1
Toto je pracovní nerecenzovaná verze konferenčního příspěvku. Kultura, umění a výchova Mezinárodní konference k příležitosti založení stejnojmenného odborného recenzovaného časopisu a k příležitosti 440. výročí založení Univerzity Palackého. Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 23. – 24. 5. 2013
Edukační programy jako prostředek k pochopení průmyslového dědictví
Mgr. Květa Jordánová
Anotace: Téma příspěvku bylo zvoleno jako reakce na současnou pozici technických památek ve fondu kulturního dědictví. Pojem je laickou veřejností akceptovaný, ale v důsledku nepochopení významu technických památek a jejich hodnot (architektonická a výtvarná hodnota, technologický tok, doklad vývoje lidské činnosti, atd.) dochází k ničení významných lokalit, ztrátám původního strojního zařízení, případně k necitlivým architektonickým konverzím. Jedním z východisek z této situace je postupná osvěta, zprostředkovaná například formou edukačních programů nejen pro dětské návštěvníky, ale i pro dospělou populaci. Součástí příspěvku jsou příklady domácích edukačních programů s „technickou“ náplní a věcný rozbor úskalí a výhod těchto aktivit v autentickém prostředí výrobních objektů. Klíčová slova: technická památka, edukace, průmysl, kulturní dědictví, výchova, vzdělávání
ÚVOD Technické památky představují rozsáhlý fond kulturního dědictví, který se bohužel i přes vzrůstající popularitu, potýká s množstvím problémů. Pojem je laickou veřejností akceptovaný, ale v důsledku nepochopení významu průmyslového dědictví a jeho hodnot (architektonická a výtvarná hodnota, technologický tok, doklad vývoje lidské činnosti, atd.) dochází k ničení významných lokalit, ztrátám původního strojního zařízení, případně k necitlivým architektonickým konverzím. Jedním z východisek z této situace je postupná osvěta, směřující k vysvětlení hodnotících kritérií památkové péče, samotné funkce
2 památkové ochrany a významu vytipovaného objektu v širším měřítku1. Vhodným prostředkem této iniciativy by se mohly stát právě edukační programy „šité na míru“ jednotlivým památkám a vytipovaným cílovým skupinám. Umožníme-li frekventantům programů vlastním přičiněním „vzkřísit“ pozapomenuté souvislosti a „vidět“ na prvý pohled mnohdy nezřetelné památkové hodnoty, dojde k navázání kontaktu s objektem zřejmě snáz a dříve než při formální prohlídce s průvodcem. Zmíněné „širší měřítko“ navíc poskytuje poměrně zajímavý přesah od památkové péče ke školství a vzdělávání v celé šíři vzdělávací soustavy.
S pomocí
autentického
prostředí,
dochovaného
strojního
zřízení
a
nezpochybnitelného narativního potenciálu, který průmyslové objekty a osudy jejich majitelů skýtají, lze žákům přiblížit mnoho složitých témat od funkce parního stroje až po znárodnění nebo finanční reformu. Vzájemná interakce mezi účastníkem programu a památkou tak může být za zvolení vhodných vzdělávacích cílů a metod maximálním způsobem přínosná pro obě strany… 1. Náhled do současné situace Pro vhled do situace je nutné si uvědomit, že průmyslové dědictví zastřešuje nejen celou řadu prostorově, provozně a typologicky odlišných objektů a areálů, ale také strojní zařízení, pozůstatky výrobní činnosti nebo celé technologické toky. Jako téma ke zpracování a zprostředkování se nám tedy vedle sebe mohou objevit nejen vesnické výrobní a technické objekty (např. mlýny, pražírny kávy nebo malé vodní elektrárny), ale i z hlediska využití, prezentace nebo vysvětlení problematické areály těžkého průmyslu, důlní díla nebo například liniové stavby a strojní zařízení. Jak se s daným tématem vypořádat, předesílají právě vesnické výrobní objekty. Ačkoliv jsou již v současné době zastoupeny mezi kulturními památkami technického charakteru zástupci všech výše uvedených kategorií, právě drobné výrobní objekty jsou širokou veřejností přijímány nejlépe. Výhodná pozice těchto staveb (z pohledu společenského chtění nebo přijetí) má samozřejmě několik aspektů: Zpřístupnění vesnických výrobních objektů má oproti zpřístupnění industriálních objektů dlouho tradici.
1
Technické památky nabízí množství doprovodných témat, na které u běžné prohlídky není prostor: lze
pracovat např. s typologií jednotlivých výrobních objektů, dochovaným strojním zařízením a jeho funkcí, s lokací objektů v návaznosti na přírodní zdroje, s rolí podniku při formování novodobých dějin, atd.
3 Výklad funkce a účelu zařízení je nenásilnou formou, takřka bezděčně a především srozumitelně zprostředkován hned několika věkovým kategoriím (tematické dny na objektech, tradice výchovně-vzdělávacích programů, leporela, dětské říkanky, pohádky, filmy, atd.) a v neposlední řadě, samotný vesnický výrobní objekt a jeho nejbližší okolí disponují „vlídnou“ stavebně-technickou až uměleckou formou. Lze předpokládat, že návštěvník zpřístupněného mlýna bude zřejmě schopen, i bez předchozího upozornění nebo odborného výkladu, definovat minimálně dvě základní hodnoty stavby – hodnotu historickou a architektonickou (např. jako krajinotvorný prvek). Znalosti o výrobním procesu budou sice zřejmě omezeny na romantickou představu „klapajícího“ vodního kola pohánějícího mlecí kameny, ale i tak bude povědomí o výrobním procesu jistě vyšší, než povědomí o výrobě cihly nebo jiného produktu, ukrytého za zdmi nepřístupného objektu. Ostatně: „To víte - mlejn…“2 Nicméně, podobnou formou lze široké veřejnosti přiblížit i komplikovanější technologie nebo výrobní areály, jejichž hodnoty nejsou tak „viditelné“. Hlavním faktorem úspěchu je ale srozumitelnost, názornost, kontakt s autentickým prostředím a dlouhodobá soustavná práce s jednotlivými věkovými kategoriemi. Postupná a cílená práce s veřejností by v budoucnu mohla vést k posunu společenského mínění od „akceptování“ po „vzetí za své“ alespoň do té míry jako u vesnických výrobních objektů. 2. Edukační programy jako prostředek k pochopení průmyslového dědictví Tématem ochrany, prezentace, využití a trvale udržitelným rozvojem průmyslového dědictví se na našem území od konce osmdesátých let věnuje kromě Národního památkového ústavu i množství dalších, odborných i zájmových institucí, např. Výzkumné centrum průmyslového dědictví, Národní technické muzeum, Technické muzeum v Brně, České vysoké učení technické a mnohá občanská sdružení či místní iniciativy.3 Mezi více méně
2
Ukázkovým příkladem jednoduchého zpřístupnění funkce výrobního objektu široké veřejnosti je scéna
„Tak tohleto je mlýnice…“ z filmu na Samotě u lesa. In: sceny.eu[online]. [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://sceny.eu/na-samote-u-lesa-tak-tohleto-je-mlynice/ 3
více o vývoji ochrany průmyslového dědictví in: DVOŘÁKOVÁ, Eva. 2008. Technické a
průmyslové dědictví v průběhu padesáti let. In: Zprávy památkové péče. 68 (5), str. 420-422. ISSN 1210-5538;
4 pravidelnou činnost těchto organizací patří mimo běžnou agendu i široké spektrum vzdělávacích aktivit. Každoročně jsou pořádány odborné konference, workshopy, semináře, nechybí odborná i populárně naučná publikační činnost nebo například výstavy fotografií a exkurze do veřejně přístupných i soukromých objektů. Převážná většina akcí je však směřována k dospělému účastníku, vybavenému alespoň základními vědomostmi o tématu. Cílové skupiny „dítě“ nebo „rodiče s dětmi“ a pečlivá práce s nimi vedoucí k osvětě a orientaci v tématu v nabídce aktivit téměř chybí. Výjimku tvoří pouze muzea, která zareagovala na vzrůstající potřebu „jiné“ formy předávání informací nabídkou edukačních programů a potenciál průmyslového dědictví využívají k formálnímu i neformálnímu vzdělávání především nejmenších návštěvníků. Za všechny lze z méně známých institucí jmenovat například Dobrovická muzea, která nabízí širokou škálu programů pro děti v rozpětí od mladšího školního věku až po střední školy, rodiny s dětmi nebo dospělé návštěvníky. Obsahová náplň programů navíc vzácně využívá kromě stálé expozice zaměřené na vývoj cukrovarnictví a pěstování příslušných plodin i přilehlé objekty moderního cukrovaru a lihovaru. Za řepné kampaně lze tedy porovnat výrobu cukru v minulosti (prostřednictvím modelů, sbírkových předmětů a doprovodného materiálu) se současnými postupy, přímo v autentickém prostředí pracujícího cukrovaru. Možnost srovnání stávajícího technologického toku s již přežitým nabízí prostřednictvím řady výchovně-vzdělávacích aktivit ještě například Škoda Auto muzeum nebo Muzeum Stará Čistírna, o.p.s. Propojení vzdělávacích programů zaměřených nejen na exponáty muzea, ale i na samotný průmyslový objekt a jeho hodnoty je však spíše výjimkou. Situace je přirozeně zapříčiněna nejen omezeným počtem muzeí disponujících kromě sbírkových předmětů technického charakteru také bývalým nebo stávajícím průmyslovým objektem, ale i obsahovou náplní muzea jako instituce, se kterou
dále: MILOŠ, Matěj. 2008. Péče o technické a průmyslové památky. In: Zprávy památkové péče. Praha. 68 (5), str. 415-419. ISSN 1210-5538.
5 muzejní pedagogika jasně koresponduje.4 Odbornou institucí, které z hlediska významové roviny a obsahové náplně náleží osvěta v oblasti výkladu významu nejen průmyslového dědictví, ale kulturního dědictví obecně, je právě Národní památkový ústav5. 2.1 Vzdělávací role Národního památkového ústavu Vzdělávací role Národního památkového ústavu6 se v uplynulých letech až na lokální výjimky především na objektech ve správě NPÚ soustředila, jak již bylo řečeno, na dospělého návštěvníka a informální vzdělávání. Projektem, který by měl rozšířit vzdělávací aktivity instituce o další cílové skupiny a vytvořit zázemí nejen pro neformální, ale i pro formální vzdělávání, je projekt s názvem: Vzdělávací role NPÚ: Edukace jako klíčový nástroj zkvalitnění péče o kulturní dědictví České republiky.7 Jedním z témat, kterým se projekt zabývá, je i průmyslové dědictví a jeho zpřístupnění prostřednictvím edukačních programů cílovým skupinám, vytipovaným na základě analýzy vzdělávacího potenciálu památkových objektů ve správě NPÚ a analýzy již aplikovaných edukačních aktivit u podobně zaměřených institucí u nás i v zahraničí. Jako stěžejní, pilotní objekty pro předpokládané dlouhodobé výchovně-vzdělávací aktivity Národního památkového ústavu v oblasti průmyslového dědictví, byly vybrány národní kulturní památky Důl Michal v Ostravě-Michálkovicích a Státní hrad Šternberk. Výběr obou lokalit vyplývá vzhledem k tématu z přítomnosti
4
Muzeum je v České republice definováno jako zařízení, které: „získává, shromažďuje, trvale
uchovává, eviduje a odborně zpracovává přírodniny a lidské výtvory, umožňuje jejich veřejné užívání, zkoumá prostředí, z něhož jsou tyto přírodniny nebo lidské výtvory získávány, a poskytuje služby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké účely…více in: JAGOŠOVÁ, L., V. JŮVA a L. MRÁZOVÁ. 2010. Muzejní pedagogika Metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-207-9. str. 70 5
… zajišťuje a podílí se na odborné výchově a vzdělávání pracovníků v oboru památkové péče a
spolupracuje se školami všech typů při rozšiřování výsledků vědeckého výzkumu, vzdělanosti a povědomí o hodnotách a významu kulturního dědictví pro současnost a působí na veřejnost směrem k pozitivnímu vztahu k památkám. [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/narodni-pamatkovy-ustav/; dále Zákon o státní památkové péči (zák. č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších novel) 6
Dále bude užívána pro Národní památkový ústav zkratka NPÚ.
7
Základní informace o výzkumu (hlavní řešitel, délka trvání, cíle) dostupné z http://www.npu.cz/naki/
[cit. 2013-04-25]
6 „technického potenciálu“ objektů. Logickou volbou pro realizaci aktivit byla především NKP Důl Michal, která představuje v současné době jediný průmyslový areál ve správě NPÚ. Zvolená koncepce památkové ochrany souboru budov, tzv. metoda posledního pracovního dne, navíc poskytuje podnětné prostředí právě k představení, vysvětlení a zdůvodnění již zmíněných hodnot průmyslového objektu a způsobů jeho prezentace. Ideová náplň metody památkové ochrany Dolu Michal vychází z předpokladu zachování autentického prostředí činného kamenouhelného dolu se stopami provozu (prošlapané schody, uhelný prach, nářadí „připravené“ k použití) a tím i silné atmosféry místa.8 Spolu s částečně dochovaným vybavením interiérů, autentickým strojním zařízením a mimořádně kvalitní architektonickou podobou objektů z let modernizace (1912-1915) tak představuje areál ojedinělou příležitost k takovému pedagogickému experimentu, jakým je pokus o posun vztahu široké veřejnosti k technické památce. Zcela zásadní se pro danou problematiku jeví kontinuální práce s cílovými skupinami dle jednotlivých stupňů vývoje osobnosti, využití atmosféry místa prostřednictvím zážitkové pedagogiky, přímý, bezprostřední kontakt účastníků programů s vytipovaným mobiliářem a návaznost programů od elementárních základů (pojmosloví, funkce provozu, užitková hodnota produktu) po problematiku složitější (hodnoty technické památky, konverze průmyslové architektury, funkce a možnosti památkové ochrany). Zda se tyto metody a vize naplní, samozřejmě není otázkou několika týdnů, ale let, což by mohlo být paradoxně největší překážkou realizace aktivit. Volba druhého, pro technickou památkovou péči atypického pilotního objektu, tedy hradu, vychází z mimořádně vysokého počtu dochovaného technického vybavení interiéru a z dosavadní památkové praxe, která toto téma v podstatě přehlíží. V důsledku modernizace v 19. století byla část hradu vybavena plně funkčním vodovodem na horkou i studenou vodu, kanalizací, horkovzdušným topením, osobním výtahem, okenními markýzami, elektrickým vedením a množstvím drobných zařízení, které zpříjemňovaly tehdejším majitelům jejich každodenní pobyt na hradě. Edukační aktivity na Státním hradě Šternberk se oproti výše uvedeným idejím drží v horizontu krátkodobých cílů, navázaných na školský vzdělávací systém. Výchozími
8
MATĚJ, Miloš. 2007. Autentická expozice dolu Michal/Petr Cingr v Ostravě-Michálkovicích. Zprávy
památkové péče. 67 (6). str. 454-455. ISSN 1210-5538.
7 cílovými skupinami byly zvoleny děti předškolního, mladšího a staršího školního věku a rodiče s dětmi. Základní pravidla pro realizaci programů se do jisté míry shodují s výše uvedeným příkladem, vyšší míra pozornosti je však přikládána dedukci, logickému srovnání, práci a komunikaci ve skupině. Pro letošní rok bylo zvoleno pro všechny cílové skupiny stejné téma „Technika je všude kolem nás“, které je modifikováno dle kognitivních možností jednotlivých věkových kategorií a požadavků rámcových vzdělávacích programů. Obsahová náplň výchovně-vzdělávacích aktivit je zaměřena na zachycení změn ve společnosti a v lidských sídlech v období před a po industriální revoluci. Nosným prvkem historického srovnání je dochovaný mobiliář hradu, který představuje několik na sebe návazných, pokrokových řad technického vybavení budov. Jednotlivá témata (vodovod, kanalizace, topení, atd.) budou v následujících letech rozpracována samostatně. Aktivity na obou objektech v současné době procházejí přípravnou, zkušební fází a zahájení jejich plného provozu je předpokládáno v září 2013. Právě tato dílčí část projektu však nastiňuje, jaká budou hlavní úskalí realizace výchovně-vzdělávacích programů na zpřístupněných objektech ve správě Národního památkového ústavu. Základní otázkou zůstává připravenost jednotlivých objektů, která se v plné výši projeví při plném, sezónním běhu. Stěžejním momentem je výběr vhodných prostorů, kde se nebudou vzájemně rušit skupinky účastníků edukačních programů a běžných návštěvníků památky a především v souvislosti se vzděláváním dětí (formálním i neformálním) zajištění vhodného vedení programů.9 A věčným strašákem všech kulturních, vzdělávacích či volnočasových institucí je samozřejmě finanční zajištění aktivit (výtvarné potřeby, pracovní sešity, alespoň základní vybavení určeného prostoru, pomůcky, atd.). ZÁVĚR
9
Národní památkový ústav nemá, na rozdíl od muzeí nebo galerií, pevně definované pracovní pozice
pedagogů, lektorů a nemá ani pozici dozorce při sbírkách. V rámci projektu „Vzdělávací role Národního památkového ústavu…“ vzniklo 6 pracovních pozic koordinátorů, jejichž hlavní náplní práce je vědecká a výzkumná činnost na poli pedagogiky aplikované na Národním památkovém ústavu. V důsledku absence pozice „dozorce“ není u většiny zpřístupněných objektů možný volný pohyb návštěvníků nebo účastníků programu a probíhá pod vedením průvodce.
8 Zda se prostřednictvím edukačních programů pod hlavičkou Národního památkového ústavu podaří naplnit stanovené dílčí i dlouhodobé cíle, bude možné ověřit až v příštích měsících a letech prostřednictvím evaluací a monitorování návštěvnosti. Do té doby je nutné nepozbývat optimismu, čerpat ze vzájemné mezioborové spolupráce a v souvislosti s technickými památkami čekat na generaci nadšených, osvícených vlastníků technických památek.
Literatura JAGOŠOVÁ, L., V. JŮVA a L. MRÁZOVÁ. 2010. Muzejní pedagogika Metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-207-9.
Educational programs as a tool for understanding the industrial heritage
abstract: The topic of paper has been chosen as a reaction to current position of technical monuments of the cultural heritage fund. The term is accepted by wide non-professional public. However, due to incomprehension of the importance of the technical monuments and their values (architectonic and artistic value, technological stream, evidence of the human activities development etc.), important localities are being destructed, the original technical equipment is being lost and also inadequate architectonic conversions take place. One of the solution (which can improve current situation) is gradual public education, arranged by means of educational programs for both infant and adult visitors. The paper also includes examples of domestic educational programs with "technical" content and factual analysis of drawbacks and advantages of these activities within the authentic environment of industrial buildings.
Key words: technical monument, education, industry, cultural heritage, educational programs, cultivation Autor: Mgr. Květa Jordánová Pracoviště: Národní památkový ústav v Ostravě E-mail:
[email protected] Překlad: Radek Wojtanovský
9
„Příspěvek ani jeho souvislejší pasáže nebyly publikovány a nebyly odevzdány k publikování v jiném časopisu, sborníku nebo monografii.“
