Mgr. Iva Nováková OŠETŘOVATELSTVÍ VE VYBRANÝCH OBORECH Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie Recenzentka: Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D

��

��

��

��

��

Mgr. Iva Nováková OŠETŘOVATELSTVÍ VE VYBRANÝCH OBORECH Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie Recenzentka: Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D.

© Grada Publishing, a.s., 2011 Autorem fotografií 1–4 je Jaroslav Tvrzník, fotografií 24–30 MUDr. František Ptáček, ostatní fotografie z archivu autorky. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2011 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4254. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 240 1. vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978‒80‒247‒3422‒4 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7314-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1 Ošetřovatelství v dermatovenerologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 OBECNÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Charakteristika oboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Dermatovenerologie jako obor . . . . . . . . . . 1.1.2 Charakter práce sestry na oddělení . . . . . . . 1.1.3 Specifi ka provozu na oddělení . . . . . . . . . . 1.2 Anatomie a fyziologie kůže . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Symptomatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Všeobecná diagnostika (anamnéza, fyzikální vyšetření) . . . . . . . . . 1.4.2 Speciální diagnostika (laboratorní vyšetření, funkční zkoušky, alergologické zkoušky) . . . . 1.5 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.1 Zevní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.2 Vnitřní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Ošetřovatelská péče (zásady) . . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění (zvláštnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7.1 Ekzémové onemocnění kůže . . . . . . . . . . . 1.7.2 Virová onemocnění kůže . . . . . . . . . . . . . 1.7.3 Onemocnění kůže vyvolaná parazity . . . . . . 1.7.4 Onemocnění kůže vyvolaná plísněmi . . . . . . 1.7.5 Hnisavá onemocnění kůže . . . . . . . . . . . . 1.7.6 Onkologická onemocnění kůže . . . . . . . . . 1.7.7 Kožní choroby z cévních příčin na dolních končetinách . . . . . . . . . . . . . . 1.7.8 Onemocnění kůže s poruchou rohovatění . . . 1.7.9 Venerologické (pohlavně přenosné) choroby . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

16 16 16 16 17 18 20 20

. . . 20 . . . . .

. . . . .

. . . . .

21 22 23 27 28

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

29 29 30 31 32 32 34

. . . 35 . . . 36 . . . 36

5

SPECIÁLNÍ ČÁST Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vybranou problematikou v dermatovenerologii . . . . . . . . . 1.8 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s plísňovým onemocněním kůže . . . . . . . . . . . . 1.8.1 Anatomie a fyziologie kůže . . . . . . . . . . . 1.8.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . 1.8.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 1.8.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s virovým onemocněním – herpes zoster (pásový opar) . . . . . 1.9.1 Anatomie a fyziologie kůže . . . . . . . . . . . 1.9.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . 1.9.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 1.9.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.10 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s onkologickým onemocněním kůže . . . . . . . . . . 1.10.1 Anatomie a fyziologie kůže . . . . . . . . . . . 1.10.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . 1.10.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.10.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.10.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 1.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s psoriasis vulgaris . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11.1 Anatomie a fyziologie kůže . . . . . . . . . . . 1.11.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . 1.11.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . 1.11.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

. . . . 39 . . . . 39 . . . . 40 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

40 41 41 41 44

. . . . 44 . . . . 44 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

45 46 46 46 49

. . . . 50 . . . . 50 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

50 54 54 58 63

. . . . 63 . . . . 63 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

64 66 67 68 71

1.12 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s ulcus cruris 1.12.1 Anatomie a fyziologie (žilní systém dolních končetin) . . . . . . . . . . 1.12.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 1.12.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.12.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.12.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 1.12.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . 72 . . . 72 . . . . .

. . . . .

. . . . .

73 75 76 78 81

2 Ošetřovatelství v oftalmologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 OBECNÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 2.1 Charakteristika oboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 2.1.1 Oftalmologie jako vědní obor . . . . . . . . . . . . . 84 2.1.2 Charakter práce sestry na oddělení . . . . . . . . . . 84 2.1.3 Specifi ka provozu na oddělení . . . . . . . . . . . . . 85 2.2 Anatomie a fyziologie zrakového ústrojí . . . . . . . . . . . 86 2.3 Symptomatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.4 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.4.1 Všeobecná diagnostika (anamnéza, fyzikální vyšetření, odběr materiálu) . . . . . . . . . 89 2.4.2 Speciální diagnostika (vyšetření zrakové ostrosti do blízka, vyšetření zrakové ostrosti do dálky, vyšetření barvocitu, vyšetření slzného ústrojí, oftalmoskopie, ultrazvukové vyšetření, vyšetření zorného pole, vyšetření nitroočního tlaku, počítačová tomografie, elektrookulografie, elektroretinografie, vyšetření refrakce oka, vyšetření pomocí štěrbinové lampy) . . 91 2.5 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.5.1 Farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.5.2 Chirurgická terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 2.6 Prevence poškození zraku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.7 Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění (zvláštnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.7.1 Choroby víček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.7.2 Choroby slzných cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 2.7.3 Choroby spojivek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 7

2.8

2.9

2.7.4 Choroby rohovky . . . . . . . . . . . . 2.7.5 Záněty duhovky . . . . . . . . . . . . 2.7.6 Choroby sítnice . . . . . . . . . . . . . 2.7.7 Choroby čočky . . . . . . . . . . . . . 2.7.8 Choroby zrakového nervu . . . . . . 2.7.9 Poruchy pohyblivosti bulbu . . . . . . 2.7.10 Refrakční vady . . . . . . . . . . . . . Úrazy oka (první pomoc) . . . . . . . . . . . 2.8.1 Cizí tělísko v oku . . . . . . . . . . . . 2.8.2 Tupá poranění oka . . . . . . . . . . . 2.8.3 Otevřená poranění víček a okolí oka 2.8.4 Pronikající poranění oka . . . . . . . 2.8.5 Poleptání oka . . . . . . . . . . . . . . 2.8.6 Poškození oka UV zářením . . . . . . 2.8.7 Intoxikace metylalkoholem . . . . . . Zvláštnosti předoperační přípravy a pooperační péče na očním oddělení . . . . 2.9.1 Předoperační příprava . . . . . . . . . 2.9.2 Pooperační péče . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

100 101 101 103 103 103 104 104 104 105 105 105 105 105 105

. . . . . . . . 106 . . . . . . . . 106 . . . . . . . . 108

SPECIÁLNÍ ČÁST I Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vybranou problematikou v oftalmologii . . . . . . . . . . . . . . . 2.10 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s kataraktou (šedým zákalem) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.1 Anatomie zrakového ústrojí . . . . . . . . . . . 2.10.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 2.10.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 2.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.11 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s glaukomem (zeleným zákalem) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.11.1 Anatomie a fyziologie zrakového ústrojí . . . . 2.11.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 2.11.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.11.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

. . . . . . . . . . . . . . .

. . 109 . . 109 . . 109 . . . . .

. . . . .

109 111 111 112 114

. . 115 . . 115 . . 115 . . 117 . . 117

2.11.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 2.11.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 SPECIÁLNÍ ČÁST II Zrakově postižený klient . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.12 Poruchy zraku a jejich hodnocení . . . . . . . . . . . . 2.13 Přístup a komunikace se zrakově postiženým klientem 2.13.1 Orientace v prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . 2.13.2 Kontakt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

122 122 123 123 124

3 Ošetřovatelství v otorinolaryngologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 OBECNÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Charakteristika oboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Otorinolaryngologie jako vědní obor . . . . . . . . 3.1.2 Zvláštnosti oboru ORL . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Specifi ka provozu na oddělení . . . . . . . . . . . . 3.1.4 Charakter práce sestry na oddělení . . . . . . . . . 3.2 Anatomie a fyziologie (sluchové ústrojí, dýchací cesty, polykací cesty) . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Symptomatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Všeobecná diagnostika (anamnéza, fyzikální vyšetření, odběr biologického materiálu) . . . . . . 3.4.2 Speciální diagnostika (vyšetření ucha – otoskopie, vyšetření funkce sluchového ústrojí – orientační, pomocí ladičky, audiometrie, otoakustické emise, tympanometrie, vyšetření vestibulárního ústrojí, vyšetření nosu, nosohltanu, vyšetření dutiny ústní a hltanu, vyšetření hrtanu) . . . . . . . . . . . . . . 3.4.3 Pomocná diagnostika (rtg lebky a páteře, CT, MR, neurologické vyšetření) . . . . . . . . . . 3.5 Chirurgická terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6 Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění (zvláštnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.1 Zánětlivá onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.2 Vady sluchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6.3 Onkologická onemocnění . . . . . . . . . . . . . . .

127 127 127 128 128 131 132 137 137 137

138 141 142 143 143 143 143 9

3.7

Zvláštnosti ošetřovatelské péče u tracheotomovaných pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . 144

SPECIÁLNÍ ČÁST I Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vybranou problematikou v otorinolaryngologii . . . . . . . . . . 3.8 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s tonsillitis acuta, chronica . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8.1 Anatomie a fyziologie (sluchové ústrojí, dýchací cesty, polykací cesty) . . . . . . . . . . . 3.8.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 3.8.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 3.8.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.9 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vegetatio adenoides . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.9.1 Anatomie a fyziologie (sluchové ústrojí, dýchací cesty, polykací cesty) . . . . . . . . . . . 3.9.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 3.9.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.9.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.9.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 3.9.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.10 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s otitis media 3.10.1 Anatomie a fyziologie (sluchové ústrojí, dýchací cesty, polykací cesty) . . . . . . . . . . . 3.10.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . 3.10.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.10.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.10.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . 3.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.11 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s nádorovým onemocněním hrtanu . . . . . . . . . . . 3.11.1 Anatomie a fyziologie (sluchové ústrojí, dýchací cesty, polykací cesty) . . . . . . . . . . . 10

. . 148 . . 148 . . 148 . . . . .

. . . . .

149 150 151 151 154

. . 154 . . 154 . . . . . .

. . . . . .

154 155 155 155 158 159

. . 159 . . . . .

. . . . .

159 160 160 160 163

. . 164 . . 164

3.11.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie 3.11.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.11.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.11.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . 3.11.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . SPECIÁLNÍ ČÁST II Poruchy řeči, hlasu, sluchu 3.12 Poruchy řeči . . . . . . . . . 3.13 Poruchy hlasu . . . . . . . 3.14 Poruchy sluchu . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

164 166 166 168 174

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

177 177 180 181

4 Ošetřovatelství ve stomatologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 OBECNÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Charakteristika oboru . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Stomatologie jako vědní obor . . . . . . . . . 4.1.2 Charakter práce sestry na oddělení . . . . . 4.1.3 Specifi ka provozu na pracovišti . . . . . . . 4.2 Anatomie a fyziologie (dutina ústní, zuby, jazyk, horní čelist, dolní čelist) . . . . . . . . . . . . 4.3 Symptomatologie onemocnění . . . . . . . . . . . . 4.4 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1 Všeobecná diagnostika (anamnéza, fyzikální vyšetření) . . . . . . . 4.4.2 Speciální diagnostika (rtg, CT, MR, odborná konzilia) . . . . . . . 4.4.3 Doplňující vyšetření (biopsie, cytologie, mikrobiologie, hematologie) . . . . . . . . . 4.5 Preventivní postupy ve stomatologii . . . . . . . . . 4.5.1 Prevence zubního kazu a stomatologických onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.2 Prevence úrazu . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Terapeutické postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.1 Záchovná stomatologie . . . . . . . . . . . . 4.6.2 Parodontologie . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.3 Ortodoncie (čelistní ortopedie) . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

183 183 183 184 185

. . . . 187 . . . . 191 . . . . 191 . . . . 191 . . . . 192 . . . . 193 . . . . 193 . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

193 196 197 197 197 197 11

4.7

4.8

4.6.4 Protetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.5 Stomatochirurgie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6.6 Pedostomatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . Předoperační příprava a pooperační péče ve stomatologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.7.1 Předoperační příprava . . . . . . . . . . . . . . . 4.7.2 Pooperační péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění (zvláštnosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.8.1 Extrakce zubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.8.2 Záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.8.3 Nádory (orofaciální oblast) . . . . . . . . . . . . 4.8.4 Úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 198 . . 200 . . 201 . . 201 . . 201 . . 202 . . . . .

SPECIÁLNÍ ČÁST Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vybranou problematikou ve stomatologii . . . . . . . . 4.9 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s parodontitis . 4.9.1 Anatomie a fyziologie (dutina ústní, zuby, jazyk, horní čelist, dolní čelist) . . . . . . . . . . . 4.9.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . . 4.9.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s nádorem spodiny dutiny ústní a jazyka . . . . . . . . . 4.10.1 Anatomie a fyziologie (dutina ústní, zuby, jazyk, horní čelist, dolní čelist) . . . . . . . 4.10.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie . . . . . 4.10.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . 4.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11 Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s poraněním čelistních kostí a zubů . . . . . . . . . . . .

12

. . . . .

204 204 205 206 207

. 209 . 209 . 209 . . . . .

209 211 211 212 214

. 214 . 214 . . . . .

215 216 216 217 221

. 222

4.11.1 Anatomie a fyziologie (dutina ústní, zuby, jazyk, horní čelist, dolní čelist) . . 4.11.2 Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie 4.11.3 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11.4 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . 4.11.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . 222 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

222 223 224 224 228

Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232

13

Úvod

Úvod Předkládaná publikace je určena studujícím, kteří se připravují na ošetřovatelskou profesi, studentům vyšších odborných škol, postkvalifikačních studií, sestrám v klinické praxi. Prioritním cílem je vytvoření stručného přehledu problematiky ošetřovatelství při studiu kapitol z vybraných lékařských oborů. Ošetřovatelství ve vybraných oborech je rozděleno na celky dermatovenerologie, oftalmologie, otorinolaryngologie a stomatologie. Každý z těchto celků je členěn na část obecnou a speciální. V obecné části každého celku je uveden stručný anatomicko-fyziologický přehled, dále přehled nejčastěji používaných obecných a speciálních vyšetřovacích metod a terapeutických postupů. Problematika symptomatologie je podána s odkazem na speciální část každého celku. Zde je rozpracována konkrétně u dané diagnózy. Obecná část je zakončena výběrem nejčastějších chorob ve sledovaném oboru. Je zaměřena na jejich stručnou charakteristiku a na zvláštnosti v ošetřovatelské péči. Ve speciální části každého celku jsou jednotlivé kapitoly zaměřeny na vybraná onemocnění. Ta jsou zpracována v pojetí ošetřovatelského procesu. K pojmenování ošetřovatelských problémů jsou uváděny názvy ošetřovatelských diagnóz podle platné NANDA Taxonomie II pro období 2005. Ošetřovatelské diagnózy jsou řazeny dle předpokládaného vzniku problémů a dle priority řešení. Jejich přehled je uveden včetně kódů v kontextu diagnostických domén a je doplněn stanovenými cíli a sesterskými intervencemi. Ošetřovatelský proces u každého onemocnění je uzavřen nabídkou úkolů za účelem usouvztažnění naučených pojmů. Rozsah kapitol obecné a speciální části není a ani nemůže být zcela vyčerpávající, a to vzhledem k požadované přehlednosti a přijatelnému rozsahu textu. Některá odborná pojednání jsou ve vztahu k velice širokému rozsahu sledované problematiky spíše rámcově podána. Pro podrobnější informace je nutné vyhledat další literaturu a k jejich prohloubení vycházet i z praktických zkušeností ošetřovatelské praxe ve zdravotnických zařízeních a odděleních se specifickou problematikou péče o klienty.

15

1

Ošetřovatelství ve vybraných oborech

1

Ošetřovatelství v dermatovenerologii

OBECNÁ ČÁST Cíle Po prostudování této problematiky budete umět: ■ definovat dermatovenerologii jako obor ■ charakterizovat specifi ka práce sestry a provozu na odborných kožních odděleních ■ orientovat se v pojmech používaných v anatomii a fyziologii kůže ■ orientovat se v obecných a speciálních vyšetřovacích metodách používaných v dermatovenerologii ■ orientovat se v léčebných postupech uplatňovaných v dermatovenerologii ■ orientovat se v přístupu ošetřovatelské péče nejčastějších chorob v dermatovenerologii Klíčová slova kapitoly: dermatovenerologie, bariérový přístup.

1.1

Charakteristika oboru

1.1.1

Dermatovenerologie jako obor

■ Dermatovenerologie je lékařský obor zabývající se chorobami kožními a pohlavními. Spojuje dva související obory, dermatologii a venerologii. ■ Dermatologie (kožní lékařství) je obor zabývající se chorobami kůže, kožními projevy vnitřních nemocí a kosmetickými vadami. ■ Venerologie je obor zabývající se prevencí, diagnostikou, léčením, evidencí a kontrolou pohlavních (venerických) chorob.

1.1.2

Charakter práce sestry na oddělení

Charakter práce na dermatovenerologii vyžaduje od sestry všeobecné sesterské znalosti, ale také speciální znalosti z kožního a venerologického lékařství. Sestra musí mít znalosti o anatomii a fyziologii kůže, 16


o kožních a pohlavních chorobách, o prevenci vzniku onemocnění a o zásadách práce na oddělení. Musí si být vědoma rizik, která jsou s prací spojena. Jde zejména o vysoké riziko přenosu infekce. Musí proto dodržovat všechna preventivní opatření. Musí umět vhodným způsobem komunikovat s nemocnými, mít ohled na jejich stud, zvlášť v případech projevů onemocnění na intimních místech. Zásady práce sestry na dermatovenerologickém oddělení ■ Dodržování bariérového přístupu v ošetřování nemocných ■ Používání ochranných pomůcek (rukavice, ústenka, ochranný oděv) ■ Péče o hygienu rukou (ruce bez šperků, pravidelné mytí a dezinfekce) ■ Dodržování přísných hygienických opatření při kontaktu s biologickým materiálem (části kůže, vlasů, nehtů, hnisavé sekrety, tkáňový mok, krev, moč) ■ Dodržování hygienických opatření při zacházení s prádlem a pomůckami od nemocných ■ Dodržování individualizace pomůcek pro nemocné ■ Dodržování aseptického přístupu při práci s léky ■ Odstraňování obvazů ihned do předem připravených nádob pro kontaminovaný odpad

1.1.3

Specifika provozu na oddělení

Léčebná péče je poskytována na odborných kožních odděleních, v odborných léčebnách a lázeňských zařízeních, v soukromých odborných zdravotnických zařízeních, v ústavech lékařské kosmetiky a v denních stacionářích. Některá zařízení se specializují na léčení určitých typů onemocnění. Disponují ordinací pro léčbu psoriázy, melanomovou poradnou, venerologickou ordinací aj. Zde pracují vyškolení zdravotničtí pracovníci pro práci s příslušnými přístroji (ultrazvuk, laser, fototerapie). Lůžková oddělení mají kromě běžných místností a pokojů pro nemocné speciální místnost pro aplikaci léků na kůži. Jsou zde prováděny převazy a ošetřování kůže.

17

1

1

Ošetřovatelství ve vybraných oborech *

1.2

Anatomie a fyziologie kůže

Kůže (cutis, derma) tvoří souvislý pokryv těla s četnými funkcemi recepčními, termoregulačními, imunitními, metabolickými a ochrannými. Plošný rozsah kůže je 1,7–2,0 m2, tloušťka kolísá od 0,5 do 4,0 mm. Nejsilnější je kůže na zádech a na stehnech, nejtenčí je na horním víčku. Hmotnost samotné kůže je asi 3 kg, s tukovou tkání může dosáhnout až 20 kg. Vlastní kůže se skládá z epitelové pokožky (epidermis) a vazivové škáry (dermis, corium). Pod kůží je vrstva podkožního vaziva (tela subcutanea, subcutis). ■ Epidermis (pokožka) – je tvořena několika vrstvami plochých buněk, které jsou uloženy ve vrstvách těsně na sobě. Hlubší vrstvy (stratum terminativum) si zachovávají schopnost dělení a doplňují olupující se odumřelé buňky povrchové vrstvy. Epidermis nemá cévy. Obsahuje volná nervová zakončení k vnímání bolesti. V epidermis jsou Langerhansovy buňky, které tvoří 5 % populace buněk epidermis. Jejich dendrity prostupují celou epidermis. Jsou vybaveny receptory schopnými rozpoznávat antigeny a získanou informaci zpracovat. Jsou proto důležité ve zprostředkování buněčné imunity vůči virovým infekcím, ubývá jich vlivem UV záření. ■ Dermis, corium (škára) – je tvořena vazivovou tkání, je prostoupena sítěmi kapilár, z nichž je difuzí vyživována pokožka. Jsou zde hojná volná nervová zakončení, hmatová tělíska a termoreceptory, mazové žlázky, které ústí do vlasových pochev a ke kterým se připojují hladké svaly (mm. arrectores pilorum). Elastická vlákna dermis jsou orientována do určitých směrů, které odpovídají směru mechanického zatížení kůže dané oblasti. Vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost a štěpitelnost kůže v určitých směrech, které jsou respektovány při volbě chirurgických řezů a při plastické úpravě ran. Dermis vybíhá ve výběžky proti epidermis. Jde o hmatové lišty, které jsou zvláště v oblasti prstových bříšek upraveny charakteristickým a po celý život neměnným způsobem. Slouží k identifi kaci osob a jsou základem pro daktyloskopii.

18


■ Tela subcutanea, subcutis (podkožní vazivo) – je tvořena sítěmi kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou roztroušeny vazivové buňky. Podkožní vazivo je potencionální tukovou tkání, která je schopná deponovat velké množství tukových kapének. Kožní žlázy a přídatné kožní orgány V podkožním vazivu jsou uloženy trubicovité potní žlázy (glandulae sudoriferae). Jde o typické exkreční žlázy, které jsou ve své funkci podobné ledvinám. Nejvíce jich je v kůži dlaně, plosky nohou a ve střední části zad. Úplně chybí na žaludu pohlavního údu a na slizničním okraji rtů. Do vlasových pochev ústí mazové žlázy (glandulae sebaceae). Žlázky jsou vystlány buňkami, které se při tvorbě mazu rozpadají, po vyprázdnění obsahu se buňky žlázy nově tvoří. Mazové žlázy mají své vývody v pochvách vlasů a chlupů. Nehet (unguis) představuje rohovou ploténku vyrůstající z nehtové matrix. Okolo nehtu je nehtový val, ten na nehet u kořene přestupuje jako eponychium. Vlasy (capilli) a chlupy (pili) vyrůstají z vlasové cibulky, která obsahuje zárodečné buňky pokožky, ze kterých vlas vyrůstá. Do poloviny vlasové pochvy se upíná hladký sval – m. arrector pili, který napřimuje vlas. Mléčná žláza (glandula mammaria) je složená tuboalveolární žláza, která tvoří u dospělé ženy podklad prsu. Je tvořena asi 15–20 laloky (lobi glandulae mammariae), které jsou uložené v tukovém polštáři. Z každého laloku vychází vývod, mlékovod (ductus lactifer). Mlékovody se sbíhají koncentricky k prsní bradavce (papila mammaria), kde ústí na jejím vrcholu drobnými vývody. Kůže prsu je jemná, na jeho vrcholu je kůže modifi kovaná v podobě kruhového dvorce (areola mammae). Kůže dvorce a papily je pigmentovaná a obsahuje četné mazové žlázky. Prs (mamma) je složen z vlastního žlázového tělesa a je uložen v tukovém polštáři na přední straně hrudníku. Cévy kůže Tvoří důležitou zásobárnu krve. Jejich vazokonstrikcí se část krevního objemu přesouvá do míst zvýšeného nároku, k srdci a mozku.

19

1

1


Nervové zásobení kůže Je bohaté v závislosti na dvou hlavních funkcích kůže – na funkci senzitivní a termoregulační. Citlivost kůže je podmíněna nervovými zakončeními (receptory), jejichž funkcí je převádět různé formy energie (mechanickou, tepelnou) v akční potenciály vedené senzitivními vlákny do CNS. Kůže představuje značný rezervoár vody. Je schopná uvolňovat velké množství vody. Látky aplikované na kůži mohou prostupovat kůží několika způsoby: ■ Transcelulárně (přes buňky) ■ Intercelulárně (mezibuněčnými štěrbinami) ■ Transfolikulárně (vlasovými folikuly) ■ Transglandulárně (vývody potních žláz) Funkce kůže ■ Ochrana proti zevnímu prostředí ■ Imunologická funkce ■ Termoregulace ■ Permeabilita kůže ■ Sekreční a syntetická funkce ■ Zásobárna energie ■ Sídlo čití

1.3

Symptomatologie

Viz speciální část s vybranou problematikou onemocnění v dermatovenerologii.

1.4

Diagnostika

1.4.1

Všeobecná diagnostika (anamnéza, fyzikální vyšetření)

Anamnéza – zjišťuje se rodinná anamnéza, pracovní anamnéza, délka a způsob dosavadní léčby laické i odborné, údaje o celkovém zdravot20


ním stavu a přidružených chorobách, zájmové činnosti, souvislosti okolo počátku onemocnění, životospráva. Fyzikální vyšetření – vyšetření kůže celého tělesného povrchu (aspekce – hodnotí se barva, projevy, palpace – charakter kožního povrchu), určení lokalizace chorobných změn, tzv. predilekčních míst, kde se některé kožní změny typicky vyskytují.

1.4.2

Speciální diagnostika (laboratorní vyšetření, funkční zkoušky, alergologické zkoušky)

Laboratorní vyšetření ■ Biochemické vyšetření – AST, ALT, ASLO, urea, kreatinin, glykemie ■ Hematologické vyšetření – krevní obraz, sedimentace, diferenciální rozpočet leukocytů ■ Mikrobiologické vyšetření – kultivace a citlivost mikrobů, vzorky se odebírají za aseptických podmínek, biologickým materiálem je obsah puchýřků, sekrety vředů, stěry kůže, sliznic ■ Mykologické vyšetření – vyšetření při podezření na plísňové onemocnění. Sestra musí nemocného poučit, aby alespoň týden před vyšetřením neaplikoval na postižené místo žádná antimykotika. Vyšetřovaným materiálem jsou nejčastěji vlasy, šupiny, nehty ■ Mikroskopické vyšetření – biopsie je histologické vyšetření částí tkáně se záměrem rozlišení benigního a maligního procesu. Vyšetřuje se materiál získaný excizí, vzorek se po odběru vkládá do nádobky s 10% formalínem. Cytologie je vyšetření, které se uplatňuje především u chorob s tvorbou puchýřů. Provádí se nátěr obsahu puchýře. ■ Parazitologické vyšetření – identifikuje parazitující organizmus, např. zákožku svrabovou Funkční kožní zkoušky Jde o skupinu orientačních zkoušek, které informují o současné funkci a reaktivitě kůže. ■ Dermografizmus – zkouška, kdy se na kůži provádí rýha tupým předmětem s hrotem a sleduje se, za jak dlouho se objeví zčervenání nebo kdy dojde ke zblednutí. Červený dermografizmus znamená, že v důsledku vazodilatace se vytvoří červená čára (norma). Bílý 21

1

1


dermografizmus znamená, že v důsledku vazokonstrikce se vytvoří bílá čára (atopik) a plastický dermografizmus znamená, že v důsledku úniku tekutiny z kapilár se vytvoří kopřivka v průběhu čáry (zvýšená propustnost cév u alergiků). ■ Tepelný a chladový test – zjišťuje reaktivitu kůže vůči teplu a chladu při podezření na projevy kopřivky z důvodu změny vnější teploty Alergologické testy ■ Epikutánní testy (náplasťové) – patří k nebolestivým, neinvazivním vyšetřením pomocí náplasti napuštěné alergeny. Ta se přiloží na záda na dobu dvou dnů. Používají se buď rutinní testy, což je sestava 10 nejběžnějších kožních alergenů (terpentýn, chrom, kobalt, nikl, zinek, rtuť, benzin, prokain, formaldehyd, anilin), nebo speciální testy pro vybrané alergeny (např. latex). Cílem je odhalit alergii na daný alergen. Následuje odečtení kožním lékařem a doporučení vhodné prevence, v případě potřeby nasazení nové či úprava stávající terapie. ■ Skarifikační testy – patří k testům, kdy se používají alergeny tekuté povahy (např. antibiotika). Alergen se nanese do lehce seškrábnuté (skarifikované) kůže na vnitřní stranu předloktí. Skarifi kovaná kůže nesmí krvácet. Reakce se odečítá za 30 minut a za 24 hodin. Provádí se před intradermálními testy. ■ Intradermální testy – používají se nejčastěji v alergologii, testují se alergeny, které jsou vhodné k aplikaci do kůže – alergeny lékové, potravinové, prachy, pyly. Provádí se aplikací alergenu intradermálně na předloktí, reakce se odečítá za 30 minut, za 48 až 72 hodin. Hrozí riziko anafylaktického šoku po aplikaci, proto je nezbytné mít připravený adrenalin, hydrokortizon, efedrin, pomůcky k intubaci, kyslík. ■ Perorální testy – provádí se pomocí léku nebo potravin podezřelých z alergizace. Podávají se v době bez kožních projevů, hodnotí se reakce po požití.

1.5

Terapie

Kožní onemocnění jsou často onemocnění celého organizmu, proto se léčí zevně, ale i vnitřně. 22


1.5.1

Zevní terapie

Do zevní terapie patří lokální farmakoterapie, terapie fyzikální a terapie chirurgická.

Lokální farmakoterapie (obrázek 1, 2) Koupele ■ Očistná koupel – slouží k odstranění nečistot, strupů, šupin a zbytků dříve aplikovaných léků, teplota má být 37 oC, po koupeli se kůže netře, ale jemnými dotyky ručníkem se lehce vysouší ■ Léčivá koupel – zlepšuje prokrvení, připravuje se přidáním léčiv do lázně, je nutné dodržovat předepsanou teplotu, ale i délku koupele Obklady Užívají se roztoky léků ve vodě či ve směsi vody a lihu. ■ Vysychavé obklady – chladné působí protizánětlivě nebo teplé, které zmírňují svědění a mokvání, protože kůži překrvují

Obr. 1 Medikamenty k místní terapii 23

1

1


Obr. 2 Místní aplikace léků ■ Zapařovací obklady (Priessnitzův obklad) – používá se k překrvení kůže a ke zmírnění hlubokých nebo chronických zánětů Zásypy Směs prášků minerálního nebo rostlinného původu. Částice zásypů zvětšují plochu kožního povrchu a tím odpařování vody a tepla, absorbují na svůj povrch z kůže vodu, pot a maz, proto kůži vysušují, odmašťují a ochlazují. Snižují svědění a působí protizánětlivě, smývají se teplou vodou. Tekuté pudry Mají obdobný, ale intenzivnější účinek než zásyp. Krémy Obsahují až 70 % vody, nemastí kůži, neuzavírají její povrch před odpařováním vody, působí chladivě a protizánětlivě, rychle se vstřebávají, jsou vhodné i do míst vlhké zapářky. 24


Gely Rychle se rozkládají a vstřebávají, kůži odmašťují a vysušují, jsou vhodné i do vlasaté části. Masti Základem masti jsou minerální, rostlinné, živočišné a syntetické masťové základy s léčivem. Promašťují a změkčují kůži, podporují odlučování šupin a krust, mají silný léčebný účinek. Na kůži vytváří vrstvu, která omezí odpařování vody a tepla, umožňují lepší vstřebávání léku, nejsou vhodné do míst vlhké zapářky. Způsoby aplikace mastí ■ Promaštění pokožky bez krytí, zvláční pokožku ■ Intenzivní vtírání vede k proniknutí masti do hloubky a ke vstřebávání léku ■ Aplikace v silnějším nánosu ■ Okluzivní obvaz – na místa s aplikovanou mastí se přiloží polyetylenová fólie Odstranění mastí – setře se suchým mulem, zbytky se odstraní teplou vodou. Pasty Suspenze zásypů v krémech nebo mastech. Jsou tužší a sušší než masti, kůži nemacerují, jsou prodyšné, dobře se snášejí. Užívají se též k ochraně kůže před macerací sekretem z rány. Jiné formy léků ■ Spreje, aerosoly – vhodné k velkoplošné aplikaci, rychle vstřebatelné, nevhodné do obličeje a míst vlhké zapářky ■ Pěna – vhodné pro nanášení na obličej a vlasatou část, nejsou mastné a dobře se vstřebávají, jde o řídké krémovité emulze, které se aplikují z tlakové nádobky

Terapie fyzikální ■ Selektivní fototerapie (světloléčba) – využívá záření, tzv. fotobiologický účinek, užívají se různé typy paprsků – ultrafialové a infračervené (solux), záření prokrvuje kůži, je nutno dávkovat opatrně (obrázek 3) 25

1

1


■ Diatermokoagulace – využívá elektrické energie (vysokofrekvenčního proudu) k odstranění kožních výrůstků, venektázií, hemangiomů ■ Kryoterapie (léčba zmrazováním) – fyzikální působení chladu (nízká teplota s použitím kapalného dusíku okolo -190 oC) ■ Laser (obrázek 4) – využívá zesílení světla stimulovanou emisí záření – pro tvorbu a růst granulací a epitelizaci kůže

Obr. 3 Solární fototerapie

Obr. 4 Laser 26


Terapie chirurgická ■ Excize – vyříznutí části tkáně za účelem diagnostickým a terapeutickým ■ Exkochleace – vynětí patologického ložiska ostrou lžičkou ■ Ablace – snesení, odstranění nehtové ploténky ■ Dermabraze – obroušení povrchových vrstev epidermis vysokoobrátkovou frézou (kosmetické úpravy jizev, vrásky apod.)

1.5.2

Vnitřní terapie

Do vnitřní terapie patří celková farmakoterapie, terapie dietou, terapie klimatická a lázeňská. Celková farmakoterapie Je zaměřena na činnost centrální nervové soustavy (sedativa, spánková léčba), na zvyšování obranyschopnosti, u alergiků na desenzibilizaci. ■ ATB a chemoterapeutika – infekce a záněty ■ Antihistaminika – proti svědění, tlumí CNS, anticholinergní účinek ■ Venotonika – venózní insuficience ■ Hormony – alopecie ■ Imunoterapie – vakcinoterapie (stafylokokový antigen), autovakcína ■ Antimykotika – mykotické infekce, onychomykózy ■ Cytostatika – onkologická onemocnění kůže ■ Vitaminy – vitaminy skupiny A, B, C, D ■ Sedativa, hypnotika – svědící onemocnění Terapie dietou Kožní choroby mají úzký vztah k poruchám trávení. Klientům se nedoporučují: ■ pikantní jídla ■ některé druhy ovoce a zeleniny (rajčata, kapusta, zelí, banány, citrusové plody) ■ omezují se sladkosti, čokoláda, ořechy Úkol sestry spočívá nejen v podávání předepsané diety, ale též v poučení klienta o významu dodržování diety, která znamená znač27

1

1


ná omezení. Klient často nechápe souvislost mezi kožní chorobou a stravou. ■ Dieta eliminační – vynechávají se některá jídla a sleduje se vývoj kožních změn (koření, slaná jídla, ocet, vejce, ořechy, rajská jablíčka, tropické ovoce) ■ Dieta čajová – podává se čaj u všech akutně zhoršených ekzémů, při kopřivce po dobu 1–2 dnů ■ Dieta s omezením tuku – psoriasis vulgaris ■ Dieta redukční – u klientů s nadváhou a s dermatitis herpetiformis ■ Dieta bezlepková – u klientů s dermatitis herpetiformis ■ Dieta neslaná – u puchýřnatých onemocnění léčených kortikoidy Terapie klimatická a lázeňská ■ Léčebné využití síry ■ Koupele s přísadami ■ Klimatické koupele v lázeňském prostředí (lupénka, akné, ekzém) ■ Přímořská léčba (pro klienty, u kterých je lázeňská léčba bez efektu)

1.6

Ošetřovatelská péče (zásady)

■ Přísné dodržování základních hygienických a protiepidemických postupů ■ Bariérový režim ■ Ochranné pomůcky v péči o klienta ■ Provádění zevní terapie: – V místnosti k tomu určené nebo v případě nutnosti použitím vozíku pro aplikaci léků i u lůžka klienta – Nespotřebované léčivo nevracet zpátky do zásobního kelímku – Vždy pracovat v rukavicích a vždy odkládat obvazový materiál po použití do kontaminovaného odpadu – Při odstraňování předchozích nánosů léčiv zabránit dráždění a poškození kůže použitím olejových přípravků, poté omýt – Aplikovat léky ve spreji ze vzdálenosti 10–20 cm od povrchu kůže – Při aplikaci léků z tuby se nedotýkat jejím ústím ošetřované kůže nebo defektu 28


– Při aplikaci léků do vlasaté části vtírat lék za postupného rozčesávání vlasů do pěšinek – Asepticky postupovat při převazech ran a dodržovat přísnou hygienu rukou ■ Psychologický přístup ke klientům s chronickými kožními chorobami – chronická kožní onemocnění jsou často vnímána klienty jako překážka jejich osobní pohody a sociální úspěšnosti. Z pohledu biologického potřebuje člověk kůži jako fungující orgán, z pohledu sociálního jako vizitku, kterou se představuje okolí. Terapie chronických kožních onemocnění je často zdlouhavá a svízelná. Řada onemocnění recidivuje. Některé kožní choroby mohou být svými projevy neestetické a nápadné, klienty jsou vnímány s různou citlivostí. Mohou mít negativní vliv na psychiku, vyvolávají pocity méněcennosti, dochází k izolaci a plachosti. Někdy i okolí má strach z rizika přenosu nemoci a od klienta se odtahuje. Nepřiměřené a netaktní chování okolí má za následek jeho zvýšenou přecitlivělost a emocionální labilitu. Špatný psychický stav ztěžuje léčení. Důležitou roli v terapii hraje především sestra, která svým správným jednáním a citlivým přístupem vede klienta k racionálnímu postoji k onemocnění. Dobrá psychická pohoda významně přispívá k úspěšnému léčení. ■ Profesionální chování (empatie, povinná mlčenlivost, etika práce)

1.7

Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění (zvláštnosti)

1.7.1 Ekzémové onemocnění kůže Patří mezi nejčastější kožní onemocnění. Atopický ekzém – často se vyskytuje od dětství, může být vrozený, někdy může být spojen s astmatickými obtížemi. Atopie je druh alergie, alergická reakce je zprostředkována imunoglobulinem E a vyplavením některých látek. K atopickým projevům patří atopický ekzém. Projevuje se tvorbou pupínků a puchýřků, ty praskají a mokvají, později zasychají žlutými krustami. Mohou se rozšířit po celém těle. Do druhého roku života mohou potíže ustoupit nebo přecházejí do chronicity. 29

1

1


Ekzém velmi svědí, dítě se škrábe až do krve. Tato místa se mohou druhotně infikovat. Způsob ošetřování je závislý na aktuálním stavu klienta. V klidovém stavu pečujeme o suchou kůži, kterou chráníme před drážděním. Hygienu provádíme bez mýdla, netřeme, myjeme krátce a úsporně, nedoporučuje se koupel v chlorované vodě. Kůže se několikrát denně promašťuje, prádlo musí být bavlněné, vzdušné a nedráždivé. Před prvním použitím je třeba prádlo vícekrát vyprat. Důležité je mikroklima dítěte, které musí být čisté bez možných alergenů (pyly, prach). Strava je dle věku, dítě by mělo být do 6 měsíců věku kojeno, u větších dětí je vhodné vyloučit citrusové plody, čokoládu, med, ořechy, koření. Při zjištění potravinové alergie je nutné vyloučit příslušnou potravinu. V akutním stadiu choroby, které se projevuje mokváním kůže, se přikládají teplé obklady, provádějí se léčebné koupele (heřmánek, vločkový odvar, dubová kůra, hypermangan), pak se aplikují pasty. Je třeba bránit škrábání podáváním antihistaminik, udržovat krátké nehty dítěte a přiměřenou teplotu ovzduší.

1.7.2 Virová onemocnění kůže Prostý opar (herpes simplex) Chronické virové onemocnění se vyskytuje nejčastěji na rtech. Nejprve se projevuje pálením, svěděním a v místě se poté objeví skupina puchýřků, které jsou nejdříve čiré, až později se zkalí. Je to infekční onemocnění, které se přenese přímým stykem nebo např. ze skleničky. Terapie: při prvních příznacích virostatika (např. Zovirax), neaplikují se kortikosteroidy, neboť hrozí šíření infekce do okolí (snížily by imunitu). Pásový opar (herpes zoster) Původcem je virus zosteru blízký viru planých neštovic (varicelly). Projevuje se výsevem puchýřků na kůži v průběhu některého nervu, jde o velice bolestivé onemocnění. Postižení je jednostranné, nejčastěji mezižeberní nervy. Závažná je lokalizace v oblasti trojklaného a lícního nervu, protože hrozí postižení oka a ucha. Terapie: virostatika, analgetika, antiflogistika, antibiotika, kortikosteroidy, vitaminy skupiny B, enzymoterapie (proteolytické půso30


bení enzymů na virus), místně se aplikují antiseptické pudry a pasty, v případě sekundární hnisavé infekce masti s antibiotiky. Bradavice (virové akantomy) Původcem jsou papilomové viry. Přenáší se z člověka na člověka přímým kontaktem nebo drobným poraněním. Jde o drobné nebo větší zrohovatělé výrůstky červenožluté nebo šedožluté barvy. Vyskytují se na obličeji, na hřbetu rukou, na ploskách nohou. Mohou způsobovat při došlapu bolest. Sliznice nebývají postiženy. Terapie: poleptání lápisem (argentnitrátová tyčinka), sněžení kysličníkem uhličitým, poleptání tekutým dusíkem, povrchová elektrokoagulace.

1.7.3 Onemocnění kůže vyvolaná parazity Svrab (scabies) Onemocnění je způsobené parazitem zákožkou svrabovou. Nákaza se šíří přímo tělesným stykem nebo nepřímo infi kovaným prádlem, nejčastěji lůžkovinami. Inkubace je 2–6 týdnů. Místa výskytu jsou meziprstní prostory, zápěstí, v axilách, v okolí pupku a pasu, v kůži penisu, okolí genitálií. Hlavní příznak je svědění, které se stupňuje v noci a v teplém prostředí. Na kůži jsou viditelné chodbičky se dvěma červenými pupínky vedle sebe. Nemocní se velmi škrábou, místa se pak snadno infikují. Terapie: nejdříve se nemocný umyje teplou vodou a mýdlem, osuší se jednorázovým ručníkem a na celé tělo vyjma obličeje a vlasaté části hlavy aplikuje ordinovaný prostředek (Jacutin). Další aplikace je dvakrát denně, ráno a večer po dobu tří dnů. Poté se nemocný opět vykoupe. Všechno prádlo, které nemocný nosil, se musí vyvářet nebo nechat dlouho (14 dní) větrat. Je nutná kontrola i ostatních rodinných příslušníků. Veš vlasová (pediculus capitis) Je asi 2 mm velký parazit, který sídlí ve vlasech. Vajíčka (hnidy) klade u vlasového úponu, jsou bělošedá, k vlasům pevně lnou. Mohou se zaměnit, protože připomínají lupy. Nejvíce se vyskytují nad spánky, za boltci, v zátylí. Místa jsou svědivá, postižený je rozškrábe a dochází snadno k infekci. Šíří se přímým stykem, hřebenem, čepicemi. 31

1

1


Terapie: pěny či šampony (Difusil H92), nechají se působit předepsanou dobu. Postup se opakuje 1× denně po dobu 3 dnů. Je nutné vyšetřit a léčit všechny rodinné příslušníky. Kontrola vlasů je nutná před každým přijetím na oddělení (diskrétním způsobem). Veš ohambí (pediculus pubis) Vyskytuje se v axilách a na pubické části ochlupení, u silně zarostlých mužů se může vyskytovat po celém těle. Přenáší se těsným tělesným stykem. Terapie: oholení, nanesení antiparazitika na předepsanou dobu.

1.7.4 Onemocnění kůže vyvolaná plísněmi Dermatomykózy Jde o onemocnění kůže, vlasů, nehtů. Jsou vyvolaná patogenními houbami, postihují nejčastěji chodidla, meziprstní prostory na nohou a nehty. Plísňové onemocnění nehtů se nazývá onychomykóza. Člověk se infikuje např. v bazénech, lázních. Kandidóza Kandidy, kvasinky, nižší houby žijí normálně na kůži, v ústní dutině, v pochvě, ve střevním traktu. Teprve za určitých podmínek se pomnoží a vyvolají chorobný stav. K podmínkám pro vznik onemocnění patří teplo, vlhko, změny pH kůže, diabetes mellitus, AIDS, podávání ATB a další faktory narušující harmonii organizmu. Kandidóza postihuje kůži a sliznice, místa jsou zarudlá, ohraničená, na sliznicích jsou bílé povlaky. Terapie: místní – antimykotické masti, léčba základního onemocnění.

1.7.5 Hnisavá onemocnění kůže Impetigo Onemocnění je vyvolané stafylokokem nebo streptokokem. Je to onemocnění dětského věku, rychle se šíří v kolektivech. Projevuje se drobnými, praskajícími puchýřky, které mají zarudlou spodinu, kde se tvoří žluté krusty. Lokalizace je zejména v obličeji, ale i jinde, po zhojení nezanechává jizvu. 32


Terapie: pro odloučení puchýřků se provádějí koupele v hypermanganu, poté se na místa nanáší antibakteriální masti, dle stavu lze podat ATB celkově. Po ukončení, ale i v průběhu léčby je nutné odebírat vzorky moči, protože streptokokové onemocnění může být příčinou akutní glomerulonefritidy. Sestra musí dodržovat všechny zásady hygienické péče, bariérovou ošetřovatelskou péči a musí dbát na důležitá protiepidemická opatření, protože impetigo je vysoce nakažlivé onemocnění. Pemphigus vulgaris Onemocnění je charakterizováno tvorbou puchýřků, jde o chorobu bez jasné příčiny. Postihuje zejména dospělé osoby a je prognosticky velmi závažná. Po puchýřích na kůži zbývají nehojící se mělké bolavé vředy, mohou být postižené i sliznice (ústa, spojivky). Terapie: aplikace léků s celkovým i místním účinkem, podávají se antiseptické roztoky, masti s ATB, kortikoidy. Furunkl, karbunkl (nežit) Je to stafylokokové onemocnění vlasového váčku, které se šíří do hloubky a do stran. Na kůži se objeví červený, tvrdý, bolestivý hrbol s pustulou na vrcholu. Splynutím několika furunklů umístěných vedle sebe se vytváří rozsáhlý zánětlivý, značně bolestivý hrbol se zánětem v podkoží – karbunkl. Mohou se projevit celkové příznaky (horečka, malátnost). Je zde nebezpečí sepse. Furunkulóza – furunkly se tvoří ve větším počtu na různých místech, postupně nebo i najednou. Příčinou je snížená odolnost organizmu, celkové onemocnění (diabetes, krevní choroby). Terapie: místní – odstranění zánětlivého ložiska, léčba základní choroby. Erysipel (růže) Jde o hluboké zánětlivé onemocnění kůže a podkoží vyvolané streptokoky. Bakterie vstupují nejčastěji drobnými oděrkami či bércovým vředem. Toto onemocnění se projevuje celkovými příznaky (horečka, bolesti hlavy, bolesti kloubů, nevolnost), místním zarudnutím kůže, které se plamenovitě šíří podél mízních cév. Erysipel má sklon k chronicitě na stejném místě, a tím poškozuje mízní cévy, vede až k lymfedému. Terapie: ATB, chladné obklady. 33

1

1


Acne vulgaris Jde o zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových váčků, zejména u mladých lidí (puberta) v důsledku hormonální disharmonie. Lokalizace – obličej, ramena, záda, hruď. Doprovází ho zvýšené maštění kůže a vlasů, tvorba černých zátek v místě váčku na povrchu kůže. Při infekci dojde k zčervenání, tvorbě hnisavé pustulky a vyklenutí, může dojít až k tvorbě abscesu – hojí se jizvou. Terapie: časté mytí, salicylová mast, úprava životosprávy, event. přechodně ATB. Pro dospívající je onemocnění velmi psychicky deprimující, nutný citlivý přístup.

1.7.6 Onkologická onemocnění kůže Nezhoubné onemocnění kůže – např. kapilární hemangiom – častý, již při narození nebo krátce po porodu, objevuje se na hlavě, na rukách, na nohách. Jde o několik cm velký hrbol, světle červené barvy, většinou mizí do 7. roku života, někdy i dříve. Zhoubné onemocnění kůže – maligní melanom – melanoblastom, jeden z nejzhoubnějších nádorů vůbec. Jeho původ je v buňkách, které produkují pigment (melanin). Nejčastěji bývá na kůži, ale vyskytuje se i na sliznicích či v oku. V posledních letech došlo k velkému nárůstu tohoto onemocnění. Velkou roli při vzniku hraje sluneční záření, zejména opakovaně spálená kůže při opalování, vzniká až mnoho let po poškození. Více ohroženi jsou lidé se světlou pletí. V souvislosti s ozónovou dírou je riziko ještě větší. Projevuje se jako tmavá pigmentová skvrna na kůži, která má nestejnorodou barvu, nepravidelné okraje a může svědit či krvácet, postupně se zvětšuje. Někdy vzniká z pigmentových névů. Na kůži vzniká kdekoliv. Je-li zachycen včas, může být chirurgicky odstraněn. Pozdě zachycený melanom zakládá metastázy a jeho prognóza je velmi vážná. Velmi důležitá je prevence a ochrana před slunečním zářením, ochranné krémy, rychlá návštěva lékaře při nálezu podezřelého útvaru na kůži. Léčba se doplňuje cytostatickou terapií.

34


1.7.7 Kožní choroby z cévních příčin na dolních končetinách Varixy (křečové žíly) Podkladem onemocnění je rozšíření hlavních povrchových žil na DK. Velké žilní kmeny jsou vinuté, nepravidelně rozšířené, hrbolovitě vyduté. Jde o žilní nedostatečnost, která se projevuje otoky, častými záněty, někdy i bércovými vředy. Většina varixů vzniká na dědičném podkladě, roli může hrát i dlouhé stání, ortopedická vada, těhotenství. Terapie: lze chirurgicky odstranit nebo provést sklerotizaci. Sestra edukuje klienta o vhodnosti bandáží, které zlepšují odtok krve. Důležitá je péče o nohy (hygiena, správná obuv). Tromboflebitida Zánět žíly s následným vznikem trombu. Povrchová tromboflebitida – v žilách povrchového systému nebo ve varixech. V místě postižení jsou známky zánětu (rubor, calor, dolor, tumor, functio laesa). Hluboká tromboflebitida – závažné onemocnění ohrožující život možnou embolizací (vmetek do plic, mozku). Terapie: mast s protizánětlivým účinkem, chladné obklady, antikoagulancia, trombolytika. Ulcus cruris (bércový vřed) Vzniká ve tkáni změněné varixy a opakovanými záněty žil, někdy je vyvolávajícím faktorem i drobné poranění, které v oblasti s narušeným oběhem a odtokem krve má malou schopnost hojení. V důsledku nedostatečného krevního oběhu se kůže a podkoží rozpadá a vzniká vřed různé velikosti, tvaru, hloubky. Téměř vždy je hojení zdlouhavé, vždy recidivuje. Často je komplikován erysipelem. Terapie: na podporu hojení se na bércový vřed přikládá želatinový kryt (Sorbalgon, Iruxol, Kaltostat), který absorbuje tekutinu ze vředu a enzymy v něm obsažené štěpí nekrotickou tkáň. Kryt se ponechává několik dní, poté se vymění. Na podporu žilního návratu a zmenšení otoku je končetina bandážována.

35

1

1


1.7.8 Onemocnění kůže s poruchou rohovatění Psoriasis vulgaris (lupénka) Jde o chronické kožní onemocnění s poruchou rohovatění povrchových vrstev kůže. Příčina je neznámá, vliv má zejména dědičnost. Projevuje se zpočátku svědivým výsevem drobných červených pupínků, které později splývají ve větší ložiska pokrytá stříbřitými šupinami. Objevuje se v okolí loktů a kolen, může být ve vlasaté části hlavy a v bederní krajině. Při generalizovaném výsevu je zasažen povrch celého těla. Terapie: patří k dosud nevyléčitelným chorobám, terapeuticky ovlivnitelné jsou pouze její projevy. Používají se zevně dehtové preparáty, kortikoidové masti, závěrem fototerapie. Příznivý vliv má zejména lázeňská léčba a letní pobyty u moře. V úvodu léčby je třeba odstranit šupiny koupelemi, poté se nanese mast, která musí působit přímo na ložisko, před další aplikací se zbytky masti musí odstranit. Je potřebná psychická podpora nemocného, neboť psoriasis vulgaris je nemoc, která velmi výrazně ovlivňuje kvalitu života. Při vzplanutí choroby je nemocný stále obtěžován zápachem a barvami mastí, je limitován v intimních vztazích. Ve společenských vztazích má nemocný zejména negativní zkušenosti, okolí často považuje onemocnění za přenosné a lidé se od něho odtahují.

1.7.9 Venerologické (pohlavně přenosné) choroby Venerologické choroby jsou infekční onemocnění, která se přenášejí z člověka na člověka přímým kontaktem, většinou pohlavním stykem. Přenos mimopohlavní cestou je vzácný. Pohlavní choroby podléhají povinnému hlášení, evidenci a léčení. Klient má povinnost podrobit se léčení a kontrolám, označit lékaři osoby, se kterými měl přímý kontakt (pohlavní styk). Provádí se depistáž se zaměřením na aktivní vyhledávání a vyšetřování těchto osob. Je navázána úzká spolupráce s hygienickou službou. Choroby přenášené pohlavním stykem se bezprostředně po nákaze projevují místně (kromě AIDS). Až po delší době se objevují celkové příznaky. K původcům pohlavních chorob patří bakterie, chlamydie, kvasinky, plísně, viry. Výskyt pohlavně přenosných chorob se může považovat za indikátor sociálních, psychologických a morálních jevů ve společnosti. Vysoké procento infikovaných se vyskytuje u lidí ve věku do 20 let, homosexuálů a osob žijících promiskuitním způsobem života. 36


K účinné léčbě je žádoucí přeléčení partnera a případně dalších sexuálních partnerů. Prevencí pohlavně přenosných chorob je bezpečný sex, vyloučení promiskuitního chování. Syphilis (lues) – příjice Chronické intermitentně probíhající infekční onemocnění vyvolané spirochetou Treponema pallidum, přenáší se pohlavním stykem, intrauterinně, zanedbáním hygienických zásad, krevní transfuzí. Má polymorfní příznaky, neléčená přetrvává desetiletí a může vést k úmrtí. Syphilis acquisita (získaná) ■ Syphilis primaria (1. stadium) – po prvním kontaktu s nákazou vzniká asi za 3 týdny v místě vstupu infekce tvrdý vřed (ulcus durum, tzv. primární infekt) a lokální lymfadenitis (zánět regionálních lymfatických uzlin, tzv. primární komplex). Ulcus durum je lokalizován v oblasti genitálu, rtů, úst, prstů, u homosexuálů perianálně, v ústech nebo v krku. Neléčený vřed se hojí 3 týdny a přechází do dalšího stadia. ■ Syphilis secundaria (2. stadium) – za 5–6 týdnů po infekci pronikají treponemy do krve, organizmus je jimi zaplaven a vzniká obraz treponemové sepse. Projeví se na kůži, na sliznicích a celkovými příznaky (projevy na kůži – exantémy makulózní, makulopapulózní, papulózní nebo anulárně papilózní, projevy na sliznici – difuzní začervenání hrdla, přítomnost macerovaných papul na spodině povleklých našedlou blankou, na jazyku možná ztráta papil, celkové projevy – velice často generalizovaná nebolestivá lymfadenopatie, z méně častých alopecie, glomerulonefritis, hepatopatie. Bez léčby se toto stadium spontánně zhojí za 6–8 týdnů. ■ Pozdní symptomatická syfilis (3. stadium) – bezpříznakové období může trvat řadu let, ale zatím se vyvíjejí specifické změny na kůži a vnitřních orgánech. Vznikají zánětlivá ložiska, specifické granulomy (gummata), ze kterých po provalení vytéká vazká žlutá tekutina. Postihují svaly, kosti, mozek, vzniká zánět aorty. Postižení mozku se nazývá paralysis progresiva, dochází k němu asi za deset let po infekci. Projevuje se změnami osobnosti (poruchy intelektu, pozornosti, afektivity, negační bludy, deprese nebo naopak agitace, demence s megalomanickými bludy).

37

1

1


Gonorrhoea (kapavka) Nejrozšířenější pohlavní choroba na světě, původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae, která vyvolává akutní zánět močové trubice, provázený pálením a řezáním při močení a hlenohnisavým výtokem z močové trubice. Inkubační doba je 2–7 dní. Neléčená gonorrhoe po 3–6 týdnech přechází do chronického stadia (občasný výtok hnisu, nečekané vzplanutí infekce a nákaza sexuálního partnera). ■ Gonorrhoea muže – variabilní příznaky při močení (od parestezií, bodání, až po pálení a bolest) ve fossa navicularis, vyústění uretry je erytematózní, může být edematózní, sekrece je nejdříve nevýrazná, hlenovitá s hnisavými vločkami, později vytéká hustý žlutý nebo žlutozelený hnis, někdy s příměsí krve. Po delší době sekrece ustává, objevuje se spíše ráno a celý stav přechází do chronicity. Komplikací bývá urethritis postgonorrhoica, neplodnost jako následek postižení kanálků nadvarlete nebo ductus defferens. ■ Gonorrhoea ženy – většinou nenápadné příznaky (vzácně bouřlivé), pálení při močení, nutkání na moč, dysurie, zduření a zarudnutí sliznice uretry, může z ní vytékat hnis, chronická uretritida probíhá prakticky asymptomaticky. ■ Cervitis gonorrhoica acuta a chronica – postihují zevní ústí děložního hrdla, které je zarudlé, vychlípené, lemované hemoragickou pseudoerozí, vytéká nejprve hlenový, později hnisavý sekret, po přechodu do chronicity je sekret hlenohnisavý. Gonorrhoea může vyvolat septický rozsev s příznaky gonokokové sepse (meningitida, pneumonie, endokarditida, artritida). Ulcus molle (měkký vřed) Infekční onemocnění pohlavních orgánů s ojedinělým výskytem u nás, je častější v subtropických a tropických oblastech. V místě vniknutí infekce vzniká papulka, následně pustula a hnisavě povleklý vřed. Vřed je bolestivý, zároveň jsou zduřelé lymfatické uzliny. Terapie pohlavně přenosných chorob Nemocný s podezřením nebo prokázaným pohlavním onemocněním je léčen na dermatovenerologickém oddělení, v případě závažných komplikací na infekčním nebo neurologickém oddělení. Základní farmakologickou skupinou jsou antibiotika (penicilin ve vysokých dávkách u syphilis), jinak antibiotika dle citlivosti. V akutním stadiu je doporučován tělesný klid a sexuální zdrženlivost. 38


Dermatovenerolog převezme klienta do dispenzární péče, provede depistážní šetření, doplňuje zjištěné údaje a zapisuje do tiskopisu o Hlášení pohlavní nemoci. Klient stvrzuje svým podpisem, že mu byly předány informace o charakteru a rizicích přenosu nemoci. Pojmy k zapamatování ■ dermatomykózy ■ excize ■ exkochleace ■ impetigo ■ ablace ■ pemphigus vulgaris ■ dermabraze ■ furunkl ■ dieta eliminační ■ erysipel ■ dermografizmus ■ acne vulgaris ■ skarifikace ■ hemangiom ■ atopie ■ melanoblastom ■ Priessnitzův zábal ■ fototerapie ■ laser ■ syphilis ■ ulcus molle

■ varixy ■ tromboflebitida ■ psoriasis vulgaris ■ herpes simplex ■ herpes zoster ■ ulcus cruris ■ scabies ■ diatermokoagulace ■ kryoterapie ■ gonorrhoea

SPECIÁLNÍ ČÁST Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s vybranou problematikou v dermatovenerologii 1.8

Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s plísňovým onemocněním kůže

Cíle Po prostudování této problematiky budete: ■ rozumět problematice plísňového onemocnění kůže ■ umět charakterizovat onemocnění, etiologii a patogenezi, klinický obraz onemocnění ■ znát základní léčebné postupy ■ vědět, jak se sestra podílí na diagnostice a léčbě ■ umět diagnostikovat a řešit ošetřovatelské problémy spojené s plísňovým onemocněním kůže Klíčová slova kapitoly: mykóza, přímý kontakt, nepřímý kontakt. 39

1

1


1.8.1


Viz obecná část.

1.8.2

Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie

Charakteristika Plísňová onemocnění patří mezi nejčastější kožní onemocnění a řadí se mezi tzv. civilizační choroby. Plísni se daří ve vlhkém prostředí, v neprodyšném a v teplém prostředí. Etiologie a patogeneze Plísňová onemocnění jsou způsobená parazity rostlinného původu. Jde o mikroorganizmy vysoce odolné proti vlivům zevního prostředí. Dělí se na dermatofyty a kandidy. Pro praxi v ošetřovatelství dělíme plísňová onemocnění na: ■ keratomykózy (postižení rohové vrstvy kůže) ■ dermatomykózy (postižení vlasů, nehtů, kůže) ■ hluboké mykózy (postižení podkoží, vnitřní orgány) K faktorům, které přispívají ke vzniku onemocnění, patří chronická onemocnění (diabetes mellitus, snížená imunita, nádorové onemocnění), užívání některých léků (cytostatika, antibiotika, kortikoidy, imunosupresiva), přenos infekce nástrojem (nůžky, skalpel), invazivní vstupy (permanentní močový katétr, žaludeční sonda, tracheostoma), obezita, společné prostory (sauny, bazény, toalety), nošení neprodyšné obuvi, nošení ponožek ze syntetických materiálů, nedostatečná hygiena, nadměrná hygiena (opakovaná mytí alkalickými mýdly, která poškozují povrchovou vrstvu kůže, ta se stává prostupnější pro plísně) a zvýšené pocení nohou. Kůže se infikuje přímým kontaktem s chorobným ložiskem a nepřímo prostřednictvím již kontaminovaných materiálů (prádlo, obuv, podlaha). Symptomatologie ■ Kůže – svědění, pálení, bělavé, šupinaté ekzémy, malé puchýřky, zarudnutí 40


■ Nehty – bělavá až nažloutlá prosvětlení, uvolňování nehtů z lůžka, zvýšená lámavost nehtů ■ Vlasy – padání vlasů, tvorba lupů, suchá nebo naopak mastná pokožka hlavy ■ Sliznice dutiny ústní – zápach z úst, nepříjemná chuť v ústech, tvorba aftů, povleklý jazyk, potíže při polykání, bělavé povlaky ■ Zevní pohlavní orgány – bílý, sýrovitý výtok v oblasti ženských pohlavních orgánů, je doprovázen intenzivním svěděním, pálením, u mužů se výtok a svědění objevují později

1.8.3

Diagnostika

■ Anamnéza – OA (hygienické návyky, volba kosmetických přípravků, prodělaná onemocnění, užívání antibiotik), RA, PA, AA ■ Základní fyzikální vyšetření – aspekce, palpace ■ Subjektivní a objektivní příznaky – svědění, bolestivost, pálení, zápach, výtok ■ Odběr biologického materiálu – stěr z chorobných ložisek na mikrobiologii (odběr vždy do sterilní zkumavky, odběr z místa postižení tam, kde zatím nebyla prováděna místní antimykotická léčba při diagnostickém odběru, při kontrolních odběrech se odebírá z míst určených lékařem – šupiny z kůže, nehet).

1.8.4 ■ ■ ■ ■ ■

Terapie

Lokální léčba antimykotiky (Batrafen, Lamisil) Celková antimykotická léčba (Lamisil tbl., Sporanox cps.) Antihistaminika (u alergických projevů) Roztok hypermanganu na postižená místa Vaginální antimykotika (Canesten, Pevaryl, Pimafucin, Fungicidin)

1.8.5

Ošetřovatelský proces

Monitoring na základě posouzení – získávání informací ■ Příznaky, charakter a lokalizace projevů kožního onemocnění (svědění, bolestivost, zarudnutí, zápach) ■ FF (TT) ■ Účinky podávaných léků ■ Psychický stav pacienta/klienta 41

1

1


■ Dodržování léčebného režimu ■ Příjem vhodné stravy a tekutin Ošetřovatelské diagnózy, cíl ošetřovatelské péče a aktivity sestry Ošetřovatelské diagnózy podle NANDA Taxonomie II – diagnostická doména: 11. Bezpečnost – ochrana 6. Vnímání sebe sama 5. Vnímání – poznávání Oš. dg. porucha integrity kůže Kód 00046 UZ Destrukce dermis SF Vlhko působící na kůži Změny metabolického stavu Vliv medikace Imunologický deficit

Cíl oš. péče

Pacient/klient zná a umí postupy pro předcházení zhoršení kožních změn Kůže nejeví známky poruchy integrity

Aktivity sestry

Získejte přehled o vývoji kožních změn Vyšetřete kožní změny (velikost, tvar, hloubku, barvu, konzistenci, zápach) Provádějte denně kontrolu kožních změn Aplikujte individuální přípravky s antimykotickým účinkem dle OL Dbejte na bariérový přístup ošetřování Dbejte na individualizaci pomůcek (včetně obuvi, hřebenu, ručníku, ponožek, prádla, nůžek) Kontrolujte dostatečnou osobní hygienu Provádějte důkladnou dezinfekci rukou po ošetření Provádějte dekontaminaci a dezinfekci rizikových ploch společných místností Zaznamenejte do dokumentace charakteristiku a zjištěné změny na kůži

Oš. dg. porušený Cíl oš. péče tělesný obraz Kód 00118

Aktivity sestry

UZ Verbalizace roztrpčení ze svého zevnějšku Verbalizace vnímání změny svého pohledu na zevnějšek Vyhýbá se sledování svého těla nebo přiznání si změny

Věnujte pozornost místním změnám na kůži Zjistěte psychický dopad chorobného stavu na emoční stav pacienta/klienta Snažte se usměrňovat myšlení pacienta/ klienta tak, aby se dokázal svému onemocnění maximálně přizpůsobit Dbejte, aby se pacient/klient učil pečovat o sebe správným způsobem Vytvořte prostředí důvěry za účelem verbalizace potíží

42

Pacient/klient má překonanou bariéru studu Pacient/klient se účastní na léčbě


SF Onemocnění Psychogenní faktory

Pacient/klient se zařazuje do společenských aktivit

Dodržujte zásady intimity Věnujte pozornost projevům sociální izolace Poskytněte v rámci svých kompetencí dostatek informací Podporujte a pozitivně aktivizujte pacienta/ klienta na účasti při léčbě

Oš. dg. deficitní znalost Kód 00126

Cíl oš. péče

Aktivity sestry

UZ Nedodržování léčebného režimu Bagatelizace onemocnění SF Nedostatek informací

Pacient/klient zná svůj zdravotní stav Pacient/klient má dostatek informací o zásadách léčby Pacient/klient usměrňuje svoje chování odpovídajícím léčebným postupem

Oš. dg. riziko infekce Kód 00004 RF Nedostatečné znalosti o zamezení vlivu patogenů Nedostatečná získaná imunita Chronické onemocnění

Cíl oš. péče

Pacient/klient je při opakované péči o kůži bez známek infekce Pacient/klient zná a umí postupy, kterými lze infekci předcházet

Zhodnoťte znalosti pacienta/klienta s přihlédnutím na věk a mentální schopnosti v oblasti léčby a léčebného režimu Podávejte informace srozumitelnou formou Informujte pacienta/klienta o režimu a pravidlech podávání léků Zkontrolujte úroveň pochopení informací a dejte prostor pro dotazy Zajistěte poučení pacienta/klienta o poměrně vysokém riziku přenosu onemocnění

Aktivity sestry

Monitorujte v pravidelných intervalech kůži a její okolí Všímejte si možných doprovodných projevů infekce Dodržujte při ošetřování kůže pravidla asepse Provádějte důslednou dezinfekci rukou po ošetření Aplikujte dle OL ordinované léky Informujte OL při podezření na vznik infekce Asistujte při odběrech biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření Provádějte dekontaminaci a dezinfekci rizikových ploch společných místností Proveďte záznam o zjištěných změnách

Domácí péče ■ Informujte o nutnosti dodržování hygienických opatření. ■ Zdůrazněte význam případné dispenzarizace. ■ Edukujte klienta o opatřeních v rámci prevence proti plísňovým nemocem. 43

1

1


Pojmy k zapamatování ■ porucha integrity kůže ■ porušený tělesný obraz ■ antimykotika

1.8.6

Samostudium

Cvičení a úkoly ■ Jsou mykózy přenosné? ■ Jakým způsobem může sestra podpořit nebo naopak zabránit vzniku onemocnění při vykonávání ošetřovatelských činností? ■ Je prevence vzniku onemocnění opravdu nezbytná?

1.9

Ošetřovatelský proces u pacienta/klienta s virovým onemocněním – herpes zoster (pásový opar)

Cíle Po prostudování této problematiky budete: ■ rozumět problematice virového onemocnění kůže ■ umět charakterizovat onemocnění, etiologii a patogenezi, klinický obraz onemocnění ■ znát základní léčebné postupy ■ vědět, jak se sestra podílí na diagnostice a léčbě ■ umět diagnostikovat a řešit ošetřovatelské problémy spojené s herpes zoster Klíčová slova kapitoly: primoinfekce, reinfekce, exantém.

1.9.1


Viz obecná část.

44


1.9.2

Charakteristika onemocnění, etiologie a patogeneze, symptomatologie

Charakteristika Herpes zoster (pásový opar) je virové onemocnění, jehož původcem je virus (varicella-zoster virus), který je shodný s virem varicelly (planých neštovic). Etiologie a patogeneze Přenos onemocnění probíhá kapénkovou nákazou nebo přímým kontaktem s nemocným, který se nakazí od jiného nemocného s varicellou nebo s pásovým oparem a prodělá plané neštovice (většinou v dětském věku). Jde o tzv. období primoinfekce. Od té doby virus přežívá v senzitivních gangliích zadních kořenů míšních. Virus přetrvává v oblasti nervů bezpříznakově. Při oslabení organizmu znovu ožívá, může dojít k reaktivaci viru, k tzv. reinfekci. Virus se v nervovém gangliu pomnoží a putuje po senzitivním nervu. Projeví se výsevem v podobě puchýřků v průběhu nervu. Rizikem snížení obranyschopnosti je zejména maligní onemocnění, podávání imunosupresivních látek, ozařování, lokální trauma. Herpes zoster je onemocnění přenosné, avšak u lidí s normálně fungujícím obranným systémem nevyvolává příznaky nemoci. Varicella zanechává celoživotní imunitu, herpes zoster se může projevit znovu kdykoliv. Symptomatologie Herpes zoster se může objevit kdekoliv na těle. Často bývá postižena oblast kolem žeber, vzácněji se vyrážka objevuje na obličeji, na břiše, na hýždích nebo pásovitě na některé končetině. Vyrážka je vždy jednostranná, rozsáhlejší a puchýřky mají vzhled prostého oparu. Někdy se puchýřky slučují a vzniklá plocha se snadno infi kuje bakteriemi. Nemocný má silné bolesti, může být zvýšená tělesná teplota. Před vznikem pásového oparu může nemocný také pozorovat bolesti v té části těla, na které se později projeví vyrážka. Onemocnění nese riziko poruchy celistvosti kůže, je velká pravděpodobnost komplikací. Lokalizace – nejčastěji oblast nervového ganglia Th3, L2, oblast inervace trojklaného nervu Inkubace – 7–14 dnů 45

1

1


Komplikace – neuralgie v oblasti postižené reinfekcí, poruchy zrakových funkcí, rozšíření exantému

1.9.3

Diagnostika

■ Anamnéza – OA, RA, PA, AA, FA, SA ■ Fyzikální vyšetření a posouzení kožních lézí a dalších typických projevů ■ Odběr krve na průkaz viru pomocí Elisa testu (sérologický test, měří množství protilátek třídy IgM a IgG, protilátky se tvoří asi 6 týdnů po nakažení)

1.9.4

Terapie

■ Celková – virostatika, analgetika, psychofarmaka, antiflogistika, antibiotika v případě sekundární infekce, vitaminy skupiny B, enzymoterapie (proteolytické působení enzymů na virus) ■ Místní – tekutý pudr s dezinfekční složkou, zinkové preparáty na postižené místo, indiferentní mast s antiseptickým účinkem po vytvoření zaschlých krust – Bactroban, Framykoin

1.9.5

Ošetřovatelský proces

Monitoring na základě posouzení – získávání informací ■ Příznaky, charakter a lokalizace projevů kožního onemocnění ■ FF (TT) ■ Dodržování léčebného režimu ■ Příjem vhodné potravy a tekutin ■ Psychický stav klienta ■ Projevy možných komplikací ■ Účinky podávaných léků Ošetřovatelské diagnózy, cíl ošetřovatelské péče a aktivity sestry Ošetřovatelské diagnózy podle NANDA Taxonomie II – diagnostická doména: 12. Tělesný komfort 5. Vnímání – poznávání 11. Bezpečnost – ochrana 4. Aktivita – odpočinek 46


Oš. dg. akutní bolest Kód 00132 UZ Sdělení nebo označení bolesti Bolestivý výraz v obličeji Porucha spánku Snížená pozornost Autonomní reakce (změny vitálních funkcí) Změna chuti k jídlu VAS 7

Cíl oš. péče

Pacient/klient udává zmírnění nebo vymizení bolesti během 4–6 hod. po aplikaci medikace Pacient/klient vykonává běžné aktivity bez omezení Pacient/klient má klidný spánek

SF Poškozující agens (zánět postihuje senzitivní inervaci)

Aktivity sestry

Zhodnoťte a monitorujte intenzitu, lokalizaci a charakter bolesti Podávejte dle OL léky a sledujte účinek podaných léků Používejte vždy stejnou škálu bolesti Doporučte omezení činnosti hlavně v době akutní bolesti Převezměte potřebnou péči v plnění deficitu potřeb v základních aktivitách Zajistěte pacientu/klientovi tělesný a psychický klid Sledujte spánek pacienta/klienta a jeho projevy Vyhodnocujte pravidelně bolest a účinek léčby Zaznamenejte změny o bolesti, její léčbě a ovlivňujících faktorech

Oš. dg. deficitní Cíl oš. péče znalost Kód 00126

Aktivity sestry

UZ Verbalizace nedostatečné znalosti Nepřesné dodržování pokynů instruktáže Neklidné chování

Zhodnoťte znalosti pacienta/klienta s přihlédnutím na věk a mentální schopnosti v oblasti léčby a léčebného režimu Podávejte informace srozumitelnou formou Vysvětlete pacientu/klientovi povahu onemocnění v rámci svých kompetencí Informujte pacienta/klienta o režimu a pravidlech podávání léků Zkontrolujte úroveň pochopení informací a dejte prostor pro dotazy Zajistěte poučení pacienta/klienta o poměrně vysokém riziku přenosu onemocnění

SF Nedostatek informací Mylný výklad informací (záměna)

Pacient/klient zná svůj zdravotní stav Pacient/klient má dostatek informací o zásadách léčby a ošetřovatelských intervencích Pacient/klient usměrňuje svoje chování odpovídajícím léčebným postupem

47

1

1


Oš. dg. porucha integrity kůže Kód 00046 UZ Destrukce dermis (papuly, puchýřky, krusty, nekrózy)

Cíl oš. péče

Pacient/klient nemá další projevy poruchy celistvosti kůže

SF Imunologický deficit

Aktivity sestry

Získejte přehled o vývoji kožních příznaků Získejte informace o kožních lézích s ohledem na jejich velikost, barvu, tvar, konzistenci, zápach Sledujte denně parametry kožní poruchy celistvosti Věnujte zvýšenou pozornost pachům sekretu z kožních lézí Zajistěte odběr vzorku sekretu na mikrobiologické vyšetření Aplikujte lokální medikace dle OL Řiďte se pokyny pro zevní aplikaci léčiva na kůži Zajistěte dostatečnou vzdušnost postiženým místům po aplikaci medikace Sledujte hygienickou úroveň pacienta/ klienta a zvolte vhodné hygienické opatření s doporučením mechanické očisty těla bez použití sprchy nebo koupele ve vaně Zajistěte dostatek osobního prádla a čistotu ložního prádla Kontrolujte místní efekt aplikace léčiva Dbejte na výživu a hydrataci pacienta/klienta (dieta č. 2 a vit. B) Zajistěte dostatečný spánek a odpočinek Zaznamenejte charakteristiku kožních lézí a jejich změny do dokumentace

Oš. dg. porušený Cíl oš. péče spánek Kód 00095

Aktivity sestry

UZ Nespokojenost se spánkem Verbalizace pocitu nedostatečného odpočinku

Zjistěte vyvolávající příčinu Zhodnoťte duševní stav pacienta/klienta Zajistěte pacientovi/klientovi klidné prostředí s úpravou lůžka a dodržení jeho spánkových návyků Podávejte medikaci dle OL, která řeší zjištěnou příčinu poruchy spánku Zaznamenejte průběh spánku a jeho případné změny

SF Bolest Strach Úzkost Únava

48

Pacient/klient pociťuje zlepšení spánku Pacient/klient pociťuje zvýšení celkové tělesné pohody po probuzení Pacient/klient zná postupy užívání metod a prostředků navozujících klidný spánek

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Mgr. Iva Nováková OŠETŘOVATELSTVÍ VE VYBRANÝCH OBORECH Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie Recenzentka: Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D

Recommend Documents