jevy a tvoří typologie osobnosti pachatelů (Záhorská 2007, s. 13 - 16).

18

3.1

Syndrom oběti Dlouhodobé či krátkodobé změny prožívání a chování bývají někdy

označovány

jako

syndrom

oběti.

Specifické

syndromy

viktimizace

jsou označovány jako komplexní změny v prožívání a chování a tyto jsou dány pro určitý typ viktimizace. Rozeznáváme například syndrom týrané ženy, syndrom obětí znásilnění a syndrom týraného a zneužívaného dítěte (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 37).

3.2

Prožívání újmy Člověk ve svém životě zažívá pozitivní a negativní chvíle, které

se v delších či kratších intervalech a v silnější či slabší intenzitě vrací do mysli člověka. Na takové chvíle nelze jen tak zapomenout a vracejí se zpět do vědomí. Stresorem nazýváme zážitek, který vede ke stresu a tento je subjektivně nebo objektivně tak závažný, že může ohrozit duševní zdraví člověka, narušit jeho chování, uvažování i prožívání. Stresor může být relativně krátký (přepadení, dopravní nehoda), relativně dlouhý (vážná nemoc, zranění), kdy život člověka se obvykle rozdělí na období „po tom“ a období „před tím“. Obrazem v psychice člověka je prožívání újmy, která souvisí s viktimizací a je obdobné u obětí katastrof, dopravních nehod, jakožto i u obětí trestných činů. Prožívání újmy závisí na vnějších a vnitřních okolnostech, které se vzájemně ovlivňují. Vnitřními okolnostmi myslíme osobnost oběti (což je pohlaví a věk člověka, jeho předchozí životní zkušenost, odolnost vůči zátěži, či psychické vlastnosti), vnějšími okolnostmi pak rozumíme prožitý strach, osobu pachatele, druhy trestného činu a jeho následky na zdraví. Hodnocení vlastního chování v průběhu trestného činu, chování ostatních lidí na místě incidentu a stupeň či míra ponížení a pošpinění oběti, nebo násilí ukrytého v kriminálním činu mají klíčovou roli pro dopad trestného činu. Situace, která je pro oběť nepředvídatelná, neočekávaná, svévolná, nenadálá situace, které je téměř nemožné se vyhnout, dopředu se na ní připravit a obtížně se s ní lze rozumově vypořádat, představuje pro viktimizaci stresující a mimořádnou událost.

19

Vnitřní prožívání újmy mívá podobu neviditelných ran, kdy postižený prožívá vnitřní trápení, se kterým se ve vztahu k sobě samému a ke svému okolí musí vyrovnávat. Snaha zmírnit sekundární viktimizaci osob se silnou citovou vazbou a snaha zakrýt před okolím hloubku ran a nedávat je najevo, je motivací pro vyrovnání se s vnitřními ranami. Zpravidla se užívají tři fáze prožívání újmy. První fází je fáze šoku, která následuje bezprostředně po útoku v době, kdy je oběť zaskočena a prožívá silný stres. Tato fáze může trvat od několika hodin až po několik dnů. Druhá fáze je nazývaná fází nastupující adaptace a v této se člověk snaží nevracet se k události, přičemž ji začíná chápat jako realitu. Fáze je závislá na hloubce utržených ran, na osobnosti oběti a její délka kolísá od kratšího časového úseku až po měsíce či rok. Fáze konečné adaptace je poslední fází a v této ustupují emoce, které ovlivňovaly vzpomínky (Sochůrek 2003, s. 46 - 50).

3.3

Osobnost pachatele Pojem osobnost byl do psychologie zaveden počátkem 20. století

a je hlavním tématem všech disciplín, kdy se užívá například v sociologii, v právě, v pedagogice či ve filozofii. Podle Atkinsonové 1995 jsou to osobnostní charakteristické vzorce myšlení, chování a emocí, protože ovlivňují jeho interakce s prostředím a určují osobní styl jedince. Balcar 1991 hovoří o osobnosti jako o individuální jednotě člověka, kdy jednota je založená na jednotě těla a projevuje se ve společenských vztazích. Úkolem psychologie osobnosti je vysvětlení a popis průběhu a výskytu činností a stavů osobnosti (Záhorská 2007, s. 29-30). Struktura osobnosti „Popis struktury osobnosti má vystihnout to, co je v duševním životě osoby stálé, svou přítomností na proměnlivosti situací přímo nezávislé, co se v nich však podle okolností vždy v nějaké míře projeví“ (Balcar 1991, s. 60-61). Prvky struktury představují psychické vlastnosti, které jsou podle svých funkcí tvořeny různými třídami a tyto se mohou sdružovat v určité typy či syndromy osobnosti (Nakonečný 1993, s. 45). Za nejčastější a relativně stálé charakteristiky osobnosti se považuje schopnost, temperament, charakter a motivační struktura.

20

Schopnost je souhrn psychických podmínek, které jsou k vykonání určité činnosti nutné (senzomotorické schopnosti, prostorová představivost). Temperament je pak determinován biologickými vlastnostmi a charakter osobnosti je soubor získaných vlastností, které se vztahují k normám a k morálce ve společnosti (jde například o vztah člověka k druhým lidem, k práci, ale i vztah k sobě samému). Soubor prvků, které určují intenzitu a směr chování osobnosti, se nazývá motivační strukturou. Dynamika osobnosti V psychologii vyjadřuje dynamika sílu, která spoluurčuje chování a hýbe osobností (Nakonečný 1993, s. 157). Dynamika ale také popisuje chování a prožívání, které vzniká vzájemným působením osobnosti a prostředí. Chování a osobnost pachatele či svědka je ovlivněno vnitřním a vnějším prostředím. Vývoj osobnosti Struktura osobnosti se vytváří během vyzrávání jedince a projevuje se v závislosti na dynamice děje. Vývojové změny osobnosti jsou kvalitativní, kvantitativní, nevratné a ontogeneticky neopakovatelné. Záhorská 2007 uvádí tyto změny: involuční, která se projevuje rozpadem funkcí a životních struktur, a změna evoluční, která se projevuje růstem, zdokonalováním funkcí či životních struktur. Patologie osobnosti V průběhu osobnostního vývoje může dojít k poruchám dynamiky a struktury osobnosti, kdy tyto poruchy narušují adaptaci člověka na podmínky okolního prostředí (Záhorská 2007, s. 30 - 32). Dynamika prožívání újmy Za

nepředvídatelnou,

stresující,

svévolnou

a

nenadálou

událost

je považována viktimizace, která se vyznačuje tím, že bývá téměř nemožné se jí vyhnout. Nelze se na ni předem připravit a je nesmírně obtížné se s ní rozumně vypořádat. Prožívání újmy má svou dynamiku a podle toho, jaký obraz skýtá prožívání a chování oběti trestného činu, se dají rozlišit fáze, které napovídají, jak se s krizí vyrovnat. Prožívání újmy má fáze tři:

21



fáze šoku či nárazu

Tato fáze nastává hned po kriminálním útoku, kdy je jedinec zaskočen stresovou událostí. Stresová situace typu alfa odpovídá expresivnímu vzorci chování, což znamená, že silné emoce protékají do vnějšího projevu oběti. Naopak ve viktimologii stresovou reakci typu beta nazýváme jako kontrolovaný vzorec chování jedince. U této fáze se mohou objevit i poruchy fungování paměti, respektive vybavování si. Trvání fáze je individuální, může trvat několik hodin, ale i dnů, udává se do tří dnů,  fáze hojení či nastupující adaptace Fáze zahrnuje zpracování prožitého traumatu, kdy se oběť začíná postupně s událostí vyrovnávat. Uvádí se, že kolísá mezi dvěma polohami, které se odborně nazývají intruse a vyhýbání se. Intruse je opakované znovuprožívání a znovupřehrávání kritické události, které nejde vůlí oběti ovlivnit, protože událost je natolik trýznivá, že ji nejde najednou přijmout. U polohy vyhýbání se je tomu naopak. Oběť o věci hovořit nechce, stahuje se do sebe a snaží se popírat své pocity, což se následně projevuje častými výkyvy nálad. Oběť se takto smiřuje se situací, zpracovává ji, zatlačuje své pocity. Délka fáze je individuální, v této fázi z pohledu okolí oběti, registrujeme projevy oběti: popření, deprese, emocionální labilita, střídání chování a celková nevyrovnanost a zpracování traumatického zážitku, kdy oběť hledá přijatelné vysvětlení, proč se trestný čin stal.  fáze zhojení či konečné adaptace V této fázi jedinec dospívá ke konečnému zpracování traumatu, vzpomínky ztrácejí

emocionální

náboj,

a

je

zvolen individuální

způsob

náhledu

na újmu, kterou jedinec prožil. Lze se ale setkat i s tím, že jedinec je netečný, lhostejný či bagatelizuje svou újmu. Podstatou je psychická reorganizace oběti, což znamená, že otřesená, nerušená nebo dezintegrovaná osobnost se znovu integruje, neboli se „znovu sbírá“. Oběť zcela nezapomíná na prožité trauma, začíná disponovat volnou emocionální energií a ve zpracované podobě zůstává trauma součástí její osobnosti, protože struktura hodnot, jistot a sebepojetí je pozměněna (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 28 - 31).

22

4 Sociálně psychologický pohled Hlavní problémy obětí v různých fázích po činu S problémy a nepříjemnostmi se potýká téměř každá oběť kriminality. Některé problémy jsou drobnějšího rázu a zatěžují oběť tím, že se do jejich řešení musí investovat čas, nebo výrazně ovlivňují kvalitu života. Pro oběť není vždy účinné a jednoduché zvládnout nové stresové situace, kterými se problémy vytvářejí a s těmito se, podle viktimologických výzkumů, setkává většina obětí. Oběť v období těsně po činu čelí problémům, které vyplývají z fascinace a stigmatizace. Stigmatizace Stigmatizace bývá častým problémem obětí trestných činů, u některých je výraznější a na druhou stranu u některých trestných činů není tak silná. Ve většině případů je tento pocit oběťmi trestných činů vyjádřen pocitem, ve kterém ztratili vnitřní duševní jistotu a rovnováhu. Stigmatizace je spojena s dvěma skupinami faktorů: subjektivní faktory – viktimizace je nepříjemnou událostí a s ní souvisí prožívání oběti. Pojem negativní exkluzivita v této souvislosti znamená, že oběť je traumatizujícím zážitkem poznamenána natolik, že má pocit, že její odlišnost je pro okolí patrná, nemůže ji nikdo porozumět. V tomto případě může subjektivní pochody stigmatizace utlumit vhodná a včasná reakce, objektivní faktory – tyto faktory stigmatizaci podporují. Také souvisí s laickými, falešnými hypotézami a obecně zakořeněnými mýty o obětech kriminálních skutků, kdy se konkrétně jedná o očerňování oběti. Na oběť trestného činu je nahlíženo jako na slabou, poznamenanou osobu a viktimizace je z pohledu okolí hanbou, která vede k sociální diskvalifikaci. Oběť se tak setkává s přehlížením, je terčem posměchu a může nastat i sociální izolace.

23

Fascinace Projevuje se v přímém kontaktu s obětí a patří mezi nevhodné reakce, které působí na oběť trestného činu. Jde o to, že okolí neprojevuje zájem o osud oběti, ale projevuje zájem pouze o to, co se stalo. Jádrem fascinace je zvrácené okouzlení zločinem a její jevy jsou známé, protože je na nich vystavěna produkce hororových a akčních filmů. Medializované násilí vyvolává pocity, které násilí odpuzuje, ale také přitahuje, proto jsou pocity smíšené a vytvářejí fascinaci, která způsobuje koncentraci na akty násilí. Také do tzv. katastrofické turistiky se fascinace promítá, protože katastrofy jsou psychickým tonikem a navozují stav vzrušení. Při kontaktu s obětí by se měl objevit zájem o její pocity a nejbližší okolí by se mělo fascinaci vyhýbat (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 45 - 47). Se

zveřejněním

trestného

činu

jsou

spojeny

i

další

problémy,

jako je získání právních informací, slabá pozice oběti při uplatnění práv či dostupnost právní podpory. Získávání právních informací a dostupnost právní podpory Oběť

obvykle

nezná

svoje

právní

povinnosti,

práva

a

jediné

co se ji dostane je poučení před výslechem, což je nedostačující. Není jednoduché si získat konkrétní a srozumitelné právní informace a oběť si toto musí zjistit, či zajistit sama na vlastní náklady. Slabá pozice oběti při uplatňování práva Toto

je

nejčastějším

problémem

obětí

kriminality

a

promítá

se i do psychologie jednání s poškozenými. Pachatel je pro orgány činné v trestním řízení důležitější a to se odráží ve stylu jednání s obětí. Jde o rolové chování, které je předepsáno a důsledkem je pocit poškozeného, který se cítí být právně vytlačen do pasivity a vyčekávání. Tyto pocity ovlivňují kvalitu života oběti a její postoj k uplatňování jejich práv. Dostupnost kvalifikované psychologické péče Oběti jsou ponechány svému osudu a je pouze na nich jak se s událostí vyrovnají. Odborná a systematická péče o oběti kriminálních činů není snadno dostupná.

24

Psychiatrizace potíží obětí U

oběti

se

mohou

objevit

poruchy

chování

a

prožívání,

ale také kompulzivní stavy, disociativní symptomy či sebepoškozování. Takovéto potíže se označují za normální reakci na nenormální situaci (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 47 - 48). Zajištění bezpečí před vyhrožujícím pachatelem K vyhrožování se uchýlí i pachatelé, kteří vykonávají trest odnětí svobody či pachatelé na svobodě, kteří jsou stíhaní a tito činí nátlak na oběť trestného činu, aby změnila svou výpověď. Není snadnou záležitostí zajistit bezpečí oběti před vyhrožujícím pachatelem, oběť má pouze právo vyžádat si informace o propuštění nebo útěku pachatele. Sociální a finanční potíže S radikálními změnami se ve společenském uplatnění potýkají oběti násilných trestných činů, které přitom utrpěly buď závažná zranění (amputace končetiny, oslepnutí nebo omezení hybnosti), nebo utrpěly podstatně lehčí zranění. Tyto oběti pak čelí nejen psychickým dopadům traumatizace, ale i finančním a sociálním potížím (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 47 - 49).

25

5 Viktimologický pohled Viktimologie je nauka o obětech trestných činů, ve které nalezneme poznatky o obětech. Vznikla v druhé polovině dvacátého století a jako první v roce 1973 zorganizoval mezinárodní sympozium viktimologie Israel Drapkin. V roce 1979 byla založena „Světová společnost pro viktimologii“ v německém Münsteru. Viktimologie se zabývá právy obětí v trestném řízení, ale zjišťuje i výskyt viktimizace ve společnosti, k čemuž slouží různé průzkumy. Lze pokládat za důležité, že viktimologie se věnuje i psychologii obětí, kdy se snaží objasnit podstatu traumatizace, která byla trestným činem způsobena a zjišťuje, jak se oběť s trestným činem vyrovnává a jak ho prožívala. Dále také ověřuje, co blokuje či napomáhá oběti k návratu do běžného života a mapuje problémy a dopady trestného činu na oběť. Poznatky viktimologie přispívají k pochopení životních situací a problémů všech osob, kterých se trestný čin nějakým způsobem dotkl. Pojem oběť se v souvislosti s kriminalitou rozlišuje na přímé (primární) oběti a nepřímé (sekundární) oběti. V širším pojetí se vztahuje na oběti teroristických akcí, přírodních katastrof, trestných činů i na oběti velkých neštěstí, jako jsou například lodní, letecké či železniční neštěstí. Za přímou oběť trestného činu je považován pozůstalý po osobě, která přišla o život v souvislosti s trestným činem nebo osoba, která trestným činem byla fyzicky, materiálně či emočně poškozena. Naopak blízká osoba osoby poškozené trestným činem je považována za oběť nepřímou (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 11-12). Psychologie oběti, ve výzkumu viktimogenních faktorů, postupuje o kousek dále a jejich výčet doplňuje o možné zdroje rizik spojených s individuálními zvláštnostmi osobnosti. Viktimogenní faktory označují vše, co souvisí s viktimizací a běžně se v rámci psychologického přístupu rozlišují tři skupiny: sociální (sociální postavení, povolání, patologie v rodině), osobnostní (konstelace vlastností, která pro roli oběti činí jedince náchylným), a behaviorální, což je pohyb po nebezpečných místech a provokativní chování (Čírtková 1998, s. 108).

26

5.1

Viktimizace primární, sekundární a terciální Podle Čírtkové, Vitoušové a kol. 2007: „Trestný čin je pro oběť pouze

počátkem, úvodním dějstvím. Startuje automaticky následující nutné pochody. Jde o celý proces, který nazýváme viktimizací.“ Viktimizace označuje proces poškozování, zraňování jedince a začíná útokem na oběť. Újma, která byla osobě trestným činem způsobena je jen úvodním dějem, na který poté navazují další zraňující události. Vlastně by se dalo říci, že tento proces se svou dynamikou překračuje přímé a bezprostřední důsledky trestného činu, který byl spáchán. Viktimizace primární Primární viktimizace zahrnuje dění, které je spojené s trestným činem, protože v důsledku trestného činu vzniká oběti primární újma, kterou ji způsobil pachatel. Stručně se dá říci, že je to poškození, které je bezprostředním a přímým důsledkem trestného činu. Silným zásahem do života oběti je trestný čin, který je z jejich pohledu nenadálá, krizová nebo svévolná událost. Svévolná událost znamená, že není rozumné vysvětlení, proč se trestný čin stal. Krizová událost vyžaduje mnoho psychických sil, aby se zvládla, a prolamuje obranné mechanismy. Naopak nenadálá událost je událost, která nás zastihne nepřipravené a nepříjemně nás zaskočí. Újma, která vznikne trestným činem, zahrnuje primární rány, mezi které řadíme emocionální újmu – emocionální rány jsou obtížně odstranitelné, značně ničivé, obtížně objektivně postižitelné a mohou mít rozmanitou podobu, finanční újmu – jedná se o ztrátu poškození majetku, či o ušlé náklady nebo zisk za léčení, fyzická újma – jde o narušení fyzické integrity, může začít lehčími zraněními a končit úmrtím či těžkým ublížením na zdraví. Emocionální rány probouzí napětí, nepohodu a kolísání emocionálních stavů, kdy k příznakům můžeme přiřadit difuzní strach z pachatele nebo strach z opakování viktimizace. Tyto rány mají význam pro pomoc a účinné jednání oběti a to právě proto, že určují hloubku primární viktimizace. Rány mohou vést k trvalému poškození

pracovní

způsobilosti.

Emocionální

rány vznikají

v momentě, kdy základními životními předpoklady otřese trestný čin, protože roztříští životní scénáře a důležité mentální mapy oběti, přičemž dochází k psychické fragmentalizaci.

27

Poté je jádrem procesu vyrovnání se s viktimizací kognitivní restrukturalizací. Trestný čin prolomí dvě životně důležité iluze a toto je považováno za klíčový fakt, kdy první iluze vychází ze základní lidské potřeby bezpečí a druhá z potřeby seberealizace a sebeprosazování. Trestný čin může způsobit ztrátu iluze kontroly či ztrátu iluze dobrého světa a to buď na delší, nebo kratší dobu. Ztráta iluze kontroly – ovlivňovat a kontrolovat vlastní život se zdá být marné a zbytečné a proto má oběť pocit, že její plány a osobní aspirace nemají smysl, cítí se bezmocná a slabá, protože nemůže ovlivnit běh událostí, ztráta iluze dobrého světa – oběť ztrácí schopnost důvěřovat druhým lidem, prožívá pocit strachu, protože svět se jeví jako nepřehledné a zlé místo, ve kterém se odehrávají nespravedlivé, nepředvídatelné a nevysvětlitelné události. Oběť prožívá viktimizaci jako krizi, která ohrožuje jádro osobnosti oběti. V tomto prožívání se objevují příznaky, které vytvářejí emocionální újmu. Jako důsledek kriminálního jednání vznikají neviditelné rány, do kterých řadíme: pocit zneuctění (vyjadřuje se ztrátou duševní rovnováhy), ztráta pocitu autonomie (ztráta spočívá v tom, že člověk, který je zdravý, rozhoduje o svém jednání a volí mezi způsoby chování a jejich důsledky a je schopný překonávat nepříznivé okolnosti), ztráta pocitu důvěry (důvěra k sobě samému a ke svému okolí). Přesná pravidla pro zjišťování rozsahu emocionální újmy nejsou prozatím stanovena. I samotná újma, která vznikla v důsledku trestného činu, bývá předmětem odškodňování oběti a oběť má právo na kompenzaci emocionální újmy (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 12 - 16). Viktimizace sekundární Sekundární viktimizace bývá velmi častá, ale nemusí být fází viktimizace, protože k ní dochází až poté, co byl spáchán trestný čin a nemusí k ní dojít, ale většina obětí se s ní setkává. Se stresem je vždy spojeno postavení oběti, ale sekundární viktimizace se na tento stres nevztahuje. Mluvíme o ní až tehdy, když se do procedur, které odstartuje zveřejnění či oznámení trestného činu, vloudí další zraňování oběti, přičemž můžeme hovořit o jevech procedurální neférovosti, který rozlišuje druhy spravedlnosti:

28

 procedurální spravedlnost - tato se vztahuje na procesy, které vedou k určitému rozhodnutí ve věci. Z pohledu oběti zahrnuje tento pojem pocit, že například výpovědi oběti byla věnována, ze strany orgánů činných v trestním řízení, dostatečná pozornost, že ji byla zajištěna důstojnost a přistupovalo se k ní s patřičnou důvěrou.  Distributivní spravedlnost - tato zahrnuje postoj k vlastnímu konečnému rozhodnutí ve věci. U oběti jde o názor na konečné rozhodnutí týkající se přímo jejího případu. O této spravedlnosti se vyjadřuje oběť až v momentě, kdy vyjadřuje svůj názor na rozhodnutí soudu, které se týká trestu a viny pachatele. Z praktických zkušeností a z výzkumů je zřejmé, že větší důležitost je připisována spravedlnosti procedurální. Možná je to tím, že zásadnější zdroj nespokojenosti je pro oběti porušení procedurální férovosti než nesouhlas či souhlas s konečným rozhodnutím soudu. Orgány činné v trestním řízení, okolí oběti a média se považují za typické zdroje sekundární viktimizace. Příčiny sekundární viktimizace můžeme rozdělit na individuální (což jsou kognitivní schémata a postoje jednotlivců, kteří privátně či profesionálně přicházejí do kontaktu s obětí), sociálně psychologické (to jsou falešné stereotypy a mýty o obětech) a strukturální (tyto vyplývají z formálních předpisů). Zvláštní skupinou původců sekundární viktimizace jsou média, u kterých jde o byznys s lidským neštěstím a které zajišťují větší úspěch na mediálním trhu. Frustrace určitých potřeb oběti je psychologickým základem sekundární viktimizace. Sekundární viktimizace má svou podstatu, která se dá vyjádřit jednoduše a to nezájmem o potřeby oběti a ochranu její důstojnosti. V případě, že je na pachatele trestného činu nahlíženo tak, že platí presumpce neviny, pak pro komunikaci a zacházení s obětí by také měla platit presumpce dobrého jména a dobrých mravů. Potřeba respektu, důvěry, bezpečí a informací patří mezi hlavní potřeby, u kterých frustrace tvoří základ sekundární viktimizace. Potřeba přiměřené důvěry Oběť akceptuje a chápe svou povinnost, že musí vypovídat o prožitém trestném činu. Jelikož ale nemá zkušenosti, jak vyslýchající postupují, tak může být průběhem výslechu zaskočena, protože je zahlcena řadou doplňujících otázek,

29

které mohou vyvolat pocit nedůvěry v to, co říká. Oběť může mít dojem, že ačkoliv se ničím neprovinila, tak je její líčení zpochybňováno a proto k typickým projevům sekundární viktimizace patří i pocit nespravedlnosti. Potřeba získat informace Trestný čin většinou mění rytmus života oběti a její rodiny, protože oběť musí zvládat nové situace. Trestný čin s sebou většinou přináší sociální a finanční tíseň. Od policistů oběť očekává poskytování informací, které když nedostane, získává pocit nedůstojnosti. Oběť si pak připadá jako předmět doličný, jako pouhý nosič důkazů a stop, nikoli jako živý člověk, který se dostal do těžké životní situace. Přitom by bohatě stačilo srozumitelně informovat a poučit oběť nebo ji odkázat

do

míst,

kde

informace

které

požaduje,

získá.

Například

na Slovensku, ve Francii či Anglii mají policisté zvláštními předpisy uloženou povinnost, informovat oběť o programech a místech, kde jim bude poskytnuta pomoc (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 12 - 19). Potřeba bezpečí Oběti trestného činu často trpí narušenou potřebou bezpečí a mají strach, že se viktimizace bude opakovat. Při sekundární viktimizaci vznikají sekundární rány, při kterých dochází k druhotnému zraňování oběti a dokážou zranit více než rány primární. Rány jsou definovány těmito pocity:  pocit nespravedlnosti Oběť může trápit anebo u ní může vyvolávat pocit nespravedlnosti mnoho okolností, které se objevují v průběhu soudního projednávání věci. Jedná se především o nedostatek informací, o fakt, že pachatel je vyšetřován na svobodě, nebo i odkládané či opožděné soudní jednání. V případě, že jsou oběti poskytnuty včasné a vysvětlující informace, pak toto většinou postačí k tomu, že se pocit nespravedlnosti odstraní.  Pocit izolace Pocit je prožitkovým

důsledkem změn, které prodělávají vztahy

v bezprostředním sociálním okolí, na pracovišti, v rodině či v místě bydliště. Postoj lidí, který doposud měli k oběti trestného činu, se mění. Většinou dochází k řídnutí kontaktů a z chování se stává chování strojené, vytrácí se přirozenost.

30

Z tohoto důvodu trpí oběť pocity osamění a izolace, protože všechny tyto změny registruje. Poškozený jedinec se tak utvrzuje v dojmu, že ho kritická událost změnila, prožívá psychickou dezintegraci, která vyvolává nepříjemné pocity i v těch lidech, kteří se oběti snaží pomoci a jsou s ní v kontaktu,  pocit nedůstojnosti Oběť často strádá ztrátou lidské důstojnosti a pocitem ponížení, kdy toto může být důsledkem senzachtivého přístupu masových medií nebo necitlivě vedeného výslechu, či nevhodné reakce blízkého okolí. Získat konkrétní data o sekundární viktimizaci v České republice není zcela jednoduché, protože na toto téma chybí výzkumy a je obtížné získat konkrétní fakta o podobách a výskytu sekundární viktimizace na území České republiky. Sekundární viktimizace se častěji vyskytuje především u domácího násilí a sexuálních deliktů. Obavy z této viktimizace bývají hlavním motivem, proč nebývá trestný čin nahlášen. Tento případ se stává většinou u znásilnění, kdy oběť si stěžuje na jevy sekundární viktimizace ze strany soudů, policie, znalců, ale dokonce i ze strany nejbližšího okolí (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 20 - 21). V souvislosti s tím, jak se jedinec vyrovnává s vlastní újmou, s prožitou kritickou událostí a v souvislosti s psychologickým zkoumáním problému se zavádí terciální viktimizace jako třetí fáze. Jedná se o stav, kdy se jedinec není schopen vyrovnat s traumatickou zkušeností. Člověk se zásadně mění psychicky, přičemž dochází k nalomení původní životní cesty. Terciální viktimizaci a její pozadí je třeba hledat ve zvláštnostech osobního založení oběti (Čírtková 2004, s. 117).

5.2

Typologie a klasifikace oběti Rozlišují se oběti podle trestného činu, který byl na nich spáchán

a to na oběť sexuálního násilí, oběť přímého fyzického násilí, oběť podvodu či oběť s majetkovou újmou. Dále je typologie oběti rozdělena podle reakce na trestný čin, kdy sem můžeme zahrnout oběť pasivní a aktivní, nebo oběť expresivní a kontrolovanou reakcí.

31

V neposlední řadě se uvádí typologie obětí podle interakce „oběť-pachatel“ v době spáchání trestného činu. Do této skupiny lze zahrnout zúčastňující oběť, v případě, že trestnému činu předchází interakce pachatele s obětí, nebo nezúčastňující oběť, kdy se pachatel s obětí neznali a před spácháním trestného činu k interakci nedochází. Následně do skupiny je možno zahrnout i oběť nepravou (pachatel si spletl cíl útoku) a provokující oběť, která vědomě či nevědomě špatně odhadla či podcenila pachatele a tím se sama vystavila nebezpečné situaci (Sochůrek 2003, s. 43 - 44). Klasifikace je členění obětí podle různých kritérií. Kritéria se liší z titulu vědy, jejíž optikou se díváme na oběť nebo se liší úhlem pohledu. Je velmi obtížné najít kritéria, která by vyčerpávajícím a jednoznačným způsobem systematicky rozčlenila oběti. Přímá (primární) oběť - primární oběť je individuálně určitelná, protože obětí je ten, kdo újmu přímo sám utrpí. Nepřímá (sekundární) oběť - do této skupiny obětí spadá člověk, který sám přímo újmu neutrpí, ale újmu oběti pociťuje jako vlastní, prožívá ji s obětí nebo na něj dopadá důsledek újmy. Anonymní oběť - jde o oběť, která není individuálně určitelná. Fyzická osoba je obětí zprostředkovaně, ne přímo. Anonymní oběť je například klient banky, která byla vyloupena a to z důvodu, že pachatel měl za cíl dosáhnout finančního obohacení a nevykradl banku proto, že by tam některá konkrétní osoba měla konto. Oběť s „povinností odpustit“ - lze tuto oběť chápat ve dvou rovinách. První je,

že

oběť

měla

k pachateli

emotivní

vztah,

kdy se

může

jednat

o sourozence, rodiče či partnera. Druhou rovinou jsou oběti z řad profesí, kteří mají „v popisu práce“ zacházení s problémovými a anomálním lidmi. Do této skupiny bychom mohli zařadit zdravotnický personál, pracovníky sociálních ústavů, psychiatry, nebo pomáhající profese. Mnohočetná (mnohonásobná) oběť - člověk, který se opakovaně stane obětí trestného činu v krátkém časovém úseku, je považován za mnohočetnou oběť, kdy tento proces je nazýván reviktimizací. Takovouto obětí se může stát člověk,

32

který z psychologického hlediska není osobností problémovou, ale obětí se může stát i člověk, který z psychologického hlediska je osobností problémovou. Oběť predestinovaná - je to člověk, který se opakovaně stal obětí trestného činu, ale nestal se obětí náhodou. Opakovanou obětí se stal z důvodu vlivu určitých osobnostních dispozic, které ho v očích pachatele činí zajímavým natolik, že si ho jako terč svého útoku opakovaně vybere. Survivor - termín survivor pochází z angličtiny a je překládán jako oběť, která přežila, nebo jako přeživší. Může jít například o situace, jako je některá z katastrof, hromadné neštěstí, únos či případ vzetí rukojmého. Dále se dají také oběti rozdělit podle charakteru trestného činu: Hledisko kriminologické Jde o oběti tradičních trestných činů (trestné činy mravnostní, majetkové, násilné, apod.), oběti nových, netradičních a vyšších forem kriminality (obchod s drogami, s bílým masem, apod.), a oběti nezákonného zneužití ekonomické

moci,

jako

jsou

daňové

úniky,

korupce

a

úplatkářství

(Sochůrek 2003, s. 33 - 37). Hledisko kriminalistické Hledisko kriminalistické závisí na místě, kde byla oběť nalezena. Jedná se o oběť pohozenou (nechána na místě činu), oběť vystavená (je upravená do určité polohy), a oběť skrytá (pachatel se snaží oběť ukrýt, zpravidla jinam než na místo činu). Hledisko participace oběti (míry zavinění či viny oběti) Oběti se rozdělují podle „míry zavinění“ na oběť, která si to zavinila sama svou viktimizací (buď individuálně, nebo příslušností k rizikové skupině), oběť která si to svou viktimizací nezavinila (také individuálně, nebo příslušností k rizikové

skupině,

např.

ke

skupině,

která

je

společností

pozitivně

hodnocena – policie). Hledisko interakce oběť – pachatel Jedná se například o otázky typu: Proč si pachatel vybral právě tuto oběť? Jakou roli hraje místo, které si pachatel vybral? Jakou cenu má pro oběť zcizený předmět? Jaká je role oběti v motivaci pachatele?

33

Hledisko chování oběti Vědomě nebo nevědomě může oběť svým chováním ovlivnit průběh či vznik trestného činu. U ovlivnění vzniku trestného činu jde o podceňování situace, riskování nebo o neopatrnost. U ovlivnění průběhu trestného činu zpravidla oběť svým chováním tento průběh neovlivňuje, protože z hlediska pachatele bývá vedlejší, zda se oběť útoku brání nebo zda pachatele provokuje. Za rizikové chování oběti můžeme označit třeba pohyb v tmavých či málo frekventovaných a odlehlých místech, pouštění neznámých lidí do bytu, navazování kontaktu s neznámými lidmi, autostop, špatné zabezpečení majetku, opilost, pohyb na hraně zákona, agresivní či arogantní chování, nebo vychloubání se vlastním majetkem (Sochůrek 2003, s. 39 - 42). Dopad a důsledky trestného činu na oběť a její okolí Tento dopad směřuje k primární viktimizaci a následně i na kvalitu dalšího života oběti, kdy následky trestného činu, působící na oběť, jsou rozmanité a často bývají velmi překvapivé pro okolí (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 24). Faktory, které ovlivňují dopad trestného činu na oběť:  previktimní osobnost Podle Čírtkové 2004, „Osobnostní založení jedince vždy určuje subjektivní význam (závažnost) všech prožívaných situací.“ Uvádí dva zkoumané osobnostní aspekty (Čírtková 2004, s. 125): o iluze kontroly - jde o zvýšenou pravděpodobnost přetrvávajících a devastujících následků trestného činu, které se vyskytují u jedinců vyznačujících se zbytečnou iluzí kontroly, což znamená, že se jedinec domnívá, že má život pod kontrolou a tak je připraven na každou situaci, o poučená oběť - jedná se o osoby, které mají orientační znalosti o potížích, které se objevují v důsledku zažitého násilí a lépe se s tím vyrovnávají, protože volí účelné a rozumné strategie, které vedou k jejich překonání. Jako celkem normální reakci chápe poučená oběť to, co prožívá.

34

Naopak nepoučená oběť je zaskočena a potíže, jako děsivé sny, nespavost, či náhlé ataky strachu, považuje za extrémně patologické a děsí ji to, o deklarovaný, nepravý cynismus - je předstíraná a okázalá lhostejnost

k situacím,

které

spouští

silné

citové

pohnutí

nebo lhostejnost k emocionálně nabitým podnětům. Prudké následky trestného činu, které přetrvávají, bývají velkým překvapením pro okolí, protože ze suveréna se stává poraněná bytost, která má nepředvídatelné projevy chování.  okolnosti trestného činu Zkušenosti z péče o oběť, ale i zkušenosti naznačující, že pro výsledný dopad trestného činu a klíčovou roli mají tyto okolnosti: stupeň či míra pošpinění nebo ponížení oběti, chování ostatních lidí na místě incidentu, stupeň či míra násilí v kriminálním činu, nebo hodnocení vlastního chování v průběhu činu. O hloubce emocionálního poranění oběti rozhoduje násilí, které je ukryté v chování pachatele, kdy i vloupání do bytu je obětí považováno za násilný trestný čin. Psychické problémy může spustit i lehké ublížení na zdraví, které oběť utrpí v důsledku spáchaného trestného činu. Není ani výjimkou, když z účastníků nebezpečné situace strádají osoby, které neutrpěly zranění, ale přihlížely utrpení jiných osob. U trestného činu, který obsahuje kontaktní násilí, se uplatňuje i to, jak se trestný čin odehrál a k čemu došlo v jeho průběhu, nebo i způsob, jakým oběť reagovala na signály nebezpečí, což se dá rozdělit na: přiměřeně reagující oběť, pasivně reagující oběť a agresivně reagující oběť. Agresivně reagující oběť volí spontánně a bez rozmyšlení střet s útočníkem bez ohledu na možná rizika. Naopak pasivní oběť, která reaguje spontánně, není schopna racionálně uvažovat a bez promyšlení vyhoví pokynům pachatele, protože je psychicky ochromena. Racionálně reagující oběť se zase chová tak, jako by na vzniklou situaci byla mentálně připravena. U pasivně reagujících obětí, které v podstatě nijak nereagovaly, shledáváme závažnější následky trestného činu. Oběti po spáchaném činu trpí poruchami pozornosti, strachem, nespavostí, apod. Přitěžující okolností je lhostejnost ostatních lidí, kteří jsou na místě činu.

35

 reakce okolí V období, které nastává po činu, je podpora nejbližšího okolí velmi důležitá a výrazně může ovlivnit návrat oběti do života. Naopak strategie ignorování faktu trestného činu je snad nejčastěji se vyskytujícím problematickým chováním okolí, protože

blokuje

přirozené

mechanismy

vyrovnávání

se

s traumatem.

Také ale negativní dopad trestného činu na oběť posilují nevhodné reakce okolí na primární viktimizaci. Uvádějí se dva mylné mýty, které jsou typické pro kontraproduktivní strategie zacházení s obětí trestného činu. Oběť je nemocný člověk, kterého vyléčí vhodné léky, klid a odpočinek, nebo že by oběť měla co nejrychleji zapomenout a proto je třeba se k ní chovat tak, jakoby se jí nic nestalo. Samozřejmě opak bývá pravdou, protože oběť nikdy zcela nezapomene na trestný čin. Existují časové intervaly, nazývané zvláště citlivé postviktimizační úseky, ve kterých je oběť vnímavější pro signály z vnějšku a v těchto se rozhoduje o psychických následcích, které si oběť může odnést do dalšího života (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 24 - 28).

5.3

Důsledky trestného činu pro oběť Z různých hledisek se dají charakteristiky trestného činu a samotný trestný

čin analyzovat a hodnotit. Z určujících hledisek vyplývají důsledky pro oběť, kdy jako první lze uvést hledisko právní, které se zaměřuje na samotný trestný čin, který byl spáchán, zaměřuje se na jeho právní kvalifikaci a na trest, který byl za jeho spáchání vysloven nad pachatelem. Dále je hledisko psychologické, které souvisí s právním hlediskem a do tohoto hlediska spadá psychická hodnota ztrát, previktimní osobnost a prožitý strach. Kriminologické hledisko se zaměřuje na spáchaný trestný čin, na diagnózu pachatele a oběti a na frekvenci trestného činu ve společnosti. V neposlední řadě je hledisko kriminogeneze, sociální hledisko (reakce okolí, masmédií, ale i reakce rodiny), hledisko časové (dlouhodobé či krátkodobé dopady a účinky), hledisko preventability (preventivně-výchovné působení jak podobným trestným činům předcházet), a hledisko reálnosti hrozby, do čehož spadá držení rukojmí, únosy letadel, výhružky bombovými útoky, apod. (Sochůrek 2003, s. 45 - 46).

36

6 Pomoc obětem trestného činu Orgány činné v trestním řízení, Policie České republiky a další orgány veřejné moci, subjekty, které jsou zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, obhájci, znalci, tlumočníci, poskytovatelé zdravotních služeb a sdělovací prostředky, jsou povinni respektovat důstojnost a osobnost oběti. Osobnost a důstojnost oběti respektují zejména s přihlédnutím k věku oběti, její rozumové vyspělosti, zdravotnímu stavu, kulturní identitě a mají k nim přistupovat šetrně a zdvořile. Dále má Policie České republiky a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů a orgány činné v trestním řízení za povinnost informovat oběť srozumitelným způsobem o jejích právech a umožnit jí, aby tyto práva mohla plně uplatnit (Nejvyšší státní zastupitelství Česká republika, 2012). U obětí kriminality hrozí riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy, která se může rozvinout při zvláště závažném dopadu trestného činu na oběť. Je to vlastně označení souborů různých poruch prožívání a chování. Do tohoto se zahrnují i somatické reakce, jako je například stres, potivost, nevolnost či poruchy spánku, apod., kdy tyto vznikají jako důsledek extrémního prožitku, který přesahuje běžnou lidskou zkušenost. Rozmanité příznaky mohou propuknout až po delší době, která uplynula od prožité krize. Odložená posttraumatická stresová porucha se zřejmě objevuje častěji u obětí trestných činů, u kterých z různých příčin neproběhla rozvinutá reakce na stres, může začít po 3 – 4 měsících od inciace. Naopak se symptomatickou posttraumatickou stresovou poruchou se můžeme setkat až dlouho po zločinu, což může být v rozmezí několika let. Nejdůležitější vodítka, jak lze rozpoznat posttraumatickou stresovou poruchu můžeme uvést: existenci traumatické události, znovu prožívání události, nápadné vyhýbání se podnětům, které s traumatickou událostí souvisí, přetrvávání příznaků zvýšené aktivační hladiny.

37

Pokud jsou tyto potíže intenzivní a přetrvávají více jak měsíc až šest měsíců, pak klesá šance na spontánní uzdravení a vážným způsobem omezují uplatnění jedince

v soukromém

i

profesním

životě.

Problematika

vyrovnávání

se s traumatizujícími zážitky, které byly otřesné, byla studována v rámci nauky o obětech trestných činů a v rámci viktimologie jsou zvýrazněny dva aspekty: posttraumatické stresové potíže, které nejsou záležitostí citlivých, křehkých či labilních jedinců, protože posttrauma otřese i silným a duševně zdravým člověkem. Jak již bylo řečeno, je to normální reakce na nenormální situaci, neboť je to lidmi chápáno jako těžká rána osudu. Posttraumatická stresová porucha má dvě základní verze A a B. U verze A jsou zvýrazněny expresivní afektivně agresivní projevy, u verze B je tomu naopak. Mezi expresivní afektivně agresivní poruchy můžeme zařadit útočnost, promiskuitní sex bez intimity, předrážděnost nebo příznaky mnohočetné osobnosti. Tyto oběti nemají žádnou energii, ztrácejí zájem o věci, které je dříve nadchly, omezují sociální kontakty a vyhýbají se emocím. Akutní zdravotní a psychický stav jedince hraje důležitou roli při vzniku poruchy. U obětí můžeme vyčíslit rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku posttraumatické stresové poruchy:  typ a délka viktimizace – viktimizace je závažnější, pokud je opakovaná, lidmi způsobená a pokud je ve svých účincích více patogenní. Riziko vzniku zvyšuje i náhlé, překvapivé ohrožení, kterému předcházely varovné signály,  závažnost traumatu – zde riziko vzniku ovlivňuje intenzita pocitu ohrožení a dávka tělesné bolesti, která byla oběti způsobena, protože čím vyšší je míra traumatizace, tím větší je pravděpodobnost vzniku vážnějších příznaků,  peritraumatická disociace – je to stav, kdy duševní pochody koexistují, ale nedošlo k jejich propojení. Tento rizikový faktor v akutní stresové reakci zvyšuje riziko posttraumatické stresové poruchy,

38

 reviktimizace – tato vede k vyššímu výskytu projevů vyhýbání se, zvyšuje zranitelnost obětí a naopak zhoršuje posttraumatickou stresovou poruchu, protože způsobuje její chronické podoby,  vztah k pachateli – oběť více zraňuje, když k pachateli trestného činu měla blízký vztah,  pocity viny – selhání oběti při sebeobraně a vyrovnávání se s viktimizací u dětských obětí komplikuje sebeobviňování v procesech atribuce a zvyšuje pravděpodobnost vzniku posttraumatické stresové poruchy,  emocionální reakce blízkých osob – tyto reakce ovlivňují dopad viktimizace, který má vliv na oběť trestného činu,  existence projektivních faktorů – i osobnostní charakteristiky, vyšší socioekonomický standard a dobré sociální zázemí patří k ochranným faktorům a jejich absence zvyšuje riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy,  dopad viktimizace na všední den oběti – vyšší pravděpodobnost na vznik posttraumatické stresové poruchy má vliv, pokud v důsledku trestného činu dojde ke ztrátě zaměstnání, či k rozpadu rodiny nebo vztahů,  faktory nastupující po „expozici“ traumatu – zde chronické varianty posttraumatické stresové poruchy může způsobit sekundární viktimizace, která je velmi zraňující. Právě

faktory

nastupující

po

„expozici“

traumatu

mají

význam

pro prevenci vzniku posttraumatické stresové poruchy a včasná, správná podpora sociálního okolí a dostupnost vhodných služeb je pro oběť rozhodující (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 31 - 36).

6.1

Laická pomoc Je zarážející, jak často je nejbližší okolí v kontaktu s obětí trestného činu

bezradné i přesto, že je viktimizace běžnou událostí. Strategie ignorování faktu trestného činu je nejčastěji se vyskytujícím problematickým chováním. S obětí okolí komunikuje tak, jakoby se nic nestalo, vybízí k tomu, aby oběť na incident zapomněla, a vyhýbá se hovoru o bolestivých místech.

39

V tomto případě přirozené mechanismy vyrovnávání se s traumatem tyto strategie blokují a negativní dopad trestného činu na oběť posilují nevhodné reakce okolí na primární viktimizaci. Dva mylné mýty jsou typické pro kontraproduktivní strategie zacházení s obětí trestného činu a jsou to: k oběti se chováme, jakoby se nic nestalo, aby mohla na vše co nejdříve zapomenout, nebo oběť je nemocný člověk a vyléčí jí farmaka, klid a odpočinek. Přitom je opak pravdou, protože oběť nikdy úplně nezapomene na trestný čin. Lze zformulovat doporučení pro jednání rodiny oběti a blízkých osob: Zpracování pocitu viny Oběť se v různých fázích viktimizace snaží najít vysvětlení události a zabývá se otázkou, proč se obětí trestného činu stala zrovna ona. Je vhodné oběť vyslechnout, nabízet ji alternativní pohledy a dát jí jasně najevo, že ona trestný čin nespáchala. K hledání nových sebejistot může pomoci srozumitelné a jasné sdělení, že pachatel je zodpovědný za to, co se stalo. Některé oběti si vyčítají, že se měly zachovat jinak, stále se znovu a znovu vrací k průběhu trestného činu a trápí je, jak se v situaci zachovaly či jak se nezachovaly. Normalizace následků viktimizace U obětí trestných činů může viktimizace odstartovat poruchy v chování a poruchy v prožívání, jako jsou například poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, příznaky vyhýbání se kontaktu se vším, co událost připomíná, nutkavé vtíravé myšlenky a vzpomínky na trestný čin, velká únava anebo předrážděnost. Rodina oběti by měla vědět, že toto je normální reakce na nenormální situaci. Tyto poruchy nebo jejich příznaky by měly časem slábnout, a když přetrvávají v nezměněné intenzitě nebo když sílí, mělo by se přemýšlet o odborné psychologické pomoci. Obnova pocitu bezpečí a schopnosti důvěřovat Důležitým znakem duševně vyrovnaného člověka je schopnost přiměřeně důvěřovat sám sobě a svému okolí. Předpoklady, že náš život je relativně bezpečný, předvídatelný a v podstatě uspořádaný, jsou silně otřeseny prožitkem kriminálního útoku. Lidé se poté jeví jako nesrozumitelní a nepředvídatelní, protože pocit důvěry je ochromen a oběť se uzavírá doma a omezuje sociální kontakty i své každodenní vycházky.

40

Podpora vyjadřování emocí Viktimizace vyvolává intenzivní emoce a pro většinu obětí je silným zážitkem. Ventilováním emocí dochází ke spotřebování negativní energie, která pak slábne nebo zmizí. Můžeme si všimnout, při kontaktu s obětí, že bezprostředně po trestném činu prožívá tak silné emoce, že většinou není schopna své líčení dokončit a neustále pláče. Takto probíhá zpracování viktimizace, emoce utichají a oběť je nakonec schopna vylíčit, co prožila. Toto je známka toho, že oběť trestný čin přijala jako nezměnitelný fakt a že se vyrovnala s traumatizujícím nábojem trestného činu. Obnova víry ve vlastní schopnosti Člověk, který je duševně stabilní, má pocit, že svůj život dokáže do určité míry regulovat a že jeho aktivity mají smysl. U oběti je narušen pocit vlastní autonomie a dosavadní náhled na okolí i na sebe samou se rozpadá, musí přeskládat mentální mapy a prolomené iluze v čemž ji může výrazně pomoci rodina, která by měla fungovat jako bezvýhradné místo podpory a bezpečí. Podpora při řešení hlavních problémů oběti Blízké osoby a přátelé oběti trestného činu mohou pozitivní roli sehrát tím, že jí podporují při řešení problémů. Pro oběť je posilující, pokud je doprovází osoba, které věří a na kterou se mohou spolehnout. Výrazná pomoc oběti je i pomoc při vyhledávání potřebných informací, například právnické informace či informace o psychologické intervenci nebo sociálních službách. Právě chování nejbližších

lidí

je

důležitým

faktorem

pro

překonání

viktimizace

(Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 126 - 130).

6.2

Psychologická intervence Oběť v akutním stavu těsně po činu - napadení pachatelem je traumatická

událost, která zraňuje psychickou integritu, mění zásadním způsobem životní situace, vztah k vlastnímu tělu, způsob jakým prožíváme vztahy s ostatními, ale mění i vnímání vlastních možností kontrolovat a ovlivňovat svůj život. V případě, že takováto psychická zranění nejsou správně a včas ošetřena, má pak za následek vznik různých sociálních, psychických a tělesných obtíží.

41

Z tohoto důvodu se v poslední době rozvíjí tzv. psychologie neodkladné péče, ve které se dále rozlišují dvě oblasti: terapie akutního traumatu a psychologická první pomoc. Tyto dvě oblasti směřují ke zmírňování stresových příznaků, stavů a ke stabilizaci oběti. Také ale usilují o nastartování přirozených pochodů, které vedou ke zpracování zážitků a zároveň se zaměřují na povzbuzení vlastních sil oběti. Psychologická pomoc se opírá o tři základní prvky, což jsou informace, intervence a identifikace rizikových osob. Informace - poskytnutí informací je nejdůležitější cestou k psychické stabilizaci oběti. Akutní reakce na stres vzbuzující strach a oběť je vnímá jako nenormální projevy. Je vhodné oběť informovat o reakcích, které se u ní případně mohou objevit. Intervence - je zaměřena na posilování vlastních zdrojů k překonání traumatu a na přijetí prvních opatření ke snižování stresu. Pomáhající by měl balancovat mezi akceptováním a vedením oběti, což znamená, že by měl být empatický, ale měl by oběť i usměrňovat. Kromě obecných doporučení existují i další techniky krizové intervence:distancování - používá se pro stavy, ve kterých událost zaplavila mysl. Dále se také používá TV - jde o techniky, které může nabídnout i poučený laik: vdechování bezpečí, svalová reakce, uzdravující barva. Identifikace rizikových osob - rizikové osoby jsou osoby, u kterých lze očekávat vznik tělesných, psychických nebo sociálních potíží. Musíme proto vnímat signály, které nám mohou napovědět, že má oběť k tomuto sklon. Signály mohou například být: dřívější zdravotní problémy, silná počáteční emocionální reakce na událost, reviktimizace, zvýšený výskyt neefektivních strategií zvládání stresu, nedostatek zdrojů podpory, zvýšený výskyt sekundárních následků, atd. V případě, že je oběť vyhodnocena jako riziková osoba, je třeba se zaměřit na zjištěné nepříznivé okolnosti. Oběť se nachází ve stabilizovaném stavu v různých fázích po činu a zde psychologická pomoc vychází ze zásad: podpora ventilace emocí, normalizace následků trestného činu, podpora ozdravných pochodů, poskytování informací a mobilizace zdrojů oběti, či návrat ke všedním dnům.

42

Lze využít následujících kroků pro dosažení efektivní psychologické pomoci při kontaktu s obětí násilného trestného činu: od oběti k „survivorovi“. Survivor je anglický výraz označující osobu, které se podařilo přežít. Jde o to, že v průběhu terapie či intervence se z oběti stává „survivor“, což znamená změnu nazírání traumatického zážitku v mysli oběti. Na trauma orientovaná terapie – pomoc oběti musí být zaměřena na viktimizaci (na to, co prožila, i na to, co je zdrojem poruch v prožívání a chování). Restaurování pocitu kontroly – pomoc směřuje k obnovení víry ve vlastní schopnosti a k obnovení důvěry ve vlastní moc. Terapie zjevných následků traumatu – viktimologická intervence se musí zabývat skutečnými problémy oběti, aby byla účinná. Pro poskytování účinné psychologické pomoci obětem se uplatňují pravidla:  aktivně naslouchat a zjišťovat hlavní problém klienta - na trestný čin oběť nikdy nezapomene, proto je jádrem psychologické pomoci povzbuzení klienta, aby otřesný zážitek přijal a emocionálně zpracoval. V tomto případě, když oběti pozorně nasloucháme, objevujeme zraněná místa, rány i silné stránky,  strategie malých krůčků – opírá se o přesvědčení, že vždy existují krůčky, kterými oběť může zahájit nesnadnou a dlouhou cestu, která vede k ukončení trápení. Malé krůčky obnášejí reakce, které oběť může zrealizovat, a zároveň posilují její sebedůvěru. Tímto se člověk učí jiným nebo novým způsobům chování, ale zároveň se učí lépe a jinak zvládat své trauma. I překontextování je dobře fungující postup, kdy se společně s obětí snažíme traumatickému zážitku dát jiný smysl než ten, který oběť doposud vnímala (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 131 - 139).

43

Následná psychologická péče

6.3

Jde

o

jakoukoliv

formu

odborné

pomoci,

která

je

založena

na dlouhodobějším a opakovaném kontaktu s klientem. Jedná se o odreagování, zacházení se současným životem, postupné řešení či zmapování úkolů, práci s emocemi a edukaci klienta (což jsou informace o zvláštnostech reakcí a prožívání). K využití následné psychologické péče dochází z důvodů:  oběť je na základě určitých kritérií vyhodnocena jako ohrožená či zranitelná osoba – u těchto osob je poté indikována následná psychologická péče,  klient sám projevuje zájem o následnou péči – většinou se jedná o klienty s delším časovým odstupem od trestného činu. U těchto klientů přetrvávají intenzivní příznaky traumatu a do této skupiny lze zařadit i oběti, které v důsledku pochodů sekundární viktimizace utrpěly nová emocionální zranění. Následná psychologická péče se řídí potřebami klienta a má různé podoby, může mít podobu distanční i prezenční, což jsou formy psychologické pomoci v krizi. Nejčastěji je využívána prezenční forma, kdy klienti docházejí do poradny. V nynější době je využívána i distanční forma, při které je kontakt zprostředkovaný přes internet.

Sociální pomoc

6.4

Victim Support je jednou z nejstarších služeb a existuje ve Velké Británii. Pro tuto službu je charakteristická úzká spolupráce státu s nestátní organizací, kdy skoro všechny služby pro oběť jsou financovány ze státního rozpočtu. Britský program Witness Support se taktéž ukazuje jako dobře fungující a tento nabízí pomoc

poškozeným

v postavení

svědků

přímo

v budovách

soudů

před a v průběhu hlavního líčení. Nevýhodou programu je finanční závislost na státním rozpočtu. Z důvodu, že náklady na tento program jsou vysoké, přistoupila vláda k reformě.

44

Ve Spojených státech amerických pracují na některých policejních stanicích sociální pracovnice, které úzce spolupracují při řešení konkrétních případů, ale jsou placeny z jiných rozpočtů než z těch státních. V České republice je tato problematika zařazena mezi priority, které budou z dostupných fondů a rozpočtů financovány, přičemž bude nezbytné zpracovat akční plán k implementaci Rozhodnutí Rady EU pro zacházení s oběťmi. V těchto případech se využívá i dotazníkové šetření, kdy Bílý kruh bezpečí o. s. na podzim roku 2003 sestavil pětistránkový dotazník za účelem porovnat potřeby obětí po činu s realitou (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 139 - 149).

Právní pomoc

6.5

Právo - společnost vyžaduje regulaci, do které se vnáší řád a musí obsahovat pravidla, která ho udržují. Regulace pomocí právních norem (příkazy a zákazy) je jedním ze základních způsobů regulace. Pravidla slušnosti, právní vědomí, spravedlnost i morálka společnosti mají vliv na právní normy a jejich obsah. Právo může ovlivňovat společnost a zároveň její chování v případě, že jednotlivci i společnosti je obsah norem znám. Vliv působení práva má funkci donucovací a funkci preventivní. Aby právo mohlo fungovat, musí ho člověk znát a v případě, že právo není dodržováno je toto chování postiženo sankcí. Moc práva je důležitým faktorem, který působí z hlediska postavení oběti. Spravedlnost - obsah práva a spravedlnosti je často považován za totožný. Je nutné si uvědomit obsah spravedlnosti, který má několik rovin: sociální, historickou, právní a morální. Tyto roviny mají svůj obsah, který se nekryje s obsahem jiné roviny. Právní spravedlnosti lze dosáhnout na základě definovaného postupu, který je obsažen v zákonech. Osoby a systém - nastane-li situace, kdy dojde k porušení právem chráněných zájmů společnosti, je osoba, která se stala obětí tohoto chování vystavena působení systému, který byl společností zvolen k nastolení právní spravedlnosti. Osoby, které právní pomoc poskytují, se dají rozdělit do několika skupin:

dobrovolná

skupina,

soudci,

45

advokáti,

státní

zástupci,

policejní vyšetřovatelé a právníci. Součástí systému je vyzdvihnutí nezávislé a nestranné instituce = instituce soudní. V rámci daného systému je soud nadán nezastupitelnou a neopakovatelnou pravomocí, která se promítá do systému a rozhoduje o právní spravedlnosti. Role právního poradce - je to osoba, která poskytuje právní pomoc a nestandardně využívá svých znalostí a zkušeností. V poradně se dostává do pozice, kde musí bez přípravy zformulovat odpovědi na otázky, které jsou pokládány oběti trestného činu a musí se odprostit od profesních návyků, které vznikly v návaznosti na profesní zaměření, které vyplývá z výkonu jeho činnosti. Právní poradce nemá možnost si ověřit verzi, kterou mu předkládá oběť. Obsah a zásady právní pomoci - právní pomoc vychází z práce s verzí, která je v poradně obětí trestného činu předestřena, což je jedna ze základních zásad pro obsah, postup a rozsah poskytované pomoci. Poradce při úvaze o správní a efektivní pomoci, musí vycházet z údajů, které na místě obdržel v omezeném časovém úseku. Při poskytování právní pomoci je nutné postupovat podle prioritizace, která říká, že důležitost a rozsah informací závisí pouze na osobě, která informace sděluje. Poradce se často dostává do situace, ve které zjišťuje, že nedostává jasné detaily, které jsou pro rozhodnutí o možné právní pomoci zásadní. Z tohoto důvodu se snaží tyto informace získat doplňujícími otázkami. Možnost poskytnutí a kombinace odborných služeb (psychologická intervence, psychologická péče) je možné prostřednictvím institucí a organizací, které jsou specializované právě na pomoc obětem trestného činu. Práva

poškozeného

-

pojem

oběť

trestného

činu

je

pojmem

kriminologickým a v trestním řádu se s ním nesetkáme. V trestním řízení oběť

vystupuje

v postavení

oznamovatele,

svědka

anebo

v postavení

poškozeného. Poškozený může být fyzická či právnická osoba. Své postavení poškozený neztrácí ani tehdy, pokud mu byla pachatelem uhrazena škoda na zdraví či na majetku, ale ani tehdy, když nárok na náhradu škody nemá. Poškozený má právo na informace, aktivní účast v trestním řízení, má právo na zmocněnce, na náhradu škody a na ochranu a bezpečí (Čírtková, Vitoušová a kol. 2007, s. 149 - 156).

46

Poškozený trestného činu, kterému byla způsobena újma na zdraví, majetku či nemajetková újma, má nárok nahlížet do spisu, zúčastnit se hlavního líčení, zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, má právo zúčastnit se veřejného zasedání konaného o odvolání nebo schvalování dohody o vině a trestu, k čemuž se poté může vyjádřit před skončením řízení a oběť má i právo činit návrhy na doplnění dotazování (Jelínek, Sovák 2000, s. 352). Poškozený je oprávněný navrhnout soudu, aby v odsuzujícím rozsudku byla obžalovanému uložena finanční

náhrada

za

to,

že

způsobil

nemajetkovou

újmu.

V případě,

že se obžalovaný na poškozeném obohatil, je oprávněn u soudu navrhnout, aby mu toto bylo vráceno. Oběť trestného činu má také právo učinit prohlášení o tom, jaký dopad na jeho dosavadní život měl spáchaný trestný čin a toto prohlášení může učinit v kterémkoliv stádiu trestního řízení. V případě, že by se poškozený chtěl vzdát práv, může toto učinit výslovným prohlášením, které sdělí orgánu činném v trestním řízení. Nastane-li situace, že poškozených je mimořádně vysoký počet, pak na návrh zástupce rozhodne v přípravném řízení předseda senátu, že poškození budou uplatňovat svá práva prostřednictvím jich společně zvoleného zmocněnce. Pokud se poškození neshodnou na společném zmocněnci, přidělí jim ho soud. Poškozený, který je zbaven či omezen na způsobilosti k právním úkonům, má svého zákonného zástupce, který vykonává jeho práva. V případě, že takového zástupce nemá, je mu přidělen předsedou senátu. Poškozeného o jeho právech poučí orgány činné v trestním řízení, které jsou povinny toto učinit a jsou povinny poskytnout poškozenému možnost, aby práva mohl uplatnit (Právní linka 2013).

47

6.6

Subjekty pomoci oběti trestného činu

6.6.1 Pomoc oběti trestného činu Jde o ochotu pomoci, či o přímou pomoc v nouzi. Instituce a organizace, které se zabývají pomocí obětem lze rozdělit na soukromé, státní a neziskové. Státní organizace pracují v několika oblastech. V sociální oblasti mají podobu domovů pro děti a matky, krizová centra, rodinné poradny, linku důvěry, apod. Ve školské oblasti se pomoc poskytuje učiteli, dětskými domovy, výchovnými poradci, či pedagogicko-psychologickými poradnami. Státní organizace pracuje i v oblasti zdravotní a to v podobě nemocnic, ambulancí, protitoxikomanických a

protialkoholních

léčeben

či

záchytných

stanic,

krizových

center

či psychoterapeutických pracovišť. Ale i církve, justice nebo například policisté pracují jako státní organizace pro pomoci obětem. Pomoc obětem je poskytována i nestátními neziskovými organizacemi, jako jsou například nadace, občanská a svépomocná sdružení, přičemž mezi nejznámější a zároveň mezi největší patří Podané ruce, SANANIM, telefonní linky, linky důvěry a různá krizová centra, která se obětem věnují. Poradenskou a léčebnou činnost v celé šíři poskytuje jako pomoc obětem i soukromá oblast. Jedná se převážně o soukromé kliniky, soukromé lékaře a soukromé psychologické pracoviště (Sochůrek 2003, s. 54 - 55). 6.6.2 Intervenční centra V libereckém kraji mají oběti trestných činů několik možností a center, kde mohou najít pomoc ve své situaci. Zde si uvedeme jen pár z nich. Bílý kruh bezpečí Jeho pobočka se nachází v Liberci, kde poskytuje právní informace, psychologické a sociální poradenství. Pomoc zde nabízejí odborně způsobilí poradci, jako jsou psychologové, právníci, lékaři a sociální pracovníci. Bílý kruh bezpečí je zapsán v Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů Ministerstva spravedlnosti (podle zákona č. 45/2013 Sb.), ale je zapsán i v Registru poskytovatelů sociálních služeb Ministerstvo práce a sociálních věcí.

48

Pomoc poskytuje prostřednictvím Linky Bílého kruhu bezpečí, která nabízí nonstop pomoc obětem a svědků trestných činů, DONA linka, která je taktéž nonstop a je určena pro pomoc obětem domácího násilí. Dále je pomoc poskytována prostřednictvím centrální sítě poraden a centrály Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra a prostřednictvím klíčových sociálních pracovníků pro zvlášť zranitelné oběti a pozůstalé. Poskytovaná služba přihlíží k okolnostem trestného činu a vždy respektuje individuální potřeby oběti a její osobnost (Bílý kruh bezpečí 2009). Občanské sdružení Respondeo Je centrum pro pomoc obětem se sídlem v Nymburku. Jeho posláním je podpora obětí trestné činnosti a nabízí sociálně-právní pomoc, poskytuje podporu v právních a bezpečnostních úkonech. Dále pomáhá se sepisováním dokumentů, při jednání s úřady, pomáhá lépe se zorientovat v trestním řízení. Nabízí sociální a právní poradenství, což zahrnuje i kontakt na organizace návazné péče. Své služby nabízí bezplatně, v anonymitě, dobrovolně, diskrétně a ke klientům má individuální přístup (Centrum pro pomoc obětem 2014). Centrum intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje Centrum zahájilo svou činnost 1. ledna 2007 v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a se zákonem č. 135/2006 Sb., ochrana před domácím násilím. Cílem je pomoc vyřešit krizovou situaci a vrátit člověka k běžnému životu. Ambulantně či terénně poskytuje sociálně-právní poradenství a krizovou intervenci. Cílovou skupinou centra jsou osoby ohrožené násilným chováním ze strany osob žijících s nimi ve společném obydlí nebo ze strany osob blízkých. Ohrožená osoba musí být starší 18 let s pobytem na území Libereckého kraje. Služby jsou zde poskytovány odborně způsobilými pracovníky, jsou odborné a bezpečné, poskytují se podle standardů zpracovaných pro intervenční centra a podle standardů kvality sociálních služeb, přičemž tyto jsou v souladu s platnými právními normami. Služba je poskytována bezplatně (Intervenční centrum 2012).

49

6.6.3 Probační a mediační služba Probační a mediační služba provádí úkony ve věcech, které jsou projednávány v trestním řízení, je účetní jednotkou a organizační složkou státu (Zák. č. 257/2000 Sb., § 1 odst. 1,2). Probací se rozumí vykonávání a organizování dohledu nad obviněným, odsouzeným nebo nad obžalovaným, ale také sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kontrola výkonu trestů, které nejsou spojeny s odnětím svobody. Mediací se poté rozumí mimosoudní zprostředkování, ve kterém se řeší spor mezi obviněným a poškozeným, či činnost, která směřuje k urovnání konfliktního stavu. S mediací musí ovšem obě strany souhlasit, jinak ji nelze provádět (Zák. č. 257/2000 Sb., § 2 odst. 1,2). Plnění úkolů Probační a mediační služby vykonávají střediska, která většinou nalezneme v sídlech okresních soudů nebo v sídlech obvodních a městských soudů. Příslušnost těchto středisek se řídí příslušností soudu a tyto se dají členit na oddělení, která jsou zaměřena na mladistvé odsouzené, na uživatele omamných a psychotropních látek a na obviněné ve věku blízkém věku mladistvých. Vnitřní organizaci středisek upravuje Statut Probační a mediační služby, který je vydán Ministerstvem spravedlnosti. (Zák. č. 257/2000 Sb., § 3 odst. 1 - 6). „Probační a mediační služba vytváří předpoklady k tomu, aby věc mohla být ve vhodných případech projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, nebo mohl být uložen a vykonán trest nespojený s odnětím svobody, anebo vazba byla nahrazena jiným opatřením. Za tímto účelem poskytuje obviněnému odborné vedení a pomoc, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s rodinným a sociálním prostředím, ve kterém žije a pracuje, s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život“ (Zák. č. 257/2000 Sb., § 4 odst. 1). Probační a mediační služba pomáhá i při odstraňování následků trestného činu poškozeným, ale i dalším osobám, které byly trestným činem dotčeny. Také věnuje mladistvým a obviněným ve věku blízkém věku mladistvých zvláštní péči a přispívá k ochraně práv osob, které byly trestnou činností poškozeny, ale přispívá i ke koordinaci terapeutických a sociálních programů práce s obviněnými (Zák. č. 257/2000 Sb., § 3 - 5).

50

Služba je v součinnosti s orgány sociálního zabezpečení, s poskytovateli zdravotních služeb, se školami a školskými zařízeními, se zájmovým sdružením občanů, s nadacemi a registrovanými církvemi a s náboženskými společnostmi, ale i s dalšími institucemi sledujícími humanitární cíle. Úzce spolupracuje s orgány, které vykonávají sociálně-právní ochranu dětí a poskytují dávky pomoci v hmotné nouzi. Při výkonu své funkce je úředník povinen řídit se zákony, předpisy a pokyny samosoudce, státního zástupce a předsedy senátu. Úředník musí chránit a respektovat lidská práva a svobody a důstojnost člověka. Úředník také informuje o situaci, kdy obviněný poruší podmínky, povinnosti či omezení, které mu jsou stanovené v rámci dohledu a povinnosti či omezení, které mu bylo uložené

v rámci

trestu,

který

nebyl

spojen

s odnětím

svobody

(Zák. č. 257/2000 Sb., § 5, 7 odst. 1 - 3). I po skončení pracovního poměru jsou zaměstnanci Probační a mediační služby povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, které se v souvislosti s výkonem funkce dozvěděli a nelze je k takovýmto věcem vyslýchat (Zák. č. 257/2000 Sb., § 9 odst. 1, 2). Dohled nad činností Probační a mediační služby vykonává ministerstvo, které vytváří podmínky důležité k řádnému výkonu probace a mediace. Ministr spravedlnosti jmenuje členy Rady pro probaci a mediaci, která se zřizuje k usměrňování činnosti Probační a mediační služby (Zák. č. 257/2000 Sb., § 11, 12 odst. 1, 2).

51

EMPIRICKÁ ČÁST

52

7 Analýza dat Cíl praktické části a výběrové analýzy

7.1

Cílem praktické části bylo zjistit, zda počet obětí trestné činnosti stoupá, klesá či stagnuje. Dílčím cílem práce je zjistit, jaká trestná činnost byla na obětech spáchána a to jak majetková trestná činnost, mravnostní, tak i trestná činnost násilného charakteru. Podle Dismana 2008 „Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme se snažit, aby nebyla příliš klikatá. První krok od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz.“ (Disman 2008, str. 78) Předmětná data byly zjištěny za pomoci studie spisové a statistické dokumentace, konkrétně pomocí kvantitativní empirické analýzy dat, dále behaviorální analýzou odtajněných oficiálních spisových a statistických přehledů, neodtajněných neoficiálních statistických přehledů a technikou otevřeného, axiálního a selektivního kódování u obětí trestné činnosti v okrese Česká Lípa. Teoretická i empirická část bakalářské práce je zpracována v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, změn a doplňků.

7.2

Předpoklady Předpoklad č. 1 Předpokládáme, že počet obětí násilné, mravnostní a majetkové trestné

činnosti v období let 2010 – 2013 v okrese Česká Lípa stagnuje či mírně klesá. Předpoklad č. 2 Předpokládáme, že v míře nad 25 % je počet obětí násilné trestné činnosti vyšší než počet obětí majetkové trestné činnosti.

53

7.3

Použitá metoda a její rozdělení „Konstruované koncepty zjišťujeme pomocí měření, v dalším kroku získaná

data analyzujeme statistickými metodami s cílem explorovat je, popisovat, případně ověřovat pravdivost našich představ o vztahu sledovaných proměnných“ (Hendl 2008, s. 44). Analýza empirických dat vychází z kriminálních statistik a zahrnuje údaje formálních instancí kontroly kriminality, tj. policie, státního zastupitelství, soudů a vězeňství. Jde o tzv. decentralizované statistiky, které neprocházejí státními statistickými orgány (relativně autonomní dílčí statistické soustavy). Parciální informace o kriminalitě zpracovává Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti. Část statistických údajů o kriminalitě je publikována ve Statistické ročence ČR, vydávané každoročně Českým statistickým úřadem. Při výběrovém šetření a k potvrzení či vyvrácení základních předpokladů bylo použito těchto níže uvedených metod:  studium spisové a statistické dokumentace pomocí kvantitativní empirické analýzy dat,  behaviorální analýza odtajněných oficiálních spisových a statistických přehledů a neodtajněných neoficiálních statistických přehledů,  technika otevřeného, axiálního a selektivního kódování. „Studium spisové a statistické dokumentace pomocí kvantitativní empirické analýzy dat.“ Byly použité zejména spisové a statistické údaje analyticko-evidenčního oddělení kanceláře ředitele Územního odboru Policie České republiky Česká Lípa. Dále statistické materiály Služby kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Policie České republiky Česká Lípa. Tyto materiály jsou široké veřejnosti nepřístupné, protože policii napomáhají při objasňování a vyšetřování nápadů celkové trestné činnosti v daném okrese, tj. v okrese Česká Lípa (informační provozování je upraveno nařízením MV ČR č. 42/2000).

54

„Behaviorální analýza odtajněných oficiálních spisových a statistických přehledů a neodtajněných neoficiálních statistických přehledů.“ K závěrečnému zpracování praktické části bylo provedeno studium dokumentace obecných statistických přehledů, které obsahově dokumentují spáchanou

trestnou

činnost.

Shromážděná

data

jsou

velmi

zajímavá,

ale neobsahují přehled spáchané trestné činnosti v okrese Česká Lípa a proto nebyla dále blíže analyzována. „Technika otevřeného, axiálního a selektivního kódování.“ Autoři této techniky jsou Anselm L. Strauss a Barney G. Glaser a tito chtěli ustanovit kvalitativní výzkum jako vědeckou metodologii. Kódovací techniky jsou konkrétní způsoby, jak nakládat s daty. Tyto data vedou k vytváření teoretických modelů a konceptů a nakládají s daty od těch nejjednodušších až po ty nejsložitější, kdy toto označujeme jako selektivní kódování. Otevřené kódování je vytvoření pojmů, které označují jednotky v textu, jako je například přidělení jmen určitým jevům. Axiální kódování navazuje na kódování otevřené, přičemž jeho cílem je vytvořit spojení mezi subkategoriemi a kategoriemi. Toto kódování je jako pomůcka při třídění dat. Výběr klíčové kategorie, kolem které se základní

analytický

příběh

organizuje,

zahrnuje

selektivní

kódování.

Jde o centrální kategorii, do které se vztáhnou ostatní kategorie a měla by zkoumaný jev dobře popisovat. Předmětné kódování zahrnuje i popis opakujících se vztahů mezi dimenzemi a vlastnostmi kategorií (Strauss, Corbinová 1999, s. 99). Ve srovnání s jinými metodami jsou zvolené metody formou studia dokumentace a analýzy nejen statistických materiálů snazší, ale o proti jiným metodám časově náročné a dosažení cíle je zde snáze dostupné. Výsledky nejsou nijak generalizované, mají podobu srovnávací a tím mají vyšší vypovídající hodnotu.

7.4

Popis výběrového vzorku a výběrové oblasti Pomocí výše uvedených metod bylo cílem v praktické části zachycení

a analyzování celkové situace v páchání trestné činnosti v okrese Česká Lípa.

55

Z tohoto důvodu obsahuje náš popisovaný vzorek tři věkové kategorie, které byly podrobeny pozdějšímu studiu a analýze. Jedná se o věkovou kategorii obětí do 18 let, dospělý od 18 let a oběti neurčeného věku. Na základě předem stanoveného výběrového vzorku byla také stanovena výběrová oblast, která přímo souvisela s oběťmi trestné činnosti a ve které byla následně provedena analýza dat. V tomto případě se jedná o okres Česká Lípa, který z pohledu orgánů činných v trestním řízení je rozdělen na správní obvody, které budou vyjmenovány níže. Okres Česká Lípa je jedním ze čtyř okresů Libereckého kraje a rozkládá se v jeho západní části. Jedná se okres pohraniční, přičemž je na severu ohraničen státní hranicí se Spolkovou republikou Německo. Na jihovýchodě sousedí s Mladoboleslavským okresem, na severovýchodě se nachází město Liberec, na jihu sousedí s Mělnickým okresem, v západní části sousedí s Litoměřickým okresem a severozápadní část s Děčínským okresem. Svoji rozlohou 1 073 km² je okres Česká Lípa největším okresem Libereckého kraje, kdy zaujímá téměř 36 % jeho výměry. Na území okresu nalezneme tři geografická pásma a to nížinné pásmo do 300 m. n. m., které se rozkládá na jihu okresu a jedná se o oblast Doks a Dubé. Dále zde nalezneme podhorské pásmo, které je 300 – 500 m. n. m. a zaujímá střední část okresu, přičemž je ohraničeno obcemi Skalice u České Lípy, Cvikov, Mimoň, Jablonné v Podještědí a Stružnice. Horské pásmo nad 500 m. n. m. je posledním pásmem a zabírá severní část okresu v okolí Krompachu, Kamenického Šenova a Práchně, přičemž je i nejchladnější částí v okresu. V Českolipském okrese se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 7 – 8 °C a vodní srážky dosahují dle pásem v rozsahu 600 – 1000 mm. Z celkové plochy okresu připadá 46 % na lesní půdu a 41 % na půdu zemědělskou. Nacházejí se zde lesní porosty, které jsou na jihu převážně borové a na severu převládají smrkové lesy. V krajině se nachází 2 670 vodních ploch, ze kterých je největší Máchovo jezero, které je nejen známou rekreační oblastí, ale navíc slouží i k chovu ryb. Hlavním vodním tokem je řeka Ploučnice, která protéká okresem od východu na západ.

56

Nejvyšším

bodem

okresu

je

vrch

Luž,

který

se

nachází

793 m. n. m. a naopak nejníže položené místo se nachází na hranici okresů Děčín a Česká Lípa, kde se jedná o hladinu řeky Ploučnice s nadmořskou výškou 233 m. n. m. V okrese Česká Lípa se nachází obce: Bezděz, Blatce (Beškov, Blatečky, Houska, Kondrádov, Tubož), Blíževedly (Hvězda, Litice, Skalka), Bohatice, Brniště (Hlemýždí, Jáchymov, Luhov, Nový Luhov, Velký Grunov), Cvikov (Cvikov I i II, Drnovec, Lindava, Naděje, Svitava, Trávník, Záhořín), Česká Lípa (Častolovice, Dobranov, Dolní Libchava, Dubice, Heřmaničky, Lada, Manušice, Okřešice, Písečná, Stará Lípa, Vítov, Vlčí Důl, Žízníkov), Doksy (Břehyně, Kruh, Obora, Staré Splavy, Vojetín, Zbyny, Ždár), Dubá (Bukovec, Deštná, Dražejov, Dřevčice, Heřmánky, Horky, Horní Dubová Hora, Kluk, Korce, Křenov, Lhota, Nedamov, Nedvězí, Nový Berštějn, Panská Ves, Plešivec, Sušice, Zakšín, Zátyní), Dubnice, Hamr na jezeře (Břevniště, Útěchovice), Holany (Hostíkovice, Loubí, Oslovice, Rybnov), Horní Libchava, Horní Police (Podlesí, Pod Školou), Chlum (Drchlava, Hradiště, Maršovice), Chotovice, Jestřebí (Pavlovce, Újezd), Jablonné v Podještědí, Janovice v Podještědí, Kamenický Šenov (Prácheň), Kozly, Kravaře (Janovice, Rané, Sezímky, Veliká, Víska), Krompach (Juliovka, Valy), Kunratice u Cvikova, Kvítkov, Luka (Týn), Mařenice (Dolní Světlá, Horní Světlá, Mařeničky), Mimoň (Mimoň I – VI, Srní Potok, Vranov), Noviny pod Ralskem, Nový Bor (Arnultovice, Bukovany, Janov, Pihel), Nový Oldřichov (Mistrovice), Okna, Okrouhlá, Pertoltice pod Ralskem, Polevsko, Provodín (Srní u České lípy), Prysk (Dolní i Horní Prysk, Vesnička), Radvanec (Maxov), Ralsko (Boreček, Horná Krupá, Hradčany, Hvězdov, Jabloneček, Kuřívody, Náhlov, Ploužnice, Svébořice), Skalice u České Lípy, Skalka u Doks, Sloup v Čechách, Slunečná, Sosnová, Stráž pod Ralskem, Stružnice (Bořetín, Jezvé, Stráž u České Lípy), Stvolínky (Kolné, Novina, Stvolínecké Petrovice, Taneček), Svojkov, Svor (Rousínov), Tachov, Tuhaň (Dolní Dubová Hora, Domašice, Obrok, Pavličky, Tuhanec), Velenice, Velký Valtinov, Volfartice (Nová Ves), Vrchovany, Zahrádky (Borek, Šváby), Zákupy (Božíkov, Brenná, Kamenice, Lasvice, Šidlov, Veselí), Žandov (Dolní Police, Heřmanice, Novosedlo, Radeč, Valteřice, Velká Javorská), Ždírec (Bořejov, Ždírecký Důl).

57

Obrázek č. 1 - demografický snímek okresu Česká Lípa Česká republika byla reformou státní správy k 1. 1. 2000 nově rozdělena na 14 krajů, kdy okres Česká Lípa společně s okresy Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily se staly součástí Libereckého kraje. K 1. 1. 2003 nabyla platnosti poslední reforma státní správy, kdy byly zrušeny úřady a současně byly ustanoveny územní obvody pověřených obcí a správní obvody obcí s rozšířenou působností, přičemž nebyly zrušeny okresy jako územní jednotky. Správní obvody obcí s rozšířenou působností územně neodpovídají hranicím okresů, kdy například v okresu Česká Lípa jsou dva správní obvody rozděleny v rámci

Územního

odboru

ředitelství

Policie

České

republiky

a tak správní obvody okresu Česká Lípa přesně vymezují společnou hranici policejní působnosti v rámci Správy Severočeského kraje Policie České republiky. Konkrétně na území okresu byl vytvořen správní obvod č. 1 obce s rozšířenou působností Česká Lípa a na jeho území leží obvody pověřených obcí Česká Lípa, Doksy, Mimoň a správní obvod č. 2 Nový Bor s územními obvody pověřených obcí (viz. obrázek č. 2 a obrázek č. 3). V Českolipském okrese je 57 obcí z toho 11 měst, kdy středisky osídlení jsou především město Česká Lípa, Nový Bor, Mimoň a Doksy.

58

Obrázek č. 2 - správní obvod č. 1

Obrázek č. 3 - správní obvod č. 2

59

7.5

Vyhodnocení předpokladů

7.5.1 Předpoklad č. 1 Předpokládáme, že počet obětí násilné a majetkové trestné činnosti v období let 2010 – 2013 v okrese Česká Lípa stagnuje či mírně klesá. Tabulka č. 1 - násilná trestná činnost a počet obětí za rok 2010 Název trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Násilné trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

269

100,00%

26

100,00%

185

100,00%

10

100,00%

Vraždy loupežné

1

0,37%

0

0,00%

1

0,54%

0

0,00%

Vraždy motivované osobními vztahy

5

1,86%

0

0,00%

5

2,70%

0

0,00%

Loupeže

35

13,01%

7

26,92%

30

16,22%

0

0,00%

Usmrcení z nedbalosti

1

0,37%

0

0,00%

0

0,00%

1

10,00%

Násilí proti úřední osobě mimo policie

2

0,74%

0

0,00%

1

0,54%

1

10,00%

Násilí proti úřední osobě a policie

8

2,97%

0

0,00%

7

3,78%

0

0,00%

Úmyslné ublížení na zdraví

86

31,97%

13

50,00%

80

43,24%

0

0,00%

Násilí a vyhrožováni proti skupině osob

1

0,37%

0

0,00%

0

0,00%

1

10,00%

Nebezpečné vyhrožování

36

13,38%

2

7,69%

30

16,22%

6

60,00%

Nebezpečné pronásledování

6

2,23%

0

0,00%

6

3,24%

0

0,00%

Vydírání

12

4,46%

1

3,85%

9

4,86%

1

10,00%

Omezení a zbavení osobní svobody

8

2,97%

0

0,00%

7

3,78%

0

0,00%

Týrání svěřené osoby

2

0,74%

3

11,54%

0

0,00%

0

0,00%

Týrání osob žijících ve společném obydlí

8

2,97%

0

0,00%

9

4,86%

0

0,00%

Ostatní násilné trestné činy

58

21,56%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Obecná kriminalita

60

V období let 2010 - 2013 bylo spácháno 10 354 majetkových, mravnostních a

násilných

trestných

činů,

kdy

1078

jich

bylo

násilných

a majetkových trestných činů bylo spácháno 8989. Ve spojitosti s těmito trestnými činy bylo vyšetřováno 1754 obětí. U násilné trestné činnosti bylo zjištěno 857 obětí, 631 obětí majetkové trestné činnosti a 266 obětí mravnostních trestných činů. Pod násilné trestné činy zahrnujeme i mravnostní trestné činy, které budou uvedeny zvlášť. V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2010 spácháno 269 násilných trestných činů. Registrováno bylo 221 obětí, kdy konkrétně z toho bylo 26 (11,76 %) obětí do 18 let, 185 (83,72%) obětí nad 18 let a 10 (4,52%) obětí neurčeného věku. Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde bylo obětí mužského pohlaví 17 (65,38%), 6 (23,08%) obětí ženského pohlaví a 3 (11,54%) oběti spadající do objektu napadení - skupina do 18 let. Dále bylo 100 (54,05%) obětí mužského pohlaví, 72 (38,92%) obětí ženského pohlaví a 13 (7,03%) obětí spadajících do objektu napadení - skupina nad 18 let. Obětí neurčeného věku bylo 10 a tyto spadají do objektu napadení – skupina.

61

Tabulka č. 2 – mravnostní trestné činy a počet obětí v roce 2010 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Mravnostní trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

98

100,00%

85

100,00%

9

100,00%

0

0,00%

Znásilnění

9

9,18%

2

2,35%

7

77,78%

0

0,00%

Pohlavní zneužívání ostatní

52

53,06%

52

61,18%

0

0,00%

0

0,00%

Šíření pornografie

17

17,35%

16

18,82%

0

0,00%

0

0,00%

Soulož mezi příbuznými

1

1,02%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Obchodování s lidmi

2

2,04%

0

0,00%

2

22,22%

0

0,00%

Ostatní mravnostní trestné činy

17

17,35%

15

17,65%

0

0,00%

0

0,00%

V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2010 spácháno 98 mravnostních trestných činů. Konkrétně bylo 94 obětí a z toho bylo 85 (90,43%) obětí do 18 let a 9 (9,57%) obětí nad 18 let. Oběť neurčeného věku není registrována žádná. Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde byla jedna oběť mužského pohlaví, což je 1,18%, 83 (97,64%) obětí ženského pohlaví a 1 (1,18%) oběť spadající do objektu napadení - skupina do 18 let. Dále bylo 8 (98,89%) obětí ženského pohlaví a 1 (11,11%) oběť spadající do objektu napadení - skupina nad 18 let.

62

Tabulka č. 3 – majetkové trestné činy a počet obětí v roce 2010 Název trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Majetkové trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

2330

100,00%

23

100,00%

124

100,00%

0

0,00%

Krádeže kapesní

87

3,73%

8

34,78%

90

72,58%

0

0,00%

Krádeže jiné na osobách

39

1,67%

15

65,22%

34

27,42%

0

0,00%

Krádeže ostatní

2204

94,59%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Za celý rok 2010 bylo spácháno 2330 majetkových trestných činů, přičemž obětí bylo celkem 147. Oběti jsou rozděleny na oběti do 18 let, oběti nad 18 let a oběti neurčitého věku, které v tomto roce nebyly zjištěny. Ve skupině obětí do 18 let bylo konkrétně 6 (26,90%) obětí kapesních krádeží a 11 (47,82%) obětí krádeží na osobách mužského pohlaví. Obětí ženského pohlaví bylo 6 (17,39%), kdy dvě (8,7%) z toho byly oběti kapesní krádeže. Ve skupině obětí nad 18 let bylo celkem 58 obětí mužského pohlaví, kdy z toho bylo 42 (33,87%) obětí kapesních krádeží a 16 (12,90%) bylo obětí krádeži na osobě. Obětí ženského pohlaví bylo 66, přičemž obětí kapesních krádeží bylo 48 (38,71%) a obětí krádeži na osobě bylo 18 (14,52%). V oblasti majetkové trestné činnosti byly spáchány trestné činy, které jsem zařadila do krádeží ostatních. Jedná se konkrétně o 3 krádeže mezi zaměstnanci na pracovišti, 178 krádeží motorových vozidel dvoustopých a 7 krádeží motorových vozidel jednostopých, 304 krádeží věcí z automobilů, 93 krádeží motorových vozidel, 60 krádeží jízdních kol, 3 krádeže domácího zvířectva, 40 krádeží v bytech, 262 krádeží v jiných objektech a 176 ostatních krádeží. Mezi krádeže prosté, které byly v roce 2010 zjištěny v okrese Česká Lípa, můžeme zařadit podvody, kterých bylo zjištěno 81, dále bylo zjištěno 17 zpronevěr, 25 zatajených věcí, 3 neoprávněné užívání cizí věci, 148 poškozování cizích věcí, 2 x pytláctví a ostatní majetkové trestné činy.

63

Tabulka č. 4 – násilné trestné činy a počet obětí v roce 2011 Název trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Násilné trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

297

100,00%

29

100,00%

186

100,00%

12

100,00%

Vraždy ostatní

1

0,34%

0

0,00%

1

0,54%

0

0,00%

Vraždy motivované osobními vztahy

4

1,35%

0

0,00%

4

2,15%

0

0,00%

Loupeže

42

14,14%

10

34,48%

34

18,28%

1

8,33%

Loupeže na finančních institutech

1

0,34%

0

0,00%

1

0,54%

0

0,00%

Násilí proti úřední osobě a orgánu veřejné moci policistovi

18

6,06%

0

0,00%

15

8,06%

3

25,00%

Násilí proti úřední osobě a orgánu veřejné moci obecní policie

1

0,34%

0

0,00%

1

0,54%

0

0,00%

Úmyslné ublížení na zdraví

84

28,28%

6

20,69%

71

38,17%

2

16,67%

Rvačky

1

0,34%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Nebezpečné vyhrožování

33

11,11%

4

13,79%

26

13,98%

4

33,33%

Nebezpečné pronásledování

6

2,02%

0

0,00%

6

3,23%

0

0,00%

Vydírání

20

6,73%

3

10,34%

15

8,06%

2

16,67%

Omezení a zbavení osobní svobody

9

3,03%

2

6,90%

7

3,76%

0

0,00%

Týrání svěřené osoby

2

0,67%

2

6,90%

0

0,00%

0

0,00%

Týrání osob žijících ve společném obydlí

6

2,02%

2

6,90%

5

2,69%

0

0,00%

Ostatní násilné trestné činy

69

23,23%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2011 spácháno 297 násilných trestných činů. Konkrétně bylo 227 obětí a z toho bylo 29 (12,77%) obětí do 18 let, 186 (81,94%) obětí nad 18 let a 12 (5,29%) obětí neurčeného věku. Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde bylo obětí mužského pohlaví 22 (75,86%), 6 (20,69%) obětí ženského pohlaví a 1 (3,45%) oběť spadající do objektu napadení - skupina do 18 let.

64

Dále bylo 101 (54,30%) obětí mužského pohlaví, 66 (35,48%) obětí ženského pohlaví a 19 (10,22%) oběti spadající do objektu napadení - skupina nad 18 let. Obětí neurčeného věku bylo 12 (5,29%) a tyto spadají do objektu napadení – skupina. Tabulka č. 5 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2011 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Mravnostní trestné činy Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

129

100,00%

112

100,00%

10

100,00%

0

0,00%

Znásilnění

13

10,08%

5

4,46%

9

90,00%

0

0,00%

Sexuální nátlak

1

0,78%

1

0,89%

0

0,00%

0

0,00%

Pohlavní zneužívání v závislosti

2

1,55%

2

1,79%

0

0,00%

0

0,00%

Pohlavní zneužívání ostatní

45

34,88%

45

40,18%

0

0,00%

0

0,00%

Šíření pornografie

25

19,38%

24

21,43%

1

10,00%

0

0,00%

Ostatní mravnostní trestné činy

43

33,33%

35

31,25%

0

0,00%

0

0,00%

Oběti trestných činů do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2011 spácháno 129 mravnostních trestných činů. Konkrétně bylo 122 obětí a z toho bylo 112 (91,80%) obětí do 18 let a 10 (8,20%) obětí nad 18 let. Oběť neurčeného věku není registrována žádná. Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde bylo 9 (8,04%) obětí mužského pohlaví, 96 (85,71%) obětí ženského pohlaví a 7 (6,25%) obětí spadající do objektu napadení - skupina do 18 let. Dále bylo 9 (90%) obětí ženského pohlaví a jedna (10%) oběť spadající do objektu napadení - skupina nad 18 let.

65

Tabulka č. 6 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2011 Název trestné činnosti

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Majetkové trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

2316

100,00%

14

100,00%

185

100,00%

1

100,00%

Krádeže kapesní

136

5,87%

7

50,00%

148

80,00%

1

100,00%

Krádeže jiné na osobách

41

1,77%

7

50,00%

37

20,00%

0

0,00%

Krádeže ostatní

2139

92,36%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Za celý rok 2011 bylo spácháno 2316 majetkových trestných činů, přičemž obětí bylo 200. Oběti jsou rozděleny na oběti do 18 let, oběti nad 18 let a oběti neurčitého věku, kdy tato oběť byla jedna (0,5%). Ve skupině obětí do 18 let byly konkrétně 2 (14,29%) oběti kapesních krádeží a 4 (28,57%) oběti krádeží na osobách mužského pohlaví. Obětí ženského pohlaví byly 3 (21,43%) a 5 (35,71%) obětí z toho byly oběti kapesní krádeže a 26 (27,66%) obětí krádeže na osobách. Ve skupině obětí nad 18 let bylo celkem 94 obětí mužského pohlaví, kdy z toho bylo 68 (72,34%) obětí kapesních krádeží. Obětí ženského pohlaví bylo 91, přičemž obětí kapesních krádeží bylo 80 (87,91%) a obětí krádeže na osobě bylo 11 (12,09%). Jedna (0,5%) oběť byla neurčeného věku, kdy tato byla obětí kapesní krádeže a spadala do objektu napadení – skupina. V oblasti majetkové trestné činnosti byly spáchány i jiné trestné činy, které jsem zařadila do krádeží ostatních. Jedná se konkrétně o 29 vloupání do obchodů, jedno vloupání do výkladní skříně, 15 vloupání do restaurací a hostinců, 7 vloupání do ubytovacích objektů, 15 vloupání do kiosků, 5 vloupání do škol, 31 vloupání a krádeží v bytech, 89 krádeží vloupáním do víkendových chat soukromých osob, 56 krádeží vloupáním do rodinných domků a 553 krádeží vloupáním do ostatních objektů.

66

Do krádeží prostých, kterých bylo celkem 1208, mimo krádeží na osobách a krádeží kapesních můžeme také zařadit 115 krádeží motorových vozidel dvoustopých, jednu krádež mezi zaměstnanci na pracovišti, 8 krádeží motorových vozidel jednostopých, 256 krádeží věcí z vozidel, 75 krádeží součástek motorových vozidel, 60 krádeží jízdních kol, 11 krádeží domácího zvířectva, 57 krádeží v bytech, 243 krádeží v jiných objektech a 209 ostatních krádeží. Dále bylo ještě z majetkových trestných činů zjištěno 86 podvodů, 28 zpronevěr, 2 neoprávněné užívání věci, 23 zatajení věci, 167 poškozování cizí věci a 1 pytláctví.

67

Tabulka č. 7 – násilné trestné činy a počet obětí za rok 2011 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Násilné trestné činy

Oběti trestných činů do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

264

100,00%

31

100,00%

184

100,00%

8

100,00%

Vraždy motivované osobními vztahy

1

0,38%

0

0,00%

0

0,00%

1

12,50%

Loupeže

45

17,05%

5

16,13%

45

24,46%

1

12,50%

Násilí proti úřední osobě a orgánů veřejné moci obecní policie

1

0,38%

0

0,00%

1

0,54%

0

0,00%

Násilí proti úřední osobě mimo policie

1

0,38%

0

0,00%

0

0,00%

1

12,50%

Násilí proti úřední osobě a policie

15

5,68%

1

3,23%

13

7,07%

1

12,50%

Úmyslné ublížení na zdraví

68

25,76%

7

22,58%

65

35,33%

1

12,50%

Nebezpečné vyhrožování

25

9,47%

1

3,23%

26

14,13%

2

25,00%

Nebezpečné pronásledování

4

1,52%

0

0,00%

4

2,17%

0

0,00%

Vydírání

22

8,33%

4

12,90%

22

11,96%

0

0,00%

Omezení a zbavení osobní svobody

5

1,89%

3

9,68%

2

1,09%

0

0,00%

Týrání svěřené osoby

10

3,79%

9

29,03%

0

0,00%

1

12,50%

Týrání osob žijících ve společném obydlí

6

2,27%

1

3,23%

6

3,26%

0

0,00%

Ostatní násilné trestné činy

61

23,11%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

V roce 2012 bylo registrováno 264 násilných trestných činů a 223 obětí. Oběti byly rozděleny na tři skupiny podle věku, kdy obětí do 18 let bylo 31 (13,9%), obětí nad 18 let bylo 184 (82,51%) a 8 (3,59%) bylo obětí neurčeného věku.

68

Dále můžeme oběti rozdělit ještě podle pohlaví a věku, což nebylo v tabulce zaznamenáno. Jedná se o 14 (45,16%) obětí mužského pohlaví do 18 let, 13 (41,94%) obětí ženského pohlaví do 18 let a 4 (12,90%) oběti, které spadají do objektu napadení – skupina. Ve skupině nad 18 let se jedná o 106 (57,61%) obětí mužského pohlaví, 69 (37,5%) obětí ženského pohlaví a 9 (4,89%) obětí spadajících do objektu napadení – skupina. V poslední skupině obětí neurčeného věku je 8 (3,59%) obětí. Tabulka č. 8 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2012 Název trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Spácháno trestných činů

Oběti trestných činů

Mravnostní trestné činy

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

32

100,00%

20

100,00%

7

100,00%

2

100,00%

Znásilnění

13

40,63%

7

35,00%

6

85,71%

0

0,00%

Pohlavní zneužívání ostatní

15

46,88%

13

65,00%

0

0,00%

2

100,00%

Obchodování s lidmi

1

3,13%

0

0,00%

1

14,29%

0

0,00%

Ostatní mravnostní trestné činy

3

9,38%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2012 spácháno 38 mravnostních trestných činů. Konkrétně bylo 29 obětí a z toho bylo 20 (68,97%) obětí do 18 let a 7 (24,14%) obětí nad 18 let. Oběti neurčeného věku byly dvě (6,89%). Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde bylo 20 obětí ženského pohlaví do 18 let. Jedna (14,29%) oběť mužského pohlaví a 6 (85,71%) obětí ženského pohlaví nad 18 let.

69

Tabulka č. 9 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2012 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Majetkové trestné činy

Oběti trestných činů do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

1977

100,00%

11

100,00%

140

100,00%

0

0,00%

Krádeže kapesní

114

5,77%

7

63,64%

109

77,86%

0

0,00%

Krádeže jiné na osobách

21

1,06%

4

36,36%

31

22,14%

0

0,00%

Krádeže ostatní

1842

93,17%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

V roce 2012 bylo zjištěno 1977 majetkových trestných činů, u kterých je zjištěná škoda ve výši 49 980 000 Kč. Z krádeží kapesních a krádeží na osobách je registrováno 151 obětí, které jsou rozděleny podle věku. Konkrétně se jedná o 7 (63,64%) obětí kapesních krádeží a 4 (36,36%) oběti krádeže na osobách do 18 let věku. Dále je to 109 (77,86%) obětí kapesních krádeží a 31 (22,14%) obětí krádeží na osobě nad 18 let. V tomto roce nebyla v majetkové trestné činnosti registrována žádná oběť neurčeného věku. Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a věku, kdy do skupiny do 18 let řadíme 4 (36,36%) oběti kapesní krádeže a 3 (27,27%) oběti krádeže na osobě mužského pohlaví. U žen byly dvě (18,17%) oběti kapesních krádeží a jedna (9,1%) oběť krádeže na osobě. Jedna (9,1%) oběť do 18 let je registrována i v objektu napadení – skupina. U obětí nad 18 let registrujeme 52 (37,14%) obětí kapesních krádeží u mužů a 12 (8,57%) obětí krádeží na osobě. U žen je to 55 (39,29%) obětí krádeží kapesních a 19 (13,57%) obětí krádeží na osobě. Dvě (1,43%) oběti kapesní krádeže jsou registrovány u objektu napadení – skupina. Do kategorie krádeže ostatní jsem zahrnula zbylé majetkové trestné činy, u kterých nejsou registrovány oběti primární. Jedná se o krádeže vloupáním do různých objektů, budov, domů a chat, kterých bylo zjištěno 653 za tento rok. Dále to jsou krádeže prosté, kterých celkem bylo zjištěno 1057 a 267 ostatních majetkových trestných činů.

70

Tabulka č. 10 – Násilné trestné činy a počet obětí za rok 2013 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Násilné trestné Územní odbor Policie činy České republiky Česká Absolutní Relativní Lípa

Oběti trestných činů do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

hodnota

hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

248

100,00%

20

100,00%

158

100,00%

8

100,00%

Vraždy ostatní

1

0,40%

1

5,00%

0

0,00%

0

0,00%

Vraždy motivované osobními vztahy

2

0,81%

0

0,00%

2

1,27%

0

0,00%

Loupeže

22

8,87%

6

30,00%

18

11,39%

0

0,00%

Násilí proti úřední osobě a orgánu veřejné moci obecní policie

1

0,40%

0

0,00%

1

0,63%

0

0,00%

Násilí proti úřední osobě a policie

10

4,03%

1

5,00%

7

4,43%

2

25,00%

Úmyslné ublížení na zdraví

68

27,42%

4

20,00%

72

45,57%

1

12,50%

Nebezpečné vyhrožování

25

10,08%

3

15,00%

22

13,92%

2

25,00%

Nebezpečné pronásledování

6

2,42%

1

5,00%

5

3,16%

0

0,00%

12

4,84%

0

0,00%

11

6,96%

2

25,00%

8

3,23%

2

10,00%

6

3,80%

0

0,00%

1

0,40%

1

5,00%

0

0,00%

0

0,00%

Týrání osob žijících ve společném obydlí

11

4,44%

1

5,00%

14

8,86%

1

12,50%

Ostatní násilné trestné činy

81

32,66%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Vydírání Omezení a zbavení osobní svobody Týrání svěřené osoby

V roce 2013 bylo registrováno 248 násilných trestných činů a 186 obětí. Oběti byly rozděleny na tři skupiny podle věku, kdy obětí do 18 let bylo 20 (10,75%), obětí nad 18 let bylo 158 (84,95%) a 8 (4,3%) bylo obětí neurčeného věku. Dále můžeme oběti rozdělit ještě podle pohlaví a věku, což nebylo v tabulce zaznamenáno. Jedná se o 9 (45%) obětí mužského pohlaví do 18 let, 7 (35%) obětí ženského pohlaví do 18 let a 4 (20%) oběti, které spadají do objektu napadení – skupina.

71

Ve skupině obětí nad 18 let se jedná o 84 (53,16%) obětí mužského pohlaví, 58 (36,71%) obětí ženského pohlaví a 16 (10,13%) obětí spadajících do objektu napadení – skupina. V poslední skupině obětí neurčeného věku je osm obětí ve skupině. Tabulka č. 11 – mravnostní trestné činy a počet obětí za rok 2013 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Mravnostní trestné činy Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

28

100,00%

12

100,00%

8

100,00%

1

100,00%

Znásilnění

11

39,29%

3

25,00%

7

87,50%

1

100,00%

Sexuální nátlak

1

3,57%

1

8,33%

0

0,00%

0

0,00%

Pohlavní zneužívání ostatní

6

21,43%

6

50,00%

0

0,00%

0

0,00%

Kuplířství

2

7,14%

1

8,33%

1

12,50%

0

0,00%

Ostatní mravnostní trestné činy

8

28,57%

1

8,33%

0

0,00%

0

0,00%

Oběti trestných činů

do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

V rámci ročně registrované kriminality bylo v roce 2013 spácháno 28 mravnostních trestných činů. Konkrétně bylo 21 obětí a z toho bylo 12 (57,14%) obětí do 18 let a 8 (38,1%) obětí nad 18 let. Oběť neurčeného věku byla jedna (4,76%). Oběti dále můžeme rozdělit podle pohlaví a zde byla jedna (8,33%) oběť mužského pohlaví, 9 (75%) obětí ženského pohlaví a dvě (16,67%) oběti spadající do objektu napadení – skupina do 18 let. Obětí ženského pohlaví nad 18 let bylo 8 a registruje se jedna oběť neurčeného věku.

72

Tabulka č. 12 – majetkové trestné činy a počet obětí za rok 2013 Název trestné činnosti

Spácháno trestných činů

Územní odbor Policie České republiky Česká Lípa

Majetkové trestné činy Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Obecná kriminalita

2366

100,00%

15

100,00%

118

100,00%

0

0,00%

Krádeže kapesní

96

4,06%

8

53,33%

89

75,42%

0

0,00%

27

1,14%

7

46,67%

29

24,58%

0

0,00%

2243

94,80%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

Krádeže jiné na osobách Krádeže ostatní

Oběti trestných činů do 18 let

nad 18 let

neurčený věk

V tomto roce bylo celkem zjištěno 2366 majetkových trestných činů s celkovou škodou ve výši 60 970 000 Kč a celkově bylo zjištěno 133 obětí. Oběti byly rozděleny podle věku a podle toho, zda byly obětí kapesní krádeže nebo obětí krádeže na osobě. Obětí kapesních krádeží do 18 let bylo 8, kdy z toho jsou registrovány dvě (25%) oběti mužského pohlaví a 6 (75%) obětí ženského pohlaví. Obětí kapesní krádeže nad 18 let je registrováno 89 a z toho se jedná o 48 (53,93%) obětí mužského pohlaví a 41 (46,07%) obětí ženského pohlaví. Další oběti krádeží na osobě je ve věku do 18 let registrováno 7 a z toho jsou čtyři (57,14%) oběti mužského pohlaví a 3 (42,86%) ženského pohlaví. Obětí nad 18 let je 29 a z toho je 13 (44,83%) obětí mužského pohlaví a 16 (55,17%) obětí ženského pohlaví. Oběti neurčeného věku v majetkové trestné činnosti nejsou v tomto roce registrovány. Do kategorie ostatní krádeže jsem zahrnula 781 krádeží vloupáním, 1168 krádeží prostých a 294 ostatních majetkových trestných činů.

73

Tabulka č. 13 – násilné trestné činy a počet obětí za léta 2010 - 2013 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Počet obětí

221

100,00%

227

100,00%

223

100,00%

186

100,00%

Oběti do 18 let - muži

17

7,69%

22

9,69%

14

6,28%

9

4,84%

Oběti do 18 let - ženy

6

2,71%

6

2,64%

13

5,83%

7

3,76%

Oběti do 18 let - skupiny

3

1,36%

1

0,44%

4

1,79%

4

2,15%

Oběti nad 18 let - muži

100

45,25%

101

44,49%

106

47,53%

84

45,16%

Oběti nad 18 let - ženy

72

32,58%

66

29,07%

69

30,94%

58

31,18%

Oběti nad 18 let - skupiny

13

5,88%

19

8,37%

9

4,04%

16

8,60%

Oběti neurčeného věku

10

4,52%

12

5,29%

8

3,59%

8

4,30%

Tabulka č. 14 - mravnostní trestné činy a oběti za léta 2010 - 2013 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Počet obětí

94

100,00%

122

100,00%

29

100,00%

21

100,00%

Oběti do 18 let - muži

1

1,06%

9

7,38%

0

0,00%

1

4,76%

Oběti do 18 let - ženy

83

88,30%

96

78,69%

20

68,97%

9

42,86%

Oběti do 18 let - skupiny

1

1,06%

7

5,74%

0

0,00%

2

9,52%

Oběti nad 18 let - muži

0

0,00%

0

0,00%

1

3,45%

0

0,00%

Oběti nad 18 let - ženy

8

8,51%

9

7,38%

6

20,69%

8

38,10%

Oběti nad 18 let - skupiny

1

1,06%

1

0,82%

0

0,00%

0

0,00%

Neurčený věk

0

0,00%

0

0,00%

2

6,90%

1

4,76%

74

Tabulka č. 15 - majetkové trestné činy a oběti za léta 2010 - 2013 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Počet obětí

147

100,00%

200

100,00%

151

100,00%

133

100,00%

Oběti do 18 let - muži

17

11,56%

6

3,00%

7

4,64%

6

4,51%

Oběti do 18 let - ženy

6

4,08%

8

4,00%

3

1,99%

9

6,77%

Oběti do 18 let - skupiny

0

0,00%

0

0,00%

1

0,66%

0

0,00%

Oběti nad 18 let - muži

58

39,46%

94

47,00%

64

42,38%

61

45,86%

Oběti nad 18 let - ženy

66

44,90%

91

45,50%

74

49,01%

57

42,86%

Oběti nad 18 let - skupiny

0

0,00%

0

0,00%

2

1,32%

0

0,00%

Neurčený věk

0

0,00%

1

0,50%

0

0,00%

0

0,00%

Na základě podrobnější analýzy předešlých čtyř let, byly k potvrzení prvního předpokladu vytvořeny tabulky č. 13 - 15, které znázorňují všechny oběti násilné a majetkové trestné činnosti za období let 2010 – 2013 v okrese Česká Lípa. Předmětná tabulka nám posloužila k přenosu statistických dat celkového počtu obětí trestných činů za jednotlivé roky. Abychom potvrdili či vyvrátili první z předpokladů, tak byla data předvedena do grafů, které znázorňují celkový počet obětí a které budou dále analyzovány.

75

549 31,30% 462 26,34%

2010

403 22,98%

2011

2012

340 19,38%

2013

Graf č. 1 – celkový počet obětí předmětných trestných činů Z výše uvedeného vývojového grafu vyplývá, že oběti násilné, mravnostní a majetkové trestné činnosti v roce 2011 kulminují s počtem 549 (31,30%). Jak je dále patrné, tak počet obětí trestných činů klesá, kdy v roce 2010 byl počet obětí o 87 (26,34%) méně, v roce 2012 počet obětí oproti roku 2011 klesl o 146 (22,98%) a v roce 2013 klesl o 209 (19,38%) obětí trestných činů. Zaměříme-li se na celkový počet obětí, tak musíme říci, že v roce 2011 byl největší nárůst obětí za celkové rozhodné časové období a v roce 2013 byla zaznamenána výrazná klesající tendence. Tento graf je pomocným grafem k přesnějšímu stanovení prvního předpokladu.

76

55,33%

54,71%

47,84% 41,35%

39,12%

37,46%

36,43% 31,82% 22,22%

20,34%

2010

2011 Počet obětí (násilné TČ)

7,21%

6,17%

2012

2013

Počet obětí (mravnostní TČ)

Počet obětí (majetkové TČ)

Graf č. 2 - celkový počet obětí jednotlivých trestných činů Z tohoto

grafu

vyplývá,

že

nejvíce

obětí

trestné

činnosti

bylo

v roce 2011 a jedná se konkrétně o oběti násilné trestné činnosti. V roce 2010 bylo 221 (47,84%) obětí násilné trestné činnosti, 147 (31,82%) obětí mravnostních trestných činů a 94 (20,34%) obětí majetkové trestné činnosti. V roce 2011 bylo nejvíce obětí za celé zkoumané časové období ze všech sledovaných trestných činů. Jedná se o 227 (41,35%) obětí násilné trestné činnosti, 200 (36,43%) obětí mravnostních trestných činů a obětí majetkové trestné činnosti bylo 122 (22,22%). Další dva následující roky počet obětí trestných činů klesá. V roce 2012 počet obětí násilné trestné činnosti klesl o 4 (55,33%), o 9 (37,46%) obětí klesl počet mravnostních trestných činů a počet obětí majetkových trestných činů klesl o 93 (7,21%). Rok 2013 je zaznamenán jako rok s nejnižším počtem obětí, kdy konkrétně bylo 186 (54,71%) obětí násilných činů, 133 (39,12%) obětí mravnostních a 21 (6,17%) obětí majetkové trestné činnosti. I tento graf je pomocným grafem k přesnějšímu stanovení prvního předpokladu.

77

Vyhodnocení předpokladu č. 1 „Předpokládáme, že počet obětí násilné a majetkové trestné činnosti v období let 2010 – 2013 v okrese Česká Lípa stagnuje či mírně klesá.“ Když se zaměříme na počet obětí násilné, mravnostní a majetkové trestné činnosti, pak zjistíme, že v roce 2011 počet obětí všech předmětných trestných činů

kulminuje.

V předchozím

roce

byl

počet

obětí

nižší,

avšak

po roce 2011 počet dále klesal, kdy v roce 2013 byl počet obětí nejnižší za celé sledované časové období. Z předešlých výsledků vyplývá, že první předpoklad se verifikoval, tedy se jednoznačně potvrdil. 7.5.2 Předpoklad č. 2 Předpokládáme, že v míře nad 25 % je počet obětí násilné trestné činnosti vyšší než počet obětí majetkové trestné činnosti. Tabulka č. 16 – oběti násilných trestných činů rozděleny podle věku 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Celkový počet obětí

221

100,00%

227

100,00%

223

100,00%

186

100,00%

Oběti do 18 let

26

11,76%

29

12,78%

31

13,90%

20

10,75%

Oběti nad 18 let

185

83,71%

186

81,94%

184

82,51%

158

84,95%

Neurčený věk

10

4,52%

12

5,29%

8

3,59%

8

4,30%

Tabulka č. 17 - oběti majetkových trestných činů rozděleny podle věku 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Celkový počet obětí

147

100,00%

200

100,00%

151

100,00%

133

100,00%

Oběti do 18 let

23

15,65%

14

7,00%

11

7,28%

15

11,28%

Oběti nad 18 let

124

84,35%

185

92,50%

140

92,72%

118

88,72%

Neurčený věk

0

0,00%

1

0,50%

0

0,00%

0

0,00%

78

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že nejvyšší počet obětí u násilných trestných činů jsou osoby starší 18 let. Dalo by se říci, že za první tři roky sledovaného časového období počet obětí stagnuje a v roce 2013 počet obětí klesl. I u majetkové trestné činnosti je největší počet obětí starší 18 let. Zde ale počet obětí v roce 2011 kulminuje a v roce 2013 výrazně klesá. Každopádně je výrazně vyšší počet obětí nad 18 let u násilné trestné činnosti než počet obětí u majetkových trestných činů. Tabulka č. 18 - oběti násilných trestných činů rozděleny podle pohlaví 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Celkový počet obětí

221

100,00%

227

100,00%

223

100,00%

186

100,00%

Muži Ženy Skupiny Neurčitý věk

117 78 16 10

52,94% 35,29% 7,24% 4,52%

123 72 20 12

54,19% 31,72% 8,81% 5,29%

120 82 13 8

53,81% 36,77% 5,83% 3,59%

93 65 20 8

50,00% 34,95% 10,75% 4,30%

Tabulka č. 19 - oběti majetkových trestných činů podle pohlaví 2010 ROKY Celkový počet obětí Muži Ženy Skupiny Neurčitý věk

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

147 75 72 0 0

100,00% 51,02% 48,98% 0,00% 0,00%

200 100 99 0 1

100,00% 50,00% 49,50% 0,00% 0,50%

151 71 77 3 0

100,00% 47,02% 50,99% 1,99% 0,00%

133 67 66 0 0

100,00% 50,38% 49,62% 0,00% 0,00%

Z těchto tabulek je patrné, že u násilné trestné činnosti je nejvyšší počet obětí mužského pohlaví. U majetkových trestných činů za předmětné časové období by se dalo říci, že i zde je nejvyšší počet obětí mužského pohlaví, kdy ale početní rozdíl mezi oběťmi mužského a ženského pohlaví je nepatrný, přičemž v roce 2012 je počet obětí ženského pohlaví vyšší než počet obětí pohlaví mužského. I zde je patrné, že je vyšší počet obětí násilných trestných činů než počet obětí majetkové trestné činnosti.

79

Tabulka č. 20 – počet obětí trestných činů za období let 2010 - 2013 2010 ROKY Celkový počet obětí Oběti násilné trestné činnosti Oběti mravnostní trestné činnosti Oběti majetkové trestné činnosti

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

462

100,00%

549

100,00%

403

100,00%

340

100,00%

221

47,84%

227

41,35%

223

55,33%

186

54,71%

94

20,35%

122

22,22%

29

7,20%

21

6,18%

147

31,82%

200

36,43%

151

37,47%

133

39,12%

V této tabulce byl zaznamenán, za sledované časové období čtyř let, celkový počet všech obětí bez ohledu na jejich věk či na jejich pohlaví. Dále byl počet obětí rozepsán za jednotlivé roky a podle druhu trestné činnosti. Z tabulky je zřejmé, že největší počet obětí je počet obětí násilné trestné činnosti, kdy v roce 2011 počet kulminuje na počet 227 obětí a v roce 2013 počet klesl na 186 obětí. U majetkové trestné činnosti je nejvyšší počet obětí taktéž v roce 2011, kdy se jedná o 2013 obětí a obdobně je nejnižší počet obětí v roce 2013 s počtem 133 obětí. Celkový počet obětí předmětných trestných činů za časové období let 2010 – 2013 byl 1754, kdy obětí násilné trestné činnosti bylo 857, obětí mravnostní trestné činnosti bylo 266 a 631 bylo obětí majetkové trestné činnosti.

Graf č. 3 – celkový počet obětí za období let 2010 - 2013

80

Vyhodnocení předpokladu č. 2 Předpokládáme, že v míře nad 25 % je počet obětí násilné trestné činnosti vyšší než počet obětí majetkové trestné činnosti. K vyhodnocení tohoto předpokladu byla zvolena tzv. postupná analýza, která spočívá v postupném statistickém porovnání dat za jednotlivé časové období let 2010 až 2013. Z výše uvedených tabulek č. 16 a 17 je zřetelné, že bylo nejvíce obětí starších 18 let u násilné trestné činnosti a naopak nejmenší počet obětí byl u osob neurčeného věku v majetkové trestné činnosti. Z tabulek č. 18 a 19 je patrné, že nejvyšší počet obětí byl u násilné trestné činnosti a jednalo se o oběti mužského pohlaví. Nejmenší počet obětí byl zaznamenán u objektu napadení – skupina v majetkové trestné činnosti. Z celkového počtu obětí majetkové a násilné trestné činnosti byl vytvořen graf č. 3, který je nám nápomocný k přesnějšímu stanovení druhého předpokladu. Zde je zřetelně viditelné, že za časové období let 2010 až 2013 je vyšší počet obětí násilné trestné činnosti než počet obětí majetkové trestné činnosti, ale není v míře nad 25 %. Z předešlých výsledků tedy vyplývá, že předpoklad č. 2 se nepotvrdil.

7.5.3 Další relevantní skutečnosti zjištěné analýzou Jedním z referovaných dílčích předpokladů mohl být i předpoklad o zjištěném počtu obětí, které byly vystaveny zpravidla sekundární či terciální viktimizaci. Vybrané kvantitativní ukazatele kriminálních statistik Policie České republiky neobsahují údaje, které by nám sdělili, zda byla oběť zejména násilné či mravnostní trestné činnosti vystavena sekundární viktimizaci. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno ke studiu soudních spisů, které jsou evidované u Okresního soudu Česká Lípa na trestním oddělení. V našem případě se jednalo o studiu deseti případů v období let 2010 – 2013, které byly již pravomocně odsouzeny a týkaly se trestného činu pohlavní zneužití podle § 187 zákona č. 40/2009 Sb., kdy se jednalo o náhodně vybraný vzorek. Za sledované časové období bylo zjištěno 75 obětí trestného činu pohlavního zneužití, kdy analýzou těchto případů bylo zjištěno, že 6 obětí bylo vystaveno sekundární viktimizaci a čtyři oběti sekundární viktimizaci vystaveni nebyli.

81

Pohlavní zneužívání je soulož nebo jiný způsob pohlavního zneužití dítěte mladšího 15 let, kdy tímto činem může způsobit i těžkou újmu na zdraví či smrt dítěte a i příprava tohoto činu je trestná (Zák. č. 40/2009 Sb., § 187 odst. 1, 3 – 5). Tabulka č. 21 – oběti pohlavního zneužívání 2010 ROKY

2011

2012

2013

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Absolutní hodnota

Relativní hodnota

Celkový počet obětí pohlavního zneužití

52

100,00%

2

100,00%

15

100,00%

6

100,00%

Počet náhodně vybraného vzorku

5

9,62%

1

50,00%

2

13,33%

2

33,33%

Šest obětí bylo vystaveno sekundární viktimizaci z toho důvodu, že se jednalo o oběti blízké věku 15 let a policejní orgán je vyslechl na Protokol o výslechu svědka či osoby mladší 15 let, přičemž nebyl pořízen videozáznam výslechu a tyto oběti vzhledem k novým skutečnostem z rozhodnutí státního zástupce či soudce musely opakovaně vypovídat před dalším orgánem činným v trestním řízení, v tomto případě před soudem a znalcem. Čtyři oběti, které nebyly podrobeny sekundární viktimizaci byly mladší věku 12 let a tyto byly vyslechnuty na Protokol o výslechu svědka mladšího 15 let ve speciální místnosti na Územním odboru Police České republiky v České Lípě, kde byl pořízen videozáznam výslechu. Ve všech těchto případech se jednalo o neopakovatelné a neodkladné úkony podle ustanovení § 158a trestního řádu, přičemž byl tento úkon proveden na návrh státního zástupce za účasti soudce. Nebyl tedy důvod tyto oběti znovu vyslýchat před soudem, protože takto provedené výslechy sloužily jako důkaz před soudem.

82

8 Navrhovaná opatření V každé soudní budově zřizovat oddělenou čekárnu pro poškozené a svědky obžaloby (§ 200 TŘ). Vyloučení kontaktu s pachatelem trestného činu. Některé soudní budovy jsou vybaveny takzvanými oddělenými čekárnami pro poškozené, respektive svědky. Účelem těchto čekáren je umožnit, aby poškození či svědci nemuseli v době čekání na předvolání k soudnímu jednání být před jednací místností v blízkosti dalších osob (například dalších svědků obhajoby). I v případě, že soudní budova není vybavena takovými čekárnami, má možnost soudce v odůvodněných případech umožnit poškozenému či svědkovi, aby do doby, než ho vyzvou do soudní síně vyčkal v prostoru soudní kanceláře (třeba ve spisovně). Toto právo lze uplatnit písemnou žádostí: před nařízením hlavního líčení – u státního zástupce, po nařízení hlavního líčení – u předsedy senátu, který bude o věci jednat (lze zjistit na spisovně dle spisové značky soudu, popřípadě u státního zástupce). Na využití oddělené čekárny či jiných prostor nemá však poškozený, respektive svědci nárok. Záleží vždy na rozhodnutí soudce, zda tuto možnost využije, a proto by žádost měla obsahovat důvody, které vedly k podání žádosti. Novináři, kteří referují o kriminalitě, by měli k obětem trestných činů přistupovat šetrně a s citem. Především by neměli o případech informovat takovým způsobem, aby bylo možné oběti identifikovat. To platí zvlášť v případě, kdy je postiženým dítě. Nevhodné informace mohou podle odborníků negativně ovlivnit život obětí i jejich blízkých osob. Necitlivě zveřejněné informace o obětech kriminality mohou vést i k negativním reakcím okolí, zejména v menších městech a vesnicích. Na druhou stranu existují i případy, kdy oběti kriminálních deliktů samy média vyhledávají a o své zkušenosti otevřeně hovoří. Některým lidem to může pomoci. Pokud o to oběť, její zmocněnec, zákonný zástupce, opatrovník nebo důvěrník požádají, vedou se údaje o bydlišti a doručovací adrese oběti, zmocněnce,

zákonného

zástupce,

opatrovníka

nebo

důvěrníka,

údaje

o jejich místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání, a o jejich osobních,

83

rodinných a majetkových poměrech tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení, policisté a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. Je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení nebo pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, zpřístupní potřebné údaje příslušný policista nebo orgán činný v trestním řízení; o zpřístupnění a jeho důvodech učiní záznam do spisu. Policista by měl respektovat pocity oběti a v žádném případě by je neměl zlehčovat či zesměšňovat. Pro jednání policisty s obětí trestného činu je důležité znát, co oběť po činu prožívá, co cítí. Emocionální rány zahrnují zejména strach z pachatele, nedůvěru, nejistotu, nemožnost soustředit se, rozpomenout se na některé detaily činu, ale také vztek, podrážděnost a lítost. Do 36 hodin po činu oběť může být v šoku, prožívá akutní stresovou reakci. Sociálně preventivní a intervenční opatření. Nepříznivý vývoj kriminálně rizikových jevů je možné zvrátit jen za předpokladu koncipování vyvážené kriminální politiky, která vedle širšího rejstříku trestů, včetně alternativních opatření, bude zahrnovat co nejširší škálu sociálně preventivních a intervenčních opatření. Ochranná opatření a sankce hrají v systému péče o pachatele významnou roli. Jejich cílem je náprava pachatele, restituce poškozeného a zajištění bezpečnosti komunity. Aplikace a výkon sankcí musí být diferencovány s ohledem na zvláštnosti konkrétního případu. Zároveň musí být vytvořen kontrolní mechanismus plnění sankcí i zařízení, v nichž jsou sankce vykonávány. Při zacházení s obětí je nutná vysoká odbornost, specializace, informovanost a kooperace. Dále je důležité vytvořit efektivní informační systém v této oblasti, který umožní na jedné straně kontinuálně a efektivně pracovat s klientem a na straně druhé zajistí ochranu informací o něm.

84

Závěr Na

základě

analýzy

statistických

dat,

spisových

dokumentů

a vyhodnocením předpokladů bylo zjištěno, že celkový počet obětí za období let 2010-2013 bylo 1754. Konkrétně se jednalo o 462 obětí za rok 2010, 549 obětí za rok 2011, za rok 2012 se datuje 403 obětí a 340 obětí trestného činu za rok 2013. Nejvíce obětí násilných trestných činů bylo zjištěno v roce 2011 a jedná se o počet 227. Naopak nejnižší počet obětí těchto trestných činů byl zjištěn v roce 2013 s počtem 186. Obětí mravnostních trestných činů byl s počtem 122 nejvíce v roce 2011, nejméně v roce 2013 s počtem 21 obětí. Nejnižší počet obětí majetkové trestné činnosti byl v roce 2013 a jednalo se o 133 obětí a nejvyšší počet obětí byl s počtem 200 obětí zjištěn v roce 2011. Oběti byly dále rozděleny podle konkrétních trestných činů, podle věku a pohlaví obětí, což bylo vyhodnoceno výše. První předpoklad se jednoznačně potvrdil v tom, že počet obětí v okrese Česká Lípa stagnuje či mírně klesá. Druhý předpoklad, ve kterém předpokládáme, že v míře nad 25 % je počet obětí násilné trestné činnosti vyšší než počet obětí majetkové trestné činnosti se nepotvrdil. I když počet obětí násilných, mravnostních a majetkových trestných činů klesá od roku 2011, přesto je těchto obětí stále mnoho. Domnívám se, že ani prevence Policie České republiky nedokáže tento fakt změnit. V nynější době je většina věznic v České republice opět přeplněna a proto, dle mé domněnky, nejsou tresty za spáchané trestné činy pro pachatele dostatečně odstrašujícím příkladem. Je dost pravděpodobné, že i nezaměstnanost s ní spojený nedostatek finančních prostředků může být jednou z pohnutek, proč se jedinec k trestnému činu uchýlí. Samozřejmě důvodů, proč jedinci trestné činy páchají je mnoho, a u každého potencionálního pachatele se motiv liší. Každopádně s každým spáchaným trestným činem je spojen i fakt, že činem bylo někomu ublíženo a že trestný čin spáchaný jedincem za sebou vždy nechá nejednu oběť. V případě pracovníků služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, potažmo celé policie, musí jít o neustálé vzdělávání a zlepšování,

85

jak v běžných policejních činnostech, tak i v praktickém užití nových metod a postupů, např. kvalitnější a častější využívání a vyhodnocování dostupných informačních systémů a technologií, aby zbytečně nedocházelo k sekundární viktimizaci dotčených obětí. Policie sice přebírá nové metody a postupy od participujících policejních zahraničních partnerů, ale již tak důsledně nezajistí jejich široké využití v praktickém výkonu policejní služby. S tímto zajisté úzce souvisí i rozvoj lidských zdrojů u policejních složek. Policie má v tomto ohledu stále co dohánět. Z

uvedených důvodů je zřejmým cílem nastolené reformy policie vytvořit

jednotný systém vzdělávání pružně reagující na potřeby praxe, který bude vychovávat policejní odborníky, chceme-li specialisty, kteří budou schopni profesionálně a šetrně pracovat s obětí trestné činnosti. Před českou policií tak stojí řada výzev, bez jejichž zdolání nelze vytvořit informační a znalostní skupinu části populace společnosti. V samotné policii je „zakořeněno“ zastaralé myšlení a neochota k novým věcem. „Všeobecně lze konstatovat, že celoživotní učení potřebuje více osvěty v tom smyslu, že lidé sami musí pochopit, proč je toto učení nezbytností. Chápat význam celoživotního učení musí i zaměstnavatelé, vedoucí pracovníci a dále takové školy, které připravují učitele a lektory pro tento typ učení. Je zde více než jinde potřeba odstranit veškeré diskriminační zábrany a dosáhnout rovnosti šancí v přístupu k celoživotnímu učení, u policie zejména ve vztahu k popisované problematice. Motto: „Ten, kdo bojuje s příšerami by se měl mít na pozoru, aby se také nestal příšerou. Neboť když dlouho hledíte do propasti pekelné i propast pekelná hledí na Vás“. Nietsche (Sochůrek, 2002, s. 42).

86

Seznam použité literatury Atkinson, R. L., 1995. Psychologie. [z angl. orig. Přel. Erik Herman, Miroslav Petržela]. 1 vydání. Praha: Victoria Publishing. ISBN 80-85605-35-X. Balcar, K., 1991. Úvod do studia psychologie osobnosti. 2. opravené vydání. Chrudim: Mach. Bílý kruh bezpečí, 2009. Bílý kruh bezpečí: poslání a činnost [online]. Aktualizace 21. 4. 2009 [cit. 12. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.bkb.cz/onas/poslani-a-cinnost/ Centrum pro pomoc obětem, 2014. Centrum pro pomoc obětem: o nás [online]. [cit. 15. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.opnymburk.cz/centrum-pro-pomocobetem.html Doporučení Rady Evropy č. 8 ze 14. června 2006 o pomoci obětem trestných činů [online]. [vid. 9. 7. 2014]. Dostupné z: http://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1011109&site=cm ČÍRTKOVÁ, L., 2004. Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o. ISBN 8086473-86-4. ČÍRTKOVÁ, L., 1998. Kriminální psychologie. 1. vydání. Praha: Eurounion. ISBN 80-85858-70-3. ČÍRTKOVÁ, L., 2014. Viktimologie pro forenzní praxi. 1. vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0582-1. ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P., a kol. 2007. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. 1 vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2014-2. DISMAN, M., 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 978-80-246-0139-7. HENDL, J., 2008. Kvalitativní výzkum. 2. vydání. Praha: Portál. ISBN 978-807367-485-4. Intervenční centrum Liberec, 2012. Intervenční centrum Liberec: o nás [online]. Aktualizace 23. 7. 2012 [cit. 26. 11. 2014]. Dostupné z: http://intervencnicentrum.cipslk.cz/o-nas JELÍNEK, J., GŘIVNA, T., 2012. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního a kriminologického pohledu. 1. Vydání. Praha: Leges. ISBN 978-80-87576-39-7. JELÍNEK J., SOVÁK, Z., 2000. Trestní zákon a trestní řád. 14. aktualizované vydání. Praha: Linde. ISBN 80-7201-211-8.

87

PRÁVNÍ LINKA, 2013. Právní linka: práva poškozeného v trestním řízení [online]. Aktualizace 18. 4. 2013 [cit. 9. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.pravnilinka.cz/bezplatna-pravni-poradna-zdarma/prava-poskozenehov-trestnim-rizeni.html MASARYKO UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ, 2014. Inovace SEBS a ASEBS. In: Osobnost pachatele trestných činů [online]. 21. 7. 2013. [vid. 7. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBSASEBS/elearning/kriminologie/osobnost NAKONEČNÝ, M., 1993. Základy psychologie osobnosti. 1. vydání. Praha: Management Press. ISBN 80-85603-34-9. NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ Česká republika, 2012. Ochrana oběti. In:Ochrana obětí trestných činů [online]. [vid. 5. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.nsz.cz/index.php/cs/ohroene-osoby-a-pokozeni/ochrana-obetitrestnych-cinu SOCHŮREK, J., 2003. Nástin vybraných problémů viktimologie. 1. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7083-745-4. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. ISBN 80-85834-60-X. TOMÁŠEK, J., 2010. Úvod do kriminologie-jak studovat zločin. 1. vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2982-4. TRESTNÍ ŘÍZENÍ, 2006. Trestní právo a trestní řízení pro každého. In: Trestný čin [online]. [vid. 6. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.trestni-rizeni.com/vykladpojmu/trestny-cin TRESTNÍ ZÁKONÍK a TRESTNÍ ŘÁD, 2010. 1. vydání. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-561-0. TURAYOVÁ, Y., 1999. Vybrané kapitoly z kriminologie. Bratislava: Vydavatelské oddelenie Právnickej fakulty Univerzity Komenského. ISBN 807160-128-4. VLČEK. E., 1993. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-0791-5. ZÁHORSKÁ, J., 2007. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1 vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-236-2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2004 [vid. 5. 11. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40 Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2000, částka 74 [vid. 9. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-257

88