JAK RESPEKTOVAT SEBE A DRUHÉ metodické materiály
Mgr. Alžběta Kryštofová 2014 – 2015
Obsah Žít tak, abychom si vážili sami sebe ......................................................................................... 4 Žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali ................................................................................. 5 Porozumět tomu, co prožívají druzí ......................................................................................... 7 Respektovat potřeby druhých ................................................................................................. 8 Nezanedbávat své vlastní potřeby ......................................................................................... 10 Výchova dětí k tvořivosti ........................................................................................................ 11 Výchova dětí k iniciativě a zodpovědnosti ............................................................................. 12 Jak respektovat nový způsob práce ....................................................................................... 13 Přátelské kruhy .................................................................................................................. 14 Charakterové spektrum ..................................................................................................... 15 Pozitivní samomluva .......................................................................................................... 16 Jméno skupiny.................................................................................................................... 18 Výzkum motivace ............................................................................................................... 19 Kdo to je? ........................................................................................................................... 20 Moje mínění ....................................................................................................................... 21 Já a skupina ........................................................................................................................ 22 Můj největší úspěch ........................................................................................................... 23 Co mi schází? ...................................................................................................................... 24 Banka mých hodnot ........................................................................................................... 25 Nový svět II. ........................................................................................................................ 27 Hranice ............................................................................................................................... 28 Kolečko pozitivních zpráv................................................................................................... 29 Kdo jsem? ........................................................................................................................... 30 Bodlák a růže ...................................................................................................................... 31
Postoj k minoritám ............................................................................................................. 32 Co beru vážně .................................................................................................................... 33 Proč mám rád sám sebe..................................................................................................... 34 Hraní rolí s prázdnými židlemi............................................................................................ 35 Osobní erb.......................................................................................................................... 36 Pyramida hodnot ............................................................................................................... 37 Stanovení základních pravidel ........................................................................................... 38
Žít tak, abychom si vážili sami sebe Lidé s nízkou sebeúctou mívají neustále problém s vytvářením blízkých vazeb, a to zčásti proto, že je pro ně značně obtížné věřit tomu, že jsou sami schopni naplňujícího vztahu s druhou osobou. Nízká sebeúcta může vést i k úzkostlivosti a zmatenosti, takže pak snadno dochází k nedorozuměním a ve větší míře se objevuje sklon k neobjektivnímu „filtrování“. A to vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých. Člověk s nízkou sebeúctou se může chovat velmi pasivně, anebo naopak agresivně rychle se pokusit udeřit jako první, než bude sám zasažen, rychle odmítnout druhé, než bude sám odmítnut. Aby ochránili sami sebe, schovávají se za hradbu nedůvěry a topí se v pro člověka strašném moři osamocení a izolace. Svým vlastním schopnostem přisuzují velmi malou hodnotu a často popírají své vlastní úspěchy. Je pro ně obtížné stanovit si nějaké cíle a řešit problémy. Jejich sebedůvěra je malá a objevuje se u nich nechuť se o cokoli pokusit kvůli strachu ze selhání. Následkem toho pak pracují pod rámec svých akademických a společenských možností. Konstantně pak počítají v životě spíše s tím horším a jejich sebeomezující přesvědčení se stává sebenaplňujícím proroctvím. Existují také mnozí lidé, kteří dosahují naplnění svého akademického potenciálu, neustále se však potýkají se strachem ze selhání a snaží se o dokonalost, což brání tvořivosti a experimentování. Taková osoba si může stanovovat nereálné cíle, a tak si při každém selhání neustále potvrzovat, že „není dobrá“. (www.psychologie.dokotrka.cz)
Žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali Výčitky a obviňování začínají většinou slovem TY. Nemáme z nich dobrý pocit, cítíme se nepříjemně, otráveně (už zase), je nám to protivné a nejradši bychom odsekli. Výčitky většinou začínají typickými slůvky: Ty zase…, vždycky…, nikdy…, pořád…, kolikrát už jsem ti…, kdybys… Proč je to nepříjemné? Výčitky nebo obviňovaní útočí přímo na naši identitu a naše já. Naše identita nám vnitřně říká, kdo jsem a jaký jsem. Identita je prostor každého z nás, o který se můžete opřít. Identita je jedinečnost, na kterou by neměl nikdo sahat. Pokud např. šéf v práci říká: „Tu tabulku jste zase udělal/a špatně. Kdo to má po vás stále opravovat a hledat chyby? Kdybyste to alespoň jednou udělal/a správně? Já už nevím, co si s vámi mám počít!“ nebo „Nikdy nepřicházíte do práce včas. Vždycky vás vidím, jak přicházíte pozdě a odcházíte brzy.“ nebo rodičovská varianta „Zase sis neuklidil/a hračky! Kdo se má pořád na ten nepořádek dívat? Kdybys to alespoň jednou uklidil/a bez remcání. Stokrát ti to budu připomínat a stejně je tady vždycky nepořádek!“ Při stylu této komunikace nám druhý sahá přímo do naší identity. Tohle „sahání“ přímo ovlivňuje, jak se při poslechu takových vět cítíme a hlavně co si o sobě myslíme. Nebo přesněji: co si myslíme, že si o nás myslí ta druhá osoba, která s námi mluví. Co si o sobě při poslechu této komunikace myslíme? Pokud jsme příjemci takovéto komunikace tak nás asi napadne, že jsme k ničemu, neschopní, nezodpovědní, hloupí, možná i líní. Asi nestojím za nic, když se mnou mluví takto.
K čemu při této komunikaci dochází? Dochází k obrovskému komunikačnímu nedorozumění. Šéf nebo rodič chce říct: Očekávám přesnost, očekávám dochvilnost, očekávám pořádek, ale vysloví něco jiného. Jejich slova a tón, kterým byla řečena si pak příjemce sdělení „přeloží“: Myslím, že jsi k ničemu. Způsob komunikace, který používáme, věty a především tón hlasu mohou v druhém vyvolávat pocit ohrožení. Jak to říct jinak? Použijte popis situace a vyjádření očekávání. „Ve třetím řádku tabulky jsem našel/a chybu, kterou jsem opravil/a. Byl/a bych rád/a, kdybyste byl/a příště přesnější a pozornější.“ nebo „Je 8.35 a pracovní doba začíná v 8.00. Očekávám, že si těch 35 minut nahradíte.“ nebo „Vidím, že je tu velká hromada rozházených hraček. Byl/a bych rád/a, kdybychom v obývacím pokoji udržovali pořádek tak jak jsme se dohodli.“ Je nezbytné, aby tón hlasu byl příjemný nebo alespoň věcný. Pokud chcete komunikovat věcně, použijte oslovení jménem. Chcete-li se vyhnout vyčítání, pomůže, pokud ze svého slovníku vypustíte tato slůvka: Ty zase…, vždycky…, nikdy…, pořád…, kolikrát už jsem ti…, kdybys… Na svou identitu můžeme útočit i sami. Pokud se nám například něco nezadaří, tak hned útočíme na svou identitu slovy: „Nikdy se mi to nepodaří. Jsem prostě debil!“ Takovéto vnitřní sdělení vám moc příjemných pocitů nepřidá. (www.rozvijimse.cz)
Porozumět tomu, co prožívají druzí Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je,[zdroj?] pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod. Do člověka se můžeme vcítit jen na krátkou dobu (při hovoru, při jednání, při sporu…) a pokud ho neznáme a není pravděpodobné, že se s ním vícekrát setkáme, pak si všímáme především jeho aktuálního chování a reakcí. Ať už vědomě, či nevědomě vnímáme především signály, které do okolí nevědomky vysílá a souhrnně se označují jako řeč těla (neverbální komunikace). Důležité je například, jaký zaujímá osoba (do níž se vciťujeme) status (tzn.: je spíše ustrašená a ponížená, nebo dominantní, sebejistá a neohrožená…), velmi výhodné je i určení temperamentu (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik), ale zvláště při krátkodobém usuzování nesmíme zapomenout na to, že nikoho nemůžeme absolutně přesně zařadit do nějaké učebnicové skupiny, každý člověk je originál. Můžeme však vytušit, jaký vhodný tón hlasu zvolit, jaký status a držení těla zaujmout nebo jakou metodu jednání použít, abychom situaci co nejvhodněji vyřešili. A můžeme se také pokoušet vcítit do někoho, koho známe již léta (nebo jsme ho poznali nedávno, něco o něm víme a pravděpodobně se s ním budeme ještě mnohokrát setkávat) v takovém případě lze samozřejmě mnohem přesněji určit status i temperament, protože se můžeme opřít o jisté zkušenosti a postřehy z minulosti. Minulost je obrovskou výhodou, které je nanejvýš vhodné využít i dále: zaměřit se nejvíce vyplatí na prostředí, v jakém osoba vyrůstala, jaké zásadní zvraty a významné události ji v životě potkaly a jak ji poznamenaly (nemusí to být vždy jen více či méně negativní, ale i pozitivní zkušenosti), co ji zajímá a s čím se nikdy v životě nesetkala. Pak již dokážeme určit , proč zaujímá jisté stanovisko a jaké hodnoty jsou pro ni v životě důležité. Jak bude reagovat na kritiku i jak moc a od koho ji přijme. Jaký dojem v ní chování a situace zanechají. Empatie může být vrozená (což je velmi vzácné), můžeme pro ni mít vrozené zvláštní nadání (i talent), nebo ji lze studovat a naučit se ji používat. Všeobecně však platí, že se nedokážeme neustále zabývat a soustředit na pocity druhých. Vynikající je empatii využít v určitých situacích (jejich volba záleží na každém z nás) ale není dobré se neustále snažit soustředit na to, co se děje ve všech okolo: nejen, že je to nad lidské síly, ale navíc bychom takto mohli ztratit vlastní hodnoty a pocity a nemusel by se najít nikdo, kdo by nás dokázal pochopit. (www.wikipedia.org)
Respektovat potřeby druhých Jako rodiče, učitelé a vychovatelé chceme pro děti to nejlepší. Upřímně jim do života přejeme, aby z nich vyrostli šťastní, úspěšní a tvořiví lidé, kteří budou schopni zvládat běžné i náročné situace, budou dobrými partnery a kolegy se smyslem pro zodpovědnost i smyslem pro humor. Jak ale propojit vznešené myšlenky o rozvoji osobnosti dětí a jejich vedení k samostatnosti a zodpovědnosti s tím, co máme říct, když je upozorňujeme na nepořádek v pokoji, pozdní příchod, nevhodné chování nebo zapomenutý úkol? Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti především rád a myslet to s nimi dobře. Myslíme si, že to nestačí. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se někteří lidé cítí oprávněni používat i takové výchovné prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností - vyhrožování, tresty, zesměšňování, moralizování, „uplácení“ odměnami a další. Často ještě s mylnou představou, že u dětí je to „přece něco jiného“ než u dospělých. Proto za nezbytnou podmínku úspěšné výchovy považujeme vedle lásky také respekt k dětem. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu je ale nutné, aby samy „na vlastní kůži“ zažily respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektování pouze uslyší nebo jej vidí v chování dospělých mezi sebou. Respektovat děti znamená vědomě opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání. To neznamená, že si pak děti budou dělat, co chtějí. Existují respektující a přitom účinné způsoby, jak zprostředkovávat dětem tolik potřebné hranice chování. Jejich účinnost spočívá v tom, že budují morálku opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na blízku nebude žádná „kontrola“. Je dobré pojmenovat rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukázat, jaké zisky plynou z partnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. Některým lidem stačí, že se děti navenek chovají dobře a dělají to, co se po nich chce. Způsobům, jakými toho dosahují, nevěnují příliš pozornost (přístup „účel světí prostředky“). Nevidí důvod něco měnit, protože se většinou nezamýšlejí nad tím, co všechno se děje „uvnitř dítěte“. Těm je vhodné obrátit pohled na skrytá poselství těchto prostředků, na jejich dlouhodobější dopad na sebeúctu dětí a na to, že mohou vést k pouhé poslušnosti namísto vytváření skutečné zodpovědnosti a samostatnosti. Jsou lidé, kteří bytostně věří, že lidská společnost musí fungovat na principu uplatňování moci. Pro ty jsou vhodné hlavně argumenty z hlediska toho, jaké jsou
celospolečenské dosahy na první pohled tak nevinné poslušnosti a závislosti na autoritě. (www.respektovani.com)
Nezanedbávat své vlastní potřeby Naslouchat vlastním potřebám, chápat je, respektovat je a naplňovat je, to je základní myšlenkou psychohygieny. Odvracení pozornosti na venek a potlačování těchto potřeb vede k frustraci a psychickým problémům. Maslowova pyramida (potřeb) je hierarchie lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943. Podle této teorie má člověk pět základních potřeb (od nejnižších po nejvyšší - společně pak tvoří jakousi pomyslnou „pyramidu“): 1. 2. 3. 4. 5.
fyziologické potřeby potřeba bezpečí, jistoty potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti potřeba uznání, úcty potřeba seberealizace
První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl anebo Konrad Lorenz). Za nejvyšší považuje Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, tj. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K saturaci (naplnění, uspokojení) většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu. Přínosem této školy je, že se snaží brát jakoukoliv lidskou organizaci jako systém zajišťující integritu osobních zájmů jakož i zájmů dotyčné organizace. Paradoxem je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem a pohodlím. (www.wikipedia.org)
Výchova dětí k tvořivosti Podle Lubarta je kreativita spojena s konvergencí šesti faktorů. Všechny komponenty by měly být zastoupeny na dobré úrovni. Jedna velmi dobrá komponenta (např. intelektuální schopnosti) nemůže nahradit jinou (např. chybějící motivaci nebo osobnostní rysy).
1. Intelektuální schopnosti
schopnost pohlížet na problém z nezvyklého úhlu nacházet souvislosti mezi různorodými poznatky průběžně vyhodnocovat efektivnost zvoleného postupu IQ testy nejsou schopny tyto komplexní schopnosti změřit!
2. Expertní znalosti a dovednosti
mají podobu propracovaných kognitivních schémat a modelů zájem o přínosné poznatky dávných předchůdců i současníků
3. Styly myšlení
tvořiví lidé uvažují současně globálně (celek) i lokálně (detaily) a mezi oběma snadno "proplouvají" plodnou půdou tvořivosti jsou hranice mezi dvěma vědními obory schopnost nacházet v chaosu prvky řádu, organizovat nesourodé masy informací (konvergence) nebo naopak vycházet z určité struktury a hledat její možnosti využití (divergence) (Finke, 1996) /vysvětlení pojmů konvergentní a divergentní myšlení zde/
4. Osobnostní rysy
flexibilita, schopnost vystoupit ze "zajetých kolejí" tolerance dvojznačnosti nekonformnost pro tvořivé osobnosti je typická určitá míra nepřizpůsobivosti nezávislost úsudku odvaha riskovat a stát si za svým vytrvalost vstřícné postoje k odlišným rasám, kulturám a civilizacím potřeba hledání principu a významu obliba složitosti jako výzva k hledání jednoduchosti (http://ografologii.blogspot.co.uk/2008/06/tvorivost.html)
Výchova dětí k iniciativě a zodpovědnosti Odpovědnost (někdy také zodpovědnost je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní – odpovědností za něco, co se už stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní – a odpovědností prospektivní, jež osobě X něco ukládá do budoucnosti. Odpovědnost může být omezená a podmíněná, jak tomu bývá v právních vztazích, anebo nepodmíněná a neomezená, jak tomu často je v lidském životě. Zodpovědnost ukazuje na plnění odpovědnosti. Princip zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené činnosti a věci, musí moderní člověk zvnitřňovat a přijímat jako samozřejmý nárok na sebe, zejména proto, aby se na něj druzí mohli spoléhat. Proto je zodpovědnost tak hledaná kvalita v řídících i podřízených funkcích. Ovšem i příliš ostré vědomí odpovědnosti a rizik může vést k tomu, že dotyčný odpovědný člověk se neodváží rozhodovat zodpovědně, že bude váhat a zajišťovat se, čímž způsobí škodu nebo nezdar. (www.wikipedia.org) Iniciativu dětí rozvíjíme primárně příkladem. Pokud nejsme my, vychovatelé a rodiče sami iniciativní, nevidí potřebu být iniciativní ani děti. Musíme jim poskytnout dostatek prostoru k vyjádření, touhu po poznání, seberozvoji, získávání nových informací. Umění vybírat si z přemíry informací v dnešní době je velmi těžké. Umění nalézat kvalitní a pravdivé informace je umění, kterému je třeba se učit. My jsme ti, kteří dětem mohou ukázat cesty, jak se k těmto informacím dostat a jak odlišit kvalitní od těch ostatních. Umění hledat, vybírat si a iniciovat činnost, zkoušet nové věci, to jsou dovednosti, které, když dětem předáme, můžeme být se sebou velmi spokojeni. Je to nelehká, každodenní práce, která však nese velmi plodné ovoce a zabrání dětem v tom, aby se z nich staly pohodlné a poslušné ovce, které poslechnou autoritu na slovo aniž by o tom, co autorita říkala racionálně přemýšlely.
Jak respektovat nový způsob práce Děti mají nezanedbatelnou schopnost vidět svět svýma očima. Jejich pohled není zakalen každodenní rutinou dospělých, kteří dělají svoji práci neustále stejným způsobem pořád dokola již několik let. Poučme se od dětí a pokusme se nahlížet na svět jejich očima. Inovace, inspirace, tvořivost, fantazie, to jsou schopnosti, které jsou dětem vrozené a místo utlumování těchto schopností je našim úkolem je v dětech rozvíjet a podporovat. Tyto schopnosti jsou velmi důležité pro jejich další vývoj, vzdělání, uplatnění. Nezapomínejme na to, že každá ryba není zelená, obloha není vždy modrá a medvěd může být i žlutý, když se zamaže od barvy. Ustálené myšlenkové operace v nás utlumují hravost a invektivu, které se od dětí můžeme jen učit a naslouchat jim. Toto téma je oblast, ve které mají děti víceméně volné pole působnosti, a na konci tvořivosti vždy rozebereme: kdo co vytvořil a také jaké při tom měl kdo pocity, jak se mu tvoření líbilo. Není totiž vždy důležitý jen výsledek práce. Neméně důležitý je proces tvoření. Na základě výše zmíněného je dobré s dětmi probrat, proč je tak nesmírně důležité neutlumovat ve druhých jejich tvořivost, ponechat mu jeho názor, jeho způsob práce, nebrat či nezakalovat mu jeho pohled na svět a nechat se jím naopak obohatit. Třeba právě on nám změní život a ukáže nám novou cestu, kterou jsme doposud neviděli…
Metodické listy
Přátelské kruhy Cíl: Uvědomění si hodnot přátel a sama sebe. Věk: +20 Doba: 30-45 min Na příští večírek zkuste vybírat mezi svými přáteli pomocí „množin.“ Zjistíte, že vzniknou takové kombinace, které vám umožní poznat lidi jinak – nově. A navíc se vám možná podaří vtvořit si o svých přátelských vztazích úplně nový obraz. Rozdělte své přátele podle věku: mladší- starší, podle letory: temperamentní – klidný, podle citlivosti: střízlivý – citlivý (mohou zde být i jiné možnosti- zájmy, životní cíle). Do každého kruhu vepište jednu z vlastností podle obrázku. Překrývající se kruhy nabízejí celou řadu možných variant. Zkuste přiřadit i své charakteristické vlastnosti do jednotlivých kruhů. Jací doopravdy jste? Následně své rozdělení rozeberte s lektorem. I. mladí a temperamentní přátelé, kteří jsou střízlivý II. mladí citliví přátelé, kteří jsou klidní III. temperamentní a citlivý přátelé, kteří jsou starší IV. mladí, temperamentní a citliví přátelé (Kirst & Diekmeier,Trénink tvořivosti, str. 36)
Charakterové spektrum Cíl: určení hodnot člověka, komunikace Doba: 15min Věk: +11 Proč milujete svého partnera? Okouzlují vás jeho oči, obdivujete jeho způsob jednání nebo celou řadu jeho vlastností? Zamyslete se nad tím. Zkuste si odpovědět na otázku, zdali toužíte po obnovení starých přátelství, nebo nechcete navázat nová. Snažte se být kreativní a přemýšlejte o svých přátelích, zkuste jim přiřadit některou z vlastností uvedených v připojené tabulce. Pokud se domníváte, že určitá vlastnost u toho kterého přítele není příliš výrazná, zakroužkujte jedničku. Je li pro něj naopak typická, charakteristická, zakroužkujte čtyřku. Dvojka, trojka, pětka a šestka pak slouží k přesnějšímu odstupňování. Porovnejte čísla, která jste u jednotlivých vlastností zakroužkovali. Možná, že se vám teď už nebude zdát obtížné určit dobu příští schůzky. Pokud své závěry porovnáte se závěry svého přítele, který postupoval podobně (a hodnotil pro změnu vás), můžete dokonce celou analýzu charakteru proměnit v napínavou hru. Uvidíte se tak očima člověka, který je vám blízký. Atraktivní
1
2
3
4
5
6
7
Upravený nápaditý
1
2
3
4
5
6
7
Inteligentní
1
2
3
4
5
6
7
……
1
2
3
4
5
6
7
(Diekmeyer, Trénink tvořivosti, str. 40)
Pozitivní samomluva Cíl: posílení sebevědomí, uvědomění si svého způsobu vyjadřování Doba: 30min Věk: +13 Tato aktivita se skládá ze dvou cvičení. Prvním z nich je cvičení, které nazýváme „chlubení.“ Je důležité získat pro svou činnosti uznání a pozitivní podporu. Následující cvičení pomůže odhalit naše pozitivní stránky a podpoří nás v růstu. Jestliže se má člověk plně realizovat, je pro něho důležité, aby se naučil vyjadřovat pozitivní i negativní pocity. Naše společnost však k tomu nedává mnoho příležitostí: na chlubení pohlíží s nelibostí. Podívejme se na „soudy“ které se obvykle používají při vychloubání: Je to opravdu náfuka Kdyby se ještě chvíli nafukoval, tak snad i praskne. Je to nejsobečtější osoba, kterou znám. Vždycky si hraje na vlastním písečku. Tamhle zase jde – ta, co si dělá všechno po svém. I navzdory těmto společenským tabu je důležité, abychom byli schopni „říkat pravdu“ o sobě samých a o našich kladech. Přečtěte si následující historku: Jste letos ve fotbalovém mužstvu Notre Dame? Zeptal se soudce. „Ano, Vaše ctihodnosti.“ „ Na jakém místě hrajete?“ „Středního útočníka, Vaše ctihodnosti.“ „Jak dobrého středního útočníka?“ Szymanski se kroutil na sedadle, ale pevně řekl: „Pane, já jsem ten nejlepší střední útočník, kterého Notre Dame kdy mělo.“ Trenér Frank, který seděl v soudní síni, byl překvapen. Szymanski byl vždycky nesmělý a skromný. Když pak bylo po procesu, vzal si Szymanskeho stranou a optal se ho, proč vyslovil takové tvrzení. Szymanski se začervenal. „Udělal jsem to hrozně nerad, trenére, ale koneckonců, byl jsem pro přísahou.“
Požádejte žáky, aby si našli partnery, nejlépe někoho, s kým dosud příliš nekomunikovali. Řekněte jim, že každý bude mít 90vteřin na to, aby se chlubil čímkoliv ve svém životě: úspěchy, cenami, dovednostmi, věcmi, které dělá dobře, osobními rysy nebo vlastnostmi. Vysloví to přímo, jako by bylki pod přísahou. Po ukončení se zeptejze, kolik z nich se při provádění tohoto cvičení necítilo úplně ve své kůži. Požádejte tyto žáky, aby zvedli ruce. Zeptejte se, zda si někdo vzpomíná co z toho, co říkal, mu navodilo nepříjemný pocit. Po skončení debaty položte druhou otázku, „co máte na sobě rádi?“ Znovu máte 90 vteřin ve dvojici. Ukončení této aktivity by mělo probíhat v klidné pozitivní atmosféře, kdy se všichni účastníci cítí spokojeni. Projevte uznání za to, že se odhodlali mluvit při tomto cvičení. (Canfield, Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře, str. 78)
Jméno skupiny Cíl: povzbuzení sebevědomí, spolupráce Doba:10min Věk:+9 Toto cvičení můžete použít jako zahřívací. Povzbuzujte žáky, aby se cítili součástí skupiny, a vytváří tak smysl pro identitu skupiny. Po rozdělení žáků se každá skupina rozhodne, jak se bude jmenovat. Stejně jako u všech dalších problémů, které budou skupiny řešit, má být přijímání názvu spíše výsledkem dohody, kdy každý souhlasí s rozhodnutím, nebo ho aspoň akceptuje, než výsledkem demokratického hlasování, kde rozhoduje většina. Dejte žákům dva pokyny: 1. Rozhodnutí musí být jednomyslné 2. Jméno skupiny musí odrážet společnou pozitivní vlastnost všech členů skupiny Aby žáci ve skupině odhalili tuto společnou pozitivní vlastnost, musí o tom spolu navzájem hovořit. Jedním ze způsobů, jak sblížit skupinu, je použití „strukturovaného rozhovoru“ (Canfield, Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře, str. 101)
Výzkum motivace Příprava: tužky papír Cíl: motivy našeho chování, uvědomění sama sebe Doba: 15 min Věk: +10 Chování a postoje člověka mají své důvody – motivaci. „Proč jednáme tak a ne jinak?“ je otázka, kterou si často klademe my i psychologové. Pokuste se i vy dnes o takový výzkum. První se ptejte sama sebe: „Proč to dělám?“ V následující tabulce najdete oblasti upotřebitelné v takové analýze. Zkuste vždycky najít tři podněty – důvody – proč děláte tu či onu věc. Pak hledejte motivy určitého chování u svých přátel. V tabulce najdete příklad, zkuste ho nahradit svými motivy. Následně analyzujte své chování, zkuste se zeptat sama sebe, jestli vaše odpovědi budou stejné i za dva roky. oblast
Chování
1. motiv
2. motiv
3. motiv
Projev Povolání Volný čas Přítelkyně
Hladit
láska
Kolegové zájmy
(Diemeyer, Trénink tvořivosti, str. 99)
Pomýšlení na sňatek
bezpečí
Kdo to je? Příprava: papír, tužka pro každého účastníka Cíl: Charakterizovat člověka tak, jak ho vidí okolí, zviditelnit jeho silné a slabé stránky Věk: +14 Čas: 15-20min Skupina sedí v kruhu. Vedoucí připraví papíry A4,rozdá je, každý svůj papír podepíše, papíry se vyberou a promíchají tak, aby následně dostal papír se jménem někoho jiného. Tuto osobu pak popisuje – jaké má vlastnosti, co ráda či nerada dělá, ji, jaký vztah k ní daný účastník má, co ona osoba umí, co jí nejde, atd. Vedoucí zápisy vybere a postupně je předčítá – ostatní tupují, o koho jde. (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 48)
Moje mínění Cíl: síla vlastního projevu Doba: 45min Věk: 10min Vedoucí: „ už jste měli někdy chuť říci otevřeně svůj názor, aby se vám ulevilo, aniž by se k vašemu názoru měl vyjádřit někdo další? Kdybyste takovou chuť v budoucnu zase někdy měli, stačí mne na to upozornit. V nejbližším vhodném okamžiku vám dám 3-5 minut, abyste zcela otevřeně své mínění vyjádřili. Aby bylo jasné, jak to bude probíhat, budeme dnešní cvičení věnovat nácviku tohoto způsobu. Vzpomínejte na naši minulou společnou práci. Kdy jste měli chuť na věc vyjádřit vlastní názor? Vzpomínejte nejen na situace, které vyplynuly z práce naší skupiny. Může jít i o zážitky, které proběhly mimo skupinu. Ale může jít i o komentář k tomu, co jsem udělal či řekl já nebo některé z ostatních dětí. Pokuste se přijít na něco z minulosti, ale můžete si vymyslet i něco, k čemu by v budoucnu mohlo dojít.“ Každé dítě by mělo dostat příležitost k vyjádření svého vlastního názoru. Vzájemné posouzení, hledání výroků, na kterých se shodne více dětí, i takových, na nichž se neshodne téměř nikdo. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 72)
Já a skupina Příprava: papír a pastelky pro každého Cíl: Zamyšlení nad tím, jak mě skupina vnímá Doba: 40min Věk: +15 Jak se ve skupině cítím? Co mi dává, co ode mě vyžaduje, jaké postavení v ní zaujímám? Úkolem každého pak je s použitím papíru a psacích potřeb symbolicky vyjádřit, jak vidí sebe ve vztahu k ostatním, popřípadě jak vnímá skupinu jako celek. Pak si členové skupiny sednou do kruhu a jeden po druhém představují svou kresbu, ostatní mohou tipovat, jaké jsou významy jednotlivých symbolů, a nato autor vysvětlí, co on měl na mysli a hovoří i o tom, zda je se svým současným postavením ve skupině spokojen. Skupina by v průběhu rozhovoru měla dojít k jakési „syntéze“ tím, že se porovnávají podobnosti a rozdíly jednotlivých obrázků. V souvislosti s tímto porovnáním lze také dojít k analýze příčin daného stavu, eventuálně probrat i alternativy chování jednotlivých členů v souvislosti s náznaky poruch, které se v předvedených grafických prezentacích projevily. (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 82)
Můj největší úspěch Příprava: tužky, papír Cíl: sebeprezentace, kladné sebepojetí Doba: 20-30min Věk: +8 Hra vyžaduje skupinu do šestnácti hráčů, atmosféru vzájemné důvěry. Vedoucí hry poprosí hráče, aby si představili svůj největší úspěch v loňském roce nebo v celém dosavadním životě. Každý hráč pak vylíčí v pěti až deseti větách písemně to, co za svůj největší úspěch pokládá: O co vlastně šlo, jak se při tom cítil, kdo se s ním na tom podílel, co z toho plyne do budoucna atd. Práci nemusí podepisovat a odevzdá ji. Vedoucí hry potom některou náhodně vybere, čte nahlas a hráči se zamyslí nad tím, co musel autor udělat, aby takového úspěchu dosáhl, a kdo je autorem. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 115)
Co mi schází? Příprava: židle označená čaroděj, může být i ozdobená rekvizity Cíl: sebepoznání, jak respektovat sám sebe Doba: 40min Věk: +10 Toto cvičení vychází z knihy Čaroděj se země OZ od Franka Baumana. V této pohádce odvane vichřice Dorotku pryč z domova do kouzelné země Oz. Dorotka se vydá na cestu do města Emerald hledat čaroděje, který jí, jak doufá, pomůže vrátit se zpět domů. Na cestě pozná tři nové přátele zbabělého lva, strašidlo a cínového dřevorubce – kteří ji doprovázejí, protože každý z nich také od čaroděje něco chce. Zbabělý lev se všeho bojí a přeje si, aby mu čaroděj dodal odvahu. Strašidlo si přeje mít mozek, aby bylo inteligentní. A cínový dřevorubec chce dostat srdce, aby dokázal cítit emoce. Každý z cestovatelů se domnívá, že mu něco chybí a brání ve štěstí. Nyní vypište s žáky seznam všech věcí v životě, co jim schází. Potřebujete odvahu jako lev, mozek jako strašidlo, srdce jako cínový dřevorubec, nebo bezpečí jako Dorotka? Nebo jiné věci? Až si žáci ujasní své potřeby, vytvoří postavy, které představují jejich chybějící vlastnosti. Svým postavám dají jména a totožnost. Příklady jsou Šnek, Nemehlo, Opice, Slimák… Postavte čarodějovu židli do přední části třídy. Žáci, kteří hrají své postavy (šnek, nemehlo…), pak přicházejí po jednom k židli a žádají čaroděje, aby jim dal ty vlastnosti, které jim podle jejich mínění scházejí. Své prosby adresují prázdné židli. Když žák skončí prosbu, vezme si kouzelnický kostým, oblékne si ho, sedne si na židli a odpoví na prosbu tak, jak by na ni asi odpověděl čaroděj. Na židli při vyslovení prosby může sedět i předchozí hráč, aby tak hráč nynější viděl skutečnou fyzickou osobu. Odpověď může upozornit na to, že dotyčný už chybějící vlastnost má, ale neví o ní. Nebo to může být rada, co dělat, aby tuto vlastnost více rozvinula. O obsah odpovědi ve skutečnosti nejde, že jde o dosažení toho, co chce, v jeho silách. Připomeňte své třídě, že se dorotka v závěru knížky probudí a zjistí, že všechno byl pouhý sen. Po celou dobu byla doma. Pohádka tak ukazuje, že cokoli, o čem si myslíme, že potřebujeme ke štěstí a dokonalosti, již máme. Neexistuje žádný čaroděj daleko odtud. Odpovědi jsou přítomny u nás samotných. (Canfield, Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře, str. 184)
Banka mých hodnot Příprava: tužky, papír, Cíl: naplnění vlastního potenciálu, vytyčení lidských hodnot člověka Doba: 35min Věk: +11 Ať už každý žák přinese krabici od bot nebo nádobu podobného tvaru, kterou lze snadno umístit ve třídě, je možné ji polepit tapetou, fotografiemi, aby se krabice nezaměňovaly. Objasněte žákům, proč je důležité, aby si člověk byl vědom svých vlastních hodnost. Většina žáků chce například mít v něčem úspěch. To znamená, že si cení úspěchu. Umístěte seznam hodnot ve třídě na viditelné místo, aby se žáci seznámili i s hodnotami, na které třeba před tím ani nepomysleli. Po úvodním výkladu jim vysvětlete jak využívat „banku hodnot.“ Připravte si několik formulářů pro spoření hodnot. Rozdejte je po jednom všem ve třídě a ostatní mějte připravené na snadno dostupném místě pro případnou iniciativu ze strany žáků. Banka je místem, kam žák ukládá záznamy o tom, kdy a jak jednal na základě hodnot, které jsou pro něj důležité. Když třeba někdo odolá tlaku vrstevníků, možná si bude přát tento případ uložit do banky hodnot. Velice stručně jej popíše a označí jej například odvaha. Později jej může znovu vytáhnout a přečíst pro uspokojení z odvážného skutku ve světle osobních hodnot. Rozšířením tohoto důrazu kladeného na hodnoty může být to, že získáte podporu ředitele školy a možnost vyhlásit hodnoty měsíce. Toto cvičení přenáší hodnoty z čistě teoretické roviny do praktické a konkrétní zkušenosti.
Vklad hodnot Vklad zvláště významného příkladu, kdy jsem jednal podle svých hodnot:
……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Hodnota ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Jednání …………
…………….
datum
podpis
(Canfield, Wells, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 32)
Nový svět II. Cíl: zaměřeno na rozhodování v praktické, i když herní, situaci. Doba: 60min Věk: +13 Místnost je označena za pustý ostrov nebo neobydlené území. Učitel určití některé parametry onoho fiktivního prostoru – kde je břeh vhodný pro přístav, kde je pitná voda, kde jsou dobré pastviny, kde je hodně dřeva, kde jsou hory atd.. Pak je třída rozdělena na tři skupiny. Každá představuje jednu skupinu kolonistů, úkolem skupin je, najít si místo pro svůj další život. Po této instrukci (nic více, nic méně) učitel opustí třídu a vrátí se až tehdy, kdy mu hráči oznámí, že všechny problémy spojené s kolonizací považují všichni za vyřešené. Reflexe: Co se postupně odehrálo od okamžiku, kdy učitel odešel, kdo začal co dělat, jaké způsoby obsazování byly zvoleny, jak probíhaly akce, vyjednávalo se, jaké problémy bylo třeba řešit, došlo ke konfliktům, jak byly vyřešeny? (Valenta, Učit se být, str. 77)
Hranice Příprava: balicí papír, fixy Cíl: Bojovnost a fair play, sebeprosazení, popis osobního a intimního prostoru člověka Doba: 30min Věk:+13 Rozložíme po zemi archy balicího papíru. Podlaha je moře. Své území si každý vymezí na papíře fixem. Území by měla být zpočátku zhruba stejně velká. Každý má však možnost si je rozšířit: Může získat další prostor od někoho ze sousedů, když ho vyzve na souboj ve stříhání (kámen-nůžky-papír). Kdo vyhraje, má právo zabrat čtvrtinu území poraženého a připojit je ke svému. Prohraje-li, přichází o svou čtvrtinu. Výzvu k souboji hráč může odmítnout. Podle výsledků soubojů hráči stále posunují (překreslují) své hranice. Soubojem může být také hod kostkou, los, přetlačování dvou zápalek křížem (prohrává ta, která praskne). Hráč nemůže vyzvat k souboji toho, s kým nemá společné hranice. Část území je možné dostat i darem, dary odmítat nelze. Zhruba po půl hodině vedoucí hru zastaví. V následné debatě se společně posuzuje, kdo má jaké území, kdo získal i pobřeží, kdo přišel o vše. Kdo má území o největší rozloze, vyhrál. Mluvíme také o osobním a intimním prostoru člověka, o hranicích v životě: Problémy s ujasněním si svých hranic má plno lidí a kvůli jejich narušování vznikají konflikty. Vedoucí hry zdůrazní také význam vzájemného respektování osobních hranic, tedy slušnosti pro dobré vztahy s lidmi. Hraje v hodna pro menší skupinu. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 116)
Kolečko pozitivních zpráv Cíl: zaměřeno na překonávání předsudků Doba: 45min Věk: +11 Účastníci se postaví do kruhu a postupně jeden po druhém nahlas sdělí skupině, v čem jsou dobří. Je užitečné trvat na dodržování formulky např. „Jsem dobrý v tom… Mám tu dobrou vlastnost, že … Podle charakteru skupiny a vzájemných vztahů v ní lze každý výrok odměnit potleskem nebo pochvalným mručením, ale lze jej přijmout i bez viditelných reakcí tohoto typu, prostě jako běžné sdělení. Na začátku můžeme upozornit účastníky, aby se pokusili výrok o sobě říci (v dané formuli) normálním způsobem jako věcné sdělení. Pro někoho může být cvičení předmětem k živici (je možno se k ní citlivě vrátit v reflexi), ale pro jiného (pod vlivem tezí typu samochvála páchne) může být obtížné. Pokud účastník není s to vyslovit své hodnocení, zkusíme mu k tomu nabídnout další příležitost po skončení kolečka, ale nutit jej tlakem nemá význam. Reflexe: Pokud v tomto případě budeme dělat reflexi, pak témata bývají: jak se mi věta říkala, musel jsem se nějak regulovat, abych větu normálně vyslovil, proč či onak, když jsem své chování nějak stylizoval, např. vyslovil jsem sebe- výrok sice pozitivní, ale se sebeironií, co mohlo být důvodem, co nás na výrocích druhých překvapilo, co jsme se o sobě dověděli, jak je to s otevřeným vyjadřováním sebehodnocení vůbec…? (Valenta, Učit se být, str. 54)
Kdo jsem? Příprava: pro každého účastníka 10 malých kousků papíru Cíl: Uvědomění si svých životních rolí, které v životě máme. Věk:+14 Čas: 30min Vedoucí papírky rozdá a vyzve účastníky, aby na každý lísteček napsali odpověď na otázku: „Kdo jsem?“ Po vyplnění všech deseti „rolí“ jsou vyzváni, aby své odpovědi seřadili podle důležitosti, jakou pro ně role má od nejméně důležité po nejdůležitější. Pak lze hovořit na téma, jakou „roli“ má kdo rád, které by se nejraději zbavil, případně kterou by rád měl, co mu v tom brání či co by mohl udělat pro to, aby ji získal. Stejně lze uspořádat cvičení s otázkou – Jaký jsem, Co jsem? (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 87)
Bodlák a růže Pomůcky: bodlák a růže (eventuelně dva podobné předměty) Cíl: otevřenost, zpětná vazba, kultura projevu Věk: +10 Čas: 20-30min Uprostřed kruhu hráčů leží růže a bodlák (nebo podobné předměty). První hráč je vezme a po krátké úvaze se před někoho postaví. Řekne mu: „ Dávám ti bodlák, protože…“ a připojí, co se mu na dotyčném nelíbí. Odmlčí se a pokračuje: „ Dávám ti taky růži, protože…“ a připojí to, co se mu naopak na dotyčném líbí, čeho si u něj cení. Obdarovaný nic nekomentuje. Sdělení bere na vědomí, poděkuje a rozhlédne se. S oběma věcmi v ruce se postaví před jiného hráče. Podává mu jednu po druhé se stejným úvodem. Tak si předměty postupně předávají všichni jednou, nebo vícekrát. Když jsou všechna sdělení vyčerpána, hra končí. Začne debata, při níž mohou hráči požádat někoho o podrobnější vysvětlení, mluví o tom, co je překvapilo, potěšilo, mrzelo, od koho by co čekali, která sdělení je zaujala a utkvěla jim v paměti. (Šimanovský, Hry po zvládání agresivity a neklidu, str. 92)
Postoj k minoritám Příprava: dostatečné informace o zvolené minoritě Cíl: vyzvednutí pohledu společnosti na minority a zvážit, zda je správný? Sebepojetí Doba: 30-45min Věk: +13 Vedoucí hry a zvolí sám nebo po dohodě se skupinou některou minoritu, vyhraněnou skupinu populace. Romy, bezdomovce, přistěhovalce, homosexuály, apod. Hráči zpracují krátkou úvahu nebo odpovídají na základě následujících otázek: -
Kdo vlastně jsou ti lidé, co jsou zač? Co by bylo nejlépe s nimi udělat? Jak se k nim má společnost chovat? Co bych dělal, kdybych byl sám příslušníkem dané minority?
Proběhne debata, kterou by měl mít instruktor předem připravenou a dokázal danou úvahou nad otázkami rozvést a vysvětlit. Cílem této aktivity je předat účastníkům dostatečné informace k dané minoritě pomocí filmu, krátkého videa, apod. a uvědomění si životních hodnot společnosti, aby nevznikla zaujatost. Ve druhé části aktivity účastníci vytvoří skupiny a dostanou za úkol předvést pomocí scénky, prezentace, ukázky, jak funguje život lidí, kteří jsou zařazeni do těchto minorit. Čemu všemu ve svém životě čelí a jak jim svým postojem můžeme ulehčit zařazení se do společnosti? (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 114)
Co beru vážně Příprava: velká tabule (balicí papír), na které je rubrika pro každé dítě. Cíl: Účastníci zjišťují při plnění této aktivity, v čem si jsou podobní a v čem se mezi sebou liší a učí se tyto okolnosti akceptovat. Doporučená účast instruktorů. Doba: 40min Věk: +10 Vedoucí: „ Dnes si navzájem sdělíme, co je pro nás v životě důležité. To, že je něco důležité, nemusí znamenat, že to máme rádi. Můžeme brát něco vážně, i když to odmítáme. Může jít o věci, které považujeme za důležité již dlouho, nebo naopak – staly se pro nás důležité až v poslední době. Jděte k tabuli a nakreslete do jedné rubriky symbol toho, co považujete za důležité ať již v kladném smyslu (hodnotím to vysoko), či naopak v záporném směru (odsuzuji to). Při vysvětlování symbolických kreseb děti nepřerušujeme, k rozhovoru bude příležitost při vyhodnocení. Následně s účastníky komunikuje instruktor na téma společných a rozdílných priorit. Výsledkem této aktivity je podpořit účastníky v poskládání jejich priorit, které sami považují za správné. (Hermochová, Hry pro život 2, str. 71)
Proč mám rád sám sebe Příprava: papír tužky Cíl: vyzdvihnutí svých vlastností, pozitivní povzbuzení Doba: 20min Věk: +9 Vyzvěte děti na prvním stupni, aby vyjmenovali různé druhy lidí, které mají rády. Nejspíš budou vyjmenovávat rodiče, přátele, prarodiče, sousedy nebo nějaké další strýčky a tety. Jestli se nezmíní o sobě, zeptejte se jich: „ A co vy?“ Máte rádi sami sebe? Veďte žáky k tomu, že je velice důležité, aby měly rády sami sebe. Když řeknou, že mají sebe sami rádi, rozveďte myšlenku dál tak, že řeknete: „Přemýšlejte teď chvíli o sobě. Co se vám líbí na tom, a) jak vypadáte b) jak si hrajete c) jak jednáte d) co děláte? Čtvrtku papíru A4 přehněte podélně, v přehybu rozřízněte a dva takto vzniklé pruhy papíru přehněte napříč a prošijte jako brožuru. Chcete-li vyrobit silnější knížku, použijte více čtvrtek. Ať děti vyrobí brožuru „Proč mám rád sám sebe“ tak že do ní nakreslí, co se jim líbí na vlastní osobě. Řekněte dětem, aby si navzájem prohlížely své brožury a mluvili o nich. (Canfield, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků, str. 143)
Hraní rolí s prázdnými židlemi Cíl: sebeprezentace, spolupráce Doba: 40min Věk:+14 Kdokoli z účastníků si ze sbírky obrázků jeden zvolí a krátce načrtne, jak on scénku vnímá, oč podle něho v ní jde. Je také možné zvolit nějakou scénku, jíž byl sám svědkem, či ve které si i sám ocitl a chtěl by znát pohled ostatních na její průběh. Účastníci sedí v kruhu, uprostřed kruhu je tolik židlí, kolik osob se ve scénce vyskytuje. Každá židle jaksi dává prostor jednomu z aktérů a protagonista si přesedá z jedné židle na druhou podle toho, za kterou osobu právě hovoří. Ostatní účastníci vystoupení pozorují a posuzují, zda protagonista mění svůj projev v duchu znázorněné postavy správně. (Hermochová, Skupinová dynamika ve školní třídě, str. 92)
Osobní erb Příprava: tužky, pastelky a papír Cíl: osobnostní rozvoj, prezentace před skupinou Doba: 45min Věk: +12 Toto cvičení kombinuje otázky směřující k osobnostnímu rozvoji s výtvarnou prací a její prezentací v malých skupinách. Vyzvěte je, aby každý vytvořil svůj osobní erb kresbami v odpovídajících polích, které by vyjadřovaly jeho myšlenky spojené s následujícími náměty. 1. Kresbou vyjádřete nejdůležitější událost ve svém životě od narození do svých čtrnácti let. 2. 2. Kresbou vyjádřete nejdůležitější událost ve svém životě od čtrnácti let do současnosti, svůj největší úspěch, nejšťastnější okamžik, něco v čem vynikáte, kdybyste dnes zemřeli, která 3 slova by o vás lidé s největší pravděpodobností vyslovovali? 3. Čím se hodláte stát, čím chcete být? 4. Co je největším dosaženým úspěchem vaší rodiny? 5. Čeho byste rád dosáhl v šedesáti pěti letech? 6. Jakmile jsou kresby hotovy, řekněte žákům, ať vytvoří pěti- nebo šestičlenné a navzájem si prohlédnou, co vytvořili. Možná potom uznáte za vhodné vystavit všechny erby na pár dnů na nástěnce. (Canfield, Wells, Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí, str. 46)
Pyramida hodnot Příprava: papír tužky Cíl: otevřenost hierarchie hodnot, sebepojetí Doba: 30min Věk: +15 Vedoucí hry mladším hráčům objasní pojem životní hodnoty: to, co je pro člověka v životně cenné a nejcennější, čemu věří a je ochoten pro to i něco udělat. Každý hráč si pak promyslí a napíše žebříček svých životních hodnot. Hodnoty očísluje a seřadí podle důležitosti. O prvních třech hodnotách každého hráče se diskutuje v malých skupinkách. Nejpodstatnější myšlenky z jednotlivých skupin se shrnou ve společné diskusi. Bývá v tomto případě delší a úměrně tématu také závažná. (Šimanovský, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, str. 107)
Stanovení základních pravidel Cíl: stanovit pravidla ve skupině žáky, komunikace, spolupráce Doba: 45min Věk: +11 Budete potřebovat malý počet dobrovolníků (v poměru vůči početnosti skupiny), kteří budou mít roli reportérů. „Reportéři“ se budou asi 10minut pohybovat mezi ostatními žáky a budou se snažit navázat kontakt s co největším počtem jedinců. Členům skupiny budou klást tuto otázku: „ Jaké chování by podle vás bylo nebo nebylo během této lekce užitečné?“ Po uplynutí vymezeného času „reportéři“ podají skupině souhrnnou zprávu. Obvykle stačí poslechnout si shromážděné informace a již na základě toho je možno stanovit pravidla chování, která skupina jako celek podporuje či vyžaduje. Je však také možné tyto informace analyzovat, vyhledat vzájemně se překrývající údaje a seznam sjednotit. Připravte si seznam několika možných základních pravidel. Požádejte žáky, aby vybrali 3 z nich, která považují za nejdůležitější, a výsledky shrňte v tabulce. (Silberman, 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování, str. 82)
